Kj 






-\ 



A 



ANTHOLOGIE 



ZE STARÉ 



LITERATURY ČESKÉ 



ZA ČÍTANKU "PRO VYSSI GYMNASIA 



SESTAVIL 



JOSEF JIREČEK. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM FRIDRICHA TEMPSRÉHO. 

1 8 6 O. 



i. 



V*d*> % 



6 



o^ 



1 s(£p 



J 




99 7G 
17SEP 64 



TISK C. K. DVORNÍ KNIHTISKÁRNY SYNŮ BOHUMILA HAASE V PRAZE. 









ívod, 



§. I. Povaha staré doby literatury české. 



v 



Stará doba literatury české zavírá v sobě pravěk až 
do prvé třetiny XV století. 

Písemné památky nejdávnější, rukopis zelenohorský a 
zlomky z evangelia svatojanského, naznačují dvojí směr, 
kterým se nejprve jazyk náš slovesně vzdělával , totiž 
národní básnictví a překládání knih křesťanských z cír- 
kevní latiny. V onom vyvíjel se samorostle podlé vzorův 
z pokolení na pokolení přecházejících, v tomto zápasil se 
všemi nesnázemi, které působila novost názorův křesťanských 
a potřeba držeti se u vyjadřování jich jazyka cizího. Ne- 
snáze tyto mizely ponenáhlu teprv hlubším a obecnějším za- 
kořeněním křesťanstva. 

Mezitím osvěta západní vždy více po vlastech našich 
se šířila, jednak že cizinci zvláště řádu duchovního u nás 
se osazovali, jednak že předkové naši sami jali se putovati 
nejen do sousedních Němec, ale až k obecným tehda pra- 
menům vzdělanosti do Vlach a do Francouz, což se jmeno- 
vitě ve XII a XIII století hojněji dalo. Latina vždy zů- 
stávala jedinou prostřednicí. 

V XIII století dospěl jazyk náš vyššího již literárného 
rozvoje. Duchovní čeští jali se básně latinské obsahu ná- 
boženského přeodívati, užívajíce přitom nejen formy, ale, 
pokud stačila, i výmluvy básnictví národního. Velice na 
vzdělání jazyka básnického působily překlady žaltáře a jiných 
spisů biblických. Poesie národní nepřestávala kvésti, ano 
nových okns čerpala z poesie církevní. Kromě duchovních 
počaly i osoby světské podlé vzořův latinských opěvovati 
předměty cizí (Alexandreis). 

Počátek XIII století jest zároveň počátkem valnějšího 
se u nás zmáhání jazyka a mravu německého. Dvůr královský 
v Cechách od Václava I stal se téměř všecken německým. 
Osad německých přibývalo nejprve při klášterech, pak i ve 
vesnicích a konečně zakládáním měst. Zpěvci němečtí na- 



IY 



lézali hostinského přístřeší a štědrých odměn. Tím vneseny 
byly k nám vzory nové, které ku konci XIII století vzbu- 
dily činných následovníkův mezi básníky českými. 

Obliba v básních dle vzorův latinských a německých 
takovou vzala tehda převahu, že básnictví národní zcela 
přišlo nazmar. 

Karlem IV nastala doba nová, která urodila plody po- 
sud k obdivu ponoukající. Pohříchu bouře náboženské uče- 
ním Husovým spůsobené zarazily krásný rozkvět literatury 
naší i uvedly ji na suchoparné pole theologických hádek a 
a strannických sporův. 



§ 2. Jazyk. 

Jazyk za patero století, ze kterých jej v písemných památ- 
kách doby staré známe, značné podstoupil proměny. Nej- 
starší jeho útvar zachoval se nám v rukopise zelenohorském, 
ve zlomcích svatojanských a poněkud i Pražských zlomcích 
hlaholských. Již tehda jeví se v něm ty podstatné známky, 
kterýmiž se českoslovenčina rozlišuje od ostatních řečí 
slovanských. 

Starý spisovný jazyk pozdější vyvinul a ustálil se v 
XIII století právě tak, jako spisovný jazyk doby střední v 
století XVI pevných pravidel nabyl. 

Hlavní povahy jazyka starého jsou: 

Praejotované a již v nejstarších památkách střídá se 
s ie, které pak koncem XIII století zobecnělo, zároveň ale 
již, ač zřídka jen, v dlouhé i přecházeti počalo: děvčie ruka 
m. děvčia L. S. Večerní (ie) Ima, tuří (ie) hlava R. K. 

Po c, 1, S,Z, ř, Č, Š,Ž během XIV stol. zmizelo i a zbylo čisté 
e : pravicie, polie, sekati, sě, zěť, řeka, dušie, róžie. Týž osud 
stihl i měkké souhlásky v dosloví slabik, že totiž ustoupily 
tvrdým: mladší m. mfajší a mfazŠL, milost m. milost, vidět 
m. vidět a viděti. 

Praejotované e v příponách potýká se v XIII století s 
praejotovaným, později čistým o, které konečně vrch ob- 
drželo : králev — králóv, vojev. 

Praejotované!! až do první polovice XIV stol. bylo téměř 
obecné, ačkoli se i již předtím v jistých případech ustaio- 
vatt počalo. Po době té však i takovou měrou se rozmohlo 



ve spisech, že vypudilo \\ i z těch míst, kde se toto podnes 
udrželo (kralije m. kraluje). 

Dlouhé ó dotrvalo druhé polo\ice XIV stol., kdež je v 
UO rozváděti počali; v též době vyskytuje se již také ao 
místo Ú\ ačkoliv jen v několika příkladech. 

Assimilací samohlásek (Polené (ié) — Polán, Polány, 
křestěné (ié), křestěnští — křesťan, svatý — světí, světě, 
hřada — hředě) k začátku XV století vždy více mizí; 
patrno, že vědomí pravidla toho vyhynulo. Tak čte se již 
v Živ. Kr. P. světě a svatě, u V. z Březové: Rímenóm. 

V nejstarších památkách a v listinách až do XIII stol. 
nalézá se g místo h, a r m. ř. 

Staré prosté formy časoslov, nominálně skloňování pří- 
davných a duály od konce XIII stol. ustupovati počínají a 
udržují se ve spisech hlavně proto, že skladatelé jejich učili 
se ze spisův starších jazyku spisovnému, kdežto v obecné 
mluvě již formy novější nastupovaly. Svědčí o tom jme- 
novitě časté poklésky a nedůslednosti v rukopisech. 

§. 3. Básnictví cárodní. 

Mravy a práva, mluva a básnictví národův vespolek 
příbuzných velikou mají podobnost, neřku-li shodu. Příbuz- 
nost a shoda ta netrvá však déle, než pokud národové zů- 
stávají v stavu prvotném, dokud se podlé vzorův cizích ne- 
začnou vzdělávati. Jakmile vzájemný obchod se šířiti, 
obcování větší rozmanitosti nabývati začne, jakmile poměry 
společné z dávné své jednoduchosti se vytrhovati jmou i na 
místo posavadní prostoty nastoupí snaha po učenosti a ob- 
liba v duchovních výtvorech cizích: promění se mravy, 
minou staré obyčeje, vzniknou práva nová, zahyne i básnictví 
starodomácí. Proměny takové u jednoho národu téhož kmene 
udají se časněji, u druhého později ; chceme-li je tedy spolu 
porovnávati, třeba, abychom k porovnání obrali takové doby, 
ve kterých okolnosti na obou stranách jsou podobné, byť 
by je století od sebe dělily. 

Takovým během shledáme, že se práva a obyčeje sta- 
rých Čechův před XÍII stol. dosti podivně shodují s právy 
a obyčeji nynějších Srbův tureckých. Tak zajisté i básnictví 
národní staročeské značnou podobnost ukazuje s odvěkým 
básnictvím národním Srbův a Rusínův v nynější době. Klíč 



VI 

k úkazu lomu nalézá se v tom jedině , že Srbové a Rusíni 
žijí a bytují podnes asi takovým spůsobem, jako naši před- 
kové do XIÍI století. Až k Srbům a Rusínům vnikne zá- 
padní vzdělanost potká národní jich poesii týž osud, jaký 
potkal staročeskou a staropolskou před věky. 

Až do XIÍI století žili u nás básníci, podobní slepcům 
rusinským a srbským, kteříž odchováni jsouce zpěvy od sta- 
rodávna podáním ústným, později i písemným chráněnými, 
opěvovali slavné děje svého národu. Poesie latinská nezů- 
stala bez účinku na výtvory jejich, ano působila tak zdárně, 
že básnictví národní právě tím dosáhlo květu nového, jakýž 
se v největší spanilosti jeví v Jaroslavu. 

Za krále Václava II sebral milovník některý staré zpěvy 
národní ve sbírku, kteréž se nám nevelký, avšak drahocenný 
ostatek zachoval v rukopise kralodvorském. 

Ve zpěvích staronárodních panuje několikerý rozměr. 
T epických jedněch jest čistě rytmický i sleduje děj tak 
věrně, že vážnost' i bodrosť, chabosť i živost' jeho promě- 
nami svými takořka zobrazuje. V druhých jest pravidelný a 
sice dílem deseti-, dílem osmislabičný ; v onom bývá pře- 
stávka pravidelně buď za čtvrtou, bud za druhou i šestou, 
v tomto bud za čtvrtou, bud za druhou i šestou slabikou. 
Pěsnotvorci, epické zpěvy přednášejíce, provázeli hlas svůj 
hudbou na nástroji, kterýž, jakož se podobá, jiný byl při 
zpěvích rozměru čistě rytmického, jiný při těch, ježto pra- 
videlné metrům mají. Při oněch snad užívali mnohostranného 
varyta, při těchto houslí o jedné struně.*) 

V písních bez hudebného provodu zpívaných nalézáme, 
jakož u veškeré národní poesii slovanské, sloky, ovšem bez 
rýmu. Kromě lyrických písní K. R. náleží k tomuto druhu 
i zpěv o pobití Sasíkův (Beneš Hermanóv). 

§. 4. Poesie dle vzorův latinských. 

Po větším oboru než poesie národní šíří se ten spůsob 
básní staročeských, které povstaly nápodobením latinských 
vzorův. Plody tyto liší se od národních zpěvů v kromě toho 
rýmem a předměty nedomácími. Na obrat zase shodují se 
s nimi v rozměru, kterýž v rozpravných, jedinou legendu o 

) Zpěvoi dum rusinských užívají bandúry mnohostrunné, zpevei srbští 
guslí jedaostrunnýeh. 



VII 

sv. Dorotě vyjímajíc, veskrze jest osmislabičný, jakýž podnes 
v epických národních písních našich jest nejobvyklejší. Druhá 
shoda nalézá se v jazyku básnickém, v stálých epithetech a 
frásech. Obě ty okolnosti jsou důkazem, že původcové básní 
těch, ačkoli látku i rým vzali odjinud, předee básniti se na- 
učili ve škole starodomácí. 

Nejstarší z epických básní obsahu duchovního jest le- 
genda o sv. Kateřině, ku kteréž se pak legendy jiné, didak- 
tické, satyrické a dramatické výtvory přidružují. 

Všecky skoro ty zpěvy měly duchovní osoby za původce. 
Legendy jmenovitě patřily k hlavním zábavám nábožným , i 
vyskytují se obyčejně v modlitebných knihách, jichž ruko- 
pisy se nám z XIV a XV století uchránily. 

Světského skladatele měla Alexandrers, utěšený to epos, 
o jehož veliké oblíbenosti svědčí několikeré recense, z kte- 
rých došlé nás zbytky pocházejí. 

Ve spůsobu Alexandreidy opěvány později z části i dě- 
jiny domácí, jakož o tom svědčí zlomek o bitvě Kreščácké 
(Smrť krále Jana), jejž Lupáč v kronice své zachoval. 

I lyrika duchovní následovala vzorův latinských. Jediná 
píseň církevní „Hospodine pomiluj ny" jest zbytek obřadu 
řeckého. 

§. 5. Poesie dle vzorův německých. 

Dvorské básnictví německé v XIII stol., zvláště od časův 
Václava I, nalézalo obliby v Cechách u dvora královského 
a porů/.nu i na hradech šlechtických. Pokud nyní souditi 
lze, nezačalo však působiti na poesii domácí českou leč ku 
konci XIII stol., kdež samo již k úpadku se chýlilo. 

Hlavní ráz všech plodův epických sem náležejících jest 
rozpoutanosť rozměru. Epika tehdejší není než prosa rýmo- 
vaná beze všeho vyššího vzletu. Pro rým zapomenuto i 
počítati slabiky ve verších. Básníci byli patrně již nejvíce 
osoby světské a jmenovitě toulaví zpěvci , nehrubě umělí. 
Obyčejně, vzavše originál německý, řidčeji latinský, dosti 
věrně jej překládali Jazyk básnický, kromě praskrovných 
výjimek , nemá nic společného ani s poesií staronárodní ani 
s latinsko -českou. Sem patří : Tandariáš a Floribella. Tri- 
stram, Stilfried, legendy o sv. Prokopu, o sv. Dorotě (Lvov- 
ská), Ježíšovo mládí, Anselmus a t. d. 



VIII 

Původní dílo tohoto druhu jediné jest kronika Dalimilova. 

Písně lyrické dle vzorův německých tvořené mají sloky 
rýmem uměle spojované. 

Doba, kdy poesie tato dle vzorův německých kvetla, 
zajímá hlavně léta bouřek po vymření Přemyslovcův a ne- 
klidné časy krále Janovy. 

§. 6. Věk Karla IV. 

Nastoupením Karla IV na trůn český nastal nový život 
v zemi. Císařský dvůr v Praze sídlící přivaboval množství 
cizincův, čímž se obcování Čechův se západní a polední 
Evropou vždy více rozmáhalo. Spojení s Německem, s Vla- 
chy a s Francouzy, již za Jana velmi živé, za Karla IV 
jesle se stalo živějším a vydatnějším. Založením university 
Pražské, první ve střední Evropě, dovršilo se toto zvelebení 
Čech. Učenci hojněji než kdy předtím do země se hrnuli. 
Z Němec, z Polska, z Moravy, z Uher scházelo se žáctvo 
do Prahy, aby obohaceno jsouc vědomostmi, vracelo se do 
otčiny a tam je šířiti pomáhalo mezi krajany. Rukopisův, 
hlavních to za tehdejší doby prostředkův vzdělávacích, při- 
bývalo do Čech. Všecko to nemohlo zůstati bez velikého 
účinku na literaturu domácí, která již za Václava II se byla 
krásně zdvíhala, potom ale pohromami všelikými poněkud 
byla zastavena. i Císař sám pečoval o vzdělání jazyka ná- 
rodního. 

Z doby Karlovy pocházejí veliké sbírky legend, Passi- 
onái a životy i řeči otcův egyptských. Písmo svaté, ne-li 
časněji, za Karla IV do češtiny bylo přeloženo. 

Život Krista Pána na rozkaz císařův vzdělán. Homilie 
na evangelia sv. Matouše z rozkazu pánův Rožmberských 
sepsány. Pulkavova kronika a autobiografie Karlova z vůle 
císařovy do češtiny přeloženy. I práv jazykem domácím pě- 
stováno, jakož již za doby Janovy a snad ještě časnější sepsána 
kniha starého pána z Rožmberka; za Karla pak řád práva 
zemského a řád korunovačný. Z básní jmenovati sluší Tka- 
dlečkovy rozmluvy žalobníka s neštěstím, báseň Alanovu o 
mravném obnovení člověka atd. 

Největší však ozdobou věku Karlova jsou Tomáš Štítný 
ze Štítného a Smil Flaška z Pardubic, jejichž 
činnost' trvala i za Václava IV. 



I. 

Rukopis zelenohorský. 

i-Mejstarší této památky jazyka českého zachovaly se jen čtyři 
listy, které léta 1817 na zámku Zelené Hoře blíže Nepomuk nalezeny 
a museu českému zaslány byly, kdež se nyní chovají. Text se dělí 
na dvé. Napřed stojí konec zpěvu, jehož, jak se zdá, předmětem 
byl spor nějaký o právo rodinné. Potom následuje zpěv o rozepři 
mezi dvěma bratry, syny Klenovými z rodu Tetvy Popelová. Klen 
vládl župami příležícími k šumavskému hvozdu nad řekami Otavou a 
Radbuzou. Když zemřel, svadili se synové jeho o dědictví. Starší, 
Chrudoš, odvolávaje se na spůsob u některých kmenův německých 
obvyklý, tvrdil, že jemu jakožto prvorozenci přísluší všecka pozů- 
stalost', načemž bratr mladší, Sťahlav, popřestati nechtěl. Rozepře 
vznešená byla na kněžnu Libuši, která sídlila na Vyšehradě, držíc 
vrchní vládu nad veškerou zemí českou. Kněžna k rozsudku obeslala 
pány zemské (kmety, lechy a vládyky) a jmenovitě župany Libického, 
Dobroslavského, Krkonošského, Sedlického, Brdského, Sázavského a 
Mežského. Když se všickni na Vyšehrad sebrali a k soudu usedli, 
předložila jim Libuše spor synův Klenových i navrhla dvojí vý- 
pověď: buďto ať oba Klenovici dědictvím vládnou společně, anebo af 
se rovným dílem o ně rozdělí. Sněmovníci, rozmyslivše výpovědi 
kněžniny a porokovavše o nich, zůstali natom, aby oba bratří spo- 
lečně vládli jměním otcovským. Chrudoš, vida, že domnělého práva 
svého jest odsouzen, tak se rozhorlil, že kněžnu předevšemi pohaněl. 
Libuše, tak příkře jsouc pohaněna, vstala i ohlásila, že jim nechce 
již souditi svády ; af si vyvolí muže, který by s přísností mužskou 
věci jejich řídil. Sněmovníci však nemínili odporu Chrudošovu místo 
dáti a ustoupiti od rozsudku založeného na starodávném právě ná- 
rodním. Vyřknutím práva toho končil se bezpochyby zpěv ten rovně 
předešlému, z něhož se nám, jak svrchu dotčeno, zachránil jen osta- 
tek, též takový výrok práva v sobě zavírající. 

Libušin soud. 

Aj Vltavo, če mutíši vodu? 
če mutíši vodu strěbropěmi ? 
za tě luta rozvfajáše buria, 
sesypavši tučiu síra neba, 



oplakavši glavy gor zelených, 

vyplakavši zíatopieskú glinu? 

Kako bych jáz vody nemutiía, 

kegdy se vadíta rodná bratry, 

rodná bratry o dědiny otné? 

Vadíta se krůto mezu solní 

lutý Chrudoš na Otavě křivě, 

na Otavě křivě zlatonosně, 

Stiagíav chraber na Radbuze chladně, 

oba bratry, oba Klenovica, 

roda stará Tetvy Popelová, 

jen-že príde s plky s Čechovými 

v sie-že žirné vlasti pres tri reky. 

Priletieše družná víastovica. 

priletieše ot Otavy krivy, 

sede na okénce rozíožito 

v Lubušině otně zlatě siedle, 

siedle otně, světě Vyšegradě, 

běduje i narícaje mutno. 

Kdy sie slyše jejd rodná sestra, 

rodná sestra v Lubušině dvore : 

sprosi kněžnu utr Vyšegradě 

na popravu ustaviti pravdu, 

i pognati bratry jejá oba, 

i súditi ima po zákonu. 

Káže kněžna vypraviti posly 
po Svatoslav ot Lubicě bieíé, 
ide-že sú dúbraviny une', 
po Lutobor s Dobrosíavska chlmcia, 
ide-že Orliciu Labe pije, 
po Ratiboř ot gor Krkonoší, 
ide-že Trut pogubi sah lutii, 
po Radovan ot Kamena Mosta, 
po Jarožir ot brd vltorěčných, 
po Strězibor ot Sázavy ladný, 
po Samoro.d se Mže strébronosné, 
po všie kmeti, lechy i vládyky, 
i po Chrudoš i po Stiagíav bratry 
rozvaděma o dědiny otné. 

Kda sě sněchu leši i vládyky, 
v Vyšegradě, 

prokní stúpi rozenia-dle svégo : 
stúpi kněžna v bělestvúci rizě, 
stúpi na stol oten v slavně sněme ; 
(pristupistě) dvě věgíasně děvě 
vyučeně věščbám vítězovým : 
u jednej sú desky pravdodatné. 
u vtorej meč křivdy kárajúcí, 



proliv ima píamen pravdozvěsten, 
i pod ima svatocudna voda. 

Počě kněžna s otna zlata stoia : 
Moji knietie, leši i víádyky! 
se bratroma rozřešíte pravdu, 
ja-že vadíta sě o dědiny, 
o dědiny otné mezu solní. 
Po zákonu věkožizných bogóv 
budeta im oba v jedno víásti, 
ti sě rozdělíta rovnu měrú. 
Moji knietie, leši i víádyky ! 
rozřešit* moje výpovědi, 
budetě-li u vás po rozumu: 
nebudete- ť u vás po rozumu, 
ustavíte ima nový nález, 
ký by smierií rozvaděna bratry. 

Kfaniechu sě leši i víádyky, 
i pocěchu ticho govoriti, 
govoriti ticho mezu sobií, 
i chváliti výpovědi jeje. 

Vsta Lutobor s Dobrosíavska chlmcia, 
je sě tako síovo govoriti : 
Síavná kněžno s otna zíata stoía ! 
výpovědi tvoje rozmyslechom : 
seber gfasy po národu svému. 

I sebrastě gfasy děvě súdně, 
sbierastě je u osiulie svaté, 
i dastě je lechóm provoíati. 

Vsta Radovan ot Kamena Mosta, 
je sě gíasy čísíem prěgledati, 
i věcinu provoíati v národ, 
v národ k rozsúzeniu na sněm sboren : 
Oba rodná bratry Klenovica, 
roda stará Tetvy Popeíova, 
jen-že príde s plky s Čechovými 
v sie-že žirné víasti pres tri reky, 
smieríta sě tako o dědiny: 
budeta im oba v jedno víásti. 

Vstanu Chrudoš ot Otavy krivy, 
zle sě jemu rozli po útrobě, 
triasechu sě lutostiú vší údi, 
máchnu rukií, zarve jarým turem : 
Gorě ptencem, k nim-že zmija vnoří, 
gorě mužem, im-že žena víade ! 
mužiu víásti mužem zapodobno : 
prvenciu dědinu dáti pravda. 



Vsta Lubušia s otna zlata stoía, 
vece : Kmetie, leši i vfádyky ! 
sfyšeste zdě poganěnie moje : 
suďte sami po zákonu pravdu, 
u nebudu vám súditi svády; 
volte mužia mezu sobií rovna, 
ký by víádí vám po železu : 
děveie ruka na vy k víádě sfaba. 

II. 

Překlady písma svatého. 

Předkové naši od sv. bratří Solunských spolu s učením křesťan- 
ským přijali též překlad slovanský kněh obřadních a těch aspoň 
částek písma svatého, kterých ke službám Božím nevyhnutedlně bylo 
potřebí. Když ale sv. Method zemřel (885) a učenníci jeho do 
Bulhar odešli, mizelo užívání jazyka slovanského ve službách Božích 
a tím zároveň hynula vážnosf kněh slovanských. Jediný zlomek, 
který nám po tisíci letech z doby oné vytonul, jsou dva listy 
písma hlaholského od prof. Konstantina Hóflera v knihovně kapituly 
Pražské objevené a od P. J. Šafaříka objasněné. Obsah jejich jsou 
modlitby obřadní, psané sice slovansky, ale formami českými dosti 
značně protkané. 

Zatím v době pradávné jali se sami kněží češťl překládati písma 
svatá. Překladu evangelií v X století psaného uchránily se jediné 
z evangelia sv. Jana zlomky kapitol 12, 13, 16, 17 a 18. Porovnáním 
rukopisův evangelií ze XIV a XV století vychází však na jevo, že 
všecky spočívají na jednom prvotním překladu, jehož nejstarší čásť 
právě jsou dotčené zlomky svatojanské. Brzo po evangeliích jistě 
přeloženy byly i epištoly a žaltář. Starých rukopisův epištol nemáme, 
ale v kodexu Olomoucké bibliolheky od 1. 1421 patrně jsou přepsány 
z rukopisu do XIII století sahajícího. Nejstarší přepisy a spolu 
rozdílné překlady žaltáře jsou Klementinský a Wittenberský, onen 
z konce XIII, tento z počátku XIV století. Knihy prorokův jistě 
též časně, aspoň v XIII stol. přeloženy byly, ačkoli nás přepis jen 
z konce XIV stol. došel. Celá konečně biblí bezpochyby zčeštěna 
byla již za Karla IV; nejstarší rukopisy, Mikulovský a Leskovecký 
(v Drážďanech), pocházejí z konce XIV století. 

Z kněh nového zákona. 

Z evangelium sv. Jana. 

(Z nejstaršího zlomku.) (Z rukopisu Olomouckého od 1. 1421). 

Kap. XII. 

20. Biechu bo pogané neteří iz nich, — A biechu pohané někteří z těch, 
iže vstupichu, abychu se poklo- jenž přišli byli, aby sě modlili 

nili v den síaven. v dni slavném. 



21. Siže pristupichu k Pilippu, jenže 

bě ot Bethsajdy Galilee, i pro- 
sichu jej rěkúce : Pane, chcemy 
Jesus viděti. 

22. Ide Pilipp i řece Andrejů, An- 
drej paky i Pilipp rěkosta Je- 
susu. 

23. Jesus otvecě ima reka : Príde 
godina af oslaví se syn číovčč. 

24. Věru věru praviu vám, ač zrno 
žitno padše v zemiu umrío bu- 
de, sie samo ostanef ; ač— li 
umrío bude, vele ploda přinese. 

25. Klo lubí dušiu svoju, prěda ju; 
i kto nenávidí duše svoje v siem 
světě, v život věčen střeže ju. 

26. Ač kto mně slúží, mene sleduj; 
i ideže jesum jáz, tuf i sfuga 
mój bude; ač kto mně posfúží, 
počeští jej otec mój. 

27. Nynie dušia moja smucěna jesti; 
i če reku: Otče spasi mě iz téj 
godiny? A proto přídech v tu 
godinu. 

28. Otče osíavi svoje imě. Pride že 
gías s nebe: I osíavich i opěty 
osíaviu. 



A ti přistúpivše k Philippovi, kte- 
rý bieše ot Bethsajdy Galilejské, 
i prosichu jeho řkúce : Pane chce- 
my Ježíše viděli. 
Přijide Philipp i vece Ondřejovi, 
Ondřej opět a Philipp pověděchu 
Ježíšovi. 

A Ježíš otpověděl jim řka : Přišla 
hodina, aby oslaven byl syn člověčí. 
Věru věru pravím vám, ač zrno 
obilné padna v zemi umrío bude, 
ono samo ostane; pakli mrtvo 
bude, veliký píod přinese. 
Ktož miluje duši svú, ztratí ji ; 
a ktož nenávidí duše svěj na tomto 
světě, v život věčný střeže jéj. 
Ač kto mně si úží, mne následuj ; 
a kdeží jsem já, tuf i síuha mój 
bude; ac kto mně slúžiti bude, 
poctíť jeho otec mój. 
Nynie dušie moje zamúcena jest;; 
a eso diem : Otče spas mě z tejto 
hodiny? Ale proto jsem přišel 
v tuto hodinu. 

Otče osvět jméno tvé. Přišel 
tehdy Mas s nebe, řka : I osvě- 
til jsem a opět osvětím. 



Kap. XVII. 



1. Sie mlví Jesus, i pozdviženýma 
očima v nebe rěče: Otče príde 
godina •, osíavi syn svój, af syn 
tvój osíaví tě. 

2. Jakože dal jesi jemu vládu plti, 
aby všie, ježe dal jesi jemu, 
dast jim život věčen. 

3. Sieže jest život věčen, abychu 
poznali tě samégo Boga věrna, 
ijegože poslal jesi Jesu Christa. 

4. Jáz tě osíavich na zemi; dieío 
dokonach, ježe dal jesi mně k 
činěniu. 

5. I nynie osíavi mě ty, otče, u 
sebe sama oslavu, juže imějech, 
prvé neže-li svět bieše, u tebe. 



Pozdvih Ježíš oči v nebe vece: 
Otče přišla hodina, oslav syna 
tvého, aby syn tYÓj oslavil tě. 

Jakož jsi dal jemu moc všeho 
těiesenstvie, af by všemu, ježto 
dal jemu, dal život věčný. 
A tof jest život věčný, aby po- 
znali tě samého Boha pravého, 
a jehož jsi poslal Jesu Krista. 
Já jsem tě oslavil na zemi ; dieío 
dokonal, jenž jsi mi dal abych 
učinil. 

A nynie osíaviž ty mě, otče, u 
tebe samého osíaveniem, kteréž 
jsem měl, prvé než svět byl, u tebe. 



Z koéh starého zákona. 
Chvalozpěv Mojžíšův. (Exod. kap. 15.) 

(Při žaltáři Klementinském.) 

Zpievajme Hospodinu , nebo sfavně vzvelbií sě jest : kón i vsědajúcieho 

svrhl jest u mořie. 
Síla má i chvála má Hospodin , učiněn jest mně ve zdravie : tento Bóh 

mój, a velbiti budu jej : Bóh otcie mého a povýšiu jeho. 
Hospodin jako muž bojujúcí, všemohdcie jme jeho. 
Vozy krále Faraóna a zápust jeho zavrhl u mořie : vzvolená kniežata jeho 

potopeni jsú u mořiu crveném. 
Propasti přikryly jsú je; sešli jsú v hlubokost jakožto kámen. 
Pravicie tvá, Hospodine, vzvelbena jest v silnosti : pravicie tvá, Hospodine, 

zabila jest nepřietele. 
A ve množstviu clrváfy ssadií jsi protivníky mé : posadil jsi hněv tvój, 

jenž je jesť pozřel jakžto pazdeřie. 
A v duchu rozlucenie tvého sebraly jsú sě vody : stála vodně tekúcie, 

sebraly jsú sě propasti u prostřědcě mořie. 
Řekl neprietel : Stihati budu a popadnu a rozdělu fúpež , naplněna bude 

dušie má : vytrhnu mec mój a zabie je ruka má. 
Dunul duch tvój a přikrylo je jesf mořie , potopeni jsú jako ofovo u 

vodách íutých. 
Kto rovný tobě v silnostech, Hospodine? kto rovný tobě, velebný v sva- 
tosti, hrozný a chvalitedlný a ciniúcí divy? 
Prostřel jsi ruku tvú i pozřela je země. 
Vódcie jsi byl u miíosrdiu tvém ludu , jenž jsi vykúpií : i nesl jsi jej v 

silnosti tvej ku přiebytku svatému tvému. 
Vzešli jsú ludie i rozhněvali jsú sě : bolesti obdržely bydlúcí u vlasti 

Filistim. 
Tehdy zamúcena jsú kniežata edomská, moci krále Moab obdržal třas : zkřa- 

nuli jsú všickni bydlúcí v zemi kanaanskej. 
Baž sě na ně strach a baž u velikosti ramene tvého : buďte nehnutedlni 

jako kámen , donedž nemine lud tvój Hospodine , donedž nemine lud 

tvój tento, jímž jsi vládl. 
Uvedeš je a saditi je budeš na hoře dědicstva tvého, přětvrdého bydla 

tvého, jež jsi dělal Hospodine, svatyňu tvú, jež (tvrdile) sta ruce tvoji. 
Hospodin kraloval u věk a nadto ! 

I vsel jest Faraón s vozy a s konníky svými u mořie, i svedl na ně Ho- 
spodin vody mořské : ale synové vidúcí Boha chodili jsú po suše u 

prostřed jeho. 

Z žaltáře Klementinského. 

Žalm XC. 

Jenž bydlí u pomoci Nejvyššieho, v obraně Boha nebeského bydlili bude. 
Die Hospodinu : Příjemcie mój jsi ty a útočišče mé ; Bóh mój , ufati budu 
v něm. \, 



Nebo on mne jesC vysíobodií z osidla lovcích a ot slova ostrého. 

Plecíma svýma zasíoní tobě u pod perutmi jeho ufati budu. 

Štítem obklúčí té pravda jeho : nebudeš se báti ot bázni nočnie. 

Ot střely letúcie ve dne , ot potřeby přichodiúcie ve tmách , ot běhu a 

běsa polednieho. 
Padnu ot strany tve' tisiúc a deset tisiúcóv ot pravice tvé : ale k tobě sě 

nepřiblíží. 
Nebo jistě očima svýma uznamenáš a otpíatu hriešných uzřieš. 
Nebo ty jsi, Hospodine, naděje má, přěvysoko uložil jsi utočišče tvé. 
Nepřistúpí k tobě zlost, a bičovánie nepřiblíží sě stanu tvému. 
Nebo angeíóm svým přikázal je o tobě , aby ostřiehali tebe ve všiech 

tvých cestách. 
Na ruku nositi budií tě, aby snad neurazil o kámen nohy tvé. 
Nad hadem aspidem a basiliskem choditi budeš a podtíačíš lva a drak sána. 
Nebo u mě ufaí jest, vysvoboziu ]e], obraniu jej, nebo jest poznal jme mé. 
Volati bude ke mně a jáz usíyšiu jej : s ním jsem v zámutcě, vyprostiu 

jej a osíaviu jej. 
Prodlenie dnóv naplníu jej a ukážíu jemu zdravie mé. 

Z žaltáře Wittenberského. 
Žalm VL 

O Hospodine, ne v rydání tvém třeskci mě, ani v hněve tvém kaž mě. 
Smiluj sě nade muú Hospodine, nebo nemocen jsem ; uzdrav mě Hospodine, 

nebo smuceny jsúf všecky kosti mé. 
Dušie má zamucena jesí velmi; a ty Hospodine, i dokudže? 
Obrati Hospodine, i zprosti dušiu mu ; spasena mě učiň pro miíosrdie tvé. 
Nebo nenie v smrti , kto by pomněl na tě ; au pekle pak kto sě bude 

zpoviedati tobě? 
Usiloval jsem v stonání mém, zmyju na každú noc lože mé; slzami mým 

posteli mú uvíažu. 
Smuceno jesE ot rydánie oko mé, obvetšel jsem mezu všiemi nepřia- 

tely mými. 
Otejděte ote mne všicni, již hledáte nespravedlnosti ; neb uslyšaí Hospodin 

hlas pláče mého. 
Usíyšal Hospodin prosbu mú, Hospodin modlitbu mú přijal. 
Ustyďte sě i zamuEte sě náhle všicni nepřietelé moji; obrafte sě i zastydle 

sě velmi brzo. 

ni. 
Rukopis kralodvorský. 

Z větší sbírky zpěvův staronárodních ku konci XIII století sne- 
sené zachovalo se dvanácte celých pergamenových listův v komoře 
pod kostelní věží v Králové dvoře, kdež dne 16. září 1817 při 
návštěvě Václ. Hanky mimo některé rukopisy latinské mezi starou 
zbraní a jinou vetešinou na jevo vyneseny hýly. Převzácný tento 



ostatek obsahuje čtrnácte zpěvů, a sice šesf epických, šesť lyrických 
a dvé lyricko-epických. Zpěvy epické podlé věku, ve kterém byly 
prvotně složeny, asi takto seřaditi lze. 

1. Záboj a Slavoj. L. 805 vtrhlo vojsko franské do 
Čech, opanovalo značnou čásf země i jalo se křesťanství mocně 
uvozovali Pohanští Čechové sebravše se v lesích, když se dosti 
silnými býti pocítili, udeřili pod zprávou Záboje a Slavoje na Franky, 
a zabivše vůdce jejich Ludvika (Luděka), ze země je vypudili. Děj 
tento podlé vší podobnosti opěvá se v nadepsaném zpěvu. Jméno 
Karla Velikého jeví se tu ve formě král, ve kteréž přeneseno bylo 
u Čechův, Jihoslovanův, Uhrův a Polákův na panovníka vůbec, tak 
jako jméno Caesarovo přešlo během věkův u Němcův a Slovanů 
v obecný název císaře (Kaiser). 

2. Čestmír a Vlaslav. Vlastislav (zkráceně Vlaslav) kníže 
Lučanův, pod jehož vládu slušely župy v poříčí Ohře ležící, spojil 
se s Kruvojem, jenž knížeti Pražskému věrností byl zavázán, i hubili 
spolu mečem i ohněm krajiny Neklanový. Čestmír vůdce Neklanův 
dobyl nejprve hradu Kruvojova, Kruvoje utratil, a pak táhl na Vla- 
stislava, jehož silnější vojsko zdařeným uskokem válečným přemohl. 
í Vlastislav v boji padl. Bitva tato mezi Lučany a Pražany stala 
se na poli Turském severozápadně od Prahy v první polovici IX 
století. Podle Kosinová vypravování zhynul v ní i Čestmír. 1 ) 

Tyto dva zpěvy jakož i Jelen nemají rozměru jednostejného, 
rovněž jako dumy čili hrdinské poesie Rusínův. Nedostatek tento 
nahrazen jest rytmem volným sice a na oko nepravidelným, který 
však velmi jest výrazný a, přiléhajíc takořka ke všem obratům děje, 
znamenitě živosť celého vypravování zvyšuje. 

3. Jaromír a Oldřich, zpěv necelý, jelikož se z něho jen 
asi poslední třetina zachovala. Boleslav Chrabrý kníže polské zmocnil 
se 1. 1003 Čech, jav a oslepiv krutého Boleslava III. Nakrátce ale 
bylo panství polskému. Bratří jatého Boleslava, Jarmír a Oldřich, 
vtrhli do země s pomocí německou i spojili se tu s Čechy, kteří pa- 
novníkům domácím i za vlády polské zůstali věrní. Přední mezi nimi 
byl Vyhoň Dub. Hrad Pražský, jejž Poláci drželi, opanovali lstí 
vojenskou a přinutili Poláky k rychlému útěku. Vítězstvím tímto 
navrácen byl stolec knížecí Jarmírovi. \ ■ 

4. Beneš Herm ano v. V létě r. 1203, když se Přemysl 
Otakar I. odebral k císaři Otě, aby za krále byl korunován, vtrhlo 
vojsko míšeňského markrabí Dětřicha do severních Čech pálíc a ple- 
níc. Nesnází touto hnut postavil se Beneš syn Hermanův, jeden 
z předkův rodu Waldsleinského a župan krajiny tamní, v celo lidu 
sedíského a Sasíky pod Hrubou Skalou porazil. 

5. Jaroslav. Obsah zpěvu toho jest světoznámé tažení Ta- 
tarův do Evropy a pobití jich na Moravě l. 1241. 

') Kosmovo vypravování u vzděiání Hájkově viz v Cit. pro III. třídu niž. 
gymn. (str. 61 — 64.) 



9 

6. Ludiše a Lubor, nejmladší ze zpěvův epických kralo- 
dvorského rukopisu. Předmětem jeho jest sedání čili turnaj vůbec. 
Turnaje zavedeny byly v Čechách v prvnějších letech krále Václava I. 
(panov. 1230—53). 

Zpěvy 3 — 6, jakož i Zbyhoň mají rozměr jednostejný, v čemž 
jedině shodují se s epickými písněmi Srbův. Jiné shody tu není. 
Jmenovitě scházejí zpěvům českým ony obrazné úvody, které v srb- 
ských tak velice jsou oblíbeny. I stálé poetické výrazy ve zpěvích 
českých skoro docela se liší od výrazův takových ve zpěvích srb- 
ských a rusinských. 

Veliká naproti tomu jest shoda písní lyrických kr. R. s písněmi 
srbskými i rusinskými, což patrně svědčí nejen o velikém stáří jejich, 
ale i o tom, že vlastně jsou to písně národní, tak národní jako ty, 
kteréž posud mezi lidem našim kolují. Původem tím hlavně se dělí 
písně lyrické od epických, kteréž patrně skládány byly od zpěvcňv 
cvičených, podobných slepcům rusinským a srbským. Jednoho zpěvce 
takového, „ký síovy i pěniem bieše pohýbai Vyšehrad a všie vlasti," 
Lumíra (Lubomíra), výslovně připomíná zpěv o Záboji i Slavoji. 

v 

Čestmír a Vlaslav. 

Nekían káže vstáti k vojně, 
káže kněžeciemi síovy proti Vfasíavu. 

Vstachu voje, vstachu k vojně, 
vstachu na kněžecie síova proti Víasíavu. 

Holedbáše se Víasíav kněz vícestviem 
nad Nekfanem, nad slavným knězem; 
púštáše mec i oheň v krajiny JNekíaniny, 
i híásáše nad hrabivými meči svojich vojnóv 
pohaněnie Neklánu. 

V boj, Ctmíře, vedi mé sbory ! 
Hadlivě ny pozývá nadutý Víasíav. 

I vsta Ctmír, i vzradova sě, 
radostně sně svój šcít črn dvú zubů, 
i sně se šcítem i mlat, i nepronikavý helm; 
pode všie drva víožie oběti bohóm. 

Bujno zvoíáše Ctmír na voje, 
v skoře voje v řady idií. 

I tažechu před sluncem záhe', 
i tažechu přes veš den, i po slunci, 
tamo k pachrbu. 

Ajta sě vale' dým po dědinách, 
i po dědinách stenánie žalostivých híasóv. 

Kto sežže dědiny? 
i kto rozplaka vaše hlasy? 
kto? Vlaslav? 
poslednie budi jeho vrastvo ! 
Pomstu i pahubu voji moji naň nesu. 



10 



Otvecechu vojevodě Ctmíru : 
Kruvoj, Kruvoj škaredý otehnáše stáda, 
i sdieše hoře v dědinách ohněm i mečem; 
všie, ce plzno bieše, potře jeho zíoba krutá, 
i zaje vojevodu nám. 

I zazli sě Ctmír na Kruvoj 
z širokú prsii zíoba sě mu rozevře 
po všiech po údech. 

Vojíni ! — vece — 
z jutra záhe' rozpálímy krutost' všiu ; 
pohovte zemdleným údóm ! 

Stojá hory v právo, 
stojá hory v levo, 
na jich vrcholi na vysokej 
zírá jasné' síunéčko. 
Horami zdě otsud, 

horami tam odtud tahu voje, ^ 

bitvu v sobě nesu. 

Aj, tamo k hradu, k hradu na skále, Á^^u-- 
tamo, kde Kruvoj vězí Vojmír i jeho lepů dceř, 
jež zajev v hustě lese, tamo pod šedú skatfú, 
i pohaně Neklaň kněz : 

Kruvoj Nekíanu oběce vieru, i podáše věrnu ruku : 
obak hfasem tiem i ruku tú uvádieše biedu na lud! 
Aj, vz hóru k vyšňu hradu, 
aj, k hradu voji tecte ! u i$fi 

I zaměšichu sě voji, 
i hrnuchu sě k hradu 
po síovech udatna Ctmíra 
jako ledovití mraci. 
Pokrychu sě přední, ščít na šcít, 
zadní zapierachu sě na kopie 
i v drva v přiec zasazená za drva ; 
i výš nad vršinu lesa drnkachu meči jich v hrad, 
běsnichu protiv mečem z hrada tesajúciem. 

Řváše na hradě Kruvoj řvániem býka, 
řváše chrabrost v svoje Indi, 
i meč jeho padáše v Pražany 
vňuž drvo se skáíy. 

A jako po horách mnoho silných dubóv : 
tako ke hradu sě shíuče JNekíanových vojnóv. 

Vele Ctmír z zad udeřiti na hrad, 
vele s předa přeskočiti hradbu. 
Ajta, drva vysokorostíá v hustotě pod skaíú 
přikíonichu k pevnej hradbě, 

po drvech by sě váleíy kíády nad híavami vojem. 
Aj, pod nimi z předa postaví sě silných muž k mužů, 
sie týkachu druh druha širokýma plecema; 
drva víožichu na rámě- 






II 

přieč i v délie spevnichu rižemi, 

i podstavichu sebe-dle dřěvce, 

i vzskočichu muži na sie drva, 

rozfožichu kopie po ramenu, 

spěchu úžemi. 

Vzskoči řad třětiech na vteré, 

čtvrtých na třětie, 

i pátých až k vrchu ku hradovu, 

s kad hořěchu meče, 

s kad sypěchu strefy, 

s kad se řútichu búřiecie klády. 

Aj, prúd Pražan urno přěse zdi teče, 

zachvátí všiu sííu v tvrdě hradě, f 

Vstup, Vojmíře! vstup s mifú svú dceru, 
pokroč z věže, ven vz rané bíaho, tamo na skáfu; 
na skále uzřieš krváceti Kruvoj pod sekeru mestnú. 

Vznide Vojmír v bfahodějné jutro, 
vznide se svú dceru lepotvornú, 
i zřě krváceti vrah svój Kruvoj. 

I posía Ctmír kořist vratno ludem, 
s kořisfú vracie sě lepá děva. 

I chtieše Vojmír oběť vzdáti bohóm, 
v siemže miestě, v siemže kroce síunce. 
Vz hóru, Vojmíře ! vece mu Ctimír, 
naši kroci chvátajú vícezit 
nad Vfasfavem; prodli v službě bohóm. 
Bozi chtějú stepati Víastfav. 
Kehdy sfunce dokročí poledne, j v 

jest nám dokročiti na sie miesto, 
kdě vícestvie Mas vojsk našich vzhfásá. 
Vet ti zbraně vraha tvého, pojdi! 

Vzradova sě Vojmír velevele, 
vzvoía s skáfy hlasem v lese hlučným, 
z mocna hrdfa voía k bohóm tako, 
i vztřasú sě drva síra lesa : 
ISezjařte sě, bozi, svému sfúze, 
ež nepálí obět v dnešniem síunci ! 

Dfužna oběť bohóm, vece Čestmír, 
a nynie nám na vrahy pospěti. 
Nynie ty vsedni na ručie koně, 
prolétni lesy jeleniem skokem 
tamo v dúbravu; 

tam s cesty skáía bohóm zmilená, 
na jeje vrchu obětuj bohóm, 
bohóm svým spásám, 
za vícestvie v zadech, za vícestvie v přede. 



12 






Neže sě poznaje, že slunce pokročí na tvrdosti nebes 3 

stúpíš tamo na miesto ; 

a neže sfunce postúpí vterým krokem 

i krokem třětiem nad vršiny lesné, 

dojdu i voje tamo, kde oběť tvoje pověje v sJúpech dýmu, 

i pokoří sě všie vojska tudy jdúce. 

I vsěde Vojmír na ručie koně, 
prolete lesy jeleniem skokem 
tamo v dúbravu na dráhu k skále; 
na vrše skáíy zanieti oběť 
bohóm svým spásám, 

za vícestvie v zadech, za vícestvie v přede. 
Jim obětova kravicu bujnú, 
srsť črvená po nie sě ísknieše; 
jaíóvku siu kúpi ot pastuchy 
v úvale tam u vysokej trávě, 
dada za ňú kón i s uzdií. 

Piapofáše oběť; 
i blížíše sě voj k úvaíu, 
i z úvafa vz hóru v dúbravu 
voji, ozvučeni híukem, 
jdú po jednom^ oružie nesúce. 
Prokní jdá koí oběti, bohóm stfávu híásáše, 
i zacházeje, zezvuče nemeškáše. 
I kehdy docházéše posleda vojev, 
vzskoči Vojmír na svój ručí komoň, 
tučné kýty i plece naíoži šesti jezdcem za voji. 

I jdieše vojska všiemi kroky síunce 
až pod polednie síunce; 

tamo na rovni očekáváše je vojivný Víasíav. 
Ot lesa k lesu stáše jeho síía, 
síía stáše pětkrát věčšie Pražan, 
jako z mračen z niej vznikáše jeket, 
íánie psóv přemnohá mnostvie. 

Trudno nám váleti s těmi vrahy, 
kyj palicu máíokdy zadrží. 
Tako Vojmír. Na čeže Ctmír vece : 

Věhlasno to v súkromí míuviti, 
věhíasno sě hotovati na všie. 
Čemu čeío protiv skále vzpřieci? 
liška obíudí túr jarohíavý. 
Zdě ny viděti Víasíavu s hóry: 
ruče doíóv koíkoí vrcha sieho, 
by vzad byli, kto u přědě běchu: 
opáč chody tako doíem hory. 

A sie sdieše Vojmír i sdieše Clinír; 
i hrnu sě vojska kolkoí hory, 



<©•• 



i hrnu sě vojska devětikrát. 

Tako vrahóm vzmnožichu svá čísfa, 

tako vrahóm vzmnožichu jich strachy. 

Rozstúpichu sě po nižniem chvrastí, 

by sě Jsknula braň jich v zrače vrahóm; 

i by leskem naplnema hora. 

Nalif vyrazi Clmír se zástupem, 
zástup sien bě čtyřie híukóv četný ; 
s niem ze stienóv lesniech vyrazi třas, 
třas osěde četné voje vrahóm : 
Vzad! vzad! — Strach i jim by ze všia lesa; 
rozpinu sě řady sěmo tamo. 

Vojmír vnoči na ně chrabrú rukií, 
i zastúpi úval na vzchod na pól, 
v bok sě staví protivo Víasíavu. 

Aj, řičie les řvániem iz úvala, 
jak by hory s horami válely 
i všie drva v sebe rozlámaly. 

I vyskočí Vlasíav protiv Ctmíru, 
i vyrazi Ctmír proti Víasíavu 
v lutú seč ; ranú, opět ranú 
srazi Vlasíav dolov. 

Vlasíav strašno po zemi sě koti, 
i v bok, i vzad, vstáti nemožéše : 
Mořena jej sypáše v noc črnu. 
Kypieše krev ze silná Víasíava, 
po zelené trávě v sýru zemiu teče; 
aj, a vyjde duša z řvúcej huby, 
výletě na drvo a po drvech 
semo tamo, doniž mrtev nežžen. 



Ulekú sě u Vlaslava isúcí, 
upěchú vz hóru na stráh otsud, 
skryto před Ctmírovým videm, ' 
před Ctmírem Víasíavobojcem. 

Zevzni vícestvie k Nekfanu radostnu uchu, 
i zrači sě kořist Nekíanovu radostnu oku. ~x 



Jaromír a Oldřich. 



(Kněz Oldřich bra) sě v crn les 
tamo, kamo sě víádyky sněchu, 
sedm sich víádyk s udatnými sbory. 
Výhon Dub tamo s niem snahu chvátá 
se všiú chasu svojú temnem nočniem ; 
sie chasa mu bieše na sto chíapóv, 



14 



všiech sto jmieše v ríožnách břietné meče, 
k mečem všiech sto jmieše mocná paže, 
k Výhonu v útrobách statnú vieru. 
Dostúpichu mýta středem lesa, 
podachu si kofem pravě ruce, 
tichými slovesy hovořichu. 

Noc se přěvalíše přes pólnoci, 
pokročíše k jutru šedošeru. 
Ajta vece Výhon knězů OJdře: 
Hoj, poslyš ty veleslavný kněze ! 
Bóh ti bujarosť da u všie údy, 
Bóh ti da věhlasy v bujnú hlavu; 
ty ny vedi proti zlým Polanóm ! 
Po tve'm slově pójdem, v právo, v levo, 
bud v před, buď v zad, u všie potky luté. 
Vz hóru ! vzmužte chrabrost bujných srdec ! 

Ajta kněz vzě prapor v mocnu ruku : 
Za mnú, za mnú, chrabro na Polány, 
na Polány, vrahy našich zemí ! 
Hrnúše sě za niem osm víádyk, 
s víádykami třie sta pól sta vojnóv, 
vojnóv přěudatných, tamo kde bě 
mnostvie Polán rozvaleno ve sně. 

Na vrše, kde stáchu pokraj lesa : 
aj, všia Praha mlčie v jutřniem spaní, 
Vltava sě kúřie v raniej páře, 
za Prahu sě promodrujú vrši, 
za vrchy vzchod šedý projasňuje. 
S hory dolov. Ticho, všětichúnko 
v tichej Praze. Chytro pokrychu sě, 
oružie všie krzny zahalichu. 

Jide pastucha po šere'm jutřě, 
hlásá bránu otvoriti vz hóru. 
Slyše stráže voíánie pastušino, 
otvoři mu bránu přes přiekopy. 
Vznide pastýř na most, hlasno trúbi; 
vzkoči kněz na most, sedm víádyk za niem ; 
prokní cválá se všiem se svým ludem. 
Udeřichu rány bubny hromné, 
vyrazícím zvuky trúby hlučné; 
chorúhvy tu sbory na most vrazia, 
veš most otřásá sě pod jich davem : 
strach udeří u všie u Polány. 

Aj, Poleně' oružie chvátajú, 
aj víádyky sečné rány sěkú; 
Poleně tu skáču sěmo tamo, 
davem trcú ku bráně přiekopy, 
dále, dále před udatnu sěčú. 



15 



Aj, vícestvie jesti Bohem dáno ! 
Vstane jedno slunce po všiem nebi, 
vstane Jarmír nad všiú zemiú opět. 
Roznosí se radost" po všiej Praze, 
roznosí se radosE kolkol Prahy, 
rozlétnu se radosť po všiej zemi, 
po všiej zemi ot radostnej Prahy. 



Jaroslav. 
I. 

Zvěstuju vám pověsť veleslavní] 
o velikých potkách, lutých bojech; 
nastojte i veš svój um sbierajte, 
nastojte, i nadivno vám sluchu ! 

Ve vlasti, kdě Oíomúc vévodí, 
jesti tamo hora nevysoká, 
nevysoká, Hostajnov jej imě; 
máti Božia divy tamo tvoří. 

Díúho vlasti naše v míře biechu, 
díúho obih mezi ludem ktvéše; 
né ot vzchoda v zemiech búřia vstáše, 
vstáše dceřě-dle taterska cháma, 
juž křěstěnští lude' pro kamenie, 
pro perly i pro zlato zabili. 

Lepá Kubíajevna jako luna 
uslyše, že vlasti na záchodě, 
v siech-že vlastech luda mnoho živé, 
otpravi se poznat nravóv cuziech. 

Na nohy tu skoci junóv desěť 
i dvě děvě ku próvodu jeje ; 
nahrnuchu, čeho třeba bieše, 
i vsědachu vši na rucie koně, 
i brachu sě, kamo slunce spěje. 

Jako zořia po jutřě sě seje, 
kehdy nad mrkavy šumy vznide : 
tako sě dci Kublajeva cháma 
rozenu i strojnú krásu sieše. 
Obvlečena bě všia v zlatohlave, 
hrdlo, ňadra rozhalena jmieše, 
věnčena kameniem i perlami. 

Diviechu sě Němci kráse také', 
záviděchu bohatstvo jej velim, 
střěžechu jej puti jeje dráhu, 
JL. vypadnuchu na nu mezi dřevy, 
zabichu ju, i pobrachu sbožie. 



16 



II. 

Když sie sfyše Kubíaj chám taterský, 
ce sě sta se dceru jeho drahú : 
sebra voje se všiech vlastí valných, 
těže s voji., kamo slunce spěje. 

Slyšechu to králi na záchodě, 
ež chám spěje na ludné jich víasti ; 
srotichu sě druhý ke druhému, 
i sebrachu přěvelikú vojsku, 
i tažechu polem protiv jemu. 
Na rovni sě valnej položichu, 
položichu, i cháma zdě ždachu. 

Kubíaj káže všiem svým čarodějem, 
hádačem, hvězdářem, kúzelníkóm, 
aby zvěstovali, uhodnúce, 
kteraký by konec boj jměf vzieti. 

Sebrachu sě naliť čaroději, 
hádači, hvězdáři, kuželnici, 
na dvě straně koío rozstúpichu, 
i na dli trsf črnú poíožichu 
i ju na dvě póle rozščepichu : 
prvej póle Kubíaj imě vzdechu, 
vteréj póle králi imě vzdechu, 
vetchými síovesy nad sím vzpěchu. 
Počechu trsti spoíu vojevati, 
i trsť Kubíajeva svícezíše. 

Vzradova sě mnostvie všieho luda, 
prokní teče ruče koněm svojim, 
i do řad sě voje postavichu. 

Křěstěne' ni světi neiměchu, 
a hnachu bez uma v řady pohan, 
s takú pýchu, jakú sííu jméchu. 

Tu sě prvý boj v hromadu srazí : 
střěíy dščichu jako přievaí s mrakóv, 
oščepóv íom jako rachot hroma, 
bísket mečev jako oheň biířie. 
Obě straně jarobujnú siíú 
druha druzě postúpati brání. 

Pohany juž mnostvie křěsfan hnáše, 
i juž by jim byli odoleli, 
by nepřišli čaroději v nově, 
přinesúce ty trsti rozščepené. 

Tateré sě vele zapolechu, 
na křesťany luto vyrazichu ; 
tako krupo je po sobě hnachu, 
že je jak zvěř píachý rozprnuchu. 
Tu ščít leže, tu helmice drahá, 
tu kón vleče v střemnech vojevodu, 



17 



tu sien ješutno v Tatary teče, 
**** ande miíosrdie pro Bóh prosí. 
Tako Tateré se rozvojichu, 
vz křesťany daň cetnú položichu, 
dvě králevstvě sobě podmaniehu : 
starý Kyjev i Novýhrad prosí ran. 

III. 

V skoře roznosí se hoře v zemiech, 
. po všiech vlastech lud sbierati statuí •, 
postavichu čtyřie valné' voje, 
obnovichu vrastvie s Tataííny. 

Tateré sě hnuchu v pravá stranu. 
Jak mrak črný, kehdy ledem hrozí 
posuti úrody tučných polí : 
tako by roj síyšán ot daleka. 
v\ Nalit Uhřie v setniny sě shluklí, 
nalit oruženi s nimi střetnu; 
a v ješut by chrabrost, udatenstvie, 
v ješut všie jich drzostné vzpieránie: 
srazúce Tateré středem v řady, 
rozprnuchu všie jich voje četné, 
poplenichu všie, če v zemi bieše. 

Otstúpi naděja všie křesťany, 
i by hoře hořia všieho věčšie; 
vzmodlichu sě Bohu žaiostivo, 
by je spásal sích Tatar zíostivých : 
Vstaň, o Hospodine! v hněve svojem, 
sprosť ny vrahóv, sprosť ny stihajiíciech ; 
potlačiti chtějú dušu našu, 
oklučúce ny vňuž vlci ovce! 

Prvý boj nám ztracen, ztracen vterý; 
Tateré sě v Polsce rozíožichu, 
blíže blíž poplenichu všie vlasti, 
dodrachu sě lutó k Oiomricu. 
Bieda vstane tužšia po krajinách, 
niče neby prosto před pohany. V 

IV. ■* 

Váleno den, váleno den vterý, 
vícestvie sě nikamo nekíoni. 

Ajta rozmnožie sě Tatar mnostvie, 
jak**sě množie večerní tma v jeseň, 
i u povodím sích Tatar lutých 
kolebáše sě voj křesťan středem, 
úsilno sě drúce k siemu chlumku, 
na němž máti Božia divy tvoří/V 

Vz hóru, bratři ! vz hóru ! vola Vneslav 
udeři svým mečem na ščít stíiebrn, 



2 



i chorúhvu výš nad hlavu toři. 
Všie se vzmuží, všie v Tatary vnoči; 
srazichu se v jednu sílu silnu, 
vyrazichu jako oheň z země 
tamo k chlumku iz Tatar přěmnostvie. 
Zpátečnými kroky chlumkem vz hóru; 
na podchíumí v šíř se rozstúpichu, 
k spodu súžichu se v ostru hranu, 
v právo v levo pokrychu se ščíty, 
vz ramena vložichu bystrá kopie, 
druzí prvým, tako druhým třetí. 
Mraky střel tu s hory na Tatary. 

V tom temná noc posula všiu zemiu, 
rozvalí se k zemi i k oblakóm, 
i zapřěti zraky zápolená 
i křesťan i Tatar protiv sobě. 
V hustě tmě křěstěné náspy vrhu, 
náspy zakopané kolkol vrcha. 



Když na vzchode jutro počínáše, 
pozdviže se vešken tábor vraho v. 
Tábor sien bě strašný: koíkoí chíuina, 
až do nedozírama daleka, 
na ručiech tu koněch vňuž hemžechu, 
nosúce na kopiech napíchané 
híavy křesťan vzvýš k chámovu stanu. 
Shíuce sě tu mnostvie v jednu sííu, 
zaměřichu všici v jednu stranu, 
i mknuchu sě prudko vz chlumek vz hóru, 
i vzúpichu skřekem všěstrašivo, 
ež sě hory doly rozléhaly. 

Křěstěné na náspech všudy stáchu, 
máti Božia dodáše jim chrabrost, 
napínáchu ruče tuhy íuky 
i mácháchu silno ostré meče : 
i by Tatarovóm ustúpati. 

I vzjetři sě národ Tatar lutých, 
žaměši sě chám jich krutým hněvem ; 
v třie prúdy sě rozstúpi veš tábor, 
i hnachu třmi prúdy luto vz chlumek. 

Křěstěné skácechu dřěves dvadsět, 
všiech dvadesět, če jich tamo stáše^ 
přivalichu klády pokraj násep. 

Juž juž Tateré sě v náspy hnachu, 
skřekem řvúce až do oblak strašno, 
juž sě jechu náspy rozkotati: 
i svalichu s násep klády mocné, 
sie smackachu Tatary jak črvy, 



19 



sdrtichu je ješče vzdal na rovni. 

I by bojeváno dlúho krůto, 

až noc temná konec bojem zdieše. 

Pro Bóh! aj nastojte! slavný Vnesfav, 
sfavný Vnesfav srazem s násep šípem! 

Krutý žel tu teskné srdce rváše, 
írapná žížň útrobu krůto smáhše, 
sprahlým hrdleni lzali rosnú trávu, 

VI. 

Večer tich tu projde na noc chladnu, 
noc se proměníše v jutro šero; 
i v táboře Tatar kludno bieše. 

Den se rozhořieva na poledne: 
křěstěne' padachu trapnú žížňó, 
vypražená ústa otvierachu, 
pěvše chrápavě k mateři Božiej. 
K niej svá umdíá zraky obracechu, 
žalostivo rukama íomichu, 
ot země do oblak teskno zřěchu/^, 

Nevzmožno nám déle žížňú trati, 
nevzmožno pro žížň vojevati ; 
komu zdravie, komu drah živótek, 
tomu v Taterech milosti zdáti. 
Tako řěchu jedni, tako druzí. 
Trapněje zhynuti žížňú meča; 
v porobě nám bude vody dosti. 
Za mnú, kto tak smysle! — vece Věstoň — 
za mnú, za mnu, koho vy žížň trápí J 

Tu Vratislav jak túr jarý skoči, 
Věstoňa za silně paži chvati, 
die: Prorado! skvrno křěsfan věčná! 
v záhubu chceš vrci dobré ludi ? 
Ot Boha na miíosf zdáti chvalno, 
ne v porobě ot sveřepých Tataři 
Neroďte, bratřie, spěti v pahubu: 
přětrpěchom najlutějej vedro, 
Bóh ny sílil v rozháralé póldne: 
Bóh nám sešle pomoc ufajúcím. 
Zastyďte se, mužie, takých řečí, 
ač sě hrdinami zváti chcete. 
Pohynem-li žížňú na siem chíumce, 
smrt sie bude Bohem zaměřena-, 
vzdámy-li sě mečem našich vrahóv, 
sami vražbu nad sobu spáchámy. 
Mrzkosť jest poroba Hospodinu, 
hřiech v porobu samochtiec dáti šíju. 
Za mnú podte, mužie, kto tak smysle, 
za mnú, před stolec mateře Božiej! 

2* 



20 



Ide za niem mnostvie k kaple světej : 
Vstaň, o Hospodine! v hněve svojem, 
i povyš ny v krajinách nad vrahy ; 
vyslyš Masy k tobě voiajúcie ! 
Oklúčeni jsmy lutými vrahy, 
vyprosť ny z ošidí krutých Tatar, 
i daj svíaženie útrobám našim ; 
híasonosnú oběť tobě vzdámy. 
Potři v zemiech našich nepřáteíy, 
shlaď je u věk a věky veko m a ! 

Ajhle na vznojeném nebi mráček ! 
Vzdujú větři, zahučie hrom strašný, 
chmúráše se tučia po všiem nebi, 
bisky rázráz bijú v stany Tatar. 
Hojný přievaí pramen chlumský zživi. 

VII. 

Minu búřia. Voje v řady hrnií : u *^ 
zefvšiech vlastí, ze všiech krajin země 
k Oíomúeu chorúhvy jich vějú ; 
těžcí meči po bocech jim visiá, J ?•. 
plní túli na plecech jim řehcú, 
jasní helmi jim na bujných hlavách, 
i pod nimi ručí koni skáču. 
Vzezvučaly Masy rohóv lesních, 
udeřily zvuky bubnóv břěskných. 

Nalit šrážajevě straně obě : 
podvihaje sě mMa ote pracha, 
i by potka krutá posledněje : 
vznide chřest i drnket ostrých mecev, 
vznide syket kalených střěí strašný, 
íom oščepóv, rachet kopí bystrých. 
I by Mánie, i by porúbánie, 
i by fkánie, i by radovánie-, 
krev sě vale jak bystřiny dščevy, 
mrch tu ležéše jak v lese dřievie: 
siemu híava na dvé rozčepena, 
siemu srubeně stě ruce obě, 
sien sě kotie s oře přes druhého, 
i sien zeřivý své vrahy míátí 
jak po skaíách lutá búřia dřeva, 
i siemu Tatařín ucho střieže. 

Uh ! by ryk, stenánie žaíostivo ! 
Křěstěné pocechu utiekati, 
Tateré je lutým davem hnáti. 

Ajta ! Jaroslav jak oreí letě vL w*^ 
tvrdú ocel na mohúcech prsech 
pod ocelí chrabrost, udalenslvie, 
pod helmiciú velebyster věhlas; 



21 






jarota mu z žhavú zrakií plaše. 
Kozkaeen hna jako lev dražlivý, 
když mu teplu krev se udá zřieti, 
kehdy nastřělen za lovcem žene; 
tako vzluti se, vz Tatary trci ; 
Cešie za niem, jako krupobitie. 

Vrazi krůto na Kublajevica ? 
i by potka ovšem velelutá : 
srazista se oba oščepoma, 
zíomista je oba velím praskem. 
Jaroslav, veš ve krvi s ořem sbrocen, 
mečem Kublajevica zachvátí, 
ot ramene šiírem kyčlu protče; 
takož spade bezduch mezi mrchy, 
zarachoce nad niem túíec s lukem. 

Uleče se veš lud Tatar lutých, 
otmctáše dřěvce sěhodlúhé, 
paíováše tu, kto téci može, 
tamo, otkad slunce časno vstává : 
i by prosta Hana Tatar vralióv. 



Ludiše a Lubor. 



Znomenajte staří, mladí 
o potkách i o sedání. 

Bieše druhdy kněz zálahský, 
kněz slavný, bohatý, dobrý ; 
ten imieše dceř jedinu, 
sobě i všiem miíú vele. 
Ta dci na div sličná bieše : 
těla urostlého krásně ; 
líce jmieše ovšem bielé, 
na lícech ruměnci ktviechu ; 
oci jako nebe jasné, 
i po jejej bieíej šíji 
víasy zíatoskvúcí vějú 
u prsténcech skadeřeny. 

Aj, druhdy kněz káže posiu, 
by sě páni všici sněli 
na hrad na hody veliké. 

I kdaž bě den ustavený, 
sněchu sě sem všici páni 
z dálných zemí, z dálných vlastí 
na hrad knězů na sie hody. 
Vzezni hlahol trub i koiíóv. 

Páni ku knězů sě hrnu, 
poklonichu sě tu knězů 
i kniení i lepej dceři; 



za přědluhé stoly sedlí, 
prokní rozenie-dle svého. 
Nosichu jedenie divá, 
i nosichu pitie medná; 
i by hodovánie hlučné, 
i by hodovánie slavné. 
Rozstúpi sě síla v údech, 
rozstúpi sě bodrosť v myslech. 

V ta doby kněz vece pánóm 
Mužie ! nebudi vás tajno, 
z kakých příčin jste sě sněli : 
statní mužie! jáz eheu zviesti. 
kácí z vás mi najplznějí. 

Die kněz. Přětrže sě ticho ; 
ot stolóv tu vstachu páni, 
poklonichu sě tu knězů 
i kniení i lepej dceři. 
Kotly, trúby slyšeti znova. 

Všie sě ku sedániu strojí 
tu před hradem v širé íúce. 
Vz výši, na pavlači krásné, 
sedie kněz se staroslami, 
sedie knieni s zemankami 
i Ludiše s děvicemi. 

I káže kněz zemanóm svým : 



22 



Kto chtie prví na sedánie, 
ty jáz kněz sám ustanoviu. 
I káže kněz na Střěbora, 
Střěbor Ludisfava zývá. 
Vsedasta oba na koně, 
vzesta dřěvce ostrú hrotu, 
prudko protiv sobě hnasta, 
díúho spofu zápasista, 
ež dřěvce oba zíámasta; 
i tak uondána běsta, 
oba z dráhy vystúpista. 
Zevznie Mahoí trub i kotíóv. 

I káže kněz zemanóm svým 
kto chtie vteří na sedánie, 
aby knieni stanovila. 
Knieni na Srpoše káže, 
Srpoš Spytibora zývá. 
Vsedasta oba na koně, 
vzesta dřěvce ostrú hrotů. 
I hna Srpoš v Spytibora, 
vysadi jej z tvrdá sědía, 
sám sě s koně ruce vrže. 
Oba dobysta tu mečí, 
ráz po ráze v crná šcíty, 
jiskry vzprchú z črnú ščítú , 
Spytibor Srpoše seče, 
Srpoš v chíadnu zemiu páde. 
I oba jsta unavena, 
oba z dráhy vystúpista. 
Zevznie hlahol trub i kotíóv. 

I káže kněz zemanóm svým 
kto chtie třetí na sedánie, 
by Ludiše stanovila. 
Kněžna na Lubora káže, 
Lubor Bolemíra zývá. 
Vsedasta oba na koně, 
vzesta dřěvce ostrú hrotů, 
ruče v ohradu sě hnasta, 
protiv sobě zaměřista, 
srazista sě oščepoma : 
Bolemír sě s koně koti, 
ščít daleko mu zaletě; 



otnesú ]e) chlapi z dráhy. 
Zevznie hlahol trub i kotíóv. 

Lubor na Ruboše zývá: 
Ruboš ruče na kón vzskoči, 
prudko na Lubora žene; 
Lubor kopie mečem přete, 
křepče v helm mu vrazi ránu; 
Ruboš vazem s koně spade; 
otnesú jej chlapi z dráhy. 
Vzezni hlahol trub i kotíóv. 

Lubor na zemany zývá : 
Kto sě chtějú se mnú bíti, 
těm v ohradu sěmo jeti ! 
I by hovor mezi pány, 
Lubor na ohradě ždáše. 
Vytče Zdesíav díúhe' dřěvce, 
i na dřěvci tuří hlava; 
vzskoči na oř jarobujný, 
hrdivými slovy vece: 
Praděd mój zbi divá túra, 
otčík zahna Němcev sbory: 
zkusí Lubor chrabrost moju ! 

I tu protiv sobě hnasta, 
híavama v sebe vrazista, 
aj oba s koňů spadesta ; 
ruče zdě meče dobysta, 
opěšaíá zápasista, 
křěpce mečema máchasta, 
kol sě rozlehachu rázy. 
Lubor sě k němu přiboči, 
mečem krůto v helm mu seče, 
helm sě rozskočí v dva kusy ; 
mečem v meč udeři ránu, 
i meč vzlete za ohradu : 
Zdeslav sě na zemiu vrže. 
Zevni hlahol trub i kotíóv. 

Oklúči Lubora panstvo, 
i vede jej přede kněze, 
před knieni i před Ludišu ; 
Ludiša mu věnec stavi, 
věnec z dubového listie. 
Zevznie hlahol trub i kotíóv. 



23 



Písně lyrické. 



Kytice. 

Věje včtřieček 
s kněžeckých lesdv: 
běže zmilitká 
ku potoku, 
nabiera vody 
v kovaná vědra. 

Po vodě k děvě 
kytice plyje, 
kytice vonná 
z viol a rdží. 

I je sě děva 
kyticu lovif, 
spade, ach spade 
v chladnu vodicu ! 

Kdabych věděla, 
kytice krásná ! 
kto tebe v kypní 
zemicu sáze: 
tomu bych dala 
prste'nek zíatý. 

Kdabych věděla, 
kytice krásná ! 
kto tebe lýkem 
hebúckým sváza : 
tomu bych dala 
jehlicu z víasóv. 

Kdabych věděla, 
kytice krásná! 
kto tě po chíadnej 
vodici pusti : 
tomu bych dafa 
vienek svój s hlavy. 



R fl ž e. 

Ach ty róže, krásná róže ! 
čemu si raně rozkvetla? 
rozkvetavši pomrzía? 
pomrzavši usvědía ? 
usvědevši opadla ? 

Večer sedech, ďfiílio sedech, 
do kuropěnie sedech, 
nic doždáti nemožech, 
všie dřiezhy, flíčky sežžech. 

Usnuch. Snieše mi sě ve sně, 
jakoby mně, nebožce, 
na právej ruce s prsta 
svlekl sě zíatý prstének, 
smekl sě drahý kamének: 
kamének nenadjidech — 
zmilitká sě nedoždech ! 

Zarmoucená. 

Ach vy lesi, tmaví lesí, 

lesi Miletínští! 
čemu vy sě zelenáte 

v zimě, v létě rovno ? 
Ráda bych jáz neplakala, 

nemutiía srdce: 
a řekněte, dobří Iudie, 

ktoby neplakal zdě? 
kdě mój otčík, otčík milý? 

zahřeben v rovečce :, 
kdě moje máti, dobrá máti? 

trávka na niej roste; 
ni mi bratra, ni mi sestry, 

junošu mi vzechu! 



IV. 
Alexandreis. 

Epos tento zachoval se nám jen z části, tak že máme posud 
jen první tři zpěvy celé. zlomky zpěvu IV, VI, VII a IX a kromě 
toho několik částí ve dvou od sebe rozdílných recensích. Básník 
počíná omluvou, jestliby v čem pochybil, ukazuje na přísloví Šalo- 
mounovo XXX. 18, i 9. V prvním zpěvu jedná o mladých létech 
Alexandrových, o. výpravě do Řecka, o plavbě do Malé Asie, o za- 
stávce u ssutin trojanských, kdež Alexander vypravuje sen svůj o 



24 



velikém knězi židovském. V zpěvu druhém opěvují se poselstva 
Dariova k Alexandrovi a naopak, roztětí divných kol v Sardech, 
tažení Dariovo, počátek bitvy u Issu ; v třetím konec bitvy této, 
milostivé nakládání Alexandrovo s rodinou Dariovou, vzetí Tyru, 
tažení do Egypta a Libye, nové přípravy Dariovy, úžas Řekův z za- 
tmění měsíce, tažení k Arbele. Zlomek čtvrtého zpěvu obsahuje 
boj (tuším u Arbely), jehož konec sáhá do zlomku zpěvu pátého, 
zavírajícího se popisem kratochvílí a slavností v Babylóně. Ze zpěvu 
šestého zůstal nám jen počátek o výpravě z Babylona a konec 
o zrádě Bessově a Narbazonově. Ze zpěvu sed m é h o máme jen 
zlomky o smrti Dariově a z devátého jen zlomky velmi kusé 
o boji (nejisto kterém) v Indii. 

Básník český měl před sebou latinský epos o Alexandrovi, slo- 
žený v druhé polovici XII století od Waltera z Chátillonu rodem 
z francouzského města Lilie (Insula), biskupa Magolenskeho. Nená- 
sledoval však vzoru toho nikoliv věrně, nébrž přidával ze svého, 
kde se mu za dobré vidělo, zkracoval, rozváděl siřeji a vynechával, 
kde koli se mu něco zdálo nepodobného. 

O osobnosti básníkově víme jen tolik, že náležel šlechtě české, 
což z názorův jeho nezastřeně vyniká. Žil za času Václava I. a 
báseň svou skládal za posledních let krále tohoto, asi mezi léty 
1245 a 1253. 

Rozměr v Alexandreidě týž jest jako ve zpěvu o sedání (Ludiše 
a Lubor), totiž verš osmislabičný s cesurou po čtvrté slabice, ačkoli 
příčinou rýmu již nedosti pravidelně šetřenou. Zajímavý jest spůsob, 
jak básník obecné pravdy vplétá. Podává je totiž obyčejně ve třech 
verších společným rýmem v jedno spojených, což v běhu básně tím 
příjemnější přestávky spůsobuje, čím stručněji a jadrněji každá z pravd 
těch jest vyřknuta. 



Ze zpěvu I. 
Úvod 
Jenž ze jmene byl věhlasný, 
jehož rozum byl tak jasný, 
že jmu bylo všecko známo 
v zemi, v moři, v hvězdách tamo; 
ten pak čtveru věc vyčítá , 
jež před jeho smyslem skryta : 
„Kak mám, 4 ' pravě, „srdce radné, 
však mám tři věci nesnadné, 
a pak ovšem čtvrté věci 
smysíem nemohu dosieci : 
Kdež sě člun u vodách plazí 
a kdež had po skalách íazí, 
kdež orel vstúpí v oblaky ; 
kto má tako světlá zraky, 
by mohl ty cesty poznati.; 
onde sě každá potratí? 



Jakž ta trojí věc pomine, 
tako jejich sled pohyne. 
Ty tři cesty znáti pilno ; 
ale že ovšem úsilno 
cestu člověka mladého 
znáti v rozkoši chovaíého, 
z toho myslú veždy blůzu, 
ni je kdy cele posúzu." 

A kehdyž ten v něčem 1 ' blúdi, 
jenž smyslem vsel na vše ludi, 
ač sě kde v mých slovech polknu, 
snad mne proň vtom nic nedotknu; 
neb jsem před ním tako malý, 
jakž přede lvem zvěř ustalý, 
před sluncem voština sviecka, 
neb před mořem mělká řiecka. 

Však jsem to z mladosti slýchal, 
jehož jsem sě vždy ustýchaí : 



25 



tu mysl majú mnozí Indie, 

že lak brzo zle posúdie. 

Jedni prolo nepochválé, 

že majúc smysía u mále, 

nerozumějúc skladánie, 

cuzie slova brzo vzhanie. 

Dru á také, jež nepřejú, 

ti se snad světle nevsmějú, 

vóbec mých slov snad pochvale' ; 

a jakož otstúpie dále, 

což najhoršieho vědie, 

o mých slovech propo vědie. 

Ti priezň majú na vezření 

a srdce vždy zloby miení; 

obličej majú pokojný 

a myslce vždy žádá vojny. 

To se vše bez divá děje : 

ktož kak umie, ten tak pěje; 

krt v dobrých lukách rád ryje, 

vlk na ovce rád vždy vyje : 

závistivý z zfoby tyje. 

A však ač v čem moje slova 
zbíúdie, přízň jest vždy hotova, 
cožby sprostného viděla, 
by to svým pláštěm zastřela. 
Proto ktož chce, ten pochválí, 
nephetel ten se otdálí. 
Jáz na ty jistě nechcu tbáti, 
chcn zjevně věděti dáti 
těm všem, kteříž po čsti stojie, 
nečestných se nic neboje, 
o králi, čsti sieho světa, 
jenž v ty časy by osvěta. 

Rod i mladost Alexandra Vel. 

Král Filip byl v zemi hřecké 
muž slovutný ve čsti světské; 
po svém právu jmieše ženu, 
v loži ve čsti porozenú, 
Olympias tak síovieše, 
ovšem divné krásy bieše. 
Po vše časy toho krále, 
jež pokojní ludé chvále, 
hrecká země v míre stáše, 
nepřátel se nic nebáše. 
Tehdy přídě čstná hodina, 
králová porodi syna. 
Aleksander vzdechu jemu. 
By syn rob králevi čstnému; 



nebo by juž na tej době, 
jakož mu třeba po sobě 
bieše ostaviti hlavu 
svěj dědině na opravu. 

Krátký čas toho vynide, 
až král Filip světa snide. 
Kněz Aleksander v tu dobu 
spade u velikú sirobu 5 
otčíka juž nejměješe, 
matky také nevidieše: 
jedno jmieše mistra svého 
najvěčšiého světa sieho, 
jemuž jej byl král poručil, <\ 
by jej čsti, múdrosti učil. 
Mějcše v sobě smysl mladý, 
neumě sobě dáti rady. 

Nepřieteíě všudy vstachu, 
svoji o něm nepotbachu : 
tak sě země zhubi všecka, 
jež prvé bieše plnečka. 
Neby dosti od bližniech hoře, 
až i s oné strany moře 
král Darius ludi vyšla, 
že tuto zemu bez čísla 
zbavichu každého dobra. 
Ktož co može, ten to pohra, 
a což cuzí nepojechu, 
to vše po nich svoji vzechu. 
Ktožto bude v zlém poběda? 
nenie juž kto co pověda, 
jedno každý: hoře, běda ! 

Již země v porobě stáše 
a za moře daň dáváše ; 
neb ten bieše ještě dietě, 
v jehož jie státi osvětě, 
nevěda co zdieti sobě 
v tej strasti a v tej porobě. 
Tak vždy bývá v takú dobu : 
kehda hlava vstóně mdlobu, 
údi sotně vládnu sobů. 

Těch let země velmi zhynu, 
až kněžice n.íadost minu, 
až smysfa vieče přistúpi. 
Kdež z dětinných let vystúpi, 
urozumě dobře tomu, 
zlo v porobě býti komu. 
Snad možéše tak juž jmieti 
druhé léto po deseti. 
Uzře, že země porobena, 






26 



všeho dobrého zbavena, 

poče k sobě sám mluviti, 

řka: „Ach kda jest tomu býti, 

jakžbych já svój kón okročií, 

svého vraha krvi utočil 

silnú ranú mého meče: 

tepruv byíbych tu bez péče!" 

To míuvieše hrozně lkaje, 

na svú žalost spomínaje. 

Jakžto lvový štěnec právě, 

jenž ještě nenie na stavě, 

a jenž ještě netvrd v nohy, 

ni mu došel zúbek mnohý, 

uzře někde stádo voíóv, 

však pochce k nim s hory dolov, 

nemoha té moci jmieti, 

stana i počne tam chtieti; 

což neskoná, na něž miení, 

však to pokáze v svém chtění. 

Rada Aristotelova. 

Tehdy mistr, síyšav řeč takú, 
vida v něm moc nejednakú : 
„Vizu, vece, mój kněžiče, 
že již dosti znáš čsti líce. 
Dobrého jsi založenie, 
nic ti tak silného nenie, 
by toho nemohl dosieci, 
ač budeš mé rady střieci. 
Poslúchaj mne tuto sada, 
toť jest' moje prvnie rada : 
Jměj dvór svój po kněžskej vnadě, 
své šlechtice jměj v svěj radě, 
chovaj se obojetníkóv, 
hospodnie čsti proradníkóv. 
Ti toho jsú obyčeje: 
oko sě jich veždy směje, 
jazyk jmajú vňuž meč v sobě, 
jenž seče straně na obě. 

Z chlapského řada nikoli 
ijednoho v čest' nevoli; 
nebo chlap, když jesť povýšen, 
nesnadně bude utišen; 
že kolo najviece skřípá, 
malý had najviece sipá, 
a chlape najviece chlipá. 

Kterýž potok voden bude, 
ten sě vždy viece zabude, 
než která hluboká řeka, 



ježto široce vytéká : 
takéž chlap když obohatie, 
když sedí, daní neplatě, 
dobře znav, však nepozná tě. 

A však ktož má dobré nravy, 
kto-liž jest tvé viery pravý: 
nebo ač je pokolenie, 
některý zbožného nenie: 
však jsú dóstojni čestnosti, 
kdyžto tbajú o múdrosti; 
neb najvěčšie šlechta tu je, 
kdež smysl nravy okrašluje. 
Šlechetný ščep bývá z planí, 
když sě starý peň opíaní : 
tak z chuzšiech bývajú páni. 

A pakli sě kdy to udá 
osazovati tobě suda : 
pro dar nepřevracuj práva, 
jakž juž pohřiechu sě stává ; 
kterúž stranu peniez sudí, 
druhá sě na prázdno trudí, 
nejeden sě tiem obludí. 

Před zástupem první bývaj \ 
svých se ludí nepokrývaj ; 
a když toto uzřie tvoji, 
tu rád každý tobě stojí. 
Když pastýř před vlkem srší, 
toho sě stádo rozprší, 
ten jest nehodný své vrší. 

Potom, mój kněžiče! věz to: 
ač dobudeš které město, 
dobytek, poklad vybera, 
všecky svoje ludi sbera, 
odplaciž každému mile 
podlé skutkóv a úsilé. 

Juž ti všicku radu krácu, 
v jedno slovo sě navrácu: 
miíosrden buď k nevinnému, 
najviece k člověku svému. 
Chovaj tvrdě moje slova, 
budef služba vždy hotova, 
a ve čsti veždy obnova." 

On tu radu přije mile, 
vstiípi srdce ke vší síle ; 
neb jakožto s mistrem stáše, 
tako sě mu jistě zdáše, 
že nenie v světě jedna strana, 
by mu nebyla poddána ; 
neb obrové srdce jměješe, 



27 



kakžkoli děfátko bieše. 
Trn sě z míadu ostře pučí, 
sám sě vnadí štěnec ručí: 
šlechta sě vždy ke čsti lučí. 

Výprava do Řecka. 

Jest Korintus město dávné, 
vší ve čsti velmi úpravné', 
k hřeckej zemi jako hlava, 
že sě v něm děje poprava. 
Jakož svědčí písmo svaté, 
bylo to město proklaté ; 
ale svatý Pavel potom 
pojměl mnoho truda o tom, 
jakž tu kacéřstvo zatratil, 
po Bože ludi obrátil'. 
Tehdy Aleksander knieže, 
s svým sě rytieřstvem potěže, 
osypati sě tu káza, 
ve vše králevstvo sě uváz^ 

A když jeho osypachu, 
všickni okolo něho stachu: 
ale všako ti najblíže 
požité rytieřstvo, jiže 
všu zemskú věc opráviechu, 
a již jeho radií biechu ; 
ti bydléchu u pokojů, 
že sě juž nehodiechu k bojů. 

Po těch stáchu málem dále, 
v stranu podlé svého krále, 
junoše, rytieřstvo mladé, 
jimiž ještě mladost vlade; 
ti, což neučinie múdrosťú, 
to oblepšie svú rychíostu. 

A však před starými těmi 
i také mladšími všemi 
Aristoteles sedieše, 
jenž tehdy králev mistr bieše, 
svého mistrovstva užívaje, 
břečtanový věnec maje. 
Ten jmčješe na znamenie, 
že po něm věčšieho nenie; 
jakž sě břečtan vždy zelená, 
tak jeho múdrosf povýšená 
nebude viec polepšena. 

V ten čas tací dnové biechu, 
v nichžto vše osenie ktviechu : 
žito, víno, dřevo, tráva, 
každé podlé svého práva* 



Tehdy král mezu nimi stoje, 
vzezřev na rytieřstvo svoje, 
nesnad bych mohl vylíčiti, 
jakž tiem poče vesel býti 5 
a však také ludi jmieše, 
pro něž drz býti musieše. 
Jedné biechu vši té vole; 
jakž kdy vynidú na pole, 
dobře by zato přisáhí, 
že bratróv zástup vytáhl. 

A jakž jej rada nauči, 
zástupy lepším poruči ; 
tak, jenž zástup oprávieše, 
z těch ze všech jeden nebieše, 
by nebyl stár let pětidcát, 
nebo najviece šestidcát, 
jakož jich starosty biechu, 
kehdaž k boji pojediechu. 
By kto tehdy patřil na ně, 
zajisté přisáhíby za ně: 
ne rytieřskú jsú postavu, 
ale vši kněžskú úpravu. 

K tomu chcu to povědieti : 
jměješe tisúcóv třidcěti, 
a to vše pěšieho luda, 
ježto nehledáchu kluda ; 
každý těch oružie jmiechu, 
hrály, meč, pukléř nesiechu, 
a železný klobúk k tomu, 
hlavy střeha jako v domu 3 
kabát tvrdý nebo pláty, 
mnohý proto došel ztráty ! \ 

Vzetí Athén. 

V ten den Aleksander kdyže 
na vojnu sě s mocú zdviže, 
vše sě řecká země vzhrozi. 
A však jedno sě chorozi 
město, chtě sě mu přiečiti, 
svú hrdosfú vz něho býti. 
Aténe sě to vzýváše, 
u velikej sě moci znáše, 
v ludech, v pokladech, v tvrdosti 
a ve vsej velikej čstnosti. 

Aleksander když ty řeči 
vzvědě, že mu sě město přiečí, 
ni sě s kým o tom potáza : 
inhed v tom miestě rozkáza, 
aby sě hotovi jměli, 



28 



jakžby náhle k městu jeli. 
Ne tak brzo král rozkáza, 
až se voj před městem skáza \ 
snadno k tomu ponúceti, 
ktože co sám bude chtieti, 
ač i s škodu, však tam jeti. 

Voj se poče hotovati 
a chtě města dobývati; 
tu spade strach ludi na vše. 
Stařejšie se potázavše, 
řechu : „Dostúpím všie škody, 
nepřijmem-li své hospody \ 
úsilno se vz vodu bráti 
a se ostnovi spierati : 
najviece vz hospodu státi." 
Protož tuto radu vzemše, 
krále s miíosťú přijemše; 
dobychu věčné tvrdosti, 
by neopáčií jich hrdosti.\ 

Dobytí a vyvrácení Théb. 

Když se s tiem městem umíři, 
posía ottud posíy čtyři 
k městu, jemuž Téba diechu, 
jež také u něho biechu, 
aby jej mile přijeli, 
nebo mu otpověděli. 
Viz kak byí to lud nesmierný 
a svěj hospodě nevěrný, 
ježto posiy svého krále, 
ncpomeškavše na mále, 
kázachu živy zahřiesti, 
nedavše poselstva znésti ! 

Krále řeč dojide taká, 
těch posíóv rodina vzpíaka ; 
vece král : „Bóh sešli ránu 
na mne, ač toho zapomanu !" 
V tej řeči nic neumnoži, 
před tiem městem se poíoži; 
káza se všem hotovati 
a chtě město dobývati. 
To město by v takej mysli, 
brániti se jmu pomysli; 
a když k šturmu potekú, 
v městě sě všickni leku; 
a najviece pro ten skutek, 
z něhož král jměješe smutek, 
bychu všichni bez n;ulě,e, 
že se jim vše hoře zděje. 



Tu sě v tu dobu šturm poče; 
již ze všech stran tváři toče, 
pod nimiž tu pěšcem státi, 
jimž zeď byío podebrati. 
Nepřietele všudy ostiípi ; 
ktož sě kde na zdi vykupi, 
ot toho pak střelci biechu, 
jakž vyzřeti nedadiechu. 
By křik u městě veliký, 
poddaí by sě rád všeliký: 
ale toho časa nenie, 
by o to měli pomíuvenie ; 
neb když v čem bude povada, 
ani potaz, ani rada, 
nenie kto čáky přidada. 

Za maléčko pomeškacim, 
až zeď všudy podebrachu. 
Tak biechu strachu poddáni, 
přemohli je bez všie bráni. 
By prostranná všudy cesta, 
ktož kady chtě, jde do města : 
kdež koli kto koho potka. 
tu nejma před niem život k a. 
Všem bě strachy srdce zhniio, 
rádoby sě dietě skryío: 
a když kto kamo přiběhne, 
tu nepřietele dostiehne. 
Tehdy město zažhú všudy, 
nepřietel sta zde onudy : 
a ktož kde z ohně uteče, 
ten obak upadne v meče ; 
a ktož sě mečóv ukradne, 
ten všelik v oheň upadne. 
Povědieti všecko zprosta : 
jeden člověk živ neosta ; 
nebo jakož zděli běchu, 
takovúž otpíatu vzěchu. 
Zloba zíým sě vždy obrátí, 
dobré sě dobrým vždy otpfntí, 
ktož zle miení, ten vždy ztratí 

Příprava proti P e r š a n íí m 
a plavba. 

Po zrušení toho města, 
když vše bezpokojie přešla, 
pomeškav rok velmi malý, 
káza by sě hotovali. 
A eiitě sě za moře hráti, 
nelolik s tiem bojcvali. 



jenž jeho zemu ochudil ; 
ale tak se bieše vzbudil, 
všem králem vzdávaje přetu, 
a což kniežat na všem světu. 
Zatiem sebra vše své voje 
i všeliké ludi svoje ; 
a kteříž kak nedospěli, 
nebo k vojně neuměli, 
těm poruči města, hrady 
v svěj zemi zde i onady. 

V tu .dobu bě juž dospělo 
o korábech všecko dielo ; 
jakož cože třeba stravy 
i všelikaké úpravy, 
to vše při mořském by březe, 
v korábech na kotvách věze. 

Král káza kotvy vynieti 
a větrníky vše rozpieti ; 
vztrže sě vietr ovšem časný 
a by ten den velmi jasný. 
A když pojidú korábi, 
nejeden svú mysl oslabí, 
jenž pro kořist rád jel z domu ; 
by bylo lze opět lomu 
doma býti u svých dietek, 
přijal by to za sien světek. 
A třeba jim bieše toho, 
že kakž jich bě velmi mnoho : 
ze sta jeden sě nevrátí, 
a to každý život ztratí. 
Neb zajisté když ot břehu 
v síru korábi potěhú, 
zprostřechu hlas až pod zoře, 
snad na své budúcie hoře. 
Člověk veždy na vše sehne, 
dobrého spieše poběhne, 
a ve zlém jsa, pak sě nehne. 
Každý, jakož ti jsem pravil, 
rádby sě té cesty zbavil 
pro své dietky i rodinu : 
jediný král v tu hodinu 
tam sě přiec obrátil bieše, 
jakž o tom všem netbaješe, 
kromě jedna žádost jeho : 
poznati nepřietele svého. 

Přistání v 31 a 1 é A s i i. 
Juž bějechu pominuly 
ottad, jakž na moře vzpluli, 



29 



časy jednoho měsiece, 
nebo k tomu málem viece; 
až ten, jenž koráb opravie, 
zběže tu řeč králů pravě, 
že již Achské země znáti, 
tu kdež bylo jim přistáti. 
By králova radost vele, 
spade u voj tu veselé, 
až vypraviti nemohu, 
kakú vzdachu chválu Bohu. 
Tehdyž král v koráby vesla, 
káza všem přijieti vesla; 
což hnáti vietr nemožéše, 
vesly dopomoci chtieše. 

Ne tak brzo věsí dosěhú, 
až biechu blíže při břehu. 
By ot břeha planě taká, 
jakžby mohl dovrci z praka. 
Král sě v svěj radosti vzchope 
vzchyti podlé sebe kopie, 
mocú takého vítěze 
vrže, až ustrnu v březe. 

V tu dobu stachu na mele 
dvě stě korábóv dospěle, 
jež vši naplněni hojně, 
což která potřeba vojně. 
Tu sě na břeh položitím, 
stanoviště své rozbichu, 
pokrmivše dosti sebe ; 
a jakž sě omrači nebe, 
sotně mohií dočekati, 
kdyžby bylo léci spáti. 
Tak biechu trudem shynuli, 
že běchu díúho v moře pluli; 
nebo když člověk ustane 
a poslati sě dostane, 
děti ni domu zpomane. 

Popis Asie. 

Třetie sieho světa strana, 
Azia jest jmenována ; 
tu stranu ot slunce vzchoda 
oceana moře voda, 
i otnadže vzchodí v zoře, 
obteče polednie moře. 
Ot nás ju dělí hluboká 
prostřednieho moře stoka, 
toho moře, po němž piovú 
pútníei k Božiemu rovu. 



30 



Ot pólnoci ju zatieká 
ta najsíovútnějšie řeka, 
i jenž Meotydes slově, 
ta ju také i propíove. 
To nám lude' vyznávajú, 
jenže v tej straně bývajú, 
že jsú v niej vlasti nejednaké, 
v nichž jesti bohatstvo všaké. 
Dvakrát léta ktvú osenie, 
jehož v těchto zemiech nenie ; 
a nic sě v nich nedostává, 
jímž živa člověčie Mava. 
Což kamenie výborného, 
nebo zlata předrahého, 
jež moře neb země plodí, 
to všecko ottad přichodí : 
ryzie zlato z Arábie, 
drahé kamenie z Indie. 
Vše sám sobě člověk draží, 
sám jsa nad vše zíato draží, 
však pro ně česf, dušu váží! 

To mi také z písma známo, 
ež bylo v tej straně tamo 
Babylon město veliké, 
v němž bě bohatstvo všeliké. 
Tu sě kdas obři sebrali, 
když jsú sě potopy báli, 
věžu činiti počechu, 
na niežto bydleti chtéchu, 
ačby sě kdy Bóh rozhněval, 
poslal na svět dřievní přievaí, 
jakož to jest byl učinil, 
když proti jmu lud zavinil. 
Těch obróv myšlenie divné 
Bohu by velmi protivné; 
o to sě snadno potáza : 
všem sě jim rozjíti káza, 
dav každému hlahol jiný. 
A to sě sta té hodiny: 
jež prvé řeč jednu jměchu, 
druh druhu nerozuměchu. 
Dva a sedmdesát jich bylo, 
tolikož řečí přibylo; 
a protož Babylon slově 
proměna řeči obrové. 
Jesti také v tej straně 
všeho světa vňuž rozhranie, 
Jeruzalém, město dávné, 
pro Boží smrť ovšem slavné. 



Tu pro ny náš Tvořec milý, 
poníživ své svaté síly, 
ráčil za ny smrt podjieti, 
nechtě ďáblu moci přieti. 
Chtěí-li bych to vše zde klásti, 
co v tej straně měst i vlastí, 
dotad ti bych řeč rozvláčil; 
až by sě snad i rozpáčil. 
Protož tu řeči ukrácu, 
v své pravenie sě navrácu. 

Aleksander u Tróji. 

Již čas bieše protiv zoři, 
když bývá křik ptačie zboři, 
kdažto sě noc se dnem dělí, 
a když slunce na svět spielí. 
Aleksander vzveda zraky 
a vezře na zoře oblaky, 
uzřev den, jako sě leče, 
vstana, ruče sě obleče. 
Sed, i sta na jednej hoře, 
obezře tu vlast ot moře ; 
potom sě v zemu obrati, 
poče města shledovati. 
Kam sě koli obrátieše, 
tu na vše strany vidieše, 
kdežto vína, žita ktviechu, 
kdež která lovišče biechu. 
Zřev všady, dlí i na překy, 
uzře ande silné řeky, 
z nich teče široce voda, 
a mocná v nich rybopíoda. 
Vida to, velmi sě sžáda, 
vzmíuvi tak k svým ludem sada : 
„Zřete na vše strany v pole, 
kaká v těchto zemiech vole: 
zde královstvo, zde chcu jmieti, 
a vám chcu své země přieti!" 
To sděv, káza vojem vstáti, 
do Cilicie sě bráti; 
posla k městóm i na hrady 
a k tvrzem zde i onady. 
A jakž ho náhle zvěděchu, 
tak jej s milosťú přijechu. 
Tehdy sě v tu víasť uvěže, 
híúbě tam předce potěže. 

Udá sě jmu jeti tady, 
kdežto jsú Trojské ohrady: 



31 



ještě jedinké znamenie, 

tu kdežto leží kamenie. 

Ach srdce člověčie bludné! 

ach zamysleme nekludné ! 

ež pro jednu smrtmi ženu, 

jměía krásu přemoženu, 

veškeren se svět byl zbudil, 

deset let se vojnu trudil: 

až i v jedenácté léto, 

kak mi zpomínati zle to ! 

čstné město Troje dobyto. 

Tu bez čísla ludí zbito, 

jakož řiedký kto ostaven, 

stár i míad života zbaven ; 

naposled město sežženo. 

To také písmo vykládá, 

že toho města čstná ohrada 

desěf let plně hořela; 

škoda jest takého diela! 

tak sě jest stalo rušenie! 

Juž sě vracu v své pravenie. 
Jakož napřed pravi, 

Aleksander tu sě stavi. 

V tu dobu, jenž s ním tu biechu, 

takú záhubu uzřechu, 

neby jeden tu nepyče, 

a žalost ú lomě ruce, 

vidlic na vítězských rovech 

o jich skutcěch, o jich slovech, 

kdež na kameni vyryto, 

kdež všemu světu neskryto. 

Řekií: „Dojdem brzo strasti, 
vešli jsmy v neznámé vlasti, 
z nich sě viec nevypravímy, 
až sě života zbavímy." 

Král uslyšav řeč svých ludí, 
vece: „Proč vás smysl v tom bíúdí? 
nikdy nenie čsti dóstojen, 
kto chce býti vždy pokojen. 
Doňadž koně nepokusil, 
peču vždy naň jmieti mušu; 
ten sě takéž zkazí stániem, 
jakož častým osedíániem: 
takéž jest i každý člověk, 
jmá-li pokojný tento věk. 
Pokoje sě tak obloží, 
až snad v lenosti umoří; 
protož mé srdce tam spěje, 
kdež mi sě bohdá česř zděje. 



Jedno chcete-li pohověti, 
cli cu vám něco povědieti, 
proněž jmám všecku naděju, 
že tam k nepřietelu spěju." 

„Kdaž mi mój otčík pohynu, 
zdě mi sě v nočnú hodinu, 
myslech leže sám jediný, 
nečuje sě nikte jiný, 
coby mi bylo sobě zdieti; 
nevěděch sě, co přijieti: 
vrahóm-li sě otpierati, 
čili tak v porobě státi. 
Tak mi myslce v obem stáše; 
ktož tu biechu, každý spáse. 
Myslech, jakžto pták některý, 
jenž sobě nedojme viery, 
kdyžto sobě ptá pokoje, 
kdeby choval dietky svoje, 
nesměje lap hniezda skíásti, 
boje sě všeliké napásti , 
aby hniezda vietr neobořií, 
neb sě had k dětem nevnořil; 
letě dlúho v lese, v poli, 
až snad někde miesto zvoli. 
Tak mi sě uda uzřieti, 
ande sě tako prosvieti, 
jakžto když bude z hromu blesk; 
proněž sobě tak velmi stesk, 
až zapomanuch sám sebe. 
I vezřech: Nalit' i s nebe 
jeden krásný člověk stúpi, 

jenž ke mně blíže přistúpi; 

všecka na něm čstnosť běješe, 

a tak divné riícho jmieše, 

jakž mi sě nezdá nikaké, 

by kdy člověk vida také. 

To jsem také viďaí právě, 

jež jměješe na svěj hlavě 

korunu z zlata světlého 

a z kamenie předrahého. 

Nemoh jmu jmene zvěděti; 

jedno to mohu spomněti, 

což mu bě na čele psáno, 

jež mi viděti nedáno. 

Když ho chtějech potázati, 

on prvé svú řeč uchvátí : 

Vyniď, vece, z kraje svého, 

podámf všu česť světa sieho ; 

a kehdy mě uzřieš potom, 



32 



neinysl zlého ludu o tom. 
Tehdy jak brzo to povede, 
kam se pode, živ nevědě ; 
ale jakž se přič obrati, 
vše se ta světlost zatratí. 
V tomž tvrdá jest má naděje, 
což jesť mluvil, že mi se zděje. u 

To sě v krátce všecko zlíči 
ta řeč, již jim král vylíči : 
že, kehdy sě uda jemu 
přijeti k Jerusalemu, 
tu jej ten potka tělesně, 
jehož bieše viďal ve sně, 
s takým znameniem velikým, 
s židóv zástupem všelikým ; 
a jakož jej náhle potka, 
páde před ním velmi z krotka. 
Tomu sě diviti jeehu 
ti všickni, jiže s nim biechu. 
A když mu tu čest' prokáza, 
vojem do stanov rozkáza; 
sed do města s málem ludí, 
milostivě vše pokludi, 
a jakž jej ten muž nauči, 
tak sě tu Bohu poruči. 
Dav prvé přiezni stvrzenie, 
vzem s mifosťú otpuščenie, 
káza vojem ottud vstáti, 
chtě sě k nepřátelóm bráti. 

Ze zpěvu II. 

Dariovo tažení. 

Jest tu blíž Eufrates řeka, 
jež, slyšu, z ráje vytieká, 
u niež král Darius voje 
sebra na své bezpokojie. 
Vzvěděv, že ten blíž přitáhá, 
jenž na jeho všu čest' sahá, 
hnu sě s vojnu s toho miesta, 
kadyž mu upřiemá cesta 
proti Aleksandru jíti. 
Byť sě udalo tu býti, 
coby tu uslyšal hrózy, 
když sě hnuchu ottud vozy ! 
a co by také usíyšai 
z šalmějí, z bubnóv hrozný šal! 
Nejeden tu komoň hržal, 
svú podkovu cest potvrzai, 



když sě vznímaf, lomě zuby ; 
nejedny zubrové trúby 
v skalách své prostřely hlasy : 
jakž sě zdáše, by v ty časy 
všecky sě skály bořily, 
taký biechu křik stvořily; 
taký jdieše zvuk pod zoře, 
vňužby sě třásl svět i moře. 
Tak sě bě vypravil hrdě 
všú věcú silně i tvrdě. 
Před zástupem právě v čele, 
v němž pohanská viera vele, 
táhněchu voz osmi koní, 
a ti běchu všickni broni ; 
na tom voze zlatá skříně, 
v níž ležéše jich svatyně; 
s obu stranu toho voza, 
kdež jich viera i vše hróza, 
jedieše dvanadcět muži, 
jich každý tej skříni slúži, 
a každý umie řeč jin ', 
rúcho rozličného činu. 
Pohanstvo tak zato jmajií, 
že ti lidé neumierajú, 
řkúc, že jsií na věky živi : 
a však jsú v tej vieře křiví; 
neb řeky i moře vše splyne, 
což na světě, všecko mine, 
kromě slov Božiech jediné. 

Za tiem vozem bhžu, jediechu, 
jež rodina králi biech 
dvadcěti tisúeóv plně, 
a všici v hedva bnej vlně 
biechu u předrahém ruše, 
jakž takým kniežatóm slušie. 

Ti všickni biechu na předku : 
sám král jedieše v prostředku, 
jenž pro veliké bohatstvo, 
pro rozkoš i pro ozračstvo, 
na zlatém voze sedieše, 
ten pro blesk vešken hořéše. 
Nad vozem pro letňú zparu, 
proti slunečnému varu 
orlice bě pověšena, 
jež bieše chytře vymyšlena, 
aby pod hú horkost stydla ; 
ta jměješe zlatá křidla. 
Podlé voza paky biechu, 
jenž sě vždy krále držechu, 



33 



jeho bližnie přirozenie, 
královského pokolenie, 
dvě stě junoš výbornějšiech, 
svú šlechtu přirozenějšiech. 

Málo dále pak před těmi 
královskými junošemi, 
desěť tisúcev v zástupe 
jezděchu vši v jednom stíúpě : 
to vše výborní rytieři. 
Těch komonstvo pod kropieři, 
ratiště jich postřiebřena 
a kopie vše pozlacena. 
Ješče kromě toho všeho, 
jměješe luda pěšieho 
dvakrát tisúcev třidceti; 
ti běchu nato pojeti, 
aby pro těch ludí hrózu, 
neprotřel sě nikte k vozu. 

Bě obyčej casa toho, 
jakože doma nikoho 
své čeledi neostavěli, 
ženy, děti, vše pojeli ; 
a bieše král vzal v tu dobu 
matku, ženu, děti s sobu ; 
a coE mzhóv patset možeehu, 
to s ním pokládá nesechu. 
Za tiem lehcejší lud přide, 
jenž množstviem z čísla vynide. 

Řeč Dariova a planý 
p o p 1 a ch. 

Juž blíž sebe stáchu dvoje, 
hřecké i pohanské voje, 
čakajúce s obu stranu 
druhého dne světlost ranú; 
neb jim bě věděti dáno, 
že jakž jutře bude ráno, 
jedaž' sě slunce prosvietí, 
tu sě spolu vojem snieti 
i dojíti bylo boje. 

Tehdy král Darius stoje 
k svým vojem při jednej hoře 
vzmluvi u velí pokoře, 
jakož ktož tu bieše taký, 
leč bohat i chůd i všaký, 
jeho řeč pokornú slyše, 
an k nim mluvi velmi tiše, 
neby tak srdce tvrdého, 
by nepolutovaí jeho. 



„Slyšte, vece. t-stní otčíci, 
všie šlechty předci, dědici ! 
každý vás svú šlechtu vzvěda, 
vzpomeň si na svého děda, 
z kakéhos pošel poroda. 
Nenie tak tvrdá příhoda, 
by té nemohl podržeti, 
chceš-li svú šlechtu pomnieti. 
Kdežto jest! sluha vz hospodu, 
vňuž mladý zvěř píove vz vodu, 
neb i posléz vezme škodu. 
Takéž to bláznivé robě, 
jež mě vzbúzie proti sobě ; 
na něhož nalehu tako, 
jakž mne nezbude nikako. 

Co je vzpáchal, sami vizte, 
jež protivno jesf zajisté; 
i vás každý div sě tomu, 
kehdyž sě kto přiečí komu, 
jehož jsú sě mocní králi 
i mocná kniežata báli. 

Vzpomeňtež, že jste svobodni, 
a tito hostie nehodní. 
U vieře sobě vši stojte 
i mému sě snu okojíe, 
nebo sě ten, ač Bóh ráčí, 
po mej čsti na jevě zračí. 

Videch ve sně hřecké stany, 
jež jsú nám bohdá poddáni, 
ande po nich oheň taký, 
ot země až pod oblaky; 
a jich král stase přede mnú, 
chtě cosi mluviti se mnú, 
a na něm zlaté okovy 
a plášť z aksamita nový, 
i posta přede mnú málo ; 
tot mi sě jesť ve sně zdálo. 
Ještě viec lepšieho vědě, 
ježto vám potom povede." 
On tak ještě mluvě stojí, 
aj přiteče z hřeckých voji 
posel pravě ty noviny, 
že juž vši hřecké hrdiny 
s svým králem i svú všú mocú 
zase běžie dnem i nocú 
kromě cesty v hory, skály. 

By křik u vojech nemalý, 
ande sě všickni veselé 
a koně přidati vele. 

3 



34 



A jakž jim koně přidachu 
a pres řeku se přebrachu 
kromě rozmysleme všeho, 
netbajúc na krále svého, 
což mohu vybosti s koni, 
to bez cesty každý honi, 
chtie po nich prvé utéci, 
mniece, by běželi Hřeci. 

Kam tvá, králů, moc pospiechá. 
kdež ti nebude do smiecha ? 
kam tak nevěhíasně běžíš? 
kamo takú zbrojú stěžíš? 
zda mníš, by tamo uiěžal? 
zda mníš, žeby před tobú běžal, 
jehož jest' jediná péče, 
by ty nezbyl jeho meče? 

První setkání. 

Juž blíž Saraceni biechu 
k městu, jemuž Issus diechu, 
v němž král břecký tehdy bieše, 
když s svými vojny ležéše, 
Tehdy hřecká stráže pozná, 
že pohanstva zbroje hrozná : 
a snadno bieše poznati, 
komuž bylo nato tbáti ; 
neb jich bě mnoho bez čísla, 
každý žena bez rozmysía; 
a kadyž koli hnacím, 
jakžto mhía bieše ot prachu. 

Sehna jezdec stráže náhlý 
pravě, že pohané přitáhli. 
Tu křik sprostřechu veliký, 
oděníe chce rád všeliký, 
a jakž který panoše slově, 
tako ho pán jeho zove: 
on Radvana, sěn Mladotu, 
a sěn Jana, on Radotu. 
On spalnieř juž na sě vleče, 
a sěn potřebuje meče. 
Na 'nora již železa brnie, 
sěn tepruv usypa brně ; 
některý již vzpíná pláty, 
a sěn juž drží štít zlatý; 
onen juž sedí na koni, 
sěn dospěv oř juž prohoni. 
Druh druhu koně přidává 
podle vojenského práva. 

Za malý čas pohověchu, 



až všichni zajedno dospěchu ; 
však najprvé král byl dospěl, 
a ktož mohl, ten po něm pospěl. 
V tu dobu spolu sě potkachu, 
spořiedivše všechnu svú dráhu : 
král hřecký najprvé vzvaza 
a všem svým téže rozkáza ; 
rytieřstvo sě o něm shrnu, 
tu k nepřátelóm poprnu. 
Jakžto koli vlk zamríý, 
jenž pro hlad oívěsi krli, 
za nímž lační štěnci teku, 
hladem sotně nohy vleku, 
potekli za ním míoštiece, 
přijiesti sě rádi chtiece, 
a kdež uzřie stádo v poli, 
vysunúc sě na ně z doli : 
kakž vlku přibude síly 
a štěnci mu budu čili. 
A jakž sě k stádu připrne, 
každé skote strachy strne \ 
nesmieti sě bude hnuti, 
ani kamo poběhnúti 
Jakož vlcie činie stádu, 
tak Hřeci v pohany spadů. 
Král pohanský by tiern vzruzen, 
uzřev to, že jesf obíuzen, 
otstúpi ho vše naděje, 
nevědieše, co živ zděje. 
Tak sě bě hrozně ustrašil 
a k tomu vešken lud splašil ; 
poče sě stavět ochotně, 
že strachy míuvieše sotně. 
Náhíosť sě ničemu nehodí ; 
ktož sě s krotkosťú obchodí, 
nad nepra těly vévodí. 

Juž na špici právě stáše 
král hřecký, kdež boje čkáše, 
zpořiediv každého k tomu, 
v kterém křídle býti komu, 
a sám před zástupem v čele, 
k bojovi hotov dospěle. 
Podlé něho s pravé strany 
biechu vítězi stáváni : 
syn Permenióv Nykanor 
a jeho bratr Polykanor, 
za tiern Senos, Ptolomeus, 
Perdikas, Klytus, Tydeus, 
to všechno junoše mladé, 



a každý zástupem vlade 
Po těch pak na levej straně, 
kdež počátek každej ráně, 
Permenio bě postaven 
požitý muž, však nezbaven : 
za tiem jeho syn Pylota, 
to pak bieše lepšie rota : 
tu bieše Autygon, Kraterus 
a po těch vítěz Severus : 
jakož ti praviu, to ti běchu, 
již zástupy vládnějechu. 

Tehdy král kopie do sáto na, 
maléčko oře povstáhna 
své šlechtice upomanu. 
zře na onu i siu stranu, 
chtě poznati jich útrobu, 
kto s ním mieni kak v tu dobu : 
neb co které srdce miení, 
v kterej voli, neb ve chtění, 
to vše znáti na vezření. 
Pány prosbu ochotuje 
a chuzším dary slubuje. 
Za tiem maléčko postoje, 
prvé než dojedli boje : 
„Ktož jste, vece, sem pozváni, 
chuzšie panostvo i páni ! 
vaši dědové i předci 
rozliční jsú na to svědci, 
jsú nepokoj veždy střeli, 
po něžto jsú i česť vzeli : 
a jakž jsú byli dědové, 
takéž buďte i vnukové, 
každý na svůj rod spomana. 
Dnes vám jesť cest v ruce dána, 
ač jedno budete chtieti 
svú šlechtu i rod pomnieti. 
Dnes jesť juž čas přišel toho, 
jehož jsem žádal přemnoho; 
dnes nepokoj bude krácen 
a vás každý pobohacen : 
mně dobrého slova přejte 
a sobě vše zbožie mějte! 
Patři každý na 'ny voje, 
kakť sě uzíativše stojie! 
snad jsú sě na jhru vybrali, 
a ne proto by boj brali? 
Vizte, kak na nich zlato hoří, 
pro něžto dnes budu. v hoři ; 
kdyžto pro kořist je vzvláeie 



a kohmi je nahý vsllačie! 
Kakť stojie sebe široce ! 
vizu, že jsú na poskoce. 
Což mfuviu, dobře poznáte, 
až skrze jich štíty zlaté 
železná kopie proskočie, 
a jich srdce krve utočie. 
Ještě bych k vám mluvil viece, 
ale strach, že potiehnú k řece: 
pospěšmyž juž, ty srše 
dřieve než sě pryč rozpršie." 

Řka tak, kopie navrže, 
spade v nepřátely brže, 
než kdy kámen vrhu z praka. 
Taký křik i hróza taká 
by u vojech stranu obú, 
jakož sě zdáše v tu dobu, 
by sě juž veš svět obořil, 
taký sě tu křik bě stvořil: 
ande koni v teskně řehcú, 
meči ot oděnie skřehcú ; 
ande z lučišť n'jedna siíeía 
vynide i z samostřela; 
nikdy z přievaía jednoho 
nespadne kropí tak mnoho ! 

Ze zpěvu III. 
Popsání boje. 

Juž bě trub nic neslyšeti, 
pro prach nebe neviděti. 
Tehdy na prvniem pohnání, 
kdež lepší stachu pohani, 
kdežto sě koruchvy stkvěchu, 
kdež sě štíty zlatem Iskněehu, 
tam sě král hřecký oboři, 
vznímaje sě na svém oři, 
patře by sě čstný nahodil, 
jehož by sě kopiem hodil. 

Sta sě mu čestná příhoda : 
polka jej syrský vévoda, 
Aretas bě jmenovaný, 
najlépší mezi pohany; 
ten jmieše na helmě kamen 
pyrop, jenž svietí vnuž pí; nien. 
Ten potka krále hřeckého, 
prvú ranú kopie svého 
prostřed štíta sieho hodi, 
zetře kopie, však neuškodí. 
3* 



36 



Král se mu brzo opíati, 
rychle živótka ukrátí; 
neb jakož jej rychle potka, 
neimě před ním živótka : 
štít, pláty, brnie jmu protče, 
on spade, kón se mu potce, 
v samém srdci kopie překía; 
ten prvý jide do pekla. 

Tehdy sě zástup zaměši. 
Běchu u vojště lutí češi, 
ande Ptolomeus s Klitem 
i sen i on s zlatým štítem. 
Jakžto dva lvy hladovitá, 
nebo dva vlky nesytá 
prostřed stáda ovce sviezé: 
takéž ona dva vítěze 
na koho sě obrátíta, 
tomu živótka ukrátila. 
Neb když Klitus s Artostilem, 
sen i onen na oři čilém 
bodeta na sě kopíma, 
vznidú dřizhy mezi nima; 
zatiem sě potkasta sama 
koňma, prsma i hlavama, 
a jakž sě druh s druhem srazí, 
spadesta koňma přes vazy. 
Tak sě tvrdě sešla běsta, 
jakž za umrlá ležesta, 
nernohúce vlasti sobií 
z otrapa velikú mdlobu. 
Ihned Klitus v tu hodinu, 
jakž málo ho mdloba minu, 
dřieve sě než on opravě, 
přisíúpie mu blíže k hlavě: 
prvé nežli sě nadviže, 
hlavu jemu mečem střiže. 

By boj tvrdý s každé strany 
mezu Hřeky i pohany, 
až Mazeus pohan vytče 
proti nepřátelóm křiče. 
Ten na prvniem svém potkání 
peť Hřekóv do smrti ráni : 
o jednoho kopie překía, 
v druhého nóž do pěsti vekla, 
třetieho mečem uhíavi, 
čtvrtého mlatem unavi, 
na pátého sě navrátí, 
toho i s koněm převrátí. 

Tu seč když uzře Filota, 



by jmu lúto svých života; 

na Mazea tam pomieni, 

an sě stkvie v zlatém odění ; 

prvé nežli u něho by, 

deset pohan mlatem pobi. 

Ot těch sě tam přič obrátě, 

vítězsky svój meč vychvátě, 

tu sě mu jich šest naměři, 

ti všickni biechu rytieři; 

ti jej ve zlý čas potkachu, 

Filotasóv meč poznachu. 

Nedíúho o nich ostúpa, 

až po jilec meč v nich skupa, 

a v sedmém meče otehna : 

tu jej pohanstvo obehna. 

Jakžto koli vepř divoký, 

jenžto má široké skoky, 

když naň vyrvu rychlú láju 

někde v luze, nebo v hájů ; 

bude-li neučena láje, 

stane vepř niče netbaje; 

ač který pes k němu vnoči, 

vezma ránu i otskoči : 

pakli naň vyrvu psy vnadné, 

lovec jej jako ukradne. 

Takéž vítěze onoho 

potka Saracenstva mnoho. 

V teu čas budieše bez něho, 

by nebylo otce jeho. 

Ten s Kráterem a s Volkonem, 

s Ceriosem, s Antigonem, 

přispěchu brzo k Filotě. 

Z druhé strany tu blíž stáše 

bratr Filotóv, jenž kón bráše, 

seka ludi zde onady; 

tu naň výtrže junoš mladý, 

jemuž Endinius diechu. 

Zlý mu čas přijde pohřiechu ! 

neb jakž potka Nikanora, 

na krátce sobu obora, 

kopiem jemu štít obrazí, 

však ho niče nepokazí; 

tak sě mdle otruti kopie. 

Jakžto kehdaž z búře kropie 

někde na tvrdý dóm spadne: 

tak ono dietě neřádné 

Nikanoru sě otruti. 

Hněvy sě Nikanor smáti. 

Zlé sě stává proti zlému, 



brzo se oplatí jemu : 
beze všeho pomeškánie 
pusti meč po levej straně, 
pocen ot oka levého 
připustí až do druhého. 

Sláše také blíž ot toho 
zástup vévody jednoho, 
jenž Neguzalos siovieše-, 
ten Hřeky světu divieše: 
k vojně násilně rozumný, 
každej seci velmi umný ; 
jakž což každého oružie, 
což k vojně i k bojů sfúžie •, 
k lomu všemu byl dospělý ; 
i na div ovšem umělý, 
kopiem bodá na prostraně, 
v těstkni mlatem, nožem raně ; 
kam sě ten obrati seka, 
tu krev teče jako řeka. 

A když to uzre Filota, 
že proti jmu mdlie ta rota, 
ande krvaví jdú potoci, 
hna taní a chtie svým pomoci. 
K Neg-uzaru sě přiboda, 
stať se mu dobra příhoda ; 
udeří jej v helm po vrchu, 
až jiskry vysoko zprehú. 
Neudeřií bieše lehce, 
pojide meč z helma skřehce ; 
tak ho bieše dosáM krutě, 
ruku mu po loket utě. 
INeguzar sě velmi smuti, 
jakž možéše to však skuti: 
zdvihna sě z přednieho luku, 
ještě s tú s posledňú ruku, 
oboří sě po Filotě, 
jež bě juž u velikém potě, 
hna nah s ostrií bradaticú, 
chtě jej zatieti po líců : 
a snad by ho tu byl zabil, 
by jmu rány neoslabil 
Amyntas, jež ščít navrže ; 
vtě jmu v ščít, až nevytrže. 
On tu vztrha bradaticu, 
au mu stě druhu ručicu : 
by Neguzar jakžto kláda, 
pojide sobu nevláda. 
Často sě to velmi stává, 
že bolest moci přidává : 



luk sě Neguzaru dosta, 
když juž sám bezruký osta. 
Vzdechna v svěj žalosti k Bohu : 
Zděju, vece, ježto mohu! 
V nepřáteíy kón oboři, 
v svém neštěstí i v svém hoři 
hnav, polonii člyři s sobu 
a sám tu spade pro mdlobu : 
tiem polepší svého smutka 
z tako převážnieho skutka. 
Když juž nelze zbýti zlého, 
ni sě móž státi jiného, 
nelutujž života svého. 

Juž bieše neznáti trávy 
z ludí tu pro potok krvavý, 
juž každý dóí krviú natekl, 
druhé sě prach krviú spekl : 
a však viece s oné strany, 
othadžto sekli pohany. 
By zásSup pohanský řiedek, 
obrati sě tylem v předek. 
Za malý čas přič poběhlí 
tam k Eufrateskému břehu ; 
kakž jich koli mnoho bylo, 
však k seči jich málo zbylo. 

Macedonský král to vida, 
tako sě jmu hoře přidá. 
Uzřevše to také Hřeci, 
vsěkú je i zbodú v pleci, 
kdež meč i nejedná střela, 
kdež ležie ubita těla, 
tudy hnachu bez rozpači. 

Bojiště po bitvě. 

Ach, co sě tu čstných těl stlačí ! 

kam sě kdo obrátí koli, 

byly zbitcóv hory doly : 

nejeden umřel bez časa, 

on juž leží nohu trasa, 

druhý juž leže umierá, 

a sien ještě riušu zbierá ; 

některého koňmi tíačie, 

a po siem sě drobi vláčie; 

onen leží zbitu hfavií, 

a sien mra vtaí zuby v trávu ; 

on leží zabit ot mláta, 

a • siemu pak hlava sťata •, 

on sě ještě živ obracie, 

a sien juž mra krviú vracie ; 



38 



onomu krev z srdce teče, 
sieho kón po sobe vleče \ 
onomu uťata ruka, 
sien se sotně drží íuka : 
za ostrohu visí mnohý, 
a mnohe'mu staly nohy \ 
mnohý ještě čtvermo lazí, 
a druzí juž ležie nazí. 
Nikdy ote dne prvého, 
až snad i do dne súdnélto, 
ani bude, ni jest byla, 
jakož tu by zbitých síla. 

Konečný útěk Peršanů. 

Ještě stádiu boj berúee, 
o poběze nevědúce, 
v jednom křídle pohan málo, 
jenž bieše ještě ostalo : 
ti pro česť svých žen i dětí 
nechliechu rádi běžeti 
Yietr protivný vše rozvěje, 
lap sě který skutek děje, 
když lepšie nenie naděje : 
Tak sě sta tomu ostatku, 
jemuž dě sě ku převralku; 
neb juž s koně král jich zboden, 
jenž toho bieše nehoden, 
by sě kryl kda u pěšiej zbroji ; 
ni o něm juž tbajú svoji \ 
až pak Anson rytieř jeho 
ssěde jemu s koně svého; 
ten ho přes řeku přenese, 
do Babyíona ponese. 
Udatstvo sě v strach promění, ' 
ktož kam vie, ten lam pomieni. 
Všeliká sě nemoc vzbudi, 
kdežto sě hlava zatrudi, 
tu zemdlejú všickni údi : 
takéž jich čsti by na mále, 
kehdyž pomdlie moc jich krák. 
A když juž přiběhlí k řece, 
tu k nim nalehlí najviece, 
najvěčšiu tu vzechu škodu : 
jakž je v pleci vsěkií, vzhodú, 
tako, ač kto zbude meče, 
ten však v řeku na smrť teče ; 
některý by rád zbyl řeky, 
a však tam jieti bezděky: 
nebo ač sě lekne vody.. 



však veždy nezbyti škody. 
Ach nelze věděti brodu, 
nebo kde mělčejšiu vodu : 
mnoho tisiíc, by přeplúli, 
jež hanebně tu stonuli ! 
druh druha sě tona íapa, 
na tisiíc stran každý lápa 
a nejeden sobě stýštie. 
pod nímžto kón tona prýšlie; 
ande druh druha dosěha, 
chtě sě rád dobrati břeha. 
Kaká škoda, sami vizte! 
i zdá mi sě to zajisté : 
co těch ludí nepoběže, 
tu ztonu v hlubokém hřeze, 
lak že jich nemalém méně, 
jelikož jich z boje nenie. 

A však sě jich dosti obra, 
v nichž čslné srdce i mysl dobra, 
na dobrodružstvo pomniece, 
hanebně sníti nechtiece, 
boj na samém březe vzěchu, 
ti čstněje obak umřecliu: 
nebo snad neby bez toho, 
by Hřekóv nezbili mnoho. 

Koristění Řekův. 

Juž bě lud i koni stali, 
ježto běchu bojevali ; 
úsilím vešken lud vznojen 
i každý meč krviú napojen, 
jenž jest' krviú poplul tako, 
že nemóž v nožuice nikako : 
Tehdy vše meče povrhů, 
tam sě mezu kořist' vrluí. 
Ktoby mohl tolik počísti, 
jelikož vzěchu kořisti ! 
Když juž kořisť tako skladu 
všechnu na jednu hromadu, 
tu král sám dari každého, 
podlé dóslojenstvie jeho. 
Tu kořisť vzkíadú na koně, 
každý kón pojide sloně • 
vztřešlěchu osi i koía, 
nebo jim kořisť odolá ; 
každý měch, tlumok natlačen : 
a však člověk veždy íačen : 
vše tělo bera ustalo : 
a však sě zda jesle málo I 



39 



Brániem ruka jakžto zbita, nestřena sě ijedué škody, 

však berúcie vždy nesyta ; a vždy zbožie chtě nabyli, 

a když neměchu vec bráti, jehož musíš obak zbýti, 

poceehu za ftádra klásti. neb jest tvój živólek krátek. 

Div cíověče, kak sě trudíš Viz kak jest tento svět vrátek : 

i kak sobu sám v tom zťúdíš: dnes snad chodíš zdráv i jasen, 

pro zbožie svój život váže, a v jutre budeš snad uhašen ! 

i to, což jesf velím dráže, viz, že což na ludech dobudeš, 

svú dušu den za dnem topíš! jakož umřeš, všeho zbudeš, 

pro zbožie sě na smrE vzchopíš, s horami sě nepřebudeš. 
běžíš v oheh i u vody. 



V. 
Legendy v reci vázané. 

Nejstarší legendy české původem svým sahají do třináctého 
století. V čelo všech postaviti sluší legendu o sv. Kateřině o 
o519 verších, kterou 1. Í850 v Štokholmě Dr. J. Pečírka objevil. 
Překrásná tato báseň, ačkoli rukopis její z pozdnější doby XIV. stol 
pochází, jeví v jazyku svém ráz velmi starožitný. — Z druhé polo- 
vice XIII stol. uchránily se zlomky velikého cyklu legend, který 
zahrnoval životy sv. Anny, Panny Marie, skutky Krista Pána a děje 
sv. Apoštolův. Posud známe zlomek legendy o sv. Anně, nalezený 
od Konsí. Hóflera; popis slavného příchodu Páně do Jeru- 
salema před velikonocí, kterýž nám zachoval Štítný v homilii na 
květnou neděli 1 ), popis toho, co se po seslání Ducha svatého 
v Jerusalemě udalo; životy sv. apoštolů a evangelistů, a 
sice Jana, Matouše, $larka. Filipa, Petra (ve zlomku od P. J. Šafaříka). 
Pavla a Jakuba většího (v zlomku od F. Duricha objeveném). Z téhož 
věku pochází legenda o sv. Alexiovi, jejíž zachovaný zlomek V. 
Nebeský vydal. Z počátku XIV stol. máme zlomky legend o J id á si 
a Pilátovi, dvě legendy o sv. Dorotě, kratší od Hanky a Ša- 
faříka ve dvou rozdílných čteních nalezenou, větší v rukopise biblio- 
theky Lvovské a vydanou od J. J. , legendu o desíti tisíci 
rytířích za dob rytířských velmi oblíbenou, legendu o sv. Pro- 
kopu a t. d. 

Z legendy o sv. Kateřině. 

V téj modlitvě i z té mdloby a ctně panně, bez omyt'*, 

sen tu vznide jéj na oči, by na krašší sieni byla, 

skrzeňž u viděnie vkroci, než ji vídaí kdy klo živý. 

v rozkošné a divně krásné. Na téj biechu divné divy 

Zdáše sě jéj, tej věhlasné zdělány z bohatéj měny : 

') Ulomkyftélo části, nalezené od Doni. líiuskéiio, tištěny jsou pod nápisem 
Umučeni Páně (\\'b. 1. str. 1147). 



40 



dno z biril, z demantóv stěny, 

spojovány biechu v zíaiě, 

v nich mnoho okénec bohatě, 

z smaragd i z safieróv biechu, 

v nichžto miesto stkía se stkviechu 

drahých kamenóv či nové, 

jacinti i rubínové, 

turkoť, sardín, paleis v sloni, 

jaspisové, kalcedoni, 

topas, granát, krysoliti, 

amatisti, rnargariti 

spósobení přieliš lepě. 

Tudiež na téj sieni sklepě 

slunce, měsíc, při tom hvězdy 

podobenstviem týmiž jezdy 

stviechu, jakož Božiú mocú 

jdú na nebi dnem i nocú, 

časujúce všecky chvíle. 

Viece drahých divóv v síle 

vidě v kráse se hojiece. 

Uzře dvě stolici stojiece 

na vzchod slunce podlé sebe : 

na jednej Bóh mocný z nebe 

sedieše v svém v světlém tróně ; 

na druhéj v drahéj koroně 

Maria jeho mať stolová, 

archangelská ciesařová. 

Oba jmiesta sceptry v ruce. 

Ten bíeskt i ta radost' jsúcie 
Kateřinu tak utěší, 
jakž sě veš smutek vyspěši 
z jejie srdce, jenž bieše jměfa ; 
i pomysli, řkúc: „Prospěla 
jsem, ač Bóh dá, na svém diele, 
když mi sě mój chof tak cele 
dal viděti i s svú matku; 
juž nebudu v nedostatku, 
když hlezu na jeho líce. , ' > 
Tehdy Maria spomocnice 
pokynu jéj ruku k sobě, 
ana v stydlivéj porobě 
jide jako blíže k nima, 
klekši i pokfoni sě jima. 
To pak Maria vidúci, 
vece: „Mój synu žádiící ! 
ké svéj choti dáš vílánie? 
však^vieš, ež jest' dokonánie 
svému stavu učinila, 
a to všecko naplnila, 



což's jéj kolivěk rozkázal.'' 

Kristus vece : „Juž utázaí 

jsem sě o to, ež ju jasnú 

Kateřinu, velmi krásnu, 

chcu sobě za choť zvoliti ; 

i bude se mnú stoliti 

u mém kralování věčně." 

Kateřina klečiec pěčně 

vece: „Mój najdražší králi! 

dnes já mú čistotu v táli 

tvéj milosti poručeju, 

a jakž najlépe uměju 

snažným, věrným srdcem zdravě 

tak chcu tvéj milosti pravě 

slúžiti do méj smrti mile." 

Tehda tu Kristus téj chvíle 

učiní sě jéj tak jasen 

v oči i tak velmi krásen 

mnohu okrasu v svéj tváři, 

jakž ot jeho světlej záři 

srdce jéj v těle hrajieše. 

Bez omyla sě znajieše 

v tak utěšenéj radosti, 

o nížto jakž v svéj mladosti 

ani čtía ani slýchala. 

Po němžto bieše vzdýcha<řa, 

na toho zrakem hledieše. 

A ten tak, jakž tu sedieše 

s svú zmilitkú matku včile, 

vstav nahoru z kratochvíle, 

o němž stviechu zářmi stěny, 

seď sta jako prostřed sieni, 

oblečen jsa mnohu draží. 

Inhed Maria za paži 

vzdviže Kateřinu vzhoru 

a řkúc: „Juž se neboj vzdoru, 

ani žalosti ni núze, 

neb tě mój syn k choti i k sluze 

přijal. Juž bud utěšena, 

všie radosti nezlišena, 

ale všeho smutka liše. 1 " 

V tom řčený syn Boží tiše 
zače jedno prvně časem 
milým, sladkým, drahým hlasem, 
jímž jéj srdce v zdraví zvlaží, 
jda k něj, svých slov v síavnéj draži 
vece: „Vítaj, má přežádná! 
vítaj, moje choti ladná! 
pod sem, mé vzvolené líčko, 



41 



ke mně, milá holubičko : 
bydíoť jsem věčné osnoval, 
toběť jsem korunu schoval 
u mém kráiovství v čistotě." 
Jakž tu piesň v svéj síadkéj notě 
skoná protiv téj děvici : 
tak sněm prsten z svéj pravici, 
i víoži jéj prostřed ruky • 
o němž ona z ctnéj ponuky 
zaklopí svú ruku hladce, 
i zazpieva velmi sladce 
notkú jednu pěsňci novu 
a řkúc : ,,Juž nevěstu slovu 
chotě, jenžto mne nezměnil, 
svým mě prstencem obvěnií, 
po němž to jsem srdcem vadla : 
mně viec jiného zrcadla 
netřeba ; neb mój choť dražší 



všeho světa i najkrašší 

jest', v němž já byt zřiedía mého 

chcu mieti ustavičného, 

srdcem k němu jsúc na věky 

vždy všem zlým zlostem na překy." 

Tú piesňú mu chválu vzdavši 

prociuti, a vzhoru vstávši, 

uzře na jevě, ne v zhluce, 

v svéj bělúcíej drahéj ruce 

prsten nebeského zlata ; 

viec ta čistá dievka svatá 

by veselá podlé síucha. 

Plna jsúc svatého Ducha, 

po světě poče netužiti 

a svému chofu síúžiti 

postem, trudem, modlu sličnú, 

jsúc křesťanku ustavičnú. 



Ze života Krista Pána. 



Viz člověče bohobojný 
Božie milosti dóstojný, 
velikého miíosrdie, 
kakť jest syn Boží nehrdě 
bral sě dnes k Jeruzalému, 
vládna nebem, mořem, zemú ; 
kakť sě jesť velmi pokořil, 
jenž, co kde jesť, všecko stvořil; 
jmaje ve všem všú moc stáíú, 
nic nelbal na světskú chválu; 
jsa král nade všemi králi, 
jehož vše stvořenie chválí, 
jehož sě vše moc neskryla, 
by v čem j'mu potřebná byla: 
ludmi, koňmi, drahým ruchem, 
cožby* jedno chtěl, posíuchem 
všeby bylo j'mu hotovo, 
kdyby řekl jediné slovo ! 
Čili nemohl jmieti koně, 
jenžby pošel, uzdu zvoně, 
ana zlatými eetkami 
zproložena i gemmami? 
Čilij' nemohl jmieti sedla, 
za němžby sě drahost' svedla, 
n niež bývá ludem znamenie, 
zbožie z drahého kamenie, 



kdež s pochvami, prsosiny, 
podlé své drahé příčiny 
dávajú jako posoku 
lubosti ludskému oku ? 
Čili nemohl té moci jmieti, 
by byl chtěl zástupně jeti ? 
maje mnoho luda s sebú, 
se všú královskú ozdobu : 
pod nachem, v zíatej koroně, 
drže sceptrum, sedě na tróně, 
podlé mocných králóv niava, 
jakž sě pro světskú česť stává ? 
ež ni střiebro, ani zlato 
bývá draho vložiti nato. 
Ale ty náš Tvorce milý, 
maje všemohúcie síly, 
netbaís na draze ostroze 
na tvé Boží svatě noze, 
jimažby koně pobádaí! 
(Sbožný, kto sěj' tomu nadál, 
žes vše moha, nechtěl moci ; 
chtě nám sprostenstviem pomoci, 
jezdiís na osleti lichém 
v obyčejů prostě tichém. 
O Božie milosti tvrdna, 
a tvrdnosti milosrdná ! 



42 



rozprostřefas svú moc divně 
i mušu to reci pilně: 
sám -lis milost', čis milostiv, 
ežs se milosti nezhostiv? 
I řku brž, ežs milost sama, 
pošlá z najvyššieho chráma 
k nám, z sieni svaté Trojice. 
porodem čisté device \ 



a jsa tak ctný, tak veliký, 
chtěl jsi mál býti všeliký, 
přijal jsi tvář tvého stvora. 
Kakáj' Bože tvá pokora ! 
který- li tobě s námi zvycej, 
ežs vzal sluhy svého obličej, 
hledaje svých ovec zbylých, 
z dávných časóv zabíiídiíých ! 



Z legendy o sv. Prokopu. 



Prokop ot dělinslvie svého 
by chovánie velmi čstného: 
po Bože tvorci lúžieše, 
světskú slávu potupieše : 
poce se čsnostmi třpytěti, 
veliké přednosti jmieti 
mezi spoíuvěky svými. 
Obcováše mravy čsnými: 
veždy se Boha bojieše, 
svoje roditele ctieše; 
rozkoši miesta nedáše, 
veždy v pokoře stáše ; 
a jak zřieť na jeho těle, 
tak běs' sbožný v mysli cele. 
Yidúce to roditeli, 
jakého synáčka jměli 
vzachu mezi sobií radu, 
chtiec jej síáti k Vyšehradu, 
k mistru na slovo vzatému, 
by jej učil ctění všemu, 
kdež sfavné ucenie bieše, 
v Slovenském jazyku ktvéše. 
Tu Prokop v učení íóně 
řítaí vždy s snahií v zákoně ; 
a kehdy tu v krátkém casě 
tomu písmu nauci se, 
mistři sě tomu diviechu, 
mezi sobii tak míuviechu : 
Prokop dobře v pismě dospěl, 



a ve csti i v kázni prospěl. 
Neb nikdy prázden nebieše, 
nebo na modlitvě , nebo v knihách 

čtieše ; 
tak sě učil velmi mile, 
netbaí ijedné kratochvíle. 
Divné ovšem pokory bieše, 
že již každý to míuvieše : 
tento Prokop tako jest' tichv, 
již jakoby byl ovšem mnich. 
Nikdy neviděli, by smál, 
ani kdy s dietkami vec jhrál ; 
jedno pěl hodiny nebo páteře, 
někde súkromě, nebo v koře. 
Pocechu sě kanovníci diviti, 
a řkúc : Co chcemy učiniti ? 
vidímy člověka dobrého 
a ke vsej csti podobného. 
.lužť jest dobře na lej době; 
přitovařišmy ho k sobě 
pro jeho pokorné poníženie. 
Snidií sě Vyšehrázská kněžie, 
byvše všichni v tej radě 
v kapitole na Vyšehradě, 
vzvolichu jej služebníkem, 
u svatého Petra kanovníkem. 
Neřád tomu svatý Prokop bieše, 
neb tohoto světa nenávidieše. 



43 



VI. 

Duchovní písně. 

Nejstarší duchovní píseň česká, která zbožným podáním až po 
naši dobu se zachovala, jest ..Hospodine pomiluj ny," ne- 
pochybný to zbytek z doby, kdy sv. Cyrill a Methoděj ve vlastech 
našioh rozsívali símě učení křesťanského. K ní přidružuje se píseň 
k sv. Václavu, nedlouho po smrti svatého knížete českého povstalá. 
Obě zachovaly se ale v přepisech teprve z druhé polovice XIV stol. 
spolu s jinými písněm ducliovnírni pozdějšího již původu, a větším 
dílem dle ^latinských hymnův vzdělanými, z nichž několik ve Výboru 
z lit. české otištěno. 



Hospodine pomiluj ny. 

Hospodine pomiluj ny ! 
.lesu Kriste, pomiluj nyí 
Ty spase všeho míra! 
spasiž ny, i usíyšiž. 
Hospodine, hlasy naše! 
Daj nám všem. Hospodine, 
žizň a mír v zemi. 
KHeš., Krleš, Krteš. 

K sv. Václavu. 
Svatý Václave ! 
vévodo České země, 
knieže náš ! 



pros za ny Boha. 

svatého Ducha. Kyrieleison ! 

Nebeskéf jesf dvorstvo krásné 
blaze tomu, ktož tam pojde 
v život věčný, 
oheň jasný 
svatého Ducha. Kyrieleison ! 



Pomoci tvé žádámy : 
smiluj sě nad námi ; 
utěš smutné, 
otved vše zlé, 
svatý Václave! Kyrieleison 



Z písně k Panně Marii: „0 přeslavná Matko Boží. 



Vznikías na útěchu, róžie 
všemu světu matko Božie 
z Jesse svatého kořene 
Maria slavná ze jmene, 
Naše naděje přemiíá ! 
Tys nebeská všecka sila, 
tys rozkoš bydla rajského, 
tys chrám krále nebeského, 
tys svatého Ducha schrána, 
tys s počátka přečišťána 
sieň svaté Trojice slavná. 
Tys králová svých sluli správná, 



tys květ čistoty panenské, 
tys veselé vše nebeské, 
tys radost andělských kóróv, 
tys svatost nebeských sbóróv, 
tys útěcha všeho stvořenie. 
tys všech smutných utěšenie, 
tys pracných z núze výpravčí e, 
tys všech chudých ščedrá dárcie, 
tys nemátna cesta bludných, 
tys zdravie všech ludí trudných, 
tys ustalých moc i síla, 
tys zúfaíýoh milost milá. 



44 



tys svých síuh milostná matka, 

ty zplozuješ nebožátka, 

tys hřiešných naděje pravá, 

tys sklep čistý ctného nrava 

ty jsi všie cti první kořen, 

Tobú nám všem ráj otvořen, 

tobú nám věcná smrť sňata, 

tobú ďáblu moc otjata, 

tys vešken svět obživila, 

jenž bieše Eva umořila, 

tys hřiešných orudovnice 

a nelénie spomocnice 

těm všem, jižto síúžie tobě. 

K těm voláš, zovúc je k sobě 

ve svú rozkoš i v své bydlo, 

pod svú pažil, pod své křídlo; 

Nebo^s ty milosti plna. 

O Maria milosrdná. 

O Božieho Syna matko, 

vzpomeň na mě nebožátko. 

Má naděje přežádúcie, 

vzezři na mé slzy horúcie, 

viz smutného srdce íkánie, 

uslyš prosbu, daj žádánie 

pro tvých svatých sedm radostí 

a pro slavných pět žaíostí, 

jenž si obé na siem světě 

jměía pro své svaté dietě. 

Usíyš mě přieliš hřiešného, 

pomoz zbýti hřiechu mého, 

vzdvihnúc ruce k svému synu 

popros at mi spustí vinu, 

a utěší dobrotivě. 

Pro svú milost milostivě 

daj mi sě hřiechóv chovati, 



dopuščených sě kajati, 

přidadúc srdcu skrušenie, 

bych tak želeje shřešenie, 

vysíúžií na tvé milosti, 

bych tě v nebeskéj radosti 

u skončenie vida! svého 

v kráse obličeje tvého, 

v němžto kocháš svého syna. 

V tvúf jest ruku má vše vina ; 

toběť v nivčemž tvé děťátko 

neotpovie, ščastná matko, 

pro tvú žalost, juž jsi jměla, 

když jej na kříži viděla 

an krviú brocen a jmá rány 

v ruku, v nohu, bok proklaný, 

an nelíčen a veš siný, 

an bičován a bez viny, 

an roztiežen trudně rózno. 

Avech ! až mně zato hrózno, 

ež tě tak napomínaju, 

snad tvú milost rozhněvaju, 

obnovuje takú žalost'; 

ale pro tvú svatů radost, 

jenž na svém skončení jměla, 

kdyžs svého syna viděla 

při sobě v nebeskéj moci, 

rač mi z mých hřiechóv pomoci, 

ze všie núze i z žaíostí. 

Pro tvých svatých sedm radostí 

při mých potřebách rač býti 

a k méj smrti rač přijíti 

milostivá matko Božie, 

má útěcho, mé vše sbožie, 

mé veselé, má radosti, 

mého srdce věč žádosti. 



VIL 
Život Krista Pána. 



Jedna z nejkrásnějších ozdob literatury české XIV století jest 
Život Krista Pána, jenž se celý zachoval v rukopise cis. bibl. Pražské. 
Spisovatel jeho, řeholník řádu kazatelského, užil k dílu svému starších 
českých sepsání o jednotlivých dobách života Spasitelova, legendy o sv. 
Jáchymu a Anně, jakož i o Panně Marii, pak sám překlad evangelií. 
Vše to spojil v jeden pěkný celek tím úmyslem, aby osobám stavu 



45 



rytířského zjednal zajímavé a užitečné čtení. Podobá se velice, že 
k dílu tomu přistoupil z rozkazu císaře Karla IV, z jehož doby i 
rukopis pochází. 



Předmluva. 

Podlé starých mudrcóv pověděnie, což jest lidu na světě bylo kdy 
neb bude, všickni v svém číověčství svú žádost mají podlé trojieho do- 
brého zřiezenu. Neb jest některé dobré užitečné, některé ctné, některé 
rozkošné. A nevždy sě sjednávají. Neb jsú někteří, jižto vždy po cti 
stojiec na užitek a na rozkoš nic netbají. A jsú někteří, jižto vší myslí 
pro tělesný užitek i ve dne i v noci pracují a na česť a na rozkoš málo 
tbají. A také jsú někteří, jižto v rozkoši bydléc ani úžitka ani cti hle- 
dají. Z těch ze všech ti lidé jsú najlépe Bohem podarováni, jižto své 
tělesenstvie smyslem ohrazujíc, toho trojieho dobrého tak sě skrovně pří— 
držie, jakžto vždy Jesu Krista i jeho milú Matku Mariji na paměti majíc 
na věky s Bohem přebývati žádají. Neb jako praví sv. Bernhardus, to 
vždy slušie na paměti jmieti, jehožto svět vždy velí zapomenuti. A to sě 
najviece na ty chýlí, jižto v rytieřském stavu bydléc, rytieřské cti heslo 
nesúc, svým sě tělesným protivníkem mocně brániece, ot Boha múdrosf 
majíc, však toho na sobě znáti nechtie, ež pro toho světa neprázdeň často 
Boha i svého spasenie zapomínají. A nadto, ktož by jim o Bože a o 
svatých četl nebo pravil, toho mrzkost mají, a netolik ot toho sami běžie, 
ale i jiným překážejí, toho nevědúc, což jest Ježíš ve čtení řekl, mluvě 
k Bohu Otci : Skryl jsi, tociž zatajil, sv. písma dóstojenstvie před mudrci 
světa tohoto a zjevil jsi malichným, tociž těm, jižto pokorným srdcem 
o Bože a o sv. písmě rádi síyšiec na paměť beru. Neb nic ctnějšieho, 
nic rozkošnějšieho, nic úžitečnějšieho duši nenie než Boha na paměti jmieti 
a skrze to k tomu sě vždy připraviti, kde má člověk po tomto krátkém 
světě na věky přebývati. 

Ale jež jest paměť číověčie u prodlení časa k zapomnění hotova, pro- 
tož já predikatorového zákona nedóstojný duchovní jal jsem sě po to 
dieío, pocen psáti o počátku našeho spasenie. Najprvé o narození Marie 
matky Božie i o všech jejie přiebězěch, v kterých časech co jest činila, 
kde— li jesť bydlila, které by obyčeje jměía ot jejie dětinstvie až do syna 
Božieho porozenie. Ale jež jest prorok Isaiáš o jejéj svaté milosti pro- 
rokoval a řka : Vynde prut z kořene Jesse a květ z kořene jeho vzende : 
proto inhed o tom nebeském květu podlé toho píši, kak jesť ot toho 
přeslavného prutu pošel Bóh a člověk pravý, kak-li sě je na tomto 
světě podlé dávného prorocstvie s lidmi obcházaí, i o jeho svaté krvi 
prolití a na nebesa vstúpení a Ducha svatého apoštoíóm seslání. A to 
jsem umysíil s pomocí Ducha svatého pořád psáti, aby u budúciech ča- 
sech bohabojní křestěné na těchto knihách čtúc, v Jesu Kristu sě kocha- 
jíc, Boha chválili, jeho miíej matce čest i chválu vzdávajíc, za toho, jenž 
jesť to kázal česky psáti, Boha prosili a s ním sě všickni Bohu dostali 
věky věkóm. 



46 



Obětování Ježíše v chrámě Jerusalemském. 

Když podlé starého zákona ustavenie, jakžto píše sv. Lukáš evange- 
lista, přiseď ctyřidcátý den, tehda Matka Božie a svatý Ozěp vzemše dě- 
ťátko, i šli do Jerusalema, aby to svaté děťátko do Božieho chrámu vne- 
siíce Bohu Otci oferovali. Protož podié starého zákona ustavenie kúpivše 
dvě hrdlici nebo dvé hoíubenec podlé chudých lidí ofěry ; neb bohatí za 
své prvorozené děti beránek ofěrováchu a chudí hrdličky nebo hoíubence, 
a protož snad evangelista o beránku ve čtení nepíše, ale o hrdliciech a 
o hoíubencěch, neb to chudých ofěra bieše. 

Tehda sv. Simeon, kmet pravedlný a Boha bojící, jenž bieše od sva- 
tého Ducha odpověděnie jměí, ež před svú smrtí svýma očima syna Bo- 
žieho jměl viděti, po tom slibu tiíže, jakž to sv. Augustin píše, bez pře- 
stárne vzdychal a takto v svém srdci řka: „E budu-li já tak ščastný i 
Bohu zasíúžiíý, ež bysta moji staře žádostivě oči obezřele mého Spasitele 
v tělesenství ! E přijde— li kdy ten čas, ež by mě naleží mój Spasitel 
ješče živa na světě jsúce, aby mě nalezlo svaté narozenie v tom tužeb- 
ném vzdychání!" 

V tuž hodinu, v nížto Matka Božie a svatý Ozěp s nebeským dietě - 
tem k chrámu se Božiemu přibližovasta, vtanuí Duch svatý v srdce sv. 
Simeonovi, aby na pospěch vstana i šel do Božieho chráma. A jakž tam 
brzo přišef, tak inhed prorocským duchem to nebeské děťátko poznal a 
inhed na svú kolenu pad na zemi a jemu se pomodlil. Tehda inhed, jakž 
to jednomu sv. otci zjeveno jesť, děťátko čtyřidceti dní v stář osmyslným 
vzezřením dospělého věku postavy sv. Simeonovi mile ulíz sě v oči vze- 
zřel a inhed na svú sč miíú matku ozřev, jéj sě tiše pokloniv, ruky sv. 
Simeonovi podal, jakžto by řieci chtěl: „Aj toť, kmeti svatý, jehožtos 
dávno na Bože žádal, po němžto's tužebně vzdychal, ježtof jesť mým 
duchem slíbeno, vezma mě na svoji ruce, ohlédajž." Tehda sv. Simeon, to 
nebeské dietě na svoji ruce vzem, Bohu s požehnáním chválu vzdav ihned 
prořekl a řka : „Aj juž teď púščieš sluhu svého Hospodine podlé slova 
tvého u pokoj; neb sta juž viděle oči moji spasenie tvé, jež jsi učinil 
před obličejem všeho lida, světlost k zjevení národóm i k slávě osady 
tvé Israhe!. u A v túž hodinu jesť prorokoval sv. Simeon o tého milého 
dietěte umučení a o velikéj žalosti Matky Božie, ež jéj bylo nato hleděti, 
ano jejie milý syn na svatém kříži trudně rozpat pro všeho světa hřiešné 
svú svatů krev přelévaje. A protož jest inhed tu sv. Simeon k Matce 
Božiej prorocsky řekl: „Tvú vlastní duši, tociž tvé přežaíostivé srdce, 
prokrojí meč ostrý. u 

Zatiem přišedši svatá Anna prorokyni, tomu sě svatému dietěti ná- 
božně poklonivši, jala sě o něm prorocsky mluviti a řkúci : „Toť jesť 
spasitedlné dietě, ježto jesť juž na utěšenie všemu světu přišlo. A juž 
sě jesť naplnilo, co jesť byl nebeský stvořitel skrze své svaté proroky 
světu slíbil. A blaze mýma očima, to přesvaté dietě viděvše." 

Ty tak přeznamenité řeči Matka Božie síyšieci na mysl bráše, v svém 
srdci přemýšlející, a přeslavný diek Bohu vzdáváše. A inhed Matka Božie 
přistúpivši k sv. Simeonovi děťátko z jeho ruku vzala. A tož divně, 
když je chtieše vzieti, ruky jéj podalo to svaté děťátko, jakoby sě k nie 
vrátiti žádalo. 



47 

Zatiem sě zřiedivse pojidú k oltáři. Ta dva svatá kmeti napřed, svatý 
Ozěp a svatý Simeon, držiece sě za ruce, s jasným náboženstvím v srdci 
sě radující k oltáři pojidesta, Boha chváléci a řkúci svatého Davida pro- 
roctvie: „věrný Hospodin ve všech svých slovech, a svatý ve všech skut- 
cěch ! Vykúpenie poslal Hospodin lidu svému! Aj toť jest náš Hospodin, 
na věky věkóm. Přijeli jsmy Hospodine milosrdie tvé prostřed chrámu 
tvého.- 4 Zatiem pojde Marie Matka Božie, nesúci na svú svatů ruku všeho 
světa krále, andělského pána , nebeského královstvie věčného Otce. A 
jdieše podlé nie svatá Anna prorokyni velikými radoščemi od srdce slad- 
kosti prohuhlijíc, Ducha svatého Boha chváléc i děkujíc. 

O kak to jest bylo u malosti lidí krásné zřiezenie a slovutné při— 
hlédánie! Čtvero jich ku oltáři s dětátkem jdieše, avšak jsú byíy mezi 
nimi všech věkóv národy. Byly děti, byly dievky, byíy ženy, byli staří, 
byli mladí, aby sě prorocstvie naplnilo, ježto jest' bylo dávno řečeno: 
„Mladí i device, staří s mlajšími chvalte Hospodina." 

A když tak ku oítári přijidú, tehda Matka Božie s velikým nábožen- 
stvím poklekši obětovala svého milého syna Bohu Otci a takto řkúc: „Přijmi, 
všemohúcí Hospodine Bože Otče, tuto mú obět mého prvorozeného syna, 
jehožtos ráčil pro svú bezčisíú milosf na tento svět seslati a mě, kakž- 
koli nedóstojnu, jeho matku učiniti." To řekši Matka Božie na oltáři toho 
svatého dietěte ponechavši, stojieci s jinými před oltářem v jeho svatů 
tvář mile hledáše, vidúci, an na oltáři sedí a na svú matku a na ty, ježto 
před oltářem stáchu, osmyslnú tváří hledí. 

Zatiem kněžie přizváni, a tu podlé obyčeje zákona starého jako chu- 
dého člověka dietě skrze ofěru pěti peněz vyplaceno. A v tuž hodinu 
Matka Božie přistiípivši s jasnú myslí, děťátko sněmši, dva ptáky hrdlici 
neb holuby od sv. Ozěpa vzemši, nábožně poklekši, oči svoji světě k ne- 
besóm vzvedši, vece: „Přijmi miíordný Hospodine tuto ofěru, jižto tobě 
toto malé děťátko naše, tvój milý syn, dnes najprvé oferuje." A když 
ona tu klečéc nábožným srdcem míuvieše, tehda to svaté děťátko Ježíš 
svoji ručičce k svýma ušima přichýliv, oči k nebesóm vzvedl, á kakžkoli 
ješce nemluvil, — neb jen čtyřidcěti dní v stář byl, — matce pomohl 
na oltář oferovati. Potom tu ofěru dospěvše, Matka Božie a sv. Ozěp 
s děťátkem z Jerusalema vyšli, i šli k světě Alžbětě, jakž jesť byla Matka 
Božie zamyslila, prvé než by z toho kraje vyšla, aby svaté Alžběty navščieviía 
a sv. Jana Krstitele syna jejie ohledala. A když tam k světě Alžbětě 
Matka Božie přišla, velmi sě mile uzřele, utěšený sobě hod učinile a v tú 
svalií děťátku veliké utěšenie jměle. Tu se také tě dvě svatě děťatcě, 
Ježíš a sv. Jan, mile uzřesta, a divným činem sv. Jan, kakžkoli mladé 
dietě jsa, počestně sě k Ježíšovi jako k svému hospodě jmějieše. 

Vzkříšení Lazara. 

Když Ježíš za řekli Jordánem byl, roznemohl sě v svém domu sv. 
Lazar, bratr sv. Marty a sv. Marie Magdaleny. A to jest byla ta Maria, 
ježto mazala Hospodinu drahú masti nohy, a svými vlasy otieraía. Ař sv. 
Marta a sv. Maria Magdalena běsta ochotně posla Spasitelovi posíale a 
řkúc: í.azař, bratr náš, jehožto miluješ, nemocen jesť: ale nic viece jemu 
nevtkázale. A to proto, jakžto někteří chtie, k sobě jeho nepozvale, ež 



48 

jsta tě dvě sestře dobře věděle, ež Ježíš velikú nepřiezň jmá ot Židóv, 
i bále jsta sě, aby se jemu nic nepřihodilo. To poselstvie Ježíš usfyšav, 
k tomu poslovi řekí: Nemoc ta nenie na smrť, ale pro chválu Boží, aby 
sě oslavil syn Boží skrze něho. Ač miíováše Ježíš Martu a sestru jejie 
Mariji Magdalenu a sv. iazaře, jakž brzo usíyšaí, ež jesf nemocen, poostaí 
tu ješče dva dny na tom miestě. A potom řekf ucenníkóm svým : Podte 
opět do židovkse' vlasti. K němužto apostoli řechu: Rabi, tociž mistře, 
ve čas tebe hledachu Žide', chtiec tě kamenovati, a ty opět tam chceš jíti ? 
K tomu Ježíš odpověděl a řka : Však dvanadcet hodin jesf za den. Bude-li 
kto ve dne choditi, nepotkne sě, pakli bude v noci choditi, potkne sě, 
nebo světlost v něm nenie. To řek pověděl k nim a řka: Lazar, přietel 
náš spí, a já tam jdu, abych jeho ze snu probudil. K tomu světí apostoli 
řechu: Hospodine, spí-li, zdráv bude. Ale Ježíš jest o jeho smrti mienil, 
ale oni mněli, by on o spaní snu řekl. Tehda jim Ježíš zjevně pověděl a 
řka: Lazar umřel jest, a jesť mi to libo pro vy, abyste věřili, ež jsem 
já tam v tu dobu nebyl. Ale pojďmy k němu. V tu dobu sv. Tomáš k 
svým druhým ucenníkóm vece : Pojďmy i my, umřemyž s ním. A tak při- 
šed Ježíš, nalezl jeho, an juž čtyři dni v rove. A bieše Bethania vzdal ot 
Jeruzaléma pólpátanadsté běhových honóv, to jest pól čtvrtý vlaské' míle. 

A mnozí z Židóv běchu přišli k světě Magdaleně a jich bratru La- 
zarovi. A když svatá Marta usíyšaía, ano sě Ježíš blíží, vyšla proti němu ; 
ale Maria Magdalena v domu sedieše. A to bylo u pátek dvě neděle před 
Božím umučením. V tu dobu sv. Marta Ježíšovi řekla : Hospodine , by ty 
byl zde, bratr by mój nebyl umřel: ale to jistě vědě, což požádáš na 
Bože, dá tobě Bóh. K niežto Ježíš vece: Vstane bratr tvój z mrtvých. 
Marta k němu vece: Vědě, ež vstane tehdy, ježto všichni z mrtvých 
vstanu v den súdný. K niežto Ježíš vece : Já jsem z mrtvých vstánie a 
živúcí život, ktož u mě uvěří, ač by umřel, bude živ, a všeliký, jenž 
jesf živ, a věří u mě, neumře na věky. Věříš— li v to? K němužto ona 
vece : Ovšem Hospodine, já jsem věřila, ež jsi ty Kristus syn Boží, jenž- 
to jsi na tento svět přišel. 

A to řekši sv. Marta, odšedši zavolala sestry sve', sv. Marie Magda- 
leny jako pod tajemstvím a řkúc : Mistr přišel a zove tě k sobě. A jakž 
to ona usíyšaía, brzo vstávši k němu vyšla. A ješče Ježíš nebieše přišel 
na hrádek, ale byl na tom miestě, ješto jeho sv. Marta utkala. A Židé, 
jižto běchu s svatu Maří Magdalenu v domu ostali těšiece ji, jakž uzřeli, 
ona spěšně vstávši vyšla, vyběhli za ni a řkúce: Najspieše ona k rovu 
jde plakat. 

A když Maria na to miesto přišla, ješto bieše Ježíš, uzřevši jeho, 
padla k jeho svatým nohám a řkúc : Hospodine, by ty byl zde, nebyl by 
umřel bratřec mój. Tehdy Ježíš, jakž ji uzřel plačíc a také Židy, jižto s 
ní běchu přišli, plačíce, chronul duchem a zarmúlií sě sám i řekí: Kde 
jste jeho položili? K tomu oni řechu: Hospodine pojď viz, a v tu dobu za- 
slzil Ježíš. Tehda Židé, jižto tu biechu, řechu sami mezi sebú : Aj, kak 
jeho jesf miloval. A někteří řechu: I nemohl jesf tento, jenžfo jesf sle- 
pému oči otevřel, učiniti, aby tento neumieraí. 

Tehdy Ježíš opět chronuv sám v sobě, přišel k rovu. A bieše podlé 
obyčeje židovského rov jeskyně kamenem přivalená. Tehdy Ježíš vece : 
Otvalte kamen. K tomu Marta sestra toho, jenž byí umřeí, vece : Hospo- 



49 

dine, južť smrdí, neb jsií čtyři dni, jakožto v rovu leží. Znamenaj, kak 
jsta jej tě sestře velmi miíovale, ež jsta nechtiec, by jeho smrad zase?, 
kamene otvaliti bránile. Ale však Ježíš kamen otvaliti kázav, k Martě vece : 
Však jsem tobě řekl, budeš— li věřiti, uzříš chválu Boží. V tu dobu otva- 
lichu kamen a Ježíš pozdvih očí svú k nebesóm, vece : Otče, chválu tobě 
vzdávají, ežs mě síyšaí. A já jsem to dobře věděf , ež mě vždy slyšíš. 
Ale pro lid, jenž tuto okolo stojí, řekl jsem, aby uvěřili, ež jsi ty mě 
poslal. To když řekf Ježíš, zavolal velikým hlasem a řka : Lazaři, pod 
ven ! A inhed z mrtvých vstal, jenž bieše umřel, a jmějieše noze a ruce 
podlé starého obyčeje svázaně, a tvář jeho rúchú obvázána. Tehdy k nim 
Ježíš vece: Rozvezte jeho, af pryč jde. A zatiem mnoho Židóv, ježto běchu 
přišli k světě Maří Magdaleně, když viděli , co byl učinil Ježíš , uvěřili 
v něho. 

Ale někteří z nich, přišedše k licoměrníkóm, pověděli jim vše pořád, 
co byl Ježíš učinil. Tehdy sě židovské starosty spofu sebravše, s nimižto 
bieše Kaifáš biskup tiiedy toho léta, radu o Ježíšově smrti vzeli a řkúce : 
Vidímy, ano ten člověk všecky lidi vede po sobě i táhne. Nesíušie nám 
toho déle trpěti. Tu sě Kaifáš přimluvil a řka : Lepí jest jeden člověk 
senda, než by vešker lid zahynul. Jichžto lestnú radu Ježiš věda, postú- 
pií před nimi nedaleko odtad do jednoho města, ježto slově Efrem, a tu 
přebyv vrátil sě do Bethanie v sobotu před květnu nedělí méně než pól 
míle od města Jeruzaléma. O tom píše sv. Jan evangelista a řka : Před 
šesti dny před hodem velikú nocú přišel Ježíš do Bethanie, tu ješto bieše 
sv. Lazara vzkřiesií, a tu jemu jesť večeře učiněna opět v domu Simona 
malomocného. Jakžto chtie někteří mistři , na téj večeři Maria Magdalena 
vlila na jeho svatu hlavu libru drahé masti. Jakžto jesť dřéve učinila pro 
svých hřiechóv skrušenie ; takéž tuto učinila jesť pro milosrdné , ježto 
jesť jměía k Jesu Kristu, náboženstvie. 

A na téj večeři byl Lazar a mnozí z daleka hostie, jižto běchu přišli, 
mnozí, aby Ježíše ohledali, druzí chtiec Lazare o divech onoho světa tá- 
zati. Zatiem počechu kněžie židovská mysliti,' kak by Lazare zabili, neb 
mnozí pron ot židovské viery otstúpajíc na křesťanskú sě vieru obraco- 
váchu, i věřili v Ježíše. Pro něžto licoměrníci řekli sami k sobě : Vidíte, 
ež nic neprospievámy. Aj toť vešken svět po něm jde. 

Zjevení-se dvěma učenníkům v Emaus. 

Čtvrté sě zjevil Hospodin dvěma učenníkoma, ana jdeta do jednoho 
hrádku, jenž síovieše Emaus. A když tak po cestě jdúce mezi sobu mlu- 
viesta o těch Ježíšových přiebězěch, ježto sě byly těch dní přihodily, 
tehda Ježíš přiblíživ sě k nima, pojide po cestě s nima a oči její tak sě 
Boží mocí držiesta, jakžto jeho poznati nemožesta. K nimažto Ježíš vece : 
Které jsú to pověsti, o nichžto spolu jdúc mluvíta a tak truchía jsta ? Je- 
mužto jeden z ní jménem Kleofáš odpovědě a řka : A zda jsi ty sám put- 
ník v Jeruzalémě, ež nevieš, co sě jesť tam nynie v těchto dnech přiho- 
dilo ? K nimažto on vece : Co sě jesť stalo ? K tomu oni řečesta o Je- 
žíši z Nazarena, jenžto jesť byl prorok mocný v řeči i v skutcěch před 
Bohem i před lidmi, kak jsú jeho židovské starosty, kněžie a kniežata naše 
dali na smrť a ukřižovali jeho. A my sě nadějechom, by on měl vykúpiti 

4 



50 

národ israhelský. A nad to nade vše dnes jesť tomu třetí den, jakž jsú se 
ty věci staly, a tak jsú nás některé' ženy z našich přežesiíy , ježto byly 
před svítáním u hrobu, ježto nenalezše jeho těla v hrobě, přišly k nám a 
řkúce, ež jsú andělské viděnie viděly a ty pravie, by byl živ. To někteří 
z našich uslyševše, vstávše k hrobu šli, a tak nalezli, jakžto jsú ženy byíy 
pověděly, ale v hrobě jeho nenalezli. A když to odmíuvista, tehda knima 
Ježíš vece : O hlupého smysfa lide' a pozdní srdcem k věření ve všech 
věcech, ježto jsú proroci mluvili ! Však jesť tak musií trpěti Kristus a tak 
vníti v svú chválu. A pocen ot Mojžieše a ote všech prorokóv, vypravo- 
váše jima písmo o sobě psané. A tak nníuviece přiblížili sě k tomu hrádku, 
jenžto slově Emaus, a tu sě Ježíš pořekl, jako by chtěl dále jíti. Tehda 
ona pocesta nutiti jeho a řkúci: Ostaň s náma, neb jesť již nad večer. 
Tehda Ježíš šel na hospodu s nima, ana jeho ješce nic neznáta. A když 
tak spolu sediechu, jakž brzo Ježíš vzem chléb požehnal a ulomiv i podal 
jima : a inhed jsta prozřela a na tom miestě jeho poznala. A on inhed 
před nima zmisaí. Tehda ona spoíu mezi sebú vecesta : A zdali naše srdce 
v nají nehořaío jesť v tu hodinu, kdyžto s náma jda po cestě mfuvieše a 
písmo náma vypravováše ? A v túž hodinu vstávši do Jeruzaléma šla a tu 
nalezla jedennadcet apoštolem, ani sě spoíu sešli, a ti, jižto s nimi Mechu, 
ani mezi sebú pomíúvají a řkúc: Zajisté vstal z mrtvých Hospodin a zje- 
vil sě sv. Petru apoštolu. Tehda ta dva ucenníky pocesta také praviti, kak 
sě jima na cestě přihodilo a kak jsta jeho poznala, když jima chléb ulo- 
miv podal. 



VHL 
Překlady z literatury učitelův církevních. 

Ušlechtilost' a vysoká vzdělanost' jazyka Štítného, jakož i ta 
okolnosť, že velmi hojně a plynným překladem cituje místa ze spi- 
sův sv. otcův a jiných učitelův církevních, vede bezděky k tomu, 
že výborný náš Téma, když se spisovati jal, mimo zčeštění písma 
sv. nalezl i překlady spisův oněch a že na nich hlavně vzdělal nejen 
ducha ale i řeč svou. A v skutku zachovalo se nám několik děl 
toho spňsobu, která z veliké části původem svým sahají v prvnější 
léta Karla IV. Nemineme se daleko pravdy, přij mouce za pravé, že 
překlady spisův oněch jsou jedny z prvních ovocí duchovního hnutí, 
založením university Pražské ve vlasti naší spůsobeného. Jsouť tyto : 

Soliloquia (samomluvenie) sv. Augustina, nepravě Štítnému 
připisovaná. 

Homilie sv. otcův na evangelium sv. Matouše. Větší počet 
homilií těch jest od sv. Jana Zlatoústého a Tomáše z Aquina; mimo 
to jsou íu některé od Origena, Bědy, sv. Řehoře a j., ano jedna od 
samého Karla IV. 

Prolog o vé a některé menší spisy sv. Jeronýma. 

Knihy tak řečené sv. Jeronýma, totiž listové sv. Eusebia, 
Augustina a Cyrilla o životě, divech a skonání sv. Jeronýma. 



Soustavná sbírka průpovědí ze s v. otcův spolu s texty 
latinskými (v rukopise kláštera karíuského v Dolanech, nyní v univ. 
bibliothece Olomoucké). 

Sem připočísti sluší i knihy mravní Alberta Velikého, pře- 
ložené v polovici XIV století. 

I. Ze Samomluv sv. Augustina. 
Kap. VI. 

Všemohúcie tvá ruka vždy jednostajná stvořila v nebesiech anděfy a 
črvky v zemi. Nenie v oněch proto vyšší ani v těchto nižší. Neb jakož 
ižádná ruka anděfa, take'ž ižádná nemohla by stvořiti črvka. Jakož žádná 
nebe takéž ižádná najmenšieho listku na dřevě. Jakož ižádná těla, take'ž 
ižádná nemóž učiniti jediného vlasa běía neb čni a. Ale všemohúcie ruka 
tvá, jež vše jednostajně móž ! Nenie jej snáze stvořiti črvka než anděfa, 
ani snáze móž rozprostřieti listka než nebe, ani lehčeje jej, by vlas spó- 
sobila než tělo, ani jej tieže ustaviti zemi na vodách než vody na zemi. 
Ale vše, cožkolivěk chtěl, učinil to jakž chtěí, v nebi i v zemi i ve všech 
propastech, a mě mezi vším jakož jest uměl a chtěl. Mohfa, Hospodine, 
ruka tvá mě kamenem aneb ptákem aneb hadem neb kteriížkoli ocheehulí 
stvořiti, a věděla i chtěla, proč já ne kamenem, ne ptákem neb některú 
ocheehulí jsem ; neb tak spósobila dobrota tvá a k tomu, aby to spóso- 
bifa, ijedno mé zasliíženie nepředešlo. 

Kap. XXI. 

Aj jižf sem se vyznal tobě, chválo života mého. Mějech naději někdy 
v mej síle, ješto obak nebieše síla. A když tak chtiech běžeti, tu stach, 
a když najviec mniech, bych stál, tu najviec pádech. A tak viece bych 
zase než předsě. A to , ježto mniech, bych dosáhl jeho, dále se ote mne 
vzdáli. A tak v častéj přiehodě moc tvú znamenaje poznávám již, žes mě 
osvietií, že což jsem mněl najviec, bych sám sebú mohl, tu jsem vždy 
najméň mohl. Často sem řekl : Ono učini, toto dokonám, a potom nebu- 
dieše ani seho ani onoho. Ač chtěnie bylo, ale moci nebylo. Pakli jsem 
mohl, ale nechtěl jsem tehdy; neb jsem ufal v svú moc. Ale již vyzná- 
vám sě Hospodine, Bože Otče nebe i země, že ne v síle bude mocen muž, 
aby sě nehonosiía před tobú bláznivá smělost' všelikého stvoru. 

Z kap. XXIX. 

Poznal jsem tě pravého jediného Boha a jehož jsi poslal Jesu Krista. 
Bieše čas, ješto neznajech tebe. É hoře toho času, ješto neznajech tebe, 
hoře slepoty té, ješto neviděch tebe, hoře hluchoty té, ješto nesíyšech 
tebe. Slepý a hluchý po krásných věcech, ježtos učinil já zšeřezený jda 
chápach sě jich a se mnu ty bieše, a já neběch s tebú : a ty věci držechu 
mě daleko od tebe, ješto by nebyly, kdyby v tobě nebyly. Osvietií jsi 
mě světlostí a uzřel jsem tě a miloval jsem tě. Neb žádný tebe nemiluje, 
jen ktož tě vidí, a žádný tebe nevidí, jen ktož tě miluje. Pozdě jsem 

4* 



52 

tě miloval, tak dávná kráso : hoře času toho, ješto sem tebe nemiloval. 
Děkuji tobě, má světlosti, žes osvietií mě a poznal jsem tě. Poznal jsem 
tě, same'ho Boha jedine'ho a pravého stvořitele mého. Poznal jsem tě 
stvořitelem nebe i země, vidomých věcí všech i nevidomých, pána jedi- 
ného, pravého, všemohúcieho, nesmrtedlného, jehož nelze viděti, nelze vy- 
psati, jenž sě neskoná, věčného, k němuž nelze přistúpitř, jehož nelze ob- 
chopiti ani zjadati, neproměnného, nekonečného, jenž jsi počátek všech 
stvořených věcí, skrzeňž všecky věci jsú učiněny, skrzeňž jsú všichni de- 
menti, jehož velesíavenstvie, jakož počátka nemělo, nikdy takéž nehyne 
i na věky. 

Z kap. XXX. 

Tak jsem tě poznal, mój poznávací, tak jsem poznal tě. Poznal jsem 
tě věru, již jsi rni vdechl. Světlosti má, světlo mú očí, Hospodine Bože 
mój, naděje všech krajin země, radosti, jenž obveseluješ mladost mú a to 
dobré, jenž podpieraš mú starost. V tobě, v tobě Hospodine veselé sě 
všecky mé kosti. Hospodine, kto jest rovně tobě? kto jest mezi bohy 
roven tobě, Hospodine ? ne jehož jsta ruce člověčí učinile : ne tak, jenž 
jest člověka učinil. Všichni bohové pohanščí — běsové, ale Hospodin jest 
nebesa učinil: Hospodin on jest'. Ti bohové jsú nebe i země neučinili: 
nechť zhynu z nebe i z země. Buoh, jenž stvořil nebe i zemi, chvalte 
jej nebe i země. 

Pozdě jsem tě poznal, pravé světlo, pozdě jsem tě poznal; neb veliký 
bieše oblak a temný před očima mé statečnosti, tak že slunce nemožech 
viděti spravedlnosti a světla pravdy. Obalen běch ve tmy; syn temnosti 
miíovach tmy, nebo neznajech tvého světla. Běch slep a miíovach slepotu 
a po tmách do jiných temností jděch. I kto mě odtud vyvedl, jen ty ? 

Z kap. XXXII. 

Ó tak jest slavné královstvie, v němž Hospodine kralují s tebú všichni 
svatí, jsúc světlem oblečeni jako ruchem, jmajíc koruny z drahého kamenie 
na svých hlavách. Ó královstvie blahoslávenstvie věčného, kdež ty Ho- 
spodine, naděje svatých a koruna jich chvály, před jich očima jsi obliče- 
jem k obličeji, všudy obveselije v tvém pokoji, jenž vycházie nad každý 
smysl. Tu radost neskonaná, veselé bez šminka, zdravie bez bolesti, život 
bez práce, světlo bez tmy, život bez smrti, všechno dobré beze všeho 
zlého. Tam mladost nikdy sě nesstará, tam krása nikdy sě nezmění, tam 
milost nikdy sě nepotuchne, tam zdravie nikdy nezhyne, tam radosti nikdy 
neubude. Tam bolesti ijedné nečíti, tam stonánie ijednoho neslyšeti, tam 
nesličného nikděž neviděti. Tam veselé vždy mají, tam nebojie sě ničeho 
zlého, nebo tam mají najvětšie dobré, ješto jesť vždy viděti tvář pána 
všech šlechetností. 



53 



II. Z kněh sv. Jeronýma. 

Z epištoly sv. Augustina k Cyrillovi o divech sv. 

Jeronýma. 

Aby přesvatého Jeronýma zasíuženie a dóstojenstvie se netajilo, co 
se jest se mnú Božím chtěním v čas jeho umčenie stalo, vypravím. Zá- 
věrně toho dne a té hodiny, v nežto přesvatý Jeronymus vyvlečen jsa 
z rúcha tělesného v rúcho věčné nesmrtedlností oblekl sě byl, když já, 
v Typonenském městě v mém pokojíku odpočívaje, snažně a pilně mysléch, 
kteraká velikost a množnosť slávy Božie dušiem blahoslaveným byla by 
těm, ježto sě s Kristem radují, žádaje o té radosti někakú krátkú řeč uči- 
niti, naveden jsa prosbami našeho Severa, poctivého Martina Turonského 
biskupa učedlníka. Vzech v moji ruce přístroj písařský, chtě krátké po- 
selstvie nebo epištolu přesvatému Jeronýmovi psáti, aby on, což by koli- 
věk o té věci rozoměl, mně odepsal; neb viděl jsern^ že v tak nesnadné 
pohádce od nižádného živého tak právě nemohl bych naučen býti. 

Když již tak počátek psack, pozdravenie předepsav, Jeronýma napřed, 
ínhed rychle světlo nevýmluvné, za našich časóv nevídané ani také našimi 
jazyky mohúcie vylíčeno býti, s nevýmluvnú a neslýchánu voní všech voní 
drahých v pokojíček ten, v němžto biech, vnide a vstúpi, ano hodina kum- 
pletnie již bieše. Kterúžto světlost když já uzřech, užasením a díváním 
lek sě, smysía i všech udóv moci potratil biech; neb tehdy jsem zajisté 
nevěděl, že Božie pravice divná povýšila byla sluhy svého, známu cinieci 
v lidu moc jeho. Nevěděl jsem také, že Bóh milosrdný a milostivý sluhy 
svého věrného od tělesných nečistot rozvázal byl a tak vysokú stolici na 
nebi jemu připravil. Nevěděl jsem pokladóv bezčíslné múdrosti Božie a 
tajnosti uměnie jeho, i tajných súdóv Božích nepoznal jsem; nebo kterýmž 
chce, těm ukazuje, aby k poznání jeho nevýmluvné múdrosti mohli při- 
jíti: nebo však, kterýchž on povolává, ty předvěduje, ospravedlňuje i bía- 
h oslavuje, jakžto je spósobií ho dnu a sličnu býti. Proto zajisté, že ta- 
kého světla oči moji nikda jsta nebyle spatřile ani mé voněnie nikdy jest 
nebylo čilo: tak novými a neslýchanými divy žásaí jsem sě. 

Mezitím, když má myšlenie radostně třepetáchn, co by to bylo, světle 
mysléce, inhed tuto řečí hlas sě ke mně zjevi a řka takto : Ó Augustine, 
Augustine, co hledáš ? I zdali mnieš, by v malý súdček všecko mohlo ustú- 
piti moře ? I zdali mnieš, by mohl okršlek zemský v hrsti zaklopiti ? 
I zdali mnieš, by mohl nebe zkrotiti, aby obyčejných běhóv nedělalo ?' 
í zdali jehožto nižádného člověka oko nemohlo viděti, tvé uzří? Jehožto 
nižádné ucho skrze zvuk nesíyšaío, tvé uslyší ? Jehožto nižádné srdce 
lidské nikakž jest rozomělo ani také pomyslilo, mnieš sě ty moha rozo- 
měti ? Ba bezčíslné věci, které bude dokonánie, totiž nižádné' v té mieře, 
kterak sě móž měřiti, budeš také i ty měřiti ! Mnohem by spieše moře 
v přeúzkém súdečku zaklopil, vešken okršlek zemí všech malitkú hrstí by 
držaí, spieše by také nebe od svých běhóv přestalo nežli té radosti a té 
slávy, ješto duše blažených bez dokonánie požívají, najmenší částkn sroz- 
uměl, jedno ač by očitú jistostí jako já naučen byl. Přeběhneš ještě na 
tomto světě krátkého času chvíli, a nemohujících věcí nebud pilen dokonati; 



54 

doaidž přiebytek tvého běhu dokonánie nevezme zde na světě, neroď hle- 
dati těch věcí, ježto jinde nemohu nalézány býti než tu, kamž já nynie 
šťastně se beru. Tuto zde v světě snaž sě takým skutkóm činiti, aby pak 
potom, což zde rozuměti žádáš, ovšem jmieti na věky mohl; neb tam 
ktož koli vendú, zase nikakž nevyjdú ven. 



III. Z kněh mravních Alberta Velikého. 
Úvod. 

Svatý Jan Zlatoústý vykládaje čtenie svatého Matiíše, i die takto : 
Jsú někteří lidé otvrácení, podobní k licoměrníkóm pokrytým. Nebo ti 
cožkolivěk vidie, vše ve zlé obrátie, a zle súdie. Nebo činili kto co po- 
kory-dle, dějí, pokrytec jest. Ač kto pro mdlobu sebe posíliti chce, ději, 
lakotný jest. Pakli jest trpělivý a dobrotivý v ztravě, dějí, ztravný jest. 
Činili spravedlnosti-dle, dějí, hněvivý jest ; pakli bude pokorný, dějí, blá- 
zen jest 5 jestli múdrý, dějí, pyšný jest, a jestli kázaně vesel, dějí, zavilý 
jest ; a jestli pak nábožný, dějí, nepřietelivý nebo nepřívětivý jest, chodí 
jako odjatý. Jestli přívětivý, dějí,, jest světský a ješitný. Chceli pak kto 
býti zorivý, dějí, truchíý jest; jestli tichý, dějí, neveselý jest. Majíli lidé 
milost k němu, dějí, pochlebný jest. Hledali spasenie lidského a spaseme 
svého, co-dle činí, dějí, chlubný jest; nebo chlúby hledá a pro své ve- 
ličenie činí. Jestli nábožný a Bohu rád slúží, dějí, neudatný jest , a jako 
odjatý chodí, nebo nálicha jest, dějí. Síušie nám znamenati , že některé 
vášně jsú zlí obyčejové, že budu tak velmi podobny k dobrým, a jsúce zly, 
jakož již nynie tohoto času úpornú mysl počítají za spravedlnost, nesličné lova- 
řistvo, ješitenstvie za duchovnie veselé. Léniemu dějí, chytrý jest, neztráví 
se přielišmí ztravú. Za šlechetnost a čistotu přielišné okrášleme sebe mají. 
Ktož přieliš mnoho čeledi má a té hrdě chová, dějí, ctně sě má. Ktož 
dává co svého marně nebo ješitně, toho mají za štědrého ; lakomému na 
zboží dějí, chovatedlný jest, a nazývají jej všickni strýcem; ktož stojí upra 
svú mysl, tomu dějí, ustavičný jest. Pokniřenstvie za svatost, a licoměrnosť 
za náboženstvie mají, aby totiž Boha milující zdáli sě; ktožkolivěk netbá 
na to, což zlého činí přieliš, ten slově trpělivý a dobrotivý. Ten ježto 
jest přetvrdý na sudě, ten slově pravý popravee ; ten ježto nesmie tres- 
ktati žádného neb zlého staviti, ten pokorný ; a ktož jest ješitný, tomu 
dějí, ctný jest ; netbanlivý, ten slově dobrotivý. Znamenajž, že těmito činy 
nezasíúží žádný věčné mzdy. Také jsú někteří mravi na některém člověku, 
že jest jako od přirozenie pokorný nebo dobrotivý, nebo skrovný, štědrý, 
lítostivý, pokojný a také tichý ; těmito také věcmi žádný nezasíúží věčné 
mzdy ani odplaty, donidž milosti božie člověk nemá. Ale když člověk má 
boží milost v sobě, tehdy vším od Boha odplatu vysíúží. Také jsú něk- 
teré vášně dobré i dobří mravové, ale pak mají je za zlé vášně, jakožto 
někteří blázni spravedlnost nazývají hroznosť a litnosť ; nebo bude-li kto 
maličko spravedlný, dějí, mstí sě, činili kto pro náboženstvie, dějí, chvály 
hledá ješitné, nebo ještě nějak jinak to obrátie. A chce-li kto zořivý býti, 
ílějíji hořké mysli jest a trpkého srdce. Uřiní-li kto .co pro pravú milost, 



55 

dějí pro závist nebo pro nenáviděnie, ano pro mifosf a pro lásku to se 
stalo: ježto jest jistě pro Buoh a dobrým úmyslem, to oni jinak obrátie 
ve zlé, a jiného ještě mnoho k tomu přičinie. 



IX. 
Legendy prosaické. 

Četnější legend veršovaných jsou životy svatých, psané prosou. 
Tu především jmenovati sluší velké dvě sbírky, totiž Passional a 
Životy i reci Otcův aegyptských, přeložené anebo vzdě- 
lané z latiny. Nejstarší rukopis Passionalu (Legenda aurea Jacobi de 
Voragine) zasahuje do polovice XIV století; rukopisové Životův a 
řečí Otcův aegyptských jsou mladší, dílo samo však jistě v XIV sto- 
letí, ne-li ještě dávněji, prvotně bylo sepsáno. 

Životy svatých jednotlivých hojně se vyskytují porůznu v ruko- 
pisech starých, zvláště při sbírkách modliteb. Zde stačí připome- 
nouti jen ty, které samostatné spisy tvoří, jako Život Adamův, 
jenž později v překladu novějším přijat byl do duchovního románu 
pode jménem Solferna známého , život Jakuba, Josefa 
segyptského a manželky jeho Asserach, poruče n- 
s t v í dvanácti p a t r i a r ch synův Jakubových, životy sv. A 1 ž- 
běty, Panny Marie, sv. Františka z Assisi aj. 



I. Z Passionalu. 
Život svatého Václava. 

Když tomu všemohúcie miíosf chtěla Božie, aby sě viera křesťanská 
spoře rozmnožila, Svatopluk, Moravský král, od svatého Cyrilla, Morav- 
ského arcibiskupa, svatý křest jest přijal; a potom když bratr svatého 
Cyrilla, jménem Metudius, po jeho skončení miesto něho Moravským bisku- 
pem byl učiněn, tehda České slovutné knieže, jménem Bořivoj, a jeho bo- 
hobojná kněžna, svatá Ludmila, v tom městě, ježto Velehrad slově, tu 
ježto tehdy Moravského arcibiskupstvie stolec a sláva bieše, v kostele 
svatého Víta od blaženého arcibiskupa Metudia, oba svatý křest jsta při- 
jala. V těch časech to České knieže Bořivoj měl jest dva syny, jeden 
síúl Spitigneus, a druhý Vratislav. Tehda Spitigneus nemnoho na světě 
přebyv umřel, a Vratislav po něm v Čechách kniežetem ostal. Potom 
to slovutné knieže Vratislav s svú kněžnu, jiejžto jme bylo Dragomiř, 
měl dva syny, svatého Václava a nemilostivého Boleslava ; a když Vra- 
tislav knieže s pravým srdcem křesťanská vieru miíováše, na to jeho 
kněžna Drahomiř nic netbaía, ale pohanských módí vždy sě přidržieše. 

Potom po těch časech to šlechetné knieže Vratislav svého syna, 
svatého Václava, tiem úmysíem, aby potom Českým kniežetem byl, svatej 
Ludmile jeho chovati poničiv, skončaí, a jeho kněžna Dragomiř v druhého 
syua Boleslava sě uvázavši, ku pohanským modlám jeho všemi činy vedieše. 



56 

Ale ten předrahý květ, první v Ceskej zemi v svatej vieře vzkvetíý, svatá 
Ludmila vnuka svate'ho Václava , svatému čtení podlé křesťanské viery 
jeho učieci, chováše. Tehda milostivý utěšitel duch svatý tak toho dietěte 
srdce vnitřním vdešením byl rozpálil, ež jeho svatá učenie jako světlé 
jiskry od něho jdiíc se stviechu, a jeho osviecené promfuvenie jako pío- 
vúcie středy sladce od jeho svatých úst pocházieše. Froněžto skrze jeho 
svatého slova snažné kázanie všecka Česká země slavně jest osviecena, ne~ 
tolik slovem, ale i rozličným příkladem ; neb se tak o jeho svaté milosti 
píše, ež jest byl přečistého života, tělesenstvie své bez poskvrny choval, 
a vždy žádaje, kakby pro Jesu Krista svú krev prolil. Proněžto sprave- 
dlnost svaté viery ne tajně, ale zjevně kázáše, vždy sě Bohu nábožně mo- 
dlil , bedlivě ve dne i v noci Boha následuje ve všech svatých skutcěch, 
v almužnách, u milosrdí i u pokoře nad jiné své rovně znamenitě pro- 
spieval. Těch časuov ta závistivá Drahomiř, nemilostivá pohanka, žádajíc 
nad svú tstí svatů Ludmilu kněžstvo České země obdržeti, dva šeredná 
násilníky, jimažto jména byla Tuman a Guman, do Tetína na hrad posla, 
aby tam jevše, věrnu Boží služebnici, svatů Ludmilu, zahubila. A tak sě 
i stalo, od tú dvú jest udávena, a ta svatá duše do nebes vzata. 

Potom ta nemilostivá pohanka Drahomiř jala sě křesfanóv nenáviděti 
a jim mnoho zlého činiti ; ale syn jejie, svatý Václav , vieru křesťanskú, 
jakž jeho byla svatá Ludmila, babka jeho, naučila, tvrdě držieše, navracije 
zase jí rozehnaíé křesťany, a jim milostivě v jich potřebách pomáhaje. 
Tú také zviaščí pokoru činieše, ež oplatky tajně peka, a z hroznuov víno 
svýma rukama vydavuje, k Božiej službě po kostelech dáváše. Často také 
drva a jinú potřebu chudým vdovám, pracným rozličným sirým lidem tajně 
v noci nosieše. 

Těch časdv Kúřímské knieže vida Božieho sluhy velikú pokoru, a jeho 
na svěj mysli potupené nesa, jal sě kněžství České země rozličně překá- 
žeti i veliké násile činiti, tak ež musií svatý Václav s velikú vojsku proti 
němu táhnuty nedada své země viece hubiti. Jehožto zástup knieže Kú- 
římské potupiv, s svým zástupem proti němu také na pole vyjel, a s ním 
sě k boji zamluvil. Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal a řka: 
Když žádáš nad mým kněžstvím vévoditi, co tě toho potřeba, aby ti u boji 
zbiti byli, nad nimižto chceš panovati ? Jáť tvých lidí krve prolitie ne- 
žádají ; jestlíť se mnú boj lib, nade mnú nad samiem svítěze, panujž nade 
všemi mými ; pakliť já tě přemohu, ale ať tvoji pod mú moc síušejí. Tomu 
poselství knieže Kúřimské vesele povolil, by ta smlúva byla s uobú stranu 
otvrzena, tak jakžby nikte jima pomáhati nesměl. Jakžto sě jest i stalo. 
A když tě kniežetě proti sobě na sedánie jděsta, a obě vojště na tom při— 
hledání stásta, v tu hodinu anděli s nebes stúpivše, nad svatým sě Václa- 
vem vznášiechu, a kříž stkvúeí před jeho svatů tváří sě blstieše. To Kú- 
řimské knieže uzřev, před svatým Václavem na zemi padl, prose, aby mu 
ráčil svuoj hněv odpustiti. Jemužto svatý Václav vece: Vrať sě domov s 
pokojem a měj na svém dosti; jáť tvého nežádají. 

Potom po malých časech svatý Václav, aby k ciesařovu dvoru jel, 
byl pozván. A když tam přijel, od ciesaře i ode všech kniežat ctně přijat, 
a tu u pilných ciesařových radách nade vše jiné u múdrosti poznán. A 
když jednoho jitra v ciesařovu radu pozván, a pro velikú práci, jižto 
zvlášče Bohu sě modle nesl, rozličně sě trudil, v radu příjieti zapozdil: 



57 

tehda ciesař s kniežaty mně, by se pro svú hrdosť přijieti oblenif , to byf 
tak zpósobií : kdyžby svatý Vácíav v radu přišel, aby ho nikte povstáním 
nepoctil. A však jakž brzo svatý Václav v radu přišel, uzřev ciesař, ano 
jeho světí andělí vedu, a kříž zlatý jemu se na cele stkví : inhed před ním 
se všemi kniežety padna, jemu se pokořil, slibuje jemu, což by na něm 
poprosil neb kázal, na tom by byl uslyšán. Tehda svatý Václav ruky sva- 
tého Víta na ciesařovi poprosil, a inhed jemu ciesař mile dal. Potom sv. 
Vácíav s tiem drahým darem do Pražského města přijev, kostel ve jme 
svatého Víta učinil, a za tiem po toho svatého otce, Rezenského biskupa, 
jenž těch časuov nad Česku zemí biskupového dóstojenstvie moc mějieše, 
poslal, prose, aby sě přijieti neobleni!, ale přijeda kostel svatého Víta po- 
světil. Jemužto Řezenský biskup odvzkázaí a řka : Azda mne, synu milý, 
potřebuješ? věz to ež ten kostel, jehož posvěcenie žádáš, tenť kostel, 
jehož sem Buožím zjevením viděl, povýšen bude v dóstojenstvie arcibi- 
skupstvie, stolec i hlava duchovnie tvé země. A však, aby sě tvá prosba 
i vuole naplnila a tvuoj kostel byl posvěcen, rád to chci zpósobiti. 

Coj potom svatý Vácíav pro Jesu Krista pokorných a milosrdných 
skutkuov činil, o tom jest mnoho psáno ; zvíášče, když jednoho času sv. 
Vácíav v noci, ano snieh a led veliký, s svým starým sfuhú, jenž slúí 
svatý Podivoj, jemužto vše tajenstvie i náboženstvie svatého Václava známo 
bylo, k kosteíu bos jdieše, tehda ten svatý Podivoj, kakžkoli v uobovi jda, 
však veliké zimy trpěti nemožéše. Jemužto svatý Václav vece : Podivoji, 
vizi to, žef jest zima, stúpaj u mé stopěje. A jakž poče v jeho svaté sto- 
pěje stupati, tak sě jemu nohy shřieíy, tak jež nepoče nic zimy čiti ; a ty 
jisté svatého Václava stopěje, ež po zmrzlém blátě chodě, své svaté nohy 
obrahováše, všeckny krvavý běchu. To také svatý Vácíav z zvíáščieho mi- 
losrdie činil, ež pohanské a porobné děti kupuje, k svatému krstu připra- 
vuje, Bohu je dědil; boje sě také, aby ižádného člověka krev nevinně ne- 
byla odsúzena, vše šibenice a žaláře obořiti kázaí. Ten také dar viasčí od 
Boha jměl, ež prorocsky u budúcích časech mnohé věci převěděi, a zna- 
menitě zjeveno mu byío, aby tělo své babky, svaté Ludmily, na jiné miesto 
prenesenie učinil. A tak sě jest stalo, ež potom vidění svatý Václav celé 
tělo svaté Ludmily v Tětíně nalez, do Prahy přinesl, a v klášteře svatého 
Jiřie, tu ježto i dnes hrbí, poctivě položil. 

Potom svatý Václav žádaje věcí nebeských, všech tělesných věcí sobě 
za nic nenesa, posíaí své posly k svatému papežovi, prose, aby mohl 
svému bratru Boleslavovi knězstvie vzdada, v zákon svatého Benedikta 
vníti. Ale proti tomu bratr Boleslav jeho svatým činóm závidě, tělesných 
věcí žádaje, nebeských netbaje, chtieše rád, by kterým činem mohl kněz- 
stvie České země dojíti; proněžto svatého Václava, bratra svého, na jedny 
hody lstivým zámyslem do Boleslave pozval. Tehda svatý Vácíav smrť 
svú převěděv, nevinný jako ovčička, dobrovolně sě vésti přepustil, a to s 
velikú radostí učinil ; neb toho bieše dávno žádal, aby pro svatu vieru 
svú krev prolil. A když na těch hodech svatý Vácíav s svými rytieři na 
večeři sedieše, propovědě k nim a řka : Zajtra u vigilii rajského probošta 
svatého Michala kalich utrpenie pro mého miiého hospodina píti budu, aby 
svatý Michal duši mú hospodinu obětoval. A vy také tuto se mnú jasně 
píte a hodujte ; neb již od toho času vína s vámi viec píti nebudu této 
úrody. To řek svatý Vácíav, od večeře vstal, Bohu poděkovav skrúšeným 



58 

srdcem se nábožně zpoviedaí, a tu žalostivě za své i za svých bližních 
hřiechy zaplakav, na modlitby sě přes prvospí oddal; a potom nábožně 
na jitřní vstav, pravé světíúcie slunce, ježto duši osvěcije^ tělo krále ne- 
beského přijal. 

Á když tak svatý Václav nebeské světlosti oděním sě ohradiv, po 
tmě jdieše. nemilostivý bratr jeho Boleslav s vražediným úmyslem ze tmy 
naň vystúpií, a tu hriešná temnost proti světej světlosti , bratra svatého 
Václava neiniíosíivě ranil. Pro něžto raněnie ten sám zlý Boleslav letěl, 
nejmaje moci nad sluhu Božím: ale svatý Václav chtě dobrovolně oběť svú 
vzdáti Bohu, a duši svú, tociž tělesenstvie své dáti pro milého Jesu Krista, 
vezma bratra svého meč, jemu vrátil, a řka : Vole tvá bud v tvú ruku. 
Proto sě zlý Boleslav nic neobměkčií; ale s svými nemiíostivými lidmi 
opět sě nan obořiv, svého bratra, svatého Václava zabil a ta svatá duše 
slavně do nebes s svatými anděly vnesena. Potom ta svatá krev , ježto 
byla na stěnu střelila, jako volajíc na yražedlného bratra, dlúhé časy ižád- 
ným řemeslem setřieti nemožena. 

Potom skrze svatého Václava Buoh zřiemě divy v Čechách i v jiných 
vlastech činil; a zvlášce v tu hodinu, v nížto svatý Václav svú krev pro- 
lil, zjevil sě Spasitel na kříži pně králi Dácskému, a takto k němu mluvě : 
Chcešli svých hřiechóv odpuščenie u mne obdržeti, učiň kostel ve jme mého 
milého mučenníka svatého Václava. Z toho viděnie král se probrav^ kostel 
krásný ve jíně svatého Václava učiniv, slovutně nadal ; a tu jeho svaté 
jme, jako i v Čechách, u velice chvále jmají hž do dnešnieho dne. V těch 
také časech ta přezlá svaté viery nenávistnice Drahomiř pohanka, svatého 
Václava mátě, všech nevěrných máteř zlostný příklad, jež svěj krvi sě 
protiviec, svatého Václava, svého syna, smrť byla zjednala, proto Božím 
přepuščením před Pražským hradem, jako ona prokletá města Datan a Abi- 
ron, sě jest propadla. A ta propast jest zřiemě známa všem až do dneš- 
nieho dne; a ti také ohavní vražedlného Boleslava pomocníci rozličnú Boží 
ranú všickni jsú hanebně sešli. 

II. Ze života Adamova. 

Smrť Adamov a. 

Když jesť byl učiněn Adam v devieti stech a ve třidceti létech, věda, 
že dnové života jeho skonávají sě, řekl jesť k Evě; Kaž, ať se shromáž- 
die ke mně všickni synové moji , abych mluvil s nimi a požehnal jim, 
prvé než umru. I shromážděni jsú na tři strany před obezřenie jeho, před 
modlitebnicí, kdežto modléváše sě, a bieše jich v počtu sto tisícóv a pět 
tisícóv kromě žen a dětí. A když se běchu sebrali všichni, jedniem hlasem 
řekli jsú : Co jesť tobě, otce náš, že jsi kázal nám se sjíti ? a proč ležíš 
na íuoži ? Odpověděl jesť Adam a řekl jesť : Synové moji, mněť zle jesť 
bolestmi. 1 řekli jsú všichni synové jeho: Co jesť to, milý otče, zle sě 
mieti bolestmi? Tehdy syn jeho Seth řekl jesť: Pane, zdaliť se co za- 
chtělo ovoce rajského, z kteréhož jedieše, a zamútiv se, ležíš snad proto ? 
Pověz mi, a jáť puojdu k bránám rajským a buduť plakati v tesknosti ve- 
liké prose Pána Boha. A snad uslyší mě, a pošleť angela svého, aby mi 
přinesl z dřeva toho ovoce, kteréhož ty žádáš. I řekl jesť Adam k Evě: Vstaň 
a jdi s synem mým Sethem k bránám rajským a naspěte sobě prachu na 



59 

hlavy své, a padnúo prostřete se na zemi a kvělte v obezření Páně. Snadť 
se smiluje nad námi, i pošleť angela svého k dřevu života, z kteréhož 
teče olej miiosrdenstvie, a dát nám z něho maličko, abyste pomazali mě 
jím, a odčinuť od těchto bolestí, kterýmiž nynie hynu. 

I šli jsú Seth a mátě jeho k bránám rajským, jakož jim byl přikázal 
Adam. A když jsú přišli Eva a Seth k rajským bránám, vzeli jsú prachu 
z země a nasypali jsú na hlavy své a padii jsú na zemi i počeli jsú plakati 
lkaním velikým, prosíce Hospodina, aby jim dal oleje miiosrdenstvie z 
dřeva života. A když jsú sě již oni tak modlili a prosiii Hospodina mnoho 
hodin, aj, angel Boží Michal zjevil se jest jim a řka : Jáť k vám poslán 
jsem od Boha. Sethe, člověče Boží, neroď slzeti pro olej dřeva miiosr- 
denstvie, aby jím pomazal otce svého Adama pro bolesti těla jeho. Pra- 
vímt zajisté tobě, že nižádným obyčejem nebudeš mieti jeho jedné v po- 
slední den, když sě dokoná let pět tisícóv a dvě stě bez jednoho od prv- 
nieho dne stvořenie světa. Nebť tehdy přijde na zemi najvyšší Kristus syn 
Boží, vzkřiesit těla Adamova otce tvého, a tehdy křiesiti bude těla mrt- 
vých. A on Kristus syn Boží, přijda křstěn bude v Jordáně, a když vyjde 
z vody, tehdyť pomaže olejem miiosrdenstvie od pokolenie do pokoienie 
těch, kteříž obživeni jsú z vody a z Ducha svatého u věčný život. A tehdy, 
kdy sstúpí syn Boží, najvyšší Kristus., a uvedeť zase otce tvého Adama do 
ráje k dřevu oleje miiosrdenstvie. 

Inhed odšel jest' angel od něho. A vrátiv se opět k němu, i přinesl 
ratoléstku se třmi lístky ulomenu z dřeva věděnie ziého a dobrého, pro 
kteréž Adam bieše vyhnán z ráje, i dal jesť Michal arch angel ji Seihovi, 
řka : To přineseš otci svému k obviažení a k utěšení těla jeho. Pospěš 
a nemeškaj a jdi k otci svému, nebť sě jesť naplnil čas života jeho. Po 
šesti dnech vyjdeť duše jeho z těla jeho, a uzříš divné věci veliké na nebi 
i na zemi i na světlech nebeských. To řek Michal i odšei jesf. 

I navrátili jsú sě Eva a Seth, vzemše s sebú ratoléstku a vonné věci, 
totiž nardus a safran a skořici. I staio sě jesť, když jsú šli, Seth jdieše 
přes vodu Jordanskii, a aj, ratolest', kterúž jemu byl dal angeí, upadla 
jemu prostřed řeky, a bieše řeka převelmi prudká. A když jsú přišli Seth 
a mátě jeho k Adamovi, pověděli jsú jemu všecky věci, kteréž se jim byly 
přihodily na cestě, a kterakú odpověď dal jesť jim angel, í řekl jesť Adam 
synu svému Sethovi : Zdali mi jest angel nic neposlal ? í zamútiv se Seth 
a lekl sě, že nebieše nalezl toho, což mu byl angel poslal. I řekl jesť 
otci svému : Otče milý, toliko jediné ratoléstky se třmi lístky posíaiť jesť 
tobě, kterážto upadla mi jesť prostřed Jordánské řeky. Jemužto otpověclěv 
vece : Jdi synu rnój a na témž miestě, kdež jesť upadla, nalezneš ji, prvé 
než umru, a požehnat' tobě duše má. A navrátiv se Seth k řece Jordán- 
ské, nalezl jest' ratolest' v prostřed řeky, jenž se nikdež s miesta byla ne- 
hnula. A zradoval sě jesť Seth a vzav ji přinesl otci svému. Ktrerýžto 
když jesť přijal a uzřel, vzradoval sě jesť radostí velikú a řekl jesť : Aj, 
smrť a obživenie mé!* :: " I prosil jesť všech synóv svých, aby vsadili tu ra- 
tolest v hlavy jeho hrobu. 

A tak potom po šesti dnech přišla jesť smrť, jakož byl předpověděl 
Michal archangel. A .aj, zatmělo sě slunce a měsiec a hvězdy za sedm 

*) Naráží se tu na povesť. že ze stromu, v nějž raiolesť ta vzrostla, udělán byl 
svatv kříž. 



60 



dní. Seth objaí jest těío otce svého a píakáše pfácem velikým srdečným 
nad ním a všichni synové jeho píáci přehořkými slziechu. A aj, Michal 
archangeí zjevií se jesť, stoje v híavách Adamových a řekí jest Sethovi : 
Vstaň z těía otce svého. Tehdy Seth videí jest' ruku Boží vztaženu a dr- 
žieei Adama. A daí jest jeho Hospodin Michalovi a řka : Bud v stráží 
tvé až do dne obrany do let posledních, v kterýchžto obrátím já íkánie 
jeho v radost, a tehdyť sede na truoně toho, kterýžto svědí jest' jeho. A 
řekí jest opět pán Buoh k Michaíovi a Urieíovi: Přineste mi ruchy kmen- 
tové a rozestřete na Adama, a jiné ruchy na Ábele syna jeho, a pocho- 
vajtež Adama i syna jeho. I šli jsú všickni moci angelské napřed a posvě- 
ceno jest usnutie smrti jeho, A pochovali jsú Adama a Ábele Michaí a 
Urieí, angele Boží u bran ráje, na tom miestě, jenž síove příchodné. A 
to jsú viděli jediné Seth a mátě jeho a nižádný jiný. I řekli jsú k nim 
Michaí a Urieí, angele Boží: Jakož jste viděli, tak po chová vejtež mrtvé své, 
A dokonavše, odešli jsú ot nich. A Seth vsadií jest ratolesl dřeva toho 
u híavy hrobu Adamova, jakož zato prosií bieše, 

X. 
Básně mravoučné. 

Mravoučných básní zachovalo se dosti mnoho ze XÍV století. 
Jsou dílem původní, dílem z latiny vzdělány. I cena jejich velmi 
jest rozličná. Zde jmenovati sluší veršovaný výklad desatera 
Božích přikázaní, Spor duše s tělem, Pravda, O posta- 
vách a m r a v í cli 1 i d s k ý ch , Řeči j i n o ch a mladého i 
kmete starého, o Bohatci, o smrtedlnosti. Allego- 
rická báseň o mravném obnovení člověka, prvotně sepsaná 
od Aiana z Rysselu (f 1203) ze všech jest největší. Sem náležejí 
ovšem i didaktické básně Smila FJašky. 



Z básně o mravném obnovení člověka. 



Vůz Věhlasnosti. 

Věhíasnosť poce mysliti, 
kakby mohía tam přijíti 
před stvořitele mocného, 
krále nad králi svatého. 
Kehdyž v tom myšlení bieše, 
sedm dievek panen jmějieše; 
těm vzkáza své miíovánie, 
po ně posía bez meškánie. 

Jakž dievky brzo přijidú, 
všecky v hromadu se snidú. 
káza jim vóz uděíati, 
jenžby přes skalé i vody, 
i přes moře bez všie škody, 
přes oheň, obíaky také, 



i přes nebe všelikaké 

ve mžení oka hotově, 

v svěj okrase, v svěj obnově, 

vězí ji bez pomeškánie. 

To by jejie přikázánie. 

Usíyševše panny toto, 
smíuvivše sě rovně o to, 
pořád spoíu sě zjed nachu 
a ten vóz připravovachu. 

Na těch pannách rúcho krásné, 
z teleciech kožek věhíasné, 
na němž čistota jest' psána, 
vše pořádně vykíádána. 

Grammatika aj pojide 
v krásném ruše i vynide, 
majíc prut ve právej ruce, 



61 



Donat držiec v levej ruce. 
Učíť latině mluviti, 
všeckoť písmo vyložiti. 
Toť jesť také vylíěenie, 
všech dietek prvé učenie. 
Jet se prvé mistrovati 
a o věčšie dospievati. 

Dialektika pak druhá, 
jenž jest jiných panen sluha, 
churavá a k tomu bledá, 
a však velmi ostré hledá. 
Roztrativši svoje vlasy, 
nad jiné majíc věhlasy, 
tak pojide velmi hrdě, 
postavujíc svú řeč tvrdě. 
V právej ruce holub jmieše, 
v levej ruce had držieše. 
To jest bylo na znamenie 
pravdy z křivdu ulíčenie. 
Počet se k tomu ostřiti, 
chtiec kíanici učiniti. 

Rétorika třetie vstávši, 
a sě právě ohledavši, 
počet krásně mluviti, 
chtiec vše řečí oslaviti. 
Taf svým rozumem ojnici, 
okrásni také kíanici, 
že bysta tak krásně v sobě, 
měhoděk Rétorika tobě. 

Čtvrtá pak Aritmetika, 
jakož u vodě je ščika, 
že vše břehy ruče zběhá; 
takéž ona z svého běhá 
vše hvězdy i piesek mořský, 
blíž i v dálnosť veš list horský 
ruče přečte, bez meškánie, 
toť jesť jejie ukázánie : 
prvéť kolo připravila, 
z mrámora je učinila. 

Geometria jesť pátá, 
té sě všecka miera chvátá; 
ta zemi, nebesa všaké, 
širokost, dalekosť také 
umie ruče přeměřiti, 
v které mieře co má býti. 
Tať druhé kolo stvořila, 
z oceli je upravila. 

Šestá Musika pojide, 
s hrdú myslí tam přijide, 



v právej ruce struny majíc, 
v levej ruce křídlem hrajíc; 
umieť všech híasóv proměny, 
nízké, rovné, vyššie měny ; 
po všech hlasech umie jíti, 
všecky piesně utvořiti: 
tať jesť třetie kolo slila, 
z olova je ustavila. 

Astronomia pak bieše 
sedmá panna ta slovieše, 
zlaté kolo v rukií majíc 
a v tom všecky hvězdy znajíc ; 
měsiec, slunce i planety,, 
v kterém čase neb podletí 
svój běh mají skonávati, 
toť vše umie ukázati: 
čtvrté kolo osnovala 
z ryzieho zlata skovaía. 

Když již vše hotovo bieše, 
což k tomu vozu síušieše, 
Jednota přijide časně, 
i spoji ten voz věhlasně^ 
jakž mu býti jej učiní. 
Rozum sě k tomu přičiní, 
přivede pět ručiech koní, 
jenž ni vrani ani broni, 
běchu v svém stvoru nenoví, 
k tomu vozu přihotovi. 

Prvý kón Viděnie slově, 
ten prudkostí jako píove, 
přes moře i také skalé, 
třeba— li tisíc mil vzdálé ; 
nikděž nohy neomočí, 
aniť trávy kde potlačí; 
běžíť jako pták létaje, 
neustaneť cestu hraje. 
K tornu sě ten vóz uhodí, 
pracevánieť mu neškodí. 

Druhý kóň to jesť Síyšenie, 
toho voza osíavenie, 
tenť má také ručesť mnohu, 
neomočíť nikděž nohu, 
leč přes moře, leč přes vody ; 
k tomuť vozu sě přihodí. 

Třetí kóň toť jesť Voněnie, 
čtvrtý slově Pokušenie, 
pátý kóň toť jesť Dotčenie, 
toho voza oblibenie. 

Toť vše ručí koni biechu, 



62 



k tomu vozu se hodíechu. 
Když tu vše hotovo bieše, 
Rozum jsa podkonie, chtieše 
koně u vóz zapřáhati ; 
počechuť je sj žehnati, 
všecky ctnosti, jenž tu biechu, 
Yěhlasnosti pověděchu 
a řkúc : Hospodin tě žehnaj ! 
tvú cestu sem tam požehnaj, 



by se po tvej voli zdálo, 
což žádámy, byť sě staío. 
Druha druhu sě vzlíbachu, 
a všecky ji požehnachu. 
Věhíasnosť sě na vóz mrščí, 
Rozum pak koní pomrščí; 
ručeť ot jich očí zpíanú, 
majíc cestu aj prostranuií. 



Ze sporu duše s tělem. 



Tělo. 



Milá duše, zda jsi íačna, 
že mě činíš tak rozpačna ? 
Jáz mám hrady, 
múdré rady, 
dosti bohaté' ohrady. 

Jmám dědin i píatóv mnoho : 
miíá duše posíyš toho ! 
Jáz mocný pán, 
co chci to jmám, 
nikoměmuž sě nepoddám* 

Věz to, žeť jsem vítěz pravý; 
rci črtu, ať sě se rnnií dáví, 
nebo seče, 
zříš, anť vleče 
po sobě sečené plece ! 

Toť já razi, duše, tobě, 
bud rozpačna sama v sobě : 
otkud jedeš, 
zíú řeč vedeš; 
zdas lifek piía, co bledeš ? 

Tvá řeč, tať mě velmi směsí! 
tomuť sě mé srdce těší : 
očko jasné, 
líce krásné, 
mé vše mysli přěvěhíasné. 

Duše. 

Síyšech Samsona silného, 
Achille převítězného, 
Sauf, Jonatan, 
David, Nathan, 
každý od smrti pomatán. 

Pyrha co udatnějšieho ? 
Absoíona nic kraššieho : 
kto svú krásu 



ve všem času 

vrovná sě k jednomu víasu ? 

Ester, Bersabé, Eiena, 
Judyt, Ráchel krásná žena, 
Pošía Dida 
i Dalida; 
vše smrť na hromadu zkyda. 

Kam sě děl nuzič chudého ? 
včera byl, dnes nenie jeho ! 
Zle sě mele, 
smrť sě pele, 
pojdeť v nás smrdutá pele. 

Vrať sě k smyslu, těío, ručí, 
nežť sě ot tebe otíúči ; 
vzdej kleká ni e 
i vzdychánie, 
za své hřiechy čiň pokánie ! 

Tělo, 

Co sě lekáš, duše moje? 
zda sě bojíš nepokoje? 
vsak vieš cele, 
že v mém těle 
všeckna jesť múdrosť dospěle. 

Nadarmo sě, duše, bíázníš, 
že mé nemúdrosti kázníš: 
vše zpievánie, 
múdré psánie 
mej sě múdrej Mavě kláuie. 

Duše. 

Síýchaílis Aristotele 
a Horáce i Virgile ? 
Jich ctná síova 
i dnes nova ? 
kéž sě jich kto smrti schová! 

Augustin, Jan, Běda, Řehoř, 



63 



Jeroným, Bernart i Ambrož 

sami psali, 

písmo znali: 

kéž jsú se smrti chovali! 

Tělo. 

Chceš-lif, nad vrch já povede, 
což k tobě najlépe vědě : 
řéciť směji, 
ž' mám naději, 
když v svěj kráse pobleději. 

Známf lékařóv chytrých dosti, 
jichf mě miídrosE dobře sprostí: 
z jich léčenie 



ctného řčenie 

bude mých dnóv provlečeme. 

Duše. 

Petr Mohucký kam sě děf, 
mistr, jenž lékařstvie věděi ? 
Jiní mnozí 
jako bozi 
sfoviechu, však smrť vše zmoří. 

V čemž ty tede máš naději? 
to já povědieti směji: 
hlíno hřiešná, 
jsi všetečná, 
však k spasení nepospěšna. 



XI. 
Aesopické básaé. 

Ze staré doby došla nás jediná veršovaná bajka sesopická, pů- 
vodně česky sepsaná, v rukopise z počátku XIV století; nelze však 
pochybovati, že tento spůsob básní předkům našim velmi byl oblí- 
bený. Rady zvířat, vyvinuvše se u nás bez cizích vzorův, nejsou 
nic jiného než volnější a širší užití základní myšlenky bajek v poesii 
didakiické. I v Tkadlečku jsou bajky některé. Zdá se ostatně, že 
i sbírka bajek Aesopových, nyní jen z prvotiskův známá, jakož i 
prvotní překlad bajek Cyrilla Quidenonského , tak řečený Čtvero- 
hranáč, *) z doby staré pocházejí. 



Bajka o lišce a čbánu. 



Liška jednu běhající, 
jiesti sobě hledající, 
uběže do jedniech pústek, 
ano v nich jediný chrústek. 
Vece : Pověz mi to, chruste, 
čie jsú toto chýše pusté ? 
On jéj tako otpovědě, 
řka : Jázf sám nevědě ; 
teprv sem jedno přišef sěm, 
nejmám nice činiti s tiem. 

Liška poee sě točiti, 
by mohía co uhoniti ; 
točivši sě sěmo i tam, 
i uběže k pustým kamnám; 



a když sě v niejstěji vtoči, 
inhed v kamnách čbána zoči. 
Vece : Dobrý večer, čbáne ! 
kak sě jmáš, mój milý pane? 
Čbán lišce niče nevece; 
a ona vzemši jej na plece, 
potěšči sě s ním ven z pústek. 
Tu ji potka onen chrústek, 
vece: Liška, co to neseš, 
že nohami jedva pleteš ? 
Ona vece : Nesu čbána, 
mého milostného pána. 
Zdáše sě jéj nésti těžek, 
vznesši jej na jeden břežek, 



l ) Čtverohranáč byl v XVI stol. od Konáce znova přeložen, 



64 



i pusti jej dolov opak, 
řkúc: Jázť tobě ucini tak, 
vece, pojdiž dolov čbáne, 
těžeks mi ne'sti, mój pane! 
Čbán sě dolov s hory pokoti, 
liška se po něm běžiec upoti, 
vece: Čbáne, proč běžíš prudce? 
přesadíš mi skoro srdce! 
A když čbán na rovni bieše, 
viec se kotiti nemožéše. 
Vece liška: Kde jdeš, čbáne? 
zdalis ustal, milý pane? 
pakli nechceš semnu jíti, 
jáz chci tobě učiniti, 
že pojdeš se mnu bezděky, 
kdež sě nevrátíš na věky. 

Přivázavši čbán k uocasu,, 
vece : Jáz tě tam donesu, 
budeš upiti na své hoře 3 
plávaje jako prostřed moře. 
A když přiběže k studnici, 
běda lišce hubenící! 
mnieše oklamajíc čbána, 
nalit sě oblúdi sama. 
Vece: Čbáne, ké se modlíš! 
Zléhos úmysle, že tiem dlíš. 
Ona nic nepomeškavši, 
čbán k ocasu přivázavši, 
vzleze vzhoru na ohíubnici, 
i pusti čbána v studnici, 
vece: když se nechceš modliti, 
jáz tě musím utopiti. 
Čbán poče svrchu plavali, 
poče liška naň voíati, 
řkúc čbánu : Brzo viz o sobě, 



jižť jest velmi zle o tobě; 
razuť, pokoř mi sě jedinú 
a otpustímf vši tvú vinu. 
Čbánu lze mluviti nebieše, 
nebo z hlíny slepen bieše. 
Tehdy sě liška rozhněvavši, 
čbána u vodu vrazivši, 
vece : Jižť sem dosti hověla 
cos uhonií, jměj to sobě ! 
Čbán sě poče zalévati, 
vody sě ven nalévati, 
lišky k sobě potáhati. 
Liška se poče otláhati. 
vece liška : Ne tak, čbáne, 
jázť spíleji, milý pane ! 
Tehdy čbán poče bobtati, 
vody sě ven nalévati, 
hlúbe sě pohřižievati ; 
liška poče vždy voíati : 
Běda, co mi sě chce státi! 
milý čbáne ! otpusť mi to, 
a jáz tobě slibuji to, 
zeť nechci tobě škoditi, 
rač mě nebožku živiti. 
Ona toho řéci netaže, 
až ji čbán k sobě přitaže; 
ona sě v studnici vrže, 
inhed ji čbán na dno vtrže; 
tu jéj nedá viec vzniknuli, 
musí bezděky utonuti 
Tak se liška přemúdiiía, 
svój život marně ztratila •, 
ot čbána z hlíny slepeného 
zbyla liška žitie svého. 



tobě, 



XII. 
Přibík Pulkava z Hradenína. 

Jako všickni v dějinách velicí mužové byl i Karel IV zvláštním 
milovníkem dějepisu. O tom mimo vzdělanou od něho legendu o 
sv. Václavu svědčí i vlastní životopis, jejž asi 1. 1363 latinským 
jazykem sepsal ku poučení potomkům svým na obou trůnech, českém 
i římském. Počna od narození svého psal děje své až do 1. 1341, 
když král Jan, poručiv jemu Čechy, sám jel do Francie. Neznámý 
spisovatel dovedl pak dílo to až po 1. 1346, toliž po vyvolení 
Karla IV za krále Římského. Druhý veledůležitý spis, jenž ne sice 



65 

od Karla IV samého, ale z rozkazu a s účinnou pomocí jeho latině 
byl sepsán, jest kronika Pulkavova. Karel IV všecky kroniky, kte- 
rých se koli v klášteřích a na hradech panských dohledati mohl, 
snésti kázal, sám pilně je pročítal, srovnával a z nich pak kroniku 
rozsáhlou a spolehlivou sepsati dal. Muž, na něhož práci tu vzložil, 
byl Přibík Pulkava z Hradenína, syn prý Dlúhovojův, o jehož životě 
pohříchu nic není známo. 

Obě díla, životopis i kroniku, káza! císař přeložiti na jazyk 
český. Překlad kroniky sám Pulkava vykonal, a o životopisu domý- 
šleti »e lze ne bezdůvodně, že též od něho byl zčeštěn. 

I. Z kroniky Pulkavovy. 
Královna Eliška, poslední Přemyslovna. 

Jindřich Korutanský, když králem byl volen Českým, pěť let svého 
spravovánie zemí Česku vfáďř. Ale za svého vfádanie málo neb nic do- 
brého učinil. Ano však Hora ani dřiev před tiem ? ani budúcích časóv 
nikdy lepších úžitkóv nedávala na střiebře; proněžto, kakž kolivěk bez- 
číslné zbožie odtavad měl, ani sobě ani zemi nic dobrého neučinil, ani 
pokoje zjednal lidu svému. Ten jistý Jindřich návodem některých měšťan 
Pražských i Horských u Praze veliký dvór volal; k němužto když se 
páni sjeli, ten Jindřich přenešlechetný, radií a návodem naveden jsa těch 
měšťan, pány jesC zjímal, mezi nimižto někteří byli jsií zbiti. A tak sě 
jest dvór jeho hanebně dokonal. A když ti páni u vězení byli, po ně- 
kterém času bez věděnie svého kniežete s měšťany jsú sě smluvili, a ně- 
která přiezní svatebnu sě zavázali. Nebo pan z Lichtenburka dceru Jaku- 
bovu od věže pojal jesť byl, a dcera Jindřichova staršieho z Lipého synu 
Ruthartovu oddána měla býti ; a tak těmi věcemi i jinými zavázavše sě v 
přiezeň ti měštěné, jakž před tiem k vězení jim dopomohli, takéž k zpro- 
štění jich snažní byli. Proněžto stalo sě jesť tak, že páni potom tomu ji- 
stému Jindřichovi nikakž nechtěli dvořiti a dověřiti , ani k jeho dvo- 
rem jezditi viece • ne ani za krále chtěli mieti jeho, a s tiem tak srdečně 
mysliec jeho ven vypuditi, proti němu těžké války búřiechu. A když sě to 
tak po tři léta dáfo v zemi, tento jistý Jindřich markrabie Míšeňského pro- 
sil jesť, aby jemu na pomoc přijel, slibuje jemu dobrý žold dáti. Jenž 
jesť s pěti sty helmóv přijel do Prahy, a tak mezi tiem Jindřichem a mezi 
pány byly veliké války. 

Mezi těmi příběhy bál sě jesť Korutanský, aby sě jemu skrze Elšku, 
krále Václavovu dceru, něco nepřihodilo nechutného, chtěl předjíti ; a tak 
i zjednal to, chtě tu dievku za jednoho pána jménem Bergov dáti , jenž 
tehdy s jeho strany bieše a jemu siúžieše, slibuje jemu dobré věno dáti. 
A když to ta dievka zvěděla, smutná jsiíci násilně velmi před tiem Jin- 
dřichem, jenž zemí vládnieše, tehdy mluvila a řkuci takto: „Chceš-li mě 
spravedlivě vdáti podlé práva, nečiň mne pohoršenějšie v mém pokolení, a 
neponižuj mého rodu; ale tak se rnnií učiň, jakož na mój rod slušie. A 
nebo nechajť v zákon vejdu a Bohu mému slúžím, jenž to ráda chci uči- 
niti. Nadto pak učiníš— li co jiného na potupenie mému rodu. věz to jistě, 
zeť tvój nepřietel zjevný jsem." On ta slova od nie usíyšav, nastojieše o 
to silně, aby ona jeho chtění povolila. Tehdy dievka to uslyševši a na 

5 



66 

něm tomu porozuměvši, že on nato tiskne, takto mu jest odpověděla: 
„Poněvadž tak špatnú mě cheeš učiniti, a mé pokolenie vždy potupiti my- 
slíš : věz to také zajisté, zeť vždy chci na to mysliti velmi snažně, abych 
tě ven z země vyklidila a přec vypudila." A když ona tu řeč vymluví, 
káza ji jieti a v Praze poetivě držeti. Toto jisté té dievky jetie bez roz- 
mysla byla jest jistá příčina jeho ven z země vyhnánie. 

Proněžto léto Božie 1308 tato dievka , když jest za chvíli v tom 
vězení byfa smutná, a však, ač byfa léty rafada, však o to naúdře myslila 
a snažně, kterak by mohla toho vezeme prázdna a svobodna býti. Takž pak 
zatiem čas i miesto uhlédavši sobě, s jedniem knězem starým, kaplanem 
otce svého, Berengariem, poradivši se, tento čin vymyslila a nalezla k spro- 
štění svému: aby v noci k jedné bráně, jenžto, jakž ona byfa zpósobifa, 
měfa otevřiena býti, přišfa, tu kdež probošt Vyšehradský jie samé druhé 
s koňmi velmi pilně čekal. A tak s tiem v ten určený čas tato panna Elška s 
jednu dievkú a s tiemto starým knězem šlechetným, stráží svým, v noci z 
vězenie zdvihli sě k bráně, a přišedši, nalezla ji otevřenu a koně skrze 
probošta přichystány. Proněžto inhed vsedšina ty koně, úprkem sě vzdvilif a 
do Nimburka. A když u městě byfa, svofafa k sobě všecky měšťany , i 
mluvila s nimi těmito slovy múdře velmi a řkúc : „ Viete— li vy to, že 
otec mój, když ještě živ byl, z tohoto městečka město jest hrazené učinil, 
a tak jeho i vás povýšil? Aj, toť sestře mé poctivě a dóstojně jstavdaně, 
a ještě já jediná sirotek ostávši, nechtěla jsem Jindřichovi tomuto vévodě 
povoliti, jenž jako chtě pohyzditi rodu mého, vdáti mě jest chtěl za pána 
jednoho; a já jsem nechtěla k tomu svoliti, a potom jsem až do tohoto 
času proto u vězení nesniíostivě držána. A tak jsem z toho vězenie k vám 
utekla, vašie vieře a vašie pomoci doufajíc.'' A tak jim všecku příhodu 
svú rozpravila. 

To když jsú měštěné uslyšeli, kakž koli lekli sě a smutni byli pro 
ten jich svár: však i pro sirobu této dievky i pro jejieho otce, mnoho 
dobrého jenž jim učinil bieše, v svú obranu mile ji přijeli a slíbili jie ode 
všie núze brániti a vší siíú pro ni státi. To když dievka uslyšaía, z toho 
jim snažně poděkovala. 

A když páni zemští zvěděli, že jesť dievka z vězenie utekla , k nie 
jsú sě sjeli a o tom, kterak by toho Jindřicha vyhnali, radu o to vzeli. 
S tiem tak proti němu věčšie války nežli dřieve pozdvihli, a tak se všech 
stran vší mocí překážeti sě jemu jeli. A v torn veliké vojsko lidu shro- 
máždivše ku Praze přitrhli a na toho Jindřicha, jenž u Praze bieše, tehdy 
mocně trhli. Proněžto stalo sě jesť takto, že na Hradčanech tu před hra- 
dem mezi pány a mezi lidmi toho Jindřicha boj byl veliký; né taká tieskeň 
bieše mezi vojskem, že mnozí i s koňmi i s oděním do přiekopóv padachu 
u předměstie. Najposledy jsú pak páni boj obdrželi, a těchto mnoho zbili 
a druhé zjímali, a třetí na hrad utekli k svému pánu, jenž na věži sedicše 
a na tuto na zfú příhodu hlédáše. Proněžto tato jistá dievka s pomocí 
panskú. těžké války proti tomuto Jindřichovi pozdvihla jesť, a o jeho vy- 
puzenie z země mnoho nocí a mnohým myšlením myslila jesť na každý den. 
Proněžto toho léta páni s tuto dievkú Elžbětú snažili sě velmi snažně, 
aby toho Jindřicha ven vypudili. A s tiem tak jednostajně uradivše sě, 
syna Jindřichova ciesařova říšského, sedmého tiem jménem, jmenovaného z 
Licmburka, Jana, jenž jediný syn jemu bieše, této dievce umyslili za muže 



67 

vzieti a za něho ji vdáti. Po té jisté radě a po tom výmyslu , zname- 
nití páni čeští s tuto dievkú Elškú byli do Říše posláni k ciesaři, krá- 
lovstvie české jemu vzdávajíce a synu jeho Janovi s tuto jistu dievkú 
Elškú. Jichžto prosbám i jich vzdání Jindřich, slavný říšský král, povolil 
jim té smíúvy, aby se tak stalo, dav jim syna svého, jakož jsú žádali. 
Proněžto páni poslali k Alžbětě, tyto jí noviny věděti dávajíce; jenžto po- 
jemši s sebú pány věčšie, do Spýry města, v němžto tehdy král bieše, ve- 
sele jesť přijela. Jižto král Jindřich říšský velmi poctivě jest přijal, a tak 
syna svého jediného Jana, jenž ve čtrnádsti létech v stáří bieše, za ni jesE 
oddal, a Elška v šestinádsti létech jesť byla. Tu pak po tom oddání svatbu 
velmi velikú a bohatú jměli. 

To když sě tak stalo, král říšský syna svého Jana mocí svú slavně 
v zemi Česku uvedl jesť; a tak oba, i syna svého i Elšku, se pány Če- 
skými a s Petrem arcibiskupem Mohučským, s Bertoldem hrábí z Hennem- 
berka, s purkrabí Normberským i s mnohými jinými pány německými po- 
slal, aby toho Jindřicha Rorutanského z země ven vypudili. A s tieíri 
když vtrhli do Čech, inhed udatně Prahu oblehli; a když několiko dnóv 
leželi, Elška pro svú velikú múdrosC mnohé měšťany jmejieše u městě, jenž 
jí velmi přejiechu, a tento Jindřich pro své bíáznovstvie a ukrutnosf mnohé 
nepřáteíy ; takž jesE ona i hledala o tom tajně, aby brány jie mohly ode- 
vřieny býti. Takž pak zatiem i zjednala to, že jednoho dne na úsvitě brána 
jim byla odevřiena, tak že jsú všickni do města vjeli beze všie překazy. 

Proněžto léto Božie 1310 lidé Jindřichovi i měštěné, jenž jsú sě jeho 
nadrželi, osadivše špitál na malé straně u svaté Marie, tam byli utekli ; 
ale inhed toho dne krále Janovi lidé jeho dobyli. Takž pak toho měsiece 
Prosince poradiv sě tento Jindřich, o pól noci vzdvihl sě jesť do Korutan 
s svú ženu, tociž jako bezpečenstvie maje od krále i od králové. To když 
sě stalo, že Prahu, ježto hlava jesf, měli, všecka jiná města i hradové 
jim jsú sě poddali beze všie odpory. 

II. Ze života císaře Karla IV. 

Z dějů ve Vlaších. 
Spiknutí v 1 a s k ý ch knížat. 

Času toho, jehožto běch ostal s pánem Ludvíkem z Sabaudie v Itálii, 
ucinichu svázaníe a smíúvu tajemně proti mně a proti otci mému Robert 
král apulský, Florenští, náměstek hrabě Ac vladař Mediolanský a vladař 
Berúnský, jenž v ty časy držieše Padev, Tervis , Vincencii , Feltrenské a 
Belunské města; A^íádař Mantuanský, jenž dřieve bieše nám slíbil věren býti, 
a vladař Ferarský. I rozdělichu mezi sebú tajemně města ta, ježto já je držech. 
A tak všickni vnáhle, majíce zrady tajemně v městech, dřieve než nám od- 
pověděchu, řítiechu sě na nás, a my na ně v ty časy žádného strachu ne- 
jmějechom, neb jsú nám byli slíbili a přisáhli nám i listy svými potvrdili, 
že chtie věrně mně a otci mému pomáhati. A tak vjede Berúnský do Bri- 
xie, Mediolanský obleze Pergam, a doby jeho velmi brzo ; Papienští zpě- 
čili se proti nám, a přijechu panstvie sobě, to věz ti z Bakkarie, jimž to 
jsme viece ufali nežli žádným jiným v tom městě. A všickni ti svázavše 

5* 



68 

sě aneb smluvivše se, ueinichu silnú válku se všech stran proti nám. Než 
pan Ludvík z Sabaudie, poručník náš a obránce, dobře mohl převede ti ně- 
která nebezpečenstvie: ale nepřičinil svého snaženstvie. I vyjede z vlasti, 
nás ostaviv v tesknosti. JNež pak tu měštěné z Parmy, řečení z Črvenýcb, 
a ti z Fuliana, a ti Manfredští, a ti z Regie, a ti z Dobrotivých, z Mutiny a 
měšťane z Kremony řečení z Punconóv starých, a páni Šimon a Filip z Pi- 
stoře, a ten ježto bieše vladař v Luče, přijechu věrně a přičinichu všecku svú 
radu a pomoc jakž mohli, jakžto také dále světleje vypravuje sě. 

Vítězství u San Felice. 

Tehdy dřéveřečení přísežníci ueinichu silné vojsko před městem naším 
Mutinú i ležechu tu šesť neděl, a po šesti nedělech, když poplenichu bi- 
skupstvie a hrabstvie Mutinského a Regii měst, tažechu odtavad a polo- 
žichu moc svú a vojsko před hradem svatého Sčastného, Mutinského bi- 
skupstvie. A když tu vojsko dfúho leže, umluvili ti s hradu s nimi, když by 
v měsieci, to věz až do dne svaté Kateřiny, neb měsiec měl toho dne 
minuti, nebylo by jim pomoženo skrze nás, že by jim hrad chtěli vzdáti. 
Tehdy Parmenští, Kremonští, Mutinští a z Regie to uslyševše, sebrali moc 
svú i přitažechu k nám řkúce : „Pane i braňme sě zkažení našemu, dřieve 
než nás ovšem zahíadie." Tehda vzemše radu, vyjidechom na pole a stany 
rozbichom, a z města Parmenského den svaté Kateřiny přijidechme tam, 
jehožto dne hrad měli vzdáti v ruce nepřátelště ; a tak o poledni s tisíce 
a dvěma stoma helmy a šesti tisíci pěších proti našim nepřátelóm, jichžto 
dobře tak mnoho nebo viece bieše, boj zdvižechme. A trval ten boj od 
poledne až do západu slunce; a s obú stranu běchu zbiti jakžto všickni 
oři a někteří koni, a běchme již téměř přemoženi , a oř, na němžto se- 
děchme, také byl pod námi zabit. A zdviženi našimi, tak stojiece a hlediece, 
že jsme již byli téměř sě rozpáčili, vzézřechme, an túž hodinu nepřietelé 
naši jechu sě utiekati s svými korúhvemi, a najprvé Mantuanští, potom 
mnozí po nich jsú táhli. A tak skrze milost' Boží vítězstvie jsme obdrželi nad 
našimi nepřátely; osm set helmóv na běhu zjímachme, a pět tisícóv pěších 
zahubichme; a tak skrze to vítězstvie vysvobozen byl hrad svatého Sčast- 
ného. V tom boji přijeli jsme se dvěma stoma mužóv hrdinných rytieřské 
duostojenstvie. 

Druhého dne vrátichme sě s velikým veselím do Mutiny s kořistí a 
s vězni, a rozpustivše lid náš, vrátichme sě do Parmy, neb tu náš dvuor 
tehdy držechom. Potom tažechme do Luky , ježto jest v Tuškaněch, 
a zjednachme válku proti Florenským, i vzděíachme hrad krásný s městem 
zdmi ohrazeným na vrchu hory, jenž jesf vzdálí desef mil od Luky, proti 
údolí Mhía tak řečenému, a převzděchme jemu jméno Hora Karlova. A po- 
tom vrátichme sě do Parmy, poručivše víádařstvie panu Šimonovi z Pistoře 
jenž dřieve od nás tu dobře vládl, a městce Barče na našich nepřáteléch 
byl dobyl, a mnoho jiného dobrého v svém vládařství byl učinil. Když 
pak do Parmy přijedechme, biechme obtieženi od našich i nepřátel se všech 
stran přesilně : ale zimy ukrutnosf nám byla prospěšná, neb tak sě byla 
velmi rozmohla, že žádný na poli ostáti nemohl. 



69 



Obležení Kremouy a ztráta hradu Pavie. 

Opěf téhož léta, v letniciech, sebra otec náš veliké vojsko i posía 
nás napřed do města Kremonského z Parmy přes Pád s pěti sty helmy, 
kteréžto já posíach před hrad Picigrritóv, jenž bieše se zdvihí proti nám 
a proti městu svého biskupstvie Kremonskému, přisluhuje Papienským a 
Medioíanským; a my zuostachme v Kremoně jedva se dvaceti helmy. Tehdy 
v náhle rozsilichu sě nepřietelé, a přibýváše jich čísla na každý den, tak 
že ti, ježto bieehu před hradem, ohradichu sě přiekopy, pomoci naší ceka- 
jíce. Toho času v náhle Muntuanští a Ferarští pustili íodie své po Pádu 
před Kremonu, a potopichu všecky íodie v Pádu krajiny Kremonské, tak 
že otec nás se vším svým lidem nemože nám přijeti na pomoc ani po- 
slati kterého posla, nebo všeckny íodie a míýny bieehu potopili. A my 
sami v Kremonském městě jsúce tak s maíým lidem, biechme v strachu 
ztracenie města a lidu na každý den pro širokost města, nebo těch časuov 
město pro války bieše jakžto pusto. 

A když biechme u velikém smutku, nebo ani otec nám, ani my otci, 
ani který z nás těm, ježto ležiechu před hradem, možechme pomoci : sta 
sě pak sváda mezi nepřáteíy našimi, ježto město dřéveřečené běchu oblehli 
na té řece Pádu, tak že bivše sě mezi sebú, vrátií sě každý z nich k svému 
víastniemu. To zvěděv otec náš, přitaze z Parmy s svým vojskem po 
té řece Pádu, i přikáza vytáhnuti" íodie ze dna řeky a tak přepíavií sě 
v mále do města Kremonského. A druhý deit shromáždivše vojsko, ta- 
žechme na pomoc těm, ježto bieehu před hradem Picignitovým. A tak 
jsme byli skrze milost Boží rozsíleui, že jsme silnější byli všech našich 
nepřátel; nebo nás bylo v čísle tří tisíce helmovníkuov. 

A když potom urozuměchme, že před tiem hradem nic neprospievachme, 
chtěchme táhnuti na pomoc hradu Papienskému. To převěděvše nepřietelé 
naši, posíachu rádce své a lstivě s otcem naším jednali, a s ním příměre 
uíožili tiem činem, aby s pole táhl a hrad Papienský za tiem příměřím 
spížoval, ubezpečujíce, že jim skrze nepřáteíy nebude překáženo, lstivě 
krásnými slovy a pochlebnými mnoho jemu slibujíce. A tak tažechme 
s pole , lid náš po městech a po přiebytcěch jich rozdělichom. Potom 
nepřietelé přiměřé nebo slibuov nezdržechu, a tak ztracen by hrad Pa- 
pienský ; neb jsú nedopustili nepřietelé jeho spížovati, jakž Jsú byli slíbili. 
A tak otec náš s svým lidem pro jich pochlebná síova a lstivé sliby v 
penězích a v stravě hynuli ; a když zima přijide, nemožechu ležeti na poli. 
A tak zračí ono přísíovie: I škodilo jest prodleme hotovým. 



Příjezd Karlův do Čech. 

Přijidechme do Čech, v nichžto jsme nebyli jedenácte let. A již ně- 
kolik let před námi matka naše, řečená Elška, byla umřela. A za jejieho 
života sestra naše druhorozená, dcera jejie, jménem Dobrotivá, poslána 
byla do Francie a vdána za Jana, syna prvorozeného Filipova krále írán- 
ského, jehožto sestru, jménem Blanku, jmějechme za ženu. Ale třetie 
sestra naše a poslednie, jménem Anna, bieše u té dřevnie sestry v Francii 



TO 

v ty časy. A tak když přijidechme do Čech, nenajidechme ani otre, ani 
mateře, ani bratra, ani sestry, ani žádného známého. Řeči také české 
ovšem jsme byli zapomenuli, jížto potom zase jsme se naučili , tak že 
jsme mluvili a rozuměli jakžto jiný Čech. Z Božie pak milosti netoliko 
česky, ale vlasky*), lombardsky, německy a latině tak mluviti, psáti a 
čísti jsme uměli, že jeden jazyk z těch jakožto druhý ku psaní, mluvení, 
ke čtení a k rozumění nám byl hotov. Toho času otec náš táže do hrab- 
stvie Lucemburského pro jednu válku, jižto držieše skniežetemBrabanským, 
on a jeho tovařistvo, to věz Leodienský biskup, Juliacenský markrabě a 
hrabě Gerlenský, a mnozí jiní. I poruči nám moc svú bez sebe v Čechách. 

Kteréžto královstvie byli jsme nalezli tak opuštěno, že ani jednoho 
hradu nenalezli jsme svobodného, ježto by nebyl zastaven se vším zbožím 
královským ; tak že jsme neměli kde bydliti, jedno v domech městských 
jakžto jiný měštěnín. A hrad Pražský tak byl opuštěn a zkažen i zru- 
šen; nebo od času krále Přemysla všechen položen byl až na zemi. Na 
kterémžto miestě sieň velikú a krásnu s velikými náklady vzdělati jsme 
kázali, jakžto dnešní den zjevno jesť ohledujícím. Toho času poslachme 
po naši ženu, neb ještě bieše v Lucemburce. 

Těch pak také časóv dal nám byl otec náš markrabstvie moravské, 
a toho hesla požívachme. Uzřevši pak obec česká šlechetných mužóv, že 
jsme byli z starého pokoleníe králóv českých , milujíc nás, dachu nám 
pomoc, abychme nabyli hraduov a zbožie královstvie. Tehdy s velikými 
náklady a s úsilími nabychme najprvé Hrádku, Týřova, Lichtemburka, Lutic, 
Hradce, Pieska, Nečtin, Zbiroha, Tachova a Trutnova v Čechách; v Mo- 
ravě pak Lukova, Telče, Yeveřie, Olomúckého, Brněnského a Znojemského 
hraduov, a mnohá jiná zbožie, ježto byla zastavena a odlúčena od krá- 
lovstvie. A mějechme mnoho sluh hotových a urozených, a prospieváše 
královstvie den ode dne; i miíováše nás obec dobrých, a zlí bojiece sě, 
varováchu sě zlého, a spravedlnosti dosti bieše v království. Nebo šlech- 
tici téměř všichni běchu sě zčinili násilníci, ani jsú sě báli krále, jakžto 
síušaío; nebo královstvie byli mezi sebú rozdělili. A tak jsme drželi 
viádařstvie, královstvie polepšujíce den ode dne za dvě létě. 

Válka polská. 

Ludvík Bavoříc, jenž sě ciesařem nazýváše , s králem uherským, s 
králem Krakovským, s vévodů rakúským a s kniežetem Svidnickým silné 
svázanie na krále Jana Českého a na Karla markrabí Moravského učinichu; 
a ti všickni dřéveřečenému králi Janovi a Karlovi markrabi Moravskému 
v jednom témdni svými listy odpověděchu, chtiece je podstúpiti a jakžto nad 
svými úhlavními nepřáteíy sě mstíti. Jichžto novin král Jan užasl sě, slo- 
vutné své posly, totiž pana Mikuláše z Licemburka , svého zvláštnieho 
rádci a pána Jindřicha z Nyemburka, svého najvyššieho písaře, posla k 
Ludvíkovi, aby s ním sě sjel k některému roku na smířenie aneb na 
uíoženie příměřie mezi nimi. Jenž sprostně odpovědě, že nechce s ním 
žádného mieti příměřie, ani kterého míru s ním jednati. A král Jan, to 
usíyšav, vece: „Ve jmě Božie! čímž viece budem nepřátel mieti, ticm 

*) Vlasky (gallice) znamená zde jazyk francouský. 



71 

věčší plen a víece kořisti bodem miefi; a my přisaháme skrze Pána Jesu 
Krista, že kterýž kolivěk nás z nich prvý podstúpí, na toho tak sě obořím, 
že sě všickni jiní leknu." 

Potom po malém času KazimÍF král Krakovský město Mikulášovo 
kniežete Opavského, jménem Zdar, postúpi a nepřátelsky obleze. Jenž 
ihned k králi Janovi posfa, a přesnažně prose, aby něco lidí oděných 
jemu poslal, jichž pomocí město sve' skrze krále Kazimíra obležené' mohl 
by zachovati a vysvoboditi. Král pak Jan to uslyšav, veseíú myslí od- 
povědě, že jemu nechce žádného lidu poslati, než ve čtyřech dnech chce 
na pomoc jemu přijeti sám svým životem a s množstvím převelikým lidu 
oděného. Inhed král Jan všecky šlechtice královstvie českého sezvav v 
hromadu, vece přede všemi: „Aj urození, hrdinní, věrní a milí naši! Mu- 
síme královstvie našeho a vlasti našie mečem a oděním brániti proti těm, 
ježto nám a vám bezprávně škodie. A proto že ten Kazimír král Kra- 
kovský podstúpil nám na potupu královstvie našeho a koruny našie mana, 
kněze Mikuláše kněze Opavského, nepřietelsky, jímžto velebnost' naši velmi 
těžce rozhněval, ani lehce máme nésti, že ti těžký úraz trpie r ježto sě 
pro mír a pokoj našemu panství poddali : protož aby nám lenost nebyla připsána 
ani také nedbánie a prázdného odpočíváme spanlivosť byla nám přidána: chcem 
a zkazujem z vás všem a každému zvláště, aby ihned oděnie vaše vezmúce, 
k boji přípravně bez meškánie po nás táhli, abychme zapudili onoho ne- 
múdrú ošemetnost, jenž knieže a mana našeho směl jesť podsiúpiti, kte- 
rýžto našie obrany požívaje, měl by s právem pokoji sě radovati." Tehdy 
šlechtici k královým síovóm odpověděchu : „Pane králi! z práva našeho 
jesť, a od starých časuov bez porušenie držáno, že z královstvie nemáme 
s oděním jeti, než v meziech královstvie proti těm, ježto královstvie pod- 
stupují nepřietelsky, vší silu máme brániti a opravovati." Jimžto král od- 
povědě: „Knězstvie Opavské, jakžto jiná knězstvie polská, k králi če- 
skému a k koruně české útočiště mají ; protož my již jedem v odění při- 
praveni na cestu, a uzříme, kdo z vás bude obvázán plachým udatenstvím 
a smělostí nemúdrú, aby po nás ostati směl." 

A tak král Jan té noci s pěti set helmy z Hory Kutny táže, tu kdež 
ta slova s šlechtici a se pány královstvie českého bieše mluvil, a ku 
kniežeti Mikulášovi Opavskému dnem i nocí chvátaje jedieše; a ihned ta- 
žechu po něm šlechtici královstvie českého a víádyky všickni. A prvé 
než k dřéveřečenému kniežeti přijede, měl dva tisíce helmuov, kromě siřel— 
cuov a jiných dobře oděných; jichžto pan Čeněk Lipský se třmi sty 
oděnci spieše chvátaje předjel, a s Uhry a s jinými, ježto královým při- 
kázáním kněze Mikulášovo město běchu oblehli, boj litý napraví. Kteréžto, 
když se běžeti jechu, až do města Krakovského stíhal jesť. A na tom běhu 
tři sta Uhróv bylo zahubeno a šedesát mužóv urozených jato. A jiné tak 
stíhal lítě, že on a veliký dieí lidu jeho, rozlítivše sě, do města po nich 
vjeli a oni mřieži s brány spustivše, v městě je vzdržechu. Ale král Jan 
to přehořce nosieše na mysli, že on v takém pobití nebyl; nebo města 
beze všie obrany byl by dobyl. Yšak ihned toho dne Krakov s velikým 
vojskem obleze; a tu leže, veliký dieí země popleni a předměstie zkazi. 

Tehdy Kazimír král Krakovský vzkáza králi Janovi, aby množstvie 
lidu nebezpečenstvie ušlo, by s ním sě sám a sám v jizbě zavřel; a kdo 
by. tu druhého přemohl, aby nad ním svój úmysl mel. Ale proto že 



72 

král Jan tehdy ovšem bieše oslnili, vzkázal jemu, aby se oslepiti kázal, 
tehdy v rovném odění velmi rád chtěl by s ním sedati. Polom ihned ku 
prosbo Kazimírově krále Krakovského mezi nimi bylo příměřie uloženo za 
tři neděle; za kterýmžto příměřím všecky nepřiezně byly zjednány, a tak 
aby Karel markrabie Moravský deseti tisícuov hřiven střiebra čistého, 
ježto jemu kdys král Kazimír byl puojčil, prázden propuštěn byf a ovšem 
svoboden těch peněz. A tak zhašena byla mezi nimi příčina te' vší války, 
a mír a pokoj uložen a potvrzen. V kterémžto míru potvrzenie všecka 
ta kniežata, ježto dřieve králi Janovi a Karlovi markrabí Moravskému byli 
odpověděli, v tom smíření byli jsú jednostajně přimieněni. 



xm. 

ludvík Tkadlecek. 

„ Jáf jsem tkadlec učeným řádem : bez dřevce, bez rámu a bez 
železa tkáti uměji. Číunek mój , jímžto osnuji , jest z ptačie vlny ; 
přieze má z rozličných zvieřat oděvu jest* rosa, jež roli mú skro- 
puje, nenie obecná voda, ani sama v sobě, ale jesf s obecnú vodví 
smiešena, jížto v svú potřebu jednak nahoru jednak dolov i sem i 
tam kropěji, podávám. A jsem z české země hlavu a nohama ode- 
všad. Jméno mé pravé jest zbito a otkáno z osmi slov abeeedniech, 
k němuž jsem vydán a vysazen.* Tolik skladatel Rozmluvy 
mezi žalobníkem a neštěstím o sobě pověděl. Žil v 
Hradci nad Labem, při dvoře ovdovělé královny Alžběty, v polovici 
XIV století, za „dobrého, věru dobrého Karla ciesaře, v ty časy 
krále Českého/ 1 Tkadlecek viní Neštěstí, že ho rozloučilo od „choli" 
navždy. Neštěstí se proti nářkům těmto brání. Skladatel ukazuje 
velikou zečtelosť sv. písma i sv. otcův; zhusta se dokládá Aristotela, 
Platona, Cicerona, Boecia a j. Jazyk jeho jest plynný a jadrný. 

Neštěstí žalobníku přímluva. 

Vlk byv jednu nemocen, a velmi stonal; než chtě zdráv býti, slíbil 
v nemoci masa nejiesti do smrti. A zhojiv sě a byv zase zdráv, nemoha 
jednu sobě nic uhoniti u veliké vodě k snědku, pojide ku potoku, hledaje 
ryb, a osel sě mu nahodí, bředa skrz potok od mlýna pytel muky na 
sobě nesa. Vlk mu vece : Pomáhajž Bóh, milá vyzinko ! ó co jsem tebe 
dnes celý den hledal, až jsem sě s tebú i potkal. Osel jemu vece: 
Milý vlče ! jáf jsem osel, zvieře híúpé a robotné, a nejsemf vyzinka. Vlk 
mu vece: A zdalis neslýchal, že liška v lesech, myš v dúpěti a ryba 
u vodě ráda bývá ; jáf^ masa veď nejiem, jedno to což jesf u vodě. 
Tys vždy vyzina aneb sumovina. Osel jemu vece: Mýlieš sě a zles sé 
zeptal. Vlk vece : Prav tu řeč tomu, kdožf ryb nezná. Ty jsi vždy 
rybové maso, jáf tě vždy sniem; mluv sobě sem i tam, cožf já znám, 
tof já znám. 

Tkadlecku, slyš reč a znamenaj úmysl, kam sě chýlí. Ty nás ta- 



73 

kúžto řečí právě potýkáš, leda ty nás proti sobě zbudil a popudil k pro- 
tivné řeči, a z té aby s námi v svár vše! a s námi sě svadil a s námi 
BffšeJ. Tkadlečku, vlkuf jesf to divno nebylo, nebf jest byl híadovit a 
byl jesf zvěř nerozumná ; ale tě nic k tomu nenutie, že na ny voláš a 
na ny kakúsi řečí protivnú vyjieždieš a kakýms písmem chtě nás potupili. 
A k lomu máš pět smyslóv dobrých, že podlé těch nejsi tak hlup, aby 
nevěděl, co máš mluviti a lépe sebú kam zatočiti, než vlk svú přirozenú 
híúpostí. A však, ačf jest vlk dobře věděl, že jesf to osel. než ní by 
měl podobnú priečinu, jako by to z nevědomie učinil, přezděl oslu vy- 
zina, aby jej vždy snědl. Též ty dobře a úplně po našie řeči sfyšieš 
a sám to vieš bez nás, dřieve nás, žeí jsme právi a ty křiv. Avšak nás 
vždy ješče proti sobě jako vlk osla popúzieš a chceš nás dřieve času ot- 
súditi na zatracenie a ny Boha otlúčili, jakožto sudce neboli ten, jemuž 
právo jesC poručeno. Ba by ty to učinil z té miery jakož jesf, a ne z 
žádného utrhánie, přijali bychom to od tebe. Ale vieš-li co jesf, pravieí 
mudřec, to což na kom vidieš neb o kom co nepočestného uzřieš neb 
usíyšieš, nebud kvapen toho v hněvu a v nechuti ohlásiti. Častokrát 
člověk z hněvu vypovie na druhého, ješto jemu samému potom žel bývá. 

Dále slyš, Tkadlečku, neuvazuj sě v rychtářslvie ani o to stoj 
velmi, by súdcí byl, lečf poručeno bude a k tomu leč zavolán budeš. 
Ale ješče netoliko pro zavoíánie, ale pro nic o to nestój, leč sě čiješ, že 
svú ctností a svú dobrotu svého svědomie a podlé spravedlivosti přemoci 
móžeš zlosti své přirozené vnitř, a řečí pochlebných odolati budeš moci, a 
daióv za práva nebrati ani jich tbáti, a tak učiniti, aby sě najvěčšieho 
sudce v tom nelekal, když přijde hněvivě súdit vešken svět a tě zdaj- 
šieho sudce. 

Slyš ješče, Tkadlečku, nebývaj súdcí, neuměje rozeznati pravdu a křivdu. 
Nebuď vlkem a nebud sobě sám, nebud proti sobě sám, prv neodsuzuj 
žádného bez ortele pro svój zisk; nečiň sě mněje ale věda, a to, což či- 
nieš, učiň právě a daj sě v tom znáti, nechod ku potoku v kút ; to což 
činieš, to sám věz že dobře činieš, nebud chvati ke komu pro jeho zlosf, 
jakožs člověk jako jiný a ty ješče nevieš sám, kam sě děješ. 

Chceš nás zatratiti a my bez tvé pomoci stvořeni. Slyš pilně, Tka- 
dlečku, bud to pak, že my i pro tvé řeči zahynuti máme, jakož o nás 
pravieš, asaf se v nic obratiemy, jakož jsme z ničehož pošli, nic také 
trpěti nebud em, sudu na sě a proti sobě nečekámy; neb to zde zjednámy, 
k čemu jsme vydáni. Počtu nám nebude potřebie učiniti ; neb což kde 
zjednámy, to jesf zjeveno a ohlasito. Než ty sě varuj spravedlivého po- 
čtu a chovaj sě a pilně sě měj na paměti, aby dosti učinil a lépe nežli 
vlk slibu svému, aby nebyl potkán spravedlivostí, nebude-li při tobě a při 
tvém počtu milosti; neb pěti hrubými kusy polkán budeš a pěti těmi 
břemeny. Jest— li že z nich počtu prostranného neučinieš, tobě bude viece 
než-li nám hoře. 

První kus, jenž tě obtiežie, tenf bude těžkosf všech tvých marných 
činóv, což's jich zde na světě vedl, z nichžto počet kus od kusu učiniti 
musieš. Druhýf bude hróza a strach od žalobníkóv, jenž na tě pro tvé 
zlé skutky žalovati budu, a netoliko zlí andělé, totižto ztracení duchové, 
ale i dobří na tě volati budu. Třetí kus těžký tobě bude zlosf, nená- 
vist a hněv od těch, jenž proti tobě svědčiti budu. Čtvrtý kus a těžké 



74 

břiemě ortel a vyrčenie nemílosfivé bez miíosrdenstvíe od sudce najvvš- 
šieho. Páté břiemě, jenž ho pak snad i bez snadu prázden na věky ne- 
budeš, toť jesť a bude věcné' zatracenie f jenž bude tobě pro zlé vyčtenie 
a pro nepořádný počet a pro zlé vyčítáme. 

Nuž, chytrý Tkadlečku, suď sám, klň nás, zavrž nás; hleď co tě tak 
potkati má. Než cof jesť nám pak do toho, buď tobě jakž bud, zde neb 
tam, volaj nebo mlč, klni jak chceš, buď práv neb křiv : my pro tvé 
voíánie ni pro tvé zámutky, ni pro tvé přimíúvánie toho nechámy, bychom 
tobě nepravili pravdu. 



Nářek ztrápeného. 

Sirotka některý dobrý člověk jen asa někdy pro Bóh odchová, vy- 
chová, až k letóm jej přivede: mne žádný za sirotka přijieti nechce. Ztra- 
cence a vypověděného někdy král, kníže neb pán zase na niiíosť vezme 
anebo jinému pánu přikáže, jenžto jest jist sebú bez bázni : ale já ne- 
božčík z těch všech kusóv žádné cesty nemám, jížto bych došel k mé 
radosti, k mé útěše, k mému odtušení, k mému vnitřniemu utišení a k 
mému srdečnému veselí. Všickni lidé v mých létech i v starších z jednoho 
veselé jdú v druhé, z jedné kratochviele k druhé, ve vší svobodnosti vesele přebý- 
vají, ve všem veselí sě nade všecken smutek zapálie : ale já již stojím 
jako osel podrobený a Múpý pod břemenem v blatném a hlubokém údolí, 
nahoru sobě pomoci nemohu. Ach mé přesmutné zpomienánie mé útěchy! 
ach a vždy ach, kolikrát sobě pomyslím slovo ono ! Kto mi dá péřie 
jako holubu, bych vzletěl a odpočinul ? Ale všudyť sebú sem i tam točím, 
pokoje hledaje, toho dojíti nemohu. Tož jsem již na sobě shledal ono 
slovo prorokovo: Ve všech věcech jsem pokoje hledal, ale ve všech vě- 
cech jsem došel práce a bolesti. Jižť jsem pohřiechu pohostinu všady, 
kudyť sě obraci. Tesknost', práce a žalost', tať mne sobě má jakž chce. 
Svobodenstvie žádného nemám, dusno mi všudy, oddechnuti volně nesmiem. 
Častokrát vzdychati muši, i zdechna i pláči, vzpíáče přestati nemohu. Mám 
posmievánie od lehkých a utrhavých zlých lidí. Siroba ta mne již pravú 
mocí v kút tiskne; siroba ta mne od známosti odvozuje; siroba taf mnu 
již zřetedlně vládne; siroba tať sě již po domácku u mne shniezdiía ; siroba 
taf mně nedá na ničem vzpranie ; siroba ta ze mne své posměchy činí ; 
siroba tať mne všemi zamúcenými časy dařila; siroba tať mi jako svému 
víastniemu mocně na vše strany rozkazuje z práva ; siroba tať mne již 
z země vyžene, z mé přirozené vlasti hanebně vypudí, z mého dědictvie, 
jímž bych sobě k starosti byl pomohl, vyvede, odvede, vzdálí i otstrčí: 
všeho opustě, všeho dobrého ostana, všeho nechaje, muši sirobě folkovati 
jejím rozkázaniem, vždy sě pohostinu tíúci. Den ode dne sě túlám, 
žádný mne nepřivine, dřieve času starček ze mne bude. Hory vysoké pro 
sirobu ohledati muši , doly hluboké oplaziti budu musiti pro nelito- 
stivú sirobu, vody prudké přebřiesti, mosty nepevné přejíti, lesy temné 
pustlé, neobyčejné vlasti, neznámé lidi nejisté, a vše pro sirobu a v sirobě 
pro tě, Neščeslie, shledati a opatřiti musím. A přátel svých tak přirozených 
jakožto prací a rozumem dobytých, jež sobě viece než přirozené přáteíy 
jsem vážil, vždycky těch opustiti musím, těch pobělinúti musím, těch sě 



jako pro pravú sirobu pokrýti musím, a vše tebií, Neščestie ! A ty nicíra 
dobrým obdařeno nejsi jedno protivností, nechutí, smutkem a bědu, plá- 
čem a tiem, aby lidi smucovaío. 



Q 



$i£o $U*i, ^ 



Spisové o věcech řeckých a římských. 

Studium klassické literatury uení u nás starší druhé polovice 
XV století. Za dob dávnějších znáno sice některé spisy Ciceronovy, 
Senekovy a j., ale překládati je nikdo se neodvážil. Nicméně ne- 
scházelo ani tehda spisů, z nichž i laik latině neumějící jakých 
takých vědomostí, ovšem i bajek, o věcech řeckých a římských na- 
bytí mohl. Sem náleží spis o životu a recích starých bá- 
sníkův a mudrcův, z latiny přeložený, 1 ) pak historie obecná 
Vavřince z B řezové, historie scholastická P e t r a C o m m e s t o r a, 
historie císařská Beneše z Hořovic (Martimiani). Ku konci doby 
staré překládáno spisy mravoučné, kterých pro hojné příklady z hi- 
storie řecké a římské též do třídy této počítati lze, jako spis 
o čtyřech stěžejných ctnostech (de quatuor virtutibus car- 
dinalibus: prudentia, temperantia, fortitudine. justitia), čtyry knihy 
Albertanovy o rozličných ctnostech a j. 

I. Ze života a řečí starých básníkův a mudrcův. 

Thales. 

Thales, mudřec asianský, jakož praví Laertius, z cizích rodicóv pošeí 
jest. Teu v Athénách přebýváše a první mudřec nazván jest, pro néhožto 
sedmi jiným „mudrci* řiekáchu. O přirození a běhu hvězdném on první 
učieše, proněžto velikost síunce a měsiece vypsaí jest. Ten první všech 
mudrcóv poznaí jest a řekí, že duše jsú nesmrtedlné. On ceíého roku 
časy rozdělií jest ve čtyři sta, v šedesát a v pěf dnóv. Ten jednoho času 
kupií jest víačej ot rybářóv, a vytažena jest zíatá kra. O to stal se jest 
svár mezi nimi; neb rybáři praviechu, že víačej ryb prodali jsú, on ji- 
stieše, že víačej štěstí kúpií jest. Protož pro taková nesíýchanú novinu 
a pro množstvie zíata přišeí jest sud ten před vešken lid města toho a 
podáno jest na Apollona mudrce, aby se podle jeho vyrčenie staío o tom 
zíatu. I řekí Apollo : Tomu bud zíato dáno, ktož jest najmúdřejší a naj- 
ctnostnější. To usíyševše, dali jsú dsku zíatú Thaletovi mudrci. Ten nechtě 
vzieti. kázaí ji dáti Manubiášovi; ten pak kázaí ji dáti Pittakusovi, a in- 
hed ten posíaí ji jinému. A tak všickni mudrci střiedali se jí, až napo- 
síedy dostaía se Solonovi. 

Tento Thales byí jest chudý : s múdrostí toliko a s učením se obie- 
raje, ižádné péče neměí o penězích. Protož řekí jest : Dobývati peněz a 
uměnie múdrosti spoíu nižádný nemóž. 



J ) Týž spis v XVI. století nově vzdělal Lomnický. 



76 

Tyto jsú jeho reci : 

Najlepšie stvořenie jest svět, neb jest účinek Boží; najvětšie stvo- 
řenie jest město, neb všecky věci schrání ; najrychlejšie stvořenie rozum, 
nebo všudy zbiehá ; najmúdřejšie věc jest čas, neb všecky věci nalézá. 

Otázán jsa, co jest čfověku nesnadného, řekl : Samému sě poznati. 

Otázán, kterak kto mohf by nešlěstie snésti, řekl: Bude-li moci str- 
pěti nepiáleíy. 

Otázán jsa, kto by byl šfastný, řekí: Ktož zdráv jest na těle, cist 
na duši. 

Otázán, kterak by kto mohf spravedlivě živ býti, řekl: Činí-li to 
sám, což jiným velí činiti. 

A umřel jest Thales, když byl y sedmdesáti létech a v osmi, a byí 
za časóv Achaz krále židovského. 

Demostenes. 

Demostenes mudřec v Athénách přebýval. Ten jsa velmi učený, však 
jest prvně litery pojmenovati nemohl, ale častým obíamováním jazyku svého 
potom mimo všecky najjasněje všecky litery vyřiekal jest. Také měl jest 
řeč zajiekavú, kterúžto velikým obvykáním proměnil v prostu řeč, tak že 
mimo všecky jiné měl výmluvnost najprostrannější. 

Když za těch Časóv dva číověky hostinská dala jsta penieze schovati 
ženě jedné pod úmluvu takovú, aby jednomu bez druhého pokladu nevy- 
dávala, po malém času přišed jeden vykíamaí všecky penieze, řka, že to- 
varyš jeho umřel jest, a pobrav penieze od ženy, bral sě jest preč. Po- 
tom přišed druhý, požádal peněz svých a nemoha mieti, povolal ženy té 
před súdci. Ale ona vidúci, že jest zklamána, zúfavši sobě, chtěla sě obě- 
siti. Tehdy Demostenes, vida ženu truchlivu a lsti podtrženu, přijal na sě 
jejie při a jejiemu protivníku otpověděl: Tato žena hotova jest vedle 
úmluvy učiniti a tak ničímž nenie tobě vinna. Nebo jakož sám vyznáváš, 
že těch peněz nemá dáti jednomu bez druhého, protož když oba přijdeta, 
tehda budeta moci ji z svého pokladu upomienati. A tak múdrosti jeho 
zproštěna jest těžké příhody. 

Když jednoho času Filip král macedonský oblehl město Athény, a 
vzkázal jim po svém poslu do města, řka : že ot města chci otlehnúti, 
jestliže deset najmúdřejších vydadie jemu z města svého. Tehda Demostenes, 
.jsa v jich radě, báseň takovúlo vymyslil sobě, řka : Vlcie vzkázali pastý- 
řem, aby s nimi vstúpili u přiezeň. A když jsú rokovali, tehdy vlcie po- 
žádali ot pastuch, aby najprvé vydali jim psy své. Tehdy vlcie, otjemše 
moc pastýřóm a pilné obránce stáda jich, teprv brali jsú dobytek volně, 
kterýž sě jim líbil, ze všeho stáda. Též Filip král učinil by lidu vašemu, 
když by mudrce a starce měl v moci své. To uslyševše Athénští, svolili 
jsú radě jeho, a tak jest město zproštěno z moci Filippovy. 

Když poslové těch lidí, ježto slovu Molossi, přišli jsú do Athén před 
súdci, aby při rozsúdií mezi nimi a mezi Filippem králem macedonským, 
a když řečníci strany jich mluvili jsú a Demostenes s druhé strany líčil 
při Filippovu : tehdy poslové Molosští nazajtřie prosili Demostena, aby proti 
nim nemluvil, zaplativše jemu, jakž jest požádal. A když před súdci s obú 
stranu měli konec vzieti a všichni Athénští starší vzkázali Demostenovi, 



i i 

prosiec, aby dovedl při Filippovu : ale on pořekl se nemocen býti. Leže 
na posteli své řekl jest posíóm : Taková nemoc napadla mé, že mluvili 
nemohu proti Molosským. K němuž jeden z posíóv vece : NeškodíE ta ne- 
moc, jakož pravíš, ale pro fakomstvie nedužíš. A to potom sám na se k 
své chvále zjevil jest. Nebo když pře dokonána jest, Demostenes otázal 
Aristidona, mnoho-li vzal jest ot řečňovánie ? Otpovědel, jako chlubě sě, 
že vzal jednu hřivnu za práci svú. Demostenes řekl: Ale já vzal jsem 
viece, abych mlčel. Tiem obyčejem Demostenes potupil jest úřad řečnikóv, 
jenž íovie penieze řečí i mlčením. 

Demostenes, chtě múdrosf svú a výmluvnost oznámiti lidem, dobyl 
na sě rúcha drahého, věda, že zlatohlav a oděv stkvostný činí lidi vzácné. 
A když ohlásil sě u výmluvnosti múdré, opustil jest zlatohlav a sproslmí 
kytli vzvlékl na sě ku potřebě své, řka : Já oděv podstatě mé chci při- 
rovnati viece, než bych skrze okrasu rúcha vymyšleného chtěl sě okázati 
to, což nejsem. 

Když jeden mládec nádobný řekl Demostenovi : „Já oběsil bych sě, 
by mne tak jako tebe nenáviděli," otpovědel: A když by všichni mne jako 
tě milovali, též učinil bych. 

Tato jest jeho múdrosf : 

Přietel u protivenství nemóž býti poznán, leč prvé v štěstí byl jest 
účasten přiezni. 

Xenokrates. 

Xenokrates mudřec byl jesf učedlník Plátóv. Ten, jakož svědčí A. 
Gellius, skrze múdrosť takú moc zvedl sobě, že súdcé jeho řečem věřili 
jsú beze všech přísah. 

Ten jednomu blekotnému řekl jest : Slyš mnoho, mluv málo, neb ot 
přirozenie jedna ústa, ale uši dvě vzali jsme. Když jeden zlořečil jemu, 
šed ot něho, řekl jest: Jakož ty jazykem tvým, též já ušima svýma vládnu. 

Alexander Xenokratovi poslal padesát hřiven. Tehdy mudřec posíom 
prostý a chudý oběd učinil jest. A nazajtřie otieží poslové ho , komu 
káže penieze přijieti. Otpovědel jim: l zdali z včerajšieho jiedía nesrozu- 
měli jste, žef nepotřebuji peněz? A vida, že z jeho řeči poslové zamúlili 
sě, kázal ot nich penieze vzieti, nechtě pohrdati jich poselstvím a darem 
Alexandrovým. Kteréžto penieze rozdělil mezi ty, ježto ínúdrostem sě 
učiechu. 



II. Ze spisu o čtyřech stěžejných ctnostech. 
O spravedlnosti. 

Předkové staří tak velikú péči měli jsú při obecném dobrém, že užitky 
cizie vážiechu viece, nežli své víastnie. Jakož svědčí sv. Augustin o jed- 
nom králíku, jenž slul Markus Atillius, kterýžto bojoval na moři s Kartha- 
ginenskými, a přemožen jsa vzat jest do jich vlasti. Potom přijemše slib 
ot něho, poslali do Říma, aby Říměné propustili vězně Karlhaginenských, 
žeby oni chtěli propustiti všecky, kteréž by měli z Říma. Markus vrátiv sě 
do Říma, žádost Karthaginenských zvěstoval měšfanóm, a oni vecechu Mar- 



78 

kovi, aby jim k tomu sám poradil. Markus odpověděl: Nezdá mi sě uži- 
tečné býti, byste učinili tož, což žádají KarUiaginenští , proto že Říměne', 
kteříž jsú zjímáni, jsú nestatečni k boji: jedni mládci a jiní přestaralí, z 
nichžto já jsem jeden. Ale kteréž vy máte Karthaginenských u vězení, jsú 
silní, múdří a najurozenější. A když známí a přietelé držiechu ho k tomu, 
aby Karthaginenským nestavěl sě, k nim vece: Nejsem Říměnín od toho 
času, jakž jsem v moci Karthaginenských. A proto i manželku svú, jenž ho 
objieti chtěla, odstrčil, chtě raději postaviti sě do vězenie, nežli slibem 
oklamati nepřátely a přísahu přerušiti, věda, že do vymyšlených a přeu- 
krutných muk rná jieti. A když sě postavil Karthaginenským, na jednom 
úzkém dřevě postaven jest, v němžto na vše strany hřebíkóv ostrých bylo 
nabito, pro kteréžto nemohl sě na nižádnú stranu bez těžkého zbodenie 
pohnuti, a tak v těch mukách umřel jest. 

Píše sě též o jednom králi Athenienském, jenž síúí Kodrus, kterýžto 
vida, ano silní nepřietelé osadili jeho královstvie, a nemoha jim odolati, 
utekl sě k modle Apollonově a otázal jie, která strana u boji svítězí? 
I vzal jest odpověď takovúto: že ti vítězstvie obdržie, jichžto král bude 
zabit. A když ta odpověď přišla ku králi, jenž byl nepřítel Kodrovi, při- 
kázal vojsku svému, aby nezabíjeli u boji krále Athenienského. Tehdy věda 
Kodrus, že země jeho nemóž u pokoji býti, jediné leč by on zabit byl 
od nepřátel, složil s sebe oděv královský, a vzal na sě rúcho sprostné. 
A sed k nepřátelóm, jež byl na vojnu zbudil, od nich zabit jest. Po 
jehožto smrti lid jeho nad nepřátely svítčzil jest. Tak chtěl jest raději 
sám umřieti, aby lidé jeho živi zóstali, než by živ byl ostal a jeho pře- 
moženi byli. Pěkné zajisté a chutné jest' spravedlivým a ctným kniežatóm 
pro svú vlast a za svój lid umřieti; nebo nižádný nevydává se na smrť 
bez naděje užitku velikého. 

K témuž čte se v jedněch knihách římských, že jednoho času Říměné 
velmi mřiechu a druhého léta znamenie hrozné hořícieho ohně ukázalo sě 
prostřed města. Tehdy zlí lidé praviechu, že peklo žádá jednoho člověka. 
Tehdy Markus Kurcius pro milosE své vlasti, jsúc oděním on i kuoň ozdo- 
bný, skočil jest i s koněm do té jeskyně, a tu zavřela sě ihned země. 
Tak chtěl jest sám umřieti, aby všecko město od nebezpečenstvie bylo zproštěno. 

Dále síušie znamenati, že Plato dvoje přikázanie byl vydal těm, 
jenž vládnu nad jinými : jedno, aby tak městský užitek spravovali, že což 
by kolivěk činili, aby vše to obrátiti k obecnému dobrému, zapomenúce 
úžilkóv svých; druhé, aby nižádné částky obecného dobrého neopúštěli. 
Nebo když by jedné strany ostřiehali, druhů opustiec, tak by obecné do- 
bré pomalu ucházelo a hynulo. Jakož o tom praví Kato mudřec : Ne- 
domnievajte sě, byt starší a předkové naši obecné dobré mocí a oděním 
zvelebili. Nebo by tak bylo, mnohem sličnějšie my měli bychom, poněvadž 
měšťanóv, lidí urozených, oděnie a koní viece máme než oni. Ale jinét 
jest, skrze něžto oni jsú byli mocní a velicí : doma opatrnost', jinde spra- 
vedlivost, mysl v radách upřiemá, ne hřiechu poddána kterému. Miesto 
toho my máme lakomstvo, obecní chudobu, zvláštní hojnost', chválíme bo- 
hatstvie, lenosti následujem, mezi dobrými a zlými nemáme nižádného roz- 
dieíu, všemi ctnostmi vládne nešlechetnost. A když obecnice bohatá bieše, 
zvláštní chudi biechu. Ale zase jakož zvláštní počechu bohatstvie jmieti, 
tak obecní biechu chudi. 



T9 

Předkové staří spravedlivost* zachovávali netoliko k sobě ale také 
k svým nepřáteleni. Jakož svědci Valerins o jednom vévodě římském, 
jemuž Kamillus diechu. Ten když byl oblehf město Falerských, byí tu 
jeden mistr, jenž mieše a pěstováše děti Falerských, a ten děti před 
město, jako na hru vyladiv, iahodnú řečí až do stanov římských je při- 
vedl. Tu postaviv je před Kamilla, vece: Aj v moc tvú podávám Faler- 
ské, nebo otcové těchto držie město, u něhož ty ležíš. To uslyšev Ka- 
millus vece: Ty nešlechetníče ! novií zlostí chtěl by zraditi Falerské? Myl 
boj i mír vědem spravedlivě, oděnie nenosíme proti dětem ; nebo také těch 
nelepém města vybojujíc; ale mámef oděnie a braň proti mužóm a oděn- 
cem, ježto mocí a bojem přemohli beze všech úkíadóv. — A tak netolik 
pohrzel jest úkladem toho pěstúna, ale přikázal, aby jemu ruce svázali 
s zadu a děti aby mrskaly metlami proradci svého až do města. Tu 
spravedlivost znamenavše Falerští, viece skutkem té dobrotivosti přemoženi 
jsú než mocí. Tak jenžto před tiem proti Rímanóm myslí biechu pozdvi- 
ženi a nenávistí i hněvem zapáleni, potom žádali pokoje a dobrovolně 
brány městské Rímanóm otevřeli jsú. 

Dále síušie znamenati, že trojím obyčejem Říměné panovali jsú ne- 
přáteleni svým: uměním, častým vítězstvím bojóv a věru. Jakož se při- 
hodilo jednoho času, že Hannibal král byí jal jednoho z Říman, a když 
jest držán u vojště za některý čas, tehdy ten jistý zastaviv cesf a vieru, 
vrátil sě do Říma, aby jmenovaný den určené penieze šacunkové poslal 
Hannibalovi; pakli by peněz neměl ale, aby sám sě postavil. To učiniv, 
chlubil sě, že jest oklamal Hannibale křivým slibem a že by tiem měl 
prázden býti. A když ten účinek přišel před staršie, přikázáchu jeho 
jieti, a když byí jat, poslán jest k Hannibalovi, aby nepřerušil viery a 
slibu k hanbě Říman. 

O témž praví Valerius, že jeden římský konsuí, řečený Fabius, byl 
vyručil z vězenie některý Římany od Hannibale pod úmluvu určených pe- 
něz. A když přišeí čas plněnie, vida, že jsú ho jistci nevyvadili, prodal 
jest své dědicstvie a Hannibalovi penieze daí, chtě raději všeho statku 
pozbyti, než by on a jeho vlast' v které nevěře a necti nařčeni byli, pa- 
matuje ono přiesíovie : Ktož ztratí vieru, ten viece ztratiti nemóž ; a nemá 
miesta řeč jeho, ktož jest shledán v některé křivdě. 

Ještě k témuž praví týž Valerius, že Demokrates lékař toho krále, 
jenž síúl Pyrrhus, přišed v noci k Fabriciovi, slíbil otráviti krále svého 
Pyrrha jedem, jest— li že by mu vděk bylo, a chtěí-li by jemu to poslúženie 
zaplatiti. To usíyšav Fabricius kázaí ho svázaného dovésti ku pánu jeho. 
A to vše kázaí povědieti Pyrrhovi, což jest mluvil lékař o jeho umrtvení. 
Tehdy Pyrrhus podiviv sě nad dobrotu Fabricia vece: Snáze slunce móž 
běh svój změniti, než Fabricius od své dobrotivosti převrácen býti. Tak 
Říiněné nechtěli jsú jedem bojovati, ale oděniem ; a tak jsú milovali spra- 
vedlivost, že svých nepřátel nižádnú lstí nechtěli jsú hubiti, a těch, již 
jsú nebyli hodni smrti, nechtěli zahladiti. Protož poněvadž pohané nezna- 
jíce Boží přikázání byli jsú slovutní a velicí v skutciech spravedlivých, 
tolik pro zvelebenie vlasti své a pro marnú chválu činiece: čím věčší a 
lepší mají býti křestěné v skutciech spravedlivosti Božie ? Ale že všickui 
hledie svého, netbajíce o Bohu, protož jsú chudí a obecné dobré hyne. 



80 



XV. 
Kronika Trojanská. 

Čtení předkům našim velmi oblíbené byl román známý pode 
jménem Kroniky Trojanské. Prvotně byl sepsán řecky. Latinsky jej 
vzdělal 1. 1287 Messáňan Guido z Columny. Z Guidonova spisu uči- 
něn byl dvojí překlad český, jeden volnější, druhý doslovný. Onen 
jest starší, pocházeje ze XIV století, i vyniká plynnou řečí, květným 
slohem a obraty, které připomínají na básně staronárodní a Alexan- 
dreidu. Mladší překlad stal se 1. 1411 k rozkázání mincmistra krále 
Václavova, Petra Zmrzlíka; překladatel držel se, jak sám dí, slovo 
od slova textu Guidonova. Starší překlad zachoval se v dosti četných 
přepisech z XV století, ano byl již 1. 1469 a 1488 vytištěn. Z pře- 
kladu mladšího nezbyl než zlomek, jejž bibl. Mučkovský v Krakově 
na deskách polské knihy nalezl. 

Boj Trojanských s Řeky a oboření Troje. 

Když slunce své jasnosti paprslky po zemi rozprostře a tmy nočnie zapudí, 
hlučná pověst' krále Trojanského dojide o příjezde valném Řekóv; pro něž všem 
rylieřóm i panošem kboji hodným i měsťanóm káza býti rychle hotovu. A zřie- 
div vojska v roty s veliká opatrností, a na koně vsědavše, táhnu z města 
s myslí zmužilá, a nevědiíc tajných záloh od města blízkých, kvapie ku břehóm. 
Tehdy Řekové', jimižto biechu břehové statečně osazeni, vidúce vojska mno- 
hých oděncóv naručesf sě k boji strojie, a však s nemalá úžestí. A tak 
vévoda Nestor prvý s svými potka sě udatně. A když nasta boj náramně 
litý, lomoz ratiští a íoskot mečóv by hrozný; padají terce, rušie sě přie- 
lbice ; mnoho s obu stranu zbitých, mnoho by i raněných ; krev barví 
červeně zemi : než k ostatku množstvie Trojanské přemáhá, neb sám vé- 
voda Nestor s svými bojováše. Tehdy král Kastor, muž přeudatný, hned 
s velikým množstvím svých rytieřóv a panoší vehna do boje proti Tro- 
janským. Křik by hrozný v krutém s obu stranu bojování. Než Trojanšlí 
padají, nemohúce snésti úprku silného čerstvých mužóv. Tehdy král Lau- 
medon, obyčejem lva v hněviech řevúcieho, ten svým udatenstvím onyf kole, 
onyt seče, ony s koní srážie a na úrazu i záhubu Řekóv tišče, bráně svých. 
A to vidúce Trojanští od svého krále rekovstvie, silně na Řeky tiskuú, 
raniece i tepúce bez milosti; a když tak kvapie Trojanští, tiem híučněje 
klesají, duše púštějíce. A tak Řekové když počnu v bojování mdleti, a 
mnohé z sebe tratiti, tehdy král Pollux, vida z daleka Řekóv trud silný, 
s svým rytieřstvem čilým přihna k boji a na Trojanské ukrutně sě oboří, 
mnohé zbi a mnohé smrtedlně raněné s koňóv srazi. Tu král Laumedon 
málo vyhnuv z boje, vida, an jeho lidé trudně bojují, boje se škodnějšie 
příhody, a protož hrózami a prosbami pokřiče na své, aby málo zase 
postúpili, a v jednu rotu káza sě jim sběhnuti. 

A v ta doba vévoda Nestor, uhlédav Laumedonta krále, a zvěděv, 
že on jest, povrhl kopie, úprkem otda sě k němu, všeho nechav. A král 
to vida, udatně s kopím hna proti němu ; a tak oba koňské boky krutě 



81 

svierajíce, náramným během se stečesta. Ale Nestorovi rytieři krále Lau- 
medonta kopie meči svedu, že Nestora neuhodí; ale Nestor kopím svým 
na štít králóv silně uhodi a jej na dvé rozrazí, kterážto ranú král Lau- 
medon hrubě jsa zakíán, spade s koně. Ale aniž sě pádu ani rány úžas, 
hned sě vzhoru z země vzchopí, a dobyv meče, přiteče pěškami na Nestora 
s zmužiíú smělostí. Ale jeden míádenec, rytieř Trojanský, jménem Cedar, 
kterýž to léto byí k rytieřství pasován, jakž uzře krále svého opěšaíého 
v takém nebezpečenství statečně bojujíce, jakožto pánu svému poddaný a 
věrný, zastyděv sě, velice sě rozhorli, a sevřev kóň ostrohama a kopie 
uchytnuv, prudce na vévodu Nestora přihna, a kopím raniv jej na prsech, 
s koně ho svrže před nohy krále svého. A král vida Nestora před sebú 
ležiece na zemi, mečem svým silně naň a často tepa, srazi nánosek s jeho 
přielbice a jej v tvář velmi ráni. A v tu chvíli byí by Nestor zabit od krále, 
neb truden byí a krev jeho bieše ušía náramně ; ale Rekóv jeho množstvie 
na pomoc jemu přihnavše, na krále Laumedonta sě obořichu. A kakžkoli 
tu mnozí z Rekóv zahynuchu, a však Nestora vévodu svého od noh krá- 
lových odtrhše , na kón jemu pomožechu. Pak král Kastor vida, že 
Cedar, rytieř Trojanský, Nestora sbodí s koně, žádaje toho pomstiti, u 
veliké horlivosti hna na Cedara; ale dřieve, nežli k němu dokíopota, jeden 
Trojanský, Sekuridam řečený, téhož Cedara přietel přirozený, vsunuv sě 
mezi ně a úprkem pravým hnav na krále Kastora, zíáina on kopie, však 
neraniv jeho. Ale Kastor svým kopím Sekuridama v bok silně uhodi 
a smrtedlně pobode. A to vida Cedar, že jeho přietel tak raněn, v hrozné 
horlivosti žádaje mstíti jeho, s mečem vytrženým udatně žene na krále 
Kastora, a zmužile seka, najprvé štít srazi, a u přielbice nánosek odtasiv, 
smrtedlně jej v tvář ráni a s koně srazi, a kóň násilím úchvatná, jednomu 
svému da chovati, hanebnými síovy Kastora hanéje pro raněnie přietele 
svého Sekuridama. A když Kastor král opěše a Trojanští usilováchu jej 
mezi sebú uchvátiti, proti nim sě udatnu sifú bránieše; ale sám mezi 
tolik nemohí odolati. A tak byí by v tu chvíli jat, by byí král Pollux 
na pomoc jemu nepospiešií, maje s sebú sedm set rytieřóv udatných. A 
tak hnav na Muk, kterýž sě brojieše okoío krále Kastora, velikú moci 
bojuje, híuk rozrazí, raně, tepa i porážeje; a tak bratra svého vysvobodí ' 
z jich ruku. 

A pak král Pollux v náramné horlivosti na jednoho Trojanského hna, 
Gliach jménem, sebrav všecky své sííy, a jej smrtedlně ráni, že s koně 
spade. A ten Gliach bieše syn krále Kartaginského a sestřenec krále 
Laumedonta,, z jeho sestry víastnie narozený. A to vida Laumedon, 
velice zpíaka, sestřence svého přehanebné smrti želeje, A u velikých 
tesknostech své všecky svoíav, napomíná žalostně, aby na pomoc jeho 
sestřence zmužiíú siíú povstali. A když zatrúbi v svú trúbu, na sedm 
tisiecóv rytieřóv sta před ním, a jeho rozkázáním hnavše proti Rekóm, 
nelítostivě je tepiechu, raniechu a mordováchu rukama udatnýma, tak že 
musichu Rekové utiekati; kteréžto stíhali jsú Trojanští, ústavně tepúce, až 
na břehóv končiny. 

A v ta doby byí by král Laumedon konečně svítězií ; ale že za- 
tiem král Telamon, král Pelleus, .lason a Herkules do města Troje úkfadně 
byli vtekli a vskocili, a muže silnějšie v něm zbili, a Telamonem králem 
osadivše, vystrojili sě svým Řekóm na pomoc k boji. Meziliem jeden 

6 



82 

z Troje, jsa raněn náramně, přilina k králi, jemužto v síoviech plačtivých 
a lkáni tesklivém vypravil dobytie i zkaženie města jeho Troje od Řekóv 
nepřátel jeho. Protož král Laumedon to usíyšav, tesklivě poče vzdy- 
chánie častá opakovati, a trúbením své trúby svolav své všecky, nechav 
Rekóv na březe již přemožených, táže k městu. A když nedaleko bieše 
odjel s svým vojskem, uzří zdaleka veliký diei nepřátel svých jedúc z 
města, a že kvapí proti němu bojovně v rotách lidu rytieřského ; a ohled 
sě za sě, a aj nalit' vojska řecká od něho přemožená po něm pospie- 
chají; úžas sě velmi, nevědě, co by měl učiniti, jsa mezi silnými nepřá- 
teíy s obů stranu. Co dále ? počne se boj přehrozně lítý, ale ovšem 
nerovný; neb Řekové daleko byli Trojanské přesilili lidu množstvím. Pa- 
dají Trojanští ranění i zbití, a bez meškánie přítěže Herkules, muž udatný 
a přesilný, s rytieři svými, sedě na oři silném kropieřem ostřeném, smr- 
tedlnými ranami lidi poráží a pluky rytieřské rozráží nepřátelské. A když 
jeho moci nemožiechu snésti Trojanští, z cesty jemu sě vyhýbajíc a pa- 
dajíce před ním, zahubeni jsú. Potom proti Laumedontovi králi, zazřev 
jeho, hněvivě sě zdviže úprkem na něho; jehož dohnav, silně jej uchopi 
i zabi, a stav Mavu s těla jeho, mezi své s hrdostí uvrže. A to vidúce 
Trojanští, pláčí, jsúce svého krále zbaveni takú smrtí, jimžto ižádná na- 
děje nenie zóstavena, aby k svým ženám i statkem do svého města byli 
navráceni, aniž čijí, by kam měli útočiště neb pomoc kterú nalézti ; a tak 
padají sem i tam nebožátka, a druzí pole opustiece, běžie, kamž kto vida, 
utíkajíce, tak však, že fi, kteříž jsú z toho boje utekli, musiii jsú daleký 
cíl jmieti od Troje, zachování svému útočiště. A tak té vojně i tornu 
boji smrtedlnému by skonánie. 

A tu obořivše Řekové město Trojanské ze dna, se vším sbožím tu 
pobraným vstúpie na své lodie, a opustivše břehy Trojanské a plátna roz- 
penše, v libém povětří a u velikém veselí dny i nocmi šťastně plovúce, 
vrátichu sě do řecké země. A tak raduje sě všechna země řecká ná- 
ramným veselím z jich slavného vítězstvie i přielišného obohacenie , a 
bohóm svým hojné oběti a pocty časté činie, jakožto svým pomocníkem 
v té válce a vojně. 



Popis nové Troje. 

Když bieše král Priamus s ženu i s dětmi i s lidmi svými v obležení 
jednoho hradu velmi tvrdého, přijide jemu ta žalostná i hrozná novina 
o zabití otce jeho Laumedonta, krále Trojanského, i rytieřstva i lidu jeho, 
o zboření Troje města krásného, a o sestře jeho, Exiona řečené, že jest 
vzata od krále Telamona za ženimu. Úžase sě Priamus toho rozpravenie, 
a přielišnú žalostí jsa teskliv, ústavnými slzami žalostivé hlasy s svými 
věrnými vydává; a hned káže všem býti hotovu, a opustě toho hradu 
obleženie, rychle táhne se vším vojskem k Tróji. A když k nie prijide, 
a uzře ji z kořen vyvrácenu, a váže škody své i svých, velmi jest plakal, 
a za tři dni v té trval jest žalosti. Ale po třech dnech sám sě k roz- 
umu navrátiv, věda, že ižádnú žalostí škody nebývají navráceny, ale při— 
spářeny, mnoho s myslí svú i s věrnými svými přejměv vážných potazóv, 
ustanoví, aby to město zase vzdělal, a tak rozšířil i zveličil i utvrdil, 



83 

aby se ižádné moci nepřátelské nebálo, a že by mohlo všem nepřátelům 
statečně silno býti. 

A tak svolav i shledav mistrných a vtipných kamenníkóv, zedníkóv, 
tesařóv i jiných rozličných dělníkóv převeliké množstvie z mnohých zemí 
i vlastí, a káza rum vešken vyčistiti, a na témž miestě město daleko 
většie, širšie i delšie založiti ve jme boha Neptunus řečeného, a týmž jmé- 
nem, jakožto i dřieve, Trója káza jmenovati. A bieše to město vzdéli 
pět dní puti, a tolikéž vzšieři, tak že ani před ustavením, ani po usta- 
vení toho města nečte sě, by které město tak veliké kde byío ustaveno, 
a tak výborným a pevným i opatrnú zřiezeností ustavením. Neb najprvé 
ohrazeno jest zdí přetíustú, loket čtyřidceti a dvú stu zvýši, z kameue 
tesaného, jichžto svrchek vešken ozdoben bieše rozličných barev mramo- 
rem, že miío jest byío na ně se všech stran pohleděti. A v té zdi 
věží přemnoho, vždy věže nedaleko bieše jedna od druhé, jichžto výsost 
patdesáte íoket nad zdí bieše vyzdvižena. A však jměješe toliko šest 
bran ve všie ohradě, jichžto jedna síuía Dardanides, druhá Tymbrea, třetie 
Helias, čtvrtá Cechas , pátá Trojana a šestá Antenorides. A každá z těch 
bran bieše brannýma dvěma věžema osazena a rytými obrazy mramoro- 
vými okrášlena, jichžto každá svú krásu přátelóm libé dáváše vcházenie, 
a nepřátelóm hrozné přistúpenie okazováše. Pak okofo všech zdí bieše 
roven všady přeutěšená a prostranná, trávníky rozkošnými a kvietím vý- 
borným i rozličným ozdobená, okoío niežto všady biechu přiekopové hlu- 
bocí, širocí a vyzdění. Pak v těch zdechj totiž v té převeliké a tvrdé 
ohradě, bez čísía byío vzděláno krásných a rozličných domov měščanóm 
ku příbytku, jichžto město byío ozdobeno množstvím ulicemi prostrannými 
a dídhýmij tak že s obu stranu každé ulice biechu zděíány fúbie sklenuté 
u předdomí, aby v čas dště neb nechvíle mohí každý jíti, kamž by chtěl 
po městě, such a po suše. A v tom městě byío tak vysoké stavenie, 
že nebyl dóm v něm šedesáti íoktóv nižší, a všichni domové ozdobeni 
s předu rytinami obrazóv rozličných, lidských i zvieřecích. A po těch 
ulicech zděíána biechu bydla a stavadía všelikterakým řemeslníkem. 

A pak skrze město řeka veliká, bystrá, čistá a rybná tečieše, jmající 
přiekop mramorem vyzděný, jiežto jméno bieše Xantus, a po březiech s 
obú stranu mlýnóv přemnoho vtipně ustavených. A z té řeky po trubách 
mosazných bieše vedena voda do všech ulic, v nichžto biechu studnice 
mramorem vydělané, do nichž voda ústavně tečieše ku potřebě všem by- 
dlitelem a přebývajícím města Trojanského. Pak do toho města král Pria- 
mus všeho svého královstvie lid uvede k osazení města tak velikého, jimžto 
rozdá domy hodné vedle dóstojnosti, povahy i stavu každého. I by město 
velmi lidné, urozenými lidmi ozdobené i také vtipnými. 

A protož v tom městě vymyšleny jsú divné a rozličné hry k krato- 
chvilnosti lidské. Tuf jest zajisté vymyšlena ta hra šachová divné opatr- 
nosti; tu hra vrhcábnie, dvú neb tří kostek náhodným metáním vedená; 
tu i jiné všeliké kostečné; tu chvalná i haněcie skíádanie zamyšlena jsú 
vtipných řečí, kakžkoli druzí pravie, že chvalná skíádanie zamyšlená jsú 
dřieve v ostrově Sicilském; tuf jest také mnoho her osobných zamyšleno, 
jimižto těla lidská rozličným hýbáním, běháním i skákáním rychlosti na- 
vykají ke všem skutkem i pracem rytieřským, s velikú těm, ježto je pá- 
chají, libostí a kratochvílí, i všem přihlédajícím. 

6* 



84 

Pak král Priamus ustaví sobě dóm na vysoké skále, se všech stran 
přieliš příkré, v miestě vyíučiíém, překrásný, všie ozdoby plný, pěti set 
íoktóv zvýši, kromě okolních hustě ustavených věži, jichžto výsosť k obla- 
kóm saháše, z nichžto všechny súsědné vókoí krajiny mohíy býti opa- 
třeny. A toho všeho hradu zdi biechu mramory rozličných barev divně 
zdělány a rytinami obraznými ryčně ozdobeny, že každému divadlo z sebe 
přeutěšené vydávaly. A toho domu okna křišťálem vydělána v zlatě osa- 
zeném ; sieň pak na tom hradu díúhá a prostranná čistým mramorem vy- 
zděna ; ale sklenutie jejie bieše z dřievie a z prken uhlazených cedrových 
a vazových, zlatými škudlami opažených. A všickni vnitř bokové stkvie- 
chu sě drahým malováním divných obrazóv. A v hlavách té sieni bieše 
stolice královská , předivným mistrovským řemeslem z slonových kostí, 
z zlata a cedrového dřievie ustavená, k niežto bieše sedm stupňóv z ala- 
bastru a z drahého kamenie uděláno, po nichž bieše vzchod na tu stolici 
k seděni; před nížto stáše stol drahý, týmž dieíem stvořený, a pak na 
každém boce velmi díúzí stolové a lavice alabastrové k seděni čeledi 
královské. A u protičelí bieše ustaven oltář safierový, k němužto bieše 
stupňóv dvadceti z alabastru a z ametystu a jiného kamenie drahého. Na 
kterémžto oltáři stáše obraz vešken zlatý, z zlata čistého slitý, patnácti 
loket zvýši, a mnohým i rozličným drahým kamením okrášlený boha ře- 
čeného Jupiter, v kterémžto král Priamus jměješe veliké doufanie, žeby 
jím měl býti zachován v dluhem zdraví i štěstí se všemi svými i to město 
před každým nepřátel násilím. 



Román o Alexandru Velikém. 

ů*4i Pseudokallistenův román o Alexandru Velikém přeložen byl ve 
XÍV století, zachoval se však rovně jako kronika Trojanská v pře- 
pisech z XV teprv století. Jakkoli dílo to přeplněno jest bajkami 
předivnými, nicméně pro pěknou řeč a živé vypravování přičísti je 
sluší k lepším plodům siaré doby. 



Výprava proti Porovi králi indickému. 

Alexander, shromáždiv všeckna vojska macedonská a perská, přikázal 
jest, aby proti Porovi králi indickému bráni pozdvihli a mužsky s ním 
bojovali. A vytrhl jest s nimi do Indie, i táhli jsú po zemi pusté a pro- 
stranné a přes řeky hluboké a cesty vodnaté. I poče truden býti Ale- 
xander i rytieři jeho, tak že již jich umové vikíáchu pro velikú tesknosf. 
A protož všeckna vojska reptáchu, řkúce: Měli jsme natom dosti mieti, 
že jsme země perské dobyli a Dariáše přemohli, jenž od nás dani bral. 
Co viece pracujem, hledajíce Indie dobývati, v niežto hovada lítá bydle, 
a zapomanámy své země, v niežto všeho dobrého nazbyt ? Ale tento Ale- 
xander nic jiného nežádá, než aby vešken svět sobě podrobil; nebo bo- 



85 

jové a války jsú krmě srdce jeho, tak že, by malý čas u pokoji pobyl, 
jakožto člověk bez pokrmu by hned zahynul. A protož nechajme jeho 
zde a my sě do Macedonie vraťme. A on s Perskými ať jede, kam chce. 

Usíyšav to Alexander, káza všemu vojsku odpočinuti a on vnide na 
najvyššie miesto i vece k nim: Vy Perščí na jednu stranu stupte a vy 
Macedonščí a Bekové na druhu stranu, aby sě rozdělili. I napomíná Ale- 
xander Macedonské a Řeky, aby sním ostali, mluvě takto: Rytieřstvo naj- 
silnějšie, Macedonščí, slyšte slova má! Ze Perščí, dosavad protivníci byvše, 
podstúpili jsú jho na sích pracích, již mě samého chcete tuto nechati, a 
zase do vašie vlasti chcete se bráti. Neviete-li, když biechu zamuceny 
duše vaše pro slova Dariášova, že jsem vás posiloval svú radií, a byli jste 
posilněni ? A opěf, když biechom trhli na pole, majíce bojovati s našimi 
nepřáteíy, já jsem sám stál první a počal jsem pobitie? A zdali jsem 
pro vaše zdravie nejel jakožto posel k Dariášovi a vydal jsem sě sám za 
vás ve mnohých příhodách a tryznech? Vězte zajisté, že jakož jsem do- 
savad svítězovaí, též u potomně s bohóv spomocí svítězím. Pak-li chcete 
sami Macedonščí vrátiti sě ; jáť sě nikoli nevrátiem. 

A když to vypovědě Alexander, všecka kniežata macedonská i Ře- 
kové stydiechu sě a milosti žádali jsú a řkúce : Najvětší ciesaři, život náš 
v tvú ruku jest položen: kamžkolvěk sě obrátieš, biulemf tebe následo- 
vati. Bychomf pak měli zemřieti, tebe nikoli neopustieme. 

Hnuv vojskem svým Alexander, vtrhl jest dále do Indie na skonánie 
měsiece Crvna. A tu jeho potkali poslové Pora krále indického, dávajíce 
jemu list takové vzniecí : 

Poruš král indický Alexandrovi, kterýžto lotruje, všech měst dobý- 
vaje, rozkazujíce přikazujem. I poněvadž jsi smrtedlný, pročs proti bohu 
nesmrtedlnému směís učiniti ? Biáznovstvie lapilo jest tě a smysl tvój. 
Poněvadž máš v oce kládě a nevidieš nás, snad nás mnieš podobny ku 
Perským, kteréžto jsi svému panství podrobil ? S měkkými jsi zajisté bo- 
joval! A že jsi je přemohl, mnieš, by naši výsost' své milosti podrobil. 
A to sě ovšem stane, když by sě bohové lidem poddali a země výsosti 
nebeské byla předložena. Neb jsme my nesmrtedlní, že netoliko lidé ale 
i bohové našemu jménu posluhují. Zdali nevieš, když Dionysius Bacchus, 
jenž jest svobodný otec řečen, bieše vtrhl do Indie vojensky, ale obrátiv 
plece před Indickými utekl jest, nemoha jich síle odolati? Dřéve zajisté 
nežli Xerxes kraloval v Persidii, Macedonščí Indickým jsú úroky vydávali. 
Ale že bieše neužitečná jich země a králi nebyla míla, zhrzeli jsú jí In- 
dičcí ; neb každý múdrý viec žádá širokých zboží nežli úzkých. A protož 
přikazujemť, aby sě do své země vrátil. A kdež nemóžeš panovati, žádosť 
a pilnosE odtud otíož. 

Když ten list přijide před Alexandra, káza jej přede všemi čiesti. 
Ale rytieři, uslyševše list, steskli jsú sobě velice. Jimžto vece Alexander: 
Mužie udatní, rytieři moji milí! umové vaši nezamucujte sě pro slova 
listu Porova. I zdali nepamatujete, kterak Dariáš zpupně pýchu míuvieše? 
Pravduf vám pravím, že všickni Indiené *) mají obyčej s hovady s lítými 
a s saněmi a s levharty a s jinými hovady jedovatými bojovati, a poiio- 
vadž riedko od lidí bývají mordováni, v svú divokú sílu ufají. 

*) Rps. má Litvíne. 



86 

Nato káza odepsati list takto: Král nad králi a pán panujících Ale- 
xander, syn boha Amona, Olympiády královny, královi Porovi vzkazujeme. 
Obostřif jsi smysly naše a daís nám udatenstvie, abychom bojovali proti 
tobě. Neb jsi řekí, že Macedonie jest pusta a jalová a plna nedostatkóv, 
ale indická země všie sladkosti jest přeplná a užitečná, a tiems nás po- 
silnil, abychom vší snažností s tebú váleli, abychom tvé* země dobyli, 
kterú jsi řekí všeho dobrého naplněnu hojně. A jenž trpieme my chu- 
dobu, vašeho bohactvie velice dosieci žádáme. Ale že jsi řekí, že ne- 
toliko lidem i bohóm panuješ najvyššiem, ale s tebú ne jako s bohem ale 
jakožto s člověkem barbarským mienieme bojovati, jenž jsi pln chlúby a 
marné chvály. Neb jediného boha právě vešken svět nemohl by snésti. 

Přečet list Poruš Alexandróv, rozhněval sě jest velmi, a sebrav množ- 
stvie rytieřstva a síonóv, jímižto Indičcí mají obyčej s nimi bojovati, vy- 
táhl jest proti Alexandrovi polem. A bieše vojsko Porovo velmi veliké, 
neb jměješe čtrnádete tisícóv vozóv košatých, a jízdných tři sta tisícóv, 
a pěších dvě stě tisícóv, a síonóv jměješe čtyři sta, na jichžto chřbetiech 
biechu věže dřevěné vysoké, a v každé věži třidceti oděneóv stáše ho- 
tovi k boji. 

Uzřevše to Macedonščí a Perščí množstvie vojska Porova, ztrnuvše 
zamutichu sě velmi, ne tak pro množstvie lidu, jakožto síonóv. Avšak 
s uobú stranu sjednavše sě, veliká vojska stadiu. 

Tehdy Alexander, vsed na svój kuoň Bucifaí, přede všemi svými ry- 
tieři v uodění stáše a řka Medským a Perským, aby najprvé počeli boj 
s síony, a on s Macedonskými a s Reky stáše hotov, pilně ku potkání 
jsa připraven. Ale Perščí a Medščí tak velíce ot síonóv biechu biti a 
poražováni, že nikoli nesmiechu sě před síony ukázati. Než Alexander 
bieše dřéve múdře o nepřátelech vymyslil, jenž bieše kázaí učiniti mnoho 
obrazuov a soch dutých měděných i kázal je na vozy železné vsaditi a 
do nich uhlie žeřavého místiti a dobře dýmati, aby sě rozpálily. I při- 
káza je vésti proti síonóm. A když ty obrazy uzřechu slonové, mniece, 
by lidé byli, íapáchu je pysky svými, aby je zahubili. A hned velikú 
horkostí jsú své pysky zžehli, a obrátivše sě, nikoli jsú sě nevrátili k bo- 
jování. A když vidiechu lidi oděné, utiekáchu, bojiece sě, aby svých py- 
skóv o ně nezžehli. Uzřev to Poruš, zamutií sě velmi. Perščí mnoho 
jsú Indických sstřieleli. A tak sě velmi tepiechu, že s obú stranu množ- 
stvie lidu bylo poraženo, tak že za dvadceti hodin*) ustavně jest boj 
trval. V kterémžto boji Perščí a Medščí velikú mdlobu padacím a mřechu. 
A uzřev to Alexander, rozhněval sě velmi. A sedě na koni svém Buci- 
fafovi, i vjede v boj s Macedonskými a s Reky. A hned s Alexandrem 
všickni úprkem vjedechu v boj a udatně počechu bojovati. A hned In- 
diccí počechu hynuti. Kteréžto uzřev Poruš, že jeho hynu, obrátiv plece 
poče utiekati, a oni je stiháchu a tepiechu. Sešlo jest zajisté v tom po- 
bití lidu Porova tři sta tisícóv, ale Alexandrova lidu sešlo jest devadesáte 
tisícóv a šest' tisícóv. 

Alexander rozbiv tu své stany, obětoval jest oběti bohóm vítězné a 
přikáza Perské a Indické pochovati, raněné zléčiti. Ale jiný den doby 
města Porova a uváza se v ně a všed do domu Porova, naleží jest tu 

*) Rps. má dní. 



87 

tak veliké poklady, ježto nejsú k vieře podobny. Tři sta síúpóv zlatých 
připravených s makovičkami zlatými, a na nich vinici zlatu, na niežto 
listie zlaté bieše. A na té vinici biechu hroznové křišťáloví, druzí per- 
loví, třetí smaragdoví, čtvrtí ohňáčoví, jako by od přirozenie byli vsazeni. 
Ale stěny domu toho královského biechu zlatými plechy připraveny, kte- 
réžto sekajíce Maeedonščí a Řekové, na prst jsú tíuscí byli. A biechu 
ty stěny okrášleny perlami, karbunkuíy a ametysty. Ale dvéře domu toho 
biechu sloňové, trámové ebanščí, a komory dřevěné z dřievie cypresového 
biechu ustaveny. A na sieni domu toho biechu šcepové mezi síúpy zlatě 
ustaveni, na jichžto větví rozličná plemena ptačie biechu a každý pták 
bieše zmalován podlé barvy přirozené, ale pyskové jich a nehtové z ry- 
zieho zlata biechu udělány. A ti ptákové, kterakkoli chtieše Poruš král 
aby zpievali, skrze pěsnotvorce zpievánie zpieváchu, vedle svého přirozenie. 
A naleze také v tom domu orudie zlatého přemnoho a drahého kamenie 
ze všeho plemene. Ale málo střiebra tu naleze: to vše zlato ryzie bieše. 



Zahynutí Porovo. 

Alexander přítrže k městu, kdežto Poruš s vojskem sebraným ležieše. 
A jměješe Poruš lidu oděného čtyři sta tisícóv. Tehdy Alexander zjednav 
roty, stáše na koni svém Bucifálovi a vytek přede všemi, káza u vojenské 
trúby trúbiti. I sjedesta se obě vojsce v hromadu a počesta mužsky bo- 
jovati. I padachu velice Indičcí v boji. A když uzře Poruš, ano jeho 
hynu, stal jest přede všemi a volal jest hlasem velikým a řka : Alexandře, 
nesíušieť ciesaři tak nadarmo zahubiti lidu svého, ale sám sebú má boj 
početi a dokonati. Stoj ty a lid tvój s jedné strany a mój s druhé 
strany, a my sama bojujva. Jestliže mě přemóžeš, lid mój buď tobě pod- 
dán; pakli ty v mú ruku zahyneš, lid tvój bud k mému lidu přivinut. A 
to jest proto řekl, tupě Alexandrovu postavu ; neb Alexandrova postava 
bieše tří íoktóv, ale Poruš ufaje u výsost' těla svého, jenž bieše pěti 
loket dlúhý. A hned k tomu svoli Alexander, že hned přestasta bojovati 
obě straně a vojsce, a oba krále mezi sebú bojovasta. Ale rytieři Porovi 
velikými hlasy počechu volati, aby sě pomněl král Poruš. A on uslyšev 
křik ot svých rytieřóv, obrátil sě jest k nim, co by to bylo. A hned 
Alexander přiskočiv oběma rukama mečem udeři v hlavu jeho a hned jeho 
zabi. Ale uzřevše to Indičcí, počechu s Macedonskými ukrutně bojovati. 
Jimžto vece Alexander : Biedníci, jenž po smrti krále svého usilujete bojovati ! 
I zdali neviete, že kdež správce nenie, že vešken lid bude roztržen ? Ot— 
pověděchu jemu Indičcí a řkúce : Lépe jest nám mužsky bojovati a na 
poli zemřieti, nežli viděti záhubu lidu našeho, abychom i zbožie i vlasti 
byli obíúpeni. Jimžto vece Alexander: Boj váš přestaň a v svobodu do 
svých bydel se vraťte veseli ; neb zajisté žádného bezpravie nebudete trpěti, 
neb jste mužsky bojovali. Tehdy Indičcí povrhše braň svú, počechu Ale- 
xandra jako boha chváliti. Ale Alexander rozbiv tu stany, učini oběti 
vítězné bohóm i přikáza, aby těla všech zabitých byla pochována. Ale 
krále Pora poctivě sám pochoval. 



88 

Alexander na hoře diamantové. 

Alexander, hnuv vojskem, přibra sě na kraj té cesty, tak že nemože 
dále jeti, neb biechu na přiky hory vysoké' a skalé přikré jakožto zdi. A 
uzřevše cestu jimi, přijedechu na roven, i jedechu cestu na puolnoci pat- 
nácte dní. A opustiv cestu počatu, poce sě napravo chýliti a jezdě dní 
devadesáte, přijidechu k jedné' hoře diamantové, v jejiemžto březe uzřechu, 
ano hroznové visiechu z divných perel. A jměješe ta hora dva tisíce a 
pět' set stupňóv safírových, jimižto bieše vchod na tu horu. A tu kázal 
rozbiti stany. 

Ale jiný den učiniv Alexander oběti vítězné a vzem s sebú dvanácte 
kniežat svých, jide po stupních na tu horu. A když jest byf na vrchu, 
nalezl jest tu sieň překrásnú, jenž jměješe dvanácte dveří a sedmdesáte 
oken, A dvéře všie i okna z ryzieho zlata udělány biechu. A biesta 
tu dva chrámy zlatá z ryzieho zlata. 

A všed Alexander a jeho kniežata do té sieni, nalezechu člověka 
ležícieho na zlatém lóži a v zlatohlavovém ruše. A bieše ten člověk 
veliký a krásný, jehožto vlasy na hlavě i na bradě jako najčistší snieh 
bieíé. Jehožto když uzře Alexander a jeho kniežata, klekše počechu se 
jemu klaněti. A vece ten stařec : Alexandře, ty opatřieš ty věci, ježtoť 
jest tělesný člověk ižádný neopatřil, a usíyšieš to, ježtoť jest nikdy toho člověk 
neslýchal. Jemužto otpovědě Alexander a řka : přeblahosíavený muži, 
i kterak ty mě znáš? A on vece jemu: Prvé nežli bieše přikryla povo- 
deň tvář zemskú, znal jsem tě a tvé činy. í zdali chceš zvěděti posvát- 
ných stromuov slunce a mesiece, jenž budúcie věci zvěstují a pravie ? 
Usíyšav to Alexander, naplněn jsa radostí velikú, vece: Ovšem pane,, žá- 
dám je viděti. A hned ten stařec vece jim : Složte obuv s noh svých 
a prsteny s ruku a podte po mně. Ale Alexander káza svým knie- 
žatóm povstati, a složiv obuv a prsteny s ruku, i vece jim: Podte 
po mně, Ptolomee a Perdikkase a Antioche, moji najmílejší, a vy druzí 
tu ostaňte a mne čekajte. 

I počechu choditi po tom lese, jenž bieše u veliké ohradě. A biechu 
tu stromové vysocí sto noh zvýší, a biechu podobni k bobkovému dřieví, 
a z nich teče kadidlo a balsám přeščedře. Potom chodiece po tom lese, 
uzřechu strom jeden převysoký, jenž nejměješe ani listie ani ovoce, a se- 
dieše na něm veliký pták, maje na hlavě korunu zlatu pávovu, a laločky 
ozdobená ryziem zlatem, a okolo hrdla ohníček zlatý, a na chřbětě mo- 
drý bieše a ocas z ruoženého péřie. Á když jeho uzře Alexander, di- 
vieše se spósobě jeho. I vece stařec Alexandrovi : Tento pták, jehož vidieš, 
jestiť Fénix, jenž jest jediný na světě. 

A tak jidúce po tom lese, přijidechu k těm stromem slunce a měsiece. 
Vece jemu stařec : Vzhlédni vzhuoru a o čemžkoli chceš zvěděti na své 
mysli, zvieš. Ale zjevně neroď mluviti. A ti stromové vysoci biechu 
velmi. Strom slunečný jměješe listie jako ryzie zlato zarděíé a stkvúcie, 
a strom měsiečný jměješe listie střiebrné, jasné. I vece Alexander star- 
covi : Kterým jazykem dadie mi odpověď ? Vece jemu stařec : Strom slu- 
nečný indickú řečí počíná a řeckú skonává, ale strom měsiečný řeckú po- 
číná a indickú skonává. Tehdy Alexander, políbiv strom, v svém srdci 
poče mysliti, vrátí-li sě s vítězstviem do Macedonie. Tehdy strom slunečný 



89 

indickú řečí otpovédě : Tys skrotitel světa a pán všech národuov, ale 
otcového královstvie po všie časy neuzřieš. Ceíý rok žriv budeš a osm 
měsiecóv, a jemož najviec ufáš, áéi napitie smrtediné. Ale Alexander na 
své mysli vece : Pověz mi, prebíahosfavený strome, kto mě má otráviti 
a zahubiti? Otpovědě strom: Bude-liť zjeven muž ten, ježtoť tvé skutky 
zruší, ty jeho zabieš a setřeš, a tak by mé řeči potuchfy. V ta doby 
vece stařec Alexandrovi : Neroď se viece truditi, ani otázek o budúcie 
věci činiti, ale vratme sě zase. Tehdy jide zase Alexander a kniežata 
jeho, a píakaf jest hořce pro tak krátký čas života svého a kniežata 
s ním píakáchu. 

A když jsú přišli k tomu paláci, kdežto jiná kniežata jeho čekáchu, 
obuli jsú sě zase. I řekí jest stařec Alexandrovi: Vrať sě zase, neb již 
nenie ižádnému pójčeno tak daleko jíti. Dále již nejezď, ale drž se na 
puolnoci, neb ješče nemóžeš pres mnoho měst a zemí jeti. A to řka 
šei jest do sieni, ale Alexander s kniežaty svými sešli jsú dofuov a přišli 
jsú ku vojsku. 



XVII. 
Tomáš ze Štítného, 

Nejznamenitější prosaik staré doby, jehož spisové vždy zůstanou 
přední ozdobou literatury české, jest Tomáš ze Štítného. Narodil se 
asi 1. 1325 na otcovské tvrzi. Štítné jménem, která leží severně od 
Jindřichova Hradce. Vychován byv od rodičů nábožných, ztrávil 
mladá léta svá v Praze, vzdělávaje se na nově založeném učení 
Pražském a s horlivostí poslouchaje kázaní velikých tehda řečníkův 
duchovních. Známost' osobní s muži výtečnými, kteří za let Karlových 
a prvních Václavových usilovně pracovali o zvelebení mravů a kázně, 
zachovával a pěstoval i do mužských a kmetských let svých. Sám 
to připomíná o M. Matěji z Krakova, o M. Vojtěchovi, o M. Albrech- 
tovi, o M. Matěji z Janova, o Konrádu Waldhauserovi, jmenovitě ale 
o Janu Miličovi z Kroměžíře. Čeho získal z úst učitelův a kazatelův, 
z obcování s přátely svými, z bedlivého čtení jmenovitě učitelův cír- 
kevních, to, odebrav se na tvrz svou, po svém spůsobu vzdělával k 
poučení dětí svých. Později teprve jal se díla svá spisovati tak, aby 
se hodila většímu obecenstvu. Činnost' jeho nalézala však dosti ne- 
přízně mezi muži, kterým nebylo po chuti, aby učení, posud latinou 
zahalované , mělo učiněno býti přístupné lidu obecnému. Všelijak 
hleděli Štítného osočovati, vytýkajíce mu i to, že mistrem nejsa smí 
psáti o věcech mistrům prý jen příslušných. On však, jsa sobě po- 
vědom, že dobře jedná, dbal utrhačných jazykův tím méně, ješto 
mužové, na něž o tom úsudek přede všemi příslušel, spisování jeho 
schvalovali. ,.I já to znám, ež mistr nejsem/ dí v homiliích , r ale 
mistróv jsem sě vtom nepokrýval. Věder mistr Vojtěch, ež já píši, 
arcibiskupovi jsem ukazovaí, korrektor věděl od dávna, M. František, 
zvfáští jeden papežových. Chválili to, ježto píši; ižádný mi z nich 



90 

nebránil. A af řku, ač nemúdře, jako bych se, nejsa hoden, chtěl 
vrovnati velikému : zdalij' mistr byl sv. Bernart? Ó by mnozí zna- 
menali, co se praví, a netbali, kto to praví, ano i po mrzutém žlebu 
často teče čistá voda." 

Pěkné a pravdivě charakterisuje Štítného spisovatel Počátkův 
církevního rozdvojení v Čechách, řka takto: „Štítný byl křesťanský 
filosof v plném toho slova smyslu. Četní a rozsáhlí spisové jeho po- 
hybují se veskrze na poli náboženském ; označeni jsou znakem oné 
filosofie, která ve smyslu sv. Augustina ne od Boha svádí ale k Bohu 
vodí, poněvadž se snaží chápati pravd Božích rozumem potud, pokud 
právě rozum lidský stačí; dýše v nich duch té skromné moudrosti, kteráž 
naplňuje mysl ne hloubavou nevrlostí, nýbrž bodrou smířenlivostí." 

Zemřel okolo r. 1400. 

Spisové Štítného dílem jsou původní, dílem přeložení z latiny. 
K prvním náležejí : Knihy š estery o obecných věcech 
křesťanský ch (Vyd. od Erbena 1852), Řeči besední, slo- 
žené ze dvou dílův : z rozmlouvání duse s svědomím a z rozmluv 
nábožných, Homilie na neděle a svátky. Překlady Štítného jsou: 
O sedmi vstupních stavu duchovního (Bosáka Davida), o boji hříchův 
proti ctnostem (sv. Augustina), Zjevení sv. Brigidy (dominikána Re- 
gniarda), o přípravě srdce (Hugona), o sedmi chodbách (sv. Bona- 
ventury), výklad na knihy moudrosti (Roberta Holkota), o stavu člo- 
věka vnitřního a o čtveru zlem (Richarda a Seto. Victore), výklad 
Páteře a na Zdrávas Maria. K těm se druží některé menší spisky, 
o nichž nelze říci bezpečně, zda-li jsou překlady či samostatné 
práce, jako : o hříších, o šlechetnostech , o čtyřech šlechetnostech, 
o sedmi šlechetnostech proti sedmi úhlavním hříchem , o sedmi 
dařích Ducha svatého, o sedmeru blahoslavenství, o desateru Bo- 
žím přikázaní, o dvanácti radách, o dřevu múdrosti, o korábu Noe- 
mově atd. 



I. Z knihy sv. Augustina „o bojováni hřiechóv s šlechetnostmi." 
O milování tohoto a onoho světa. 

Miíovánie světa die takto: I co kraššieho, co ctnějšieho, co-li móž 
býti rozkošnějšieho, co libejšieho, než což zde před sebú v tomto světě 
vidíme ? Ó kak jest divně nebe obchránifo veš svět, kak divně jest okrá- 
šlen svět povětřiem a pochotným světíem slunečným! A také že mesiec 
se tak divně mění, ano jeho ve čas přibývá, ve čas ubývá. Kak jest divná 
rozličnost hvězd a divný jich běh, a kterak je země utěšená v rozličném 
kvietí a v chuti ovoce rozličného, v rozkošné' kráse luk, potokóv, dubrav 
krásných a v hájovém cliíadu, v květu sadovém, v procházení v čirých 
polích, ano tráva jako hemže rostúc, ano sě obilé valmo z zemí valí, ano 
vinné kořenie tak rozkošně okoío sebe své jabřadky rozpustiío. Malá— liž 
útěcha v rozličných ptákóv zpievání a v divném zpořiezení péřie krásného 
pávového i jiných rozličných ptákóv, a v jich prudkém a hbitém létání 
i sem tam poskakování ? Maíá-liž kratochvil v íoviech s sokoly, s ja- 



91 

strany, s krahujci, s ohaři, s chrty, s vyžlaty, v běhu komonstva a v křep- 
kosti i v skociech zvieřat rozličných, ande ono hbitá, ono prudká, ono 
křepká ? A maíá-li jest útěcha v krásném stavení, v sieniech veselých 
a zepsaných malováním přerozkošným ? A tak i o jiném utěšení to- 
hoto světa. 

Ale miíovanie bydla nebeského odpoviedá řka : Kdyžf sě tak líbí 
krása a sličnosf zdejšieho světa, jejž jest nikakež nelze trati, ó kakf by 
sě jměia líbiti krása a sličnosf onoho světa, jež věc trati bude! Ktož 
jie dojde, věc s ní ostane. A zej' přerozkošná tam krása, dobře tomu 
móžem porozuměti tiem : Když jsú mnohé útěchy a tak krásné věci v tomto 
bezbydlí: což pak tam jsú krásné a utěšené, kdež jest bydlo věčné? 
Když má žalář tento tolik libých věcí v tomto bezbyrilí : co jich pak má 
sieň nebeská. Když jsú také rozkošné věci, jimiž daruje přáteíy i ne- 
přáteíy své Hospodin zajedno : čím pak jsú rozkošnějšie, jimiž jen své 
zvolené přátely daruje. Když tolik útěchy jest v tomto času, kdež jest 
čas pracovánie : coj' pak tam v onej věčnosti, kdež jest čas hodovánie. 
A protož spusť s mysli milost tohoto světa, kdež ižádný nenie tak ščastný, 
by neztratil toho, což najviec miluje, a počni milovati radosť onoho světa, 
v němž každý jest tak ščasten, že věc to bude jmieti, což by najraději. 

Pakli by rad vzvěděí, coj' tam, pověděíť jest prorok i svatý Pavel, 
žej' tam ta rozkoš a ta radost, jakéž jest ani oko vídalo ani ucho slý- 
chalo ani kdy člověku v srdce takáž přicházela, jakúž jest Buoh připravil 
těm, ježto jej milují. K tomu štěstí vzdycháše, a maje mnoho sbožie 
světa tohoto, David, a řka: I co jest, bych nejměl na nebesiech, a čemu 
mi jest to bez tebe býti na zemi? A pravieše také, kakžkoli mnoho jmě- 
ješe králových krmí : Nasytím sě, když sě zjevně tvá chvála ukáže. A 
opět : Žedí sě duše má k Bohu živému, jako ten, jenž by rád pil. I kdy 
přijdu a ukáži sě před obličejem Božím? A opět: E hoře, kak sě jest 
prodlilo mé bezbydlé! Protož sv. Pavel i žádáše, by rozluce sě s tělem, 
i byl s Kristem. 



II. Z knihy bratra Davida bosáka o sedmi vstupnich. 
O pokoře. 

Pokora jest dobrovolné mysli poníženie z opatřenie své křehkosti 
i jiných svých nedostatkóv. Praví sv. Bernart: Pokora jest ta šlechet- 
nost, jíž člověk, pravě sě poznaje, obíacinie sám sobě. Dvoje věc nás 
napomíná, abychom pokorni byli: jedna, když znamenáme, co jsmy; druhá, 
když znamenáme, co nejsmy. 

Když znamenáme, co jsmy, musímy pokorni býti ; neb jsme v sobě 
nestateč, ale od Boha jsme to, což jsme. A protož nemóžem tiem hrdi 
býti ; neb cizí mocí, múdrostí i dobrotu to jest, což jsme, a on sám má 
z toho chválu, jímž jsme to, cožkoli jsme. A ta pokora jest svatých a 
pokorných i dóstojných lidí, ježto čím jsú větší, tiem sě viece pokořie 
a z toho, což jmají dobrého, ne sobě ale Bohu chválu vzdávají. Zíoděj- 
stvem jest vinen ten, ktož sobě co zóstaví toho, čímž vládne, bez vuole 
pána svého, a praví Hospodin skrze proroka jednoho : Chvály své jinému 



92 

nedám. Rád nám dá prospěch v dobrém, ale z toho chválu ostavil 
jest sobě. 

To, což se kto čím honosí, jímžto nenie, činí jako blázen, když sě 
mní múdrýni a žebrák králem. Tresktaí Buoh skrze sv. Jana muže jed- 
noho takto, řka: Pravíš „jsem bohat a nenie mi ničehož potřebie;" a 
zda-1' nevieš, že jsi huben a psoten, chůd, slep a nah ? Tak nás Hospodin 
osvěcije, když jsme slepi sě zrodily nevidúc pravdy: blátem oči pomazuje, 
z něhož jsme učiněni. A tak najprv sami sě pocnem poznávati a potom 
toho, jenž nás jest osvietil, a věřiec ven, jemu sě modliti. Ten z Máta 
zrak přijme, ktož znamenaje svú nestatečnosť, pokořen bude. 

Trojí pokoru máme mieti, tociž v sobě, k bližniemu a k Bohu mámy 
býti pokorni. 

V sobě, znamenajíc svú křehkost a nestatečnosť v nedostatciech při- 
rozených tělesných i duchovních i v těch, že svú vinu vždy sě tiehneme 
ke zlému. Protož to pomniec, budem pokorni, řeč, odpověď, i všecky 
obyčeje pokorné majíc, táhnúcsě k tomu, abychom i v sprostných věcech pohodlé 
učinili těm, s nimiž jsmy, posluhujíc jim, pomniec nato, že Syn Boží nepřišel, 
aby jemu síúžili, ale aby on síúžii. A tak i nohy ráčil svým mlazším 
umývati, abychom my též činili, na rovném ruše a pokrmu dosti majíc. 

K bližním máme býti pokorni, nesúdiec jich drze, ale ctiec je z viery 
a majíc je nad sě. Neb což dobrého jest v kom, toho druhý nevšeho 
vidí, ale své zlé každý vidí v sobě, chce-li. Protož bez falše móž jeden 
druhého lepším ranieti, než jest sám, aneb že by snad lepší byl, by jemu 
tíž darové byli dáni. Tak praví sv. Pavel : V pokoře majíc výše jeden 
druhého, mezi sobu počest činiec jeden druhému, a pokorně, ač co potká 
od někoho protivného, přetrpiec. 

I jsú z bližních jedni nám rovni, druzí vyšší, třetí poddáni. Protož 
coj' řečeno nynie, toj' mezi rovnými rozuměti. A kak slušie pokornu 
býti k vyšším, sv. Pavel k dřevniemu dvé rozkazuje a řka : Poslušní buďte 
svých starost a jim poddáni. Poslúchati jest naplniti přikázanie, ale býti 
poddánu jest pokornú myslí býti pod nimi jako pod Božími posly v tom, 
což nenie proti Bohu. Kak by pak k nižším byl pokořen, znamenaj, coť 
praví sv. Pavel: Učiněni jsmy malými mezi vámi právě jako ty ženy, 
ježto svými prsmi chovají svých dietek. A tak Kristus také praví: Já 
jsem mezi vámi jako ten, jenž síúží. A také jest psáno: Vódcťs jich uči- 
něn, budiž mezi nimi jako z nich jeden. A podlé toho trojieho pověděnie 
každý, ktož vládne druhými, má najprv býti jako z nich jeden v pokrmu, 
v ruše, v práci, leč by zvíáščie potřeba jiné kázala aneb nemúdrá pod- 
daných hrdost. A také býti má jako maiitký mezi nimi na své mysli, 
nemně, by oni proň byli, ale že on jest pro ně, a že pro sě i pro ně 
má vydati počet Bohu. Má také býti jako ten, jenž síúží mezi nimi, do- 
brotivě je veda a jich trpě nedómysíy a přiekiad jim dobrý dávaje. 

K B ohu mámy pokorni býti, najprv abychom pomniec, zej' on náš Buoh 
a náš pán i súdcie náš, vždy poddáni byli a poslušní, a pak-li kde pohýříme, 
abychom se inhed káli. A druhé pokorni máme býti proti Bohu, trpiec po- 
korně, což na ny přepustí, nevrtříc ale rozumějíc, že jsme dóstojni trpěti. 
A třetie abychom hrdi nebyli z jeho dobrodinie, ale znali to, že ne pro 
naše zaslúženie ale z své dobroty sprostně činí nám dobře, a miloval 
nás dřéve nežli my jej, i zvolil i poznal nás a spravedlny a svaty nás 



93 

činí. Protož máme jemu dieku snažně a pokorně vzdáti a nemnieti, bychom 
co jměli z sebe; neb jakož David praví, on jest učinil ny, ale ne my 
se sami. 

Kakžkoli z toho domyslný mohl by znamenati vstupně pokory ; avšak 
aby zřiedlnější byly, znamenaj tři vstupně jejie. První jest, aby rozuměl 
člověk své křehkosti a jiným svým nedóstalkóm a neklamal sám sebú, 
hledaje daremnie chlúby. Pak-li bude libá počest', sám na sě oskřiekni 
se, věda, že tebe zrnek ponúká k tomu a ty pak chceš jemu již uvěřiti, 
a věda, že nic nemáš svého, jen což od Boha a doniž Bóh chce a nic 
dále. Praví David: Synové lidščí, i proč milujete ješitnost' a hledáte lži? 

Mohíť jest nás dobře Buoh učiniti anděíóm rovny, ale chtěl jest, 
abychom pokoru došli chvály věčné. A protož také Bóh milý,* když 
všecky zeskrz hřiechy nám odpustí na křstu, pokuty za hřiech přirozený 
zde na světě nám nesejme, abychom vždy majíc na paměti své hubenstvo, 
pokorni byli a nevzpýchali. Jako náš otec první, netbav Božieho přiká- 
zanie, i upadl v hřiech a v pokutu hřiecha i se vším svým panárodem, 
pro nějžto i dnes všichni jsme v práci. 

Druhý vstupeň pokory móž síliti, když netolik sám sobě člověk jest 
íacin v svých činiech, ale i od jiných trpí pokorně, když ho pokorně vážie. 
A proto že pravdu miluje a sám sebe tú oblastní milostí nemiluje, chtěl 
by, kdy by to jiným nebylo škodno, aby všichni viděli jeho poíoženie, 
aby neuměli jej lepším, než jest. Neb praví sv. Řehoř: Jakož pyšní hledají 
cti, talréž často pokorní, když na ně netbají, radují sě. Ten vstupeň 
vysoký jest a velmi málo jest jich na něm. A protož henie to div, že 
nemáme jiných šlechetností, když té, ježto jest máti a pěstím jich, v sobě 
nevidímy. Proč by to bylo, že by ten, jenž jest bohat v miíosrdenstvie 
a jenž jest svého syna pro ny poslal k smrti, otec nebeský, ostavil nás tak 
chudý v šlechetnostech, kdy bychom jich hledali snažně a v pokoře? Ale vidí 
Hospodin, že nejmámy pokory, i nedá nám jiných šlechetností, abychom ne- 
padli tieže. Neb vyššiemu stavení hlubšieho krumfestu jest třeba, a tepěíé 
dřevo, nebude-li jmieti Mubokého kořenu, spieše vietr vyvrátí Protož ktož 
chce rád dosieci šlechetností velikých, ten sě najprv hluboce upokoře, ulož ; 
neb jakéžť sě Bóh protiví pyšným, takéžť své dary dává pokorným. 

Třetí vstupeň pokory jest, když kto i u velikých Božích dařiech po- 
koru sdržie v velikém dóstojenství a to vše, což mají, ne k své obracijí 
ale k toho chvále, od něhož pocházie všecko dobré. Tu jest pokoru jměía 
Matka svatá, ež vidúc, zej' ze všeho světa vybrána jediná, aby byla Boží 
matku, však pokorně jeho služebnicí sě jmenuje, řkúc: Vezřeí na poníže- 
nie služebnice své. Tu pokoru jměí jest Kristus, že jsa roven Otci Bohu, 
jako by v tom ponížil sebe, žej' ráčil člověkem býti a smrť přijieti 
ukrutnú. Tej pokoře učil jest své apoštoly, řka jim : Učte sě ote mne, 
neboť jsem sklidný a pokorného srdce. Tu pokoru jmají andělé i všichni 
svatí v králevství nebeském, že jsúc plni všeho dobrého a všie cti naj- 
vyššie, však ijednoho hnutie pýchy nemají z toho, a tiem jsú pokornější 
v sobě, čím jsú vyšší v Bože. Ta pokora jest lidí svrchovaných, ježto 
čím jsú větší, tiem pokornější ve všem, v rozumiech, v řeči, v žádostech i 
i ve všech činiech svých. Neb ač ten sě pokoří, ježto nejma čím hrd 
býti, ale to má, zač by sě styděl, kakž koli dobra jest pokora : však 
nenie k divu podobna. A když by syn sedláka některého nechtěl síliti 



94 

syn králóv, dobrá jest sprostnost, aneb chudý, když nechce síúti bohatým : 
avšak nenie to div. Ale když ten, jenž má chválu od jiných a jehož 
v cest mají, jemuž pochlebují, jest při sobě, nezajda v chíúbu, a zná se, 
že je to vše dar Boží: toť jest zde na tomto světě divná a řiedko ví- 
daná pokora. Ano mistr pohanský Seneka praví, že nic nesnadnějšieho 
tomu, ktož chce v skrovnosti býti, tociž ve všech činiech svých 
vhod sdržeti se, neupřieliše ani mnoha ani máfa, než pochlebenstvie sě 
vystřieci. 

III. Z homilií. 
Rec v úterý po velice noci. 

Hod tento zpievají na nešpoře u křstitedlnice, vyjdúc z kóru, „ež 
když lid izrahelský vyšeí z Egypta, rod Jakubóv z lidu chatrného, uká- 
zalaj* sě židovská svátost' a moc lidu izrahelského. Moře uzřelo a uteklo 
a Jordán obrátil sě jest zase." A když kostel připomíná hod veliko- 
noční stare'ho zákona, v němž jest lid Boží vyšeí z Egypta v prolití krve 
beránka bez poskvrny, ježtoj' nám znamenalo, ež v prolití nevinné krve 
Pána našeho Krista budem vyvedeni z ďábelské moci a duše svatých otcóv 
z pekelných temníc : chci vám také něco řieci o tom. 

Ale aby lépe tomu srozuměli, coť bych pravil, najprv znamenajte, ež 
když lid židovský rozpíodil sě v egyptskej zemi, súžen těžkými robotami, 
volal k Bohu a Bóh je divně a mocně vyvedl odtud, ukázav, ež jest lid 
jeho. A když šli odtud, bylo skoro před nimi moře. A když k moři 
přišli, ano je honie stihajíc jich nepřietelé, Mojžieš kázáním Božím udeřil 
v ně prutem, a moře sě rozstúpilo ; a ježto jim, donidž před nimi, byío 
k strachu a ku přiekaze, tu jim pak byío ku pomoci ; neb i s pravé i s 
levé strany stáío jako zeď rozstúpiv sě, a oni prošli je suchu nohu. A 
když nepřietelé po nich vešli, sliío sě na ně moře a stopiío všecky. A 
když jsú je tak za sebú jměli, ježtoj' jim byío dřéve ku přiekaze, by sě 
byío nerozstúpiío, to jim byío k bezpečenstvu, když za nimi byío. Ó 
kak jim jest mohío veseío býti, když sej' staí s nimi tak znamenitý div, 
až jsú v zastupiech jdúc zpievali, řkúce : Zpievajme Hospodinu síavně, nebť 
vzveličen jest. Potom daí jim Hospodin zákon psaný a rozkázal jim skříni 
svátosti učiniti, A mnoho přejměvše rozličných potek, jdúc po púšti, pak 
k Jordánu přišli a tu opět znamenitý druhý div stal sě s nimi, ež Jor- 
dán vzhoru sě obrátií zase hořejší stranu a tak sě vysoko vzprýštií, ež 
zdaleka byío viděti, an jako jedna veliká vzrostí hora. A dolejšie strana 
doíóv sběhía v moře. A tak Židé, lid izrahelský, vešli v svatů zemi 
skrze Jordán tak rozdělený. A kázal jim Bóh dvanadcet velikých kamenóv 
vynésti z Jordána a na březe postaviti, a jiných dvanadcet leckdes vezmúc 
aby v Jordán vnesli , aby ten div vždy v paměti jim byí a ta miíosř a 
pomoc Božie. A takto jim byí přikázal Bóh jíti přes Jordán, aby kněžie, 
vezmúc skříni svátosti, šli k Jordánu a lid šel za ní a jmaje ji před sebú 
dva tisíc loket. A jakž kněžie s tú skříní svátosti vstúpili v Jordán a 
jen nohy omočili, tak dolejšie strany Jordána ubylo, ježto v moře vtekla, 
a hořejšie stála roslúc a prýštiec sě vzhoru. A tak oschlo, kdež kněžie 
stálí. A když opět vstúpili híúbe a nohy omočili, takéž sě stalo, až i 



95 

stáli tu, kdež byla najhfubšie řeka. Tak vždy pomalu postúpajíc, až všecka 
dolejšie strana vtekla v moře a hořejšie sě zase obrátila a vzhoru vzprý- 
štiía. Tuž stáli kněžie s skříní svátosti, až vešken lid přešel a každý 
rod, jakž jich dvanadcet bylo, vnesl v Jordán svój kámen a jiný z Jor- 
dána vynesl. Á tak vešli do svate' země. 

Tof vzpomínaje David, die v žaltáři : Když Izrahel šel z Egypta, rod 
Jakubóv z lidu chatrného, Židóv svátost sě ukázala a moc lidu izrahel- 
ského. Moře vidělo a uteklo a Jordán sě obrátil zase. 

Když svatý kostel vzpomíná to, coj 1 sě tělesně dáío mocí Boží k 
utěšení lidu jeho, jakž jste slyšeli v tej pověsti, vezmem z toho někaký 
podobný duchovní rozum k utěšení duchovniemu. A toť sě k tomu při— 
podobnává. Coj' Egypt, ježto temnost slově, než dosti slepý a temný 
běh světa tohoto obyčeje, v němž lid izrahelský, tociž ježto vidie Boha, má 
súženie? Vidúc, coj' pravda, i býti v slepotě podlé obyčeje tohoto světa, 
súženieť jest svědomí dobrému. Ale budem-li volati k Hospodinu, vyvedef 
nás z toho Pán, ež ostanúc žádosti světa slepého, pójdem, potáhnem sě k 
životu duchovniemu, kdež bychom svobodně síúžili Bohu. A jakož sěj' to 
stalo s Židy tělesně a znamenitě, ež sěj' jim tak moře rozstúpilo a Jor- 
dán sě obrátil zase, než jsú vešli v tu zemi svatu: takéž duchovně to 
dvé sě stane s tiem, ktož vyjde svií žádostí z světa a potáhne sě k ži- 
votu pravě duchovniemu, a donidž to obé divně s ním sě nestane, dotud 
nenie ještě pravě v pokojném duchovenství. Najprvěť jest vyjíti z svět- 
ského obyčeje, a tot nám těžko bude, donidž před námi jest přiekazno 
moře; neb obyčej hřiechóv bude nás stihati až k moři, jakož jsú Egyptští 
stihali až v moře lid židovský. Ale nerozpaeíme-li sě, pomož nám Bóh ; 
rozstúpí sě moře a ti naši zlí světští obyčeji v tom budu moři zahlazeni. 
A tak bude nám moře pomocno, když je projdem, ještoj' nám bylo ku 
přiekaze, donidž jest před námi bylo. Mořej' hořké a zabyíé, i móžem 
jim rozuměti bázň světsku, žalost, hněv i cožkoli takového, ježtoj'' teskné 
a hořké. Donidž kto má to moře před sebú, ež sě bojí žalosti světské, 
tuhy po světu, tesknosti, brzo sě rozhněvá, závidí : dotud nesmie z Egypta, 
leká sě toho moře, nevie, kudy by mohl minuti je. Ač již vyjde a počne 
sě táhnuti k duchovenství, však s rozpáčí a strachem, by nepřietelé ne- 
postihli a neuvedli zase do Egypta, tociž dřevní světští obyčeji by opět 
v svět neuvedli zase a v tuž slepotu, v níž jest byl dřéve. Ale ktož 
vyjda i jde před sě bez rozpači, v Bóh ufaje v najpilnější potřebu, když 
bude všecka žádost jeho volati k Božie pomoci: rozstúpí sě moře; neb 
udeří v ně prutem sudu Božieho, jakož Bóh kázal, tociž, maje súd Božie 
upřiemé spravedlnosti na paměti, rozstúpí sě před ním bázň světská, hněv, 
tesknost, žalost i cožkoli takového, ježto bylo ku přiekaze hnuti sě z 
světského obyčeje, a pojde skrze to, ano jemu obapol to jako zeď ku 
pomoci i s levé i s pravé strany. 

A když pak tu žalost zlého přemóž a ztopí jako nepřáteíy dřevnie 
světské obyčeje, ež již nebude sě báti, nebude sě strachovati ztráty svět- 
ských věcí, nebude pro světské škody nebo kteréžkoli světské nelibé potky 
teskniti sobě, již to moře má zase ku pomoci a bezpečstvu, žalostě jen, 
coj' dřéve obmeškal dobrého. S kým sěj 1 ten div vlaští Božie moci ne- 
stal ještě, ež jest tak neprošel tohoto moře a má před sebú, ještě sě 
mútě pro světské věci, lekaje škod světských, ačť jest vyšel žádostí z 



96 

světa, nepomóž-liť Hospodin jemu skrze to moře, popadnut jej nepřietelé, 
jeho dřevní obyčeje, a uvedli zase do Egypla. 

Druhý div o Jordánu ne inhed se stane, když vyjde kto z světa na 
Boží cestu, počna sě táhnuti k duchovenství. Jakož Židé, vyšedše z Egypta 
i moře přešedše, prvé manny jedli, zákon psaný od Boha vzeli, mnoho pra- 
covali, často bojovali, rozličné jmievali potky; a také ne inhed spolkem 
ale ponenáhíu sešía dofóv v moře dolejšie strana Jordána a hořejšie sě 
prýštila , rostúc vzhoru zase : takéžť bývá duchovně tento div druhý. 
Když již člověk vším úmyslem z světa vyjde a i moře již projde, jakž 
jste slyšeli, ještě nejednú úmyslem pohne tam nebo sěm. Nežli sě jemu 
obrátí tak Jordán zase, musí trpěti pokušenie a bojovati protiv světské žádosti 
a tělesnej a tak pozná v rozličných příhodách své hubenstvo a nestatečnosť 
věcí světských a milost Boží. Tuž teprv k Jordánu přijde a rozdělí sě 
Jordán jemu, ež hořejšie strana obrátí sě zase vzhoru, odňavadž jde, a 
dolejší staví sě v moři. 

Jordán milost' znamenává; neb jakož jest Jordán silná řeka a síadkú 
má vodu, takéž v milosti]' sladká pochotnosť, a silná]' milost jako i smrť. 
Smrť vše sběře a milost vše snese." Ale ktož chce k životu pravě du- 
chovniemu, musí divně miíosť rozděliti. Jakoj' Jordán rozdělen prvé, 
než vešli Židé v svatu zemi : musí člověk poznati sě, poznati všech stvo- 
řených věcí nedokonánie a poznati Boha, jenž plnost jest dobrého všeho. 
Tuž teprv bude mdleti jemu miíosť a misati k světským věcem a k Bohu 
rósti. A čímž člověk dómyslněje a hlúbe spatří to, kak jest Pán Bóh 
vše dobré jeho a kak jsú nestatečné všecky v sobě věci světské a 
kak jsú k dobrému věčnému mnohé přiekazny, ktož sě jim poddá mi- 
lostí: jako by s skříní svátosti hlúbe híiíbež v Jordán vstúpif. Neb to 
spatřovánie Božské velebnosti a světské nestatečnosti jest v člověčiem 
srdci jako svátost v oné skříni, s níž když hlúbe híúbež v Jordán kněžie 
postúpali, dolejšie strany ubývalo a hořejšie rostla vzhoru. Takéž tak 
móž hluboce velikú Boží moc člověk spatřovati a nestatečnosť věcí svět- 
ských, až by sě tak miíosť i rozdělila, jakoj' sě byl před onú skříní 
svátosti rozdělil Jordán, ež by miíosť k světským věcem vždy misafa, až 
by v hořkost sběhla, v žalost' sě obrátíc, zej' sě ještě něvčem s nimi 
obierati, ještě jich ovšem nebýti prázdnu, a nic by libosti neostalo k svět- 
ským věcem. A miíosť k Bohu by sě zase k němu obrátila, od něhož 
jde, a vzhoru rostla, až by sě té veliké hoře, ježto Krista znamenává, 
vrovnávala, jenž nás tak miloval, ež mnoho nepohody trpěl za ny, až i 
smrť těžkú. Takéž takový člověk byl by hotov i umřieti proň. A taká 
miíosť zdaleka by zřiedlna byla, jakoj' bylo zdaleka viděti Jordán, když 
tak byí vzrostí vzhoru. 

Donidž kto tak milostí nerozdělí, ač ne sám svú siíú, ale s darem 
Božie milosti, dotudť nenie v pravém ještě duchovenství. Ale jakož ne 
inhed spolkem ale ponenáhíu Jordán tak sě rozdělil, takéž ižádný sě ani 
do sebe ani do jiného nerozpakuj, ačť inhed brzo velikým nenie. Tu kdež 
jest najvýš, z nízká inhed nelzej' vstúpiti ižádnému, ale ponenáhíu ubývá 
milosti k světským věcem a k Bohu roste. 

I toj' sě stalo, ež když Židé prošli tak Jordán, kázal jim Bóh, aby 
každý rod, jakož jich dvanadcet bylo, vnesl kamen svój v Jordán, aby 
tam potonuí a zahřezí, a z Jordána aby vynesl a na březe postavil k 



97 

tej paměti, ež jsií tak divně byli Jordán prošli. Takéž ktož tak vejde 
v duchovní úmysl svým pilným mysli přemietániem o duchovních nebeských 
věcech a o světských, tak rozdčle milost, jakž jste slyšeli, má vnésti v 
tu milost dvanadcet kamenóv a potopiti v ni a jiných dvanadcet vyne'sti 
z nie a znamenitě postaviti. Tiem kamením móžem znamenati tvrdosř 
neb pevnost a těžkost, jakož ty věci má do sebe kámen. A ta těžkost 
neb tvrdost móž i ve zlém i v dobrém býti. Protož zíú tvrdost, ještoj' 
kto tvrd ve zlém protiv dobrému hnutí, má duchovní člověk v tej milosti 
zatopiti, skrze niž jest všeí v duchovenstvie, když mu jest k Bohu se 
byla obrátila a všecka sešla k světským věcem. A z té milosti má 
vynésti jako dobré kamenie, aby byl peven v dobrém, těžek a tvrd v po- 
kušení , sebú nedada hnuti od dobrého , aby v stálosti dokonal po- 
čaté dobré. 



IV. Ze zjevení sv. Brigity. 
jednom květu, ježto měl pět listo v. 

Požehnané buď jméno tvé, synu ; čest buď tvému člověčenství nad 
to nade vše, což jest stvořeno ; chvála buď Božství tvému, ježto jest i s 
člověčenstvím tvým jeden Buoh. 

I vece syn Boží : Matko, ty jsi podobna k květu, ježto jest rostl 
v malém údolí, u něhož bieše pět hor vysokých. A ten květ zrostl ze 
tří kořenóv přiemýrn svým prutem beze všech sukóv. A ten květ měl 
pět listóv plných všie pochotnosti. A to údole s ním vyrostlo nad těchto 
pět hor a listové květu toho rozšířili sě nade všecku nebeskú výsost a 
nade všecky andělské kuory. Ty jsi to údole pro svú pokoru, ježto^ ji 
měla mimo jiné. Ta jest zrostla nad pět hor. Jedna hora byl Mojžieš, 
ježto jest zákon ustavený mému lidu měl jako obklíčen v své hrsti: ale 
ty jsi jeho naplnila, neb's měla v svém náručí obklíčena pána zákona vše- 
likého ustaveného. Druhá hora byl Eliáš, ježto jest tak svat byl, že 
i s tělem i s duší vzat jest v svaté miesto : ale ty vyššie jeho, neb ty 
jsi v svém těle i v duši vzata nade všecky andělské kuory k svému synu 
do jeho trónu, s nímž přebývá tvé čisté tělo. Třetí hora byía jest síla 
Sampsonova, síla, ježto ji jest měl nade všecky lidi, avšak jej črt svú 
lstí přemohl : ale ty jsi svú silu črta přemohla, protož jsi silnějšíe Sam- 
psona. Čtvrtá hora byl David, ježto jest byl podlé srdce mého, avšak 
upadl v hřiech: ale ty jsi byla všie podlé mé vuole a nikdy jsi nezhřešila. 
Pátá hora byl Saíomún, ježto jest byl pln múdrosti, avšak sě zbláznil : 
ale ty jsi byía plna múdrosti a nikdiež jsi nebyla nemúdra ani oklamána, 
protož ty jsi výše Šaíomúna. 

A ze tří kořenóv jest tvój květ vyšel; neb's ty od své mladosti měla 
rozom Boha a milost a posíušenstvie. Z těch tří kořenóv vyrostl prut 
beze všech sukóv, tociž vuole tvá, ježto sě nikdy nikam nepochyliía jedno 
k mé vuoli. 

A ten květf měl pět listóv, ježto jsú zrostly nade všecky andělské 
kuory. Ty jsi jistě ten květ, jehož jeden list jest počestnost tvá, ježto jest lak 
veliká, že andělé moji, ježto jsú v tak veliké počestnosti, zřéc na lvu 
počestnost, vidie ji nad sebú. Druhý list jest miíosrdenstvie tvé, ježto 

7 



jest bylo tak veliké, že když jsi viděla hubenstvo všech duší, měía's nad 
nimi slitovánie, a velikďs na sve'm srdci muku trpěla při mém umučení a 
v mé smrli. Andělé plni jsií miíosrdenslvie , ale bolesti netrpie nikdy; 
ale ty vtom slitování, ježto jsi měla nad huhenstvím duší lidský* h, radši 
jsi chtěla tu všicku bolest' trpěti pro rnií smrť, tiež by byla jie prázdna. 
V tom jest tvé miíosrdensívie nad andělské. Třetí li<t jest tichost tvá. 
Tuť také mají andělé, nebť všem dobrého přejí : ale ty před svú smrtí, 
jsdc v těle, měía's vuoli jako andělé a všem s dobře učinila, ani ještě 
odpovieš komu, ktož by smyslně prosil sobě potřebného. Čtvrtý list 
jest krása tvá. Andělé znamenávají jeden druhého a všech duší krásu 
a všech tě! a divie sě v tom múdrosti Božie : ale tvé duše krásu vidle 
nade všecko stvořenie a tvého těla počestnost nade všecky lidi. Pátý list 
by! kochánie tvé v milosti Božie; nebť j<st jedno Buoh byí tvá útěcha. 
A tak ani andělé rnnjí v čem svého kochánie jedno v Bože : ale však 
plamen tvé milosti svaté, ježto sě ty jí kocháš v Bože, výše táhne nade 
všecky anděly. 

A tak ten květ byl pln sladkosti, že tě všicku vzal v svój duch 
Buoh Otec; neb nade všecky slíbiía's sě jemu. 

Aj kterak jest to údole svým květem nade všecky povýšeno andělské 
kuory, tvé tělo s tvú svatů duší! 

V. Z rozmlouvání duše s svědomím. 
Dobrodiní Božská. 

Svědomí. O má milá duše, což učiníva Pánu a Bohu našemu, od 
něhož jsva tolik dobrého vzala ? Neb jest nejme! natom dosti, aby též 
dary dobré s jinými náina daí, ale také v nají zlém, zej 1 zv!áščnim milov- 
níkem, móževa poznati. 

-Duše. Tys mi daí, Hospodine, abych tě pozná!- a nad mnohé jiné 
o tvém tajemství rozuměl tvým olevreiv.ni. Jiné mé vrslevné tovaříše ve 
tmě nevěděnie jsi ostavil a mně^ nad ně tvého daru světlo vlil. Tys 
mně daí smysl hbitý k rozumu, pohodnuti snadný, paměť drživú, prospěch 
v skuteiech, milost před <ěmi , s n miž jsem sě obieraí, a v počalých 
věcech i v snaženství mém prospěšenstvie, ntěšenie v protivenství', opatr- 
nost v prospěšenství. A kam sě koli obrátiech, všudy mě tvé milosti dar 
a tvé miíosrdenslvie předešlo. A často"s mi, když mi sě zdáše , bych 
již zahynul, spomohl a vyprostila mě, když bíúdiech. Jako kdes jinde 
sě uzři, že jsem, a jako bych v kterakéms objetí miíovánie vnitř byí držán a 
nevědě, co jest to, ježto mě drží; avšak abych to hledal neztracuje, vší 
snažností toho hledám. Usiiuje kteraks lahodně mysl, aby neodstúpiío 
od nie to, jehož objeti žádá, a jako by v lom všech svých žádostí konec 
nalezla, nevýmluvně sě veselí, nic již viece nehledajíc, než vždy tak 
ostati žádajíc. Jistě toť jest Hospodin mój, jenž mě živí. Ale přišel ne- 
vidomě, přišel tajně, přišel, aby sě dotekl mne, ale ne abych já vidě! 
jej. Přišel, ne aby vešken sě vlil, ale aby okusiti sebe daí; ne aby na- 
plnil, ale aby táhl žádost k sobě. Předjiezdník kakés své milosti uka- 
zuje, ale ne plnost své svatosti. A toť jest, ježto zvíášče přísíušie k ! a- 
róm, jež posieíá ženich svěj choti dřéve, než sám k niej přijde. Takéž 



99 

on, jenž věcně sě dá k vidění a ku poznávání v životě budúciem, zde 
někak, aby poznala duše, kak jest sladký, okusiti sebe dává. 

Svědomí. Prolož mnoho máš milovati Boha svého, jenžf jest tolik 
ukázal dohrodénie. Ale aby v jeho milováni plápoláním viece sč roz- 
žehl, znamenaj pilně, jsú-li která jiná dobioděnie, mimo ta, ježto jsú 
tobě dřéve pověděna, kterážtoť dal zvíášče, a všech bud vděčen. 

Duše. Velmi bych jměía Boha Svého milovati, jenž mě stvořil A 
tak jsem vzal od něho. abych byl a abych člověk byl. JNeb veliký jest 
rnzdiel mezi mnú a zvieřetem. Vzal jsem postavu těla a vtom těle roz- 
dělenie čitedlností jsem vzal: oči abych viděl, uši abych slyšaí, chřiepi 
abych vohaí. ruce abych šmakaí. jazyk v ústech abych chuť čil, nohy 
abych chodil. A vzal jsem od něho všecko zdravie života svého. VelikáC 
jest věc i to také, že k těm mým čitedlnostem utěšení a k libosti každému 
ohlaste stvořil mnohé věci, ježto krásně svietie, zvukem lahodně vznie, 
rozkošně vonějí, sládku chuť a pochotnú dávají a ježto dotčením rozkoš 
činie. A protoť jest múdrosť našeho Stvořitele tak rozličné kakovés věci 
v tělesných věcech uložila, aby každá číověčie čitedlnosf zvláště nalezla 
utěšenie. Neb jiné pochopí zrak, jiné voněnie, jiné dotčenie, jiné sluch 
a jiné chuť, ježto jest v ústech Zrak pase krásu barev, a rozkoš zpievánie 
teši sluch; voně rozličné chřiepi poživáta, a chuti sladké a libé kteréž- 
koli dasny a jazyk vzkúšie. A kto móž všecku rozkoš čitedlností vypra- 
viti, jež jsú tak mnohé ve všech věcech, že když by kto samu o sobě 
každú znamenal takovú věc, mněl by, by jen pro ni ten úd, jenž ji po- 
chopili móž, byl stvořen. Mnoho rozkoší v rozličných barvách očima a roz- 
ličnosti zvuku a hlasóv ušima: ne jedna barva oko těší, ani jediný hlas 
ucho, ale mnoho rozličných barev oko a rozličných hlasóv ucho. A opět 
i coť sě zdé, ježto je jako najvěčšie věc, sladkých a utěšených věci pomluva^ 
jíž sobě lidé svú voli zjevují, minulé Věci rozprávějí, ty, kteréž jsú, ukazují a 
budúcie poviedají a tajné zjevují, tak že kdy by toho pohodlé, tociž řeči, lidé 
nejměli, život jich k skotskému byl by podoben. Což Dych pak všech hlasóv 
rozličnost vzpomínal, jichž jest tak mnoho, že paměť jich nemóž přeběhnuti 
snadně, ježto vše síúžie sluchu a k jeho rozkoši jsú stvořeny. A takéž jest 
o vóni. Neb jinak kadidlo a jinak rozličné kvietie své voně chuť dává. A takéž 
chuť okušenie v ústech neb dolčenie rozličná svá mají utěšenie, ježto k jich 
rozkoši jsú stvořena, jež každý sám dobře móž znamenati po dřevných věcech. 

Veliká věc jest také i to, že zdravé a čilé údy stvořil mi Bnoh mój, 
abycb v nich nejměí bolesti a jiným byl beden a mrzek. A také jsem 
ješče viece ot Boha vzal, tociž mysl, ježto by mohla rozuměti a popad- 
nuti pravdu, ježto by mohla pravé od nepravého rozeznati a znamenati 
Stvořitele a chváliti jej a přidržeti sě jeho. A také to mám za veliké 
dobroděnie, že v taký čas a mezi takými lidmi abych sě narodil, chtěl 
Buoh mój, skrze něž bych k jeho vieře a k svátosti kostelnie přišel. 
Hlédaj, kak bez počta mnohu lidem toho jest nedáno, ježto jsem já vzal 
jeho darem: s nimiž spolu bych byl, týmž právem byl bych zahynul. Oni 
jsú zóstaveni spravedlnosti a já jsem pozván jeho milostí. 

Také to znamenám, zej' to jeho dar, že jsem byl odchován od mých 
starost, že mne jest oheň nesžehí, že mne jest voda neutopila, že mne 
zvěř neroztrhala, že jsem odněkud upadením nezhynul, že jsem až do 
tohoto věku v jeho vieře, v dobréj voli uchován. 

7* 



100 

A tak, Hospodine Bože mój, velikiťs mně milost ukázal. A když 
ve všech tvých skutciech jsi divný, však se divnější zdáš v milosti tvého 
slitovánie. Neb žádného nezavržeš, žádným nepohrzieš, aniť s kým pro- 
tivno býti, jedno ač komu nesmyslnému jest protivno s tobú býti. Jsúť 
také i tito daři tvoji, Hospodine, mně od tebe milostivě požičeni, že^s mě 
často, a já v nebezpečenství, vyprostil, anťs kdy mými hřiechy kakžkolivěk 
psotnými mohl přemožen býti. Já tebe zapomněl, a ty's mě o sobě 
upamatovaí, abych na tě vzpomenul. Odvrácenoho od sebe odvolal jsi 
zase, a když k tobě jdiech, milostivě jsi mě přijal; když kajiech sě, od- 
pustila mi netolik ty hřiechy, jichž jsem sě dopustil, ale také i ty, jichž 
jsem sě tvú obranu nedopustil. Cožkoli zlého tvú obranu jsem sě ne- 
dopustil, to vše zato mám mieti že's mi odpustil. Neb jakož jsem ve 
mnohé hřiechy upadl, takéž bych velim u věčšie upadl, kdyby ty mne byl 
nevystřiehi a neuchoval. A trojím činem pomním , že's od hřiechu mě 
uchoval : to jest příčiny k hřiechu odtržením a dáním síly, jíž bych sě 
hřiechu mohl obrániti, a také že's mi dal zvíáščí nemiíosť k některým 
hřiechóm. Ve mnohé hřiechy, vědě, že bych byl padl, bych byl měl 
kterú k nim příčinu, ale Boží milostí to mi jest často odjato. Ve mnohé 
také jednak jsem padl, hnut jsa těžkým pokušením, ale sííu's mi dal Ho- 
spodine, abych přemoci mohl svú žádost' a pokušenie, jež na mě přišlo, 
abych nepovolil. Od některých pak hřiechóv tak mě daleko tvé sli- 
továnie učinilo Hospodine, že jsú mi až stydci byli, ani mě jich které 
trápilo pokušenie. 

VI. Z rozmluv nábožných. 
O tom, co jest Buoh, a skrze co má poznán býti. 

Děti. Milý tatíku ! Kdyžť nám tázati tebe, rádi bychom, coj' Buoh, 
srozoměli. 

Otec. O dietky ! krátké, ale daleké a převysoké učinili jste otá- 
zanie. Nedáť sě mýliti rozum, ež Buoh jest; všéť stvořenie volá, ež Buoh 
stvořitel jest, neb nic sě jest samo neučinilo. Protož všeliký lid pohan- 
ský, židovský, křesťanský, kacieři i filosofi, mají něco za Buoh ; ale coj' 
Buoh, toho smysl člověčí neobsiehne. Protož řkuť, ež Buoh jest nevypravila 
věc svrchovaná, jehož nic lepšielio, nic blaženějšieho, nic velebnějšieho 
nemóž býti pomyšleno, ani tak dobré, tak blažené, tak velebné ; neb 
v tom vyeházie nad každú mysl, nad každý smysl angelský i člověčí, 
vždy jest nad to výbornějie, nežli móž kto povědieti neb pomysliti. A 
tak, co Buoh nenie, naleznete; ale co jest, toho nemóžeme dosáhnuti. Neb 
kakž kto móž najvěčší velebnost' pomysliti, vždyť jest nad to ; vejdi člo- 
věk jakž móž k srdci vysokému: nad toť Buoh povýšen bude Protoť jsú 
mnozí bíudové pohanští vyšli i kacierští, ež v svých úmyslech vymysíéc 
sobě Boha takto neb takto, řekli, by to Buoh byl. Anoj' to smysl, svój 
nesmysl znáti a nerozum, ež nám jest nelze zřieti v jasnost' slavného 
Božstvie a v ten kakýs blesk duchovní, toho kakéhos vnitřnieho světla, 
v němžto jest Buoh, k němuž nelze přisíiípifci. Ale v pokoře zasíúžímě, 
silnú držiec a pravú křestanskú vieru, ež opatříme Boha svého skrze 
Krista Pána našeho, když budeta nám až dočista srdečnie oči učišlěně v 



101 

onom u věcném královslvu jeho; ač však hřiech nás do konce neoslepí, 
ež bychom, čehož Buoh nedaj ! pročkoli Boha zapomněli, nade vše jeho 
u viere pravé nemilujíc. A tak die písmo : Neuvěríte-li , nesrozumiete. 
Protož, dietky, o té tak vysoké věci s bázní a s strachem a s skrov- 
ností síušie mysliti i mluviti, a velmi snažným uchem v nábožném srdcí 
a s milostí, ne z všetečstva, posíúchati : neb nenie bludu nebezpečnějšieho, 
nežli v tom, coj' Buoh, zabíúditi ; to za Buoh vzieti, ježto nenie ; nic 
těžšieho, než té tak svrchované -věci rozumem dosieci ; nic také užitečnějie 
nemóž býti nalezeno, než co kto věrně, pravě, bez bludu móž poznati o 
slavném Bohu. A protož ktož má s kým bezpečně o takých věcech roz- 
mlúvati v Boží milosti neb čísti, učiň ; jakot i S. Augustin die o sobě v 
kniehách o svaté Trojici, řka : Neoblenímť sě, kdež chybám, tázati, anižf 
sě styděti budu, kdež bych pobfúdií, dáti sě pravdě naučiti. A takéž, ktož 
mě slyší, neb čte mé kniehy, kdež jest jist se rnnií, tu drž se mnú 5 
kdež chyba, totiž kdež pozná, zej' blúdií dřieve, jinak mněv, než jest, 
vrať sě ke mně; a kdež mój blud pozná, naveď mě. A tak jděm spolu cestu 
milosti, k tomu vždy táhnúc. o němž písmo die: Hledajte vždy tváři 
jeho a t. d. 

Kterak skrze Boha všeliká věc, a bez něho nic jest učiněno, 
a což jest Buoh, kudy najbííž k jeho poznání přijíti. 

Děti. A tak jest Buoh obecen v řeči, a tak jest dalek, aby, co 
jest, poznán nemohl býti? 

Otec. Tof tak ovšem. němž mluvíme, jehož vieme, ež jest, 
ani sě dá mýliti rozum, by nebylo Boha : v své jsa zavřen velebnosti, 
vyběhl jest vší věcí nad náš rozum, ež co by Buoh byl, nedosiehnem. 
A tak řekl jest Buoh skrze proroka: Jakož zvýšena jsú nebesa od země, 
takéž jsú vzvýšeny mé cesty od cest vašich, a myšlenie má od myšlení 
vašich. A však milosrdný Pán Hospodin, jemuž jest rozkoš býti s syny 
lidskými, aby oni v něm rozkoš měli a kochánie spasitedlná, pravil a 
ukazoval lidem, co jest: ne by v plně lidé, co jest, stihnuti mohli, ale, 
jakož jsem řekl, kratochvil měli a útěchu, kochajíc sě v myšlení o něm, 
hledajíc dojíti jeho a, marná myšlenie odhoniece, mysliec o Bohu sie, loto 
i ono, a v jeho sě milosti rozchutnávajíc. A tak v té kratochvíli hleda- 
jíce spolu, co by Buoh byl, znamenajme ono slovo, ježto řekl Buoh Mojžie- 
šovi ; když jej poslal k lidu židovskému. A on otázal, řka : A kto's ty, 
Pane? kak lidu odpovědě, otieže-íi: kto jest ten, ježtoj' tě k nám poslal? 
„Já jsem, ježto jsem — tak dieš lidu — ten, jenž jest poslal mne k 
vám." Die k tomu sv. Bernhart : Aniž jest které slovo, by mohlo lépe 
býti přichýleno k té věčnosti, ježto Buoh jest, než jest; neb dieš-li Boha 
velikým, dobrým, blaženým, múdrým, neb což koíi dieš do něho takového, 
vše móž v tom býti rozumieno, když dieš, ježto jest; neb coj' jemu býti, 
to vše býti; a kdy by i sto přidal takých věcí, nechybil by sě s tiem, 
když dieš, ježto jest. Dieš-li co k tomu, nic's nepřičiuií ; a pakli nedieš, 
nic's neujal. Neb jediný sám Buoh jest právě bez proměny kteréžkoli : 
vždy týž, vždy též, vždy tudiež a vždy takéž sám v sobě. O jiné ijedné 
věci, ježto on nenie, nemóž býti řečeno v plné pravdě: jest; neb kromě 
něho nenie ižádná věc bez pohnutie a bez proměny sama v sobě. A tak 



102 

Buoh jest, a bez Boha nic; neb jakož on sám nenie bez sebe, takéž bez 
něho nic býti nemóž. On sobě jest: on všemu jest. A tak kaks jediný 
on jest, jenž své býti sám, i to, ež jsú skrzeň jiné všecky věci, jest. 
Buóh také jest počátek všeho. Mnohé věci slovu a jsú jiných věcí po- 
čátkové ; ale i ty své počátky od prvních mají, až tak vždy dojde, ež 
každý počátek v jiné věci, ježto Buoh nenie; aneb, af rku : všichni ti po- 
čátkové počátek svój mají od tohoto počátku prvnieho, ježtoj' bez počátku, 
vždy sám v sobě, bez proměny i bez pohnutie, vždy jsa. Neb kdyby ně- 
kdy nebyl, kak by to dal sobě, aby byl a býti poč;i| ? A tak Buoh jest 
pravý počátek všeho, ježloj' sě nepočal, a od něho vše má své počátky, 
a s nímž nic nenie od věčnosti, ani co jemu mine, a co znova má při- 
jíti jemu, z něhož vše ; skrzenž vše, v němž vše: z něhož vše, ne jako 
ze semene, ale jako ze stvořitele; skrzenž vše; takéž nikte jiný ne- 
nie, ježto by kromě něho co učinil kakžkoíi. Buoh činí, skrze kohož 
co kdy ráčí; ale ten účinek viece jest skrze Buoh, než skrze toho, ježto 
činí. V něm jest vše, ne tak jako něco bude v mieslě; ale v moci jest 
jeho to vše, což jest. Darmo hledají íilosoíi, z čeho jest počátek světa; 
nebyíoj' Bohu potřebie toho, z něhož by svět učinil, když chtě, bez něhož 
by nemohl sám svú mocí počieti světa, anebo toho sobě" nestvořiti z ni- 
čehož, z něhož by pak svět zpósohií. Ale sám svú mocí, aneb z své 
moci, skrze svú múdrosf, rovnu sobě v své dobrotě, aby dal účastnost 
sebe i stvorenie, učinií jest vše a zpořiedil a drží. z ničehož stvořiv. 



Co a kterak Buoh skrze svú moc činí. 

Děti. E tatíku! pověz nám o každém o tom, a najprvé, v čem sě 
dívati Božie moci ? 

Otec. Chcete- li vpaměC všemohúcí Boží moc přivésti sobě, zname- 
najle, kak jest to veliká věc : vše z ničehož učiniti ! Který to móž smysl 
osieci? Malá-lij' moc, i najmenší věc z ničehož učiniti? Zdá-liť sě to ne- 
veliké moci, pomysl, coj nic, a co jest něco: kakť jest to od sebe pře- 
daleko ! A když by to byla veliká moc. ježto by i jediní věc a najmenší 
mohla z ničehož učiniti: kak jest velice tu moc vážiti, ježtoj' tak velikú 
věc, a tak mnoho věcí, a z ničehož, učinila! Pomysl, maíá-li jest obora 
světa všeho i s nebesy vidomými, ježto je vidí tělesné oko, ježto vše 
tělo: co pak jest nadto ono nebe křišťálové! aneb ono, ježto slově 
nebe hnutie prvnieho! Nemluvíme ještě o tom blaženém nebi angelských 
kóróv, ale o nižších, o tělesných. Pakli chce kto pomysliti o počtu, coj' 
stvořeného : zečti hvězdy, zečti rozličná zvieřat pokoleuie, ježto mají duši 
živu, každé podlé rodu svého: ono lidé, ono lvové, ono koni, ono skot, 
ono zvěř polská, ono myši, ono ptáci, ono ryby, ono clnústi, ono múchy, 
ono žížeíy. A coj' těch rozličných proměn, a co hlav každého pokolenie! Ktož 
zná všecko neb slýchal, coj" ono jiného, a ono jiného pokolenie ? a coj všech 
lidí počet a jich vťasóv? coj' pieska ? A tak ovšem jiném bezčíslných věcí, 
ježtoj' v nich be/.číslný počet: v poctu, v mieře i u váze, v šíři i u 
výši, v díďiosti i v hlubokosti. Divíš sě, ež nemóžeš těch věcí stvoře- 
ných stihnuti? div sě viece té velebné moci, ježtoj' mohla to vše, a z 
ničehož, učiniti! Tak s rozumem mysliti o stvoření, pochop jest a pří- 



103 

stupek, Boží velebnost poznávati, a diviec sě jie, chvála jie vzdáti, a v 
pokoře a v bázni býti pod mocí tak všemohúcí. 

Tuto, kterak jeho múdrosť máme znamenati v stvo- 
ření B o ž i e m. 

Děti. Kakž pak máme v stvoření znamenati múdrosť Boží? 

Otec. Múdrosť Božie jest nám v kráse a v ozdobě stvořenie uká- 
zána; tu ji móžem spatřiti. A jakožkoli mnohými a rozličnými činy jest 
krása a sličnosť v stvořeni dokonána : však zvláště záležie ve čtveré věci. 
Jedno jest, když slušně bude na svém miestě: druhé, když slušné má 
své pohnulie; třelie, když má sobě síušnú formu neb tvárnost'; čtvrté, 
když má síušnu barvu, aneb což buď takového, ježto v tom bývá libost 
čichóm, neb ježto bude tiem dobré něco; toť mienim, ježto latině qualitas 
slově; i neumiemť česky vyřieci toho. Toť když jest slušně v čem, také 
činí krásu; a když dobře učiní dobru věc, v niež jest. Kložkoli chtěl by 
sě s rozumem dívati stvoření obory světa všeho, to by čtvero v něm upa- 
třií ; a potom chtěl-Ii by obrátiti sě a hnuti myslí k Stvořiteli, nevelna mi- 
lostí neh.dně k stvoření, poznal by velikú múdrosť Boží; neb by sezřeí, žej' 
nad smysl j^iio, by to vše mohl obmysliti; poznal by, ež nenie konce 
múdrosti Božie, jenž jest ten pořád zpořiedií v svém stvoření a tu sluš- 
nost. Chuluoť jest o tom přemietati a kratochvílno. Protož pravieše v 
žaltáři David : Libost jsem měl tebe, Hospodine, v tom, co's učinil, a v 
skutcierh rukií tvú rozžehám sě. Člověk nemúdrý nepozná toho, a bláz- 
nový nesrozumie. Svět tento jest jako obecné všem knieíiy kakés, ježto 
jsú psány Boží ruku, t. mocí Boží a mú irostí; a každé stvořenie oblast 
jest jako slovce těch kněh, ježto jsú k ukázaní moci jeho a múdrosti. A 
jakož bývá, ež neučený, u/,ře knihy, vidí slovce psaná, ale nerozumie, co 
které miení : takož člověk nemúdrý, ježto jen jde podlé obyčeje hlúpě 
zvěři a mysli k Bohu nepřilož , vidí nynější postavu v zřejmém stvo- 
ření, ale, coj' proč, tomu nerozumie ; ale duchovní člověk, ježto vše móž 
rozsúdili, v té sličnosti, ježtoj' v stvoření zřejmá, vnitř sezří, kak jest 
divná a veliká múdrosť Božie , ježtoj' vše to tak ozdobně zpořiediía. 
Prolož všemť jsú divni skutci Boží: nemúdří divie sě jen vnější kráse a 
sličnosti stvořenie krásného, a tu k tomu milostí velnu : a ktoj' múdrý, 
skrze to, ježto vně vidí, hluboce obmyslí Božskú múdrosť. Jakož v jedněch 
týchž kniehách jeden chválí, že jsú pěkné, dobře připravené; druhý ež 
jest v nich dobré písmo; třetí chválí vnitrný rozum, ježtoj' v tom písmu. 
Protožť dobré jest, dívati sě tomu, ež jest Buoh tak mnohé věci zpořiedií 
krásně a tak slušně; ale tomu i dobré jest, ježto umře vnější krásu Bož- 
skú obrátiti k užitku duchovniemu, ež nevelne milostí k stvoření krásně 
a slušně zpořiezenému, ale od stvořenie k Stvořiteli, ježtoj' to tak řádně 
vyvedl, obrátí milost. Na toť vzhúzie písmo mysli naše: abychom divné 
skutky Božie znamenali ; abychom diviec sě ve všem múdrosti Božie, chvá- 
lili Boha v činech jeho. Tak die žaítářník: Myslí jsem přemietaí ve všech 
tvých skulciech, a v tom, ježto sta tvoji ruce učinile, beru roziímem. A 
velí rozličnému stvoření, i nerozumnému, chváliti Boha, ježto némóž znáti 
Boha ; ale to miení, ež člověk, vida a opatře a pilně znamenaje všeliké 
stvořenie a všeliký pořád v něm, má mysl obrátiti k Božie chvále, ježtoj' 



104 

všeho krásného najkrasšieho krása, a tak divná, ež k nie přirovnávajíc 
všelikú krásu, i krása by se nezdála ; neb nade vsej' krásy múdrosť jeho. 

Co jest kde a kterak miídrosfBožie svět a, což v něm jest, 

zpořiediía, ustavila, a zvláště o planetách nebeských a o 

devieti kruziech. 

Děti. Vieme také, ež jest nelze chvály Božie vypraviti; což koli 
móže kto řieci o Bohu, vždy nedorčeno. A však neslušie mlčeti asa 
toho, ježto móž o něm býti povědieno ; neb die sv. Augustin: Běda těm, 
ježto mlcie o tobě! Kakžkoli také to praví, ež mluvní jsií oněměli, 
mieně snad, ež nemohu i mluvní vypraviti všeho, ježtoj' v tom chvála 
moci, modrosti i dobroty Božie ; anebo snad, zej' Bóh tak veliká veleb- 
nost, ež i nevýmluvný proto slově, ež vždy jest nad to, než móž kterým 
slovem povědien býti. Proněž die sv. Augustin : Nenalézají toho jména 
v reci, ježto by mi mohlo tolik v srdce vložiti, co mé srdce darem jeho 
drží o něm. 

Otec. O dietky ! k vysokým řečem vzbúziete mě. Milost mě nutí : 
ten zná, která, ježtoj' dal ji; mlčetif nechci. Biech řekl tam napřed, ež ve 
čtveřech věcech bude krása a sličnosf některé věci dokonána. Najprv, aby 
slušně a hodně byla na svém miestě. Toj' očité. Měj kto nos velmi 
sličný, nebude-liť na svém miestě, nebudef slušeti. A také, aby co mohlo 
býti slušně a hodně na svém miestě, musí všech svých stran složenie 
hodné jmieti a pevné, a aby přístupně ty sírany složeny byly. Zname- 
najtež všickú pokoru světa všeho, kak jest hodně uložen vešken stvoř na 
svém miestě, kak pevně, kak slušně přišly strany k stranám. A čím to 
lépe móžte a vtipněje znamenati, kak jest u veliké múdrosti svět zpořiezen, 
tiem věcší příčinu budete jmieti, nevýmluvné Božie múdrosti diviti sě. 
Viztež, kak dalekým úmyslem, kak divnií múdrosti vešken kruh všeho 
stvoru spojen spolu, a kak slušně, tak přístupně a tak trpně, ež i velme 
nepodobné strany k sobě jsú v jedné oboře stvoru všeho ; a netolik ne- 
podobné k sobě, ale také i protivné. Podobna-li věc k sobě tělesné při- 
rozeníe a duchovné? Těla nebeská, jakož slunce, měsiec, hvězdy, a ta 
nebesa, v nichž jsú hvězdy, podobna-li jsú k těíóm zdejšieho přirozenie, 
jakož jest země, voda, povětřie, oheň, ježto čtyři slovu elementi ? Onaf 
jsú těla ovšem jiného, než tato těla, přirozenie; avšak jsú těla, nejsú du- 
chové, a mezi filosofy slovu pátý byt. Tomu, ježto jsem řekl byt, oni 
řiekají essentia. A zdali také oheň nenie protiven vodě a voda ohni ? 
A však múdrosť Božie všecko to spojila v svět jeden, a do vole jeho 
nezboří jedno druhého ; a vše jsa tak v tom poradu, jakož vše uložil ten 
řemeslník múdrý, potřebu činí všemu, což sě urodí na tomto světě, a dává 
život. Kto by sě nedivil Božie múdrosti tak veliké v uložení všech stran 
světa všeho. 

Aj kakť jsú trpná nebesa najvyššie. Ona, ježto stojie. nehnu r sě. ne- 
béžie, a vše tělesné jsú obklíčila, jako vajce skořipina, všudy vuokol, 
svrchu i vezpod! Ale nad tiemť jest ono duchovné, slavné nebe, ježto 
plamenné slově a po řecká empyreum. Nemíuvímf o tom. A pak, kdež 
jest najdá! ode všech stran toho nebe, o němž jsem řeč počal, v pravém 
prostředku, tu jest hrubá země, na niežto my jsme:, a taj' také múdrosti 



105 

Boží tak utvrzena, ež se neline, vždy stojí, tvrdí, netočí se. A okolo 
země vody běžie , jakož vidíte; povětřie nad tím také běží , ve ras dma 
odtadto, jakož jest to nedarmo zjednala Božská múdrosf. Ohnivý kruh 
jest nad povětřiem všudy vókol , a ten lake' běží a točí se; pak nad 
tiem nebe jedno, v němž měsiec jest; pak druhé nad tiem, v němž jest 
Merkurius ; třetie opět nad tiem, v tom jest Venus ; v čtvrtém nahoru 
nebi, tu jest Slunce vzloženo ; v pátém Mars, ten sváry vzbúzie, války 
a boje* v šestém jest ten planeta, ježto dobrotu vlévá v srdce, a k 
smíuvám a ku přieznivé milosti táhne, a dobrá činí léta, obměkčije tvrdosť 
Saturnovu a studenosf, a Marsovo horké a suché zapálenie obvíažuje: a 
tak jest mezi dvěma krutýma těma planetoma. V sedmém nebi jest pak 
ten Saturnus, a v osmém nebi jsú obecně všecky jiné hvězdy, ježto s nimi 
vókoí vždy běží. Mněl jsem dřieve, by to osmé nebe těch hvězd mnoha, 
ježto lpie vněm, bylo prvnieho běhu kruh, ježto jiné kruhy nižšie s sebú 
trpočí vókoí protiv jich běhu, tak, ež priíze je svým během trpočí, nežli 
jdú oni svým ; ale naučen jsem potom, ež jest nad tiem osmým hvězdo- 
vým nebem deváté, ježto tak běží najprúze; a nad tiem tepruv to nebe 
křišťálové , ježto stojí bez pohnutie , mezi nímž a mezi zemí svój běh 
majie jiné věci. A o tom nebi křišťálovém vzměňuje sě písmo svaté 5 
ale hvězdáři nic neřku o něm. 

Aj té múdrosti ! kakf jie jest vše k svému miestu přivedeno ! A kto 
stačí, by vše vypravil a vše obmyslil? Protož jen žaítářník zře na moře 
pokřik!, řka: Divné uloženie moře! divný u výsosti Hospodin! A die opět: 
Všeckos uložil u múdrosti ! A zdali i to neukazuje Božie múdrosti v tom 
uložení a v jeden svět tento zřejmý sjednání tak protivných věcí spolu, 
v elementiech i ve hvězdách nebo v planetách , ježto jsú to vše sírany 
tobolo zřejmého světa, žej' tak vše dobře obmyšleno a tak slušně? Aby 
strana jedna druhé nebořila, mají ty protivné věci sobě opět mezi sebú 
věc některú v prostřed, ježto by s oniem i s oniem v něčem podobnost 
jměíy a přiezň, aby to protivné k sobě skrze toto bylo připojeno a v 
přiezni bylo, tiem jsa smířeno, ježto k onomu tiemto, a tiemto k uonomu 
má podobnost. Takéž netolik trpno, ale i krásno bude to spojené v tak 
mnohých proměnách a v tak slušně zpořiezených. 

Aj, kakáj' těžkost a hrubost země a nešvárnosf protiv jiným stranám 
světa ! A jest najníž, a nad ní ušlechtilejší elementy, až nebes kruhové : 
oni jako ponebie výšež, výšež! A coj' v tom, ježto nenie známo lidem ! 
Až pak ono vrúcie milosti, ježto slově plamenné nebe, ne pro žhavosf 
horka ohnivého, ale ež píá vrúcí milostí, v němž jsú pořady andělských 
duehóv, v němž jest bydlo svatých, a to plné královstvo nebeské v ra- 
dosti a u vidění Boha. A nad to nade vše, neřku miestem, neb i ve 
všem všudy jest i nade vším i pode vším, jest Buoh, divný zpósobce i stvo- 
řitel toho všeho. 

I tof jest síušno znamenati, v kaké múdrosť zpořiedií Buoh časy : 
ne vždy den, ne vždy noc; po noci den. ježto k dieíu vzbudí a svietí, 
po dui noc, aby ustalí v práci odpočinuli. Delší den, když jest věčšie 
potřeba toho, a noc delší, když jest méně dělati třeba. A také i v tom 
ričinií Buoh proměny, aby někdy byl délí den noci, někdy krátcí ; a ně- 
kdy aby obé sobě rovno bylo, aby, byío-li by vždy jednostajné, tesknosti 
lidem neučinilo; jieb sie i ouo činí libost. A tak opět jeř, léto, podzim, 



106 

zima; ti zvíáští časové čtyři měnie postavu tohoto světa. Teplem jerným 
počne se svět obnovovati, létem bude jako v své síle, a na podzim bude 
jako uzrav starati se, až zima jako zahubí a přemoz svět; ale opět znova 
Božím zpósobem bude vše opět obnoveno. 

Pakli jest daleké to, ježto]' tak Božie miíosť zpořiediía aneb jeho 
múdrosť, a nemóž kto vysokého nebe obmysliti uíoženie : ale znamenaj 
údy těía svého, neb nazvánf jest člověk v písmě svět menší ; protož v 
spojení číověčiem takéť jest znáti Boží nuídrosť. Aj, když jiné tváři ne- 
rozumné pohnuly jsú k zemi obličeji, člověk má prostý zrost a tvář svá 
vzhoru, aby bylo nad jiné tiem ukázáno číověčie dóstojenstvo, a ež má 
svú mysl vzhoru táhnuti k nebeským věcem, nejen k zemi. jako zvěř híúpá, 
ježloj' tělem i obličejem k zemi pochýlena. Aj, kakáj' proměna v tom, což 
záleží v hlavě, a v tom, což v nohách, a kakť jest každé hodně v svém 
miestě ustaveno! Nohy držie najnižšie miesto, aby nesly a držely tělo 
všecko; hlava najvyššie, aby vše tělo vedía, z daleka očma upatřéc, ušima 
usíyšéc hodné neb nehodné, aby to pak rozum potkaí hodně ; ruce v pro- 
střed masa, ježto by sě držaío silu kostí. Kak skrze některé kosti má 
mozk své skryté přechody, aneb žily některé skrze kost některú, kakf 
mají dierky sobě připravené Božím zpósobem ; kakf tu kosti vyrostly 
z masa a vymkly, kdej' třeba toho, jakož do zubóv vidíme, a jinde jsú 
skryté ; kakť jest vše maso kozí obklíčeno, aby mělo vnitř svój pokoj 
před úrazem protivných věcí své ušlechtilosti, ježto by hrubosti nestrpěla; 
až i nehty dal, jako helmy, Buoh každému prstu. A ktoť by vše mohl 
počísti strany i vnitřnie těía číověčiebo, neb i jiného, kak jest vše opa- 
trnú Boží múdrostí zpořiezeno, a každá má sobě hodné miesto ! 

VII. Z knih šesterých o obecných věcech křesťanských. 
Vlád y ká m. 

Jest vlaští úřad rytieřského stavu, zvláště před násilím bránili knězi, 
vdov, sirotkóv; pravdu křesťanskú plodili kudyž mohúc v svém vládaní a 
tupiti křivdu, a sdružně býti s svým tovařišstvem, majíc miíosť k Bohu 
najprv a pro Buoh ke všem lidem; a tu miíosť ukazovati, s kým sě kto 
oltierá, každému, jelikž umie aneb móž, ale vždy tak, aby v něm zlosti 
nemiloval. A klož jest taký rytieř Boží, tomu nenie těžko trpěti s sebú svých 
rovní aneb vyšších sebe. Nebo jakž kto chce najdóstojnějším býti, uzříš li koho 
chuzšieho a snad podlé světa urozenějšieho, ano pro jeho starších zasíú- 
ženie ctie jej nadeh : počneť jiem smiech pobíjeti, a pakliť bude moci kde 
jemu nechuť ukázati, v svém kvasu obíáště, zpravuje jej, velme jej lacino 
váže, tof rád učiní. Chudý urozený, když Boha nemá na paměti a dme 
jej pýcha, žeby sám rád slul najdóstojnějším, uzře, že bohaté ctie lépe 
než jej, ježto snad nejsú lak jako on urozeni : vsvědí sě závistí, nechtě 
sě nato rozmysliti, zej' Buoh onomu toho popřál nynie, ježtoj' jemu neb 
předkóm jeho přál dřéve ; i vztiskne sě protiv voli Boží, právě jako proti 
ostnu. A takéž kteřížkoli lidé služební, ježto vždy chtie nepořádně býti 
ve cti mimo jiné, nechtěli by, by to kto jměí, jehož oni nejmají. A tak 
i hospodě nevěrni budu, ač ne jiným ale tiem, že by nechtěli, by jiný 
tiem sě hodil své hospodě, jímž sě oni hoditi nemohu. A jest-jíf to 



107 

viera, kdož radše hospodě škody přejí, než by jemu slúžiti viděli sebe hodněj- 
ší eho ? Kdy by kto, jakž by najsnažněje mohl a najlép uměl, byli hoden 
v svém stavu tak se snažil, a což by mohl jiný lépe nadeň aneb uměl, 
by to rád videi : to by viera byla, jakoj' v těle našem, že levá ruka nic 
nezávidí, zej' pravá hbitější. A slav rytíeřský má v obci svatého kře- 
sťanslvie týž úřad, jakož v těle našem ruce jmáta. 

Z té pýchy to také jest mezi vfádycstvem a rytieřstvem, že druh 
druha chce přetráviti aneb ruchem prepýchati. Dosti by ku pocti natom 
bylo, že by, spalně živ nejsa, húževnosti do sebe neukázal tak v ruše jako 
v zlravě, podlé duosiojenslví svého stavu, nad nižšie sebe a podlé rovných. 
Ale když la žádost jest v srdci, že nad své rovně vždy tiehne, tu krojem 
novým, tu d Irulťi velikú, tu čeledí četnú, nechtě býlí rovně s lidmi poiád; 
coj' to než pych a závist? To-li k rylieřství slušie, lak dlúhé nositi 
čepky, tak rozličnými řemeny uvázati, ež pro ně nemóž rytieř býti hotov 
postihnuti aneb utéci, aneb leží-li, vstáti spěšně? Pakli kto drahostí rúcha 
svého, neb ztravú, neb čeledí velikú chce bohatějšie prepýchati aneb 
rovné: nenie to řád spósobem Božím. Jakož sedláci a sedlky nemají sě 
vrovnati ruchem, ztravú neb čeledí neb kterúžkolivěk takovú věcí vlády- 
kám : tak vládyky nemají sě pánóin vrovnati chtieti, ani kniežalóm páni. 
Ale vídáme často pány. ani pokornějšie jsú postavy než vladyky : a každého 
pak vie Buoh srdce. Bych pak mnoho o rúšieeh nemluvil, na krátce toť 
jest mój úmysl: že rúcha jsú často znamenie člověčie mysli : protož písmo 
hyzdí rúcha hrdá, zej' znamenie a podnět hrdosti a smilstva. 

Také v nedostatečném ruchu móž býti hřiech dvojím činem : jedniem, 
když kto leností neb húževnosti nelbá, aby sě těm přirovnal, s nimiž jest 
jednoho řádu a s nimiž bydli ; druhým, když kio pro zdejší chválu ne- 
chodí v drahém ruše podlé svých rovní, aby jej chválili lidé, že]' dobrý 
bohobojný člověk. Ale kdy by kto proto chodil v sprostném ruchu, aby 
v sobě krotil smilstvo a hrdost, neb aby daremně mnoho na sě nena- 
kládal pro Boží bázň: ten by dobře činil, když by jen podlé toho, jakož 
jest s jinými lidmi, obyčejem svým dalece z miery nevycházel. A tak jakož 
ve všem, takéž v ruše vše vhod dobro. 

Nad jiné chtieti rúcha drahá aneb kroj mieti. jistě nemóž bez hřiecha 
býti. A také přieliš sě sprostně mieti, ež by snad skrz to poddaní jeho 
nelbali naň, nenie dobré. Neb lidé podlé obecného nedostatku, jakž koho 
vidie, tak jej mají. A téžt jest o všech těch věcech, z nichž lidé mievají 
česf svělskú. Neb po zdejší cti má státi člověk podlé svého slávu 
skrovně, ne protiv pravdě, jako i po sboží, ne proto, by v tom sě chlěi ko- 
chati, ale aby tiem byl užitek jiný. A však velme opatřen má byli, aby 
chtě sě slíbiti lidem, nebyl poháněn Bohem ; nebf to bývá, ktož chce býti 
přietel tohoto světa, ežt bude nepři e tel Boží. 

kratochvíli pak rytieřské rád bych psal něco : ale tak sej' roz- 
mohla zlost lidská a potuchla mezi nimi milost, ež věru neumiem k tomu 
niče řéci. Neb počnúc kratochvil úmyslem dobrým, lidé spieše proměnie 
ve zlé úmysl nežli v dobré, jakož to vídáme v tancích aneb v kolbě. 
Prolož sám sě sud každý; neumějif dobře mluvili o těch kratochviléch 
světských. 

O tur ne jích vědě, že práva pravie, ež ta škodná kratochvil nemá 
sluti i kratochvil. Protož kostel jesl turueje zapověděl. A sejde— li kto 



108 

v turneji aneb potom, tu úraz vezma, ač zpověď a tělo Božie bude dáno 
jemu ku pokání, však pohřebu u svatých nemá jmieti, ež jest nedržal 
kostelnieho ustavenie. A toj' proto kosteí zapověděl, neb tu lidé takú 
hrdosť ukazují a s takým nákladem, pro něž mnohý ztratí to vše, což 
má a nejeden tu smrť vezme. A žef jest pak kolba tak zlá věc aneb 
horše' jako turnaj, ktož chce znamenati, móž uzřieti ; neb většiej' tu hrdosť 
anij' tak potřebná, jako by byl turnej, by zapovědien nebyl. Neb v tur- 
neji srozumie člověk, kak by sě u boji správném svého miesta držal, ale 
v kolbě jednoho kruha oděnie nenie, by byl k boji užitečen. Protož 
dobré by bylo rytieřstvu křesťanskému, držeti kostelnie posíušenstvie a tak 
kratochvíliti, ježto by nebyla kratochvil škodná, a také mysli k ní ovšem 
nepřikládajíc, jako ku přielišné v loviech myslivosti mnozí přikládají. 

A na krátce : v svých kratochvíléch máte vždy někakého úžitka hledati, 
bez tak přielišné hrdosti, přivykajíc jezdě, hebkosti, křepkosti ne pro panie a 
panny, ale proto, aby hotovi byli u potřeba a uměli. Neb na vy slušie 
bojovati podlé Boha boj spravedlný. A boj spravedlný jest s svú hospodu, 
když pravú nese hospoda válku. A pakli by byl hospoda křiv: když 
zevně nenie protiv kostelu, tak žej' jeho kosteí neodsúdil, a jeho sluhy 
neb rytieřstvo nevědie-li jej křiva 3 pomáhajíc jemu, nebudu křivi, nébrž 
křivi by byli nepomáhajíc jemu A byť sě zdál hospoda křiv , leč 
by ovšem jistě věděl , žej' křiv v té při , ještě máš to obmysliti, 
zej' spieše práv; neb snad jest tu něco tajného v tom, jehož tobě 
hospoda nenie dlužen povědieti. A protož , ktož by neřádi nesli 
válek křivých, slušie jim hledati spravedlných hospod a bohobojných, dřéve 
než je zajde válka, a střieci sě těch, jimiž nemóž doufat^ by rádi po 
pravdě stáli. 

O těch pak válkách, ježto mezi sebú zde v zemi víádycstvo mievá, 
tak rozumiem: že náhíú věc móž každý v náhle odehnati sobě škodnú a 
brániti sě násilí, i svých lidí. Ale jakž móž mieti rozmysl, tak má své 
pravdy dovésti najprv právem a doveda právem, tuž teprv má, mož-li, 
mocí dotisknúti. Aneb má své nehody tužiti zde v Cechách královi. 
A odpustí-Iiť král váleti, i právem nedoveda, jsi— li práv, váleti móžeš. 
Ale s tiem, ježto v témž pravé sedí, ježto i ty, sám svú mocí s úkla- 
dem váleti nemáš ; čemuž by tehdy bylo právo anebo král? 

A takét to věděti slušie, že ktož, jsa křiv, nese válku s druhým, 
díuženť jest onomu navrátiti všecky škody, cožť jich jest vzal i s svými 
lidmi ; a také i svým lidem, což by skrze to ztratili. Ale ten, ktož nese 
válku, jsa práv, což na onom dobude podlé práva, vše jest jeho. A pakli 
s niem ztratie i jeho lidé, nenie jim dlužen navrátiti; neb sbožie i život 
s svým pánem pro jeho pravdu vážiti mají ; ale však což by mohl, to by 
jim lepšiti bylo slušné. 

A tak víádycstvo i rytieřstvo buďte onalrni, aby došli k tomu pá- 
tému kóru andělskému, ježto jsú stálí u pravdě Boží: a těch padlých an- 
děíóv nenásledujte, ani povoSijte jich lestným radám, jimižť vás táhnu, aby 
pychem padli a hrdostí od pravé pravdy, jen sami svú česť zdejší milujíce. 
A že viece s světem jdete vuokoí, než jiní lidé, a jakož nesnadno, ktož 
sě obierá s sntoíú, by sě jí nezlepií, tak nesnadoj' světem sě obierati a 
od něho sě nezšeředili: protož slyšte rádi slovo Boží, a jakož jste vtipní 
k světským věcem, tak buďte vtipní, kudy by došli té pořádné milostí k Bohu 



109 

i k jiným lidem. Neh dojdete li jie, taf vám ukáže, kudy máte do nebes 
přijíti a kak máte svój úřad vésti k užitku jiným, aby došli k těm an- 
dělem, ježto jsú stáli podlé vole Božie v svém duostojenství u věcné chvále. 



xvin. 

Smil Flaška z Pardubic a z Richinburka. 

Jako v XIII století z panstva českého vyšel básník Alexandreidy, 
tak v XIV věku opět spatřujeme pána českého, an si dobývá pře- 
dního místa mezi básníky souvěkými. Smil Flaška, syn Vilémův, 
narodil se asi 1. 1350. V rodině, jenž dala Čechám prvního arci- 
biskupa a Karlovi IV osvíceného pomocníka ve všem, co koli vedlo 
k zvelebení obecného blahobytu, nelze pochybovati, že vychování 
mladého dědice velmi bylo pečlivé. Smil užil i nauky, kterouž tehda 
rozkvetlá již universita Karlova podávala, a dosáhl stupně bakalář- 
ského. Po smrti otcově (i 390) ujal se statkův rodinných, mezi 
nimiž Pardubice a Richmburk hlavně vynikají. Nehrubě miiý byl 
stav věcí českých v dobách těchto. Král Václav IV ukrutností svou 
a bezohledným rušením starého pořádku zemského sám dal příčinu 
k rozbrojům 1393, ve kterých se Smil přidržel strany markraběte 
Jošta. Když prostřednictvím krále Sigmunda uherského (1396) úklid 
a mír do země navrácen byl, dostalo se Smilovi nejvyššího písař- 
ství zemského, které však jen dvě !éta zastával, dokud totiž Václav 
nad protivníky svými opět vrch neobdržel. Teprve 1. 1399, když 
pokoj zase byl obnoven, mohl se Smil uvázati v úřad svůj, ve kte- 
rémž pak setrval až do smrti. L. 1402 jat byl král Václav od 
bratra svého Sigmunda a uvězen ve Vídni, a nové bouře v zemi 
nastaly. Zajatého krále nejtužeji držela se Kutná hora, tak že Sig- 
mund ku konci 1. 1402 brannou rukou k městu tomu přitá 1 a jeho 
dobyl. V jedné bitce, které ani příštího roku neustávaly, padl Smil 
mezi Horou a Čáslaví v den sv. Hippolyta (13. Srpna 1403) v plných 
létech mužských. 

Zkušenost' a moudrost' jeho po stu letech Viktorin ze Všehrad 
s úctou připomíná, a Lupáč ještě později ze starých pamětí zazna- 
menal o Smiiovi, že byl pán pobožný a šlechetný, od lidu vůhec 
vážený a milovaný. O tom -sak, kdyby i jiné paměti nebylo, nej- 
výmluvnější svědky zůstavil Smil sám ve svých spisech, ježto jsou i 

Nová rada, báseň aílegorická zvláštního spůsobu, rovně roz- 
dílného.|od bajek aesopiekých jako od germánských zvířeckých bájí, 
kterýž se v starší literatuře naší ještě jednou vyskytuje (Anth. II. - 
str. 18 — 19). Obsah nové rady zkrátka jest tento: Mladý král lev, 
nastoupiv vládu své říš , obeslal všecka zvířata , žádaje na každém 
rady. Střídavě , jednou pták , podruhé čtvernožec, vyplňují vůli 
královu. Rady jejich vztahují se dílem k zevnějšímu sp ; ;sobu ži- 
vota, dílem k správě zemské, nejvíce ale k povaze mravní. Jelikož 
každé zvíře podlé své přirozen ■ povahy mluví, dolíčeno to, co se 



HO 



skladateli pravým býti vidělo, trefně i protivami a odpory, čímž báseň 
veliké živosti a rozmanitosti nabývá. 

Rada otce synovi jest naučení, jež otec, starý rytíř, dává 
synu svém i, jak by se v stavu rytířském se ctí zachovati měl. 

S b í r k . nejstarší přísloví č e s k ý ch. 

kromě toho S nilovi připisují mravokárnou báseň: Svár vo<íy 
s vínem a humoristické skládaní: Podkonie a žák. 

Novou radu latině vzdělal pro krále Ludvíka biskup Olomoucký 
Jan Dúbrava rode jménem Theriobulia. Do n mťiny lúž báseň 
spoiu s druhými plody páně Smilovými přeložil J. Wenzig (lb55). 



I. Z nové rady. 



Král lev ten času jednoho 
byl rozeslal posíóv mnoho 
po svá kniežaia i pány, 
po všech krajích, na vše strany, 
po zvěr veliký i malý, 
aby | řed ním všichni stali. 

Když, se již sebrali běchu, 
co hy kázal, nevěděchu. 
Tehdy král lev ruku kynu, 
chiě jim zjeviti svú příčinu, 
proč se jim kázal sebrati 
a všem vókol sebe státi. 
Veeet: Síyštež, moji milí! 
viem, že jste mi věrni byli, 
i otci mému do skončeme. 
Ye všech zémiech tajno nenie, 
zeE s vaší radií i pomocí 
veš svét bjí pod jeho mocí. 
Téhožť vám, páni, ufaji, 
jakož vás v té miere znají. 
Kniežata, páni, rytieři, 
vám vší obcí dobré věři. 
Vidíte, že jsem král mladý, 
protož prosím vašie rady. 
Radiž každý, jakž kto stojí, 
k rádu zemskému, k pokoji; 
cožt jest mé ctné, také vaše. 

Jelen. 

Inhed jelen podje řeči, 
řka: Muj králi! nestroj seči; 
kdež móžeš, jednaj pokoje, 
toť !obě předobře stojie. 
Také rač zlých nemilovati, 
nad nimi vždy popravovati, 



nad nevěrnými zloději; 
za pravdu tobě řieci směji, 
nedaj činiti jim násile. 
S dobrými ochotně mile 
přebývaj, vina je k sobě. 
Tof já věrně pravím tobě: 
vešken svět len o to stojí, 
chtě rád bydliti v pokoji; 
zloději i násilníci 
k tomu budu válečníci, 
válkami chtiece dobýti, 
by mohli v pokoji přebýti ; 
k tomu to vedu neřádně, 
protož nedobudú snadně 
násilím pokoje nikdy sobě. 
Protož, králi, pravím tobě : 
ktož dobývá sobě pýchu 
pokoje, myslí nelichú, 
nebude v pokoji trvati ; 
nebezpečno jest s nim spáti. 
Zle dobytého ktož požívá, 
řiedko sebú bezpečen bývá. 
Každý rád o pokoj sloj, 
tof jest vždy byl úmysl mój. 
Mnohý bydleti neumie, 
o pokoji nerozumie. 
Pokojný stav proměně, 
i bude toho pykati, 
viec sě zase nevrátí. 
Klož ctného stavu dobude, 
blázen jest, ač jeho zbude 
dobrovolně bez přiekazy. 
Králi, tvé milosti razi : 
pamatuj rád své předchozie, 
kterak panovali v Bože, 



111 



Bohu, lidem jsúce mili, 
dobui paměí oslavili; 
jich kroniky přemietaje, 
na dobré se skutky ptaje, 
tuž šlépějí by rád chodil, 
dobrým nikdy neuškodil ; 
nad zlými popravuj krulě, 
ař dobrých lidí nemutie. 
Tady dojdeš cti i sbožie 
a potom milosti Božie, 
jiežto každý věrný zadá. 
Tot tobě, králi, má rada. 

Páv. 

Rytieř páv ten tudiež stáše, 
na krále mile hlédáše. 
Potom pak dle téhož práva 
priiide třieda na páva. 
Tento radí z smysía ctného, 
řka : Jáť nevědě jiného 
poraditi tvej miljsti, 
než : podlé své velebnosti, 
králi, choď vždy v krásném ruše; 
to ti králi, dobře síušie, 
v krásném ruše sě kochaje, 
libost' toho v srdci jmaje. 
žes tak povýšen nad lidi ; 
každýf sě tebe uslydí, 
mušie tě v česf viece jmieti, 
zdaleka na tě hleděli, 
vysoce tě v mysli váže, 
jakž tvé duostojenslvie káže. 
Přemietajž u mysli vážně, 
a o to stoj srdcem snažně, 
aby se vnitř svielil ctností, 
jakž podlé tvé šlechetnosti. 

K u on. 

Potom kuoň mluvil svobodně, 
řka: Mluvil jest páv podobně; 
odievaj sě vždy bohatě, 
neb to, králi, síušie na tě. 
Také tobě pravím cele, 
k tomu sě měj vždy vesele: 
tanec, turnej, časté kíánie, 
szova krásné panny, panie. 
Ať sě tiem tvé srdce kojí, 
když sě sjedu páni tvoji, 
připravíce sě bohatě, 



mnohý chtě zhořeti v zlatě, 
táhnúc pod svými klenoty, 
at sě silně sběhnu roly. 
Tu mnohý na tom potkání 
sletenie sě neobrání, 
a tak těžce bude ztlačen ; 
prolož, králi, nebuď rozpáčen, 
kdež tak sě rytieřsky sberú, 
tepiic sě, i v tvář sě sderú, 
křičíce: réta! réta! v hluku; 
nejednohof dobře ztluku, 
opáčivše sě na ruby, 
k tomu j'mu vytepú zuby. 
Tuť mnozí svú voli zdějí 
v takém rytieřském turneji, 
svých srdcí voli napasú, 
ktož jsií koli při tom kvasu. 
Po tom aE tvé srdce stojí, 
rytierstviet nechce pokoji: 
inhed potom bez meškánie, 
kdežto stojie panny, panie, 
buď hotov býti na lom poli, 
kdežto tvé rylieřstvo koli ; 
všady slyšeti trubače, 
mnohý křičí na vazače, 
aby j'mu dal dřevo ruče, 
sahá kopie bez kotúče, 
ažf sě strach dívati tomu, 
nebo třieská jakžto z hromu. 

Tet řev. 

Tetřev podlé svého řádu 
také vydá králi radu, 
a řka : Králi ! toběť razi, 
chceš- li býti bez přiekazy, 
nebývaj tu, kdež jest íidno ; 
ale vždy, kdež jest úklidno : 
v skalách, v horách — ne na poli 



tudiež budeš živ po voli; 
prostřed lesóv — ne na kraji, 
tuř sě tě řiedko doptají. 

Veverek. 

Králi! posíúchajž mé rady, 
a hromazď sobě poklady : 
mravence měj ku příkladu, 
kterak sě on bojí hladu ; 
jsa přemaličkého lé<ía, 
těžké dieío snažně úěiá. 



112 



Protož, králi, tobě pravi, 
dokudž jsi v síle a v zdraví, 
k tomu dobud poklad sobě, 
(nebť já věrně radím tobě) 
jímžto tvá duše omladne, 
jehož zloděj neukradne; 
před rzí, moly jest bezpečný 
ten nebeský pokíad věčný. 

Špaček. 

Špaček rozumnými slovy 
takto řka mluvi královi : 
Pomni výsost svého stavu, 
že's lidem vydán za hlavu; 
nad lidmi tobě moc dána, 
aby tě měli za pána 
nad jiné v tomto životě 
Protož nebud rád v samotě; 
kdežť se udá býti koli, 
v domu, v městě neb na poli ? 
aby vždy vzdií mocnu ruku, 
nikdy nebývaj bez hluku. 
Ať sě tiem tvé srdce kojí, 
kdež sě tvá družina brojí, 
kniežata, rytieři, páni 
vókoí tebe na vše strany. 
V nichžto měj svoje poklady, 
jimiž města, tvrdé hrady 
přemóžeš, kadyž potiehneš, 
tak cti i sbožie dosiehneš. 
Totoť, králi, pravím také : 
slyš rád řeči všelikaké 
v piesních i v každém pravení, 
nač sě která slovo miení. 

Rys. 

Rysovéť obyčej mají, 
vše v jednu šlapej stupají, 
velmi jsú povolni sobě : 
I já, králi, pravím tobě, 
by napřed nešel nikoli, 
budto k šturmu neb na poli 
Tak jednaj, ať lidé tvoji 
každý na svém miestě stojí, 
jakž kto šikován v své rotě. 
Když tak lid máš v té jednotě, 
s rovným lidem jsa tak pilen, 
nepřátelóm budeš silen. 



Pakliť běžie nepřietelé, 
ty inhed nemeškaj déle, 
rychle sě po nich pozdvihni, 
bez meškánie je postihni, 
a to, kdežť jest v širém poli. 
Do lesa nehoň nikoli, 
stihaj jedno na tři skoky, 
nebo vieš, žeť les široký; 
v lese nebo v hustém chvoji 
nevieš, kdeť nepřietel stojí, 
by sě náhle nevytasil 
a tvého šiku nezrušil; 
protož drž sě v tom mé rady, 
aby škody nevzal tady. 
Mějž také to na paměti ; 
slušie tomu rozuměti, 
aby z svého všeho chtěnie 
pilně dělal své spasenie, 
pustě marnú všicknu psotu, 
chvátal k věčnému životu, 
kdežto všichni věrní spějí 
milostí, věru, nadějí. 
Těmi třmi skoky bez zlosti 
dosiehneš Božie milosti. 

Skřívá ne c. 

Skřivánec jasně vesele 
vece : Králi, pravímť cele, 
bud vždy mysli ustavičné; 
neb žádnému nenie sličné, 
ktož svú myslí nic nevládne, 
pro malú věc v žal upadne, 
pro ztrátu neb rovnu škodu 
nebo protivnú příhodu 
když mu nenie vše po voli ; 
toho ty nečiň nikoli. 
Pakli ráčíš, přehověti, 
chciť o tom viec povědieti. 
Svět jest toho založenie. 
v němž nic ustavného nenie, 
časovéť sě vždy v něm měnie. 
Tit vědie, kakéť jest ceně, 
v tomto ktož bydlí životě, 
kterak poddán mnohé| psotě ; 
ač kdy kto sčestie nabude, 
blažen jest ; ač jeho zbude, 
ač sě mu kamos ukradne, 
nesčestie zase připadne. 
Svět v sobě jest pravá vojna, 



113 



řiedko v něm chvíle pokojná: 
jasný čas a potom mračný. 
Protož nechci býti rozpačný, 
by pro déšť, bíáto neb mrazy, 
neb které jiné přiekazy 
chtěl smuten a truchel býti. 
Nelze toho nikda zbýti 
žádnému zde v tomto těle. 
Protož měj sě vždy vesele, 
takéž v noci nebo ve dne 
buď ústavné mysli jedné, 
nechajžf svět sě jakž chce mění; 
ty měj vždy ustavičení, 
v světě naděje neklada. 
Toť, králi, tobě má rada. 

Ko lčava. 

Potom sě dosta koíčavě, 
tato dosti múdře rozprávie, 
rkúc : Pravím ti jistě, králi ! 
že častokrát lidé malí 
v mnohých příhodách jsú píatni, 
úkladni jsú, k tomu udatni ; 
čehož nepřemohu mocí, 
smyslyť mají ku pomoci, 
zeť tomu vždy odolají, 
častoť silné přemáhají. 
Mnohý poznán jest v chytrosti, 
ač sě jest opozdil zruosti; 
protož máť od přirozenie 
múdrosť, chytrost i uměnie. 
Protož slušie rozuměti, 
kterak koho máš v česť jmieti: 
ne, jakž vidíš, na postavě, 
ale uptaje sě pravě; 



když ctnosť neb moc zvieš do koho, 
tak jej měj v česť podlé toho. 

Slavík. 

Slavíček ochotně mile 
vece: Králi! buď tvá píle, 
aby měl zpěvavé ptáky, 
k tomu přemistrné zpěváky, 
maje v tom své utěšenie, 
rózných hlasóv proměněnie, 
ježtoť každý vzvíášť svú notu 
rovná sě s druhým v jednotu. 
Rád slyš i Masy lahodné, 
jimiž tvé srdce omladne, 
k tomu tvé vše přirozenie; 
neb jest to zdravé prodlenie : 
piščce, hudce, k tomu maje 
od strun všelikaké stroje. 
Tiem sě tvá hlava posílí, 
maje takú kratochvíli 
od výborných hudeb hlasu; 
najviec podletnieho času, 
ježto obžievá vše kořenie, 
veselí sě vše stvořenie, 
když již Máj v rozličném kvietí 
draze veškcn svět osvietí; 
již povětřie všady hladké, 
v tom slyšeti hlasy sladké 
ve dne, v noci a v svítánie, 
od ptáčkóv milé zpievánie 
v lese, v háji neb na poli: 
v tom měj útěchu k svěj voli, 
Také to čiň takú měrú, 
aby Bohu s pravú věru 
chválu dal, jeho stvořenie, 
také v tom měl utěšenie. 



II. Z rady otce synovi. 



Já jsem skrze Božie dary 
člověk již tak velmi starý, 
žeť práce již nésti nemohu ; 
protož z toho mocnému Bohu 
děkujiť dlúze na krátce, 
k tomu jeho dobré matce, 
žeť jsem sě tak krásně zstaral, 
jakž mě nikte neukáral, 
ke cti za najmenší vlas. 



Synu, dajž Buoh dobrý čas 
vésti život na tej stopě ! 
Jáť tobě dnes meč i kopie 
vzdávajiť u věrné vieře, 
zda bych na tobě rytieře 
dochoval z svého plemene 
od tak dobré matky jmene, 
již jsi měl ve cti bohatě ; 
protož ijeden přírok na tě 
8 



114 



nesahá v tvých mladých létech : 
jedno sám cti nebuď vetech ! 
Méť jest vše plné žádánie, 
by to věrné požehnánie 
na tě z mého srdce prošlo, 
jenž od otce mile pošlo. 

Toť má první rada, synu : 
měj Boha každú hodinu 
v srdci, v ustavičná moci, 
pokorně, ve dne i v noci. 
Jeho miiú matku pomni, 
jeho svatých muk se domni, 
byť vždy před očima byly: 
pomniž nato, synu milý! 

Také angelu pěj zdravie, 
pokloň na každý den pravě, 
jenžtot dán ku pravdě tobě. 
Svatých ku pomoci sobě 
chovaj na všelikých skutciech, 
i nebudeš v častých smutciech. 

Měj na srdci to súkromie, 
by tě tvé čisté svědomie 
vedlo od hřiecha tak bedlně, 
jakž by neshřešií smrtedlně ; 
neboť hřiech mysl, život krátí, 
novúť hanbu sě odplatí. 

S tiem drže, všeho dobudeš : 
sboží, ščestí jmieti budeš, 
svým všem nepřátelóm silen, 
budeš-li toho s věru pilen. 

Ještěť viece razi k tomu : 
co promluvíš, slíbíš komu, 
s pravd vění, bez omyla, 
byť z úst tvých vždy pravda byle 

K lidem všady pinií věru 
čiň, jakž by vládna svú mění 
podlé sbožie tak sliboval, 
jakž by vždy svú vieru schoval. 

Klevetných řečí nemiluj, 
po zlých kíamiech neusiluj, 
by sě k tomu dieíu nutil, 
jímž by dobré lidi mutií, 
i sám nebyl vesel proto; 
protož nestój srdcem o to. 

Neškodná spíle při smiechu 
často dobrým ctným útěchu 
činí, žeť jich srdce mladí, 
toť ižádnému nevadí : 
ale škodnú, Islivú řečí 



mnohým přijde k marné seči. 

Bud spravedliv ke všem lidem, 
se súsedy bud úkliden; 
nežádaje jejich sbožie 
bez práva a deky Božie. 

Vyššieho nad sě cti z práva 
pro toho, jenž česť rozdává 
v světlých i v širokých zářieeh, 
na světě v bohatých dařiech. 

Rovnému buď na vše roven, 
chudšiemu na mysli skroven ; 
řečí, skutkem, přiezní k tomu, 
nebuď skup nikda v svém domu. 
Jakož by sě tobě málo 
od koho rovného dáío, 
neměj naň mysli tak tuhé: 
přezři jemu prvé, druhé, 
šedesátkrát z své dobroty. 
Nechce-liť pak tvej ochoty 
v tom schovati pro své zlosti : 
ohradě své šlexhetnosti, 
k jeho přátelóm toho píle, 
braň svého, k životu chýle. 

Po ctném sboží stoj, chtě dobyti 
ctnýmť jest sbožiem cti nabyti, 
na světě dobrého slova; 
ctným jest sbožiem chvála nova. 
Buď štědrý, jakž na tě síušie, 
pro skúposť nezmařuj duše; 
pro štědrost' nezahyň také, 
smiera dóstojna cti všaké. 

K svým chudým přátelóm mile 
bývaj štědr z obíáščie píle, 
věru navisti jich núzi; 
toť jsú ctní šlechetní díuzi. 

Odplať těm, ktož věrně síúžie, 
po tvé cti srdečně túžie, 
chtiec tě rádi výše vznésti, 
než tvá moc móž tě dovésti. 
K těm nebuď své ruky tvrdý. 

Synu, by přielišně hrdý 
chtěl býti k lidem svú volí, 
tohoť nerazi nikoli. 
Nebo ktož jest přieliš pyšný, 
vysoké mysli přielišný, 
tenť lidem nemóž mil býti, 
byť udatstvím mohl projíti 
všecky valné seči skrze ; 
však svú hrdostí omrzie 



115 



každému na každii stranu. 
Takměř na velikém pánu 
přielišná hrdost zle stojí, 
nebť se ho česť sama bojí, 
mniec, byť jie chtěl v líce dáti; 
té ty v tom neroď hněvati. 
Bud pokořen k lidem všady, 
ač by měl města i hrady, 
protož tej cti nebuď lišší. 
Čím tebe Buoh viec povýší, 
tiem bud pokorněji viece, 
ať by jiní na tě zřiece 
vinuli se k tobě spoře, 
vidúc tě v také pokoře; 
v niej tě Buoh ke cti zvelebí. 

Milostivě s svú čeledí 
přebývaj, což jie máš s věru; 
netrať jich jistě nesměrú. 
Bud rád vesel mezi nimi, 
oni s tebú a ty s nimi. 

Své hospodě věren buď, 
pro jeho česť tak se truď, 
jakož by sám své cti chráně, 
by byl proň v nejedné ráně. 



Bud své chudině milostiv, 
v jejich vinách nebuď zíostiv, 
by je sám tak těžce súdií, 
od statkóv hnal, tak ochudil; 
od jich těžkého strádánie 
nad právo měj smiíovánie. 
Neroď duše v tom tupiti ; 
svójť jest snaden odsúditi 
k tvej voli samému tobě; 
nebť nemóž pomoci sobě, 
ač by sě velmi práv činil. 
Král jest Šaíomún múdrý byl 
pravdy práva nalezánie: 
však Slídil podlé tázánie. 

Budiž milostiv nad právo \ 
budeť to tvé duši zdrávo, 
i tvej cti také k pomoci. 
Přijdeš— li kdy k také moci, 
tuto radu již zachovám: 
by sirotkóm, chudým vdovám 
pravdy spravedlivě mile 
pomáhal i byl toho píle, 
i všem chudým s právem téže, 
ač to kdy na tobě ležie. 



III. Z přísloví. 

Starý hřiech činí novií hanbu. 

Straka ze kře, a dvě v keř. 

Nehraď se plotem, ale hraď sě přátely. 

Boje sě chřestu, nechoď v les. 

Nechvátaj masa, až zelie zjieš. 

Milý! nestřílej stúpú v nebe. 

Komu třeba uhlie, hledaj u popele. 

Viz za sě; před sebú uzříš. 

Syt chleba neodhoď, a tepí jsa, rúcha. 

Sobě žába rusá, sobě srna lysá. 

Sobě vlk ostronos, sobě ježek kadeřav. 

Živá hlava kíobúka dobude. 

Neumieš rukavicí zatkati, ale budeš tkáti pláštěm. 

Pozdě s čbánkem po vodu, ano sě hřiedlo utrhlo. 

Den za dnem, a léto za létem. 

Bláznivá řeč nemá múdré odpovědi. 

Dotud vlk nosí, až samého ponesu. 

Snadno v pustém lese hvízdati. 

Bitému psu jedno hol ukaž. 

Kam vrána letí, tam jie kvákati. 

Čije kosa kámen. 



S« 



116 



Okoío močidía chode neujdeš nádchy. 

Kdy jeden na voz nakíádá a dva s vozu, nebrzo ho nakíadú. 

Proto má kovář kleště, aby se nezžehí. 

Nes česnek kam chceš^ česnek i bude. 

By vědí osla do Paříže, komoň z něho nebude. 

Kolik híav, tolik i smysíóv. 

Kolik chytrcóv, tolik mudrcóv. 

Kto chce brzo pánem býti, bude díúho panoší. 

Nejednomu mysl na koně a paty u popele. 

S cizieho jest prostřed moře ssiesti. 

Když sě íýka deru, nu na ně s dětmi. 

I kokot na sve'm smetišti udaten 

Kopáš družci hrob, sám se ven víožíš. 

Každému svoje Poděbrady. 

Ne jeden den Praha ustavena. 

Lepší pták v ruce, než dva letiece. 

Kón do koně, rek do reka, muž do muže. 

Ze zíého díuhu dobrá i síáma vzieti. 

Staré zbožie činí novií šlechtu. 

Toho jsú ptačenci, ktož je prvé vybere. 

Zíý nevie, čím sě dobrý obchodí. 

Zrnek močidía nezuostane, ani žába. 

Vidíš v ciziem oce drástu, a v svém břevna nevidíš. 

Ktož má koláče, ten družbu nalezne. 

Jeden nevie, co druhého v škorni hněte. 

Oheň bez podněta nehoří. 

Nebod koně z krčmy, ale do krčmy. 

Lepší mlčenec než voíanec. 

Zvieš, kam pěnice nosem sedá. 

Všech her nebuď pastýřem. 

Nekupuj koně ušima, ale očima. 

Jidech v les, chtě nabrati hub : 

mně huby, i nabrach třiesk ; 

mně perník, podsev snech. 
Peniez pán, chmel hrdina, oves komoň. 
Popravií sě jako pes v chrustech. 
Sám sobě hude, sám sobě veseí bude. 
Z drobných ptáčkóv najlepší hus. 



XIX. 
Vavřinec z Březové. 

Vavřinec z Březové rodu vládyckého (nar. asi 1. 1363), od- 
dav se na učení, dosáhl na universitě Pražské 1. 1394 mistrství svo- 
bodných umění. Později stal se dvořanem krále Václava, kterémuž 



117 

sloužil tuším až do smrti. Za dvořanem svého sepsal několik děl 
českých. Králi samému složil snář, vybrav, co o snech ve spisech 
mudrcův indických, perských iaegyptskýeh nejvážnějšího, „abyprýpano- 
vateljeho, dosielma toho známostí, budúcích věcí jistotu mohl poznali." 
Králi známosti ty nehrubě prospěly : nicméně snař Vavřincův až do XYI 
století byl hledanou knihou. — Z němčiny pieložil popis cest, jež 
Angličan Sir John Maundevile (Mandevilla) v letech 1332 — 5 po 
Asii konal, dílo plné báchorek podivných, ale za svého věku a dlouho 
potom velmi oblíbené, jakož o tom i četná vydání česká svědčí. Od 
Vavřince zdá se býti i překlad „Millionu" Marco Polova, který 
nikdy tištěn nebyl, ačkoli dílo dobrodružného Benátčana věrností u 
vypravování daleko vyniká nad spis Maundevilův *). Důležitější než 
tato díla, ačkoliv se s nimi co do vplétání bajek podlé chuti tehdejší 
poněkud shoduje, jest kronika světa. Pohříchu zachovaly se nám 
z ní jen dvě kusé části : první obsahuje dobu od stvoření světa až 
po Daniele proroka, druhá od 1. 3 po nar. P. až po rok 6T8. U vy- 
pravování dějův nejstarších držel se skladatel bible, maje před sebou 
staročeský překlad, oplývající archaismy. Zdali to dílo zahrnovalo i 
také děje pozdějšího středověku, rozhodnouti nelze; zdá se však, že 
spis „o slávě Čechův, Bohémův a Slovákův," o kterém se Hájek 
z Libočan zmiňuje, nebyl nic jiného nežli prodloužení kroniky, nyní 
ztracené. Kroniku světa sepsal Vavřinec k požádání komorníka krále 
Václavova, Jana z Eisenberku, jakož sám dí, sebrav ji z kronik kře- 
sťanských, z židovských a pohanských „s robotnú pilností a pilnú 
robotností, aby českého jazyku zveličená obec v ní čtúci moc, mú- 
drosť a dobrotu Božskú světí eje v skutciech poznaía." V bouřích po 
smrti krále Václava, jenž mu 1. 1413 jisté důchody byl připsal, 
Vavřinec nečinným nebyl, ačkoli jméno jeho nikde nevyniká až po 
I. 1427, kdež jej nalézáme mezi čelnými odpůrci knížete Sigmunda 
Korybuta. Tehda, jsa jakož se podobá kancléřem Nového města, pře- 
ložil z latinské řeči v českou privilegia novoměstská, jichž originály 
nedlouho potom ve sporech Novoměstkých se Staroměstkými 1. 1434 
přišly nazmar. Překlady tyto 1. 1437 na zprávu jeho císař Sigmund potvrdil. 
V pozdějších létech Vavřinec sepsal nejdůležitější své dílo jazykem 
latinským, totiž popsání dějův, jichž z části byl očitým svědkem, od 
1. 1414 — 22. Kdy zemřel známo, není. 

T. Z kroniky světa. 

N e m r o l ; Belus, ISinus a Semiramís. 

Netnrot, obr deseti íoktóv zvýši, vnuk Cuámov a syn Ciuisóv, ustavil 
město převeliké čtverohranaté vedle' věže Bábel, kteráž byla čtyř tisícóv 
krocejí zvýší, a všír tak náramně veliká, že výši nebylo dobře mimo šíř 
rozeznati. A učinil v tom městě slo bran mosazných litých. Skrze to 
město píufa řeka rajská jménem Eufrales. V tom městě Nemrot první 

*) O M. Polovi viz Obrazy z rak. zemí, národfiv a dějin str. 26. 



118 

kraloval, podrobiv pod moc svú svého národu lidi. Á pravie Židé, že 
jeho k tomu kralování hnula rada Jonikova přietele jeho, jenž byf syn 
Noe, třetie léto po potopě jemu narozený a pln múdrosti zvláště uměnie 
hvězdářského, jemužto Nemrota naučil, zvěstuje jemu o čtveru království, 
o chvále, cti i jich zboží, a že z pokolení Chámova mají pocieti kralovati 
na světě. A tak Nemrot, chtě panstvie své rozmnožiti, Assura syna Se- 
mova s jeho pokoleniem chtieše pod svú moc podmaniti. Ale on, že 
slýchal, které zlořečenstvie byí vydaí děd jeho Noe na Cháma děda Nem- 
rotova, nechtěl pod něho slušeti, i bral se od něho do země kaldejské. 

Nemrot, jsa již mocným králem v Babyíoni, chytrú reci i mocí svój 
lid i jiný přibezděčil, aby oheň za Buoh jměli a jemu sě klaněli a řka: 
„Naši předci vodu jsú zahynuli, a oheň jest jí ovšem v přirozených ka- 
kostech protivný; neb voda jest studená a mokrá, ale oheň suchý a 
horký, a tak vodu svú vlastní mocí hubí. Síušieť sě jemu klaněti jakožto 
našeho záhubce nepřieteli a záhubci." A tak všecka Babylóně a potom 
i všecka kaldejská země ten blud za pravdu přijemše, jiné všecky modíy 
bohem svým, ohněm, pálili. Po mnohých létech stafo sě, že v Egyptě 
jmějechu modlu Bélovu, obraz zlatý převeliký, a koruna na něm zlatá. Á 
když zvěděli kněžie té modíy, že Kaldejští pále mocí všecky modíy a že 
jich modle též chtie učiniti : síoživše korunu zíatú s híavy té modíy, 
i učinie hrnec podobný k té koruně a jej vešken zvrtajíce, ty diery vo- 
skem naplnie a pozíatie, i nalejí pln vody. Tehda Kaldejský do Egypta 
přítrže, okoío té modíy oheň veliký učini, a inhed vosk se rozpíynu a 
voda sě vyřinúc z hrnce anebo z koruny všecken oheň uhasi. A Kaldejští 
to uzřevše mniechu, že by sě to staío mocí té modíy, aby buoh jich byl 
pohaněn a potupen, i beru sě přič s hanbu. A tak modfa egyptská chy- 
trostí kněžskú jest zachována , a potom Kaldejští nesmiechu sě o ni 
pokusiti. 

Po Nemrotovi by králem Belus, jeho vnuk. Ten, chtě své královstvie 
rozmnožiti, s mocnu ruku vytrhl do země syrské a dieí jie sobě podrobil. 
A tu sě pocafo královstvie assyrské. A kraloval šedesát a pět let. Po 
smrti Bélově Ninus syn jeho kralováše a mocnu ruku obdržaí zemi syrskú, 
a miesto úhíavné rozmnožil, že byío tři dni puti na vše strany vzdélí a 
nazval je po svém jméně Niniven. Ten Ninus pobil a přemohl cháma a 
jeho všecky kniehy spálif, jenž kralováše v perské zemi a slul Zoroastres, 
jenž najprvé naleží kúzedlné uměnie a na ctrnadcti síúpiech, sedmi mo- 
sazných a sedmi cihelných popsal, né brž vyryl sedmero svobodných umění, 
věda, že svět má pohynúti vodu i ohněm, aby před vodu ostaly mosazné 
a před ohněm cihelné. To sedmero umění neby tak široce a jasně, jako 
nynie popsáno máme, ale počátky jich a řeholy některé, jenž to uměnie 
vlastně, ac ne plně, oznamovaly. 

Ninus, že přieliš otce svého miloval a od něho byí milován, po smrti 
jeho sobě k utěšení kázal udělati drahý a krásný obraz jeho v krásné 
koruně a ruše, i postavil jej prostřed města Babylonského le na rynku 
neb na tržišti. Jemuž na však den sě modléše aneb Ríaiiieše, až i oběti 
činieše. A tak jej u velikú svobodu obdařil, že ktožkoli k tomu obrazu 
sě utekl, buďž vinen kterýmžkoli prohřešením, inhed jemu bylo všecko 
odpuštěno a nikdy zlým nezpomínáno. Proněžto lid té krajiny poce před 
tiem obrazem klekati, jemu sě modliti a oběti činiti, až čert v ten obraz 



119 

i vstúpií a mnohé divy činil. A odtud přišli obrazové modly všeliké po- 
hanské ; neb každý otce neb přietele umrlého, aby jeho měl vlastní pa- 
mátku a té se těšil, kázal sobě podobiznu jeho z střiebra neb z mosazi 
slíti nebo z kamene nebo z dřeva vytesati. A jakožto od Syrských na- 
zván ten byl obraz Belas, též každá víasť podlé proměny jazyku svého 
nazývala modlu svú ; neb někteří nazývali Bel, druzí Beel, třetí Baal, čtvrtí 
Balaim. Až i Židé takým modlám po svém jazyku hanebná jmě převzděli 
jsú, jako Beelfogor, tociž modla ohavenstvie, Beelzebub, buoh múchový ; 
neb když k těch modl cti a chvále hovada a bravy chtěli obětovati, tu 
je zařezovali a tak mnoho tu krve bylo proléváno , proněž múchy 
se brojily. 

Pak po smrti Ninově Semiramis jeho žena kralovala, jenž jest město 
Babylonské ozdobila, jeho všecky ulice mramorem kázala podíažiti, chrámy 
z zlata a z střiebra zdělati, a mezi zdmi a domy rozličná zvieřata vzcho- 
vala, aby byla k fovóm hotova. Ta jest mnohé boje i války vítězné 
vedla, indickú zemi a múřeninskú pod svú moc podmanila. Ta kralovala 
dvě a čtyřidceti let. 

Domician, Nerva, Trojan. 

Léta osmdesátého Domicianus počal ciesařovati a ciesařovaí třinádcte 
let. Ten jest byl bratr Titóv. Počav ctně panovati, potom sě hřiechy 
ohyzdil ; neb urozená kniežata a kmety římské zhubil a své sestřence. A 
kázal pánem a bohem sě nazývati a na Kapitoli obrazy své zlaté a střie- 
brné udělati. Za jeho času byla pohroma druhá na křesťany. Svatého 
Jana apoštola kázal v oleji vařiti a potom jej vypověděl do ostrova 
Patmos. Umučen a sťat byl sv. Dyonisius s svými tovařiši. 

Za časóv Domiciana udělán byl chrám všem bohóm převeliký v Římě. 
Neb když perské královstvie chtělo sě z ruky římské vysvoboditi, tehda 
Římené, přivolavše Marka Agrippa knieže rytieřské, kázali, aby na Perské 
s vojskem trhl. A tu noc ukáže sě jemu krásná žena ve snách a řkúc: 
Slíbíš— li ustaviti chrám všem bohóm, že svítězí nad Perskými. Jáť jsem 
Cibele mátě všech bohóv. A on nazajtřie povie kmetdm římským, a oni 
i s ním slíbie to učiniti, i vyšlí jeho. A když. po svítězení vrátí sě, 
tehda kmetie římští káží prsť a rum na jedno miesto voziti a v ten sypí 
své rozličné penieze. A když tak vysoko a široko, jakož umienili, bude 
nasuto, káží okolo toho rumu zdi dělati a na ten rum sklenuti a potom vo- 
lají, aby rum ven nosili a ktož by tu co nalezl, aby jeho bylo. A tak 
bude ten chrám brzo vyprázdněn. Y němž pak vókol zstavěli obrazy 
bohóv všech zemí, a obraz Jupiteróv uprostřed jich, an drží zvonec. A 
když sě která země zprotivila Římanóm, inhed modla jich týl obrátila 
k Jupiterovu obrazu a Jupiter inhed zazvonil. A kněžie toho chrámu 
inhed to kmetóm a ciesařovi zvěstovali, a oni na tu zemi vojsko poslali. 
A to bylo čáry zosnováno. 

Léta od narozenie Božieho devadesátého Kliment z Říma rodem by 
biskupem římským, a byl jim devěť let a dva měsiece a dní deset', veliké 
divy čině ve jme Pána Krista. Pak sťat i u moře uvržen vedle Chersony, 
jehožto tělu Buoh v moři kostel mramorový ustavil. 

Léta od n. B. devadesátého osmého Nerva počal ciesařovati v Římě 



120 

a ciesařovaf jeden rok a čtyři měsiece. Ten by muž múdrý a šlechetný. 
Což Domician z ukrutnosti učinil, tento dobrotu navrátil; neb i sv. Janu 
z púšti Patmos kázal se vrátiti a jiné vypověděné navrátif. 

Léta od n. B. devadesátého a devátého Trojanus počal ciesařovati v 
Římě a ciesařoval bez jednoho dvadceti let, muž ctný a spravedlivý a štědrý. 
Ten však třetí pohromu učinil nad křesťany. A tak trpěl smrť sv. Ignacius, 
učedlník sv. Jana apoštola. Eustachius, knieže rytieřské Trojanóv, divně 
obrácen na vieru křesťanskú a mnoho trpěl pro jméno Božie. Za času 
Trojana ten všech bohóv chrám v Římě od hromu byl porušen, ale zase 
potom vzdělán. Za něhoPlinus skladatel múdrý síovúten byl ; a ten múdrostí 
svú pohromu nad křesťany stavil. 

Atilla. 

Átilla král uherský, když s bratrem svým uherské a dalmatské krá- 
lovstvie spravováše, toho bratra zahubi a sebrav vojsko převeliké, usilo- 
váše o římské ciesařstvie. Ale s Římany biechu Francúsi i Burgundský a 
Sasici a téměř vešken lid od západu slunce. A když se na pole ta vojska 
přemocná sebrachu, na prvém potkání král burgundský by poražen. A po- 
tom tak lítě a udatně bylo bojováno, že s uobú stranu zbito jest sto 
a sedmdesáte tisícóv lidí. A tak veliké bylo krve prolitie, že na tom 
poli bieše malitký potóček, ten od krve tak sě rozmnožil, že mrchy 
lidské i koňské plavil. Tehda Atilla jako přemožený do Uher se vrátí. 
A sebrav vojsko vělšie, i těže do Vlach, a najprvé Aquileje dobyv, všecka 
jiná města obdrže. Pak ku prosbě veliké Lva papeže vráti se do Uher a 
tu umře. A té noci, jakož umřel, Martinianus ciesař, jenž tehdy v Kon- 
stantinopoli bydléše, videí ve snách, že lučiště Atillovo se zlámalo, a po 
tom srozuměl, že umřeí. 

Sedmero svobodných umění. 

Jména těch umění jsú tato: prvé síove síovořečné, jenž učí síova 
znáti, poznaná lépe skládati, složeným rozuměti. Druhé síove kraso- 
řečné, jenž učí síova uměnie dřevnieho v krásnost' řeči uvésti. Třetie 
síove uměnie rozorané, jenž učí v prosté i v krásné řeči pravdu od 
křivdy rozeznati. Čtvrté síove zeměměrna, jenž učí vysokosti, hlu- 
bokosti, širokosti i váhy všech hmotných věcí pravě vyměřiti. Páté uměnie 
jest počtenie, jenž učí počísti všeliké věci. Šesté jest hvězdářství e, 
jenž učí běhóm hvězd srozuměti a vedle jich sjitie neb vzdálenie budúcie 
věci nemylně zvěstovati. Sedmé jest zpěvatedlné, jenž učí váhy híasóv 
rozeznati a je pozorně skládati. 



II. Z Millionu Marco Polova. 
O vlasti Mangi (Mandžu) a o milosti a spravedlnosti. 

U velikej vlasti Mangi byl král jeden jménem Fakfur, mocný a pře- 
bohatý, aniž bylo toho času které knieže většie, kromě kám, než on; 



12i 

královstvie jeho silné byío, a měli je za nedobyté, a žádný sě on pokusili 
nesměj. A protož ten král i vešken lid jeho neměli obyčeje k odění. 
Každé město v tej zemi byío jest okopáno přiekopami hlubokými, vody 
plnými, a ty přiekopy tak široké byly, jako móž z íučišče vystřeliti. 
Koni neměli, neb sě žádného nebáli. Král ten jiného nic nečinil ani co 
měí za kratochvil, než aby rozkošně jedí a pií a dobré bydlo měí. Pa- 
nicóv měí do tisíc, a poctivě bydleí velmi. Pokoj, spravedlnost a miío- 
srdenstvie velmi miíováše, neb ve všem jeho královstvě veliký pokoj bieše, 
a žádný svého bližního na ničemž uraziti nesměl; neb král všem spra- 
vedlnost choval. Často řemeslničí krámové přes ceíú noc otevřieni stáli, 
a žádný do nich vjíti nesměl, ani kterej škody učiniti ; všickni počestní 
lidé i ve dne i v noci po všem královstvě bezpečni beze všeho úrazu, 
kamž kto chtěl, jdiechu. Byí také ten král lítostivý a milosrdný ke 
všem, ktož který nedostatek mějechu. Na všaký rok sbierati kázaí dietky od 
mater svých zavržené do dvacet tisiec, a ty všickny svými náklady ctně 
chovati kázaí; neb v tej zemi jest obyčej, že matery dietky své zamietají, 
když jim nemají pokrmu dáti, aby jiné vezmúce je odchovaly. A ty 
dietky, kteréžto král sbieráše, rozdává je bohatým královstvie svého, jenž 
dětí svých nemajíce, aby je sobě za syny volili, aneb když dorostly, vdá- 
val je k manželstvu a dobru jim potřebu dával. 

Kterak kám dobyl vlasti Mang i. 

Léta od narozenie Božieho tisiecího dvústého šedesátého osmého, ve- 
liký kám Kubíaj královstvie Mangi tiemto obyčejem sobě podrobil. Poslal 
tam jednoho svých kniežat, jménem Bajam-Chinsam, našiem jazyktm Bajam 
jako by řekí sto ok, jakžto Bajam sto ok maje, i dal jemu veliký záslup 
jézdných i pěších a mnoho íodí^ aby sě brali do tej vlasti Mangi. A tak 
najprvé došed prvého města Kajgangui, otázal měšcan, chtěli-li by jemu 
holdovati? A když oni odpověděli, že nechtie, on to uslyšav, žádného 
jim protivenstvie neučinil. Vjel k druhému městu a tu jemu takéž od- 
pověděli, že nechtie jeho poslušni býti. Odtud šeí k třetiemu, potom k 
čtvrtému až k pátému, a ode všech jednostajně odpověď vzal jest, že 
nechtie ven slušeti. Nic sě jest nebál za sebú nepřátelských měst ne- 
chati a dále jeti, neb vojsko s sebú veliké měí a velmi dobré; neb s sebú 
jměješe muže velmi udatné bojovníky, a veliký kám jiné vojsko po něm 
poslal velmi veliké. A tak přitrhl k šestému městu s velikú silu, a mocí 
jeho dobyí, a tak jeda pořád, dvanáste měst v krátkém času dobyl. 1 
zžasnú sě srdce mužóv královstvie Mangi. A Bajam k královskému a k 
najvétšiemu městu Kvinsaj přitáhl, a tu své vojsko zšikuje u toho města. 
Tehdy král tej země Mangi, jenž tu svój dvór držieše, uslyšav udatnost 
a sílu Tataróv, velmi sě lekiíe, a tak vsedá na íodie, s velikým zástupem 
bere sě do někakých ostrovóv nedobytých, maje s sebú íodí na tisiec ; 
a to město Kvinsaj královně v stráži poruči, a ostavi jie tu lidu veliké 
množstvie. A královna ve všech věcech opatrně sě majíc, s svými pány 
k obraně zemské pilná bieše. A když síyšieše, že knieže vojska tater- 
ského slově Bajam-Chynsam, inhed všecka ztrne; neb slýchala od svých 
hvězdářóv a mudrcóv, že toho města Kvinsaj žádný nikdy nemóž dobyti, 
než ktož by sto ok měl. A to sě ovšem nepodobno zdálo, by který 



122 

člověk mohf býti, ježto by měl sto ok, protož se žádného nebála. A tak 
přivolavši knieže taterské vojsky, Bajsm poznavše jeho příjmie, královstvie 
i město jemu dobrovolně a svobodně poddá. Usíyšavše to všickna města 
královstvie Mangi, k přikázaní velikého káma ku poslušenství přistúpili, 
kromě města Seianfu, jenž tři léta k jeho poslušenství přistúpiti nechtěli. 
A královna brala sě k dvoru velikého káma., od něhož byla s velikú cstí 
přijata. A král, muž její, Fakfur, jenž sě byl bral do těch ostrovóv, 
doněvadž je živ byl, odtud sě vrátiti nechtěl, až tam i umřel. 

Kterak město Siampchu praky dobyto. 

Západ slunce jest krajina jedna v tej vlasti Mangi, jenž slově Najngui, 
bohatá a krásná velmi, kdežto mnoho postavcuov dělají od zlata a hed- 
vábie. Také tu obilé i všeho jiného k jedení a k pití dosti jest. Tu 
nalézáme město Seianfu, jenž pod svým panstvím má dvanást jiných měst. 
To město tři léta u válce stálo,, v nichžto jeho dobyti nemohli Tatarové, 
kdyžto jsú byli dobyli tej vlasti Mangi; neb k němu vojsko přitéci ne- 
mohlo, jedno z tej strany na puolnoci; neb se všech stran jezera hluboká 
byla, po nichžto lodie k němu přijeti i odjeti mohly, a tak na ztravě ne- 
mohlo mieti nedostatky. Usíyšav to král kám, zamutií sě velmi; i udalo 
sě bylo tehdy panu Mikulášovi otci mému a panu Matúšovi bratru jeho 
a mně Markovi s nimi na královu dvoru býti. A tak my spolu přistú- 
pivše před krále, řekli jsmy jemu, že chcem prakuov nadělati, jimižto 
město ovšem dobudeno bude; neb oni nemějechu obyčeje kprakóm v těch 
krajinách. I měli jsmy s sebú své tesaře křesťanské, jenž nám udělachu 
tři praky velmi dobré, z nichžto každý mohl vrci kamenem za tři sta 
liber těžkým. A ty praky vloživše na lodie, poslal král do vojsky, a 
když biechu před městem Seianfu zdviženi, první kámen, ježto na město 
uvržen byl, padl na jeden duom v městě i urazil veliký dieí toho domu. 
Uzřevše to Tatarové, jenž biechu u vojsce, diviechu sě velmi : a ti, jenž 
v městě biechu, velikým strachem bojiece sě, aby jim všeho města praky 
nezkazili a jich všech nezbili Tatařie aneb domové bořiece sě, inhed jsú 
sě dali velikému kámovi a pod jeho poslušenstvie přišli. 



XX. 
Staročeské rozprávky. 

Pohádky a pověsti, které podnes mezi lidem kolují, dílem jsou 
původu prastarého. Ale těmto výtvorům obraznosti národní teprve 
za našich dob dostalo se té cti, že skoumatelé poznavše jich důležitost 
je sbírají a vydávají. Za starších dob nehrubě si jich všímáno. Zato. ale 
v staročeské literatuře nalézáme povídky, kteréž spůsobem vypravovacím 
jasné upomínají na chod a obraty u vypravování pohádek nyní obvyklé. 
Povídky ty, kterým staří převzděli rozprávky, jsou původu a účelu 
velmi rozdílného. Sloužívalyf dílem kazatelům k doučování nauk 
mravních, jsouce vyňaty ze sbírek ve středověku pod obecným na- 



123 



zvem Gesta Romanorum známých ; dílem vyvinuly se ústným podáním 
z legend podlé chuti lidu všelijak zpřeměněných; dílem pak pochá- 
zejí z rozličných cyklův pověstí, které povstavše na východě prostřed- 
kem latiny rozšířily se ke všem skoro novověkým národům. Že 
rozprávkami takovými bavíva! se tehda i obecný lid, o tom bez 
odporu svědčí nejedná z nynějších pohádek, která k nim jako k pů- 
vodu svému hledí. 

Větší sbírka Gest římských zachovala se nám ze staré doby 
v rukopise univ. bibliotheky Pražské, kdež se nacházejí i částky 
povídkového románu o sedmi mudrcích. Ke každé rozprávce přidán 
tam i mravní výklad. Jiná menší sbírka přidána jest k jednomu 
rukopisu c. bibl. Olomoucké. Několik rozprávek obsahuje též du- 
chovní román o Barlaamu a Josafatovi. I veršem bývaly vzdělávány, 
jakož jich několik nalézáme vetkáno do satyry o řemeslnících a do 
naučné básně o desateru Božích přikázaní, ježto obě do první po- 
lovice XIV stol. náležejí. 



I. Z básně o desateru Božích přikázaní. 



Bezedný pitec. 

Bieše jeden jhřec opiíý, 
všem dobrým lidem nemiiý. 
Ten jide před svého krále 
a svým sě řemeslem chvále 
a řka : Věz mú chytrost', králi ! 
dávajif svój život v táli: 
nevypiemlif pitie tvého 
v tvej pivnici najlepšieho 
viece, než jiných třidcěli, 
kaž mi mú hfavu stieti. 
Král toho káza zkusiti, 
móž-li to cMap učiniti : 
an to chíap učini snadně, 
nesta vína niče na dně, 
an chíap vše víno vyíoka, 
jehož by měí čstný do roka. 
Král, rozhněvav sě, povědě : 
Oběste chíapa na hředě, 
at mu provaz hrdío stáhne, 
k mému pití viec nesáhne! 

Lstivý soused. 

O jednom vám zfém súsědě 
drahná pověstku povědě, 
ježto mysléše chude'ho 
k škodě připraviti svého 
súsěda; jenž přišed k němu, 



tato síova vece jemu : 
Usíyš, súsěde, prosbu mú, 
otpusť mi v svém domu, 
ať postavím íáhvici dvě 
oleje, a náplně je. 
Súsěd chudý, nevěda lsti, 
tomu bohatci otpusti. 
Tehdy ten íáhvici plnu 
zadniv, a druhů neplnú, 
jsa úmysía velmi zíého, 
schová u súsěda svého. 
Potom tento po póí roce 
chudému súsědu vece : 
Nedostatky, súsěde, jmám, 
vrať mi mój olej, af prodám. 
A když íáhvici othradi, 
inhed se s súsědem svadí. 
I poče naň žaíovati, 
chtě jmu sbožice ztratiti, 
a řka : Zíéhos obyčeje ! 
ukradí jsi mého oleje. 
I bieše v tom městě dobrý 
jeden čiověk, čstný i múdrý, 
ten nevinným pomáháše 
a dobru radu dáváše^ 
ten nevinu jeho vzvědě 
a to popravčí povědě : 
Jáz chcu pravý súd vydati. 
Kaž oleji tuto státi, 



124 



ať čistý olej skydají ottud, kdežio byí postaven; 

a kvasnici ohledají : pakliť jest méně v neplném 

bude— liť v sudě neplném sudě kvasnic, než u plném, 

tolik kvasnic jako v plném, vězte, zeť jest zle žaíovaí, 

vězte, zeť jest olej kraden súsěda lstivě oblízal. 



II. Ze sbírky Pražské Gest římských. 

Hudec a sk řečník. 

Tiberius ciesař v Římě kralováše, jenž přieliš síadký hías miíováše. 
Tehdy přihodiío sě jednu, když byí na íov jeí, usíyšaí některaký hías 
velmi síadký, a tak sě jemu zdáío, že nikdy tak síadkého híasu nesíyšaí. 
A potom híasu sám jedinký jeí, a když k tomu miestu přijeí, uzřeí ně- 
kterakú vodu díúhú a širokú, vedle niežto některaký chudý sedieše, huda 
na své husličky, z nichžto síadký hías pocházieše. I vece jemu ciesař : 
Miíý, pověz mi, kterak jest to, že z těch husliček tak síadký hías vy- 
cházie? Tehdy on odpovědě: Pane třidceti let tuto jsem bydlií a Buoh 
mi daí takú miíosť, kdyžkoli v struny udeřím, inhed síadký hías z nich 
vynde, že ryby tuto ke mně přijdu, jimiž já i má čeleď do sie chvíle 
živili jsmy sě ; ale pohřiechu před sím v maíých dnech z druhé strany 
tejto vody vycházie některaký skřečník s hvižďalkú a tak velice síadce 
hvizde, že ryby, nechajíce mne, i jdú k němu. Vece k němu ciesař: Aj 
teď v měšci svém mám zíatú udici 3 vezmi ji sobě a přivez ji k díúhému 
prutu, udeřiž v husličky a takť ten jistý skřečník s hanbu odejde. Tehdy 
ten jistý chudý rybář učinií podlé rozkázánie ciesařova. Přivázav k díú- 
hému prutu udici, jaí sě husti a inhed ryby z tej vody jakžto dřéve 
k němu běžiechu a on je ven udicí metáše. Usíyšav to skřečník i uzřev, 
s hanbu odšeí, a ten jistý chudý rybář až do smrti bez přiekazu v tej 
vodě ryby íovieše. 

Tři hádanky. 

Bieše některaký král, jenž měješe dcerku krásnu, kteráž bieše slíbiía, 
že nechce za žádného muže jíti, leč by tylo tři věci věděí, uměí amohí: 
najprvé aby věděí na koliko noh jsú čtyři elementa vzdélí, vzšíří a vzhíúbí ; 
druhé aby uměí proměniti jeden vietr v druhý, to jest, puolnoční u vý- 
chodní ; třetí aby mohí nésti řeřevie v svém íuoně při nahém těle 
bez úrazu. 

Král otec jejie, zvěděv ten slib, kázaí voíati po všem královstvě, 
že ktožkoli, chudý neb bohatý, ty by tři věci věděí, uměí a mohí, aby 
jeho dcerku za ženu sobě pojaí. A když sě to pronesío, mnozí k tomu 
dvoru jezdiechu, pokúšejíce sě o to ; ale nižádný nemohí tomu nic učiniti. 

Bieše v tu chvíli některaký rytieř v dalekých krajinách. Když takú 
pověsťusíyše, inhed braí sě k tomu dvoru, vzem s sebú jednoho panoši 
a jeden kuoň velmi vášnivý. A když tam přijede, ode všech mile a po- 
čestně přivítán jsa, vece k králi : Aj já jsem přijeí, abych tvú dceru sobě 
za ženu vzaí. Vece k němu král : I ovšem učiníš— li tu trojí věc, která 



125 

jest provolána, má dci tvá žena bude. Vece rytieř : Hotov jsem. Tehdy 
král : Najprvé pověz mi, na koliko noh vzdélí, vzšíří i vzhlúbí jsú čtyři ele- 
menta, to jest, země, voda, povětřie a oheň. Usíyšav to rytieř, vzem 
mieru jaí sě měřiti panoši svého ot hlavy až do pat prese všecko těío. 
Učiniv to vece králi : Aj pane, již máš prvé dovedeno. Věř mi, že v 
dlúhosti i v širokosti čtyř elementóv nenie viece nežli sedm noh a v hlu- 
bokosti ledva jest puoldruhé nohy. Vece král: Co ta miera příleží ke 
čtyróm elementuom ? Odpovědě rytieř: Zajisté, pane, každý člověk jest 
stvořen ze čtyř elementóv; protož když jsem svého panoši změřil vedle 
všech poměr, změřil jsem i čtyři elementa. Vece král : Dosti's podobně 
vyvedl; již vyved druhé. Vece rytieř: Rád. Á inhed zavolav svého 
panoši, vece k němu: Přiveď mi mój kuoň vášnivý a vzteklý. A když 
byl přiveden, tehdy ten jistý rytieř tomu koni dal některaký nápoj a 
prachu jemu v chřípě nasypal. Inhed ten jistý kuoň krotek jako ovce 
stál a zdráv byl. A když sě to stalo, rytieř toho jistého koně hlavu na 
východ slunce obrátil, i vece králi: Aj tof vietr puolnoci obrátil sě na 
východ slunce. Vece král: Co jest to k větru? Vece rytieř: Zda Tvá 
Milost toho nevie, že život každého hovada nic jiného nenie nežli vietr ? 
Dokud mój kuoň vztekíost s vášností měl, větrem puolnočným přebýval, 
nebo všecko zlé zjevuje se ot puolnoci ; ale nynie skrze tento nápoj i 
skrze prach uzdraven jest a hlavu drží na východ slunce a tepru sě hodí beze 
všie práce. Vece král : Dostťs podobně druhé zjednal ; nemeškaj třetieho do- 
konati. Tehdy on předevšemi nabrav v své ruce horúcieho řeřevie a v 
své luono sypal, a tak po sieni i sem i tam chodil a jeho těío nic ne- 
trpieše. Vece král: Kudy to přichodí, že oheň tebe nepálí? Odpovědě: 
Nenie to z mé moci, ale že mám při sobě v miešku některaký kámen. 
Ktožkoli jej u sebe čistě nosí, ani ot ohně ani ot vody muož uražen 
býti. I ukáza jej králi. A král inhed s velikú radostí a slavností svú 
dceru jemu za ženu dal, a on maje ji, s ní počestně v milosti až do 
smrti přebýval. 

O černém koni, psu, sokolu a černé troubě. 

Za času, když Symmachns v Římě kralováše, bieše některaký rytieř 
jménem Lenucius, jenž měješe svú zemi, kterážto k zemi králově příležieše. 
Symmachus, velmi jie žádaje, mnoho mysléše, kterak by jie došel. I zavolal 
před sě toho jistého rytieře i řekl jemu : Jeď a dobud mi koně črného, psa 
črného, sokola črného a trúby črnej, tak abych to všecko měl do tého- 
dne*, a nedobudeš-li toho všeho v osmi dnech, bez svěj země budeš. 
Usíyšav to rytieř, zamutil sě velmi; neb ovšem nerozuměl tomu, kte by 
těch věcí a takých tak v náhle dobyl. Přišed k svěj ženě, kterážto Matce 
Božiej velmi ráda služieše, jal sě toho všeho velmi žalostně praviti. Usíy- 
šavši ona, vece k němu : Jdi najprvé, všeho nechaje, k svému zpovědlní- 
kovi a zpoviedaj sě věrné a pravě, co's kdy učinil, a když to učiníš 
s pravú věrií, Buohť muože znamenitě pomoci. A tak sě stalo. 

Šel ten jistý rytieř a zpoviedaí sě věrně a pravě. Potom udalo 
sě jemu jeti jednu cestu rovnu jako k některakému lesu. Projiežděje sě 
přijede k vrchu, nad niemžto sedieše starý muž, maje huol v svěj ruce. I 
otáza toho jistého rytieře: Kam jedeš? Tehdy on vece: Pane, z kostela 



i 26 

jedu, a kam jedu, sám neviem. Vece k němu stařec: Vezmi tuto huol 
a jed tuto cestu a nehýbaj se ani na pravií ani na levú ruku, A uzřieš 
zdaleka jeden hrad črný, a když tam přijedeš k tomu hradu, přikaž jim 
takúto řečí a řka: Ten, jenž jest pán tejto holi, vám přikazuje, abyste 
mi črný kón, psa črne'ho, sokoía črného a trúbu črnú dali. A když to 
všecko budeš mieti, budú-li tebe pobiezeti a chtiec, aby k nim nahoru 
jel, nechoď, ani psa púščej ani sokolovi daj létati, ale vezmi trúbu na 
hrdlo, sokoía na levú ruku, kón a psa na pravú ruku, přijdiž sem ke mně 
a vrať mi mú huol; nebť tebe tuto dočekám. Tehdy ten jistý rytieř, vzem 
tu huol, jel až do třetieho dne. A tak třetí den uzřel hrad zdaleka 
črný, a když tam přijel, uzřeí, ano čtyři mužie dobře ve všem železy 
odění vyšli proti němu a řkúce : Pane vítaj. Rač nahoru jeti a pokrm 
vzieti. Tehdy on : Nikakež na hrad nepojedu, ale pán tejto holi přikazuje 
vám, abyste mi dali črný kón, črného psa, črne'ho sokola a črnú trúbu. 
Uslyševše tu řeč, vecechu : Musíme toho pána poslušní býti. A inhed bez 
meškánie dali jemu, což žádal, i vecechu jemu: Milý, všeď na tento kuoň 
a v trúbu potrub. Odpovědě rytieř : Ani toho ani onoho učiním. A tak 
vzem trúbu na hrdlo a sokoía na levú ruku a kuoň se psem na pravú 
ruku, i vrátil se k tomu jistému starci a huol jemu vrátiv, poděkoval. 
A inhed ten jistý stařec, jakž od něho huol vzal, zhynul jemu s očí. 
A ten jistý rytieř odtud bral se k dvoru královu a přišel tam, všecko to, 
což jemu král byl rozkázal, aby jemu pod milostí dobyl, s sebú maje. 
A když král zvěděl, že ten jistý rytieř přijel a všecky ty věci s sebú 
přinesl i přivezl, vzradovaí se velmi. A tak sedě usíyšaí inhed v zápětí, 
ano psi ščekají. Otázal sě, co by to bylo. Vecechu jemu sluhy jeho : 
Jelen běží a psi po něm. Vece ten jistý král : Přiveďte mi ten jistý 
kón črný a sokoía i trúbu i psa. A když jemu přivedli, vsedl naň a 
uzřev jelena jal sě trúbiti, ubod v kuoň, a jelen vzdvih hlavu úprkem 
běžal do propasti, a král na tom koni i se psem i s sokolem i s trúbu 
běžaí po nich a viec sě nevrátil. 



III. Ze sbírky Olomoucké. 
O rytířích, jenžto zemi svatou bránili. 

Jeden kněz dobrý na den Božieho narozenie jdieše do jednoho ko- 
stela, aby mši síúžií. A když poče mši slúžiti, i uzřeí nevýmluvný zá- 
stup oděný bieíým ruchem, ani přišli do toho kostela a počeli zpievati 
piesničku : Dnes neporušená Panna Maria Pána Boha nám porodila. A při- 
stúpiv jeden z toho zástupu k tomu knězi, vece: Prosíme tebe, aby nám 
ráčil dáti tělo Božie. A když pacholíka neměješe žádného ani žákuov, 
ježto by mu pomohli té mše slúžiti, tehdy ten zástup počel velmi slavně 
zpievati. Á jdúce k ofěře počeli obětovati každý zlatý peniez mající na 
sobě obraz angelský. A když jim podal těla Božieho, otázal jednoho 
z nich: Odkavad jste vy všickni tak jasným ruchem ozdobení? A on jemu 
odpověděl : Všickni jsme rytieři a křížem Kristovým jsme znamenáni. Země 
svaté jsme bránili a jsme zbiti a dostali jsme sě do očistce. A tento den 



127 

jsme očištěni, přijemše z tvých ruku tělo krále nebeského, a do králov- 
stvie nebeského sě bereme. 

jednom pohanu, jenž byv pokřtěn ke zdraví se navrátil. 

Čte sě v knihách jedné staré history : Než sě jeden pohan obrátil 
na vieru křesfanskú, to sě jemu zdáse velmi zanepodobné, že sě křesfané 
kříži klanějí, na němžto jest Pan Kristus tak ukrutně umřel. A když sě 
bieše roznemohl až k smrti, tak že jako na sotvách ležieše a od nižád- 
dného lékaře nemožieše uzdraven býti: tehdy v té nemoci viděl, ano světí 
andělé i jiní světí v nebeském království klanějí sě kříži Božiemu na oltáři, 
a praviece jemu, že jinak nikoli nemóž uzdraven býti, jediné leč sě bude 
tomu pánu, kterýž ukřižován jest pro hřiešné lidi, klaněti. A když jako 
procítiv z toho viděnie, poče sě tomu kříži Božiemu klaněti. A inhed 
jest uzdraven od své nemoci. 

IV. Z románu o Barlaamu a Josafatovi. 

Lovec a slavík. 

Byl jeden popadl slavíčka a když jej chtieše zabiti, i byla dána řeč 
tomu ptáčku, i vece: Co budeš tiem lepší, že mě zabieš ? Syt mnu ne- 
budeš. Ale pustíš-li mě, dámf troje naučenie, kteréž budeš-li zachová- 
vati, užitečnéf bude. A on slíbi pustiti ptáčka toho, jestliže mu co potřebného 
povie. I vece ptáček : Jednomu tě tomuto naučím, aby nikdy neželeí ztra- 
cené věci, Druhé tomuto : nehledaj toho, jehož dosieci nelze. Třetiemu 
tomuto: nevěř tomu, ježto jest k vieře nepodobné. Pomniž, aby to za- 
choval. A když ten pusti ptáčka toho, ptáček, aby zkusil, jestli posíušen 
člověk ten rady jeho, poletuje vysoce, poče řéci : O kterak ? s zíú radu 
měl, žes mě pustil ! kteraks veliký ztratil poklad ! Jest ve mně kámen 
drahý jako štrosové vajce tak veliký. A tento usíyše to, i smuti se 
velmi a poče íúditi ptáčka, zdali by jeho kudy dosáhl. í vece ptáček : 
Jiží vidím, žes blázen a mého"s nebyl posíušen naučenie. Rad jsi ote 
mě slyšel, ale's užitku z toho nevzal. Řekít jsem, aby neželel ztracené 
věci, jenž nemuož býti navrácena, a vidím, žes sě ty smuti! a lituješ toho 
srdečně, žes mě pustil. Všakť jsem řekl: nehledaj toho dosieci, čehož 
jest nelze dosieci ; ty hledáš popadnuti mě a já vysoko le^i a umiem sě 
ostřiehati. Rekíř jsem, aby nevěřil nepodobnému, a tys uvěřil, by ve 
mně byl kamen tak veliký jako štrosové vajce, a já vešken nejsem jako 
to vajce. 

Tři přátelé. 

Jest každý podoben, ktož svět miluje, jednomu, ježto jest měl tři 
přietele. Na jednoho tbal velmi málo, jedné že jej nazýval přietelem. 
Druhého viece miloval a viece proň činil. A třetieho najviece. I přiho- 
dilo sě, že ten měješe před krále jíti a jemu počet učiniti, i netrval 
sobě, by mohl z toho vyjiti. A tak poče mysliti, by mohl mieti některú 
pomoc. I vece k onomu přieteli, jehož najviece miíováše: Vieš, přieteli, 



128 

kterak jsem tě miloval nelstivě, nade všecko jsem tvú přiezeň zachovával. 
Jižť mi jest pomoci třeba: pověz mi, jakovií mám k tobě naději mieti ? 
I odpovědě jemu ten přietel : Jinéť mám přáteíy, s nimiž musím vesel 
býti, nemohuť s tebú práce mieti; s těmitoť mi bude zuostati. Než dámť 
plátna k pohřebu, aby tě přikryli po smrti, aby nah nebyl; jiné naděje 
neměj do mne. 

Tento smutiv sě, i jide k jinému přieteli a vece jemu: Miíý přieteli, 
miíovalť jsem tě a pilen jsem byí tebe; protož prosím tebe, budiž mi v 
mé núzi a potřebě pomočen a pověz mi, jakovú mám naději do tebe mieti. 
Ten také jemu odpovědě: Nejsemť prázden, bychť mohí díúho s tebú býti. 
MámC mnoho svých věcí jednati. Avšak tě odprovodím k vratóm a hnedky 
sě zase vrátiti musím a opatrovati svých věcí doma. 

A ten ubohý tepruv pozná, kterak jest měř daremní naději v těch 
přáteléch, a že jest to vše daremní práci vědí, co jest pro ně činil. A 
tak jsa v tesknosti, i jide k onomu třeliemu přieteli, jehož nebýval tak 
pilen, i poče mu řéci : Velmiť strašlivě mluvím k tobě milý přieteli; nebť 
jsem nikdy nebyl pilen tebe a tvé libosti. Reci jsem tě měl za přietele, 
ale pohřiechu skutkem jsem žádné přiezně neokazoval. Avšak proto teď 
jsem přišel, majíc doufánie v tobě, neb mě núze připudila a nenalezl jsem v 
jiných přáteléch žádné naděje. Tebe prosím, muožeš-li, aspoň ty mi do- 
pomož. A ten jemu s dobru myslí odpovědě: Miíý přieteli, vděk mi jest 
to velmi, že mě máš za přietele a že máš doufánie ve mně ; chcif rád 
pilen býti v tvé potřebě. Neboj sě. Jáť puojdu před tebú před krále a 
pomohuť a naleznut' milost před králem. Tehdy ten súžený, radost smiesiv 
s žalostí, i poče řéci: Hoře mi jest! Čehož mám prvé želeti: toho-li, že 
jsem k oněm přátelóm svým měl takové doufánie veliké a to nadarmo, 
čili že jsem tomuto přieteli svému nikda neukazoval přiezni, jakož síiišaío? 

O p a t r ný král. 

Slýchal jsem, že bylo jedno město veliké a v tom městě měli mě- 
šťané ten obyčej, že vzeli cizieho člověka, ježto nevěděl nic jich práv, a 
toho králem nad sebú ustanovili. A ten mohl jako pán, což by jedno 
chtěl, učiniti až do roka, a po roce, když sě on nenadá! a mněl, by 
mělo trvati jeho panstvie, povstanúc měšťané proti němu, svlekúc jej z rúcha 
královského, i vodili nahá po všem městě. Pak ho tak v chudobě po- 
slali do jednoho ostrova dalekého, kdežto musií trpěti v chudobě veliké 
nedostatky. Avšak ten král nikdy sě nenadal, by z té rozkoši, do kteréž 
jest byl vzat, měl vyvržen býti v psotu a v biedu. I přihodí sě, že by 
vzat podlé toho obyčeje v to panstvie nějaký muž múdrý, a ten, poněvadž 
jest byí vzat do toho dobrého bydla, jehož sě on nikdy nenadal, poče 
pilen býti, aby užitečně spravoval své panstvie. I poče sě ptáti na lid 
toho města a na obyčej jeho. I povědě jemu jeden, jenž bieše rada jeho, 
kteraký mají ti měšťané obyčej a kterak s svými králi po roce nakládají. 
I porozuměl tomu, že to panstvie jeho nemuož trvati, a dokudž vládl, síal 
před sebú veliké poklady do onoho ostrova, do kteréhož měl sám v krát- 
kém času poslán býti. A když ten rok vyjde, též jemu učinichu jako 
jiným. A tento, že byí před sebú mnoho poslal, měl dobré bydlo, kdež 
jiní v chudobě byli, ježto před sebú nic neposlali. 



129 

V. Z kroniky o sedmi mudrcich. 
Věrný pes. 

Bieše některaký rytieř udatný, jenž jednoho syna jměješe, a tak jej 
miloval, až jemu tři chovacky zjednal bieše : prvá aby jeho krmila, druhá 
aby jej myla, třetí aby jej povíjela. K tomu také' jměješe jednoho vy- 
želce a jednoho sokola, jenž velmi také' milováše. Ale ten jistý vyžlec 
takúto ctnost do sebe jměješe , že když kterú zvěř uhonií, držal ji bez 
škody, až i jeho pán přišel. Druhé, když pán jeho měí kam na vojnu 
jeti a měí boj obdržeti, tehdy ten jistý vyžlec před svým pánem, když 
chtěl na kuoft vse'sti, učinil tři neb čtyři skoky, na znamenie, že pánu jeho 
dobře sě zvěde. Pakli mělo se jemu zle zvěsti, tehdy ten jistý vyžlec, 
když pán jeho měí na kuoň vsésti, chopě se ocasu koňského, jal sě výti. 
A tak skrze ta dvě znamenie věděl, když má na vojnu jeti a když nic. 
Stalo sě, že ten jistý rytieř jel k turnému, ostaviv toho vyželce 
doma. V jeden čas potom přihodilo sě , že ony tři chovacky vyšly 
z domu a dietěte samého na sieni nechaly a toho jistého vyželce podlé 
kolébky oslavily, a sokol na bidle sedieše. V tu chvíli přišel had na sieň 
a upřímo chtieše k kolébce, aby dietě zahubil. Uzřev to sokol, trhl sě 
a udeřil na psa, jako by řekl : Vstaň a nespi a pomoz dietěti. Inhed pes 
vztýčiv sě, jal sě spolu na hada bíti; ale had velmi toho jistého psa uku- 
sií, že mnoho krve z něho vyšlo okolo všie kolébky po zemi. Až dotud 
bili sě, že vždy vyžlec hada zahubil. A kolébku mezitiem, tepúce sě, 
převrátili, ale dietěti sě na zdraví nic škodného nestalo. Učiniv to pes, 
sed k stěně lehl a své rány lízal. 

Potom brzo přišly ty jisté chovacky. Uzřevše, ano kolébka pře- 
vrácena a krev okolo kolébky a . psa krvavého, mněly, by dietě zahubeno 
bylo. Neopatřivše, kterak sě stalo, daly sě na běh, a když ven bežiechu, 
panie je střetla a vece jim: I co pášete? kam chcete? Odpověděchu: O 
milá panie, běda nám i tobě ! Ten pes, jakož jeho pán miluje, dietě tvé 
zahubil, a všecka země ve krvi jest okolo kolébky. Uslyševši to panie, 
lekši sě padla k zemi plačící a křičeci : Běda mně, běda mně, co sobě 
učiním ! Zbavena jsem jedinkého syna ! V tu chvíli pán její, dřéveřečený 
rytieř , domuov přišel , a když panie vždy ustavičně křičieše, otázal ji, 
proč by tak velmi plakala. Tehdy ona: O milý pane! běda mně i tobě! 
Tvój pes milostný našeho syna milého a jedinkého zahubil a hyn u stěny 
leží, nacíopav sě krve syna našeho. Uslyšav to ten jistý rytieř od své 
ženy, unáhliv sě a všed na sieň ? uzřev psa svého milostného, an naň 
skáče, jakož to dřieve obyčej měl, vytrhl svój meč a jednu ranú jemu hlavu 
stal. Učiniv to šel k kolébce i s svú ženií, chtě věděti, kterak by sě 
stalo. Pozdvih kolébky uzří, ano dietěti nic nenie, ale hada velikého za- 
bitého vedle kolébky nalezl. A tak po těch znameních pozná, že by pes 
bráně dietěte toho hada zabil, i jme sě s velikým křikem křičeti, zedrav 
na sobě rúcho, řka : Běda mně, že pro řeč ženy svěj psa milostného bez 
viny jsem zahubil! A inhed své kopie na tré přerazil a potom bosů nohů 
k Božiemu hrobu šel a tam v dobrém svój život skonal. 



Vysvětlení slov zastaralých. 

(Ke každému slovu připsán jediné ten význam, v němž se ho v ně- 
kterém článku Anthologie této užívá. Významů jiných a těch , které 
samy sebou i z nynější mluvy jsou povědomý, opuštěno; vysvětlení sta- 
rých tvarů grammatických zůstaveno mluvnici.) 



a, ale, než. 

Achská země. U Waltera čte 
se: Solus ab Inachiis declinat 
lumina terris effrenus Mace do. 

asa, aspoň, snad. 

azda, zdaliž, což. 

báseň, bajka. 

bažiti se, (baž sě na ně strach), 
řítiti se na někoho. 

bedlný, bedlivý. 

bělúcí, běloučký. 

Berún, Verona. 

běs, zlý bůžek pohanský, jehož 
jméno v dobách křesťanských pře- 
neseno na ďábla, běsniti, zuřiti. 

běs polední, daemonium meridia- 
num, dábelství polední, (rána mo- 
rová, jenž usmrcuje v čas polední). 

bez něho jest, jest po něm veta. 

bezbydlí, exilium. 

bezčíslný, infinitus. (str. 53.) 

bezděčiti, mocí někoho mimo vůli 
jeho nutiti. 

bobtafi, vhlkostí se nadýmati. 

bradatica, bradatá, široká sekera. 

břeskný, břískavý. 

brda vltorěčná, vrchy české nad 
Příbramí ležící, ježto posud Brda 
šlovou. 

břietný, břitký. 

bmie, brnění. 

brojili sě, rojiti, hemžiti se. 



bron, kůň bílý, bělouš. 
brotiti, červeniti, káleti. 
brze (comp. od brzo), rychleji. 
bystřina dščevá, potůček, kterým 
voda při silném dešti slékává. 

cetka, plíšek. 

časovati, ukazovati dobu a hodinu. 

ce, co. 

čepka, čepice. 

češi tuti, hrdinové udatní. 

čich, smysl. 

čin, spůsob. 

číslem prěgledati, počítati. 

čitedlnosf, smysl. 

dacký, dánský. 

dědina, statek dědičný, pozemek. 

děditi někomu, věnovati za vlastní. 

desky, dsky dřevěné, na kterých 
staří předkové naši metami řeza- 
nými, čeho pamatovati bylo třeba, 
zaznamenávali. 

dle, podlaha, půda (srov. dlaň a 
mor. tla). na dli 3= na podlahu. 

dle (sebe-dle), pro. 

dlí i na překy, na dél i na přič. 

dobr o družstvo, udatnost rytířská. 

Donat, grammatika latinská Dona- 
tova, kteréž se ve středověku obecně 
ve školách užívalo. 

donedz, donidz, doňadž, dokud. 

dovésti právem, dokázati před soudem. 



431 



drásta. mrva, tříšfka. 
dráže, drahocenná věc. 
dřevný, starý, dřevní. 
dřiezha, tříšfka. 
droby, střeva. 
družec. bližní. 

drvo, strom, dřievie, stromoví. 
dščevý, dešťový, dšcíti, pršeti. 
dúbravina, les dubový. 
duchovenství , bohabojnost, nábo- 
ženství. 
dunúti, dechnouti, flare. 

é, aj, interjekcí, jenž znamená žádost, 

toužení. 
ež, že. 

jabřadka, roub, výhon, mladá větev. 

jadati, hloubati, skoumati. 

jarý, křepký, prudký, hněvivý, ja- 
rota, křepkost, hněv, prudkost. 
jařiti, hněvati. 

jáz, já. 

jeda že, sotva že. 

jeket, jekot. 

jeř, jemy, jaro, jarný. 

jež, ež, že. 

ješut (v ješut), nazmar, ješitný, 
marný, ješitnost, marnost. 

jhřec, hráč. 

jistec, vlastní dlužník, za něhož se 
druhý kdo zaručil. 

Juliak, Jiilich. 

hadlivý, hanlivý, potupný. 

hemžeti, hemžiti se •, hemže rostúc, 
roste, jen se hemží. 

hesío, titul. 

hlezu, hledím. 

hoditi se, udeřiti, vrhnouti se na 
koho. 

hodný, spůsobný k čemu. 

hojiti se, bujněti, Viece drahých 
divóv v síle vidě, v kráse sě 
hojiece. zz: Viděla více věcí po- 
divuhodných, ježto v síle a kráse 
bujněly. 

holedbati se, chvástati se. 

lion, stadium. 



hora, les. (R K.) 

hospoda, pán. hospodní, panský, 

pánův. 
host, cizinec. 
hrabivý, loupežný, rapax. 
hřada, hředě, trám. 
hrádek, městečko. 
hrále, oštěp, lancea. 
hrbiti, pochovávati. 
hřiedlo, hřídel u studně. 
hromazditi, hromažditi. 
hrot, železce na šípu, kopí atd. 
hržati, rzáti, řehtati (o koni). 
hubený, bídný, hubenstvie, bída, 

nuzota 9 miseria. 
húzevnosf s skoupost přílišná. 
hviždalka, nástroj hvizdací. 
hyn, hle tam. 
hyzditi, haněti. 

chám, kám, chán. 

cMap , sedlák poddaný, chfapě, 

sedláče. 
chlipati, bujněti, lascivire. 
chmur ati sě, mračiti se. 
choroziti sě , bouřiti, chvíti se. 

Odtud choriíhev, chorúhva. 
chovačka, chůva. 

chovatedlný, schránlivý, hospodárný. 
chronúti, zastenati. 
chvati : nebud chvati ke komu pro 

jeho zfosfzz: nebuď náhlý v soudu 

proti někomu pro zlou mysl a 

zlé činy jeho. 
chvrastie, chrastí. 
chybati, pochybovati. 

inhed, ihned. 

kaký, jaký. kakosť, jakost. 

KaHova hora, Monte Carlo, vý- 
chodně od Luccy. 

kázati, trestati. 

kehdy, když. 

kfanice, dřevo u vozu, které brání, 
aby řebřiny nepadly na kola. 

kmet, starší zemský (L. S.). 

kněz, kníže, kněžský, knížecí, kněž- 
stvie, knížectví, kněni, (kně- 
9* 



132 



hyni), žena knížecí, kněžna, dcera 
knížecí, knězic, syn knížecí. 

kokot, kohout. 

kotiti, klátí. 

kolba, souboj bez brnění, rozdílný 
od turnaje, jenž se v odění ry- 
tířském odbýval. 

košatý voz, vůz, na němž kosy při- 
dělány, cnrrus falcatus. 

kostet, církev, kostelní, církevní. 

krle, ocas. 

kropieř, pochva, kterou se hřbet 
koni přikrýval. 

krumfešt, Grundfeste, základ. 

krupý, hrubý, neokrouchaný. 

krzno, svrchní šat. 

ktvieti, kvésti. 

kumpletní hodina, hora comple- 
torii, čas poslední modlitby ve- 
černí. 

ký, který. 

iadný, leskný, krásný. 

iáje, kupa psu. 

íap, na zdařbůh, bez rozmyslu. 

iaziti, lézti. 

le, asi (týmž spňsobem, kterým se 
ale užívá za asi). 

léci, lehnouti. 

lech, řád šlechty staročeské. 

Leodie, Lodi. 

lepí, lepej i. 

Ucoměrník, farisej. 

líčiti při. při vésti. 

lichý, špatný; té cti nebuď lišší = 
nebuď špatnější nežli česť ia, 
která se bojí přílišné hrdosti, li- 
šiti, zbaviti. 

litnosť, ukrutnosf. 

fúbie, loubí, podloubí. 

lubiti, milovati. 

iuciti, z luku stříleti, měřiti, smě- 
řovati. 

tučka, louč. 

tuk u sedla, Bogen am Sattel. 

hati, lízati. 

ma.licliný, malitký, malý. 
mého dek, díky tobě. 



měch, pytel. 

mele, mělčina. 

?něna, proměna. 

mestný. mstný, mstě sloužící. 

mezh (mzha), mezek. 

MMa, údolí Nebbia. 

mieniti, míniti. 

mWosť, láska, milostný, oblíbený. 

mfajsí, mladší. 

mfaštiti, míaskati. 

mlat, kladivo bojovné. 

modla, modlitba. 

Mořena, bohyně smrti a zimy. 

mozk, tuk v kostech, medulla. 

mrcha, mrtvola lidská. 

mrkaný, tmavý, soumračný. 

mrzkost', ohavnost. 

mutiti, kaliti, rmoutiti. 

nábozenstvie, nábožnost. 

naciopati se, nalokati se. 

nádcha, rýma. 

nadjidu, najdu. 

nádobný, pěkný. 

náMy, náhle. 

nález, vynesení soudní. 

nálicha, pokrytec. 

nalit, rychle, honem. 

nánosek, část přílbice nos přikrý- 
vající. 

napraviti, spůsobiti. 

narícati, naříkati. 

národ, pokolení. 

navistiti, navštíviti. 

né, ano, nébrž, iiiio. 

nebozčík, ubožák. 

nedozírám, nedohledný. 

nedužiii, churavěti. 

některaký, nějaký, jeden. 

nepohoda, nesnáze. 

neprázdeň, zaneprázdnění, negotium. 

nepřietelivý, kdo se nerad přátelsky 
chová. 

neřád, nepořádek, neřádný, co 
proti řádu jest. 

nesmiera, nemírnosť. 

nestateč, nestateenosť, nestálost. 

neiaže (aor. od netahu): toho řéci 
netaže, až ji čbán k sobě při- 



133 



táže :n sotva že to řekla, ihned 

ji džbán k sobě přitáhl. 
něterý, některý. 
nezbaven, neslabý, statný. 
ničí, dolů obrácený tváří, skloněný. 
niče, nic. 

niestéj, prsk, průchod do kamen. 
nikake, nikterak. 
nikte, nikdo. 
noha, stopa (míra). 
nožná, nožnice, pošva na nůž. 



obak 3 nicméně, předce. 

obapof, s obou stran. 

obdržeti , uchvátiti , zmocniti se 

koho. 
oběcafi, slíbiti. 
obezřeme, tvář, conspectus. 
obih, hojnost 
oMaciněti, laciným, nevážným se 

státi. 
obtožiti se čeho, oddati se čemu." 

obfoženie, zahálka. 
obořiti, sbořiti. 
obora (part. od obořu), oboře se 

na koho. 
obora světa, vesmír. 
obúzeti, osočovati. 
obvěniti, nevěstě nad věno jistou 

summu peněz zapsati. 
obvetšeti, ostařeti, starým, vetchým 

se státi. 
obyčej, spňsob, mrav. 
oděnie, zbroj, arma. 
odriavadž, odkudž. 
odpovědieti, odepříti. 
odtasiti, odseknouti. 
odtušenie, oddech, ulehčení. 
ohlubenice, roubení u studně. 
ohňáč, pyrops. 
ochechule, nestvůra, syrena. 
ojnice, voj u vozu. 
oklúčiti, obklíčiti. 
okojiti se čemu, upokojili se ně- 
čím. 
opáčiti, opakovati. 
op f akati, zmýti, abluére. 
opianiti se, planým se státi. 



oř, kun jezdecký. 

orudovnice, orodovnice. 

oružie, zbraň, těla. 

oskřieknúti se, okřiknouti se. 

os, osa, náprava u vozu. 

oslnúti, oslepnouti. 

osmysbiý, rozumný. 

ostati něco, ostaviti. 

ostúpati, meškati se. 

osudie, nádoba. 

osvěta, lesk, osvícení. 

osypati sě, okopati se náspy. 

otehriúti, na stranu ohnouti. 

oten, otcovský. 

otevřeme, zjevení. 

otjatý, vytržený myslí. 

otnadže, odkud. 

otrap, otrapa, soužení. 

otrutiti sě, odraziti se, svézti se 
po něčem. 

Ozěp, Josef. 

ozrač, ozračstvo, rozkošná nád- 
hera. 

pahuba, záhuba. 

pachrb, pahrbek. 

paky, pak. 

panárod, potomstvo. 

panoše, šlechtic nižší než rytíř, slu- 
žebník rodu šlechtického. 

Papia, Pavia. 

pěčný, milostný, pěkný, libostný. 

pele (pel, pyl), prach. 

Pergam, Bergamo. 

pěsnotvorec, básník. 

Picignitóv hrad, Pizzighettone. 

Pistoř, Pistoja. 

pfát, náprsné brnění. 

pleti (pelu) sě, hnáti se. Srov. 
peluji. 

plk, rodina. (L. S.) 

plněnie, placení. 

plť, tělesenství. 

plzný, užitečný. 

poběditi, odolati, zniknouti. K loži o 
bude v zlém poběda zzz kdož zlé- 
mu odolá? 

poběha, útěk. 

počestnost', ctnost'. 



134 



podkonie, štolba. 

podtfačiti, conculcare, šlapati po 

něčem. 
pognati, pohnati, obeslati k soudu. 
pochofný, libý, utěšený. 
poMad, věc svěřená, depositum. 
poknířenstvie, pokrytectví. 
polský, polní. 
pomieniti, zaměřiti. 
poměra, rozměr, dimensio. 
pomfuva něčeho , rozmlouvání o 

něčem. 
ponebie, patro. 
ponuka, ponuknutí, pobudka. 
poprava, soud. popravce, soudce. 
popraviti se, spraviti se. 
poříci se, prohoditi v řeči. 
porobný, otrocký, nevolný. 
posleda, Nachtrab. 
posluch, poslušenství. 
posoka, potrava. 
postavec, tkanina. 
potaz, porada, potázati se, pora- 
diti se. 
potěsčiti se, vyvelebiti se. 
potknúti se, pochybiti, brknouti. 
potřebovati, žádati. 
požehnati někoho, rozloučiti se s 

kým. 
požitý, starý. 
požičiti, pftjčiti. 
práv, křiv býti, býti v právu, býti 

v neprávu. 
pravda, právo. opp. křivda, prav- 

dozvěsten, právo zvěstující. 
právo, přirozený spůsob. 
předati, (doslovně dle lat. tradere) 

zraditi. 
předměstie (str. 66), Malá strana 

Pražská se tu předměstím míní. 

před se, opp. zase, v před, nazad. 

přek, na překy, na vzdory, dlí i 

na překy, podél i na přič. přieč, 

přič, přímo ven, pryč. 

přetráviti někoho, převýšiti někoho 

drahou stravou. 
převážní, odvážný, zaufalý. 
přežesiti, předěsiti. 
přielbice, helm. 



přieč, na přič. Srov. přek. 

přístroj, apparatus. 

přeta, vzdor, hrozba, přetu vzdá- 
vati, troz bieten. přetiti, hroziti. 

přiekaz, přiekaza, překážka. 

příjemcie (susceptor), ochrance. 

přijieti, nevěděch se, co přijieti zzz 
nevěděl jsem, čeho se chopiti, co 
voliti. 

přírok, hana. 

přirozenie, krevní přátelstvo, při- 
rozený, urozený. 

přísežník, spiklý, conjurator. 

přispářeti, (durat. slovesa přispo- 
řili), množiti. 

přístupný, shodný. 

prnúti, prchnouti, kvapiti. 

pi'ob os t (\)raeposiixis, probošt), před- 
stavený. 

prociutiti, procitnouti, probuditi se. 

prodlenie, prodloužení. 

prohuhliti, temnými slovy prone'sti. 

prokní, každý. 

pronězto, pročež. 

prostý (zrost), přímý. 

protičelí , ta strana síně nějaké, 
která naproti čelní jest obrácena. 

prúze (prud), rychleji, prudčeji. 

prsosiny, řemeny náprsně. 

prvenec, prvorozenec. 

prvospie, čas prvního spaní. 

prýštiti, vzprýštiti se, vzhůru se 
vzedmouti; supati, prskati, frkati 
(o koni). 

psoten, mizerný. 

pukléř, kulatý štít vypouklý. 

pústky, chýše pustá. 



řád, pořádek, stav. 

radný, radu vědoucí, rozšafný, ple- 

nus consilii. 
ratiště, držadlo u kopí. 
Regia, Reggio. 
řehola (regula), pravidlo. 
řeka. V Alex. užívá se slova řeka 

za proud mořský, jako (Výb. i. 

1136): by sic byía mořská řeku, 

asi by byío bez divá. 



135 



réta l (z něm. rette), volání nápo- 
moc. 

řeřevie, ulili žeřavé. 

riza, dlouhý šat. 

rob, chlapec, robě děcko, 

rodný, germanus. 

rok, čas, lhůta. 

rota, houf válečný. 

rov, hrob. 

rovné, slušné', roven, rovina, ro- 
ven, rovný komu. 

rozpáč, pochybnost, zaufalosf. 

rozprnúti T rozptýliti, rozprášiti, 

rozom, rozum, 

rozřešiti, rozhodnouti. 

rozščepiti, rozštípnouti. 

rozvojiti se, rozšířiti se vojskem. 

rozviáti, rozvlajati, zvlniti. 

ručesf, rychlost. 

ruozený, růžový. 

ryčný, hlučný. 

rydánie (furor), prchlivost, rydati 
(fremere), bouřiti se. 



sada, nyní. 

sám druhý, třetí a t. d., spolu s 
jednou, se dvěma atd. osobami. 

san (m.), saň (f.), drak. 

sboriti, shromážditi, sebrati. 

Saraceni , anachronismem užíváno 
v Alexandreidě o Peršanech. Tak- 
též šlovou tam pohany. 

sbrocenkvví, zčerveněn. Viz brotiti. 

sdieti, učiniti. 

sdružně, ve spolku, tovaryšsky. 

se, hle. 

sed, nyní. 

sěhodíúhý, sáhodlouhý. 

sieň (str. 70), aula, vlastně by mělo 
státi dvór. 

sieti sě, stkvíti se. 

skiádanie, spis, sepsání. 

sklidily, pokojný, pokoje milovný. 

skorý, rychlý, v skoře, v brzce. 

skřehceti, křehtati, skřehotati. 

skřek, křik veliký, skřečník, křik- 
loun. 

skrušenie (contritio), lítost veliká. 



skutili, spůsobiti, učiniti. 

ston, kost slonová, ebur. 

stovo dobité, sláva. 

smahu, parnem vysušuji. 

smiera, pravá míra v něčem. 

smutiti, zakaliti, zarmoutiti. 

stnysf, rozum, smyslný, rozumný. 

sněti sě, sjeti se. 

sotně, sotva. 

sotva , na sotvách , v posledním 
tažení. 

spalnieř, odění rytířské. 

spáti, naspati, sypati, nasypati. 

spieti, sepnouti. 

spieliti, spěchati, píliti. 

spíle, žert. spíleti, žertovati. 

spotuvěk, osoba téhož s někým 
věku, vrstevník. 

spása, ochrana, bozi spásy, bo- 
hové ochránci, spásati koho, 
osvoboditi, zprostiti od někoho. 

spizovati, spiží, stravou opatřiti. 

spustiti (vinu), odpustiti. 

sršeti, utíkati. 

ssiesti, sesednouti. 

starosta, starší, představený, sta- 
rosty (Aeltern), rodiče. 

stáváni : „biechu vítězi stáváni (Al.) a 
nejasné místo ; snad : byli vítězi 
postaveni, stáli vitězi. 

steku sě, srazím se s někým. 

stěžiti (stehu), usilovati. 

stkfo, sklo. 

sťfúp, sloup. 

sto'1, stolec, trůn. stolili, stolovati, 
trůniti. 

stonánie, nářek, vzdychání. 

stope j, šlépěj. 

slradánie, utrpení. 

strana, část. 

střed, strd, čistý med. 

střieti, šířiti. Vaši dědové nepokoj 
jsií veždy střeli (AI.). 

střetnuti, potkati. 

stvořiti, učiniti, stvoř, stvoření; 
spůsob, útvar. 

stydký, začež se styděti třeba. 

svátosti skříň, archa úmluvy. 

svatocudný, svatočistný. 



136 



svědnúti, svád míti. 
sveřepý, divoký. 
svěť, rada. 

svieziii,- svěziti, lapiti. 
svrchovaný, nejvýš dokonalý. 
sypati, uspávati od snu (spnu), jako 
lípati od lnu (lpnu). 

šat (Schall), zvuk. 
škuďta, plíšek. 
šmakati, ohmatati. 
štěnec, mládě. 
suma, les. 

tále, zástava, pígnas, 

tázánie (podlé tázánie súditi), po- 
rada. Srov. potaz. 

téci, hnáti se, běžeti. 

temnice, žalář. 

iepěíý, ztepilý, štíhlý. 

terč, štít. 

Tervis, Treviso. 

tieskeň, téskeň, tíseň. 

třas, strach. 

trpný, shodný, bezesporný. 

trp o čiti, pochybovati, hnáti. 

trud, veliká práce, trudný, trapný, 
těžkomyslný. 

tryzen, otrapa. 

tstie, tchyně. 

tučia, mračno. 

túf, toulec, faretra. 

túr, Auerochs. 

turné, turnaj. 

Tuškany, Toskana. 

tužiti na koho, žalovati. 

tvář, střecha válečná, k ochraně 
bojovníkův spůsobená, testudo. 

tvrdný, pevný, tvrdý. 

u, už (L. S.). 

ufati, doufati. 

uhíaviti, hlavu někomu setnouti. 

úMavné, hlavní město, 

uhoditi se, hoditi se. 

ulíčenie, confrontatio. 

úklidný, pokojný, pokoje milovný. 

ulízti (ulíznouti) se, pousmáli se. 



uiofÁti se, ponížiti se. wfozenie, 

složení. 
um, rozum, umný, obratný. 
unaviti, usmrtiti. 
uný, mladý. 
tíobov, obuv. 

upéchati, utíkati. Srov. spěchati, 
úporný, urputný. 
urno, prudce. 

ustavný, stálý a jednostejný. 
usypati, ze spaní se probírati. 
utéci, ucválati, uběhnouti. 
utéžiti, získati, vyhráti. 
ufr, vnitř. 
útroba, vnitřek, 
úž, houžev. 
úžesť, úžas. 

váleti, bojovati. 

vášeň, povaha, affectus. vašnosť, 
vášnivosť. 

vaz, ulmus minor. 

vazač, zavazovač ran, 

v čile, nyní. 

vdešení, vdechnutí, vnuknutí. 

véč, věčně, vždy. 

veď, však. 

vědro, Schópfeimer. 

věhfas, rozum, opatrnost, věhlasný, 
rozumný, opatrný. 

věkožizný, věčně živý, 

velbiti, velebiti. 

vele, velím, velmi, velí, veliký. 
veličenie , vynášení se. 

vet, hle vezmi. 

vetchý, starý, stářím sesláblý, mdlý. 

větrník, plachta lodní. 

věziti, u vězení držeti. 

viec, věc, již (srov. polské wiec). 

viera, důvěra. 

vítěz, hrdina. 

vítězovy věštby. Smysl není posud 
dosti jasný. Vítěz (snad souvisejíc s 
lat. vates) znamená zde osobu 
prorockou. V legendě o sv. Ka- 
teřině dáno Sybille příjmí „ví- 
tězská." 

vláčej, ryby, ježto se jedním vy- 
tažením šiti naloví. 



137 



vfádyka, starosta rodiny; později 
nižší stupeň 'šlechty české, rytíř. 

vlast', země, krajina. 

vlasti, vládnouti. 

vltoréčný, undifluus. 

vnaditi sé, učiti se, po vnadě jíti. 
vnadný pes, pes učený mysli- 
vecký. 

vnočiti, vraziti na koho. 

vnořiti (se), vkrásti se. 

v/iuz, vniz, jako. 

vodné, povodeň. 

vojen , bojovník, vojivný , bo- 
jovný. 

vrastco, nepřátelství. 

vrhcáb , kámen jeden, jakýmiž se 
na vrhcábnici hraje, vrhcáby hráti, 
alea ludere. 

vrstevný tovařiš, soudruh rovného 
stavu. 

vrš, úřad povolání. 

vsédajúcí (ascensor), jezdec. 

vstupeň, stupeň. 

v tanuti, vnuknouti. 

vterý, druhý. 

vyhosti (s koni), vybodnouti kóně 
k úprku. 

vytúčifý, vyniklý, zdařilý. 

vynidu, vyjidu, vyjdu. 

výpravcie, vybavitel. 

výše mieti jeden druhého v po- 
koře, pokorné mysli jsouce, aby 
jeden každý bližního svého výše 
nežli sebe vážil. 

vyřaditi, sprostiti dluhu. 

vyvříti láji, vypustiti psy. Srov. za- 
vříti. 

vytknu, vyrazím. 

vz, na, proti. 

vzdieti, dáti jméno. 

vzjetřiti sé, rozjitřiti se. 

vznojiti, rozpařiti, rozehřáti. 

vzpranie, opření; nedá mně na ni- 
čem vzpranie, nedá abych se kde 
opřel. 

vzpřieci, vzepříti. 

vzruditi sé , zarmoutiti , zaka- 
liti se. 

vzvázati, (anbinden), boj začíti. 



vzvfáceti, obláčeti, oblíkati. 

za, zda, zdaž. 

zabyfý, bláznivý, bouřlivý, zabýti 
sé, zapomenouti se. 

zadniti (zadenu), zacpati. 

záhé, časně. 

zahřiezti, utopiti. 

záchod, západ. opp. vzchod. 

zákon, řehole klášterská. 

zaméšiti sé, rozlítiti se. Srov. pod- 
měšilý. 

zamutiti, zarmoutiti, zámutek, zár- 
mutek. 

zapierati sé, opírati se. 

zapotiti, zapáliti. 

zapřetiti, zahraditi. 

zápust, vojsko. 

záře, gloria: jenž česf rozdává v 
světlých zářiech =z jenž osla- 
vuje svaté v nebesích skvělými 
zářemi. 

zase, nazpět (za sebe). 

zatkali, zacpati. 

zatratiti sé, ztratiti se, zmizeti. 

zatrudiťi sé, těžkými myšlenkami 
se naplniti. 

zavifý, potutedlný. 

zboř, zběř, chorus. 

zdravte pěj angeíu, vztahuje se na 
počátečné slovo modliteb „salce." 

zeřivý, zuřivý. 

zeskrz, veskrz, vesměs. 

zMuk, hluk, shromáždění lidu. 

zjařiti sé, rozhněvati se. 

zjednati, srovnati. 

zkřanúti, zkřehnouti, ztrnouti. 

zlíbiti sé (líce), skutečně se státi. 

zbuditi, bláznivým, bláhovým býti. 

zrnek, dle pověry duch, jenž se v 
spůsobě mokrého ptáka ukazuje a 
peníze lidem přináší ; ďábel. 

zmija, had. 

znoj, pot. 

zořivý, vážné mysli. 

zastati čeho, nechati, zůstaviti. 

zpara, parno. 

zpfozvji, ochraňuji. 

zpósobce, původce. 



138 



zpravovati koho — pomlouvati. 
zračiti se, viditedlným býti. 
zřiedlný, zřiemý, patrný, viditedlný. 
ztracenec, do klatby daný. 
ztrava, útrata, ztravný, hodovny. 
zvéř, mase. místo pozdějšího foem. 
zviesti, zvěděti. 
zzéci, spáliti. 



zák (diacorms), študent. 
zamrty, sesláblý hladem. 
zásati se, žasnouti. 
zdáti, cekati. 
zediti se, žízniti. 
zenima, postranná žena. 
zirný, tučný, úrodný. 
zízn, život. 



Opravy. 



Strana 7 řád. 15 zd. slzami mými 

— 28 „ 10 zh. Stařejš^ se potázavše, 

— 32 „ 19 zd. (si. 2) Za tiem vozem blíž jediechu, 

jež rodina králw biechw, 

— 34 „ 4, 5 ald. zd. (si. 1) sien m. sen. 

— 35 n 23 zd. (si. 1) vaši dědové a předci, 

— — j, 20 zd. (si. 1) pronězto jsú i čest vzeli : 

— — „ 10 zh. (si. 2) pospěšimyž, juž ti sršie, 

— — „ 5 zd. (si. 2) víiuž. 

— 36 B 18, 24 zh. (si. 2) vy^rú (m. vyrvu). 

— 37 „ 23 zh. (si. 1) hna tam a chtě svým pomoci. 

— — ,, 19 zd. (si. 2) vsěkú je i zbodú v pleci; 

— - 38 „ 12 zh. (si. 1) jakož tu by, zbitých síía. 

— — „ 21 zh nenie naděje. 

— 41 „ 12 zh. (si. 1) notkú jednu pěsňcw novu, 

— — „ 2 zd. (si. 1) z nichž bývá 

— 43 „ 9 zd. (si. 1) , róžie, 

— — „ 8 zd. (si. 1) naše 

— — „ 7 zd. (si. 1) s/fa 

— 44 n 17 zh. sq. (si. 1) nebo^s ty mifosti plna. 

O Maria milosrdná, 
ó Božieho syna matko, 

— 47 „ 2 zd. miluješ, 

— 48 „ 7 zh. do židovce vlasti. 

— n 22 zd. život 5 ktož 

— — n 13 zd. ana spěšně 

50 n 4 zh. viděnie viděly, a ty 

— — n 19 zh. jedennadcet aposto-řó?) 
15 zh. mezi vším, jakož jest 

9 zd. k obličeji, . . . 

5 zh. v Hipponenském 

17 zd. nikdy jesť také voně nebylo čilo 

6, 7 zd. Ba bezčíslné věci, které bude dokonánie ? Totiž 
nižádné v té mieře, kterak se móž měřiti, budeš 
také i ty měřiti! (Věci nekonečné, kterýž bude 
konec ? Nižádnou zajisté nebudeš měřiti tou mě- 
rou, kterouž ji měřiti lze. Orig. zní : Infinitae rei 
quis erit finis ? Immensa, qua mensura metieris ?) 

55 w 16 zh. manželky jeho Asse/iach, 

56 „ 22 zd. jeho na svěj mysli potupenie nesa, 



51 


n 


52 


n 


53 


T) 


— 


r> 


— 


« 



140 



Strana 56 řád. 11 zd. na sedánie jdieštá .... 

— 57 fí 21 zd. Ten také dar víascí . . . . 

— 58 ,j 13 zh. opět se rnxn obořiv, . . . . 

— 59 „ 4 zh. odpočinut od . . . .. 

— 62 „ 3 zd. (si. 2) i dnes nova 5 

kéž se jich .... 

— 64 „ 11 zd. (si. 1) . . . . ké se rnod/íš! 

— 71 , ? 5 zh podstúpi a nepřátelsky . . . , 

— 76 n 18 zd. múdrosU' jeho 

— 97 fí 4 zd. A ten k\ět měí .... 

— 99 „ 7 zh. Velmi bych jměí Boha . . . 

— 100 „ 11 zd. nad to výbornějž 

— 106 n 13 zd. uzři-li koho 



— 1.11 „ 23 zh. (si. 2) kdežto tvé rytieřstvo koU; 

— 117 „ 9 zd. Kdy zemřel, známo není. 

(Pokleskův některých jiných, jmenovitě opominulým označením hrubého 
ř, čehož nejvíc na str. 56 — 57, snadno bude možné čtenáři opravili.) 



O 1) s a h, 



Strana 

Úvod III 

Přehled pramenův k historii literatury české doby staré . X 

I. Rukopis zelenohorský 1 

Libušin soud 1 — 4 

II. Překlad písma svatého 4 

Z kněh nového zákona 4> — 5 

Z nejstaršího zlomku. 

Z rukopisu Olomouckého od I. 1421 ísig. e. 7.). 

Z kněh starého zákona 6 — 7 

Chvalozpěv Mojžíšův (Exod. kap. 15) při žaltáři Kle- 
mentinském. 

Z žaltáře Klementinského žalm 90 6 — 7 

* Z žaltáře Wittenberského žalm 6 7 

III. Rukopis kralodvorský 7 

Čestmír a Vlaslav 9 — 13 

Jaromír a Oldřich 13 — 15 

Jaroslav 15 — 21 

Ludiše a Lubor 21 — 22 

Písně lyrické : Kytice, Růže, Zarmoucená 23 

IV. * Alexandreis — 

Ze zpěvu prvního 24 — 32 

Úvod 24 

Rod i mladost Alexandrova 25 

Rada Aristotelova 26 

Výprava do Řecka 27 

Vzetí Athén — 

Dobytí a vyvrácení Troje 28 

Příprava proti Peršanům a plavba — 

Přistání v Malé Asii 29 

Popis Asie — 

Alexander u Troje 30 

Ze zpěvu druhého 32 — 35 

Dariovo tažení ' 32 

Reč Dariova a planý poplach 33 

První setkání 34 

Ze zpěvu třetího 35 39 

Popsání boje 35 

Bojiště po bitvě „ 37 

Konečný útěk Peršanů 38 

Kořištění Rekův „ \ — 



142 

Strana 

V. Legendy v řeči vázané 39 

* Z legendy o sv. Kateřině . 39 — 41 

Z rukopisu Štokholmského. 

* Ze života Krista Pána v 41 — 42 

Z rukopisu homilií Štítného. 

Z legendy o sv. Prokopu 42 

VI. Duchovní písně 43 

Hospodine pomiluj ny — 

K sv. Václavu — 

* Z písně k Panně Marii: „O přeslavná Matko Boží" . . — 

Text z několika rukopisův upraven. 

VII. Život Krista Pána 45 

Z rukopisu bibl. Pražské XIII. A. 9. 

Předmluva - — 

Obětování Ježíše v chrámě Jerusalemském 46 — 47 

Vzkříšení Lazara . 47 — 49 

Zjevení-se dvěma ucenníkům v Emaus 49 — 50 

VIII. Překlady z literatury učitelův církevních 51 

Ze Samomluv sv. Augustina 51 — 52 

O rkp. bibl. Pražské XVII. F. 21. 

II. Z knih sv. Jeronýma 53 — 54 

Z rkp. bibl. Olomoucké b. 19. Z epištoly (podvržené) 
sv. Augustina k Cyrillovi o divech sv. Jeronýma. 

III. Z kněh mravních Alberta Velikého. Úvod .... 54—55 

IX. Legendy prosaické 55 

I. Z Passionálu. Život sv. Václava 55 — 58 

II. Ze života Adamova (z rkp. bibl. Pražské XVII. B. 15). 

Smrt Adamova ............. 58 — 60 

X. Básně mravoučné 60 

Z básně o mravném obnovení člověka. Vůz Věhlasnosti . 60 — 62 

Ze sporu duše s tělem . 62 — 63 

XI. Aesopické bajky 63 

Bajka o lišce a čbánu 63 — 64 

XII. Příbík Pulkava z Hradenína . 64 

I. Z kroniky Pulkavovy . 65 — 66 

Královna Eliška, poslední Přemyslovna 65 

II. Ze života císaře Karla IV 67 — 72 

Z dějů ve Vlaších. Spiknutí vlaských knížat .... 67 

Vítězství u San Felice 68 

Obležení Kremony a ztráta hradu Pavie ..... 69 

Příjezd Karlův do Čech — 

Válka polská 71 

XIII. Ludvík Tkadíeček . . . , 72 

Ze starobylých skládaní. 

Neštěstí žalobníku přimlouvá 72 — 75 

Nářek ztrápeného 74 — 75 

XIV. Spisové o věcech řeckých a římských ..... 75 
I. Ze života a reci starých básníkův a mudrcův . . . 75 — 77 

Z rkp. bibl. Pražské XVII. E. 14. 

Thales 75 



143 

Struna 

Demostenes 70 

Xenokrates 77 

II. Ze spisu o čtyřech stěžejných ctnoslech .... 77 — 79 
Z rkp. musejního. 

O spravedlnosti 77 

XV. Kronika Trojanská 80 

Boj Trojanských s Reky a oboření Troje 80 — 82 

Popis nové Troje 82 — 84 

XVI. Román o Alexandru Velikém 84 

Z rkp. bibl. Pražské XVII. H. 4. 

Výprava proti Porovi králi indickému 84 

Zahynutí Porovo 87 

Alexander na hoře diamantové 88 

XVII. Tomáš ze Štítného 89 

I. Z knihy sv. Augustina „o bojování hřiechóv s šle- 
chetnostmi" 90 — 91 

Z rkp. bibl. Pražské XVII. F. 9. 

O milování tohoto a onoho svéta 90 

II. Z knihy bratra Davida bosáka o sedmi vstupních . . 91—94 

Z téhož rukopisu. 

O pokoře 91 

III. Z homilií 94 — 97 

Z rkp. bibl. Pražské XVII. C. 15. 

Řec v úterý po velice noci 94 

IV. Ze zjevení sv. Brigity 97 98 

Z rkp. bibl. Olomoucké b. 19. 

O jednom květu, ježto měl pěf listóv 97 

V. Z rozmlouvání duše s svědomím 98 — 100 

Z rkp. bibl. Pražské XVII. F. 21. 

Dobrodiní Božská 98 

VI. Z rozmluv nábožných 100 105 

O tom, co jest Buoh a skrze co má poznán býti . . 100 
Kterak skrze Boha všeliká věc, a bez něho nic jest 

učiněno, a což jest Buoh, kudy najblíž k jeho po- 
znání přijíti 101 

Co a kterak Buoh skrze svú moc činí ..... 102 

Tuto, kterak jeho múdrosf máme znamenati v stvoření 

Božiem 103 

Co jest kde a kterak múdrosf Božie svět a což v něm 

jest, zpořiedila atd 104 

VIL Z knih šesterých o obecných věcech křesťanských . 106 — 109 
Z vydání Erbenova .... 

Vládykám 106 

XVIII. Smil Flaška z Pardubic a Richmburka .... 109 

I. Z nové rady HO— 113 

II. Z rady otce synovi . 113 115 

III. Z přísloví 1 15 — 1 10 

XIX. Vavřinec z Březové 116 

I. Z kroniky světa . 117 12O 

Z rkp. bibl. Pražské XVII. F. 47. 



144 

Strana 

Nemrot, Belus, Ninus a Semiramis . i 17 

Domician, Nerva, Trojan .......... 1 ! 9 

Atilla 120 

Sedmero svobodných umění — 

II. Z Millionu Marco Polova 120—122 

Z rukopisu musejního. 

O vlasti Mangi (Mandžu) a o milosti a spravedlnosti . 120 

Kterak kam dobyl vlasti Mangi ........ 121 

Kterak město Siampchu praky dobyto . ... 122 

XX. Staročeské rozprávky 

I. Z básně o desateru Božích přikázaní ...... 123 — 124 

Bezedný pitec ............. 123 

'Lstivý soused — 

II. Ze sbírky Pražské Gest římských ♦ 124 — 1 26 

Z rkp bibl. Pražské XVII. F. 28. 

Hudečka skřečník ............ 124 

Tři hádanky — 

O černém koni, psu, sokolu a černé troubě ... 125 

III. Ze sbírky Olomoucké 126—127 

Z rkp. bibl. Olomoucké b. 19. 

O rytířích, ježto svatou zemi bránili ...... 126 

O jednom pohanu, jenž byv pokřtěn ke zdraví se navrátil 127 

IV. Z románu o Barlaamu a Josafatovi ...... 127 — 128 

Z vydání od 1. 1504. 

Lovec a slavík ............. 127 

Tři přátelé . — 

Opatrný král ............. 128 

V. Z kroniky o sedmi mudrcích ........ 129 

Věrný pes — 

Vysvětlení slov 130 

Opravy 139 

Poznám. V článcích hvězdičkou znamenaných proměněn jazyk potud, že prae- 
jotované m, kde to v rukopise není, místo i položeno. 

Kde prameň v obsahu jmenován není, otištěn článek z Výboru od 
Matice české vydaného. 



ANTHOLOGIE 



Z LITERATURY ČESKÉ 



DOBY STŘEDNÍ. 



ZA ČÍTANKU PRO WYŠSÍ GYMNASIA SESTAWIL 

JOSEF JIREČEK. 



"*■ ' ni i hihhiib~> li jx 



W PRAZE. 

NÁKLADEM FRIDRICHA TEMPSKÉHO 

18 5 8. 



Tisk Karla Bcllniannaw- Praze. 1858. 



§. 1. Powaha střední doby literatury české. 

Střední doba literatury české zahrnuje w sobě poslední dwě 
třetiny XV. pak celé XVI., XVII. a začátek XVIII. století. Pí- 
semnictwo tehdejší twoří celek samostatný^ wnitř sauwislý, od 
literatury starší i nowější rowně oddělený, w němž zřetedlně 
rozeznati lze wznik, horowání a úpadek. 

Powaha doby té zakládá se na těchto hlawně wěcech: 

1. W ní wywinul se nynější jazyk spisowný. Kdežto spi- 
sowalelé nejblíže předcházející, wzdělawše co do jazyka na 
starých knihách, obecně skoro užíwali forem lidu sauwěkému ze 
zwyku již wyšlých: wyniká krátce před 1. 1400 snaha uwésti 
do písma mluwu obecnau. Znamenati to nejprwé w listech a 
we spisech práwnických. M. Jan Hus byl prwní spisowatel, 
kterýž, chtěje působiti- na mysli lidu obecného, úmyslně zane- 
chal pósawadního spůsobu uéencfiw. Nicméně ještě až do druhé 
polowice XV. století nalézáme časowání staré u některých spiso- 
watelů, jméno witě w kronice Trojanské 1. 1411 sepsané, w 
starých letopisech a historických básních až po Ladislawa krále, 
ano porůznu ještě u Towačowského. Proměna, kterau jazyk w 
samé této době podnikl, záleží hlawně w tom, že ie přešlo w 
í, Ó w UO, lí w au a ý w ay. Než již na začátku XVI. stol. 
měniti se počalo UO w Ů, ay w ey, a ku konci téhož wékn 
wystawowali au již skoro jako 0U- Rozdíl mezi 1 a $ zmizel 
w druhé polowici XVI. stol. z mluwy obecné, b}^w nedáwno 
předtím do písma uweden a přičiněním Blahoslawa a Weleslawína 
ustálen. Grammatikami od jezuitu wydanými udržel se i později 
až téměř do začátku XIX. wěk.115 u Slowáků ještě déleji. 

2. Literatura česká w době střední nejwíceji wzdělá- 
wala se dle wzorůw latinských. Spojení se starší dobau je- 
diné jazykem biblickým se udržowalo. Prosa staročeská, jenž 
we spisech Štítného dosáhla nejwětšího kwětu, přišla bezmála 
dokonce w zapomenutí. Jazyk český přispůsobowán syntak- 
ticky k latinskému , což spočátku tak hrubě se dalo, že prů- 
powědem českým ty týž rozuměti nelze, nepřjniyslí-Ii se text 
latinský (Konáč). Zato ale později zásluhau Weleslawínowau 
čeština takowého skrze latinu dosáhla ušlechtění, že dlauho 
zůstane potomstwu nedostihlým wzorem. 



IV 

Wplyw německého jazyka na jazyk český w době stře- 
dní počíná od toho času, co nowowěrci jali se obírati spisy 
německých reformátorů. Nicméně přestáwal hlawně na přibí- 
rání slow$ teprwé ku konci XVI. znamenati hojněji wazby syn- 
taktické k německým nápodobené, zwláště n spisowatelů pod- 
obojích, kteří se wzděláwali we Wittenberku a jinde w Německu. 
I polština měla některý účinek. Množstwí knězi polských po- 
býwalo w Cechách, obcowání Cech s Polskem za Wladislawa II,, 
jmenowitě ale za Maxmiliána II. a Rudolfa II. welmi bylo žiwé. 
K tomu přispělo od léta 1548 i rozšíření Jednoty bratrské 
do Polska. 

3. W střední době wywinula se jen prosa česká; poesie 
naproti tomu kromě nemnohých wýminek zůstáwala ladem. 

§. 2. Cas po bojích husitských. 

Wálka husitská podlomila krásný kwět wzdělanosti Kar- 
lem IV. štípený a dokořán otewřela bránu nekázané surowosti. 
Mnoho sice psáno i tehda jazykem českým, ale nebyly to než 
hádky sektářské, mírnější tak říkaje spůsob šíleného boje, kte- 
rým praotcowé naši krásné swé wlasti hubili. Školy domácí 
wětším dílem zanikly 5 w síních university Pražské místo uče- 
ných přednášek rozléhal se hluk sporůw náboženských. Školy za 
hranicemi Cechům byly zawřeny. Barbarstwí a pohrdání ušlech- 
tilejším wzděláním bylo následek tohoto stawu wěcí. 

Když různice poněkud ochabowati začaly, nastala z tauhy 
po upokojení duchowním potřeba spisů rozjímacích. Tof hle 
příčina, proč w druhé polowici XV. století tak hojně dílem 
skládáno a překládáno dílem ze starých rukopisůw přepiso- 
wáno knihy mystické. 

Historie pěstowána jen různým spisowáním dějůw sau- 
wěkých. Wětší dílo w tom oboru jest Zidkpwa Spráwowna. 
Spustlost formy, s kterau se w ní potkáwáme, smutným jest 
obrazem tehdejší rozerwanosti myslí. 

Poezie obmezowala se satyrickými wýlewy a písněmi du- 
chowními welmi hrubého zrna. 

Nejzdárnější jsau listy a spis}', ježto se nám zachowaly 
z péra několika státníků, wětšinau katolíkůw, jako Oldřicha z 
Rožmberka, Kašpara Šlika, Prokopa z Rabšteina, Alše Holického 
z Šternberka , Jošta z Rožmberka biskupa Wratislawského, 
Wiléma z Pernšleina. Ctibora Towačowského z Cimburka a j. 



§. 3. Prwní klassicisté. 

Z Itálie w XV. století začalo šířiti se zalíbení w literatuře 
staroklassické do zemí sewerních. Uhry, zůstawše w nepře- 
trženém pokojném spojení s církwí Říraskau a s Itálií, před- 
stihly w tom Cechy. Janus Pannonius, slawný básník, později 
biskup Pětikostelský, prwní uwedl Musy z Wlach do Uher, 
kdež nalezly ochotného a mocného msecena w Matyáši Korwi- 
nowi. Bibliotheka krále uherského držela tehda přední místo 
mezi sbírkami spisů klassických za Alpami. W Budíne utwo- 
řila se učená společnost (Danubiana) k pěstowání klassických 
nauk , klerá , přenesena bywši později skrze Konráda Cejtesa 
do Wídně, spojowala w sobě nejznamenitější učence z Cech, 
Rakaus i Uher. 

W Cechách saucasně sice s náwratem J. Pannonia z Wlach 
začal Řehoř Pražský (1462) čísti o latinských klassicích na 
universitě Pražské a Jan z Rabšteina, ztráwiw několik let při 
dwoře papežském, wýtečné wzdělání klassické domů přinesl: 
ale mysli Cechůw nebyly hrubě přístupny snahám z Itálie při- 
cházejícím a Jiří Poděbradský příliš byl zaneprázdněn zápasem 
o upewnění trůnu, aby jim byl mohl býti takowau podporau 
jako sok jeho uherský. Teprwé když katolictwo za Wladislawa II. 
w zemi se zmohlo, nastala i studiím klassickým doba přízni- 
wější. Wzešla tehda hwězda prwní welikosti, Bohuslaw z Lob- 
kowic, wedlé něhož stkwěli se Jan Šlechta ze Wšehrd, Au- 
gustin^ Olomaucký, Stanislaw Thurzó biskup a jiní. 

Cerstwý tento wzlet klassických studií nemohl se minauti 
s účinkem na literaturu domácí. I powstali w skutku mužowé, 
kteří celau duší ponořili se do krás starořímských a snažně 
usilowali ozdobiti jimi jazyk swůj mateřský. Řehoř Hrubý z Je- 
lení, Viktorin ze Wšehrd, Wáclaw Hladíc Písecký, Jan Češka, 
Oldřich Welenský z Mnichowa, Mik. Konáč z Hodíštkowa spisy 
swými naznačili cestu , kterau po nich weliká wětšina spiso- 
watelůw kráčela. 

§. 4. Osudy a příčiny nezdaru poesie české. 

Jak blahodějné bylo působení klassicismu na wzdělání prosy 
české, tak bylo záhubné poesii. Básnictwí latinské udusilo poesii 
domácí práwě tím, že samo tak wysoko se powzneslo* Jest wěru 
ku podiwu, kterak básníci, jichž básně latinské dosti mile plynau, 
jak náhle začnau básniti po česku, samau rozwláčností wšecken 



VI 

půwab s wýtworů swých stírají. O tom , že by se ja- 
zyk náš podwoliti mohl prawidlům prosodie klassických jazy- 
kůw, teprwé Blahoslaw jasného nabyl přeswědéení, a nicméně 
50 téměř let uplynulo i po wydání theorie jeho (Musiky), nežli 
se Benedikti pokusil werše podle ní skládati. 

Za časů Wladislawa II. wynikli sice dvva básníci, jenž se 
spůsobem swým druží k weršowcůin starší doby, Hynek wé- 
woda Múnsterberský a skladatel rady zwířat; později Konáč 
s dosti pěkným zdarem následowal wzory německé a wlaské: 
ale nadějné počátky tyto zůstaly osaměly. Paprocký snažil se 
uwésti do Cech poesii polskau, ale sám nemaje hrubě powo- 
lání básnického, nemnoho pořídil. Rýmaře Lomnického mezi 
básníky počítati nelze. Zdařilejší jest Zdoroslawíček Kadlin- 
ského, ale i ten jest překlad a nikoliw prost slabých stran. 

Poesie duchowní zmohla se nad míru sice, ale plody její 
zůstaly na stupni newysokém. Jediní žalmowé Strýcowi a Be- 
nediktiho jsau tu milau wýminkau. Mezi katolickými skladately 
wyniká nejwíce Berlička. 

§. 5. Casowé Ferdinanda I. a Maxmiliána II. 

Ferdinand I. mocnau rukau uchopil se wlády a po nedlau- 
hých létech podařilo se mu uwésti pořádek do wěcí zemských, 
který wíce než po století býwal newídaným hostem. Působení 
na literaturu nemohlo minauti. Wášně byly upautány a wolně 
mohlo se přistaupati ke wzděláwání pěkných nauk. 

Žili tehda ještě i působili někteří z řady prwních klassici- 
stůw. Jmenowitě připadá krásnější doba Konáčowa w léta Fer- 
dinanda I. K němu družili se Bart. Písař, Brikcí z Zlicka, M. Čer- 
nobýl, Burian z Kornic a j. Poněwadž ale na universitě od úmrtí 
Řehoře Pražského (1485) studium klassické zaniklo, wšickni 
tedy, kdo se mu oddati chtěli, buď na saukromém cwiéení pře- 
stáwati anebo wně země pro ně choditi musili : obáwati se bylo, 
aby s wymřením prwních nadšených wzdělawatelůw klassické 
učenosti i ona sama nezanikla. Teprwé 1. 1542 začal opět o 
řeckých a latinských klassicích čísti Matauš Collinus. Wedením. 
jeho a pod ochranau slawného msecena Jana Hodějowského z 
Hodějowa zmohla se k nowému rozkwětu poesie latinská. K 
tomuto obnowowání nauk welice přispěla akademie jesuitská 
1. 1555 od Ferdinanda I. w Praze založená. Jesuité u wy- 
učowání uwedli pewnau saustawu, čímž daleko stkwělejších 
prospěchů dosáhli, nežli posawad w českých školách wídati 



VII 

bylo. I literatura domácí opět se zmáhati počala. Prosluli tu 
klassicisté: Sixt z Ottersdorfn, Siginund z Pííchowa, Martin Kuthen 
ze Sprinsberka, Pr. Lupáč z Hlawačowa, Pawel Kristián z Kol- 
dína, Jan Mirotický, Pawel Worličný, Thadeáš Hájek, a j. 

Wedlé směru klassistipkého počal rázně wystupowati směr 
prostonárodní, t. j. spisowatelé jali se wzděláwati jazyk obecný 
bez pomoci latiny. Již wedlé prwních klassicistíí stkwěl se w tom 
ohledu Jan Hasišteinský z Lobkowic, jehož cestopis i naučení 
otcowská náležejí k nejkrásnějším plodům staročeským. W témž 
duchu psal i druhý Lobkowic, Jan Popel. Dáleji tu jmenowati 
sluší Tomáše Baworowského, českého to Skargu, a Oldřicha 
Prefáta z Wlkanowa. Nade wšecky wyniknul ale Wáclaw Há- 
jek z Libočan. Prozpytowaw starší památky historické a sbí- 
raje powěsti mezi lidem, oswojil sobě sloh dějepisný oprawdu 
národní a proto dílo jeho, jakkoli sice wšelijak wadné, wždy 
zůstane přewzácným úkazem doby swé. 

Literatura česká měla tehda znamenité mseceny. Přední 
byl sám Ferdinand I. Jeho podnětem přisedl Sigm. z Pííchowa 
k wzdělání kosmografie Miinsterowy, jeho wplyw znamenati i 
při jiných dílech katolických za wlády jeho wyšlých, jako ze- 
jména při kronice Hájkowě. Panowníka swého w tom násle- 
dowali Jan Hodějowský již jmenowaný, Wilém z Rožmberka, 
Jan Popel z Lobkowic a j. w. 

Za Ferdinanda I. hlawní ráz literatury byl katolický. Sektáři 
jen ze zákampí wypauštěli polemické spisy ^swé, rozšiřujíce je 
ukrytě mezi jednowěrci swými. Teprwé za Maximiliana IL na- 
stala w tom poněkud proměna. 

§. 6. Literatura bratrská. 

Bratří čeští až do polowice XVI. století zůstáwali wěrni 
zásadě swé, zawrhujíce wzdělání wyšší a we spisech swých 
obmezujíce se na předměty náboženské. Muži učenější mezi 
nimi, jako k. p. B. Lukáš Pražský, nemohauce odolati obec- 
nému tomu smýšlení, bezděky jemu se poddali. Prwní, který 
s wzdělaností neobyčejnau a wfilí wytrwalau Musám otewřel 
přístup do škol bratrských, byl Jan Blah osla w. Překládaje nowý 
zákon, jal se studowati staré biblické překlady, porownáwati 
konstrukcí české s jinojazyčnými, ustanowowati, co duchu če- 
štiny přiměřeno, co odporno. Wýsledek skaumání těchto slo- 
žil w grammatice swé, jejíž studium přiwedlo mezi bratří onu 
snahu po přesnosti a Ieposti jazyka, kterauž později tak we- 



VIII 

lice wynikali. Blahoslaw byl půwodem, že přistaupeno k pře- 
kladu biblí bratrské w Kralicích. Rownaje a tříbe písně du- 
chowní, ustanowil prawidla prosodie české, ačkoli w básnění 
sám newelmi byl šťasten. Po Blahoslawowi prosluli Jiří Strýc 
co básnický překladatel žalmů, Matěj Cyrus a Pawel Slowák 
co překladatelé cestopisu Leriowa. Druhý z bratří, jenž w ně- 
kterém ohledu Blahoslawowi se rowná, w jiném nad něj we- 
lice předčí, Amos Komenský, přežil léta literární swé činnosti 
wětším dílem již w cizině. 

§. 7. Sméry praktické. 

Weliké pozornosti zasluhují spisowé čeští doby střední po- 
třebám praktickým slaužící. Sem předně patří díla práwnická. 
W tom oboru znamenití byli Ctibor Towačowský, Yiktorin ze 
Wšehrd, Brikcí z Zlicka, Oldřich z Prosiiboře, Wolf s Wřesowic, 
Pawel Kristián z Koldína, Jakub Menšík z Menšteina a j. Při 
Wšehrdowi pozoru hodné jest, že wzdělal ryzí staročeský jazyk 
práwnický spůsobem klassickýra. Koldín prawnímu jazyku jest 
tím, kým Weleslawín literatuře wůbec. O lékařstwí a zwlášť 
rostlinářstwí psali dwa Janowé Černí, jeden z Prostějowa, 
druhý z Jewíčka, slawněji nad ně ale Thadeáš Hájek a Huber 
z Riesenbachu. O hospoda řstwí jednají spisowé Jošta z 
Rožmberka, Cernobýla, Brtwína z Ploskowic slohem nad míru 
jadrným wlastním a stručným. W mluwnictwí Blahoslawa 
předcházeli Beneš Optat, Petr Gzel a Wáclaw Filomates; gra- 
matiky české pozdější psány jsau latině, jakož wůbec wšecko 
wyučowání tehda od škol nejnižších až do nejwyšších bylo 
latinské. Česky se wyučowalo jen we školách bratrských, 

§. 8. Pocáíkowé literatury jesuitské. 

Císař Ferdinand poslal do Říma 12 mládenců, aby se tam za 
kněze wzdélali a, wrátíce se domů, proti učením scestným 
působili. Wětšina mládenců těch wstaupila do řádu jesuitského. 
Wrátiwše se jali se pracowati na úkolu sobě wykázaném. 
Tento byl počátek jesuitů českých, kteří učeností rowně se 
stkwěli jako snahau o pěstowání jazyka domácího. Sbírajíce 
rukopisy staročeské, na nich sloh swůj cwiéili. Tím jest , že 
se jazyk jejich značně liší od klassicistňw i od prostonárod- 
ních. Prwní a nejznamenitější z nich byl Wáclaw Sturm, slawný 
odpůrce bratří českých. Wedlé něho a po něm psali česky Balt. 



IX 

Hostaunský (f 1600), Ondř. Modestin (f 1601), Jak. Colens 
(f 1623), pak Š. Berlička, jehož spisy jasné swědčí, že se 
wzdělal w Polsku při slawném kazateli polském P. Skargowi. 
Adam z Winoře jakožto wychowanec Sturmůw též sem náleží. 

§. 9. Rozkwét literatury za Rudolfa II. 

Středem literatury české za doby císaře Rudolfa II. jest 
Daniel Adam z Wel eslawína. Wzdělaw se na wzorech 
latinských, užiw i pokrokůw bratrských, docílil toho, že prosu 
ceskau powznesl na nejwyšší stupeň uhlazenosti a wnitřní do- 
konalosti. Četná jsau díla jeho : nicméně činnost jeho neza- 
wírala se w nich. Přátelskými swazky spojen jsa se wšemi 
učenci sauwěkými, k pracowání je pobádal, práce jejich opra- 
wowal, s nimi společně k dílům přisedal a o wydání spisů w 
jejich se staral. Připadla činnost jeho w dobu welmi šfastnau. Ru- 
dolf II. swoláwal do Prahy učence odewšad , dwůr jeho na- 
hražowal takořka universitu. Wně byl pokoj wíce méně obecný, 
wnitřní bauře ještě nebyly nastaly. Wedlé Weleslawína spatřu- 
jeme tu Bawora Rodowského, Hubera z Riesenbachu, Jana Ko- 
cína z Kocinétu, Matauše Hosia, Wácl. Plácela, Wawřince Be- 
nediktiho, Abrahama z Gunterrodu*, brzo po něm Jiříka Záwětu 
a Pecka Smiřického. Ku klassicistům Rudolfínským přičísti sluší 
i Zerotína, u něhož^ cokoli jest dokonalého w jazyku spisowatelů 
bratrských, prostonárodních i klassicistůw, takořka w jeden 
krásný celek splynulo. 

Jako za Ferdinanda I. a Maxmiliána II. wedlé klassicistň 
zmáhal se směr prostonárodní, tak bylo i za Rudolfa II. Rwa- 
čowský a Lomnický psali o wěcech mrawoučných, Paprocký 
o historických a krasomluwných, Marek Bydžowský skládal děje 
sauwěké, Wácl. Břežan pracowal o historii wymřelého tehda 
rodu Rožmberského, Mikuláš Dačický z Heslowa zůstawil zápisky 
o dějích českých a zwláště Kutnohorských, Harant z Polžic, 
Wratislaw z Mitrowic, Fridrich z Donína prosluli co cestopisci. 

§. 10. IJciuky bauřek českých. 

Bauře, které od prwních let XVII. století weškerým řádem 
církewním i státním w Cechách otřásati počaly, nehrubě byly 
přizniwy krásným uměním. Od léta 16 09 asi newyskytuje se 
žádné dílo české, které by wnitřní cenau nějak wynikalo. Po- 
lemika opět nejhojněji zastaupena, jako za doby husitské. Pod- 



obojí, sjednotiwše se s luterány, bratří připojiwše se k kal- 
vinistům, .wysíJali wždy hustěji syny swé na university ně- 
mecké. Podnikatelé protestantští z Německa s welikým pro- 
spěchem zřizowali školy w Praze a jinde w zemi. Universita 
Pražská odewzdána pod spráwu podobojích. Jazyk český w 
obecném žiwotě welmi hynul, o čemž wýmluwně swědéí sne- 
sení sněmowní k ochraně jeho wydaná. We spisech sprawnost 
jazyka hrubě zanedbáwána. Proměnám, které se tím w literatuře 
připrawowaly, učiněna přítrž wítězstwím na Bílé hoře 1620. 

Nejbližší následek děje toho byl, že půwodowé a aučast- 
níci bauře byli ztrestáni. Pohříchu byli mezi nimi i mužowé 
o literaturu zaslaužilí, kterých osud tím wětšího politowání jest 
hoden, jelikož strženi praudem zapomněli se nad wěrau otcovv- 
skau i nad dokázanau prwé domu panownickému wěrnoslí, jako 
Harant a Záwěta. Mnoho rodin českých i německých, nechtícich 
přestaupiti k staré církwi, opustilo zemi. Osudu toho neznikl ani 
Karel z Zerotína, wzor wěrnosti poddanské, jemuž wšak po- 
býwání w cizině wšenaožně od Ferdinanda II. ulehčowáno. 

Wystěhowalci nepřestali děliti se a newražiti na se ani na 
cizí pudě. Podobojí příkře stáli proti bratřím a stíhali se wespo- 
lek jízliwými spisy. Nejznamenitější mezi nimi z utrakwistň byl 
Pawel Skála, z bratří Komenský, při kterých dwau oprawdu 
kormutliwé jest, že se jim neotewřely oči nad zkázau, kterau 
rotění náboženské na vvlast jejích přiwedlo! 

§. 11. Příčiny úpadku literatury. 

Po odchodu jinowěrcůw zůstali w zemi katolíci, mezi nimiž 
muži plní statečné wůle. Weliká část šlechty české zůstala wěrná 
císaři i katoliclwí. Duchowenstwo a jmenowitě jesuité, ačkoli 
spisy sektářské wšemožně hubili, snažili se nahraditi je nowými. 
Weliká část spisů dobrých ze střední doby zachowala se nám 
práwě w bibliothekách jejich. I není pochyby, že by se litera- 
tura, kdy by pokojnější doby nastaly, brzo zase byla zotawila. 
Ale pochodeň 1. 1618 w Cechách rozžala podnítila wálku i dlauho- 
trwalau i ukrutnau, jejíž nejhroznější záhuby práwě zasáhly Cechy 
a Morawu. Pokojné zaneprazdňowání pro ustawičné wpády 
nepřátel bylo nemožné naprosto $ země byla tak wydrancowána, že 
i nejbohatší panstwo naříkati počínalo na úplné schuzení. Wálka 
30tiletá tak zmořila Čechy i Morawu, že nebylo widěti než pustá 
pole, wypálené wsi a polozbořená města. Obywatelstwo zten- 
čeno měrau neslýchanau. Po wálce následowala s malými 



XI 

přestáwkarai celá řada pohrom; brzo zuřila wojna w okolí, 
brzo země naše byly dějištěm krwawých zápasů. Teprwé mír 
Hubertsburský 1763 přinesl pokoj stálejší. Kterak se při tako- 
wém stawu wěcí mohla wzkřísiti literatura? 

Wedlé obecného znuzení země shrnowalo se několikero 
jiných překážek zdrawého rozvvoje literárního. Prwní byla ne- 
důwěra k starším spisům z příčin náboženských, tak že nastal 
nedostatek wzorň, dle kterých by se spisowatelé mohli wzdě- 
láwati. Činnost sauwěkých spisowatelů pro nesnáze zewnější 
nemohla býti tak wydatná, aby potřebě této mohla s dostatkem 
wyhowěti. K tomu přišla w druhé polowici XVII. wěku z Wlach 
zkáza i na jazyk latinský. Starým klassikům dáno wýhost, 
místo nich uwedeno do škol diwné stwňry zkaženého wkusu, 
jenž se značily slohem bombastickým a barbarsky tworenými 
slowy. Balbin (f 1688) mezi jesuity byl poslední dobrý la- 
tiník. Zkáza tato neobmezila se jen na latinu, nýbrž podlehla 
jí i čeština. Něco podobného dalo sa sice i w sausedních li- 
teraturách, jako w uherské a polské, okolo začátku XVIII. století; 
ale literatury tyto w přízniwějších okolnostech brzo zase okřály. 
K tomu přistaupilo konečně hojné osazení nowých osadníků z 
ciziny, mezi nimiž ponenáhlu i žiwot literární wzkwétati začal. 
Přede wšemi činným byl hrabě Frant. Spork, jenž ke wzdělá- 
wání jazyka německého w Cechách welice prospěl. 

§. 12. Spisowatelé po 1620 w Ceckách a na fflorawé. 

Přes wšecky tyto nesnáze byla činnost literární předce 
dosti znamenitá. Přední a neúčinnější spisowatel český w do- 
bách třidcelileté wálky byl Wilém hrabě Slawata. Historické 
dílo jeho, ač tiskem newyslo, udržowalo takořka literární spo- 
jení mezi panstwem českým. Slawata totiž po částech posílal 
je ke čtení přátelům swým, jako Jaroslawowi z Martinic, Fri- 
drichowi z Talmberka, Adamowi z Waldšteina a j. , kteří je 
pak mnohonásobné opisowati dáwali, tak že se nám sotwa kte- 
rého jiného díla tolik přepisůw zachowalo. Neméně důležité 
bylo samo dopisowání Slawatowo. Druhý znamenitý pán, jenž 
psal česky, byl Heřman hrabě Černín. 

Ostatní spisowatelé byli wětším dílem kněží. Mezi četnými 
spisowately z řádu jesuitského wyniká nejwíce Jiří Plachý jak 
hojností spisůw tak spráwností jazyka. Felix Kadlinský dobyl 
si jednoho z neposledních míst mezi básníky českými. Jan 
Barner (f 1708) překlady spisů náboženských a hospodář- 



XII 

ských dostihl spisowatelůw XVI. wěku. Matěj Šteyer (f 1692) 
působil spisy náboženskými a mluwnickými 5 založením Dědic- 
twí swatowáclawského (16 69) zůstawil sobě trwalau blaho- 
dějnau památku. Spolu s Konstancem a Barnerem pracowal 
na překladu bible swatowáclawské. Leopold Fabricius (f 17 72) 
proslul co kazatel český 5 sbírky kázaní, jež wydal , ukazují 
nám jej co muže nejen wýmluwného ale také jazykem lépe 
wládnaucího nežli wětšina sauwěkých. 

Křižowník Beckowský, wydawatel a prodlužitel kroniky 
Hájkowy, náleží k spisowatelům lepšího zrna, ačkoli jazyk jeho, 
porownáme-li jej jen s češtinau biskupa Pěšiny, znatedlně již 
poklesl. Ještě pokleslejší jest čeština we spisech historických 
kanowníka Hammeršmida (f 173 7) a jiných. 

O dějích českých za 30leté wálky psali ze swětských J. N. 
Zatočil a W. Kosmanecký co očití swědkowé, ac tento pěkněji. 

Poesie zastaupena Zdoroslawíékem Kadlinského, kancio- 
nály Steyera, Koniáše a j. a některými básněmi dle časoměrné 
prosodie dosti šťastně složenými. 

§. 13. Spisowatelé téhož wéku na Slowensku. 

Slowáci, jež předl. 1600 mezi spisowately našimi nalézáme, 
wšickni skoro žili w Čechách nebo na Morawě. Na Slowensku 
zajisté pro stálý wálečný staw příéinau blízkého sausedstwí tu- 
reckého a pro nawyklost latinskému jazyku literatuře národní 
dařiti se nemohlo. Teprwé na začátku XVII. století nastala doba 
přízniwnější, k čemuž značné pobuzení přišlo od wystěhowal- 
cůw českých po létu 16 20. Písemnictwo slowenské odtud 
až do konce doby střední zawírá se hlawně we spisech ná- 
boženských. I poesie nepowznesla se hrubě nad duchowní 
píseň. Střediště její mezi evangelíky byla Cithara Tranowského 
1. 163 5 poprwé a potom welmi často se značnými přídawky 
wydáwaná. Co skladatele písní jmenowati sluší Eliáše Lániho 
(f 161 7), Štěp. Pilaříka, jenž osudy swé w tatarském zajetí wer- 
šem popsal, Sam. Hruškowice Qf 1748), Dan. Kermana (f 1740), 
jenž zdařile weršowal dle prosodie časoměrné. Matěj Bél, Mat. 
Markowic a j. psali prosau, Pawel Doležal grammatickými pra- 
cemi proslul. 

Mezi katolickými Slowáky nejwíce wyniká minorita Be- 
nignus Smrtník a nejmenowaný pawlán, jehož překlad welikého 
díla o swatých otcích posud rukopisem leží. 



Přehled pramenůw k historii literatury doby střední. 



Hlawní pramen zpráw literaturných a žiwotopisných jsau spisowé 
sami a jmenowitě předmluwy k wydáním jich starým i nowým. 

Jiné obecné prameny jsau: 

Archiv český, wydaný od Fr. Palackého (1840 — 46). 

Staří letopisowé čeští wydaní od téhož (1829). 
- Bohuslai Hasisteinii a Lobkowic farrago poematum (1570). 

Jana Blahoslawa grammatika česká (1857) a zápisky w archiwu bratrském. 

Wácl. Březana Žiwot Wiléma z Rožmberka (1847) a Krátký wýtah kro- 
niky Rožmberské (1828). 

Zpráwy we spisu historickém a w korrespondencí Slawatowé. 

Bohuslai' Balbini Bohemia docta, editio Raph. Ungar (1776). 

Adancti Voigt acta litteraria Bohemia? et Moravise (1774 — 84). 

Abbilduugen Bohmischer und Máhrischer Gelehrten (Voigt a Pelzel wyd. 
1773—82). 

Bohmische und Máhrische Literatur (1779—80) a Literarischcs Magazin 
von Bohmen und Máliren (1786 — 7) von Jos. Dobrowský. 

Faustini Procházka de saecularibus liberalium arlium in Bohemia et Mo- 
ravia fatis commentarius (1782). 

Miscellaneen der Bohmischen und Máhrischen Literatur, von Faust. Pro- 
cházka (1784). 

F. M. Pelzel Bohmische, Máhrische und Schlesische Gelehrte aus dem Orden 
der Jesuiten (1786). 

Ueber die Veránderungen der czechischen Sprache nebst einer czechischen 
Chrestomathie von Fr. Tomsa (1805). 

Žiwoty starých slowenských weršowcůw při Poeziích Boh. Tablice (1806 — 12). 

Geschichte der bohmischen Sprache und álteren Literatur von Jos. Do- 
browský (1818). 

Biographie.des M. Joh. Campanus aus Wodúan, von G. J. Dlabac (1819). 

Příbéhowé králowstwí českého za Ferdinanda I., od J. W. Zimmermanna 
(1820). 

Historie literatury české od Jos. Jungmanna (1825, 1847). 

O pranostikách a kalendářích českých zwláště XVI. století od Frant. Pa- 
lackého. (Č. Č. M. 1829.) 

Wiirdigung der alten bohmischen Geschichtschreiber von Fr. Palacký (1830). 

Pana Bohuslawa Hasišteinského z Lobkowic wék a spisy wybrané. Od 
Karla Winařického (1836). 

Wýpisky z pamětí kolleje jesuitské u sw. Klimenla w Praze od W.W. Tomka 
(Č. Č. AI. 1844). 

Paměti kollegiatůw kolleje KarloVy od W. W. Tomka (Č. Č. M, 1847). 



Geschichte der Prager Universitát von W. W. Tomek (1849). 

Historische Literatur von Máhren und Osterreichisch-Schlesien, von Chri- 
stian D'Elvert (1850). 

Staročeská bibliotheka, wyd. od J. W. Rozuma (1853 — 7). 

Dějiny české Fr. Palackého , dílu IV. c. 1., článek sedmý o literatuře za 
Jiřího Poděbradského (1857). 

Články p. Ant. Rybičky w Lumíru , Č. Č. M. a zpráwy o powyšowání do 
stawu a j., které sestawowateli anthologie této s přátelskau ochotau k užití 
propůjčil. Články Ferd. Mikowce w Lumíru. 

Geschichte der bóhmischen Brttder von Dr. A. Gindely (1857 — 8). 

Přehled obsahu s některými oprawami a dodatky. 

Strana 

1. Staří letopisowé čeští 1 

2. Prostonárodní písně. (Píseň „Mistr Lep id" zdá se býti poetické 
wzdělání jedné z rozpráwek slarých, pod jménem Gesta Romauorum 
známých) 4 

3. Mikuláš Kompator z Kumštátu 7 

4. Jošt z Rožmberka biskup, 9 

5. Ctibor Towačowský z Cimburka . . . . . . ~. . . . 11 

6. Hynek wéwoda Miinsterberský * ... 13 

7. Rada zwířat ". . 17 

8. Řehoř Hrubý z Jelení ^ 20 

9. Viktorin Kornel ze Wšehrd 34 

10. Wáclaw Písecký. (W. P. byl syn Ješka Hladice měšťana Píse- 
ckého a Kateřiny rodem Židkowé. Narodil se 1483. Přátelských 
swazkůw užíwal s Janem Šlechtau, který, wida zwláštní jeho wlohy, 
wedl k tomu, aby se pro zdokonalení w naukách klassických ode- 
bral do Itálie. Wáclaw ale, nemaje dostatečného jmění, nemohl se 
toho odwážiti, až se mu w tom propůjčil Řehoř z Jelení, wywoliw 
jej za prfiwodce syna swého. Písecký se swým chowancem na stu- 
diích byl w Bononii a w Padue; odtud je wšak zanedlauho wy- 
plašil wpád wálecný Francauzůw. Uchýlili se do Benátek, kdež 
Wáclaw podlehl moru. Památku jeho Šlechta básní latinskau oslawil. 
Zpráwy p. .W. Zikmunda.) 41 

11. Mikuláš Konác z Hodíšťkowa 44 

12. Jan Černý. (Domněnka, že by tento Jan Černý lékař byl býwal 
bratrem českým, jest lichá a powslala změtením jmen s Janem Čer- 
ným starším bratrským, jenž zemřel 1. 1565) 57 

13. Jan Hasišteinský z Lobkowic 59 

14. Wilém z Pernšteina 66 

15. Jan Češka .70 

16. Oldřich Welenský z Mnichowa 74 

17. Jošt z Rožmberka wládař domu 77 

18. Bartoloměj Písař 79 

19. Brikcí (Fabricius) z Zlicka . „ . . . 83 



Strana 

20. Nejmenowaný Františkán 88 

21. Jan Černobýl 90 

22. Wáclaw Hájek z Libočan 91 

23. Jan Popel z Lobkowic 100 

24. Paměti turecké Konstantinowice z Ostro wice 102 

25. Jan Brtwín z Plosko wic 108 

26. Sigmund z Púchowa 111 

27. Sixt a Ambrož z Ottersdorfa (žiwotopis od J. Risa w programmu 
gym. Jičínského r. 1857) 11? 

28. Tomáš Baworowský 120 

29. Oldřich Prefát z Wlkanowa 126 

30. Jan Blahoslaw (Žiwotopis od Giudelyho Č. Č. M. 1856) .... 132 

31. Martin Kuthen z Sprinsberka (Popis slawností 1. 1558 přešel do 

díla Slawatowa z Kariokowy kroniky 1584 od Weleslawína wydané) 138 

32. Prokop Lupác z Hlawacowa 144 

33. Pawel Kristián z Koldína 146 

34. Jan Mirotický (byl w službě biskupa Olomauckého) . ... • .150 

35. Pawel Worliěný . 154 

36. Thadeáš Hájek z Hájku 158 

37. Tomáš Jordán z Klausenburku 163 

38. Jiří Streyc . 165 

39. Bawor Rodowský z Hustiřan 169 

40. Daniel Adam z Weleslawína (Powýšen byl do stawn wládyckého 

léta 1579) 172 

41. Adam Huber z Riesenbachu 193 

42. Jan Kocíu z Kocinétu 197 

43. Matauš Hosius 205 

44. Wáclaw Plácel z Elbinku . . . ' 209 

45. Wáclaw Šturm 215 

46. Adam Černý z Winore 219 

47. Wawřinec Leander Rwacowský 221 

48. Pawel Slowák a Matěj Cyrus 225 

49. Marek Morawec Bydžowský z Florentína . 233 

50. Krištof Harant z Polžic , 238 

51. Wawřinec Benedikti z Nudožér 246 

52. Šimon Žebrák Lomnický z Budce. (Zpráwa, že by Lomnický byl 
býwal od Rudolfa II. korunowán básníkem, jest lichá a powstala 
bezpochyby z toho^ že na podobiznách , jež ke spisům swým přidá- 
wal, hlawu má owinutau wěncem wawřínowým. Rytířského stawu a 
platu dworského léž neměl. Wubec o něm ku podiwu mnoho bájeno) 252 

53. Sebestian Wojtěch Berlička 259 

54. Bartoloměj Paprocký z Hlohol a z Paprocké Wůle . . . 262 



Strana 

55. Wáclaw Břežan z Březí (psal se takto, jakož ze seznamu listin 
Třeboňských we Wyšším Brodě wyswítá) . . 273 

56. Abraham z Giinterrodu 277 

57. Jiřík Záwěta z Záwětic 281 

58. Michal Pécek Smiřický z Radostic 288 

59. Wáclaw Wratislaw z Mitrowic 300 

60. Karel z Zerotína. (Die Briefe, Diarien etc. des Karl v. Žerotín von 
Peter Ritter v. Chlumecký) 307 

61. Pawel Skála ze Zhoře. (Zpráwy Dundrowy w Č. Č. M. 1858. Dle 
zpráw později od p. A. Rybičky obdržených rodina Skálůw pochá- 
zela z Wodiíau; do stawu wládyckého powýšeua byla a predikát „ze 
Zhoře" obdržela od Ferdinanda I. Pawel Skála byl na studiích nejen 
we Wittenberku ale i w Lipsku a Altorfě, a konal cesty welmi ob- 
šírné, na nichž nabyl i oné známosti jazykůw rozličných, o které 

dílo jeho swědcí) 316 

62. Wilém hrabě Slawata 327 

63. Heřman hrabě Černín 342 

64. Jiří Plachý (Ferus) 347 

65. Jan Amos Komenský (Žiwotopis od Palackého w Č, Č. M. 1829 a 

Gindelyho zpráwa o osudech Komenského w cizině, w Aktách aka- 
demie Wídenské) 353 

66. Wáclaw Fr. Kozmanecký (Dlabac's Kunstlerlexikon) .... 368 

67. Felix Kadlinský .373 

68. Tomáš J. Pěšina z Cechorodu 378 

69. Jan František Beckowský 385 

70. Duchowní písně . 387 



~«®S§^ 



I 

Staří letopisowé čeští. 



Léta 1829 wydala kr. učená společnost česká jakožto díl 
třetí Scriptorum rerum bohemicarum paměti, které w rozličných 
rukopisech a od rozličných spisowatelůw z doby od 1. 1378 
do 152 7 se zachowaly. Letopisowé tito obyčejně nazýwáni 
byli pokračowáníra w kronice Beneše z Hořowic aneb i w kro- 
nice Pulkawowě. Fr. Palacký s welikau pilností w jedno je 
snesl a chronologickým řádem sestawil (524 str. w 8°). 
„Jakkoli chudé a místy nedostatečné", dí o nich, „jsau zpráwy 
kronik těchto, pohlédneme-li na hojnost, welikost a důležitost 
dějů we wlasti za wěku onoho náramně zbauřené: předce ne- 
malé anobrž hlawní šetrnosti zasluhují nade wšecky jiné kro- 
niky wěku tohoto, Nepokrytě zajisté a owšem beze lsti wy- 
prawují o wehkých pohromách na wlasf naši po smrti krále* 
Wáclawa IV. skrze odpadnutí od řádůw swětských i duchowních 
a skrze zbauření wášní lidu obecného uwedených, stawíce tím 
dosti žiwý krwawé anarchie obraz, jehož pohled čím wíce mysl 
wěrného wlastence skormucuje, tím wíce cítiti mu dáwá štěstí 
zřízené wlády zemské, pod kterauž jemu žíti dopřáno.' 4 

Smrt a pohřeb krále Ladislawa. (1457.) 

Stalo se tu neděli po sw. Alžbětě, že král Ladislaw křtil 1 ) dietě 
na hradě u sw. Wáclawa panu Zdenkowi z Konopiště s panem Jiříkem 
spráwcí a s jinými kmotry. A tu neděli, když bude k wečeruoin, 
tehdy král jide s hradu do Prahy a hned jeho hlawa zaboli. A na- 
zajtiie wywrhle se jemu dwě hlize a on jich tajil, i kázal k sobě 
swým le'kařuom. I dali jemu lékarstwie a naj posléze púštěli jemu 
krew. A tak leže we mdlobách tento krásný mládenec, zhasl jest jako 

') Byl kmotrem křestným. 



jasná swiece když temnosti oswěcuje, a jako weslo kdy by od lodí 
na hluboké wodě ztratil, a jako huol podpory wšech klecawých; neb 
když se najlépe Cechowé nadáchu země zwelebenie, po jeho pak 
smrti sta se jejie zahubenie. A prwé nežli král umřel, prosit pana 
Jiříka spráwce a to s dobru myslí a pamětí, porúceje jemu zemi ceskú 
k wtádnutí, aby sirotkuom a wdowám prawdy pomáhal a nedal jich 
utisknuti a křiwdy učiniti. 

Pak nazajtrie we ětwrtek ten celý den ležal král w domu na 
márách; a šli sú lidé ten celý den, ohledujíce krále mrtwého, a byl 
weliký daw a pláč w lidech. Pak nazajtrie w pátek den sw. Kateřiny 
hned po kázaní sli sú na processí. A najprw řemeslníci s swiecemi, 
a potom žáci a mniši, a potom rektor universitatis s mistry a študenty 
swými, a po nich wedli deset koní přikrytých suknem černým i s rynéři 2 ), 
a potom šli knězi Pražští w komžech, a za nimi šel mistr Jan Roky- 
cana wolený arcibiskup Pražský w černém ornáte, a potom šli rytieři 
králowi wšichni w černém ruše jako mniši, a každý z nich nesl swieci 
cernú w ruku. A potom nesli krále Ladislawa na márách konšelé 
staroměstští pod zlatohlawem, a páni čeští a rakúští šli okolo mar. A 
ležal král pod zlatohlawem na márách odkrytý twáří, že jeho mohl 
každý opatřiti. A potom šel obecní lid nesčíslný. A tu byl tak weliký 
křik a pláč od lidí takowý, jakož někdy weliký pláč byl, když umřel 
Karet ciesař starý. A jakož s welikú radostí a se ctí, s trubači a hu- 
debníky přijali sú jeho, když do Prahy přijel, a s welikým weselím 
jednu branú: tak druhů branú prowodili jeho s welikým pláčem a s 
žalostí. A tak staroměstští prowodili jeho až na malú stranu a potom 
malostranští prowodili jeho na Hradčany; a pak na Hradčanech kapi- 
tula hradská přijali sú krále s žáky swými a tu sú krále sami wzewše 
nesli. A pochowán w hrobě děda swého ciesaře Karla w kostele 
sw. Wíta w kuoře matky Boží, kdežto i podnes korúhwe jeho zemí 
nad jeho hrobem wisie, s welikú žalostí wšech pánuow českých od 
malého až do welikého a zwláště pana spráwce. A tu sú penieze 
dáwali každému, kto jest chtěl k ofěře jíti; ale lidé chudí, berúce 
penieze od Němcuow, mnozí schowáwali sobě. A pak po těch mšech 
králowu pečeť a majestát zlámali sú a zrušili; meče dlúho nemohli 
zlomiti, kterýž mec nesúce před králem mrtwým ostrý, koncem k zemi 
sú jej sklonili; jablko také a berlu, to jest sceptrum, sú zlámali, zru- 
šili a dokonce wšecky ty wěci skazili. Ba i praporce s korúhwemi 
wzew pan spráwce s erbem českým, obšed třikrát okolo hrobu, jest 
neodpustil, ale powrhl to na zemi i zedral; k tomu ještě i jiných 
zemí korúhwe s jich erby také jest zsápal a nohami tlačil. A Němci, 
na wšecko na to, hlediece, dali sú se u weliký pláč, a litujíce toho, 
že se jich krále korúhwem tak stalo. Při jehožto pochowáwání mistr 
Rokycana učinil kázanie nad mrtwým králem z kněh Bonaventury na 
hradě, ac se to nelíbilo kanowníkuom; neb jest jeden z nich Wáclaw 
doktor řekl: „Mistře, přestaň; wšak již dosti jest toho kázanie. u Po- 
tom pan Jiřík spráwce a páni čeští, wsedawše na koně, i jeli do 
swých hospod k obědu we XXII. hodinu. A to se stalo w pátek den 
sw. Kateřiny w zimě. 

2 ) rynéř, ber Richter, sluha meč páuu nosící neb wůbec prowodící pána. 



Tažení k Ostromeci na Wltawé. (1471). 

Ostromeč zámek byt těch casuow pustý za čtrnácte let, a páni 
Šternberci osadili jej a zbudowali zdi střechami prkennými a zdělali 
poněkud náspy a některaké příkopy a záseky, a osadiwše lidmi, s toho 
zámku škody weliké činili w tom kraji, brali, tupili, jímali, šacowali, 
dobytek zajímali, drew ku Praze plawiti nedali, wybírajíce clo z woru 
po dwú groších bielých. A to trwalo za drahný čas, že se již pánuom 
i zemanuom mnohým w tom kraji stýskalo i sedlákuom, až někteří se 
holdowati musili; a někteří zemane' s nimi díl měli a u nich tam bý- 
wali na zámku. O to potomně sněm držán byl, aby ten zámek byl oble- 
žen a, ac nebylo ode wšech swoleno, wšak proto wždy se to stalo 
a to tiemto spuosobem. Že zámek ten w miestě welmi nepřístupném 
stojí, i neobehnali ho, ale některá miesta skalnatá osadiwše, opodál 
bašty a příkopy zdělali, tak že na zámek ani z zámku přibyti ne- 
mohli. A retuňk jim dáti jich strana wždy chtěla, a nestalo se. I ne- 
bylo žádné' jednoty a swornosti w zemi české, než zrádcuow wšudy 
dosti se našlo, a úřadowé někteří sešli byli i král. 

I byl toho času purkrabiem Pražským pan Jan řečený Jenec z 
Janowic a na Petršpurce. Ten shromáždiw něco lidu k Ostromeci, i 
přikázal wšem zemanuom hned od Brandeysa až za dwě míle od Prahy, 
to okolé k Rícanuom až i k Jílowému, aby se k němu wšickni sjeli 
w den určitý, že chce šturm pustiti na Ostromeč s nimi. I neučinil 
toho ani jeden z nich. A on rozhněwaw se proto, že jeho neupo- 
slechli, i učinil jim zájem wšem w tom podkrají Pražském wšeli- 
kých stád i koní, lec někteří s koůmi ujeli do lesuow. A když ten 
dobytek byl shromážděn w tom kraji Kundratic a Nowého Hradu, tehdy 
ti páni, zemane i s swými lidmi běželi ku Praze, mluwiece Pražanuom, 
aby jim w tom radni a pomocni byli; jestliže by pak toho zlého do- 
pustiti chtěli, že wy Pražané za několik let k žádnému dobytku nebu- 
dete moci přijíti, a tak nejen toliko wám, ale i jiným městuom muože 
zlým posldženo býti; protož cas jest to opatřiti, ne pro nás, ale pro 
tato města Pražská. 

Pak páni nowoměstští, obeslawše se na rathauz, i rychle wyšlí 
špehéře, kam on pan purkrabie s tím dobytkem měří; a když urozu- 
měli, že konečně skrze Prahu hnáti chce, káží najprw brány osaditi, 
aby žádný newyšel a nepronesl, co se w městě děje. Pan Jenec pak 
ustanowí setníky a desátníky nad tím dobytkem zajatým, aby pořádně 
jeden po druhém w haufích rozdílných hnán býti mohl, jeden od dru- 
hého opodál, tak aby se dobytek nesmísil. I obrátil prwní hauf od 
Kundratic, a druhý hauf od Nowého Hradu. A tak ten dobytek obrátil ku 
Praze k Wyšehradu pořádně, když ještě na polích konopě a prosa byla a 
hodina dne již dobře po nešpořích (než dne nepomniem kterého, neb 
jsem ještě pachole byt). I jel před těmi stády opodál pan purkrabie, 
nemaje mnoho jízdy a koní w té swé jízdě. A když se s Wyšehradu 
spauštět šikem, tehdy purkmistr se pány konšely a s některými obec- 
ními (a byli tu i z urozených lidí někteří) potkali se s ním před do- 
mem Rozwodowým. Počestně jej přiwítajíce, pozdrawenie učinili, jako 
tomu, jenž miesto králowské auřadem držel. A po dokonání pozdra- 
wenie přistúpie k otázce pokojnými stowy, tážiece jeho, co by to činit 

1* 



anebo z které příčiny takowý zájem, což těmto městuom Pražským 
nemuože než weliká škoda býti a nedostatek a swízel chudým lidem. 
A on jim předložit auřad swuoj a kterak by o to péči měl, což na 
něm wystačiti by mohlo, s raddú dobru, a že i žiwotem swým neli- 
towal by nasaditi, jakož teď jsem chtěl při tomto zámku učiniti, kte- 
rýž jest na škodu wšemu tomuto kraji; chtěl sem to zlé přetrhnuti, 
pomoci od těchto krajuow žádaje i přikazuje, aby hotowi byli ke 
dni určitému. A i wás, páni Pražané, sem žádal, kdež psanie waše 
mám powolné sobě w té wěci, wšak skutkem se toho nestalo. Tu 
sú jemu páni děkowánie učinili širokými slowy z takowého jich opa- 
trowánie i péče jeho, tohoto přitom dokládajíce, jestliže by toto 
dočinil, což započal, že by to těmto městuom bez welikých a nena- 
bytých škod býti nemohlo. A budeme-li od záhubci země takowé 
škody podnikati, od přátel pak také druhau stranau, což muož již 
horšieho býti? Pak, milý pane, my wždycky jsme hotowi nápomocni 
býti; protož nikoli nedopustíme wám toho účinku dokonati pro záhubu 
naši. "Wšak jestliže by pak kto neposlušný nalezen byl, wšak jinač tre- 
stán musel by býti bez takowých škod těchto měst. A dobytek již byl 
pod Slowany zastawen. A pan purkrabie wždy welel předse hnáti, 
a páni wždy o to s ním w odporu byli, mluwiece k němu: Milý pane, 
jestli nám té škody přieti neráčíš, uhoďme o to mezi sebú přátelsky; 
neb by tato wěc jinač přátelská býti nemohla; jinač chcete-li se po- 
stawiti zejtra bohdá do slunce na rathauze našem, chcem s wámi 
o tom narownati přátelsky a, tu sobě ruce dadúc, w pokoji dobrém 
zuostati ; ale dobytka nepropustíme. Pan purkrabie wždy předse mocí 
hnáti welí ten dobytek. A w tom zejde pokřik od těch zeman i lidí 
a pláč, že se ten dobytek předce žene; a toť řezníci, z masných 
krámuow wyskočiwše, i zastawie dobytek tu před nowoměstským 
rathauzem. Tehdy ti, jenž byli nad tím dobytkem ustauoweni setníci 
a desátníci, počnu jim odpierati a oni je bíti a s koní házeti; a Cho- 
dowská paní Machna, wynawši meč jednomu tomu drábu, mnoho jich 
ubila a řezníci ještě wiec. A tu ten dobytek zase od sedlákuow a 
jich pánuow nazpátek se hnal, tak že bez mála plničký rynk toho 
dobytka byl, až i padal jeden na druhý a owce též. A tak řwánie a 
bečenie weliké a hrozné bylo. A tu ktož swuoj dobytek znal, brali sobě. 
Tu celičká noc žádného pokoje nebylo a každý k swému přišel; než 
owec něco nemnoho najíti se nemohlo. Pak ten pan purkrabie na- 
zajtřie postawil se na rathauze nowoměstském ráno do slunce a přá- 
telsky se o to rozešli. 

H. 
Prostonárodní písné. 

Prostonárodní nmsa staročeská w XV. století hojné nalé- 
zala látky w dějích sauwěkých jmenowitě k satyrickým wýle- 
wům. Zachowaly se z té doby písně satyrické husitůw i 
proti husitům. Wětší sbírka písní z lidu oné doby nalézá se 
we dwau rukopisech bohatého archiwu Třeboňského, odkud 



i píseň weselé chudiny wyňata. Mislr Lepič je z jiného pra- 
mene. Wydal píseň tuto, která, jak se zdá, naráží na nějaký 
skutečný děj sauwěký, Šafařík w Cas. C. Mus. (1848. II.) 
spolu s některými jinými staršími poesiemi obsahu náboženského. 

Píseň weselé chudiny. 

Již jest zima přišla, slyšte odraní! 
Kterak jste dlúho spali, a šatu nenie. 
W létě spáchu, nic nedbáchu, co w zimě bude : 
Ach hrozný trude, a šatky chudé ! 

Snieh prší zhusta, to zlé znainenie; 
Pláštěk, kabát zedraný, nohawic nenie. 
Zlý wietr wěje, zlá naděje ! Sychrawice jdu 
Jedna za druhů, tinie nám tuhu. 

Zle nám kukly skrájeli, kusá jich nenie ; 
Co jsme psoty naseli, toť jesl wše plené. 
Smutno srdce, snopa čtwrtce ; kterak učiniti? 
Sobě odtušiti, Bohu poručiti. 

Neb jest dařitel štědrý, komu ráčí dáti, 
Nelze na něm wyláti ani wyhněwati. 
Komu ráčí, nerozpácí, dá mu wšeho dosti 
Wedlé swé milosti, wedlé ochotnosti. 

Milí chudí, těšme se, radost se nám stala : 
Šatky s nás opršely, hlawicka oblínala. 
Milí chudí, núze pudí; kterak učiniti? 
Sobě odtušiti, Bohu poručiti. 

Pójdeme-H do krčmy, kázem sobě naliti: 
A kterak jest nechutno z suché céše píti! 
Truchel pěšec, lacen měšec; kterak učiniti? 
Sobě odtušiti, Bohu poručiti. 

Zastawíme základ wše, zbroje netřeba; 
Pojdeme na trh, kupíme chleba. 
Draho cenie, peněz nenie ; kterak učiniti ? 
Sobě odtušiti, Bohu poručiti. 

W pátek naše hody úkrop studené wody; 
Kyselice, šťáwa, se wším špatná ztrawa. 
Budu ryby, nenie chyby — w Dunaji, w moři, 
Lepšie než úhoři, dražšie než úhoři ! 

A když bude w sobotu, budeme mieti lopotu; 
A w neděli ráno w žaludku prostranno. 
Sedem k stolu chudí spolu, ká.žem sobě dáti 
"Wietru posniedati, potom obědwati. 



Ti kuchaři naši wařie nám ze mhly kaši, 
Ze tmy zwěřinu, we snách jeleninu; 
Náton paří, trdlo waří, chtěj íc hosti ctíti, 
Krmí učiniti; nechť jsú třeba-li zbiti ! 

Nechajíc pyšných krmí, milujme želé, 
Twaroh, krúpy, jelito, mléko kyselé; 
A zaspíce kapalice, s mákem waldyně, 
Uzenie, dyne, hrách na okřině. 



Mistr Lepíc, maudrý hrnčíř. 

Slýchal-li, kto práw při wieře, 
Také diwy od hrnčieře ? 
Jakož tento 
Múdrý, jenžto 
Nazýwá se Lepič? wěz to: 

Slepit welmi malú látku 
Dal z nie dosti wšemu sňatku 
Angelskému 
I rajskému, 
Wedlé toho i zemskému. 

„Wiz, kterým ji darem daři! 
Sestera wěc w jednej twáři: 
Wíno s medem, 
Mléko s středem 
A smetana s bielým chlebem." 

Dal jí jednej diewce wlásti, 
Řka: „Krmiž každého zwlášti, 
Tak starého 
I mladého, 
Welikého i malého." 

„Jež jsem zwal, tiť nechtie přij'ti 
Wynda, kaž wšem wóbec wníti, 
Nemocnému, 
Belhawému, 
Slepému i pocestnému." 

„Nemocné trudné na stranu 
Sázej, krměci smetanu, 
Biedné medem, 
Slepé středem, 
Daj pocestným wína s chlebem." 



III. 

Mikuláš Kompator z Kumstátu. 

Mikuláš Kompator, od jinud neznámý, wyskytuje se w 
polowici XV. století co překladatel latinského spisu Lamen- 
tatio ss. patrům in limbo , jakož wyswítá z přípisku ku 
konci sauwěkého rukopisu cis. bibliotheky Pražské, ježto zní: 
„Skonáwají se knížky z daru milosti Buoží, jenž slowú lament 
aneboližto práč Otcuow swatých, kteréžto čtauce Pánu Bohu 
chvválu wzdáwajte. Ode mne Mikuláše Kompatora z Kumštálu 
léta Páně MCCCCLI. ChwáJa, jasnost i dík činění, čest, moc i 
síla Buohu našemu na wěky wěkuow amen." Spis tento Ce- 
chům starým welmi oblíbený tiskem wydán byl poprwé od 
Jana Straněnského 15 72, potom w XVI. století ještě čtyřikrát, 
w XVII. a w XVIII. po dwakrát. Obsahuje wolání sw. otcůw z 
předpeklí, přitom poselstwí prorokůw k Hospodinu o spasení 
člowěčenstwa. Sprawedlnost, Milosrdenstvví, Prawda a Pokoj- 
nost Boží jewí se tu co zwláštní osoby. Wolání otcůw po 
spasení wybrána z kněh prorokůw a nejwíce ze žalmůw. 

Z Lamentu Otcůw swatých. 

Čtyři ctnosti hledají wykupitele. 

Ty čtyři ctnosti (Sprawedlnost, Milosrdenstwie, Prawda a Pokoj- 
nost) anebo panenky, jsúce w swornosti a přízni jakožto sestřičky 
milé, natom sú se swolily, aby jedny na nebi a druhé na zemi mezi 
lidmi toho muže 1 ) hledaly, dwě a dwě spolu. A protož Sprawedlnost 
zwolí sobě Milosrdenstwie za družičku, a řkúc : Sestřičko má milá, ty 
jsi má, tebeť jsem já sobě za družičku zwolila. Protož chceš-li, se- 
střičko má, líbili se tobě, pohledajme my zde spolu mezi anděly — 
nebť sú oni sprawedliwi a k smrti zawázáni nejsú jako lidé, — zda 
by který nimi byl hodný a dostatečný nalezen, ten saud wyplniti a 
tudy swět wykaupiti. I přiwoliro jest Milosrdenstwie Buoží k Sprawe- 
dlnosti, a řkúc: „S tebú sem já také již wždycky, sestřičko má milá. 
Ját sem tě též sobě zwolila." Protož zuostaly ty dwě cnosti spolu w 
nebi, aby hledaly mezi anděly. Ale Prawda a Pokojnost ty sú se spolu 
braly na zem, aby též hledaly mezi lidmi. Dawid pak trwal jest wně 
před swatyní Buoží, očekáwaje slowa milosti a spasení Buožího, pro 
kteréž byl wyslán od otcuow swatých z temností. 

Tehdy Sprawedlnost a Milosrdenstwie, procházejíc spolu w nebi 
wšecky kuory andělské, ptali se w nich wsech anděluow, řkúce 
k nim: Bratří milí, powězte nám, kdo dá z huory Syonské spasení 
lidu israhelskému, totéž aby jej wykúpil? Jestli kto ten mezi wámi, 

*) jenž by élowěčenstwo wykaupil. • 



8 

oznamte nám. Odpowěděli jim zase andělé a řekli: Sestry milé, ptáte 
se jistě na welikú wěc Buoží, hledajíce, kto by měl swět wykúpiti. 
Ale abyste wěděly, zet bratr newykúpí, ale wykúpíť clowěk. Tehdy 
Sprawedlnost slyšěci, že clowěk wykúpiti má, pohleděla jest také 
s nebe na zemi, pohleděla na wšecky syny lidské, chtěci widěti, který 
by to byl clowěk, o němž andělé prawí , že by měl swět wykúpiti. 
I dí k Milosrdenstwí: Sestřičko má, teď jsme slyšaly od anděluow, že 
by clowěk wykúpiti měl. Já jsem teď pilně na zemi pohleděla na wse- 
cky syny lidské a žádného sem sprawedliwého uhlédáti nemohla, aby 
kto ten saud a tu wýpowěcř wyplniti mohl a swět wykúpiti. Protož 
daremní by byla práce naše tam za sestřičkami našimi pracowati. Ale 
odpočiňme a pocekajme jich zdej wšak nás tajno nebude, nahodí-liť 
se jim kto takowý. Ale wiemt já to jistotně, žeť nic nenajdu. Odpo- 
wědělo Milosrdenstwie Buoží k ní: Sestřičko má milá, newažme sobě 
té práce, ale sstupmež také doluow a pomozmež sobě toho wšeckny 
wespolek, spasitele swěta hledati, aby Hospodin, wida tuto naši práci 
spolecnú a snažím, i nahodil jeho nám. Nebť on nechce, abychuom 
prázdnily, ale přikázalť jest nám píliti a hledati. Tehdy přiwolila 
jest také Sprawedlnost k reci Milosrdenstwie a řekla: Sestřičko milá, 
dobrat jest to rada twá. Chci já také tobě w tom dobrém powolna býti. 
I stalo se jest pak, když sú tyto dwě ctnosti, totéž Sprawedl- 
nost a Milosrdenstwie, také sstupowaly na zem, ai tot Prawda pošla 
jest z země a Pokojnost s ní, any se berau zase tau cestau do nebe, 
nenalezše žádného z lidí, jenž by mohl swět wykúpiti. I jdúce z země 
potkali se s těmito, jenž také s nebe sstupowaly na zem na též cestě. 
I jdúce k sobě ty čtyři ctnosti, ai toť Milosrdenstwie a Prawda potkaly 
jsú se, Sprawedlnost také a Pokojnost, též také potkawše sě na té cestě, 
líbaly se a wítaly jakožto sestřičky milé a welmi rády tu se shledaly; neb 
se již byly od dáwna newídaly , proto, neb welmi za dlúhý čas 
po cestách těch běhaly jsú a pracowaly, hledajíce swěta spasitele. 
Tehdy Sprawedlnost a Milosrdenstwie, kteréž w nebi hledaly, učinily 
jsú otázku na těchto druhých řkúce: Sestřičky milé, hledaly ste, který 
jesti to clowěk, jenž žiw bude a neuzří smrti, to jest, který nebyl 
zawázán k smrti, jenž má swět wykúpiti. Hledaly ste jeho a nalezly-li, 
zwěstujte nám. Odpowěděly zase Prawda a Pokojnost: Sestřičky milé! 
Jistě hledajíce hledaly sme welmi pilně wšudy po wší zemi; a žád- 
ného sme sprawedliwého a newinného najíti nemohly, ba ani dítěte, 
jehožto žiwot jest toliko jednoho dne na swětě. Ale wšickni jsú se 
odchýlili a neužitecni jsú wšickni. Tehdy Sprawedlnost a Milosrden- 
stwie zamútiwše se řekly jsú: I kdež tehdy muže naleznuti takowého 
budem moci, a kde jeho brž hledati máme? Neb my jsme také již 
wšudy w nebi mezi wšemi anděly ptaly byly, by kto mezi nimi do- 
statečný tu wýpowěď na se wzíti a swět wykúpiti, a oni řekli nám, 
že clowěk má wykúpiti. A protož jsme my též také teď doluow 
sešly, abychuom wám hledati pomohly. Ale poněwadž ho w nebi 
mezi anděly není, ani také mezi lidmi na zemij i což sobě nebohé 
zdíti mamě, když toho spasitele swěta najíti nemuožem? A tak sú se 
byly zamútily wšecky ty sestry. 



9 
Jost z Rožmberka. 

Jošt, druhý syn pana Oldřicha z Rožmberka (f 1462) a 
Kateřiny z Wartenberka (f 1436) narodil se 1. 1430. W le- 
tech dwacíti posvvěcen byl na kněžstwí i dostal probošlstwí 
kostela hradu Pražského 5 byl i mislrein Strakonickým křížo- 
wníkůw sw. Jana Jerusalemského (maltézůw). L. 145 7 wy- 
wolen byl za biskupa Wralislawského, kteréhožto roku též mladší 
bratr jeho Jan, wladař domu rožmberského, dosáhl nejwyššího 
hejtmanstwí we Slezsku, Po smrti krále Ladislawa s jinými 
Slezáky wzpěčowal se Jiřího za pána poznáwati, pokudž od 
stolice římské na králowstwí potwrzen nebyl. Potom se krále 
přidržel až do I. 146 5. Roku toho zapsalo se panshvo Jiřímu 
odporné w jednotu na Zelené hoře, ku kteréž se i Jošt při- 
družil. Jednota Zelenohorská weřejně powstala proti králi 
mezitím (15 6 6) od papeže w klatbu danému. Jošt, ačkoli 
wěrně se snažil, aby různice ty ke krvve prolévvání newedly, 
do boje wtržen byl, stoje w něm proti wlastnímu bratru Janowi, 
jenž byl při straně krále Jiřího. Přijaw wedení wojska slezského, 
poražen byl od Viktorina, nejstaršího syna králowa, pod Mún- 
sterberkem. Hořem nadtím umřel w Nise 12. Prosince 1467. 
Tělo jeho pohřbeno we Wratislawi w kostele sw. Jana křtitele. 

Jošt byl wýmluwný kazatel; českým i latinským jazykem 
častá kázaní míwal. L 1461, když na zelený čtwrtek na hradě 
Pražském kázal proti přijímání pod obojí spusobau, strhla se 
proti němu takowá bauře lidu Pražského, že za králem do 
Kutné hory ujeti musil. Jazyka německého wšak nedostatečnau 
měl známost, tak že we Wratislawi na kázáních wždy jen 
jazyka latinského užíwal. Znamenilá bystrota mysli jewí se 
we wšem, cokoli z péra jeho nám se dochowalo. Spisůw 
jeho tři zachowal Wáclaw Koranda w rukopisu swém, totiž: 
třináct šprochůw wajowských (Waidspríiche) i s odpowědí na 
ně od jakéhosi Klímy z Prudowic, spis o sprawedlnosti a ne- 
sprawedlnosti a podání králi Jiřímu o potřebě, aby s národem 
českým k církwi Římské se připojil. 

Ze šprochůw wajowských. 

Ježek má bodliny a swině štětiny, ziosyn najde ztosyny a dobrý 
nebude bez družiny. Kmen má wětwe a wětwe ratolesti a řetěz články ; 
snadno splésti, těžko rozplésti, lehko smiesti, nesnadno rozděliti. 



10 

Nenie nemúdřejšieho, než kto múdře mluwí a zle činí, dobré zná 
a zlé dělá, a kto jinak saudí a jinak činí. 

Nic spieše neoklamá než potakač, ukladač, licoměrník, a ten 
najškodliwějie, komu se najwiec wěří. Milostníci, pochlebníci, kořist- 
níci zawodie lidi také častokrát i múdré. 

Přirozenie, nawycenie, zarpucenie odwodí od prawdy poznánie 
a od poznáte zachowánie. 

Rozmyšlený hněw jedny straší, druhé tuží; náhlý ruší od lidí 
naději, k lidem pHstúpí a dáwno dobýwané rychle kazí jméno dobré. 

Kto se ničehož nebojí, jest blázen; kto wšeho, jest nemúdrý, a 
kto se w obem nepotřebně zjewí, jest neopatrný. 

Kto má přátely za mauchy, jest rozpačný, a kto nepřátely za 
lwy, jest strašliwý; ktož pak má přátely za lwy, jest srdnatý, a ne- 
prátely za mauchy, jest přewažný: a miera we wšem najlepšie. 

Múdrý ščestie na neščestie nesadí; smtuwí se raději podobně 
než swadí. 

Sčestie zawodí w neščestie. Múdrý na wrchu zastawí; neb s 
druhé strany býwá príkrejie k dolu. 

Sčestie se trausí, neščestie se spe. 

Nic neščastnějšieho, než komu nižádná múdrost ani pilnost ani 
statečnost nemóž prospěti budúcky, a kto byt w ščestie, ztrátě je, roz- 
pomíná se na ně. 

Ohně nelze upáliti, wody utopiti a wětru zadusiti, a prawdě 
zahynuti. 

Z podání králi Jiřímu. 

Nestane-li to králowstwie w jednotě obecné Církwe swaté a 
Římské, tehda strach, že se na něm naplní čtenie, kteréžto die, že 
každé králowstwie w sobě rozdělené zahyne. A to by se pohřiechu 
naplnilo, kdy bychom se toho dopustili, abychom se w sobě rozděléc, 
neřku na dwé ale na několikero se odmiešejíc, sami se hubili a kazili. 

Skrze takowú ruoznici stalo ') by obcowánie Cechuow se wšemi 
jinými křesťanskými zeměmi, w swátostech přijímání, w službě Boží, 
w kupectwí, w rytířských jézdách po dobrodružstwí, po službách, w 
spřiezněních, w saudéch, w poselstwích a w jiných rozličných a mno- 
hých wěcech. 

Ačkoliwěk Pán Buoh wším wládne, wšak dobře se jest wy- 
střéhati příhodami jiných ; neb takowé wěci na dlech 3 ) sú na 
dobré newycházely, aniž což násilného jest wěčného. Aneb která 
jest památka Zižkowa a wšech jiných násilníkuow než w hanbě a w 
zlořečenstwí a wěčném zatracení? 

Lépe jest zbožných a slušných cest hledati než w také zmatky 
wstúpiti; neb kto by začeli, Buoh wí, dočekali-li by konce. A na 
to-li by na dlech přišlo, co oni chtie neb nechtie, kto to wie? neb 
stálost prawdy a ^neústupnost křiwdy twťdé boje miewají. Když 
křiwda s neprawostí bojuje, tehda obé neostojí. A komu duše a čest 
nenie prodajná, tenť nato bude pomnieti, že prawdě nelze zahynuti. 

1 ) na dél, konečné. 

2 ) přestalo. 



11 

Buď jakž buď, wšak to wieme, že trápenie dáwá rozum, proti- 
wenstwie zkušuje lidí jako oheň zlata a trpěliwost w protiwenstwích 
prinášie wěčné odpočinutie a žiwot wěčný. 

V. 
Ctibor Towačowsky z Cimbnrka. 

Otec jeho, Jan z Ciniburka, byl hejtmanem markrabslvví 
morawského za nezletilosti krále Ladislawa: Ctibor zastáwal 
týž nejwyšší w zemi úřad za králůw Matyáše a Wladislawa II. 
Oba wynikali politickau maudrostí a horliwau láskau wlasti. 
Ctibor činnost swau weřejnau počal pod očima otce swého. 
Prwní úřad, kterýž zastáwal , bylo sudstwí dworské za krále 
Jiřího, kterémuž wěrným byl zastawatelem, když se na Morawé 
jedna čásf panstwa ku králi Matyášowi uherskému obracela. 
Král Jiří před ukončením boje umřel (23. Bř. 14? O- Ctibor 
téhož a následujícího roku zastáwal nejwyšší kancléřstwí w 
Cechách a zároweň, již od 1. 1469, nejwyšší hejtmanstwí w 
Morawě. W Cerwnu 1471 wyprawen byl s jinými pány do 
Krakowa, aby oznámili polskému kralowici Wladislawowi, že 
wywolen jest králem českým. Když boj s Matyášem i za Wla- 
dislawa se prodlaužil a wšeliký pořádek w zemi tím hynul, 
stawowé morawští chopili se téhož prostředku jako čeští a wy- 
wolili pět ředitelůw zemských, kteříž by až do konečného srow- 
nání wěci obecné sprawowaíi. Mezi těmito pěti byl i Ctibor. 
Mírem Olomauckým (1478) postaupena Morawa,^ Slezsko s Lu- 
žicemi Matyášowi, kdežto Wladislaw podržel jen Čechy. Tak ze- 
mím dlauhau wálkau zhubeným nawrácen pokoj. Jeden z prw- 
ních skutkůw panownických krále Matyášowých bylo narow- 
nání dáwné různice mezi pány zemskými o přednost w sedání 
na sněmích, w čemž Ctibor přední měl účastenstwí (1480). 
Téhož roku ustanoweno bylo působením Ctiborowým, aby we 
dsky zemské morawské budaucně wklady se daly jazykem 
českým. Wůbec stawowé morawští welice se tehda přičiňowali, 
aby řád zemský posud jen na obyčejích starodáwních založený 
dostal pewnějšího základu psaným práwem. K tomu konci 
požádali Ctibora ., aby „tak jakž se pamatuje a swědom jest 
obyčejów a zwykfostí starodáwniech, které jsíí se za našich 
předkdw zachowáwaly a w skutku dáíy, kteréž on očima swýma 
widěí a při nich osobně býwal" paměf swau jim sepsal. Žá- 
dosti léto wyhowěl. Užiw nejen swých ale i od otce přejatých 



12 



pamětí, asi 1. 1481 i sestawil „knihu Towačowskau" 
tak řečenau. Pan Ctibor za mladších let (14 6 7) pokusil se 
též o wětší dílo básnické (Hádání prawdy a lži), ale s malým 
štěstím. Jest to allegorie na oblíbené tehda thema, totiž spor 
mezi církwí římskau a husity, prosau sepsaná 5 prowedení ne- 
chutné, nic než řeči nekonečné a jednotwárné (Wiz úsudek 
Palackého w Děj. českých dílu IV č. 1 str. 3 80 sq). Mimo 
tato díla zachowaly se po panu Ctiborowi listy, w kterých se 
jewí patrně stopy ^,libé wýmluwnosti, klerau wlasť jeho wele- 
bíwala druhdy." Zemřel dne 2 6. Čerwna 14 94. 

Z knihy Towačowské. 

O d s k á c h zemských, 

Přenášenie desk. 

Po wzdání sudu král neb hajtman a páni nikam se tu nerozjedú, 
než hned posli do kapitoly k kněžím, aby dsky zemské úředníkóm 
zemským wydány byly. A kněžie jmají žáky s několika swiecemi 
jmieti, a když tam pan komorník s jinými úředníky přijde, u sklepu, 
kdež se chowají dsky, státi. A pan komorník, sudí, písař zemský na 
woze jeli jmají, a menšie úředníci podle nich pěšky jíti aneb na ko- 
niech, trubače jmajíc při wozu. A wstúpiec do sklepu komorník, sudí 
a písař s několika komorníky, a tu před nimi ohledajíc, jsú-li pečeti 
celé i truhla, a když ,tak najdu nepohnuté, wen truhlu přinesu. A 
úředníci menšie ji wezmúce, před úřadem wyššiem nesu, a před nimi 
swiece, až na wuoz wstawú. A na truhlu pan komorník wsede, mec 
wytržený nahý na ramenu drže. Sudí s písařem proti němu a jiní, 
komuž se rozkáže, s menšiemi úředníky pěšky a na koniech okolo 
wozu. A pan komorník jmá žákóm nětco dáti spropiti, a tak z lehký 
kázati jeti, aby ti, kteří pěšky jdú, s wážností šli, a trubacóm trúbiti 
káže, až před klášter sw. Michala. 

A tu když budu přiwezeni, jmá pan hajtman i páni i wšichni 
zemane proti nim wyjíti až ke dweřuom před kostel. A s woza je 
wezmúce menšie úředníci, jmají je nésti před panem hajtmanem a pa- 
nem komorníkem a pány až do šrankuow, kteří k tomu jmají zwlášcní 
býti hned připraweni rozkázániem pana komorníka. A tu na stuol 
k tomu připrawený jmají býti postaweny , a okolo šrankuow páni 
státi a zemane. A pan komorník s sudím , pana hajtmana toliko 
w šranciech při sobě jmajíce, opět přede wšemi pečeti ohledati, jestli 
celé okázati, a potom odwarujíc pečeti, každý swým klíčem úředník 
otewra zámek, dsky wynieti jmají a okázati. 

Při dskách kto w šranciech býti jmají: 

Napřed pan komorník, sudí, písař zemský, menšie úředníci, pí- 
sař pro hledánie, ac by komu bylo jeho potřebie jmieti, ale aby také 



13 

přísahu učinil. A z těch žádný nejma u sebe jmieti žádného nože 
ani skripturala ani kalamáře neb črnidla krom písař zemský; ten 
jmieti muož a jmá črnidlo a péro pro wpisowánie do desk. A jest-li 
nowý komorník, jmá dsky s swýin erbem nowé spuosobiti , kdežto 
písař zemský jmá je w ruku jmieti a, což hodného a pan komorník 
rozkáže, w ně wpisowati. 

Z které příčiny dsky psány počaty česky. 

Léta buožieho MCCCLXXX najprwé w Olomúci, když práwo a 
sud zasazen jest , za úřadu pana Wáclawa z Boskowic a w Brně 
pana Wiléma z Pernšteina, těch pánuow komorníkuow, s wolí pana 
hajtmana a pánuow i wší země začali jsú se w jich dsky nowé 
česku řečí wktadowé wpisowati; neb prwé latinsky wpisowáno bylo. 
A k tomu páni pro obec i pány komorníky swolili pro menší práci a 
lepší rozum těm, kteříž latině nerozumějí: neb mnozí latinu k swému 
rozumu wykládají: aby prostý rozum český stál. 

Zawřenie desk. 

Potom po wšem (t. j. po wkladech do desk učiněných) pan 
komorník a sudí káže zemskému písaři neb jinému nad hlas přede 
wšemi čiesti dsky po knihách staršiech pořád. A přitom jmají seděti 
úředníci aniž odtud odcházeti až do dokonánie. A to proto, že dsky 
wšem známy býti jmají a před žádným netajný. A bude-li komu co 
potřebie a se toho dotkne a swého užitečného co uslyší, káže písaři 
posečkati a sobě podruhé čiesti, XI grošuow dada širokých. A tak až 
do konce wšecky dsky wyčteny býti jmají, to což wymazáno nenie. 
Také we dsky nemá nic pokutně kladeno býti, a natom jich naj- 
wětšie moc jest, že do nich zjewně jde a swobodně wšecko. 

A když již dsky přečtu, kteréž wiece než co jiného wážie a 
jako řkúc wšeho práwa konec a wšech jistot jistota — kromě do- 
browolné smlxíwy a swolenie toho, ktož sebe mocen jest: to jmá práwo 
i dsky rušiti — pan komorník, sudí a písař zemský wložie dsky w 
truhlu a zapečetie každý úředník swú pečetí zámek swój , a s po- 
ctiwostí zase na to miesto, kdež je wzali, dowezú. A každý úředník 
klíč swój při sobě chowá, aniž jeden bez druhého ani wšickni spolu 
k nim jíti mají, ani co jednati, bez wuole krále, markrabie, hajtmana 
a pánuow. 

VI. 
Hynek wéwoda Miinsterbersky. 

Hynek, jinak Jindřich mladší, z Poděbrad a z Kunstátu 
byl třetí syn Jiřího Poděbradského a Johanny Rožmitálské. 
Narodil se dne 18. Máje 1452 w Praze. L. 1463 wyzdwížen 
byl od císaře Fridricha, spolu s bratry Yiktorinem a Jindřichem 
starším, za kníže říšské, hrabě Kladské a wéwodu Mnster- 



14 

berského. Po smrti krále Jiřího (14 71) připadly mu za podíl 
otcowský Poděbrady a Kostomlaty. W boji o korunu českau, 
kterýž spolu wedli králowé Matyáš Korwin a Wladislaw II. 
stranil Hynek králi uherskému. L. 14 73 wywolen byl na sněmu 
Benešowském spolu se třemi jinými pány za ředitele zemského 
s plnau mocí, aby až do zawedení pořádku zákonního wšecky 
potřebnosti obecní w Čechách řídili. L. 14 76 wyslán byl od krále 
Matyáše do Apulie, aby mu newěstu Blaženu přiwezl. Na sjezdu 
Brněnském 1. 14 78, když jednána smlauwa mezi oběma králi, 
spatřujeme mezi radami Matyášowými i Hynka, jenž tehda s Wla- 
dislawem zwláštní umluwau se srownal. I později účastnil se 
činně w záležitostech zemských. 

Hynkowo obyčejné sídlo byly Poděbrady. Za manželku 
měl Annu, dceru Wiléma wéwody saského. Jediná dcera jeho 
Anna wdala se za Jindřicha z Hradce. W pozdějších, jak se 
zdá, létech jal se obírati pracemi literárními. Básnické plody 
jeho ukazují na wzory německé a některé w skutku nejsau 
nic jiného než wolné překlady ze zbírky Kláry Hátzlerowé. 
Mimo to buď sám přeložil nebo přeložiti dal Fucheria Karno- 
tenského historii o tažení křížowém do Palestiny 1. 1099. 
Hynek umřel, nedosáhnuw ani 4 let, dne 10. Cerwence 1491 
na Poděbradech, odkudž mrtwé tělo jeho přewezeno do Klad- 
ska a tam w rodinné hrobce w klášteře františkánském po- 
chowáno. 

Nesnáze hospodářowy. 

Budu-li dobrý statek na zemi míti, 
hned stokrát wětší práci mám. 
A kterak to, ihned oznámím wám: 
že ktož má na zemi statek weliký, 
ten musí míti dobytek wšeliký, 
a wšecko hospodářstwí naprawiti, 
a sám ke wšemu ruku přičiniti; 
neb nepřihlédá-li sám k swému, 
by měl welmi mnoho, newystací jemu. 
A protož welikým statkem starosti neubude: 
kdež při chudobě jedna, tu jich deset bude. . 
Ještěť chci wíce powědíti: 
Musíš děwky a pacholky míti, 
a nebudú-lit wěrni tobě, 
tiť nepomohu jediné sobě. 
Pak když chci s pole woziti 
a obilé dobrým požiti, 
musím jim podlé jich wóle platiti, 
ač nechci na poli obilé shnojiti. 



15 



Jestliže jemu mzdy málo podám, 

hned s ním nesmluwím, to jistě znám; 

než daj jemu, co on bude chtíti, 

a ihned chce obžinky míti. 

K tomu pluhy, wozy, brány, 

ty ať jsú dobře okowány; 

k tomu príprawy také, 

kteréž míti chce wšelijaké. 

A když jemu to wšecko zjednám, 

proto toho wždy jisto nemám, 

aby on dělal, kdy dělati má; 

než tak wšeho ležeti nechá 

a, chce-li, wóli (má) wětší nežli já. 

Dím-li co o tom, tehdy se hned hněwá; 

a již teprfiw nebude dělati, 

by to wšecko mělo shníti neb zlámati. 

K tomu počne hned reptati 

a mně ještě winu dáwati, 

řka: Kterak jsú i wozu kola mdlá, 

naložím-li naň mnoho, že se zlámá. 

Tužť mu musím, co sám káže, jednati, 

bych se měl i hned spadati. 

Tuť natom dosti nebude: 

pluh nowá swáda opět bude, 
prawě : Wšak do toho nic není, 

a w branách žádného hřebu není; 
jestliže toho hned mi nezjednáš, 
pójduť ode wšeho, to shledáš. 
A jemu dobré wšecko zjednal byl, 
jedno že on jest to swéwolně zkazil, 
ihned mi jiným pánem hrozí, 
nezjednám-li, co káže, hned pryč běží. 
A jestli že jemu z hněwu slowo dím, 
on mi jich deset, to jistě. wím. 

1 musím já wšech řečí nechati, 
ac chci, aby chtěl něco dělati, 
i jemu rád zjednati, což káže. 
Tužť naprawí pluh i oře 

tak jakž sám chce, a ne jako já. 
Potom hned záplaty žádá 
a řka : Pane rac mi zaplatiti, 
chceš-li ať budu slúžiti; 
pakli mi hned nezaplatíš, 
wšak nebudu dělati, to ty zwíš; 
nebo musím sobě šaty zjednati, 
abych měl w cem potancowati. 
Tuž já musím pěkně prositi, 
nechci-li jeho na sebe zbúřiti, 
řka, že jemu brzo peníze zjednám. 
Tuť před ním chwílku pokoj mám. 



16 



Potom opět přijde pohonič ke mně, 
prawě: Já nemohu poháněti, 
chci nyní doma poseděti. 
A já jemu dím: Milý, proč? 
búříš welmi, ano snad není oč? 
I co se nemám búřiti, 
a já nemám w čem pohoniti: 
wšak košile ani kytle nemám, 
k tomu zlámal jsem ostruhu, pohleď sám; 
a to mi máš z práwa zjednati, 
chceš-li, ať budu předse dělati. 
A také rozmrskal jsem wšecken bič, 
nezjednáš-li mi co třeba, pojdu pryč. 
Tehdy cožkoli mluw já, 
nezjednám-li co on chce, nic netbá; 
než zjednám-li, tehdy dělá, 
a nezjednám-li jemu, tehdy nechá. 

Potom mi děwka počne přimluwati: 
A ty mi nic nedáwáš, kterak mám dělati? 
a k tomu kusá střewíc nemám, 
a sukni zedranú, pohleď sám. 
Protož raciž mi košili kupiti, 
sic wěru musím pryč ujíti. 
A hned přijde děwka druhá, 
ihned se také préč trhá, 
řkúc: nekúpíš-li mi sukna sedm loket, 
budeť nowá swáda opět; 
a máš-li mi kupiti, kupiž dobrého, 
nebo pojdu pryč a budu u jiného. 

A tak wšickni dělají, 
by měl i dobytek zemříti, nic netbají. 
Pane zjednaj nám piwa, ať žízní nezemřeme, 
chceš-li ať pryč neutečeme. 
A nikdy nemáme co jísti, 
že se musíme hladem tříšti; 
soli nemáme, ani masa žádného, 
a chleba sotně do dne zajtřejšího. 
I zda nás chceš hladem zmořiti? 
Chceš-li ať děláme, musíš nám dobré bydlo činiti. 
A bych já zpíwal jako slawík, 
nezjednám-li, co chtí, jsem již nebožtík. 



17 
VII. 
Rada zwířat. 

Rada zwířat jest báseň obsahu didaktického. Spíisob její 
nejwíceji podobá se k Nowé radě pana Sinila Flašky z Par- 
dubic. Od bajek dělí se tím, že zwířata w ní nejednají ani 
mezi sebau rozmlauwají jako w básních Aesopowých, ale jedno 
po druhém k člowěku jakožto pánu swému přistupujíc, toliko 
podlé powahy swé zwířecí jeho učí jakožto učitel, jemu radí 
a wýstrahu dáwá jakožto přítel. Rada zwířat obsahuje dwé 
knihy: w prwní mluwí zwířata čtwernohá, jako lew, medwěd, 
wlk, pes atd., w druhé ptáci, orel, jestřáb, luňák, atd. Každému 
naučení, ježto w rýmowaných werších zwířata dásvají, předeslán 
jest popis pówahy zwířete, jehož se řeč uwozuje, a rozjímání 
mrawouéné. Dále přidány jsau průpowídky dwauweršowé, 
obsahující naučení z powahy zwířat wzaté. Báseň tato sepsána 
jest na začátku XVI. století. Tištěna byla poprwé 1. 15 28 
w Plzni, 15 78 w Praze , potřetí wydána od Dobrowského 
1. 1814. 

Přirození psa. 

Pes potřebný jest k ostraze domowní, buď w městě buď we 
wsi; neb on swým štěkáním dobytek zachowá a zloděje zazené a 
wždycky wěrně Pánu swému slauží. Dí Kolumella: Který jest wětší 
milowník pána swého nežli pes? kdo wěrnější na cestě towaryš? 
který strážce najsprfewedliwější? který ponocný bedliwější? který jest 
mstitel ustawicnější nežli sám pes? Neb pro pána swého i hrdlo ztratí. 
A jsa bit od pána, nemstí se. 

Ucí tebe clowěce, aby Stwoliteli pánu swému wěrně slaužil a 
přikázaní jeho zachowáwal. Nebo blahoslawený wěrný služebník, 
kteréhož pán, když přijde, najde, an tak činí jakž mu přikázáno. 

Pes k člowěku. 

Wlk uteče a přistaupí pes, 
Rka: Dočkám-K se také reci dnes? 
Těžko mi zde tak dlauho státi, 
Diw že se welikým horem nezwráti, 
Ano wlk dlauho wymlauwá, 
Na mne diwné žaloby shledáwá. 
Wěz clowěce, pane milý muoj, 
Zeť jest wlk hlawní nepřítel twuoj : 
Smíríš-li ty se mnau hltawého wlka, 
Wěz, že mnohá škoda tebe potká. 



18 



Neostaneť kráwy žádné na dwoře, 

Ani slanin ani plecí na komoře. 

Ani owce ani kozy w chléwě; 

Najdeť wlk i w marštali hříbě, 

Shledat, kde jest které prase, 

Wšecko sžeře a newrátí nic zase. 

Wy slídí, kde jest která hus, 

Neostaneť z ní ani křídla kus. 

Wše s kostmi i s peřím sžeře 

A nikdy se dosti nenabere. 

Jáť míwám na mále dosti, 

Když ty mi wywržeš s stolu kosti. 

Zato já tobě wěrně slaužím, 

Ze i nočního času nezaležím. 

Ty najeda se s čeládkau ležíš, 

A mne častokrát hladem moříš : 

Wšak já wždy proto štěkám 

A twého dobrého wěrně hlídám. 

Aby wlk neb zloděj nižádný 

Nepřisel w duom twuoj, ját jsem strážný. 

Hlad, zimu trpě i wšecku psotu, 

To wše snáším pro twau robotu. 

Aniž mám také kde poležeti 

A swým kostem pohowěti, 

Leč w hnoji anebo w slámě. 

Wšecka se psota zbeře na mne : 

Mauchy, blechy i proti wní komáři 

Štípajíc hrají okolo mé twáři. 

Tak mne bída a weliká psota zmoří, 

Že téměř nebudu podoben k zwěři, 

Ač jsem pak tobě welmi wěren 

Jakožto ze wší zwěři jeden. 

Já se pro twé dobré snažně zasadím 

A pro twau wěc častokrát hrdlo ztratím, 

Twrdé kamení i kyjowání trpím : 

Proto tebe žádnau měrau neopustím. 

Ano i od tebe pána swého 

Trpíwám auzkosti a bezprawí mnoho, 

Že mne netoliko hladem moříš, 

Ale druhdy kyjem nemilostiwě chladíš. 

A kdyžt slaužím do swé starosti, 

Nemáš nade mnau žádné lítosti: 

Za mau práci a službu wěrnú 

Wyháníš mne z swého domu. 

A ač mi činíš jistě mnoho zlého, 

Proto já se nad tebau nemstím toho, 

Ale za twé zlé mně činění 

Dáwámť člowěče toto naučení: 

Buď wždycky wěren pánu swému, 

Najwíc Bohu, stwořiteli swěta mocnému, 



19 



Až do hrdla zastaň wšemohaucnost jeho, 
Wydaj žiwot i krew swau podlé něho, 
Přijímaj jeho laská wé trestání 
A služ jemu wždycky bez přestání. 
Wyslaužíš, to wěř, hojnau odplatu 
W budaucím wěcném žiwotu: 
Lepší nežli ty mně zde činíš 
A za dobré wším zlým platíš. 

v 

Clowěk k psu. 

Znáintě, pse, muoj wěrný slauho, 
Cos mi teď wymlauwal dosti dlauho, 
Ze ty mně wždycky wěrně slaužíš, 
A málo na mne wyslaužíš. 
Chciť to wěrně nahraditi, 
Když bude aspoň po twé smrti; 
W lauži neb w blátě prostřed cesty 
Učiním tobě pohřeb pocestný. 



Kočka. 



Kočka ze sna tebe budí, 
Od lenosti tě odwodí. 

Slon. 

Slon dí: S hubeneym newálej, 
K bližnímu se laskawě měj. 

Jelen. 

Jelen prawí: Před zlým utec, 
Ať tě nechytí zlý lowec. 

Rys. 

Budiž přízniwý k clowěku, 
Budeš míti přízeň, lásku. 

Jeřáb. 

Buď wždy wěren pánu swému, 
Násile nečiň chudému. 

Kohaut. 

Kohaut o puol noci zpíwá, 
K Božské službě napomíná. 

2* 



20 



Vllfc 
Řehoř Hrubý z Jelení. 

Měštěnín Pražský rodu rytířského. Žil při dwoře krále Wla- 
dislawa II., rozličné úřady dwořské zastáwaje.__ I manželka 
jeho, wynikajíc rozumností a mrawůw počestností, zwláštní 
požíwala důwěry u králowny. Společenské postawení toto 
zwláště b}1o whod muži plnému upřímné snahy o zwelebení 
wlasti, kteráž co do wzdělání duchowního welice byla poklesla 
následkem wálek husitských. Z Itálie tehda zaswítala záře 
učenosti staroklassické, i nescházelo mužůw, kteří horliwě usi- 
lowali, aby nowé toto swětlo rozbřesklo se i nad zeměmi na- 
šimi: Jan Pannonius a Jan Vitěz w Uhrách, Conrad Celtes w 
Rakausích, Stanislaw Thurzd a Augustin Olomúcký na Morawě, 
Jan Šlechta ze Wšehrd , Jan Balbus , Bohuslaw z Lobkowic 
w Cechách. Kdežto wšak učenci tito nejen wzdělání ale i také 
jazyk starých Rímanůw mezi krajany štípiti se snažili, obral 
sobě Řehoř Hrubý za úkol, aby dle wzorůw staroklassických 
ušlechtil a zwelebil jazyk domácí. W snaze této nebyl osamělý*, 
k témuž zajisté cíli pracowali i Vikt. Kornel ze Wšehrd, Old- 
řich Welenský z Mnichowa , Mikuláš Konáč , Jan Češka a. j. 

Řehoř obíral se skoro wýhradně překládáním. Nejoblí- 
benější spisowatelé jeho byli Jan Jovian Pontanus, kanc- 
léř Ferdinanda krále ncapolského (f 1503), jehož knihy o 
statečnosti (182 0), o poslušenstwí , o dobročinnosti, o králi, 
rozmlauwání jenž slowe Cfraron atd., a František Petr ar ca, 
slawný básník wlaský (f 13 74), jehož díla o lékařstwí proti štěstí 
i neštěstí (1501), o prawé maudrosti (15 51), o bídě a záwisti 
atd. do češtiny přeložil. Ze spisůw Cicer ono wý ch přewedl 
Laelia de amicitia a Paradoxa (kusowé hodní podiwení 1818, 
1853), zErazmowých chwálu bláznowstwí (1820), od Bohu- 
ši a waLobkowice list k Petro wi z Rožmberka (1818), od Ant. 
Campana o sprawowání úřadůw (1513.) Ze spisůw sw. otcíiw 
zčeštil sw. Jana Zlatoústého knihu „že žádný neinůž uražen 
býti od jiného než sám od sebe" (1500, 1828), pak řeči s w. 
Řehoře, kterak w štěstí i neštěstí míti se máme, a sw. Ba- 
silia o záwisti atd. Jediná samostatnější práce jest napome- 
nutí k Pražanům, čeho potřebí jest k wálce, w němž užito řeči 
Ciceronowy pro lege Manilia. Díla Řehoře Hrubého jen z malé 
části jsau tištěna 5 wětšina jich chowá se w rukopisech cis. 



21 

bibliolheky Pražské. Letopočty k jednotliwým spisům přidané 
znamenají, kdy byly tištěny. 

Důkazem, jak welice ctil Řehoř studia klassická, jsau 
znamenité náklady, které wedl nato, aby syn jeho Sigmund 
w nich se zdokonalil. I stal se Sigmund skutečně jedním z 
předních pěstowatelůw literatury řecké i latinské, bohužel ale 
nalézal w cizině, w Basileji, pohodlnější sídlo k práčem swým 
nežli we wlasti bauřemi rozkolébané. Řehoř umřel dne 7. Bře- 
zna 1514. 

1. Napomenutí k Pražanům. 

Poněwadž se nynie , páni milí, pro sprawedlnost swú a pro 
obranu její chystáte a strojíte k wálce, raětež wěděti, že držie lidé 
učení a takowých wěcí swědomí, že najwiece mohu w Aválce ty wěci, 
kteréž sú tuto položeny, totiž: množstwie wojákuow, mužnost, wtip 
hajtmanský a štěstie, kteréž, ačkoli mnoho muože we wšech wěcech 
lidských, wšak najwiece w wálce. A to i písmo swaté swědcí. Kte- 
říž pak prawie, že penieze sú síta nebo moc wálky, ti najčistší wěc 
oznamují. Archidamus Lacedemonský, když se ho towařišie jeho tá- 
zali, jak by bylo mnoho peněz potřebie k wedení wálky, odpowěděl, 
„že.wálka poctu nehledí," tiem dáwaje znáti, že ktož najwiece má 
peněz k wálce, že ten najspieše wálku prowede. A Marek Tullius 
drží, že hajtman wojska tyto čtyři wěci z potřeby do sebe mieti musí, 
totiž: uměnie wátecné, mužnost, wzácnost, štěstie. Mnozí k tomu při— 
dáwají tuto pátú wěc jakožto najmocnější, lotiž welmi welikú zlata 
hromadu. A bez toho wšecky jiné wěci pokládají za mdlé a za ne- 
dostatečné; neb bez peněz welmi znamenité wěci nemohu se snadně 
dieti. I toto jest wěc dobrého hajtmana, čehož by dowésti mocí ne- 
mohl, aby toho penězy dowedl. A tak jest i král Matyáš činil. Má 
také druhdy znamenité wěci hajtman chytrostí a zheyralostí prowoditi 
a má Lizandra w tom následowati , kterýž řiekáwal , aby tu kuože 
lišcie přišil, kdež kuože lwowa nemuože dosáhnuti. A ktos při té 
wěci toto propowěděl: Čehož nemuožeš mocí doAvésti, o to se pokus 
chytrostí. Má také to w tajnosti weliké býti, což má hajtman činiti. 
A protož i toto se jemu od Vegecia dáwá naucenie : Co má, prý, býti, 
raď se o to s mnohými ; ale což máš učiniti, s welmi řiedkými a nebo 
rádci sám s sebú. A proto jest chwálen onen Metellus Římský zna- 
menitý hajtman, kterýž, když se ho ktos tázal, co bude činiti , odpo- 
wěděl mu takto: Bych držel, že by oděw tento muoj wěděl o mé 
radě, spálil bych jej. A z té příčiny Římané mezi jinými praporci i 
ten praporec měli, na kterémž "byt Minotaurus; nebo, jakož on byl za- 
wřien w najtajnějším miestě labyrinthu, tak má hajtmanowa rada 
nebo úmysl wždy v cky tajný býti. A to jest najpilnějie zachowáwat 
Wáclaw Wlcek Cech a hajtman za tohoto wěku naj znamenitější a naj- 
lepší. Řiekáwal jest Paulus Emilius Římský hajtman znamenitý, že 
dobrý hajtman nikdy nemá bitwy swésti, lec by to učiniti musil anebo 
lec by měl k tomu přístup wýborný welmi. A tak jest ciniewal hajt- 



22 

man krále Matyáše Tetám*, také Cech, a tiem mnoho dobrého nejednú 
pánu swému učinit. 

Wojsko pak bez dobrého hajtmana jest teto bez duše; tak o tom 
smysle i píšie w wátkách rozumní mužie. A wiece druhdy muože 
prowésti dobrý hajtman nežli welmi weliké wojsko; a protož když 
Scipio Emilianus Numantinské k utiekání před ním bitwú swú s nimi 
připudit a oni, utiekajíce před ním, s hněwem welikým mezi sebú a s 
kuknáním na toto se tázali, proč tak před Římany utiekají, kteréž sú 
před tiem několikrát přemohli a honili: tehdy ktos z Numantinských 
takto řekl: Owce nynie takowéž sú jako prwé, ale jiného mají než 
prwé pastýře, totiž takowí sú jako prwé Římští wojáci, ale jiného 
mají hajtmana. A tak jest toto jisté, což jest w prawdě napsáno od 
múdrých, že takéž jest wojsko, jakýž jest hajtman. A protož je hodná 
wěděnie a pamatowánie řeč Chabriowa, kterýž takto řiekáwal: Hroz- 
nější jest hauf jelenuow, když má wuodce lwa, nežli hauf lwuow, 
maje wuodce jelena. 

A teyž řiekáwal, že jest tato powaha wýborného hajtmana: 
wyzwěděti a znáti wěci nepřátel a rady jich. A to býwá najlépe 
skrze najwěrnějšie a najopatrnějšie špehéře. A takowí zjednáni nebo 
spuosebeni býwají štědrostí a penězy. A ta sama wěc často dáwá 
wítězstwie nad nepřátely. Kterúžto štědrostí císař Julius učinit sobě 
dráby náramně poslušné a wěrné. 

A o poslušenstwí wojákuow máte řeč širokú Pontanowu w kně- 
hách jeho o poslušenstwí při konci, na kterémž wojáckém poslušen- 
stwí wšecko wítězstwie naj wiece a prwotně záleží : jakož tam budete 
Waše Milost o tom čítáwati. 

A poněwadž mnoho nébrž wšecko wálky prowedenie v jest na 
hajtmanu wýborném: wýborného Wašim Milostem hajtmana Římského 
welikého Pompeja ku příkladu teď wypíšř z řeči Cicerowy, smysl z 
nie wynma toliko a slow téměř nechaje. Počnu pak od těchto slow 
jeho, kteráž sú již napřed o hajtmanu posta wena. 

„Já takto držím, že w wýborném hajtmanu tyto čtyři wěci musie 
býti, totiž uměnie wálečné, mužnost, wzácnost, štěstie. Kto jest pak 
nad welikého Pompeja byl w tom umělejší, anebo kto jest měl a mohl 
býti? Kterýž Pompejus hned z školy a z kázně dětinské w najwětší 
wálku a jenž s najbojownějšiemi byla nepřátely, do wojska otce 
swého a w kázeň wojáckú přišel; kterýž při konci swého dětinstwie 
byl wojákem hajtmana najwyššieho a s. počátku swého jinošstwie uči- 
něn jest hajtmanem najwětšieho wojska; kterýž častějie wojskem 
swým swozowal bitwu s nepřátely, nežli ktožkoli jiný miewal ji s 
nepřietelem swým; wiece wedl wálek nežli jich jinf čtli; wiece zemí 
opanowal, nežli jich jiní k sprawowání žádali; ježto jest došel uměnie 
wálečného ne ciziemi naučeními ale swými hajtmanstwími ; ne 
wálkami těžkými ale wítězstwími, ne holdy ale wítězeními. Neb 
která by mohla býti wálka, w kteréž by ho štěstie obce Římské 
newycwičilo? Jistě mnohé rozličné wálky netoliko jest wedl ale i 
prowedl , a to s mnohými i rozličnými nepřátely. A ty wěci 
oznamují, že žádné wěci nenie zkušené w umění wálečném, aby jie 
ten muž newěděl. Již pak mužnosti Pompejowě která řeč muože 
rowná nalezena býti? Aniž sú toliko tyto hajtmanowy ctnosti, kteréž 



se obecně wyprawují, totiž práce w jednáních, statečnost w nebez- 
pecenstwích , snažnost w činění, spěšnost w konání, rada w opatro- 
wání: ale ty ctnosti tak sú welmi weliké w tomto muži, že nebylo 
tak welikých we wšech jiných hajtmaniech, kteréž srny buďto widěli 
buďto o nich slýchali. Swědcí to země wlašská, kteráž, jakož to Lucius 
Sylla též wítěz wyznal, jeho mužností a pomocí jest wyswobozena 
z cizie moci. Swědcí to země sicilská i jiné mnohé země, w kterýchž 
jest znamenité wěci a welmi weliké i těžké i nesnadné i náramně 
nebezpečné prowodil. Nu to jest ta diwná a k wieře nepodobná muž- 
nost hajtmanská. 

Co pak jiné cnosti, kteréž sem napřed počal byl wyprawowati, jak 
weliké a jak mnohé sú w něm! Neb nemá se toliko wálecné mužnosti 
w hajtmanu wýborném a dokonalém hleděti, ale mnohé sú ctnosti 
a wěci, ježto sú služebnice a družky té znamenité mužnosti. A najprw 
welmi weliké musejí býti newinnosti hajtinané, totiž, aby žádnému 
sami neškodili z těch, kterýmž nemají škoditi, ani jiným dopúštěli 
škoditi. Potom mají býti welmi weliké zdrželiwosti, welmi weliké 
wiery, welmi weliké powlownosti, welmi welikého wtipu, welmi we- 
liké lítosti. A ty wšecky wěci jak weliké jsú, pohleďmy w Pompe- 
jowi; neb sú wšecky náramně weliké. Ale ty lépe spatřímy z při— 
rownánie odporného jiných hajtmanuow, nežli bychom je sic mohli 
poznati a jim wyrozuměti. Neb kterého hajtmana muožemy za nětco 
položiti, w jehožto wojště prodáwá se setnictwie? kterak ten hajt- 
man bude o nětco mysliti welice nebo znamenitě užitečného obecniemu 
dobrému , kterýž wezma penieze z pokladnice obecnie na wedenie 
wálky, ty nebo wně k swému panowání pro žádost cti obracie, nebo 
doma jich nechá k swému zisku pro lakomstwie? A waše toto pro tu 
wěc mumlánie dáwá znáti, že wiete, kteří sú to hajtmané činili. Já 
pak žádného nejmenuji, a protož se žádný na mne nemnoze hněwati, 
lec ten, kterýž by sám na se to prwé chtěl pronésti. A tak skrze 
to hajtmanuow lakomstwie jak welmi weliké biedy a psoty, kdežkoli 
táhnu waše wojsko trpí, kto toho newie? Spomente na ta táhnutie 
s wojsky, kteráž tato léta býwala v od našich hajtmanuow w Wlašiech 
skrze wsi a městečka měšťanuow Římských, a potom lépe porozumiete, 
co se w jiných zemiech, kteréž sú pod panowáním wašim, od nich 
děje. Hádajte, wiece-li tato léta wojákuow wašich mocí zkaženo 
jest měst nepřátelských ci přátelských, když sú na nich w zimnie 
časy býwali, protože na poli pro zimu nemohli ležeti? Neb nemuožel 
k zdrželiwosti přiwésti swých wojákuow ten hajtman, kterýž sám 
nenie zdrželiwý ; ani muože býti přísným a upřiemým súdcí ten , ktož 
nechce přísně a upřiemě súzen býti od jiných. I podiwímy se tomuto 
muži Pompejowi, že tak welmi přewyšuje w tom jiné hajtmany; že 
jeho wojska haufowé tak do Azii přitáhli, že netoliko ruka jich ale 
ani šlépěje nohy neuškodila nic žádnému z swých ani těm, s který- 
miž jsú pokoj měli. Jak pak w zimnie časy na městech ležie, slyšíte 
o tom wždycky řeči a máte listy, kteříž se k wám odtud přinášejí. 
Wšecko on sám nakládá na swé wojáky: žádnému se neděje moc pod 
ním, a by pak kto chtěl co takowého učiniti, nedopauštie mu se. Neb 
sú předkowé naši tomuto chtěli, aby wojákuow našich přes zimu na 



24 



městech leženie bylo ne pro lakomstwie ale pro jich polehčeme 
a zdrawie. 

Nu opět pošetřte, jaká jest jeho zdrželiwost i w jiných wěcech. 
Odkud mniete, že tak welmi weliká jeho spěšnost a tak náramná a k 
wieře nepodobná plawenie rychlost pošla jest? Neb nepřenesli sú 
ho tak rychle do najdalších zemí ani wýborní plawci, ani nějaká ne- 
slýchaná spráwa plawenie, ani nějací wětrowé: ale ty sú ho wěci 
nezdržowaly, kteréž jiné hajtmany zdržují , totiž, že ani lakomstwie 
ho od umieněného plawenie neodwolalo k lúpeži nějaké, ani zlá žá- 
dost neb chlípnost k rozkoši, ani weselé miesto k kochání, ani zna- 
menité město k ohledání, ani ta weliká jeho práce k odpocíwání, 
naposledy ani korúhwe a malowané tabule a jiné takowé okrasy měst 
Řeckých, kteréž jiní hajtmané brali, kterýchž on nechtěl ani widěti. 
A protož nynie wšickni na těch miestech na Gnea Pompeja hledie 
ne jako na clowěka poslaného z tohoto města, ale jako na přišlého 
s nebe. A nynie teprfiw počínají wěřiti, že sú někdy byli w Římě 
lidé takowé zdrželiwosti, ješto jest se to již zdálo národóm k prawdě 
nepodobné a nepráwě o nich w kniehy wepsané. Nynie panowánie 
našeho blesk těm národóm se swietí a nynie v národowé rozomějí, že 
ne bez příčiny předkowé těch tehdáž, kd^ž Římané miewali tak zdr- 
želiwé úředníky, rádci chtěli měšťanóm Římským poddáni býti nežli 
jiným panowati. Již pak tak snadný jest každému k němu přístup, 
tak swobodně každý mu wyprawuje ty, kteréž se mu dějí, křiwdy, 
s naprawením jich, že on ačkoli přewyšuje wšecky pány a spráwce 
hodností, wšak powlowností a dobrotiwostí zdá se býti rowen lidem 
najnižším. Již pak jak mnoho muože radů, mluwenie swého wážností 
a hojností, kto to wyprawí? A w tom samém jeho mtuwení jest ja- 
kés zwláštnie hajtmana duostojenstwie. A to jste na tomto miestě wy 
Římané sami často na něm poznali. Wieru pak jak zachowáwá k to- 
wařišóm našim, poněwadž ji wšickni naši nepřátelé za najswětější 
pokládají? Milostiwosti pak jest tak weliké, že těžko jest toto powě- 
dieti: wiece-li se báli nepřátelé mužnosti jeho proti němu bojujíce, 
čili milowali jeho tichost, již od něho přemoženi jsúce. 

A že wzácnost welmi mnoho muože w wedení wálky a w 
hajtmanstwí nad wojáky, jistě žádný o tom nepochybuje. A i tú wěcí 
welmi mnoho muože ten hajtman jistý. Neb že welmi mnoho na tomto 
jest při wedení wálky, co towařišie, co nepřátelé naši smysle o na- 
šich hajtmanech, kto to newie? Poněwadž wiemy, že lidmi w tak 
welikých wěcech k tomu, aby některú wěc buďto potupowali, buďto 
se jie báli, buďto w nenáwisti ji měli, buďto milowali, neméně hýbe 
domněnie a řec powěsti, nežli která jiná wěc jistá. A které jest kdy 
po wšem swětě jméno znamenitějšie a rozhlášenějšie bylo nežli Pom- 
pejowo, a cie wěci dále od něho dálým wěcem sú rowné? kterém 
jste kdy clowěku wy, ješto to najwětší wzácnost činí, tak mnohé a 
tak znamenité chwály wydali sudy swými? A protož již wiece o tom 
mluwiti nebudu, ani toho jiných příklady potwrdím, jak mnoho Pom- 
pejowa wzácnost muože w wálce. 

Od toho Pompeja wšech wěcí znamenitých ať se beru příkla- 
dowé , kterýž ten den, w kterýž jest od wás udělán hajtmanem w 
wálku mořskú, tak hned welmi lacino bylo obilé po tak welmi weli- 



25 

kém dráhu a po tak welikém w něm nedostatku, že stěžkem by mohlo 
tak lacino býti z najwětšie úrody a w najwětším a najdelším pokoji. 

Již pak na ostatku má se powědieti o štěstí, kteréhož žádný 
sám od sebe nemuože mieti. Já mám zato, že jste Najwětšiemu Fa- 
biowi, Marcellowi, Scipionowi, Mariowi a jiným welikým hajtmanóm 
netoliko pro mužnost jich ale i pro štěstie, kteréž sú oni měli, hajt- 
manstwie často dáwali a wojska porúceli. Neb bylo jest některým 
wysokým mužóm jakés k jich welikosti a sláwě a k wěcem dobře 
činěným přidáno od Boha štěstie. O tomto pak muži mohu toto powě- 
dieti, že w jeho moci bylo položeno štěstie." A tu je široce wypra- 
wuje Cicero. 

Takowého nebo k tomu nápodobného kdy byste mohli mieti 
hajtmana w potřebu swú sprawedliwú a wedlé Boha, držel bych já 
o wás dobře a tak, že byste i sobě i této wší zemi i wšemu tomuto 
králowstwí a snad i wšemu zwláště Římské cierkwe křesťanstwu 
nětco dobrého mohli prowésti. A to mluwím wedlé běhu lidského. 
Než takt jest, kdy by to jisté bylo ze ctenie a z apoštolského ucenie, 
že křesťanem wáleti jest možné a slušné bez Božieho rozhněwánie, 
nebo když by Buoh ráčil někoho k tomu zbuditi, aby hájil jeho 
prawdy nebo sprawedlnosti lidské, skrze kterúž lid swěta tohoto tr- 
wati a státi muože w pokoji (ješto jest to Bohu wěc welmi libá a 
křesťanem welmi potřebná): wšecky by ty wěci Pompejowy do něho 
wlil, tak že by on wšeho takowého wiece dowozowal, nežli ten 
Pompejus weliký. Takt činil Buoh i za starého zákona wuodcím nebo 
hajtmanóm lidu izrahelského , kteréž jest nad nimi k obraně jich sám 
wyzdwihowal. 

Byl sem cos o tom i o jiných mnohých wěcech a rozličných z 
jakés horliwosli počal psáti pro obranu sprawedliwých a pro wy- 
swobozenie chudiny a mienil sem Wašim Milostem také to oddati. 
Ale jsa přestrašen té wěci welikosti a nesnadností a swědomím swým 
poněkud bázní Boží napraweným, zrušil sem to a zkazil, tohoto jistě 
naj wiece se boje, aby toho meče, kterýž bych já dat k obraně do- 
brých a zwláště chudiny wšie bohobojné, kdež jest koli, neužíwat 
někto někdy, ac ne owšem ale poněkud, k swé pýše a k swému la- 
komstwí a tak k wětšiemu súžení chudiny; jakož to býwá. A jistě 
wšeho i najlepšieho my lidé zlí a zlými nawyklostmi zkažení wždy- 
cky rádci zle užíwámy nežli dobře. Neb to zlé užíwánie wětší nám 
rozkoš činí nežli dobré. A také newiem, kde a kterak by se mohl ten 
naleznuti, kterýž by toho uměl a mohl dobře, totiž napřed ke cti a k 
chwále Boží a potom k dobrému swých bližních užíwati, nestoje tiem 
nebo skrze to o žádnu swú cest, ani o kořist nebo o swé zbohace- 
nie a zwelebenie. Bude-liť Buoh kdy ráčiti, muožeť dobře takowého 
clowěka s takowými wěcmi a powahami zbuditi bez toho mého při 
tom tupého wypisowánie a bez mé wšeliké přitom winy. 

Ačkoli co sem tu napsal o hajtmanu dobrém a těch wěcech, 
kteréž k wálce příležejí, najwiece sem to učinil z této příčiny: do- 
pustil-li by kdy Buoh wálku w této zemi, aby chudinka a zwláště 
sedláckowé ubozí jakúž takúž záwěť a ochranu měli pod takowým 
hajtmanem, jakého bych já chtěl mieti wedlé toho wypsanie ještě s 
nějakú odplatu od Boha, kdy bych tiem swým sepsáním co k tomu 



poslúžil, což jest užitečného a prospěšného chudině k jich ochraně; 
jakož jistě, kdy by byl hajtman tomu Pompejowi podobný, nedal by 
chudiny hubiti. 

2. Z knih Petrarchowých o lékařslwí proti sléstí i neštěstí. 

škodě wzaté. 

Žalost. Zbožie mi wšecko ukrutné štěstie odjalo. 

Rozum. Neučinilo jest tobě bezprawie ; swé tě wzalo. Ale 
starodáwnie jest to a známá newděcnost, že nato, což se wám dáwá, 
nepomniete, ale nato toliko, což se wám odjímá, pamatujete. A pro- 
tož řiedké jsú waše* wděcnosti a wlažné, ale horliwé jsú a časté 
waše žaloby. 

Z. Neštěstie ukrutné také i potřebné wěci žiwota mi odjalo. 

R. Potřebných wěcí odjieti žádný nemuož, poněwadž to w prawdě 
potřebné nenie, bez čehož muože každý dobře žiw býti; ale prawím 
dobře, ne rozkošně, ne pyšně nebo stkwostně, ale opatrně, ale střídmě, 
ale poctiwě. A nad těmi wěcmi, že nemá žádné moci, ac jest hrdé, 
štěstie prawiti bude. A zajisté, — poněwadž wším, což jest ho kdež- 
koli, zlatem ani wší drahého kamenie okrasu ani wšelikých wěci hoj- 
ností lakomstwie nemuož nasyceno býti, — welmi malými wěcmi, by 
jich pak neměl, ale kterýchž lehkým jazyka nebo ruky uměním ínuo- 
žeš dobýti, odjata býwá nebo ukrocena potřeba přirozená. Tak ctno- 
sti na mále dosti jest, hřích pak na nitem nemá dosti. 

Z. Ziwnosti a oděwu potřebného lakomé štěstie dáti mi nechce. 

R. Od jinud toho žádaj. Šlechetnost mysli štědřejšie než štěstie 
jest. Ničehož neodpierá, jediné toho, což by, kdyžť by toho dopustila, 
uškodilo a cožť by, když by toho odepřela, prospělo. Nicť neodjímá, 
jediné to, což mieti škodliwé jest a ztratiti užitečné. Neodtahuje, ne- 
okřikuje se, nekrčí ruky , newraští cela, newyzdwíhá pyšně obočí, 
žádným nepohrzie, žádného neopauštie, žádného neoklamáwá, nenie 
ukrutná, nehněwá se, nemění se, jednostajná wždycky a wšudy jest, 
jediné žeť wiece a wiece jsúci koštowána, den ode dne sladcejšie jest, 
a z blízka spatřena býwá pěknějšie. Protož, aby byl práwě bohatý, o 
tu stuoj ; neodženeť tebe od swých weřejí, aniž tebú pohrdati bude, 
ačkoli potrápit tě. Jestiť přístup k nie ponajprw nesnadný, potom, jiné 
wšecko jest rowné, utěšené, snadné. Když jedinú šlechetností mysli 
dojdeš, v nebudeš cíti chudoby. 

Z. Oblúpilo mě neštěstie ze wšech mých dobrých wěcí, totiž z 
statku mého. 

R. Mýlíš se domněním, kteréž jest zlé obecné wšech lidí. Neb 
zajisté nejsú to dobré wěci. A nechť toho dopustím, ať jsú dobré: 
nejsú twé, ale žes o nich držel obyčejem chaterných lidí, že jsú twé. 
A diwím se, jestliže ještě nerozumieš, že jsú cizie. 

Ž. Neštěstie mě nahého nechalo a nuzného. 

R. Šlechetnost mysli tě oděje, lec nebudeš chtieti, a obohatí, 
lec snad sobě wiece wážíš zlato a zlatohlaw nežli krásný šlechetné 
mysli oděw. To jestli že by učinil, tehdy bych tě nuzného a na- 
hého nazwal. 



27 

Z. Proti moci nestěstie a proti míze tesknostem žádným dosta- 
tečně nemohu odolati řemeslem. 

R. Co se tomu diwíš? Wšecko to twé řemeslo a U. zbroj, kte- 
rúž se myslíš brániti, jest w moci nepřítele twého, totiž nestěstie. 
Nestěstie mec twuoj za rukowěť drží, a proti tobě jeho ostne obrá- 
ceno jest. Jestliže hledáš rady, toho nechaje, ciu něco jiného. K umě- 
ním těm přičiň swú mysl, nad kterýmiž štěstie moci nemá. Nebýwáť 
bohatstwím dobyta mysli šlechetnost; ale šlechetností se bohatstwie 
dobýwá. Šlechetnost mysli sama proti wšelikému neštěstí i proti chu- 
době jest uměnie najlepšie. Cetl-li jsi o tom, kterak na břeh Rodský 
w tápání jsa Aristippus wywržen , sám nahý a nic nemaje z těch 
wěcí, kteréž i dáti i odjieti muože štěstie, když byl nowými miesty, 
jakož to býwá, pojat a wšudy okolo hleděl, udalo mu se na jakás 
země wyměřowánie pohleděti. Zwolaw, potěšil jest swých towařišuow 
a kázal jim, aby dobré mysli byli, a řekl: „že jsme nepřiplúli k pu- 
stým miestuom, že widí šlépěje lidské." Odtud wšed do města, upřiemo 
do toho miesta, kdež sú se w umění literním cwicili, šel jest. A tu 
múdrými hádáními najprwé podiwenie, potom přátelstwie od zname- 
nitějších měšťan a daruow zaslúžil. Za něž jest netoliko sobě ale i 
towařišuoin swým pokrm a oděw a na cestu potřebné wěci zjednal. 
A když sú měli od něho towařišie jeho odjíti, tázali se ho, co by do- 
muow wzkázati chtěl? Toto jedno, kázal swým oznámiti, aby toho 
zbožie synuom dobýwali, kteréž w tápání nemuože zahynuti a kteréhož 
ani mořská ani městská ani wálecná búřka neodjímá. Jistě welnii zna- 
menitá v to jest řec. 

Z. Statku i mysli pomoci zbawen jsem. 

R. Prwnie tě wěc swobodným, druhá pak jistě nuzným činí a 
biedným. Ale jakož mniem, žes četl Aristoppowu radu, tak tuším, žes 
také četl to,* což jest powěděl Theofrastus. Ale co prospíwá čísti 
toliko, musíš pomněti nato, což čteš, a to, což jsi četl, k užitku swému 
obrátiti. - 

Z. Domu swého, čeledi, přátel přirozených a wšech okras jsa 
zbawen, co budu činiti, kam se obrátím? 

R. K tomu zboží se obrať, kteréžť pobráno býti nemuož , kteréž 
tě wšudy bohatého a okrášleného učiní a hauf služebníków dá. A zeť, 
jakož tomu rozumiem, musí k paměti přiwedeno býti to, což jest Theo- 
frastus powěděl. A to powěděnie jeho, o kterémž jsem zmienku uči- 
nil, takto znie: Učený sám ze wšech lidí ani jest mezi ciziemi cizí 
ani, ztrátě čeleď swú a swé přirozené přátely, jest zbawen přátel, 
ale w každém městě jest měštěnín a nesnadné nestěstie příhody bez 
strachu muože potupiti. Ten pak, ktož mnie, že jest ne uměním ale 
štěstie pomocmi ohrazen, jda po plzkých cestách, ne w stálém ale 
w netrwanliwém trápí se žiwotě. 

Z. Statek měl jsem otcowský, i ztratil jsem jej; co mám učiniti? 
R. Statek otcowský jest dwuoj. Jeden jest z wěcí, jenž hynu, 
kteréž štěstie sprawuje; druhý z ctností a z umění. A tomu, že jest 
od králowstwie štěstie daleko na bezpečném miestě položen, uškozeno 
býti nemuož. Ten jest to statek, kterýž prwotně naj milostnější otcowé 
synuom dáwají. Kterýžto statek, nebude-li od synuow zawržen, bude 
je až do konce a po konci žiwota ozdobowati. A kterýž netoliko tak 



28 

dlúhowěčný jest, jako ti, ježto jej mají, ale mnohem déle a mnohem 
wěčnějie trwá. Toho šetřéc a pilno jsúc ono znamenité město Athéně, 
kteréž mrawy, wýmluwnost a práwa zplodilo: když jsú wšecka jiných 
měst řeckých práwa wšecky napořád syny k tomu, aby rodičuom 
swým pokrmy dáwali, zawazowala: ti toliko sami rodicowé ahy kr- 
meni a chowáni byli, ustanowilo, kteříž jsú syny swé učiti dali; neb 
ti toliko sami statek jistý a stálý swým po sobě zuostawují. 

Z. Mnohého mi se k žiwotu mému nedostáwá. 

R. Komuž na mále dosti jest, kterak by se mu mnohého nedostá- 
walo, nerozumiem. Ale wy prawíte, že se toho žiwotu nedostáwá, 
na čemž lakomstwie dosti nemá. A tak býwá to, že netoliko mnohých 
se wěcí wám nedostáwá, ale wšech: i těch, kteréž máte, i těch, kte- 
rýchž žádáte. Neb i těch, kteréž máte, dotknuti se nesmiete, a těch, 
jichžto žádáte, dosáhnuti nemuožete. Na obé rowná jest nebo bieda 
nebo núze. 

Z. W přílišné žiw jsem chudobě. 

R. Těš mysl swú towařiši welikými a znamenitými. Valerius 
Publikola jeden z pówoduow Římské swobody, Menenius Agrippa 
Římského pokoje jednatel, že jsú, nac by pochowáni byli, z swého 
wlastnieho neměli, z obecnieho jsú měli. Paulus Emilius, swítězitel 
nad macedonskými králi a ježto jest konec učinil znamenitému a sta- 
rému králowstwí, jak bohatý na sláwu tak nuzný na penieze byl, 
že, by nebyla tak welikého muže dědina prodána, bylo by nemohlo 
ženě jeho dáno býti wěno. Attilius Regulus, Gneus Scipio, Quintius 
Cincinatus Římského panowánie obránce tak jsú nuzní byli, že prwní 
w Africe weliké welmi wěci puosobě, druhý w Hispanii, onenno 
pro swého šafáře smrt a tento pro wěno dcery swé přinuceni jsú, 
aby od kmetuow Římských propuštěnie z swých úřaduow prosili ; a 
byli by to obdrželi, by byli kmetowé, opatřujíce obecné dobré, w 
chudobě měšťanem swým wýborným nepomohli. Ale Cincinatowi, když 
jest čtyři lány dědiny swé oral, z wolenie kmetského a lidu Římského 
w najnebezpecnější čas najwyššie hajtmanstwie dáno jest. K těm nechť 
jsú přidáni Curius, jehožto bohatstwie byla jest zahrada, a Fabricius, 
na mále dosti maje mocný, kteřížto jim dané bohatstwie potupili a, 
nic krom zbroje a ruky a mysli nemajíce, najbohatějšieho řeckého krále 
a najmocnější wlašské země lid zkrotili a podmanili, kterýchžto žádný 
jako zlatem tak ani železem nemohl přemoci a podmaniti. A proč 
mluwíme o měšťanech, poněwadž i sám lid Římský, pramen wšeliké 
znamenité kroniky a příklad, tak dlúho dobrý byl (jakož sem počal 
byl o tom mluwiti), jakž dlúho byl chudý. Ale chlípnostmi a haneb- 
nostmi Nero císař jsa zařičen, bohatstwie swého změřiti a počísti 
nemohl. Varius pak Heliogabulus také císař, najzženilejší a najmrzcejší 
ze wšech lidí a wšeho císařstwie hanba a břicha břemeno, — což o 
něm powiem , jest mrzko i mluwiti i slyšeti, ale pro mrzkú žádost 
nemám snad toho zamlčeti, — nechtěl jinác než na zlatých nádobách, 
když k komu přišel, ctěn býti, ješto jest wěděl, že netoliko takowých 
prwních mužuow byl jest obyčej, hliněných při weceři nádob uží- 
wati, ale že jsú i božské oběti na nich ciniewali. město biedné, 
kteréž jsi w tak mrzké ruce, když jsú se twoji změnili osudowé, 
upadlo! Ale ó zlato, kteréhož lakomstwie welmi žádá! 0, ješto's na- 



29 

děje najposlednějšie a prací cíl lidských, w jaké jsi se pohodlé, očí 
a mysli jsúc omámenie , obrátilo! Nynie pak kto jest, ježto by směl 
toho přieti, že nenie znamenitá wěc bohatstwie a že ho wšickni ne- 
žádají, poněwadž ho lidé mečem a nešlechetnostmi chtiec dobýwají, 
kdyžtO v potupiwše najlepšie wěci, w najhorších sú se rozhojnili. 

Z. Chudý žiwot w prácech wedu. 

R. Cleantes, aby wodu wážil a zeliny w zahradě zaléwal, Plau- 
tus, aby žerno wem ručním sám muku mlel, núzí jsa trápen, přinucen 
jest. A jak welmi weliký Cleantes byt mudřec a Plautus poeta a 
k tomu jak welmi chudý jeden zahradník a druhý pekar: wšak ostatní 
swuoj čas potřebnému zawázaný odpočinutí (tak weliká mysli jich 
byla moc) Cleantes lilozowskýni bděním oddat jest a Plautus k sklá- 
dání kněh. kteréž jest prodáwal. Lactancius Firmianus, muž w mno- 
hém a rozličném umění učený a mezi swými najwýmluwnější a syna 
císařowa mistr, ten w najwětsí wšech wěci núzi. také i obecných, 
žiwot wedl jest. Chudý narodil se jest Flaccus, w chudobě žiw jest 
byl Pacuvius, w chudobě Statius ; a oba ti pro žiwnost kniehy o roz- 
právkách lidských skládajíc prodáwali. Nuzný také byl jest zprwu 
Virgilius . až mimo jeho obyčej k vtipu přibylo zbožie. Mnoho jest 
takowých w každém řádu lidském. A zanecháwám těch (neb jich 
přielis mnoho jest), kteříž pro žádost nebeského zbožie, netoliko chu- 
dobu ale i hlad, žízeň, nahotu a wšecko, což jest najhoršieho na zemi, 
netoliko dobru ale i weselú a radostnu myslí sobě zwolili. Pakli se 
těmi jakožto chaternými a zemskými nehýbeš příklady, sám nebeský 
Pán zde chudým byl, aby příkladem swýin oznámil, že jest zde chu- 
doby cesta, kterúž se M'šak kráčie k prawému bohatstwí. Sám ten, 
prawím. skrz kteréhožto králowé kralují, chudým se narodil, w chu- 
době žiw byl, nahý umřel, kterémužto mezitiem wšickni posluhowali 
žiwlowé. Ty pak, člowěče hubený, pána swého žiwot neseš s teskno- 
stí , aniž se stydíš za swú blázuiwú hrdost ! Jistě ktož by koli , na 
něho mysle, dobrotu mysli se ohradil, w chudobě jsa najbohatší a 
ničehož nepotřebuje, ani králowského bohatstwie žádati nebude. 

Z. Žádné hojnosti statku nemám. 

R. Jako mysli nuzné a poražené nenie dosti na žádném zboží, 
tak bohatá mysl a pozdwížená na každé má dosti chudobě. ]\"eb nuzná 
mysl a poražená na cizie wěci zpoléhá , bohatá pak a pozdwížená w 
swé wlastnie doufá. Stawěti na cizích gruntiech jest škoda, ale zisk 
na swých. 

Z. Najchudší jsem. 

R. Jestliže o potřebné wěci stojíš, chudým nikdy býti nemuo- 
žeš : pakli po žádostech swých postupuješ, nikdy bohatým nebudeš. 

Z. Až dosawad chudý jsem, nébrž žebrák. 

R. Stěstie lidské nikdáž nestojí, a jako z najwětšieho bohatstwie 
k najwětsí chudobě, tak z najwětšie chudoby k welikému bohatstwí 
lidé často přicházejí. Mám zato, žes četl w knihách Quinta Curcia 
kronikáře, kterak jakýs Abdolominus z rozkázanie krále Alexandra 
nebo z dopuštěnie z chudého zahradníka Sidonským králem učiněn. 
A že jest ten Abdolominus to králowstwie potupil, za slawnějšieho 
jest proto jmieu, nežli by králem byl. A toto pak wiem jistě, že jsi 
čísti mohl, že i Romulus, z pastýřské chalupy tak welmi welikého 



30 

města ustanowitel, Římské králowstwie najprwé přijat jest. I král 
Římský šestý z najnižšieho řádu a, jakož někteří držie, z služební či eh o 
na králowské duostojenstwie wstúpil. Ani Alexandra Priamowa syna 
ani Cyra onoho z králuow perských najslowútnějšieho nehyli jsú bo- 
hatší počátkowé; nebo nebylo jest jiné zniknutie nežli Romulowo. 
Caius Marius, kterýž jest byl a budúcně často by býwal w Římě kon- 
šelem j prwé nežli jest k kterému duostojenstwí přišel, nájemným 
oráčem jsa, za prwních swého žiwota let we wsi jest bydlel, a po- 
tom po toliko wítězstwích a swítězeních a po tom SAvém sedmeru 
konšelstwí, krom toho, že jest se pokrýwal we třtí jezera a w wě- 
zení byl, také i maličko chleba žebral. Julius Císař, budúcí swěta pán 
a ježto kšaftem pány swěta po sobě zuostawiti měl, mládenec chudý 
byl. Ty pak takowé s takowými lidmi maje towařistwie, nemuožeš se 
nebo nadieti bohatstwie nebo je potupiti. 

Z. Chudší jsem než kdy prwé. 

R. Dobřeť jest; budeš i pokornější nežli kdy prwé, wolnější, 
swobodnější. Neradi nic nosie ti, kteříž na horu chodiewají. Nebudeš 
mieti zwyklého zbožie, nebudeš také mieti zwyklých myší a zloděj uow 
a zpurných služebníkuow ; i také těch neprawých přáteluow, kterýchž 
hojně lidé bohatí miewají a kteříž za bohatými chodie a jich se pří— 
držie, polizačuow a pochlebníkuow a wšie té zběři domácie, kteráž by 
se tobě smála a posmiewala & tě utrháním hlodala. Dále jestliže ztra- 
cené zbožie k těm, kterýchž zbyl, tesknostem přirownáš, ziskem to, 
žes je ztratil, nazuoweš. A jistě nechť zamlčím bezpečnosti, pokory, 
střízliwosti, odpočinutie, střídmosti, chudoby towařišek: by pak žádné 
jiné, wěci dobré s sebú nepřinášela, nežli tu, že haufuow falešných 
pochlebníkuow a ukrutensfwie hrdých služebníkuow zbawuje, dosti 
weliká to příčina byla jest, pro kterúž by měla býti netoliko strpiena 
ale i žádána, abrž také i přiwolána chudoba. Ale již natom dosti 
buď! Neb wiece neřiekáš než toho zaslúžila twá ta wěc. Kterémužto 
twému naříkání diwil bych se, kdy bych byl toho dáwno na wšech 
neseznal, že žádného těžšieho, žádného častějšieho nenie naříkánie. Takt 
nic nenie mezi lidmi nenáwistnějšieho a nic lepšieho nežli chudoba. 

Z. Chůd jsem w tomto žiwotě. 

R. Budeš weselý na smrti. Žádný jest tak chudý žiw jsa nebyl, 
aby na smrti chudším býti nechtěl. 

3. Z knihy Pontánowy o statečnosti wálecné neb rekowské, též domácí neb kře- 
sťanské. 

těch, kteří bojují nebo se bijí, budto z hněwu, budto z bolesti, nebo z žalosti. 

Již se má také powědieti o hněwu a žalosti, kteréžto wášně jakú 
moc mají, básníř Virgilius oznamuje, an die: „Hněw a zlost porážejí 
rozum." Neb ti, ježto jsú žalosti a hněwu ostnem popuzeni, rowně 
jako slepi jdu kwapně w nebezpečenstwie. Ačkoli hněw ten, který 
rozum poslúchá, jenž hýbe myslí, aby činila wěci znamenité, a jako 
nějaké ohně rozněcuje, má také býti chwálen. Neb nenadarmo jej má 
člowěk od přiroz.enie. Ale když jest náramný, když tupě rozumu wládu, 
oddá se prchliwosti a bláznowstwí a když se rozlítí: tehdy co má, 



31 

ježto by práwem winěno nemohlo býti? Jestiť pak hněw dychtiwost 
po pomštění nebo, jakož Cicero prawí, žádost pomstěnie nad tím, kte- 
rýž se zdá, že urazil křiwdú nás. Kto se hledí pomstíti, ten jakožto 
uražený rmútí se. Protož towařišíť s hněwem žalost a bolest, kteráž 
se také žádá pomstíti. Když se pak kto pomstí, tedy ukrotí hněw a 
žalost, nabýwá potěšenie z pomsty tiem wětšieho, tiem byla pomsta ukrut- 
nějšie nebo wětšie. Ale stateční žádají šlechetnosti a cti, ne potěšenie z 
pomsty, skrze niž by w krutost šelm upadli, a jdu ne po hnutích 
mysli nezřiezených a násilných, ale po prawém rozumu a po těch ra- 
dách prawých a ctných, kteréž od něho pocházejí. Protož mštěnie wiece 
se muože zdáti šelemskú krutostí než statečností. Neb šelmy, když, 
že jsau raněny střelu, ucítie, hned bolestí rozlítiece se, úprkem žerní 
se na ty, jenž je ranili. Takowí lidé jsú lítí, ukrutní, krwežízniwí a 
twář mají hrozně zasmušenu a mysl mrzkú. Oborenie jich na clowěka 
jest jako najlítějšie šelmy. Ukrutnost ta w krwi se kochá a raduje se 
w wraždě. Nic nenie nad šelemskú krutost náhlejšieho, nic wzteklej- 
šieho. A ty wady welmi jsú od muže statečného wzdálené. Ale že, 
jakož jsme již powěděli, jest přirozená wěc člowěku hněwati se a 
skrze hněw dodáwá se jakás síla mysli, kteráž zplozuje ochotnost, 
jenž se nemálo hodí k podstupowání a přemáhání wěcí těžkých: má 
tedy to jmieno býti, pokud se má statečný hněwati a z které příčiny, 
aby, neopomena rozumu spráwy, nezanedbal miery, kteráž bude-li 
zanedbána, nenie, proč by hněw práwě mohl býti chwálen , když jiem 
jako šelmy býwáme puzeni. 

snášení ztráty úřadu. 

Ze welmi ti, ježto obce sprawují, poctiwosti nebo cti sobě wážie 
a že mnoho o těch, kteříž jsú na úřadech, smýšlejí lidé: protož musí 
zármutek ten, kterýž přicházie pro nedojitie nebo neobdrženie úřadu, i 
weliký býti i těžký. Neb rmútí clowěka lehkost a těžko mu jest to, 
že jsú mu jiní předloženi nebo že si lidé jiných wiece nežli jeho 
wážie. Ale má nás těšiti i swědomie naše, že jsme -toho úřadu zdáli 
se býti hodni, i lidu nestálost a mnohokrát neprawé domýšlenie nebo 
zdánie, a že lid nebo obec jest, jakož Horatius prawí, šelma mnoho- 
hlawá. K tomu toto , že mnozí a znamenití mužie, pohrdajíce úřady, 
w žiwot zwláštní nebo saukromý se dali. S jakú stálostí Cato snášel 
dwoje od úřadu odstrcenie? s jakú Laelius, muž i múdrý i dobrý? s 
jakú také Publius Nasica, muž wýborný a od kmetuow Římských schwá- 
lený? Cicero prawí, že jest bylo u Fannia napsáno, že Publius Ru- 
tilius bratra swéhp od úřadu odstrcenie s tak teskliwú snášel myslí, 
že proto umřel. jak jest to mdlý a welmi špatný byl clowěk ! Ale 
Dioklecian císař tak jest welmi pohrdal lidskými wěcmi, že se zba- 
wit dobro wolně Římského císařstwie. Když jsú ho Římané zase k 
němu pobízeli a w něj uwésti chtěli: pojaw s sebú ty posly, kteréž 
jsú byli Římané k němu poslali, do swé zahrady, takto jim odpowě- 
děl, že jest prosil, aby na jeho lociku pohleděli, kterúž jest i swú 
ruku nasál i ji ošetřowal. A tiem powěděním oznámil toto, že wiece 
sobě wážil ten žiwot pokojný a úklidný nežli nawrácenie w císařstwie. 
Sylla, ačkoli jest byl náramně žádostiwý cti, předce najwyšší úřad 



32 

Římský dobrowolně se sebe a před časem složil. A i on byl od úřadu 
súdcowa odstrčen. O Augustowi císaři píšie, že jest nejednú přemý- 
šlel o tom, aby obci Římské opět nawrátil panowánie, a ustawicně 
žádal toho, jako píše Seneka, aby mohl pokoj mieti a sprawowánie 
toho swého prázden býti. 

Což tedy toho w clowěku dobrém nebo dobře spraweném 
nebude moci docíliti rozum, čehož dowodí cas neb sytost? Protož 
netoliko trpěliwě má snášieno býti toto odstrcenie nebo nedojitie, ale 
máme také druhdy nepřijímati těch úřaduow, kteříž se nám dáwají, 
abychom někdy mohli sami sobě žiwi býti. Aniž má hyzděn býti ten 
žiwot, kterýž se wede daleko od úřaduow a od jednání obecních, 
poněwadž, jakož Horatius prawí, nebyl ten zle žiw, kterýž se ne- 
znamenitým narodil a neznamenitým umřel. Netoliko milowníci mú- 
drosti a cti, ježto jsú se k učení liternímu oddali, ale i mnozí spráwce 
měst ten sobě žiwot rozumně zwolili, aby podál od měst a od jednání 
obecních wěcí na dědinách bydleli. A w ten cas, totiž, když jsú byli 
na dědině, newiem, by nebyli i slawnější i diwnější wšeni nežli teh- 
dáž, když jsú na úřadech byli a na lawicích súdných sedali a w ra- 
dách obecních býwali. 

4. Předmluwa na překlad knihy sw. Jaua Zlatoústého, „že žádný nemfiž uražen 
býti od jiného než sám od sebe." 

Řehoř Hroby z Jelenie urozenému a statečnému panu Mikulášovi z Cerucio po- 

zdraweuie! 

Znaje Waši, pane Mikuláši milý, dobrotiwost, kterúž každému 
a zwláště dobrému okazujete, a že o prawú múdrost a dobrotu prwní 
a najwětší péci máte : tuto řec sw. Jana Zlatoústého pracně nynie ode 
mne z latinského jazyku w český wyloženú radějie jsem Wám nežli 
komu jinému oddal a poslal. Kteráž, jakož titul její napřed položený 
okazuje, oznamuje to a toto dowozuje, že žádný nemuož uražen býti 
od jiného než sám od sebe a že nic clowěku nemuože uškoditi, ne- 
uškodí-li sobě sám. 

Diwná wěc a rozumu každého dosti odporná ! Neb když jest tak: proč 
jsú zámkowé na wysokých horách nebo wrších pewně wzděláni? 
proč twrze a města waly, zdmi a wěžemi ohrazena ? proč děla mnohá 
a rozličná, prakowé welicí s welikými šwaňky ! ) ? proč odenie a braň 
wšelikterá, poněwadž žádný clowěka nemuože uraziti ani mu co muože 
uškoditi než toliko on sám sobě? A ty wšecky wěci nahoře jmeno- 
wané ne proto jsú, abychom sami před sebú bezpečni byli: ale aby- 
chom těch, jenžto nám uškoditi a nás uraziti chtějí, lsti a moci sná- 
zejie se mohli uwarowati. Nadarmo tedy to wšecko jest, což jsú lidé 
k obraně swé, aby uraženi býti nemohli, wymyslili a nalezli. 

Jak pak to možné jest, že žádný uražen nemuože býti od jiného 
než sám od sebe , přectúc tuto řec Zlatoústého budete moci porozu- 
měti. Snadnáť jistě obrana proti tomu jest a kterúž každý, zdrawý i 

*) šwarik — kolo přemítací, <Sd)ttitugrab. 



33 

nemocný, silný i mdlý, chudý i bohatý, beze wšeho nákladu, beze 
wšie swého statku ujmy muože mieti. 

Kterúžto řeč také i proto jsem rádci a zwlášť nynie přeložil, 
že někteří urození a mocní, bohatí a silní a ježto zámky a twrze swé 
mají, mně chudému a mdlému a toho wšeho , což oni mají a cieniž 
se chlubie, zbawenému wšelikterak hledie uškoditi darmo a bez hodné 
příčiny: aby každý, ktož tu řec Zlatoústého čísti bude, znal a wě- 
děl, i Wy, že já od nich uražen žádnu wěeí a nikterakž nemohu býti, 
neurazím-li se sám, a že mi, by pak mocnější byli, niciemž nic ne- 
mohu uškoditi , neuškodím-li já sobě sám. Budiž z toho Bohu wěcná 
chwála. 

I abyste mohli té řeči Zlatoústého lepší a gruntowní mieti rozum, 
toho potřebné jest Wám wěděti, že skrze „moc mysli 1 ' anebo „muž- 
nost" Zlatoústý nic jiného nerozumie než jakús sílu mysli welikú 
přirozeně od Boha Adamowi otci našemu danú, kterúž moc nebo muž- 
nost, ac jest welmi skrze hřiech Adamuow zemdlena, každý clowěk 
od přirozenie má, kdy by jie jediné chtěl k dobrému užiewati. A té 
moci, ac také w mysli mnohých skrze zanedbáme a hřiech utuchne, 
ale wšak skrze pomoc milosti Božie a skrze práci ustawicnú a trwan- 
liwú každý muože nabyti a dojíti. A moc ta nic jiného nenie než wšeliká 
ctnost, jakož lidé obyčejně mluwiec řiekáwají: ctnostný clowěk, to 
jest, mocné a silné w dobrém mysli. A ctnost nic jiného nenie než 
moc jakás mysli nebo duše, jíž se hřiech, kterýž odporný jest ctnosti, 
od duše zahánie anebo jíž se hřiech přemáhá. Jako ctnost pokora : ta 
dusí a přemáhá w srdci hřiech paychy a hrdosti, a při každé ctnosti 
jest ctnost trpěliwost a, ať wýše a dokonalejie powiem, wšeliká ctnost 
jest trpěliwost. A o tom šieřejie a dostatecnějie píše Lactantius 
Firmianus. 

A ktož tu ctnost, to jest, trpěliwost má, přede wšemi zlými a 
protiwnými wěcmi a hřiechy jest bezpečen. Rozuměj tak, že mu mysli 
wášně zlé nebo hnutie jakážkoliwěk zlá nic nemohu uškoditi. A o té 
ctnosti, to jest, trpěliwosti Zlatoústý mluwí. A ktož té moci mysli zba- 
wen jest, w každú zlost a w hřiech nebo neprawost wženú ho wášně 
mysli zlé a přemohú jej. A proti žádné protiwné a odporné wěci ja- 
kéžkoli, buď swětské neb tělesné, buď widomé nebo newidomé, žádný 
takowý bez klésky škodliwé a bez úrazu smrtedlného neostojí, a každá 
jiem a zwláště nenadálá pohne protiwná wěc, nébrž welmi ho zbúří 
a w neprawosti daleko zawede. 

A zase, jakož jsem toho prwé dotekl, ktož trpěliwosti jest odien 
a ohrazen, rowen jest oné skále twrdé, která žádnými mořskými 
wlnobitiemi nikdá se nemuož pohnuti. 

A kdež koli w té řeči Zlatoústého neb mužnost neb moc neb 
šlechetnost mysli neb ctnost neb dobrotu najdete, nechci, byste skrze 
to co jiného rozuměli nežli tu moc mysli, to jest, trpěliwost, o kte- 
réž jsem nahoře mluwil. A toto ještě wězte, w tomto mém wyklá- 
dání že mužnost, moc, šlechetnost mysli, ctnost, dobrota wše jedno 
jest a jedno miesto druhého se klade. Dobře-li jsem pak přeložil čili 
zle, jiným to rozeznati poručím, kteříž jazyku latinskému lépe nežli 
já rozumějí a kteříž znají, jak má jeden jazyk w druhý překlá- 
dán býti. 

3 



34 

Jestliže bych wsak kde w čem chybil, prosím, nechť mi od- 
pustie, úmysl dobrý muoj wiece nežli to mé nedostatečné přelo- 
ženie wážiece. Neb ne tiem úmyslem tu práci (an mne k nie žádný 
nehnal, žádný nenabízel) na se sám dobroAVOlně jsem wzal, abych 
dospělost swú w jazyku latinském a wýmluwnost w řeči české a 
okrasu chlubné okázal — necht se tiem chlubie, kteříž toho hojně 
mají, u mne toho obojieho welmi málo jest — ale proto jsem to 
učinil, aby také ti, kteříž latinského jazyku neumějí, nějaký aspoň 
rozum té řeči swatého Jana Zlatoústého, čtúc ji jazykem českým, 
mohli wzieti a mieti, a aby toho užitku znamenitého od Boha wsem 
wěrným daného a skrze toho učitele najprwé samým Rekuom a po- 
tom od jiného i Latinikuom na swětlo wyneseného také i Cechowé 
zbaweni nebyli. 

Málo mi dáno, protož málem těžím, chtěje wieře swé dosti i w 
tom učiniti, za práci nic jiného nežádaje než ode wšech dobrých a 
napřed od Wás wděčnosti a potom od Boha, jsem-li wsak hoden aneb 
zaslúžil-li jsem, jakéž takéž odplaty. Yale. Anno Domini nostri Jesu 
Christi MCCCCXCVII. 



IX. 
Viktorin Kornel ze Wsehrd. 

Mezi obnowitely klassické literatury w Cechách za času 
krále Wladislawa II. přede wšemi se skwějí Bohuslaw z Lob- 
kowic a Viktorin Kornel ze Wšehrd. 

„Prima Bohuslaus^ Cornelius altěra lux est: 
Sidera nos alii sed sine luče sumus" 

dí sauwěký básník. Kdežto wsak Bohuslaw zataužil po sláwě 
parnassu latinského , obrátil Viktorin snahy swó ke zwelebení 
jazyka českého. 

Viktorin byl syn sauseda Chrudimského příjmím Janúška 
a manželky jeho Barbory. Studia swá konal na wysokých 
školách Pražských, kdež powyšen byw 1. 1483 dne 3 0. Ledna 
pod děkanem Janem Pacowským za mistra swobodných umění, 
čísti se jal o filosofii. Již rok potom (1484) wywolen byl za 
děkana fakulty artistské. Nedlauho wsak na universitě pobyl, 
i obrátil se k saudnímu řečnictwí, we kterémž wýmluwností 
swau tak welice wynikal, že Bohuslaw z Lobkowic o něm 
napsal : 

Twým wedením do krajin krasořecnost přišla seiverních, 
Wlasti naší iv%nesená oswéto^ peycho a cti! 



35 

L. .1493 stal se Viktorin místopísařem desk zemských. 
W tomto úřade setrwal až do 1. 1497. Asi 1495 powýšen byl 
od krále Wladislawa II. do stawu wládyckého, i počal se psáti 
„ze Wšehrd", cimž wešel w erbowní streycowstwí s rody 
Šlechtfiw a Wlčíhrdel ze Wšehrd. We swazcích přátelských 
stál Yiktorin s Řehořem Jelenským, se Ctiborem Towačowskvm 
z Cimburka, s Janem Slechlau ze Wšehrd, se Zdeňkem Kost- 
kau z Postupic a jinými wýtečnými muži wěku swého. Zwláště 
weliká byla přízeň jeho s Bohuslawem z Lobkowic; pohříchu, 
sám Viktorin šeredným paškwilem 1. 1493 dal příčinu k roz- 
dwojení takowému, že wřelé přátelstwí proměnilo se w hořké 
nesmiřitedlné proliwnictwí. 

Hlawní dílo Wšehrdowo jsau knihy dewatery o pra- 
wiech a súdiech i o dskách země české (wydané 1. 1841). 
Spisowati je počal 1. 1495 a, ačkoli již asi 1. 1500 b}iy do- 
konány, nechtěl jich předce wůbec wydati, wšelijak je oprawuje 
a Horaliowa nonum prematur in annum bedliwě šetře 5 
„neb úmysl mój," dí k pánům z Postupic, ,,byí jest tento, 
aby toto mé jakéžkoli sepsánie ne prwé než po mé smrii neb 
po dewieti létech, jakož Horatius radí, mezi lidi wóbec we- 
šío." Posléze 1. 1508 odwážil se je připsati samému králi 
Wladislawowi II. L. 1495 přeložil sw. Jana Zlatoústého knihu 
o naprawení padlého (wyd. 1495, 1501 a 1 820) 5 1. 1501 
wydal sw. Cypriana list k Donatowi o potupení swěta a 
wýklad na modlitbu Páně (druhé wyd. 1828). 

Viktorin ze Wšehrd zemřel 1. 1520 dne 21. Září w domě 
swém na Újezdě w Praze. 

1. Z knili dewalerých o práwiech, súdiech i o dskách země české. 

Staročeský saud zemský, 
(li. 1.) 

Na welikém a 11 aj znamenitějším sudu zemském najprwé w maje- 
státu swém přede wšemi a nade wšemi seděti má český král; pod 
JKMstí úředníci najwyšsí, kteříž z práwa beze wšech otporów w tpm 
sudu od starodáwna jsú sedali a sedati mají: najwyšsí purkrabie, 
najwyšsí komorník , najwyšsí sudí králowstwie českého. A ti takto 
a tiemto řádem sedají: Najprwé najwyšsí purkrabie pod nohami na 
stupniech majestátu KMsti sedá, a wstane-li kdy z majestátu swého 
král a s sudu odejde, móž na miesto králowské najwyšsí purkrabie 
wsésti. Pakliby král w zemi české nebyl, než w jiné zemi anebo w 
jiném králowstwí, wždycky w majestátu JKMsti najwyšsí purkrabie 
sedá, lec by koho jiného král JMst na miestě swém spráwcí ustano- 

3* 



36 

wil a zemi komu jednomu poručil jako spráwci, ne jako hajtmanu. 
Nebo buď hajtman kdožkoli buď, s miesta majestátu králowského pur- 
krabí najwyšším hnuti nemóže. Než spráwce, když by byl řádně ode 
wšie země přijat, tehdy již ten na miestě JMsti sedá, a purkrabie na 
swém miestě, jakož prwé powědieno jest. 

U majestátu JKMsti po lewé ruce sedá najwyšší komorník, podlé 
něho najwyšší sudí. Najwyšší pak písař králowstwie českého, ten při 
úředníciech menšiech na stolici, kteréž kathedra Hekají, kdež jsú 
dsky, býwá. To ac nikde psáno nenie, ale zachowáwaným obyčejem 
a drženiem starodáwním se prowodí. 

Po těch třech úředníciech má sedati dwanácte pánów, mužów 
k tomu hodných a na cti zachowalých. A ti za těmito pány úředníky 
někteří po lewé, a někteří s druhé strany po prawé ruce JKMsti se- 
dati mají. 

Jiný z pánów úředník zemský žádný práwa sedati dle swého 
úřadu na sudu zemském nemá; než sedá-li kto, úřad zemský maje, 
jako hofmistr zemský nebo maršálek nebo truksas nebo šenk nebo 
kuchmistr najwyšší, sedá jakožto jiný pán k tomu od JKMsti wolený, 
ale ne dle úřadu swého. 

A žádný z jiných úředníków, kromě těch tří swrchupsaných, 
miesta swého w lawiciech zwláštnieho nemá; než kde bude posazen, 
tu sedaj. 

Po pánech má sedati osm osob z wládyk, také hodných, na cti 
zachowalých, z kterýchžto osmi čtyři po lewé straně za pány a čtyři 
po prawé sedati mají. 

A ty wšecky pány i wládyky král JMst sám má woliti a wybrati 
w ten súd, jiný žádný, aniž se tu kto třetí wprošowati neb wkupo- 
Wati móže, aby hodnějším rozumem, wěrú, sprawedlností a známostí 
práw nehodní miesta nezaneprazdňowali. 

Též úředníky wětšie i menšie JMKská, kteréž ráčí a k tomu 
hodné zná, saditi sám na zemské úřady má. 

wýbornosti starých práw Českých. 

(III. 18, IX. 1, II. 30.) 

Ne jedné, ne dwojie nebo v trojie, ale necislné, dokonalé a usta- 
wicné chwály jsú hodni staří Cechowé, sprawedlností, práw a obec- 
ného zemského dobrého přielišní milowníci , kteříž jsú téměř nad 
lidský rozum i nade wšelikú múdrost lidskú tak sprawedliwá, tak 
dokonalá práwa wyhledati, wymysliti, wydati a snad i wypsati, kdy by 
ztracena byla, uměli a k wěcnosti utwrditi chtěli, kteráž, ac již ne w 
knihách a psaní zwláštniem společně, ale w obyčeji a w paměti lid- 
ské, w náleziech starých a we dskách rozdielně a poróznu tak dlúho 
trwají. Aniž mně o tom často a dlúho přemýšlejíciemu jiného co na 
mysl přicházie, než to, že jsú Bohem a Duchem swatým práwa země 
české od starých kniežat a Cechów wyhledána. K kterémužto rozumu 
skrze to najwiece přiweden býwám, že cožkoli ne z Boha než z lidí 
pocházie, brzo padá, hyne a žádným obyčejem dlúho státi nemóže; 
ale což z Boha jest, trwá, stojí a wždycky se wiece rozšiřuje a 'roz- 
máhá. Jakož toto jest při práwě země české skutečně shledáno, že 



37 

netoliko tolik wěków, tak jakž sú nalezena, trwají a stojie, ale také' 
se beze wšeho proměněnie a ujímánie až do těchto časów w swé 
jednostajnosti držie a skutečně zachowáwají. Ale což z lidí jest, to 
se najprwé často mění a nikdy dlúho a jednostajně nemóž státi. Z té 
příčiny s welikú wážností měli by Cechowé předky swé, prwnie 
kniežata, krále a Cechy staré sobě připoniienati, je, jakož jsú hodni, 
netoliko chwáliti ale zároweň s swatými (!) ctíti, kteříž jsú jim 
netoliko země a cti dobyli a ji jsú obránili, ale také jsú ji mužností 
swú rozšířili, rozmnožili, a nad to nade wšecko, aby w nie mezi 
sebú pokojně dědici jich a budúcí Cechowé k wěčnosti, dokudž swět 
stane, žiwi býti mohli, najsprawedliwějšienii práwy a sudem jsú ji 
ohradili. A jak jsú sprawedliwě počátek a základ práwóm nalezli, 
tak jsú jim potřebně, tak dokonale i užitečně i wrch i makowici wy- 
myslili, aby konec počátku w dokonalosti rowen byl. 

Newprošují se ani wkupují w úřady úředníci budúcí, než wedlé 
hodnosti těm se úřady dáwají, ktož se k nim najlépe hodie. Též i 
daróm, poctám, spolkóm w přech a trhóm skrytým žádného miesta 
nikdež nenie; než wšecko wšudy a we wšem řádem, sprawedlností, 
prawdú a práwem jde. Dówod toho o onom mlčenie, o tomto chwá- 
lenie wšech lidí. Aniž se bohatému proti chudému w čem nakládá, 
než wšem napořád bez proměny práwo a súd rowně a jednostajně 
jde, aniž se na chudého mocí sahá od kterých úředníków; neb ti 
sami toho nad jinými, ktož by moc činili, poprawují, a kdy by se 
sami o to pokúšeli, těžšiemi by pomstami nad nimi mělo mštěno býti 
než nad jinými. Neb jim úřadowé nato dáni jsú, aby moc wšelikú 
zastawowali, ne sami jie pod přikrytiem úřadów swých činili, kte- 
réž by, bez úřadu jsúce, tak prowoditi ani směli ani mohli. Nato 
jsú zajisté úřady přijali i přísahu činili," aby dobrých a newinných 
beze wšeho rozdielu bránili a zlé aby skrocowali; ne aby newin- 
ným a chudým škodili, ale aby jim w úřadiech swých slúžili, poně- 
wadž úřad nic jiného nenie než služebnost wšech wóbec. Neboj se 
žádný najchudší, byť na koho mocí saháno bylo; než každého k sudu 
sprawedliwému a k slyšení stawějí, každému winu dáwají prwé a, 
aby odmlúwal a otpieral, k swobodnému slyšení připústějí, než naů 
pomstu uwodie; každý swého žalobníka prv^é widí, žalobu slyší, od- 
powiedá, otpierá, súzen býwá a odsúzen, a teprw pokutowán nebo za 
sprawedliwého zóstawen. Bez žalobníka osobnieho a přítomného, bez 
winy zřetedlně okázané a w prawdě dówody swětlými prowedené, 
bez pohonu, bez obeslání na žádného netoliko nesahají pomstu, ale 
také žádného nesúdie. Tak dalece jest, aby na koho mocí swú sahali, 
poněwadž zlodějem, wražedlníkóm, mordéřem, žhářóin, paličóni i jiným 
zločincem slyšenie přejí a prwé je k slyšení sprawedliwému připú- 
stějí , nežli by ha ně pomstami sáhli. Neb nenie obyčej Čechóm jako 
někdy Rímanóm, aby koho bez slyšenie odsUzowali, leč by prwé ten, 
ktož obžalowán jest, osobnie a přítomné měl žalobníky a miesto k 
obraně aby přijal k očištění win, kteréž by se jemu od nich dáwaly. 
A to u wšech lidí, i u Turków, za práwo se drží. 1 ) 

l ) I. j. takowé práwo se w Čechách zacho wáwá ke wšem lidem, nejen 
domácím, ale i cizím, by byli i Turci. 



38 

Wědie také úředníci a wšickni sudce, jak weliká neprawost jest, 
jak těžký jim posměch a přielišná hanba jich, když by na koho mocí 
sáhnúce jej do wězenie dali a, nic naň uwésti nemohúce jakožto na 
newinného, potom jej jako sprawedliwého pustiti musili; wědie, že ne 
na toho, než sami na sebe hanbu, posměch, neprawost a wšelikú po- 
tupu uwodie k wěěnosti; neb jestliže winen nenie, proč naň sahají: 
pak-li jest winen byl, proč jej bez pomsty púštějí? 

Má každému prwé swobodné siysenie dáno býti a práwem má 
'k sudu připrawen býti, a pak teprw, když jeho wjna swětle a w 
prawdě poznána bude, má naň jakožto na winného moc práwa pu- 
štěna býti; jinak nic. 

Jiné wšak jest, kdy by kto w zřetedlném a w skutečném účinku- 
neslušném nebo w zlocinstwu byl postižen: a ještě i ten má wedlé 
práwa, by w zlodějstwí, w mordu nebo w jakémžkoli zlocinstwu 
postižen skutečně byl, k slyšení sprawedriwému připuštěn* býti. Než 
k znešení lidí zlých a k tajnému obžalowání a skrytému neb z do- 
mněnie nemá na žádného obywatele země české žádnu mocí práwa, 
žádným práwem saháno býti; neb kdy by to bylo, k čemu by práwa, 
k čemu by súdowé otewření byli? 

Také se tu spiknutie žádného dwú, tří nebo několika neboj, aby 
skrze to byl kto odsázen, buď práw nebo nepra w, křiw nebo spra- 
wedliw; než bez wšeho osob přtjímánie každému sprawedliwý súd 
jde. Též služebníka ciehožkoli jako neslužebníka, též nepřietele cie- 
hožkoli jako přietele súdie. Těch mrzkých a wiece než nesprawed- 
liwých zmatków w řádných súdiech nenajdeš, ani přiezně ani ne- 
přiezně, než wedlé upřiemnosti a prawdy, sprawedlnosti, wedlé práw, 
wedlé přísah, wedlé nálezów obecných a zwláštniech súdowé spra- 
wedliwí wšem bez rozdielu se dějí. 

Každý w mysli a w zlých obycejiech nenakažený dobrý clowěk 
chwálí a až k nebi, jakož hodno jest, slowy i chwalami wyzdwíhá a 
toho, aby lak dlúho trwalo, žádá a k siidu rád, když potřeba káže, 
bez strachu přislúpá, o sudciech k swé sprawedlnosti a newině, o 
práwiech, o swědomí ,J ), o dskách, o úředníciech dobru a jistu na- 
ději maje. 

Aniž tu také jakého od koho náwěštie slušie hlawy nebo ruky 
hnutiem neb ciemžkoli cekati. Nic wiece, než jako by na obrazy 
malowané, řezané, tesané neb lité hleděl, w kterých netoliko náwěštie 
žádného ale ani hnutie, lec k potazu, neuzříš. Tak dalece jest, aby 
se tu kto smiel 3 ), jeden s druhým nětco šeptal nebo dřímal; neb ne 
osoby tu, než pře súdie podlé pří a sprawedlnosti neb nesprawedl- 
nosti a prówodów 1 ); ne podlé přiezně, nepřátelstwie, hněwu, záwisti 
nebo jiného jakéhožkoli mysli nakaženie rozsudkowé se dějí. Wšem 
práwo rowné, súdowé wšem jednostajní, wšecky poo* pohony 5 ). Bez 
pohonu žádného nesudie, bez siysenie a osobnie přítomnosti žádného 
neodsuzují, ani jednu stranu toliko než obě wždycky, a co osobně 
nebo skrze porucníky °) přítomné slyšie, to w paměti a před očima 
wždycky majíce. 

Ale že slušie skrowně chwáliti a mnohem skrownějie hyzditi, 

2 ) swědectwí. 3 ) smál. *) dříkazůw. 5 ) žaloby. 6 ) zástupce. 



39 

jiným toho k chwálení miesta neeháwám. Wšak bych sto jazyków 
měl a tolikéž úst, železný hlas a měděné péřie, nemohl bych ani wymlu- 
witi ani wypsati, jaké jsú chwáty hodni Cechowé staří, kteříž jsú tak 
sprawedliwá, tak dostatečná a tak potřebná sobe i dědicóm swým 
práwa wymyslili. 

2. Z připiš ů w. 
Fodiwala pánfini z Postupic. 

Pro obecné a zemské i pána swého krále Jeho Milosti dobré 
nikdy jste Waše Milosti nákladów, útrat, statków i zboží swých 
n elito wali ; kolikrát jest toho potřebic bylo pro dobré zemské a pána 
swého krále w zřetedlná nebczpecenstwie žiwot i hrdlo, wně i w 
w zemi a doma , swobodně jste wydáwali, země brániece a meze 
jejie a hranice k rozmnožení sláwy její a cti Waší rozšiřujíce. Wedlé 
zemských práw wždycky se zaehowajíc, w ničem proti nim newystu- 
pujíce, země jste se a pána swého wěrně a stále i mužně po wše- 
cky oasy držeti ráčili, na žádného moc jakkoli welikú, ani na sílu 
jakžkoli nepřemoženu se ohlédajíce, k žádným slibóm, k žádným daróni 
ocí swých neobracujíce; tuhému nepřieteli zemskému a welmi moc- 
nému téměř av hrdle seděwše, w tom jste nepohnutě stáli, že sú 
ani odstupujících příkladowé WMstmi s úmyslu Wašeho hnuti nemo- 
hli. Ac jsú nejedím rozliční puntowé a zápisowé a záwazkowé w 
zemi české se postranně daly: wšak jste WMsti w žádné puntowanie, 
w žádné zápisy, ani w které záwazky nikdy s žádným jíti nerácili, 
než při pánu swém, při zemi a při práwiech zemských s swú škodu 
a hrdla nebezpecenstwiem nepohnuti stojiece, cest a dobré obecnie 
pána swého wšem úžitkóm zwláštním, wšem škodám domácím, wšem 
nebezpecenstwiem wždycky předkládajíce, předky swé sobě w tom 
za příklad wzawše, kteříž pro swé wiery zachowánie a mužnost 
zaslúžili w radách králowských býti, a pro cest a hodnost swú 
welikými a téměř najpiednějšiemi úřady w zemi české jsú darowáni 
a uctěni, miesta sobě předuie mužnostmi 1 ) swými ohradiwše. Na kte- 
réžto předky WMsti hlediece jako w zrcadla, co slušie a co neslušie, 
dostatečně sezřieti móžte, od domácích rodu swého příkladów k cizím 
oci swoje obraceti potřebí nemajíce ; neb jsú ti nikdy proti zemi, 
nikdy proti pánu swému nebýwali, než wedlé země wždycky, wedlé 
pánów swých wždycky nepohnutě stojiece, ac jsú proto statku ne- 
málo ztratili, wšak jsú cti sobě, WMstem a potomním swýin ne málo 
než mnohem wiece dobyli, kterúžto WMstem jsú za nejv* ětšie zbožie 
a bohatstwie nechali a zóstawili. 

Kterýchžto předków Wašich že w tom nelení wě následujete, z té 
příčiny se cti a sláwy WMstem neumenšuje, než den ode dne wiece 
a wiece přibýwá a přibýwati bohdá (buď komu libo nebo žel) bude. 
Již o sprawedlnosti, kterúž jste ke wšem swobodně zachowáwati 
přiwykli, o té sprawedlnosti a mocnosti WMsti lépe jest mlčeti nežli 
co málo powědieti. Málo se od lidí cizích i domácích slyší, aby na 

*) virtutibus. 



40 

WMsti žalowali pro bezpráwné neb wymyšlené nátisky, poněwadž 
i winy sprawedliwě propadené milostiwě wšem wšecky odpúštěti 
ráčíte, ne ze škod lidí a poddaných swých sobě, než z swých škod 
poddaným swým užitky přiwodiece. Příwětiwost WMstí wšecky lidi 
dobré k sobě obracie a táhne, stálá upřiemnost, wně nelstiwá než 
wiery plná ochotnost, snadnost bráni, mužná lítost wšech dobrých 
newinných, kterýmž se křiwda, nátisk, moc, bezprawie neb úklad 
děje. Přísnost sprawedliwá wšecky zlé káže pod mocí WMstí posta- 
wené: tudy se jest stalo, že jsú wšickni dobří po zboží WMstí opa- 
trností a radii dostatečně ohrazeni, tak poddaní WMstí jako wšickni 
jiní domácí i cizozemci; že po gruntech WMstí wždycky každý po- 
cestný swobodně we dne i w noci beze wšie bráně jakéžkoliwěk 
zbožie wésti neb nésti, hnáti a, jako nekají, zlato na hlawě nésti a 
jeti, beze wšie škody swé a nebezpecenstwie i pronésti móže. Toho 
dówod jest dnem i nocí zkušenie wezdejšie ustawicné. 

Co WMstem w mysli jest, to se i w slowiech nalézá,, a čehož 
w mysli nenie, to se ani w slowiech neokazuje. Nenie tu, aby se 
jiné na hotowě w jazyku mělo, jiné w zawření srdce a mysli se 
chowalo, což jest u jiných nejedněch za múdrost a za uměnie naj- 
wyššie přijato, kteříž jako Plautus mluwí, jednu ruku chleba podá- 
wají a w druhé kámen držie, a kdyby tak mluwili, jak myslie, zdálo 
by se jim, že jsú zhlúpěli. Dobře činiti komužkoli móžete, neškoditi 
žádnému doma, WMstí jest. 

Bych měl sílu a welikomocnost, stálost, wieru, držemnost, mier- 
nost, i při wšech skutciech WMstí i mluwenie swobodu, také ště- 
drost a jiné mužnosti wyprawowati, času by mi se spieše a slow než 
úcinków WMstí znamenitých, cti plných a chwály hodných, nedostalo. 

Předmluwa k wýkladu sw. Cypriána na modlitbu Páně. 

Urozené paní Johance z Krajku Viktorin ze Wšehrd pozdraweuie. 

Starodáwnieho učitele křesťanského a welikého mučedlníka Cy- 
priána na modlitbu Páně wýklad ode mne nynie z latinského jazyku 
w český obrácený, komu bych radějie dal než Twé Milosti, urozená 
paní, paní milá, nenie žádného. Neb k tomu mi se zdálo, což k mo- 
dlitbě slušie, najužitecnějie obrátiti a najpříhodnějie, o komž jsem jist 
a wiem, že se rád modlí. A nic k modlitbě tak dobře neslušie jako 
rozum modlitby, aby ten, ktož se modlí, dřiewe než k modlení přistúpí, 
rozuměl, jak a zac se modliti má. Toho wšeho w těchto kniehách 
Cypriána swatého učitele nenie-li suma a celý dostatek, nikdež jinde 
nenie. Neb brzo po apoštolech welikú rozumu swého wtipnost, hojnu 
wýmluwnost, mnohu rozličného uměnie múdrost, kteréž mezi pohany, 
než k poznání prawdy přišel, nabyl, když swětlem poznánie Boha s 
nebe oswiecen jest, k ponížení, k sprostnosti a neumělosti wšeho 
krom samého Boha jest obrátit a proto i w posměch od učených w 
swětě, jakož Lactantius píše, upadl jest. Ten tak žiw jsa jak učil, 
mnohu práci w cierkwi swaté nesa, mnoho protiwného smutného a 
žalostného trpěl jest; mnoho snažnú pilností písma swatého wěrně 
a w prawém smyslu wykládal; a tak bez měněnie a wšelikého wrt- 
kánie stálý a nepohnutý trwaje, — neb ne na piesku ale na twrdé 



41 

skále grunt swój položil, — i smrt jest pro Pána swého podstúpil a 
swědkem jeho ne zatvrzeným jest učiněn. 

Nebylo jest toho času lahodné a měkké žádnému Pána Krista 
wyznánie: než s twrdú odplatu neb statku ztracenie neb z obýwánie 
swého wyhnánie neb těžkého wězenie neb smrti každému služba Bo- 
žie stála. Aniž jsú tak wtipní tehdáž a tak múdří a tak umělí křesťané 
byli, aby uměli, když protiwenstwie přišlo, swé wiery jiné rozumy a 
wýklady rychle nalézati, jako nynie jsú. Dokudž protiwenstwie žádného 
nenie, směle mluwie a že tak má wěřeno, smýšleno, činěno, mluweno 
býti, jistie a tak žiwu býti přísně přikazují: a když pokušenie přijde, 
což prwé učili, twrdili, jistili, neumělostí a nerozumem zakryjíce, nowé 
teprw rozumy a glozy 1 ) wydáwají a prwnie učenie, kterémuž uče- 
dlníci jich jako jistému skutečně a dáwno zwykli, zdwihnúc a jako 
zlé potupiec, nowá naučenie, aby protiwenstwie znikli, wymýšlejí: a 
tak kolik protiwenstwí powstane, tolik nowých naučení wydáwají, 
toliko prwniech naučení swých za neužitečná zawrhúce, a odstupo- 
wati od swé wiery a učenie swého se nestydie. 

Já takowú nestálost a časté sem i tam klácenie znaje při někte- 
rých nowých učitelích, kteříž, sami se nenaučiwše, pletu žiwot lid- 
ský, neučie, sobě a swým učením odporné wěci učiece a nic jistého 
neukazujíce: těmito starými hýbi a jako zasuté wetchostí času a ne- 
dbánliwostí lidská odhrabuji a na swětlo wynáším, aby i českým jazy- 
kem mohli čteni býti, za bezpečnější maje po starých cestách a dobře 
ubitých choditi, než nowých a zlodějských stezek wšetečně proraže- 
ných následuje, po nich zablúditi. 

Protož užitek, ač jest který této práce mé, Twé Milosti, aby ho 
najprw okusila, posielám. A darem tiemto jakžkoliwěk malým, Twé 
Milosti prosím , nezhrzej , než rač čiesti a přečiesti. A bude-liť se 
dobře líbiti, přidám práce i pilnosti, od jiného se wšeho uprázdně, 
ať bych k tomu podobného wiece poslal, když srozumiem, že toho 
málo s wděčností přijímáš. Pakli které nedostatky tu najdeš, těch 
nerač Cypriánowi ale hldposti a neumělosti mé přičítati. 

X. 
Wáclaw Písecky. 

Domowem byl z Písku a narodil se 1. 1482. Wzdělání wyš- 
šího nabyl na universitě Pražské, kdež 1. 1501 přijal bakalář- 
stwí, 1. 1505 hodnost mistrskau swobodných, umění, načež sám 
na fakultě filosofické čísti počal. L. 1508 wywolen byl za dě- 
kana též fakulty. Řehoř Hrubý z Jelení odewzdal mu wycho- 
wání třináctiletého syna swého Sigmunda. S wychowancem 
odebral se M. Wáclaw do Wlach, jmenowitě do Benátek a 
Bononie. Zde hlawně studowal řečtinu , porownáwaje se 
zwláštním zalíbením formy řecké s českými. Přeložil řeč Iso- 

l ) glossy. 



42 

kratowu k Demonikowi, kterau z Wlach s pěkným přípisem 
poslal Řehoři Jelenskéinu. „Pochtěw k tobě, prieleli mému, něco 
také za dar poslati, ani wedlé bohatstwie mého, kteréhož ne- 
mám, ani wedlé slušnosti, kteráž by k tobě příslušela, ne 
wedlé zasluženie twého, ale podlé mé powahy ludiež i mo- 
žnosti, toto tobě, cožkoli jest, s ochotností aspoň a rád po- 
sieíám. Ačkoli když jsem prohledal ne k mému toliko učení 
ale i k twé, kterúž ty máš, chuti, nemohlt jsem nic příhodněj- 
šieho nynie nad toto poslati. Neb poněwadž učenic mé nynie 
w řečtině jest, twé pak usiíowánic již od dáwních časuow 
jest při zwelebení a množení českého jazyka , widěío mi se 
dosti zaslušné, abych tuto řeč Isokrala onoho, u Rckuow u 
wýmíuwnosti welmi znamenitého a utěšeného, z jazyku řeckého 
nynie w česko přeloženu tobě jazyku českého miíowníku a 
mstiteli (vindex) oddal. Aby také znal, w jakých mudrcích 
Sigmund twuoj již čítati muože, s jakým netoliko při wýmíuw- 
nosti ale i při ctnostech prospěchem. Učinil jsem toto také a 
z přednie téměř příčiny, abych se týmž během při učení mém 
cwičií, jako někdy i Crassus i Cicero i Plinius potom činil a 
Quintilian tak radí 5 přes to, abych zkusil, zdali český jazyk 
tak hojný jest, aby sám od sebe lauž wěc wyraíuwili mohl, 
kterauž by i Rekowé wypsali." Pohříchu zachwátila smrt 
M. Wáclawa prostřed studií solwa 30tiletého. Umřelt I. 1511 
w Benátkách, byw otráwcn. 

Překlad jeho wydal Řehoř z Jelení 1. 1512. Později wy- 
šel tiskem 1558 (w Prostějowě), 1586 (w Praze u D.Adama 
z Weleslawína, kterýž češtinu Píseckého pooprawil), 180 1 (od 
Krameriusa), 1818 (od Nejedlého), konečně 1853 (od Wácl. 
Rozuma w I. dílu bibliotheky staročeské). 

Z ííaporoenutedlnélio spisu Isokrata k Demonikowi. 

Aěkoliw při mnohých wěcech^ najmilejší Demoniěe, shledati muo- 
žeme, jak rozdílná dobří lidé mysl mají od té powahy, kteréž zlí lidé 
užíwají: wšak společné obcowánie obojích najzřetedlnéjie to okazuje. 
Při kterémžto zlí tu zachowáwají powahu, že přítomné toliko přátely 
sanují, dobří pak i podál od sebe rozlúcené milují. Nadto zlých spol- 
čeme welmi brzce se dělí, ale dobrých přátelstwie ani wéčně se ne- 
změní. Já pak za slušné maje, aby ti, kteříž po dobré powěsti stojie 
a cti sobě něco osobowati chtějí, dobrých, ale ne zlých, byli násle- 
downíci: tento spis muoj za dar k Tobě poslati umienil jsem, kterýž 
by byl za jistý duowod mého k tobě přátelstwie a znamenie toho, 
kteréž s otcem twým Hypponikem jmiewal jsem, obcowánie. Příleží 
zajisté to wýborně dětem, aby jako statku tak i přátelstwie otcow- 



43 

ského dědicowé byli, zwláště když widím, že i štěstie úmyslu mému 
jest nápomocno, i čas nynější welmi dobře se k tomu trefuje. Neb 
w tu chwíli, když ty po učení stojíš, já jiné učiti počínám; když ty 
ještě po múdrosti stojíš, já ty, kteříž k mudrowání jsú náchylní, cwičím. 

Kteřížkoli tehdy reci ty spisují, jimiž by přátely swé k něčemu 
napomínali, skutek zajisté dobrý před sebú mají; ale wšak ne okolo 
toho, což jest při mudrowání wýborné, se obierají. Ti pak, kteříž mlá- 
dencuom wnuknutie dáwají, ne čím by se w ozdobném toliko řečňo- 
wání cwičili, ale skrze kteréž by w mrawiech šlechetnější byli, tiem 
mi se zdají užitečnější býti swým učedlníkům, že onino toliko je k 
wýmluwnosti samé powykají, ale tito inrawy jich k lepšiemu naprawují. 

Protož my, ne abychom tě k řcčúowání ponaukali, ale radějie 
ku polepšení žiwota napomenuli: umienili siny nějakú radu sepsati, 
wedlé kteréž poznati by mohl, po kterých wěcech slušie ínládencuom 
dychtiti, kterých se skutkuow zdalo wati, s jakými lidmi obcowati a 
kterým během žiwot swuoj řiediti. Neb kteříž koli takowau w žiwotě 
swém cestau kráčeli, ti toliko práwě ctnosti dosáhnuti mohli, nad 
kterúž žádné zbožie ani wzácnějšie ani stálejšie nalézti se nemuože: 
ne krása, kteráž nebo s léty mijie nebo nemocí scházie; ne zhožie, 
kteréž zlých radějie nežli dobrých skutkuow jest podpal, když hojno- 
stí rozpustilost strojí a k neslušným rozkošem mládence popauzie; 
ani síla, kteráž s opatrností zajisté prospěšná, ale bez nie jest welmi 
škodliwá a, jakž tělu těch, kteříž jie jakýmžkoli cwičením hledie, 
jest k ozdobě, tak k opatrowání a řiezení duše jest k nemalé škodě. 
Ale ctnost, kterýmžkoli práwě w mysli se wkoření, tať sama se s člo- 
wěkem zstará; kteráž mnohem lepšie jest nad bohatstwie, užitecnějšie 
nad jakžkoli wzácné urozenie; tať sama, což jiným se widí nepodobné, 
činí podobné; tať před tiem, což lidu obecnému zdá se strašliwé, 
směle dostojí, kteráž léniwost potupuje, ale užitečnú práci wychwa- 
luje. Abychom pak snadně tomu porozuměli, wezměmy sobě za pří- 
klad Herkulesowy nesnáze, k tomu také i Theseowy práce. Ti za- 
jisté swými účinky tak slowútné cti sobě dobyli, že wěcnú památku 
swých dobrých skutkuow potomně pozuostawili. Ačkoli když i otce 
swého žiwot ku paměti sobě přiwedeš, domácí a welmi pěkný příklad 
mieti muožeš tohoto mého napomínáme. Kterýž tak žiwot swuoj spra- 
wowal, ne aby, oddada se na rozpustilosti tělesné, ctnosti zanedbáwal, 
ale tělo swé ku práci podrobowal, myslí pak swau při nebezpecen- 
stwí udatně se miewal; zbožie nemilowal, ale tak swého statku užie- 
wal duochoduow jako ten, ježto měl umřieti, tak swé opatrowal dě- 
dictwie, jako by měl wěcně žiw býti; ani chaterně swuoj obhajowal 
žiwot, ale dosti stkwostně i duokladně ') s přátely jsa kwasitedlný, kte- 
réž skrze ctnosti s sebau spřiezněné wiece sobě wážil nežli přirozené, 
znaje dobře, že jest což stálejšieho w přátelstwí přirozenie nežli práwo, 
mrawowé nežli rod, wywolenie než přinucenie. 

x ) nákladné. 



44 

XI. 
Mikuláš Ronác z Hodístkowa. 

Mikuláš Konáč, řečený též Konáček, latině Finitor, za 
mladých let byl písařem hor winičných, později knihtiskařem. 
Tiskárnu měl w domě „u štěstí" u Matky Boží nad lúží (in 
lacu), pak od 1. 1522 u bílého Iwa. Prwní jeho spis jest 
překlad středowěkého románu Beroaldowa „Gwiskard a Gissi- 
munda" (1507) 5 prwní kniha, klerauž i přeložil i wytiskl, pře- 
klad dwau rozmlauwání Luciánowých: Charon a Palinurus, 
Terpsion a Pluto (téhož roku). L. 1510 wydal překlad kro- 
nyky české Eneáše Sylvia (pozdějšího papeže Pia II.) s obrazy 
na míru hrubě do dřewa řezanými. Z tiskárny Konáčowy a 
prací jeho wyšly 1. 1515 prwní nowiny jazykem českým o 
sjezdu cis. Maxmiliána I. s bratry králowskými Siginundem pol- 
ským a Wladislawem uherskočeským we Wídni, dwa spisy 
proti jednotě bratří českých a Zrcadlo sw. Crhy, rok potom 
překlad Eneáše Sylviowa spisku „O štěstí i diwný i uži- 
tečný sen." 

W odměnu za zásluhy swé o literaturu českau powýšen 
byl 1. 1516 do stawu wládyckého i přijal predikát „z Hodíšť- 
kowa", narážeje tím na jméno slawného msecéna swého Jana 
Hodějowského z Hodějowa. Zanechaw tiskárny, stal se 1. 1523 
místosudím dworským. Při Wltawě wystawěl si tuskulum, jež 
Skrownětínem nazwal. Z té doby počítá se proměna w pra- 
cích jeho literárních* Kdežto we starších spisech welice zápasí 
s jazykem, snaže se, co latině psáno, wyjádřiti po česku : nyní 
již zjewný jest pokrok co owoce dlauhého cwiku. W řadu 
těchto dokonalejších plodůw náleží Prawidlo lidského ži- 
wota (1528, 1600). Jsau to knihy tak nazwané Keliah a 
Dimnah půwodně indické, odtud do jiných jazjlíňw přeložené, 
w nowější pak literatuře pode jménem bajek Bidpajowých 
známé. Kniha o hořekowání a naříkání sprawedlno- 
sti, králowny a paní wšech ctností, od Konáče půwodně 
sepsaná, „opus", jakž Balbin dí, „eruditione divina et humana 
plenissimum." Sprawedlnost prochází tu wšecky stawy a, pra- 
wých ctitelůw nikde nenalézajíc, nad tím hořekuje. Hra rykmy 
a písněmi sepsaná Judith wdowy přeložená z němčiny 
a Hra pěkných průpowídek od Boccaccia. Tyto tři po- 
slední spisy 1. 154 7 wydal po smrti Konáčowě Bohuslaw z 
Hodějowa, připsaw je strýci swému Janowi, kterémuž je sám 



45 

Konáč přípisein od I. 1545 byl wěnowal. Konáč umřel dne 
3. Dubna 1546 i pochowán na Malé straně w, Praze u sw. 
Jakuba w zahradách. 

1. Z překladu kroniky české Aeneáše Silvia (Pia II.). 

Přemystai, třetím kniezeti českém. 

v Libuše na sněmu , když přítomné množstwie widěla: „Jáť wám, 
dí, Cechowé, jakož ženám obyčej jest, panowala; žádnému jsem, což 
jeho bylo, nebrala; máteř jste měli, ne panie. Ale wám jest mé spra- 
wowánie newděcné. Obyčejem lidského wtipu se mnú nakládáte : 
nicť se dlúho nelíbí ělowěku: milostiwého a sprawedliwého kniežete 
žádají lidé wiece nežli snášejí. Buďtež tehdy mého saudu prázdni. 
Muže, kterýž by nad wámi panowal a kterýž by podlé swého zdánie 
hlawy waše súdil, jakož jste žádali, dám. Jdětež, kuoň muoj bielý 
osedlajte a, na pole široké přiwedúce, swobodného a prostého tu nechtě, 
jdúce po něm, kamž by koli šel. Poběhneť kuoíí nedaleko a potom 
se před mužem zastawí, an na stole železném jie. Tenť mně man- 
želem bude, wám kniežetem." Příjemná řec sněmu byla. Puštěn jest 
kuoň, deset tisiec krocejí zběhl, potom u řeky Bieliny před worácem 
se zastawil, jménem Přemyslem. Jdúce po něm panstwo a lid obecný, 
když stojícieho koně a k woráci se lísajícieho widěli, přistúpiwše blíže: 
,Zdráw buď dobrý muži, řekli, kteréhož nám bohowé dali kniežetem. 
Wypřež woíy a, wsedna na kuoň, s námi pojeď. Libuše tě mužem, 
česká země kniežetem žádá!' 

Pole worati, stáda pásti, lodí sprawowati, tkáti, šíti, stawěti 
mnozie, že neumějí, prawie: purgmistrstwie w městech "wésti, králem 
býti, lidem a národóm panowati (ješto to přenesnadné jest) žádný 
neprawí, aby jemu to od přirozenie dáno nebylo, a ac mnozie buďto 
nenáwistí práce buďto milostí prázdnosti od podáwaných králowstwí 
se zdržowali: Přemysl, ačkoli sedlský, posly dobrotivvě přijal a že 
učiniti chce žádost jejich, odpowěděl. 

Takowáť jest smrtedlným panowanie žádost 5 žádný sebe králow- 
stwie nehodným neprawí. 

Wypřežení Avolowé (jakož básniwá jest každá starost) wyzdwí- 
ženi w powětří býti se prawí a w jeskyni přewysoké skály se skryli 
a nikdy potom widěni nebyli. Osten pak, kterýmž wolowé bodeni byli, 
w zemi wstrcený hned rozkwětl a tři léskowé wětwe wydal, z nichžto 
dwě hned uschly, třetí w strom wysoký téhož kmene zrostla. Nepřijí- 
mám k sobě té wěci w jistotě; u kronikářuo to wyhledáno buď. Widěl 
sem wšak mezi priwilejimi králowstwie list Karla ciesaře římského 
ctwrtého, ciesaře Sigmunda otce, w němž se to za prawé pokládá, a 
té wsi obywatelé, w kteréž se to státi prawí, swobodú se darují, aniž 
wiece daní dáwati nuceni býwají nežli wořechuo téhož stromu malú 
mierku. Ale aniž mi Karel wieru činí. 

Přemysl tehdy uslyšaw poselstwie, obrátiw radlici, chléb a sýr 
položiw, jako. by cestu welikú činiti měl, pokrm přijal. Ta wěc 
úmyslu Cechuo posilnila, stuol železný, o kterémž Libuše byla před- 
powěděla, na radlici poznawše. Bojíce se ? okolo něho, když jedl, 



46 

stáli; když pojed}, na kuoň wsadili a pospiešiti rozkázali. Na té cestě, 
co by chtěl' osten rozkwěttý, otázali se, proč by hned dwě wětwi 
uschly. On, kterýž uměniem wěštstwie se stkwět, že hy se jemu tri 
synowé naroditi měli, řek*, z nichž by dwa před léty zhynula, třetí 
by ušlechtilý plod wydal. A kdy by byl wšecko pole před powo- 
láním zworal, že by rod jeho po meči wěcně králowal. Ale poně- 
wadž by před časem k němu přišli, ta naděje odjata jest. Otá- 
zán jsa, proč by střewíce z dubowých kuor učiněné s sebú nesl: 
K chowánie, odpowěděl na Wyšehradě a k okazowánie potomním, 
aby znali wšickni prwního, kto jest mezi Cechy kniežetstwie přijat, 
že jest z rolie byt powolán a aby nepýčhat, kterýž by z poníženého 
štěstie k králowstwí wstúpit. Schowaní střewíci dlúho mezi Cechy 
nábožně ostřiháni byli a od kněží chrámu Wyšehradského před krále 
nošeni, když příprawa korunowánie wynášína byla. 

Když na Wyšehrad přijet Přemysl, náramnú přízní lidu a pocti- 
wostí přijat jest a Libuši sobě manželsky pojat. Aniž dlúho meškat, 
Pražské město přiekopem a zdí obehnat. O kteréhožto jméno když 
ruoznice byta, rozkázala Libuše, s kterýmž by se řemesníkuo najprw 
potkali, otázati se toho, co by dělat a od prwního stowa jeho nazwati 
město. Otázán jsa tesař jeden, práh dělati, odpowěděl, a odtud městu 
dáno jest jméno. Ale proměniwše stowo, potomci Praha říkají. Potom 
práwa ustanowena jsú, kterýchžto Cechowé dlúhý cas užíwajíce, 
wtast w pokoji a w prázdnosti jsúci, zbožím se rozmnožila. A Libuše 
hrad Libice ustawěla nedaleko od Labe řeky, kterýžto jie po smrti 
hrobem byl. Kterážto když umřela, kniežetstwie na samého Přemysla 
spadlo, kteréž za žiwota ženy swé radu její najwiece sprawowal. 
Ženská mocnost, kteráž za nie mnoho mohla, pominula jest. 

2. Z prawidla lidského žiwota. 

1. Byl nějaký služebník u jednoho krále, jemuž dáwáno na 
každý den k jeho žiwnosti z kuchyně králowské jídlo a nádobka 
medu. On sniedat waření a med schowáwal w jednom saudku, za- 
wěšeném nad hlawau lože swého , až by byl plný, ješto byl med 
welmí drah těch dní. Jednoho pak dne, když jest ležel na swém loži, 
pozdwih hlawy uzřel med wisící nad hlawau. Zpomenuw, že medu 
přiskakuje, řekl jest w srdci swém: Až bude saudek tento plný, 
prodám jej za jednu hřiwnu stříbra , za kteréž sobě kaupím deset 
owec, a ty když we čtyřech létech se rozmnoží, bude jich čtyři sta. 
Tehdy za každé čtyři owce kaupím kráwu aneb wola a k tomu 
dědinu; pak i kráwy se rozmnoží telci a jalowicemi. Telcuow nechám 
sobě k dělání dědiny. Krom toho, co užiwu mléčným a wlnau, roz- 
plodí se dříwe druhých pěti let stáda má tak welmi, že budu míti we- 
liké zboží, a budau mne wšickni míti za bohatého a poctiwého. Usta- 
wím sobě pak weliká a krásná stawenie nade wšecky mé sausedy a 
přátely, tak že wšickni o mém bohatstwí mluwitt budau a mi poctiwost 
činiti. Zdaliž to nebude utěšená wěc? Potom pojmu ženu dobrau, 
urozenau, kteráž mi i syna urodí urozeného, šťastného i Bohu líbez- 
ného. I bude ruosti w učení a ctnosti, a zuostawím sobě skrze něj 
dobrau paměť po swé smrti. Ano trestati ho budu na každý den, 



47 

jestli že by se mému protiwil uěení, a nebude-li mne poslušen, budu 
ho práti tauto holí. I zdwiht huoí, jako by ho bil, uhodil w saudek 
medowý a rozbit jej, i wytekl med na hlawu jeho. 

2. Času zimního jedné noci přestudené wyšta liška , aby sobě 
pokrm spuosobila. Když přišla k turyni 1 ) jedné, uslyšela jest kohauta 
na stromu zpiewati. I pospíšiwši otázala se ho : Kohaute, proč zpiewáš 
w této temné a studené noci? Odpowěděl kohaut: Oznamuji den, kte- 
rýž od přirozenie čiji hned přijíti a wšem ho mým zpěwem zwěstuji. 
Řekla liška: Z toho znám, že něco prorochtáe Božího máš. I slyše to 
kohaut, zradowal se jest a opět počal zpiewati. Liška pak hned po- 
čala tancowati pod stromem a skákati, a když se kohaut optal, proč 
by skákala, odpowěděla: Widím tě múdrého zpiewati, i hodnět já mám 
plesati, ježto s radujícími se radowati se máme. A dále die: ko- 
húte, knieže wšeho ptactwa! netoliko obdařen jsi, aby w powětří, ale 
také na zenn jako prorok swé proroctwie wšemu stwoření zemskému 
zwěstowal. najšťastnější! neb nade wšecky tebe přirozenie ozdobilo. 
Sstupiž, abych s tebú w towařišstwie wešla, a pakli toho příti ne- 
rácíš, nechať aspoň políbím korunu twé slawné hlawy, abych mohla 
Heci: Políbila jsem hlawu najmúdřejšího kohúta, kterýž nese korunu 
sám ze wšech ptákuow. I slyše to kohút sstúpil jest, duowěře pochle- 
benstwí liščímu, a schýlil hlawu lišce, kterúž uchwátiwši, snědla ko- 
húta a hlad swuoj odehnala. I řekla > Hle, nalezla jsem múdrého beze 
wší opatrnosti. 

3. Některaký holub maje hniezdo na wysokém stromu, když 
odchowáwal swé mladé, přicházela jest k němu liška a stáwajíc pod 
stromem pohruožky činila, dokudž jí swých holúbátek nesmetal pro 
zachowání wlastního žiwota. To wida wrabec, obýwaje proti holubu, 
přistúpil k němu řka: Radím tobě, když se wrátí ona a mluwiti bude 
takowá slowa tobě, odpowěziž jí: Učiň jakž chceš; nebo budeš-li 
chtíti wstaupiti ke mně, já hned odletím, wezma mladé s sebú. S tím 
wrabec odšel. Po čase přišla zase liška wolajíc na holuba podlé oby- 
čeje a holub jí odpowídal, jakož mu wrabec poradil. I tázala se liška: 
Powíš-li mi, kto jest tobě tak radil, nechámť holúbátek twých. Řekl 
holub: Wěziž, že wrabec, kterýž bydlí u řeky, tu mi dal radu. Liška, 
nechawši holuba, šla jest k wrabci a wece: Když na twář ti wítr 
wěje, kde schowáwáš hlawu swú? Aon: K swému zadku. Die liška: 
Když pak wětrowé na tebe odewšud wějí , kdež tehdáž skrýwáš 
hlawu savú? Powěděl wrabec: Pod křídly swýnii. A ona opět: Kte- 
rakž to muožeš učiniti? Zdá mi se, že prawdy nemluwíš ; ale umíš-li 
to spuosobitij podobného tobě jsem newiděla. Tehdy wrabec, chtěje jí 
to ukázati, schowal hlawu pod křídla, a liška ho uchwátila řkúci: 
Uměl si holubowi raditi, a ne sám sobě — i sežrala ho. 

4. Byl nějaký mysliwec, kterýžto když wyšel jeden den s swú kuší 
a střelbu na tów do lesa, nedaleko od města potkal jelena. I postřeliw 
jej, zabil ho a, wzaw jej, wracowa! se do domu swého s ním. Když 
byl na cestě, potkal se s ním diwoký wepř a, oddaw se naň, chtěl 
ho zahubiti. Mysliwec wida to, složiw jelena s ramenu swých, střelil 
na wepře a uhodil ho w srdce. Wepř pak z přílišné raněnie bolesti 

x ) Dwiír, slalek (praediumj. 



48 

oddal se na člowěka a rozedřew swými zuby břicho jemu, usmrtit 
jej. Potom když tudy set wlk, uzřel: wepře, jelena a člowěka umrlé, 
i zradowal se jest, mluwě w srdci swém: Mámť jistě schowati wše- 
cko toto, jež jsem nalézt, aby mi se chowané hodilo pro časy potře- 
bné, aniž chci dnes okusiti čeho; ale dosti budu mieti nynie pohtoze 
tětiwy kuše této. I pristúpiw ke kuši, počat htodati tětiwu, kteráž se 
spustí wši, w náhtosti ho udeřila a zahubita. 

Nenie dobře, wždycky hromazditi zbožie a neužíwati ho. 

5. W domě nějakého sprostného muže bydlet had. Zdáloť se 
muži i ženě jeho, že jest weliké štěstie, když had s nimi bydlí, a to 
také za obyčej té wtasti byto. W jednu pak neděli muž postat čeleď 
swú s ženu do kosteta a sám zuostat na tuožku, neb ho hlawa boleta. 
Když byto ticho w domu, had wyšet z diery, ohlédaje se wuokol. Muž 
pak nechat dweří nedowřených proti ohni, a had wida, že žádného 
doma nebyto, wčinil ocas do hrnce, w němž wařita žena jídto u ohně 
a napustiw jedu, odšet do diery swé. To když hospodář uzřet, wstal 
jest a zakopat hrnec s týmž wařením do země, aby žádný od toho 
jídta nemocen nebýt. Když pak přišla hodina uložená, že had hledat 
pokrmu, kterýž žena často jemu dáwata, toť hle muž s motykau stát 
u diery, cekaje wyjití hadowa. Pamětliw jsa na účinek swój, zdwiht 
had htawu a okolo hledět, i poznaw, že muž chtět ho udeřiti, utekt 
a z domu se wystěhowat. 

Po několika dnech žena domtauwata muži, aby se s hadem smí- 
řit a nenáwist swú odložit. K čemuž jest muž swolit. I šet k dieře 
a zawotat hada, prawě, že se chce s ním smířiti. Had ale rekt: IŠikdá 
nebude napraweno mezi námi přátelstwie naše; neb když zpomeneš 
na účinek mój, kterak jsem jedu k otráwení twému a čeledi twé do 
hrnce napustit; též když já zpomenu, jak jsi ty s motyku k udeření 
mne čekat beze wší lítosti: i hned nebude moci státi přízeň mezi 
náma, a protož lépe jest, aby každý sám bez druhého obýwat. 

6. Byt jeden chudý kupec, kterýž mět tisíc liber železa, a když 
chtět odjíti přes, pole, složit železo u nějakého známého swého, aby 
mu schowat, i odšet. A když se wrátit po času, požádat železa od 
přítele swého. Kterémuž odpowěděl: Položit jsem železo twé w jed- 
nom kautě domu i snědly je myši. Ale on prodat jest železo a pe- 
níze projedl a utratit. I řekl jest kupec: Nikdá jsme neslyšeli, aby na 
swětě byto zwíře, kteréž by lámalo železo, a nyní pak snědly je myši. 
Ale wšak nic nedbám, když jediné Buoh tebe od nich uchowal a ne- 
učinily tobě nic zlého. On pak radosten jsa tú řečí, kterúž slyšet od 
něho, prosil, aby s ním jedl ten den a položit čas přijití swého. Když 
pak odcházel od něho kupec, wymysliw chytrost,' wzat pachole jeho, 
jež ukryt w domu jednoho známého. A když se wrátit k obědu, řekl 
ten, kterýž ztratil syna: Widěl-li syna mého? Jemuž on odpowěděl: 
Dnes před twým domem widěl jsem ptáka hawrana, kterýž uchwátil 
pachole: newím wšak, byl-li syn twój. Otec pak, když to uslyšel, 
zwolal a mluwit lidem tu přítomným: Slyšeli-li jste kdy to, že hawrani 
uchwacují děti? I odpowěděw kupec řekl: Takt jest; země, jejíž myši 
sniedají tisíc liber železa, hodnat jest, aby její ptáci brali děti. Ale 
ten, jenž jest wzal železo, porozumět tomu i řekl: Wrat mi syna 
mého, a já wrátím tobě železo twé. Což se i stalo. 



49 



3. Z Judit. 
Actus secimdus scená V. 

Israhel, Sara, Malchos, Ráchel, Abdon, Osias. 

Israhel: Ach Bože mocný, popaťriž s wýsosti 
A neodwracuoj od nás swé milosti; 
Wiz, kterak se již od žízně trápíme, 
A že sme tebe rozhněwali, wíme. 
Nestojte, jak sme uwedeni w hoře! 
Lituoj toho a suď ty to sám, Bože. 
Pokoje jste s Assyrskými nechtěli, 
A že je k wuoli připrawíte, mněli: 
Již toho budem litowati mrúce ; 
Neb známe, že jest nás Buoh dal- w jich ruce, 
Ješto žádné pomoci již nemáme. 
Ze před jich očima zhynem, to známe, 
Od žízně takowé příliš těžkosti, 
A strach také meče jich ukrutnosti. 
Ale swolejte rychle lid w hromadu, 
Zdali bychom jakú nalezli radu, 
Holofernowi se na milost dali, 
Jeho za žiwoty naše žádali. 
Nebť by lépe bylo tak žiwu býti, 
Nežli ztrápeným od žízně zemříti 
Neb se dáti ukrutně zamordowati; 
Lépe bylo by nám jim se poddati, 
Raději než mordowati widěti 
Od nepřátel ukrutně ženy, děti. 
Ach nestojte, auweh, my bídní lidé! 
A nebyli bídnější nikdá židé, 
Ani jest to kdy slýcháno od wěkuow; 
Nepřiházeto se to našim předkuom. 
Běda nám opowrženému lidu, 
Kterakú na nás dopustil Buoh bídu. 
Ze to pak pro naše hříchy trpíme 
A pro wýstupek z sprawedlnosti, wíme. 

Bychom Holofernowi město dali, 
Zda bychom tak při swých hrdlech zuostali 
A nebyli od meče zmordowáni: 
Toť jest wprawdě zdání mé, milí páni. 
Sára. Ze již zhynuti máme, milý Bože, 
A uwadnúti bez wody tak skuoře, 
Mohlo to býti, jinak předse wzíti, 

Té bídy ujíti. 
Kdy bychom města tak nezawírali, 
Co nese wéc ta, pilně znamenali, 
Byla by woda w městě, a nehoda 

Minutá škoda. 



50 



Malchos. Není-liž žalostiwá ach naše příhoda, 
Ale příliš teskliwá, ale wěru zhoda; 
Neb jsme již prohřešili, těžce prowinili, 
Odstúpiwše od rádu, přišli jsme ku pádu. 
Nelze než město dáti již nepřáteluom w moc 
Aneb k Tomu wolati našemu za pomoc, 
Zdali by se slitowa* nad námi w bídnosti, 
Wyswobození nám dat, pohlede s wýsosti. 
Ráchel. Wěcný Bože, buď tuženo, 

Ze twé stwoření tak súženo! 
Wodu musí kupowati, 
Strach jest horšího cekati; 
A nato muože přijíti, 
Ze jí i tak nebudem míti, 
A tak žízní uswadneme, 
Potom od meče padneme. 
Takowý jest nedostatek, 
Želej, Bože, nebožátek. 
Abdon. Pane Bože, wíme, že jsme zhřešili 
S otci swými a těžce prowinili, 
Z zúfalstwí bohuom cizím jsme slúžili, 
Tak tebe těžce k hněwu popudili: 
Ale wšak se k tobě zas utíkáme, 
Tebe za milost a pomoc žádáme; 
Neb ty si wždycky milosrdný pán, 
Protož, ó Bože, budiž milostiw nám. 
Tresci ty nás sám, neb se w hříších známe, 
Z kterýchž se twé milosti wyznáwáme, 
A nepoddáwej nás w ruce pohanské, 
Ať se nerúhají tobě a řkúce: 
Hle, kteraký jest to Buoh izdrahelský? 
Mocnější Nabochodonozor syrský. 
Oziáš pláce. Ach moji milí přátelé, já powím, 

Mějte strpení za pět dní; neb to wím, 
Ze pomoc w ten cas od Boha poznáme, 
Když ho srdečně wšickni požádáme; 
Neb se snad nám lépe tak muože státi, 
Nežli bychom uměli požádati. 
Pakli nás ta naděje mine, chybí, 
Učiníme tak, kterakž se nám zlíbí. 

Actus quintus scéna penultima. 
Chwalozpěw Juditin. 

Chwaltež již Pána Boha bubnujíce, 
Traubíce, chwalte ho i zpíwajíce, 
Kterýž jest swú přenesmírná mocí 
Lid swuoj sprostit nepřátel této noci. 
A nowú písničku jemu zpíwejte, 
Weseli jsauce, radostí plesejte, 



51 



Tak wzýwajíce swaté jméno jeho, 

Pána, jenž skrocuje pýchu každého. 

A prawte, že jesti jméno jeho Pán, 

Protože lidu sivému pomáhá sám. 

Muože od nepřátel wyswoboditi, 

Mocný jest též wšecky pyšné skrotiti. 

Neb Assur silně přitáhl od puolnoci 

Z těch hor studených s welikú swú mocí. 

Jeho síle ívody newystaěily, 

Mnohé země také mu těsné byty. 

Ten hrozil, že chce zemi mú spáliti 

A nižádného na ní nežiwiti, 

Prawě, že pořád bude mordo wati 

A žádného žiwa nechtěje nechati. 

Ale sám Pán Buoh náš ten wšemohúcí 

Přediwně skrótil jeho žádost wrúcí, 

Daw jej w ruce jedné chaterné ženy, 

Aby znali, že každý jest ničemný 

Clowěk smrtedlný, cerw, dým, také pára : 

Aby mu wždy byla wzdáwána chwála. 

Já sem mdlá welmi mocného zabila, 

Pěkností swú i hlawy ho zbawila. 

Raucho sem smutné wdowské proměnila 

A \v swětské oplzlé se připrawila; 

Twáři swé drahú mastí pomazala, 

Zdali bych ho tak cistě oklamala; 

Wlasy také pěkně sem ozdobila, 

A tak sem srdce jeho oslepila. 

Naposledy pak toho sem dowedla, 

Sfawši mu hlawu, z swěta sem jej swedla. 

Protož se mají čeho obáwati 

Perští, Medští a ocekáwati; 

Též Nabochodonozor ten pyšný král, 

Slušné jest, aby se, že clowěk jest, znal. 

Pokorní pak také opowržení 

Příklad mohu míti, prawé naučení, 

Že Buoh pokorným wždycky milost dáwá, 

Nad nimi ruku drží, jim spomáhá wá. 

Pacholata Syrské mordowala 
A je co howada před sebau hnala. 
Takť se stáwá těm, kteříž w moc úfají, 
Nad žhvým Bohem se zapomínají. 
Zeť býwají tak z země wyhlazeni, 
Od Pána Boha k hanbě přiwedeni. 
A protož mu wšickni chwálu wzdáwejme, 
Wítězitelem jeho wyznáwejme. 
Wšickni spolu též radostí plesejme 
A wesele nowú píseň zpíwejme : 



4 * 



52 



Bože, otce nebeský, králi nejmocnější, 
Tys swuoj lid izraelský, tobě nejmilejší, 
Ráčit wyswoboditi z těžkého trápení, 
Od nepřátel zprostiti, daw jim potěšení. 

Neb žádný odolati nemuože twé moci, 
Ani co wykonati, mysle we dne w noci. 
Musit Wždy poddán býti, ustúpiti swého, 
Nechce-li pádu míti, zahynutí zlého. 

Neb skaty, hory, more twú moc poznáwají, 
Náš wšemohúcí Bože, tebe wyznáwají. 
"Wšecko také stwoření tobě chwálu wzdáwá, 
Bez tebe nicímž není, samého Boha má. 
U tebe přijímání osob nižádného 
Není a wybírání; přijímáš každého, 
Kohož upřímného znáš, jenž chodí w sprostnosti, 
Tomu swú milost dáwáš, zprošťuješ těžkosti. 

Obět pak wzácna není bez sprawedlnosti ; 
Neprospíwá modlení, nebude-li ctnosti, 
Pokoje wíry swaté, lásky a swornosti, 
Milosrdenstwí také: marné to wše dosti. 

Neprospíwá poznání Boha jediného 
Jistě bez milowání z srdce upřímného, 
Ani krásné mluwení, zákona dospělost: 
Nebude-liť plnění, wšeckot jest nepra wost. 

Chceme-li, ať nám pomáhá Pán Buoh w zarmúcení, 
Úrodná léta dáwá, uchowá trápení, 
Nepřátel, moru, hladu: choďme w sprawedlnosti, 
A tak ujdeme pádu, trápení, těžkosti. 

4. Ze Hry pěkných přípowídek. 

Když Chudoba na rozcestí seděla 
A rozličné wěci na mysli měla, 
Zwláště o přílišné swěta marnosti 
A newýmluwné lidské neprawosti 
Sama s sebau sedíci rozmlauwala, 
Prawěci, že wýborně udělala, 
Opustiwši swět a jeho marnosti, 
Wšecka se oddala bohomyslnosti. 
A když tak sama s sebú rozmlauwala: 
Tudy náhodau paní Štěstí šla, 
Nádherně příliš pyšně připrawená 
Jako bohyně ta Diana slawná. 



53 

Kteráž, berúce se krásně w tu dobu, 
W nenadále tu uzřewši Chudobu, 
Hned se jest jí přezchytrale zasmála 
A, to učiniwši, předse se brala. 

Chudoba p o w s t a w š i : 

Pročež mi se, bláznice, posmíwáš 
A proč ze mne sprostné swé žertícky máš? 
Nemuožeš-liž předse cesty konati 
A mne při pokoji tuto nechati? 

Štěstí. 

Diwíni se twé takowé churawosti, 
A žes slepá, prašiwá, žlutá dosti, 
W té kytlici, sedíš tuto ztrhané, 
Napoly nahé diwím se odrané etc. 

5. Z Hořekowání Sprawedlnosti. 

sedmeru swobodných uměuí. 

Ze by swobodná umění welmi užitečná byla k učení mládencuow 
a potřebni jich spuosobowé, žádný zdrawé mysli nepochybuje. Kte- 
rýchž sedm w poctu jest a w dwa spuosoby se dělí. Neb prwní 
troje prwotné umění slowe neb prwní učení základowé, totiž 
grammatika literná, dialektika prawdomluwná, rétorika křtal- 
tomluwná. Ale ctwero jiné, totiž hwězdářské, zpěwácké, po- 
cetnářské a měřické, ucitedlné slowe; neb skrze jistá ukazo- 
wání ucí. 

Slowau pak ta sedmera umění swobodná z trojí příčiny. Prwní, 
aby se dělila od jiných neswobodných, jako od řemeslných a jiných 
služebných umění, kteráž proto sau neswobodná, že se řídí k tělu, 
ale duši a rozum zle spuosobují. Ona pak swobodná prwotné řídí se 
k duši, kterúž spuosobnú činí k užíwání a obírání s ctnostmi mra- 
wnými a rozumnými neb k užíwání naj dokonalejší ctnosti, kteráž jest 
šťastnost. Z čehož domyšlena býti muože jiná najwlastnější pří- 
čina, proč slowau umění swobodná, totiž, že clowěk podlé nich 
a skrze ně wzděláwá se podlé rozumu k wýbornému konci, jako 
k obírání s cnostmi mrawnými a rozumnými neb k obírání doko- 
nalé šťastnosti, kteráž jest přemy slující. Kdož pak takowých wěcí 
wyhledáwají, přirozeně sau swobodní, že nejsau služební, poněwadž 
rozum mají; a protož práwě umění ta swobodná slowau. Prawím 
wšak, že užitečné i chwalitebné jest, zanepraždíiowati se někdy swo- 
bodným uměním, jichžto poznání řídí k obírání powýšenějších učení 
až do jistého cíle. Ale ustawicně obírati se s nimi, mnohokrát škodné 
jest; neb ustawicné pílení jich odtahuje neb naprosto neb z strany 
od užíwání ctnosti mrawní. Ale třetí příčina jest, proč swobodná 
slowau, že swobodných, to jest, schopných a cwicných myslí hledají, 



54 

protože wtipně o příčinách wěcí učí a o těch mnohokrát, kteréž od 
rozumu daleké' sau. Jiná příčina jest, že za staro dá wna toliko swo- 
bodní, to jest urození učili se w nich, ale obecní a neurození učí- 
wali se řemesluoin pro dospělost dělání. Neb tělesná díla wíce náleží 
obecním, prázdnost pak a učení zšlechtilým, podlé Hugona. 

Ale již o prwním umění, totiž grammatice, a o druhém 
dialektice mluwiti budeme; o rétorice pak potom hned oznámíme. 
Slowúť tedy ta tři umění prwotinná, neb při prwních liter počátcích 
záleží, ješto skrze ně neb o srownáwání řeči neb o ozdobě neb také 
o prawdě a falši w řeči wyhledáwáno býwá. Prwní tedy gramma- 
tika od liter, podlé Alfarabia, jméno wzala, kteráž matka jest jiných 
umění. Byla jest pak příčina a spuosob nalezení jejího, že, když lidé 
nepořádně a podlé swé wuole bez umění mluwili, z toho přicházelo, 
že nedobře zdání swá wyslowowati, ale i nedobře poslúchající rozu- 
měti mohli. A protož pečowali múdří ty nespuosoby odjíti i wydali 
spráwný mluwení spuosob, jednosworný zajisté a pořádný, aby wsecka 
zdání lidská, též i wsecka učení skrze to umění příhodněji a swobo- 
dněji poznána a naučena byla. 

Ale ačkoli užitečné a potřebné umění grammatiky bylo, kterýmž by 
wšak spuosobem mezi učeními se počítalo, mnozí pochybowali, proto 
že grammatika toliko mluwení spráwné řeči dáwá, ale řeč pomíjí, 
umění pak jest zuostáwajících wěcí. Přidaj i to, že toto umění cwi- 
čiti jazyk ne mysl umí, ani rozum sprawowati ale rty, a tak bude, 
že ne pro sebe ale pro jiné nalezeno jest, a protož přístroj umění 
raději nežli umění, podlé některých, slauti muože. 

Loika druhé jest swobodné umění, kteréž rozumné slowe, nebot 
ono wyprawowati, otazowati, odpowídali, prawé wěci od falešných 
rozeznáwati a duowtipně hádati se učí. Potřebné jistě a užitečné umění, 
neb podlé Hugona skrze ně duowtipnými námětky tejná prawda na- 
lezena býwá! Příčina pak nalezení jeho welmi náramně potřebná byla; 
neb když by fysikóm mnohá nastáwala domníwání a odpornosti, ulo- 
žili sau maudří o spuosobu hadrowání umění wydati; neb sau wi- 
děli, že by nemohlo se snadně dojíti k jistotě některého umění bez 
dospělosti hádání. K naučení toho umění Salomaun, wšech najmúdřejší, 
w příslowích napomíná, když nás pobízí, abychom rozuměli řečem 
opatrnosti a zchytralostem slow, též také podobenstwím a zatemněné 
řeči i powěděním maudrých, spolu i pohádkám: kteréž wšecky wěci 
(jakož Jeroným dí) loikářuow a řečníkuow sau. Ale i Augustin proto 
mezi jiným uměním loiku wychwaluje, že cwičnější a ostřejší činí wtipy. 

Ale jistě, jestliže se dialektiky užitek, jestliže konec spatřuje, 
owšem najdeme, že raději wtip marně trápí nežli užitečně ostří. Neb 
jestliže i spoluhádajícího přemuožeš, ne užitku ale slow listí dosá- 
hneš. Protož Řehoř dí: Loikářské hádání co jiného jest nežli slowy 
se hadrowati a posluchače přewraceti; nebt zle užíwají toho umění 
mnozí, když úfáním křiku slow prawdě se protiwí. Také kdožkoli 
tím učením se obíráš, musíš swárliwě mluwiti, cožkoli prowésti ne- 
muožeš. Neb (jakož dí Augustin) potwrzowání bere od člowěka, což- 
koli nemíwá se z prawdy. Ale i to prawé jest, že často přílišným 
hadrowáním potracena býwá, když se wyhledáwá, prawda; což dosti 
bolestné jesl, že to, což ku pomáhání prawdy ustanoweno jest, to k za- 



55 

temnění a zakrýwání jí lidskú prací naj pilněji se wyhledáwá. Protož 
Augustin prawí, že jest zlé umění hádání a chlípnost krykowání ')? 
kteréž warowati se napomíná. 

Rétorika třetí jest swobodných umění, tak jméno waná jako 
ozdoba mluwení, podlé Alfarabia. Neb jakož se skrze grammatiku dobře 
mluwiti učíme, tak skrze rétoriku to ozdobně wyprawiti, což jsme se 
naučili. Z kteréž wěci najwětší příčina jejího nalezení se bere, podlé 
Hugona. Jestit tedy toho umění najwětší síla — náramná chwála. 

Neb, jakož dí Seneka, weliká wěc jest wýinluwnost, ani se 
ještě komu přihodilo, aby wší dosáhl: dosti šťastný jest, kdož w ně- 
které straně její přijat jest. Ta jistě ozdoba jest jiných umění, neb 
(jakož mluwí Kasiodorus) cožkoli w jiném učení se začíná, od tohoto 
pod okrasau se wynáší. Protož se w Eklesiastiku píše : Trauba a žal- 
tář činí lahodné znění, a nad obé jazyk sladší. A opět: Plást strdi — 
slowa zřízená. A opět napsáno jest, že maudrý w slowích swých 
potwory ukrotil. Ale jistě umění to mnohé sklaniáwá, když swé ná- 
sledowníky mluwiti ucí a wyucuje lahodně slowa stawěti, neužitečně 
smysliti. A když se slow lahodnost hledá, prawá w řeči maudrost 
potracena býwá. A ó by takowá dnes byla lidí práce k dobře a bla- 
hoslaweně žiivu býti, kteraká ozdobně dobře a pořádně mluwiti! 
Protož Firmianus Lactancius : ó by tak mnozí dobře činili, kterak mnozí 
dobře mluwí! 

Mathematská pak umění, totiž naucitedlná, slowú, že 
skrze jistá okazowání mírnosti ustawicné ucí. Ta umění filosof k me- 
taphysice přičítá, a s ní se srownáwají; neb též směřují k mírnosti 
ustawicné, než rozdílné. Ale že té mírnosti spuosob rozličný jest, neb 
aspoň ctwerý, a protož ctwero jest umění niathematské. Prwní a naj- 
znamenitější jest při wyměřowání wšech nebeských těl w sobě 
a mezi sebú skrze dělení a míry jedněch k druhým. Jiný jest spuo- 
sob podlé slyšení při zwucích a hlasích; neb lidská drzost, widúci 
w zwucích potěšení, wyhledáwala příčinu toho, aby sobě mohla ta- 
kowé kratochwílení skrze umění činiti a spuosobiti, jakož Boecius w 
prwních Musicae: Protož učila spuosob hlasuow pod jednu swornost 
a znění zwukuo spojowati, a pod jednu mírnost poctu přiwoditi ; a 
tu mírnost zwukuo jmenujeme musikau. Třetí spuosob při počítání 
náleží a ten nazwán jest arithmetica, to jest, moc poctuo; neb 
záleží při spuosobu početním a wlastnosti jeho, jakož dí Isidorus. To 
jistě umění weliké moci jest; neb žádného z jiných umění nepotře- 
buje, ale jiná jeho welmi potřebují, jakož mluwí Boecius. Čtwrtý 
pak spuosob záleží při míře, kterýž slowe geometria, to jest míra 
země, kteráž počátek měla, podlé Alfarabia, w Egyptě. Neb když po 
rozwodnění Nilu řeky dědiny wšecky přiwezly se s ) bahnem, k tomu 
aby zase dědiny neomylně rozděleny byly, počali zemi měrami roz- 
měro wati a děliti, aby tak jisté hranice a meze byly zřízeny w dě- 
dinách. Od takowého tedy najprwního měření země umění toto jméno 
wzalo, kteréž geometria slowe. Ale potom pak rostlo wyhledáwání 
jeho, a přišlo k lineám circuláře a třihranatým přístrojuom i k jiným 
figurám téhož umění. 

l ) altercatio. 2 ) zaneseny byly. 



56 

Hwězdářstwí tedy prwní jest umění naučitedlné a kteréž staří 
mathesim jmenowali a je za užitečné a zkušené měli; neb (jakož Po- 
likratus dí) přirození je uwodí, rozum zkušuje, užitečnost a zkuše- 
nost schwaluje; kdož hó následují, pilni sau nebeských wěcí, aby 
předzwězowali o jedné každé wěci, kteréž se pod měsíčnú kaulí za- 
wírají. Užitečné jistě k předzwědění přirozených skutečností; neb ono 
o hnutí, welikosti a rozdílnosti hwězd učí; neboť odwoláwá lidí od 
toho tmawého a hrubého powětří a k hořejšímu tomu a najswětlej- 
šímu nebeskému domu tolika swětly okrášlenému oči i mysl pri— 
wodí; neboť jest utěšené, nepohnutedlné obrazy hwězd rozeznáwati 
a bludné na swých místech a jménech wyznamenáwati, jich také spo- 
jowání, též slunce a měsíce zatmíwání daleko prwé předpowídati a 
předzwězowati. Z čehož mnohých užitkuo docházíme a z nemalých ne- 
bezpečenstwí a škod se wywinujeme. Také nemá pochybowáno býti, 
že z hnutí nebeských těl mnohé budúcích wěcí příhody záleží, zwlá- 
ště kteréž z naší dobré wuole nepocházejí. A protož podlé naučení 
swatých nemají winěni býti, kteříž přirozené skutečnosti hwězd a pla- 
net znají a předpowídají; neboť i w prwních Mojžíšowých se čte, 
že oswěty nebeské proto zpuosebeny sau, aby byly za- znamení ča- 
suo, dní a let; a tak z toho se uznáwá powýšenost a užitečnost 
toho umění. 

Ale zpěwáctwí druhé jest učitedlné umění, kteréžto, jakož sem 
powěděl, a swornost zwukuo a množstwí spuosobuo jejich w někte- 
raké rownosti hlasuo srownáwá. To jistě umění u Rekuo w weliké 
wždycky poctiwosti bylo, aniž kdo zdál se w swobodném umění učený 
býti, leč by w zpíwání proběhlý byl. Kterakú pak moc Plato swor- 
nému zwucení dal, z toho se uznáwá, což w Timeu pokládá. Neboť 
mluwí, že najmocnější z umění jest muzika, jehožto znění moc jest 
k ukrocení bolestí duší lidských a k obweselowání jich, též i k umen- 
šowání wšech jejich smysluo trápení. A tak weliká jest zpěwákuo a 
píšťákuo atd. w pohybowání duší síla, aby je přinucowala pohybowati 
těly swými také k poskakowání neobyčejným, jimiž hnutí wnitřní se 
změňují. Také skrze sworné znění milost pobožného přemyšlowání a 
Božských umění naučení nemalau pomoc míwají, podlé Alfarabia. Při- 
daj diwné mluwení, že i w boji koně muzické zwucení zbuzuje, moř- 
ské také wepře i jiná zwířata obweseluje. Tomu se Sokrates naučil 
a mládencuom jemu se učiti kázal, ne pro zbuzowání k chlípnosti, 
ale pro hnutí duše podlé prawidla a rozumu sprawení; neb jakož 
nekaždý hlas, ale toliko, kterýž dobře zní, lahodnost zwuku činí, tak 
i hnutí duše nekaždé, ale kteréž rozumu náleží, k prawému žiwota 
zwucení přísluší, rozmáhá jeho chwály, že netoliko těšitedlné ale uži- 
tečné jest, kterýmžto nedím duchowé se lidí obžiwují, ale přístroj jest 
k dobrým a prawým lidským mrawuom, jehožto mocí zlí duchowé 
skrocowáni býwají. Ale co wíce: muzika mysl od pecowání zpro- 
šťuje a některakým rozweselowáním k weselí Božskému mysli lidské 
zbuzuje. Protož prorok dí: Rozweselíť se rtowé moji, když zpíwati 
budau tobě. 

Pocetnářské pak a mě Hek é sau poslední naucitedlná umění 
a potřebná náramně i w swatém písmě welmi schwálená; neboť na- 
psáno jest: Wšecky wěci učinil jsi w počtu, wáze a w míře; neb 



57 

bez poctu nic činiti nemuožeme. A jakož mluwí Isidorus : Odejmi po- 
čet od wěcí a wsecky zahynau; ani by se dělili lidé od howad a od 
jiných zwírat, kteráž počítati neumějí. A též o měřicstwí. íseb bez 
wáhy také a míry ani by dědictwí ani města byla. 

Ale prawíinf, ta umění, ač by koli užitečná a potřebná byla, ne wšak 
lidi přivvodí a sprawují k mrawuom ani k šfastnosti wěčné; nebo co 
prospíwá wěcí welikosti a zewnitřní spuosoby poznati, samého sebe 
pak wnitiních spuosobuo neznáti? Co opět, kterak weliký jest swět, 
rozuměti, ale kterak weliký byt by jeho stwořitel, nerozuměti? 

XI. 
Jan Černý. 

Rodem byl z Prostcjovva. Na universitě Pražské dosáhl 
stupně mistrského. Léta 1480 byl na Réčkowě koleji 5 tam 
zajisté téhož roku před hromnicemi dokonal latině „knihu wý- 
kladůw na traktát dewátý slawného a wysoce wznešeného 
lékaře Rasisa," kteráž asi po stu letech od Mikuláše Wrány 
sauseda Litomyšlského do češtiny byla přeložena. Oerný, usa- 
diw se před 1. 1496 w Litomyšli, záhy nabyl weliké zkuše- 
nosti lékařské, i snažil se, aby wědomosti swé i prostředkem 
spisůw uwedl mezi krajany. Na začátku XVI. století jal se sklá- 
dati herbář, „rozličných mudrcuow, lékařuow, starých i nowých, 
užiewaje a skrze ustawičnú práci zkušenie mnohých wěcí maje." 
Ten nejprwé w přepisech byl rozšiřowán , až jej 1. 1 5 1 7 Mi- 
kuláš Klaudián lékař Boleslavský \v Nornberce , uče se tam 
tehda umění tiskařskému, u Jeronýma Hóltzela wytisknauti dal 
pod titulem: Knieha lékařská, kteráž slowe herbář 
aneb zelinář welmi užitečná, z mnohých kněh latin- 
ských i z skutečných prací wybraná. (Fol. listů 137.) 
Byliny, látky žiwočišné a minerálně kladau se tu pořádem abece- 
dním, aloem počínajíc a žitem končíc. Každá jest dřewo- 
řezbau wy obražena. Ku konci přidáno o w ódách pále- 
ných rozličných sepsání. O herbáři Černého wynáší Th. 
Hájek tento úsudek: „O starém herbáři českém nechci tuto 
mnoho psáti ani tím se zaneprazdňowati, kde a kterak jest 
w jméních i w kladení bylin znamenitě pochybil, připisowaw 
jedno jméno mnoho jiným, jako by jedna bylina byly, an sobě 
znamenité rozdílné a w moci odporné jsau. Z čehož se sroz- 
umíwá, že jest těch a takowých bylin očitě sám nespatřowaí, 
než toliko po zdání swéin wymaíowati rozkazowal." L. 152 0, 
když zuřil mor po Cechách, složil Černý spis o nemocech 
mor nich, kterýž prodlením XVI. století trojího wy dání došel. 



58 

Z Herbáře. 

Capie hniezdo, latině slowe Daucus asminus, německý Wild- 
mores. Roste při lesích a na miestech slunečných 5 listie má podobné 
k wlaskému kopru a kořen zdélí i tlustí jako prsty a z kořene prútek 
zdélí lokte roste, a swrchu má kwěty bielé wuokolku swém jako 
jednak chedbí. A mezi tiem bielým kwětem nalézá se poruoznu kwět 
brunátný maličký jako semeno hořčičné. Potom se zběhne jako hniez- 
decko, w němžto semícko wonné chlupaté býwá. A toliko listie a kwět 
i semeno w lékařstwí se požiewá, a najwiece semeno. 

Capi nos česky, latině Pes columbinus anebo Acus muscati, 
německy Storchenschnabel. Dwojí jest: jeden lesní kwětu ěerweného 
jako neplného karioíilatu; druhý polní na tráwnících roste, kwětu 
blankytného, welikého. Listí wuobau okruhlé, střihané welmi a kořen 
wuobau pocerwenalý, trpký; ratolesti tenké s hrbolíky řídkými. Po 
kwětu zrna čtyři anebo pět zrn spojených w šešelince; z prostředka 
jich jako nuosek wycházie. 

Dlawa bylina, německy Himmelschlussel, latině Herba paralysis, 
anebo bylina swatého Petra. Někteří jí Hekají bukwice bielá pro po- 
dobenstwie swraskalosti a širokosti listu jejího. Rozdielna jest w tom, 
že má listie pobělawé a širší a na zemi je pokládá. Prútek pauštie 
zhuoru jednopiední, a swrchu požlutlé kwěty w chomáčku nese k 
zemi skloněné. Kořen má kosmatý, bělejší, nežli bukwice cerwená má. 
Jakž snieh sejde, tak ihned ktwe. 

Den a noc česky, latině Parietaria neb Vitriola, německy Tag 
und Nacht, ješto tú bylinu sklenice čistí. Dwoje jest: jedna lesnie 
roste w lesích i w hájích mezi dřiewiem a krciem. Listie má neweliké 
trojehrané. Prautky pauštie puolloketnie s listím zeleným, a k wrchu 
listie drobnějšie temné modrosti Wydáwá. Přitom kwietie žluté newe- 
liké obdlužné k zemi skloněné wypauštie. 

Domácí druhá roste na zdech a na střechách, listie má ostře špi- 
čaté jako wrba, prautiecko pauštie dwojepiednie, pocerwenalé, kwět 
požlutlé bělosti, a při ratolestech, kdež listy pocházejí, jsú jako hro- 
zenkowé maličcí, u každého listu jedno. A že w stěnách roste, slowe 
Parietaria, bylina stěnicná. Semeno ostré má. 

Dewětsil 1 ) česky, latině Herba victorialis anebo Herba pueri- 
lis, německy Neunkraft. W lesích roste a Srpna měsíce ktwe, kořen 
má jako šafránowu cibulku, mnohými jsa oděn sukničkami, dewíti neb 
wiece ; w prostředku těch sukniček cibulka bielá sladká a zespod 
kořínky drobné pauštie na ruozno. Listie má jako tráwa weliká ostřice 
dlúhé, prut jednoloketní s listím a při wrchu kwěty pořádkem zhuoru, 
jasné brunátnosti, obdlužné střihanosti; z prostředka bielé chméři- 
cko wydáwá. 

Z rány nečistoty odjiemá. Dětem stláti do kolébky s úrocníkem^ 
nebo mayti dietě zachowáwá od zlých tchnutí babských i jiných stra- 
stí a činí, aby bez pláce spalo, a to prawé bude, když by dítě ča- 
sem nakrmila a nepřecpala příliš a mléko dobře uwařila. 

') Kapitula o dewětsilu celá tuto položena ; jinde jen popis rostliny, uží- 
wání pak lékařské opuštěno. 



59 

Někteří sobě tu bylinu s střelowým kořeniem strojí a pK sobě 
nosí, aby se žádné střelby nebáli. Dána jestli je ta moc shuory, at 
toho zkusí w bitwě. A protož nekají jí bylina wítězná. 

Lilium convalium. W lesích roste, listie má hladké, swětté 
zelenosti, široké jako jitrocel, ale tenší a híadší. Prautky puoídruhé- 
piední pauštie a okolo kwieticko jako džbáneěky na nitkách bielé a 
wonné wisí. Tau wuoní má moc posilííowati srdce. 

Podražec, latině Aristologia, německy Holwurz aneb Osterluzi. 
Jeden okruhlého kořene, druhý dlúhého. Okr uhly má listí hladké 
střihané, prautek piední, okoío něho na některém swrchu kwieticko 
pobrunátné a na jiném bielé, a slowe samice. Kořen okruhlý žlutý. 
Dlúhý má listie jako psoser polní jako srdce, prautek loketní, listie 
okolo při uzliciech; u listu kwieticko trubičky požlutlé, potom ja- 
blécka šerá nese, plná semen tleskatých širokých a hranatých. A roste 
po polích a na zahradách. 

Prwní při lesiech, semíčko má drobné Isknawé černosti. Welmi 
z jara ihned ktwe, po swatém Filipu nekťwe. Druhý w létě ktwe při 
swatém Wítě a jest silné wuoně. 

XII. 
Jan Hasisteinský z Lobkowic na Kadani. 

Nejstarší syn Mikuláše II. Hasišteinského z Lobkowic a 
Zofie Plichtowny ze Zerotína, bratr slawného učence a básníka 
latinského Bohuslawa. Narodil se asi 1. 14 50. Zpráw širších 
o žiwotě jeho posud se nedostáwá. L. 14 93 wydal se z Ka- 
daně spolu s panem Jelíichein z Gulšteina na pauf k Božímu 
hrobu a jiným swatým místům w Palestině. Ačkoliw tato paut 
nejwíce z pobožného úmyslu předsewzata byla, wšíinal sobě 
pán. wšeho, co se mu kde znamenitějšího nahodilo, plodin zem- 
ských, žiwností, obchodu, měst, památek, wzácností, obyčejůw 
národních, zřízení obcí atd., i pozůstawil nám písemné paměti 
cesty swé jazykem českým, které sepsal okolo r. 1505. Cela- 
kowský wydal je pod názweni půwodním: „Putowání wys. 
uroz. pana Jana z Lobkowic a na Hasišteině 1. P. 1493 
do Jerusalema wy konán é u (1834 w České wčele). 

Druhý spis páně Janůw jest „Zpráwa a naučení synu 
Jaroslawowi u , wydaná poprwé 1. 1796 (w Praze u J. Be- 
ránka), podruhé a spráwněji od Fr. B. Kwěta (w Praze 1851). 
Oba spisowé wynikají prostoduchým spůsobem wyprawowání 
a češtinau, jakž Jungmann práwem dí, zlatého wěku hodnau. 
Pan Jan zemřel dne 8. Srpna 1517 a pochowán w Kadani w 
klášteře, jejž byl založil. 



60 

1. Ze Zpráwy a naučení synu Jarosiawowi. 
Připiš. 

Synu milý, pomni nato, co jsem já byl, co jsem, a nac mi jest 
přišlo, a nac mi ještě přijíti má, že umříti musím, a w prsť a popět 
že obrácen budu a jako w nic. A též tobě rowně nato přijde a při- 
jíti musí, ac snad skrze swůj mladý a nedokonalý rozum nato tak 
daleko nyní nemyslíš a na budaucí wěc, nac přijíti má, nepomníš. Pro- 
tož poslauchaj rady mé, otce swého, a toto mé napomenutí často cti 
a jeho následuj a přichyl k němu pilně uši swé a nakloň srdce swé, 
často je rozjímaje na mysli swé. Neb pro swú mladost ne wšemu 
tak dokonale nyní rozumíš, aby to wše, co jest dobře činiti a co zle, 
seznati mohl dostatečně, nejsa ještě a nemaje w sobě práwě utwrze- 
ného celého rozumu a smyslu, aby dokonale wěděl, co. twého dobrého 
jest, aby to činil, a co tobě škodného jest, aby se toho činiti wysťrí- 
hal a warowal. Nebo jakožto nemůže se dokonale spatřiti cesta ptáka 
letícího w oblacích a w powětří, aneb ryby plující w moři : též rowně 
cesty mladého clowěka w mladosti jeho nemůže žádný seznati, kam 
se nachýlí aneb obrátí, k dobrému-li čili k zlému. A pohříchu we- 
dlé písma wždy každý ctowěk od přirození wíc jest nakloněn k zlému 
nežli k dobrému, a každý mladý radši činí zle a nešlechetně nežli ctně 
a dobře, maje wůli, když se netresce od rodicůw swých, že mu z 
lásky otcowské a mateřské, cožkoli činí a před se wezme, toho jemu 
wšeho dopauštějí a powolují. Nébrž druhdy rodicowé i k tomu se 
smějí, když co děti zle a nešlechetně mluwí aneb činí aneb lají, ma- 
jíce jako řkúc z toho radost a potěšení. A tak potom takowé děti, 
tak schowané w zlosti a nekázané, nawyknau toho z mladosti; i když 
zrostau, to pak polom z obyčeje předse činí, mníce, že jest tak welmi 
dobře a nejlépe. A tak potom nejsauce z mládí trestány, dosáhnauce 
wíce let, i w jiné nešlechetnosti se dáwají, a cím dále, w wětší: 
totiž w swáry, we hru, w ožralstwí, w zlodějstwí i w jiné, ant 
druhdy potom i rodiče swé, jenž ho zplodili na swět, je w lehkosti 
má, laje jim i brzy je i tepe, když mu po jeho wůli není a že mu 
hned nejsú hotowi, když co rozkáže, a že mu nedají na jeho kostec- 
nau hru anebo jinau, co chce a kdy chce míli. A hleď potom, co dále 
z toho takowého: takowým zlostem navvyklý, nemaje oc hráti, dá se w 
zlodějstwí, w laupež, w mordy na silnicích i w jiné nešlechetnosti, 
a otec a mátě, litujíce syna, w tom chtí teprw trestati — ano již 
pozdě a cas trestání již minul. Neb jako prut mladistwý se naprawí 
z mládí z křiwolaciny, že rowně růsti bude : též rowně děti z mládí 
častým trestáním — metlau se naprawí a od zlého odwedau, že dobří 
budau. Neb kdož miluje děti swé, ten je káže, a kdož jich netresce, 
ten jich nemiluje. O bláznowstwí, kdož z mládí děti netresce, neb 
takowí časem žalost nad nimi uhlídáwají! 

Protož, synu milý, toto sepsání tobě dáwáni, aby se jím sprawo- 
wal, jako otec tobě to přikazuje a prose jako přítel, mimo kteréhož 
na swětě lepšího míti nemůžeš aniž máš a snad míti nebudeš takowého, 
aby rady mé poslauchaj e w tom tak činil a tak se w tom zachowáwat 
a tímto spisem se sprawowal, často w něj nahlédaje jako w zrcadlo. 



61 

Neb jakž člowěk w zrcadle uzří na swé twáři nejmenší zmazání a 
tudy, seznaje místo zmazání, wí, kdež je smýti má: též tuto w tomto 
sepsání najdeš jako w zrcadle, co by smýti měl s sebe, aby toho se 
warowal a toho nečinil, totižto zlého, hanebného a twé cti škodného; 
a též zase dobré, ctné a šlechetné také tuto najdeš, aby to činil. Ačkoli 
snad tobě ne wšecko toto mé sepsání bude přijemno: to budiž twému 
nerozumu a twé mladosti připsáno. Také wím jistě, že netoliko tobě 
samému se líbiti nebude, ale že i ne wšem jiným twým blázniwýin 
mladým radám (jichž se časem také dotýká) se wše to líbiti bude; 
neb časem proti nim bude a jest. Ale já nato nic nedbám; neb wedlé 
přirození, že jsem otec twůj, wíc jsem powinen tobě jako synu swému 
prawdu prawiti a před tebau prawdy netajiti, nežli těm twým po- 
chlebníkům pochlebowati a prawdy před nimi tajiti a neprawiti, 
ješto sami, by se chtěli rozumem prawým sprawiti, za prawdu by mi 
dáti museli. Než dá-lit Pán Bůh wšemohúcí a popřeje zdrawí a let 
i dokonalého rozumu dojíti, čehož, budeš-li chtíti dobrý a ctnostný býti, 
s prawú wěrú bych rád přál: tu sám seznáš w tom mé otcowské 
upřímné srdce k sobě, a žeť jsem, prawdu prawě, tě jako syna milowal, 
k dobrému tě napomínaje, aby činil, a od zlého a tobě škodného tě 
wystříhaje, aby to činiti se warowal. 

Widíš a znáš, jakž jest swět; sprawuj se rozumem a rad do- 
brých a upřímných, jenžť dobře a počestně radí, poslauchaj: ale rad, 
jenžt radí pro swůj užitek a pro swé dobré, těch se waruj. Neb ta- 
kowí netolikoť radí, aby tebe sami užíwali, ale k tomu takowí náhončí 
i jiným nahánějí, komuž dobrého přejí, a k tomu swau radau, člowěka 
mladého widauc, wedau, aby i těm dáwal, a potom naposledy z toho 
takowého, kdo takowých jich rad poslauchá, i sami posměch budau 
míti. A takowí, kdož tak komu radí, nejsau dobří jeho rádce, než 
slušněji mohau býti jmenowáni jeho zrádce. 



poddaných lidech, kterak se k nim míti máš. 

Buď milostiwý swým poddaným, chceš-li, aby Pán Bůh milostiw 
byl tobě ; neb neodpustíš-li ty jim jich winy, také tobě Pán Bůh twých 
win neodpustí. Neb říkáme w páteři: „Odpusť nám naše winy, jakož 
my odpauštíme winníkňm swým." Tu sami, pějíce páteř, se w to pod- 
wolujeme říkajíce: „Odpusť nám, jakož my odpauštíme. " 1 neodpustí- 
me-li my našim winníkňm jich win, také nám naše winy od Pána Boha 
nebudau odpuštěny. 

Slyš rád každého též, chudého a bohatého, w jeho potřebě a jemu 
k sprawedlnosti dopomoz anebo dopomoci kaž těm, jimž to učiniti 
přísluší, a skrze to lásku od lidí a prosbu ku Pánu Bohu míti budeš 
za twé dlauhé zdrawí a we wšem štěstí. 

Prowiní-li chudý člowěk twňj co nepříliš welikého proti tobě, 
odpusť mu jednau i druhé; učiní-li po třetí, i tu buď milostiw; neb 
lehčejší počet wedlé písma jest učiniti z přílišného milosrdenstwí než 
z přílišné sprawedlnosti. Leč by weliká wěc byla a že by hrdlo spra- 
wedliwě propadl, tehdy měj se k němu, jako naň sluší. 

Nakládej pěkně s lidmi poddanými a nečiň jim křiwdy; ať tě ra- 



62 

ději chwálí, než by tě před jinými hyzdili a tudy tě jim ostudili, že 
někdo, maje úmysl se za tě stěhowati, to o tobě slyše, i nechal by. 

Ale wšak proto měj je w hrůze, ať se tebe bojí jako pána swého, 
tebe poshišni jsauce a žádné lehkosti tobě nečiníce. 

Zlé lidi neposlušné, hráče, ožralé, swárliwé, marnotratné kaž 
wazbau a jim toho neodpauštěj ; neb takowé wěci , kdež toho wůli 
mají, obecně zlý konec berau, a děti takowých, jenž takowé obyčeje 
do sebe mají a činí, we psí býwají. 

Nebuď příliš poddaným swým w kA^asích obyčej en , aby sobě 
tebe w lehkost newzali a tebe potom, ač jsi pán jich, jako za nic 
neměli; neb jsem takowé lidi také znal, že s swými sedláky rádi w 
krčmách kwasili a, ožerauce se chlapi, že pány swé za wrch smýkali. 

saiidn swých poddaných. 

Čiň sprawedliwý rozsudek swým poddaným i každému, když w 
saudě sedáš — to Boží přikázání. 

W saudě sedě nehleď osob, ani na bohatého ani na chudého, ani 
přízně ani nepřízně, ani darfiw, jenž saudce oslepují a sprawedliwost 
potupují; čiň sprawedliwý saud každému rowně, jednomu jako druhému. 

Neodsuzuj žádného a nečiň práwa jednoho proti druhému, dokudž 
druhé strany jemu odporné neuslyšíš; neb dí písmo: „Suďte sprawe- 
dliwě, synowé lidští, a slyšte druhau stranu." 

2. Z Putowání. 

Dubrawník (Ragusa) a pomoří albánské. 

Dubrawník leží od Leziny 120 mil wlaských. W témž městě 
jest mnoho čistých kostelůw a klášterňw, a mají swého arcibiskupa. 
Zwláště mi se líbil klášter bosácký sw. Františka čistě udělaný, jenž 
má pěkné zahrady, w nichž jsau rozličná owoce, pomorančí a wíno. 
Také též město mají swého knížete, jemuž počestnost wšecku ukazují 
jakožto pánu v swému; ale knížetstwí jeho netrwá než čtyři neděle, 
jako zde w Cechách purkmistrstwí, a když ten čas wyjde, wolí sobě 
jiné kníže. Awšak to kníže nesmí nic učiniti bez rady pánůw cen- 
tulánůw, kteří mu k radě přidáni jsau. Mají w témž městě nákladně 
wystawený dům radní a tu ten každý, kdož knížetem jest, musí býti 
we dne i w noci, až wyjde čas čtyř neděl, aby jeho každý tu nalezl, 
kdož by jeho potřebowal, a tu mu se dáwá jísti a píti na obecní náklad. 

Město Dubrawník jest welmi pewné a hluboké příkopy od země 
dwénásob má okolo sebe, wyzděné tesaným kamenem. Jsauc pak do- 
bře weliké a wysoko s klenutými domy zdělané, leží na wysoké skále 
skoro wšecko w moři, a když k městu do přístawu plowau , jest na 
lewé ruce bašta a okolo ní příkopy široké a hluboké, tesaným ka- 
menem wyzděné. Bašta ta jest weliká jako nějaký hrádek a pilně 
ji páni Dubrawničtí osazují, čehož se jim pro blízkost turecké země 
weliká potřeba býti widí. Osazowání té bašty děje se od pánůw cen- 
tulánůw, kdežto wždy jeden pod wečer na ni jíti musí a tu ležeti přes 
celau noc a potom nazejtří až do západu slunce ten celý den tu býti; 



63 

wšak nikdy dwa dni po sobě. K tomu ustanowí sám kníže wždy je- 
dnoho z pánůw centulánňw , když w samý weěer k němu se sejdau, 
a ten, kdo má rozkaz knížecí, beze wšeho wymlauwání předse jíti musí 
hned odtud, aniž mu dadí se w jeho domě stawiti, aby co prwé roz- 
kázal. Také jda na tu baštu, s žádným mluwiti ani se zastawiti ne- 
smí, pro bázeň Turkůw, aby ta bašta od někoho zrazena nebyla. A 
ten každý nesmí dříwe dolňw, leč kníže na jeho místo jiného pošle; 
w ten cas ale, dokudž jest nahoře, má dosti jísti a píti. Sice okolo 
města od země jsau wšudy bašty pewné z tesaného kamene dělané a 
příkopy okolo nich hluboké i široké, jakož napřed o tom powěděno jest. 

Hned za samými příkopy nad městem jest hora podluhowatá, 
welmi wysoká a příkrá, z níž teče pramen weliký a při něm stojí 
mlýny wždy jeden po druhém, tak že ta woda w žlabích s jednoho 
na druhý teče. 

Město Dubrawník jest welmi pewné i nedobyté, dokudž jísti a 
píti co mají a dokudž se brániti chtějí; nebo úzkost jest mezi tau 
horau nad městem a příkopy městskými, že u něho s wojskem žádného 
položení není; jedno dwě cestě jdau k němu pobočné z turecké země. 
Také mi jistě praweno, že císař turecký toho města welmi požíwá; 
neb mu napřed dáwají 15 tisíc zlatých daně a to proto, že jsau wšudy 
bezpečni po jeho panstwí wšickni kupci z téhož města, když po swých 
kupectwích jezdí. 

Sedláci turečtí téměř každý den tu býwají s obilím, na trh na oslech 
je nosíce a tu zase kupujíce, což jim třeba jest. Také wíce císař tu- 
recký téhož města požíwá; neb před městem jest domeček a tu Du- 
brawnictí mají swého úředníka, kterýž od Turkůw, cožkoli tu w mě- 
stě kaupí, z toho clo wybírá. Přitom wšak úředníku jsta dwa písaři 
přísežná, jeden jich pánůw Dubrawnických a druhý císařůw, jenž wše- 
cko popisují, co zejména každý den od koho cla wezmau, a potom 
se o to dělí. I praweno mi za jisto, že se dostáwá každému z nich na 
jeho díl na 14 tisíc zlatých a druhdy wíc. Tak ohledawše ten den 
částku města, jeli jsme zase na naši galeji. 

We ctwrtek ráno (13. Cerwna) wezli jsme se na bárkách ke 
mši do kostela Matky Boží. Odtud jsme poslali ke knížeti, prosíce jej, 
aby nám kázal swatosti okázati, kteréž w témž kostele tu w kapli se 
nalézají; načež kníže rozkázal jest a poslal některé z rad swých k 
nám, jenž by nám je okazowali. Tu nám kněžími napřed ukázán kus 
weliký kříže Pána Krista, jako na půl lokte zdélí, na dwa prsty zšíří 
a dobře prstu ztluští we stříbře pozlacený. Potom nám ukázali tru- 
hlici křišťálowau, snad lokte zdélí a půl lokte na wýš, w níž byla 
raucha bílá a hrubá, jako by cwilink po bílém groši byl, a prawili 
nám že jest to ta raucha, w níž byla Panna Maria synáčka swého 
obwinula, když jej obětowala do chrámu wedlé obyčeje zákona sta- 
rého. Přitom nám také prawili zajisto duchowní i swětští, kteří tu s 
námi byli, že táž raucha w truhlici sama se časem swým rozwíjí 
různo a sama se zase w hromadu swine. Wíce nám ukázali hlawu 
sw. Blažeje i jeho hnáty, wše w stříbře okowáno a pozlaceno. Sw. 
Blažeje tělo leží tu celé w témž městě. Kterýžto swatý v jest jich Du- 
brawnican patron a dědic jako sw. Wáclaw nás Čechňw. Také 



64 

w truhle té, kdež ty swatosti jsau, jest mnoho jiných okowaňých 
w stříbře. 

Když jsme to ohledali, přihodilo se, že, jdouce k hospodě zase 
já a moji towařiši, brali jsme se mimo samé kníže, an sedí s někte- 
rými radami swými před tím dworem, kdež swé obydlí met, a tu při- 
staupiwše před něho, byli jsme welmi pěkně a ochotně přiwítáni, na- 
čež jsme jemu od nás wšech dali poděkowati wlasky, že nám dal 
ty swatosti ohledati. Tu potom kázal se nás ptáti, z které země jsme, 
a my jemu dali powědíti, že jsme Cechowé a poddaní krále pána na- 
šeho, jenž jest král český a uherský. Potom pojal nás do swého 
dworu, i šli jsme s ním do jednoho pokoje a tu jsme s ním seděli. 
I kázal ledacos se na mne ptáti jednomu Wlachu z rady swé, kterýž 
latině uměl, o králi pánu našem; i o cem mi bylo wědomo, to jsem 
prawil. Potom jsme s týmž knížetem šli do jiného pokoje a tu nám 
učinil kolací wedlé obyčeje wlaského. Stůl byl sice pěkně přikryt, 
ale nadál jsem se hojnějšímu jídlu; nebyloť nic jiného než konfekty 
a jakés pegácky jako preclíky, a k tomu malwazí. Když jsme konečně 
požehnali téhož knížete , poslal jest s námi dwa pány z rad swých 
skrze město , kteří nás prowodili až k moři , kdež nám byl dal kníže 
připrawiti sám swau bárku s koberci k dowezení nás na galeji. Za 
námi pak poslal několik láhwí welikých opletených s malwazím, k 
tomu konfektůw několik krabic, swíc woskowých bílých a lecjakés 
jiné wěci. 

My pak přišedše k moři a požehnawše týchž pánůw s námi wy- 
slaných, plauli jsme ke galeji naší. A tu hned potom wyjeli jsme z 
přístawu Dubrawnického a nechali jsme na prawé ruce snad wlaskau 
míli ostrow, jemuž říkají Kočka, na němž klášter stojí. Toho dne měli 
jsme wýborný wítr, a na lewé ruce byly nám stále hory welikc wše 
k Dalmácii náležející. 

To králowstwí Dalmácie z práwa sice přísluší ke králowstwí uher- 
skému; ale wětší díl ho turecký císař drží, což na zemi jest; a což při 
moři, to páni Benátcané. Má ta krajina winice i obilí w podhoří tom, kte- 
réž se táhne od Dubrawníku až snad 60 neb 70 mil wlaských, patříc wždy 
ještě pánům Dubrawnickým ; potom ale hned počíná země, jíž říkají Albá- 
nia a kterau i s některými místy při břehu mořském drží císař turecký. 
Benátcané drží tu také některá města při témž břehu mořském, jako: 
Budua, Kotár, Antivari, Dulcigno, Durazzo aj. Město Durazzo jest do- 
sti weliké, a leží jedno 18 mil wlaských od Skutera (Skadru), jenž 
jest hrad a město welmi pěkné a pewné na ostro wu ustawené. Císař 
turecký starý, tohoto nynějšího otec, dlauhý čas, jako jsem zprawen, 
jeho dobýwal a několikrát k němu hnáti dal, ale nikoli jeho dobýti 
nemohl; neb prawé diwy, co jsau w něm stateční lidé byli, jenž mnoho 
tisíc Turkfiw zbili, když k městu hnali, tak že císař s hanbau od nich 
musil odtrhnauti. Potom ale po některém času smluwau toho wšeho 
ostrowu a města i hradu témuž císaři postaupili jsau Benátcané na ten 
spůsob, aby kupci jejich po wšech zemích do určeného času a do 
jmenowitých let obchody swé w kupectwí bezpečně wésti mohli. 
Při tom wšak postupowání wedlé smlauwy mohli jsau ti wšickni oby- 
watelé města Skadru tu při swých statcích zůstati a císař jich měl 
při jich wíře nechati; ale nechtěl žádný z nich tu déle býti a wši- 



65 

ckni táhli do Benátek, wšech statkůw swých, krom co s sebau nésti 
mohli, se odwážiwše pro wíru křesťanskau. Tu páni Benátčané pro 
takowau jich stálost u wíře a že se Turkům tak statečně bránili w 
obležení, dali jim žiwnost jinau w Benátkách, onomu wíc, onomu 
min, každému wedlé stawu jeho. 

Porážka Charwat&w od Turkůw. 

W pondělí (23. Z.) o nešpořích připlauli jsme k městu Zadru. 
Tu nám praweny zlé nowiny, kterak nešlechetní zhaubce křesťanstwa, 
Turci, porazili Charwaty na hlawu a množstwí jich zbili i zjímali, 
což se stalo patnáctý den před naším příjezdem na den sw. Gorgona 
(9. Z.). I přihodilo se tímto sp&sobem, že jeden hejtman císaře ture- 
ckého, jménem Hadrem-baše, sebraw se s nejlepšími Turky, maje asi 
10 tisíc jízdného lidu, táhl jest přes hory do Charwat a tudy dále 
do země krále římského k městu Lublani w Karneolii (w Krajině). 
W té wší krajině pobrawše sílu lidí, muže, ženy, panny i pacholata 
přec s sebau hnali. Hrábí, páni a rytířstwo charwatské, sebrawše se, 
táhli jim w předstihy na ty hory, kudy Turci do země wtrhli, a tu 
se sčekáwali. I měli jsau, jakož toho zprawen jsem, na tři tisíce koní 
a pěších asi na osm tisíc, mezi kterýmižto byli hrábí někteří a páni 
znamenití, totižto bán charwatský, bán z Jajec z bosenské země a 
jiní. Krále pak římského hejtman we Styrště Jakub Cákl jménem 
poslal k nim, aby sčekali a nic nepočínali až do jeho příjezdu, že 
také táhne jim na pomoc s několikonácti sty koňmi a s některým ti- 
sícem pěšími. Ale oni Charwati toho učiniti nechtěli, než chtíce ra- 
ději sami cest wítězstwí míti a nadějíce se témuž, ješto před něko- 
lika léty na týchž horách snad dwakráte Turky porazili, lehce sobě 
jich wážili a do boje se chystali. Zwěděwše pak Turci o nich, na- 
před wězně ty wšecky zjímané w té jízdě sehnali do jednoho dolu 
a, což bylo zmužilých k bráni, vršem hlawy stínali, bojíce se, když 
by se s Charwaty bili, aby jim ku pomoci nepřiskocili. Potom zří- 
diwše swé haufy, pustili jeden w honce k horám, kde již Charwati 
cekali, a na tři tisíce Turkůw na koních přeplawilo se okolo luhůw 
přes nějakau řeku newelikau, jimž bylo poručeno , když by Charwati 
jich honce. honili , aby pominauce se s nimi, i hned se zadu w ně 
wskocili. Charwati wšak o takowé záloze ničeho newědauce, neb jich 
w luzích těch widěti nemohli, a uzřewše honce Turky, hned s hor 
táhli proti nim do polí a do rownin. Tu začali spolu harc a, smísiwše 
se, bili se' krutě, že některé sto Turk&w zbito; načež Turci prchli a 
utíkali na swau zálohu. Charwati hned po nich táhli, majíce dobrau 
naději po dobrém počátku; ale w tom obě záloze turecké, jedni s 
předu a druzí se zadu w ně skočiwše, bili je, až je na hlawu pora- 
zili. Prawil mi o tom jeden dobrý urozený člowěk, kterýž sem do 
Zadru byl přijel, žalostiwě sobě weda, že w té bitwě ztratil wla- 
stního bratra i šest strýcůw přirozených, ano že sám byl na bojišti 
a widěl ta zbitá těla, ježto skoro za míli zdélí ležela jako snopowé 
hustě, že by z jednoho těla na druhé kráčeti mohl. Doložil též, že 
tentokráte málo kterým hlawy stínali, ale téměř wšeni nosy uřezali 
a ty s sebau nesli preč pro lehkost; neb jim císař od každé hlawy 



66 

dáwá zlatý, což se i stáwá, když který uříznutým nepříteli nosem 
wyk^zati se může. Zbito w té Tbitwě mnoho urozených rytířůw, mezi 
nimiž také hrabě Iwan z Cetiny, syn bána charwatského, na sedmdesát 
knězi a mnichůw, a sic na 10 tisíc jiného lidu. Zjímáno pak na patnácte 
set lidí, mnoho dobrých a urozených rytířů, i také sám bán charwatský, 
pak bán bosenský z Jajec a hrabata Mikuláš a Wilém z N. — Tak 
po té nešťastné porážce celá téměř země zpustla a jest wyhubena; 
neb wšickni lidé weřejně na Turky táhli, lec kdož pro starost a pro 
mladost nemohli, domníwajíce se jistě je poraziti, jako se prwé ně- 
kolikrát jim stalo w témž místě. Wyprawowal také týž clowěk, že 
takowá neslýchaná žalost a pláč tam panuje, že by se mohlo nej- 
zkamenělejšímu srdci zželeti jich nebožátek, že mnohý otec a mátě 
ztratili swé wšecky syny i dcery, — synowé zbiti a dcery přec we- 
deny ; množstwí žen owdowělo, tak že w druhé wsi najdeš nej- 
méně šest wdow s malými dítkami, a muži wšecko zbiti a zjímáni. 
I newiděli jsau nikdá za lidské paměti od zbroje tak připrawených 
Turkůw, jako jsau ti byli, rowně jako křesťané majíce pancíře, obo- 
jecky zadní i přední, kusy i lebky na sobě; a bitwa tato počata na 
den sw. Gorgona tři hodiny před polednem w krajině jedné charwat- 
ské , jíž říkají Krbawa, u zámku řečeného Udwinec, šedesáte mil 
wlaských od Zadru a našich mil českých jedno dwanácte. Bůh raciž 
tyto lidi potěšiti! 



XIV. 
Wilém z Pernsteina. 

Pan Wilém z Pernsteina narodil se okolo I. 1435 z otce 
Jana, nejwyššího někdy komorníka čudy Brněnské a matky 
Bohunky z Lomnice a z Meziříčí. Co wýtecný šlechtic již 1. 
1459 w slawném turnaji w Brně před císařem Fridrichem IV. 
a králem Jiřím prwní chwály sobě získal. L. 14 75, po smrti 
otce swého Jana i staršího bratra Sigmunda, ujal se spráwy 
dědičných statkůw rodu swého, jež maudrým hospodařením a 
přikupowáním brzo tak rozmnožil, že welikostí jmění swého 
nejen wšecky tehdejší české a morawské pány, ale i mnohá 
cizí knížata přewýšil. Když I. 1507 oba syny swé, Jana a 
Wojtěcha, o swé statky podělil, dostaly se mladšímu Wojtě- 
chowi Pardubice i hora Kunětická, Litice, Potenštein, Rychnow 
a Brandeys nad Orlicí, Lanškraun a Landšperk w Čechách, star- 
šímu pak Janowi Pernštein, Lauka, Plumlow s Prostějowem, To- 
wačow, Přerow, Helfenštein s Lipníkem a Hranice na Morawě. 
Nadto ještě zůstawil sobě otec k dalšímu rozdílu panstwí Hlubokau, 
Třebíč, Sádku a jiné menší statky, jež později přikaupením 
Bydžowa, Kunštátu a j. w. opět ještě rozmnožil. Bohatstwí 



67 

to nesmírné! Od 1. 14 75 do 1486 byl Wilém z Pernšleina 
komorníkem čudy Brněnské, od 1. 148 7 do 1514 nejwyšším hof- 
mistrem králowstwí českého. Ušlechtilému a horliwému wla- 
stenectwí jeho děkowali měly Cechy za paraátnau smlauwu swa- 
towáclawskau 1. 1517, kteráž dlauhotrwalym a krwawým roz- 
brojům mezi stawy českými konec učinila. Když pak 1. 152 
nowé podobné půtky powstáwaly, snažil se opět pan Wilém 
utišiti je: ale, nedosáhnuw ještě cíle swého, umřel u wysokém 
stáří na Pardubicích dne 8. Dubna 1521. 

Psaní jeho, kteréž Palacký w I. a II. dílu Archiwu Če- 
ského (počtem 143) wydal, jsau nejen předůležitý pramen hi- 
storický, ale zároweň wzácná památka staročeské jadrnosti a 
statečnosti, i slušno jest, aby jim w historii literatury náležité 
místo bylo wykázáno. 

Z 

1. Panu Ladislawowi ze Šternberka, nejw. kancléři: opět we přálelstwí swém 
se oswédcuje, wede nářek o spletcích obecních we králowstwí českém, a prosí 
také o dokonání trhu počatého s panem Janem z Rožmberka, mistrem Strako- 
nickým t. j. řádu Johannitského. 

W Pardubicích, 26. Apr. 1520. 

S. s. w. u. p. p. 1 ) a bratře můj milý! Zdrawí i wšeho dobrého 
wěrně bych Wám přát, tak jakž byste sami ráčili. 

Přátelstwí, kteréž jest se drahně let začalo, Pánu Bohu doufám, 
že mi dá w něm tak s wámi dotrwati. Neb nemyslím s žádným w 
takowé přátelstwí, dokud jsem žiw, wjíti, byť Wás pak Pán Bůh i 
prwé smrti uchowati neráčil, jehož milý. Pán Bůh rač ostříci. Wěřím 
a nepochybuji w ničem o Wašem přátelstwí k sobě a, by mi kdo co 
prawil, by wlastní syn můj byl, w prawdě mi rač wěřiti, že bych 
před Wámi netajil. 

Což se pak těch spletkůw dotýče, škaredí jsau a jsau ško- 
dili našemu pánu, jsau škodni našemu králowstwí a jsau škodni i 
nám wšem. 2 ) 

Ale rač nato pomysliti, od které chwíle ti spletci jsau a co 
pod těmi spletky se wždycky jednalo: uašich-li pánůw dobré a tohoto 
králowstwí, čili lidé jiného podtím obmýšleli swého. Wšak jste toho 
tak dobře swědomi a lépe než já, i těch wšech wěcí. A w těch we 
wšech časích, můžete-li co užitečného najíti, jak jsau se ti spletci 
začali: pánům našim a tomuto králowstwí dobrého, zdá mi se, že 
málo najdete. Než to najdete, že lidé hanebně a šeredně o swé statky 

J ) Službu swau wzkazuji, urozený pane, pane. 

2 ) Rozbroje se tu míní , kteréž za éasu krále Ludwika w Čechách 
panowaly k weliké záhubě zemské, až jim Ferdinand I. teprw ko- 
nec učinil. 

5 * - 



68 

přicházejí, chudé wdowy a chudí sirotci k swým sprawedlnostem ne- 
mohau přicházeti, plácí; pak jistě hroznýř jest to pláč! Při dskách, 3 ) 
při auřednících zachowáwá-li se tak, jak by se mělo od starodáwna 
zachowáwati, to rac rozwážiti. A w prawdě Wám píši, rac mi toho 
wěřiti, že jest hanebná šeredná wěc, a jest i s hříchem, aby to měli 
lidé trpěti a takowých wěcí k konci sobě nepřiwésti. 

Shledání Waše se mnau, můj milý pane bratře, příliš mně bude 
wděcné; než nemohu choditi wždy. 

Což se pána Strakonického dotyce, z práce Wám welmi děkuji 
a wší prací i jinác rád odplacowati chci, pokudž jedné možnost má 
můž stačiti. Raciž dokonati ten trh 4 ); již já ničím nehýbám, než to- 
liko abych od mého byl opatřen. A peníze ty, Wojtěchowi 5 ) já již 
psáti budu, aby mu je tam někde zjednal, neb na Hlubokau pojede: 
to již 200 kop gr. nyní aneb na míšeňsko 400 kop, a druhých 200 
kop že mu dám, bude-li Pán Bůh ráčiti, na swatý Hawel aneb dwě 
neděle po tom. A Wojtěchowi píši, aby mu zato slíbil. Pakli chce 
listu, udělám mu i list, jestliže na slibu nechce míti dosti. 

A prosím Wás, milý pane bratře, hned tu smlauwu spište mezi 
námi, jak smluwíte, a zapečeťte ji swau pečetí a pošlete mi ji po 
Wojtěchowi jednu a jemu dejte druhau. Ex Pardubic, feria Vta 
post Georgii. 

2. Panu Kolencowi starému: důtka za newdécnosť a odepření pomoci žádané. 

We Hranicích, 29. Nov. 1520. 

Pane Kolence milý! Můžeš pomněti na má dobrodiní, kterážť 
jsem činil, ale od Tebe jsem jich zase neshledáwal; wšakž proto i 
tot jsem byl učinil, aby Ty byl mohl wedlé nás žiwnost míti. Wše- 
ckoť to krátko bylo; než šalapáš se po swětě, kudyt se zdá, hledaje 
swého lepšího. Pak by je našel, jáť bych Tobě toho přál. Také půj- 
čili jsem sta zlatých, i podnes jsi mi jich neoplatil. Kdež píšeš, že 
máš we mne naději: ba neměj hned žádné. Poněwadž naše dobrodiní 
prwé wděcno nebylo, již ho od nás také míti nebudeš, pokudž jsi 
žiw. Neb bychť měl wšecko wypsati, jaké si Ty nám posměchy činil 
i dceři mé na Krumlowě, ježto jsem to wšecko byl mimo se pustil, 
bylo by mnoho psáti. Ale již nechci míti s Tebau wíce nic činiti a 
Tebe chci prázden býti. Ex Hranic, fer. V. in vigilia S. Andrea?. 

3. Panu Přemkowi Prusinowskému: propaušlí jeho ze služby swé. 

W Prostéjowe, 15. Febr. 1521. 

Pane Přemku, příteli milý! Došla mne řec, že nyní na tomto 
sněmu w Olomúci, kterýž jest byl, ti kteříž sau na něm byli a kteříž 
jsme nebyli, newelmi jsme wzácni byli některým. 

Pak došlo jest mne, že by měl mluwiti k té řeči, když posel- 
stwí dál 6 ) kněz biskup, aby rytířstwo od pánůw odpuštění 7 ) brali, 

3 ) zemských, *) r kanpi. r> ) synu svvému. 6 ) činil, ód ději, dál. T ) pro- 
puštění. 



69 

kteříž sau se pánům přikazowali, a krále za pána měli, a žes Ty řekl, 
jmenuje mne, žes u mne a že lehce můžeš odpuštění wzíti. 

Nebyloť třeba takowých slow, lehkosti nedotýkaje. Jest swo- 
bodná wůle Twá; neb já sem Tě nikdá nelehcí* a také bych nerad 
widěl, ať bych welmi za lehkého Tobě jmín měl býti aneb komu ji- 
nému. Znám já to sám, že jest poctiwěji krále pána za pána míti, 
poněwadž jest wšech nás pán dědičný. Pak tomu já se nic neproti- 
wím, ani co Tobě toho za zlé mám, ani žádnému jinému, než Tobě i 
každému toho rád přeji. A nerci nepříti, ale i přímluwu k JMti uči- 
niti 8 ) za toho , kterýž by u JMti chtěl býti a kdo mne žádat 9 ) , kte- 
rýž mně jest dobrowolně slaužil do wůle swé, ac jsme wšickni 10 ) u 
JMti jakožto u pána swého dědičného. A w prawdě prawím, že kaž- 
dého radši mám za dobrého přítele, kterýž mi jest dobrowolně slaužil 
a upřímně, nežli za služebníka, kterýž mne pánem swým jmenuje. 
Wšak já to znám, že sme wšickni služebníci krále JMti a poddaní. 

Ale wšak proto z panského i z rytíř kého stawu w Cechách i 
w Morawě mnoho mne za pána sobě berance, mně slauží. Kdež já 
to wděcně od nich přijímám a za dobré přátely je mám, znaje to 
proto, že sau králowští poddaní, též jako i já, a zato je mám a dr- 
žím. Toho já již přitom necháwám. 

Než mně lidem rozuměti při nynějším času jest již těžké. Ale 
wšak Pán Bůh mne w tom opatruj , zato prosím, jestliže já sprostně 
a nerozumně newím lidem rozuměti. Ale wyswobodí mne Pán Bůh 
od každého z každé neupřímnosti, tu wíru k jeho swaté milosti mám, 
ac by ji kdo o mně smýšlel bez mého prowinění. Ex Prostějow, fer. 
VI. post Valentini. 

4. Panu Waclawowi Košateckému z Kolowrat: tauží mu o stawu obecných wěcí 
w králowstwí českém. 

W Pardubicích, 18. Mart. Í521. 

S. s. w. u. p. p. kmotře a příteli můj milý! Jistě mi rač také 
wěřiti, žeť bych Wám dobrého přál; a dokonce také wěřím, nic ne- 
pochybuje, že mi také přejete. 

Napomínání toto, kteréž mi ráčíš činiti, není toliko přátelské, ale 
jest otcowské, kdež já za welký wděk i za užitecnau wěc je sobě 
od Wás přijímám a děkuji a wíce děkowati nemohu. 

Což se neswornosti w této zemi dotyce, Pán Bůh zná, nerci 
skutkem, ale ani myšlením nejsem toho žádná příčina. Ale ty neswor- 
nosti odnikud jsau se nezarodily a nezrůstly nežli z lakomstwí příliš- 
ného. Hledajíce lidé, aby k statkům přicházeli, na nic se nerozmý- 
šlejí, než aby měli; nic na králowské dobré ani na obecné nemyslí. 
A přitom toho hledajíce, wždy sobě nějakau rotu 11 ) zjednali, podtím 
aby swé wěci prowodili. Změniž to Pán Bůh wšemohaucí a rac na- 
prawiti z nás každého zwláště w těch nedostatcích, kteříž jsau proti 
obecnému dobrému a k zkáze tomuto králowstwí. 

A jistě mi rac wěřiti: tak jakž lidé swé obmýšlejí a nic jiného, 
nechžť jest jaké chce jednání, nebudau lidé z toho wywedeni, lec 

8 ) doplú: hotow jsem. 9 ) t. o přímluwu. 10 ) t. w službě. n ) stranu. 



70 

král, maje lidi a rady rozumné při sobě a nestranné, w každau wěc 
nahlédne, která se dala a děje až do síž chwíle, a ty wěci wedlé 
sprawedlnosti rownati ráčí a naprawowati. Jinak to nemůž býti ni- 
kterak srownáno, wedlé zdání mého. Jakož já jiné wíry nemám, po- 
kudž mi jest wědomo, než že král meškati nebude příjezdem: Wy 
raěte toho proto tak nechati. Co se osoby mé dotyce, můj milý pane 
kmotře! kdy bych jaký užitek já sebau znal tomuto králowstwí, rac 
tím jist býti, nerci jednati pomoci, ale pro dobré tohoto králowstwí 
a pro poctiwé smět bych se toho odwážiti , a i krew swau wedlé 
zřízené wěci odwážii bych se proliti wedlé jiných. A cožkoliwěk 
nynícko ti sjezdowé jsau, já se bojím, že spíše se w nich spletkůw 
přičiní, než co jiného zjedná. Pan z Rosenberka jest maudrý pán: 
pomáhejž mu Pán Bůh, aby on w to uměl trefiti; já bych mu toho 
přál. Než o sobě neumím já toho smysliti tím spůsobem bez krále a 
bez rad k tomu zřízených. Než toto o sobě smýšlím, že by mnau ten 
užitek byl podobný ku páně Smecenského auřadu nyní sprawowání. 

Což se přátelstwí dotyce synůw mých k Wám, rac tím jist býti 
a nato se bezpečiti, žeť je k tomu powedu a přiwedu, zeť Wám bu- 
dau službau swau přátelskau přátelstwí ukazowati jakožto pánu star- 
šímu. Neb to od Wás známy k sobě, že jste náš celý přítel. 

Můj milý pane kmotře ! wíno by Wám poslali dáwno, ale nemohau 
pro cesty. Než letní wíno dobré bude ; a jinéhot sám nemám žádného 
než to, kteréž mi se urodilo, a dosti málo. 

A žaluji Wám, můj milý pane kmotře! nemám se wždy dobře 
na swém zdrawí. A cas jest toho také. Mějtež se dobře! Ex Pardu- 
bic, fer. II. post dominicam Judica 1521. 

xv. 

Jan Česka. 

Pan Wilém z Pernšteina poručil, aby k dobrému dítek jeho 
z hlubokých mudrců w řeckých a římských hojná sbírka pro- 
powědí a menších wýjimkůw sestawena byla. Z této wětší 
sbírky učinil potom Jan Češka, kněz a pěstaun u pánůw z 
Pernšteina, menší w reci české, šetře co nejwíce a s obzwláštní 
pilností čistoty, přesnosti a jadrnosti přirozeného jazyka, ostatně 
s půwodním textem swých spisowatelůw swobodněji, nežli pra- 
widla překladatelňw dopauštějí, zacházeje, přidáwaje, ujímaje a 
míšeje slowa jejich často wedlé libosti a saudnosti swé. Kniha 
ta pod jménem „Řeči hlubokých mudrcůw" známá wy- 
šla 1529 w Plzni, 1579 a 1786 w Praze, po čtwrté a nej- 
spráwněji 1844 wydáním P. Frant. Bezděky. 



71 
O přátelství prawém. 

(Od Cicerona.) 

Nic řidšího pod nebem není než prawé přátelstwí; a zato mám, 
že ta řídkost prawého přátelstwí drahost a wážnost učinila. Neb ty 
wěci musí drahé býti, kterýmž obecnost wáhy neodjala. Jakož dwa 
kowy rozdílná jsau, kteříž na barwě nesau podobenstwí zlata, totiž 
měď a mosaz, a těm obecnost lacinost dala: tak mnoho jest přátel- 
stwí mezi lidmi, ale nedokonalého, kteréž k malému wětru štěstí po- 
hybuje se a trhá. Prawé a wěrné přátelstwí pádu nezná; nikdyť se 
nehýbe, nikdy se nemění, pewné a utwrzené jest; a to nikdy nemůže 
býti než mezi dobrými lidmi. Zlí ac se někdy zdají přátelé býti, jedno 
slowo protiwné s přátelstwí je srazí. Proč? Neb jak jsau lehce w ně 
a bez wážnosti wstaupili, tak z lehké příčiny z něho wypadají. Ne- 
říkej tomu „příteli'', komuž tolikéž nesmíš wěřiti jako sám sobě. Nebo 
to jest prawý přítel, s kýmž by směl o wšecky swé wěci tak swo- 
bodně a odkrytě mluwiti jako sám s sebau, a on zase též. Již jest 
tu nedokonalé přátelstwí, čeho by příteli swěřiti se nesměl. 

Ale že někteří z maudrých lidí ptají se nato, odkud by prawé 
přátelstwí pocházelo: někteří prawí, že z milosti, a někteří, ze zku- 
šení. Lépe poslední než prwní; neb milost wěc lehká jest a utěkawá, 
a co z ní pojde, též nestálé a wrtkawé jest. Ale zkušení, to má w 
sobě wážnost, dokonalost a rozum. Kohož sobě prawým zkušením 
za přítele wezmeš, tenť může trwanliw býti. Dokudž nezkusíš, nepo- 
čítej za přítele; můžeť tě i milowati, ale přítelem nebýti. Mnohot mi- 
lost můž , ale mnohem wíce prawé a wěrné přátelstwí ; nic mu 
snadného není, nic těžkého. Utěšená zajisté wěc míti takowého pří- 
tele, jehož by přítomností tak mohl wesel býti jako sám swau. Dobře 
powědíno jest, že přítel jest druhý Já a přátelstwí jedna duše we 
dwau tělech přebýwající. A protož, poněwadž w prawéin přátelstwí 
jest jednota mysli i úmyslůw, nesnadno se rozdělí, žádným neštěstím 
neumenšuje se a až do hrobu nepohnuté trwá. — Než přátelstwí 
obecné, to s štěstím zniká a neštěstím zaniká. Neweleb se mnohými 
přátely, ale měj showění; obrátí-liť se štěstí zpátkem, tot ukáže, mno- 
ho-lis přátel měl.- Žádná wěc lépe nesaudí o přáteléch než neštěstí. 
Wídali jsme některé lidi u welikém štěstí položené, že w zástupích 
přátely počítali: též tudíž, když je málo štěstí poopustilo, ledwa sa- 
modruhého poznali jsme. 

Ne wěrné přátelstwí, kteréž lidé k sobě mají pro nějaký užitek, 
aniž můž stálé býti; neb dosáhne-li užitku, pro kterýž tobě přítelem 
byl, a jiného od tebe neceká, přátelstwí zmařeno jest. 

Dobrowolná wěc má býti přátelstwí a samo sobě za odplatu. 
Kdož tobě a twé osobě jest přítelem, budeť wždycky, by pak nic 
neměl; pakliť jest kdo přítelem pro zboží, jestliže ho zbudeš, hnedt 
nebude; nebo čemu on jest přítelem byl, to jsi ztratil, a přátelstwí 
jeho s ním odešlo. A protož cím wíce bohatší a wzácnější jsi, tím 
méně můžeš wěděti o prawých přáteléch; neb pro tak weliké množ- 
stwí křiwých přátel, by kdo i prawý byl, nemůžeš poznati, lec jeho 
někdy neštěstí neb prótiwenstwí okáže. Kdožt tehdáž takowý zůstane, 
jakowý prwé byl, tot prawý přítel jest. 



12 

Ještě něco wíce a wýše chci o wěrném a prawém prátelstwí 
powědíti. By někdy přihodilo se, aby přítel twůj w některau wěc 
přiset a jí se dopustit, ješto by neslušná byla, nemá se twé prátel- 
stwí změniti proti němu, než jeho w tom litowati a, mňžeš-li, i po- 
moci radau neb nákladem. Nebo kdož pro cizí pád prátelstwí opustí, 
ten tomu podobný jest, který w štěstí přítelem jest, w neštěstí nepří- 
telem. Nejwýše pak přítel má snesen a strpěn býti, by pak něco proti 
osobě twé učinil z nechtění neb z nerozumu. Kdo sobě tuto řeě, kte- 
rauž hned powím, w úmysl wezme, nikdy se nad přítelem nerozpácí 
aneb nad kýmžkoli jiným, a toto jest: Uciní-liť kdokoli jakau wěc 
proti tobě, pomysl nato, ten, kdož to učinil, přítel-li jest čili nepří- 
tel. Jestliť přítel a máš ho za prawého přítele, ucinilť jest nerad, 
newěda, by to proti tobě býti mělo aneb tebe by měl uraziti. Pakliť 
jest nepřítel, účinku jeho nic se nediw; neboť jest učinit to, co uči- 
niti měl; wšakť nepřítel natom jest, ať by to učinil, coť by cti neb 
statku škodilo: ale přítel, uciní-liť co, hledíť to oprawiti wší snažno- 
stí; než nepřítel, by pak co dobře náhodau učinil, hledíť to zkaziti, 
a uciní-liť co zle, hledíť to wšemi obyčeji ještě w horší uwésti. 
Toto pak nejhorší nepřátelstwí jest, které pod pláštěm prátelstwí chodí; 
zjewného se uwarowati můžeš, tajného nikoli. 

chwále dokonalé z ctnosti. 

(Z Juvenala , Horatia a t. d.) 

Pokudž clowěk žiw jest, nemůž míti dokonalé chwály; nebo 
chwála protiwníka má záwist , bez kteréžto žádný nikda clowěk žiw 
nebyl; a cím clowěk lepší, cím maudřejší, proti tomu schopnější jest 
záwist. Protož dobře onen mudřec powědět, že o dobrotě ctowěka 
wšelikého sama smrt a hrob úsudek činí. Jedno proto, že w cem clo- 
wěk umře, to již změněno býti nemůž. Druhé proto, že po smrti wše- 
liká záwist klesá ; neb záwist dále se newztahuje než po ten cíl 
smrti. Již by 1o přílišné bláznowstwí bylo, kdo by umrlému záwiděl. 
A tak po smrti již žádnému lidská záwist nepřekáží i z toho nekazí 
powěsti, kdo jí sobě před smrtí zaslauží; ale žiwému clowěku jest 
wěc nepodobná, powěst bez úrazu zachowati. Jestli clowěku po- 
dobné, aby se wšem zachowal, tehdy jest také podobné, aby powěst 
zachowal. Pohleďme na prwní slawné muže, kteříž nyní ode wšech 
národůw w wážnosti se mají, jak za swéhp wěku mnohé záwisti a 
mnohá posmíwání trpěli jsau. Nemohli tak maudře co powědíti, hned 
se našel tomu odpórce, hned nasměwac hotow byl k zkažení. Ale že 
samy wěci prawé býwaly, nic jim protiwníci uškoditi nemohli. Tuť 
má powahu lidská záwist, aby se po žiwých wozila, jížto nelze se 
žádnému ukrýti; acť zjewně neškodí, ale tajného jedu nádobu chowá. 

Augustus císař zato jednu chwíli měl, že žádného nepřítele 
záwistníka nemá ; neb byl natom swňj úmysl postawil , aby se 
žádnému neztracowal. Nalit pak tím, že chtěl wšem dobře činiti, 
wíce nepřátelstwí na sebe zbauřil, nežli jeho prwé měl, dokudž ne 
wšem dobře činil. On když jednomu darowání učinil hodnější nežli 
druhému, hned sobě z něho nepřítele učinil, ješto jinak, kdy by nápadu 



73 

také k daru neměj, nebyl by nepřítelem. A tak mysl člowěk jak mysl, 
bez záwidění zde a bez nepřátel nebudeš. 

Než kdo chce slawnau powěst činůw swých zachowati, hlediž 
ji na ctnostech založiti. Ale proto necekej , aby ucho twé o ní po- 
ctiwé hlásání uslyšelo, leč od pochlebníkůw, jichž saud o twé do- 
brotě dotud pěkný bude, dokudž ruka twá jim sypati bude; jakž ruka 
ustane, hned se také těch pochlebníkůw ústa na ruby obrátí. Než 
budeš-li hoden od potomkůw zpomínán býti, tu teprw, když shniješ, žiw 
býti počneš. Neumíš-li sám co maudrého psáti, ale buď maudře, totiž 
i dobře žiw, ať jiní o tobě píší. Neb wšeliký, kdož dobře žiw jest, 
maudře žiw jest; a kdo zle žiw jest, bláznowě žiw jest. Protož hodná 
wěc wšelikému člowěku dlauhé cti a zpomínání žádajícímu, o to se 
starati, aby jméno a skutků w swých pamět písemně po sobě zňsta- 
wil; rozpráwkať mine, stawení se zboří, písmo wždycky zůstane: 
jedno zwetchne, jiné se napíše. Není té powahy písmo jako stawení, 
aby wždy poslední prwnímu i jméno i chwálu odjímalo. Což ty usta- 
wíš, dokud jsi ty žiw, dotud twé stawení slowe a, jakž ty odejdeš 
a jinému twé stawení líbiti se nebude a on je zboří, jinak přestawí: 
již ne twé stawení, ale toho, kdož je po tobě ustawí, slauti bude. 
Ale ne takowé knihy jsau, ani ti, kterýchž památka w knihách stojí; 
byť je newím kdo přepisowal, ne jeho ale twé knihy nazwány bu- 
dau, jestliže jsř je sám skládal; ani písařowa cest bude, slawné a 
welebné skutky přepisowati, než twá, kterýž jsi je činil. Co bychom 
wěděli, co jsau za lidi byli prwní wšickni welikých zemí a měst za- 
kladatelé, kdy by tak nedbánliwi byli o pamět jména swého jako jsau 
nynějšího wěku lidé, jimžto básnička wšeliké písmo zdá se. Žalostná, 
nébrž příliš truchlá wěc wšelikému člowěku, ale zwláště pánu weli- 
kému, tak z tohoto swěta sjíti, aby nikdy zpomínán nebyl leč od sa- 
mých pamětí smrtedlných, kteréž we stu neb we dwau stú létech 
zmizejí a u wěčné zapomenutí přicházejí. 

W tom nejlepší stránku má ctnost, že sama sobě za budaucího 
ohlasitele jest; by wšickni mlčeli, by žádný nic nepsal, ctnostný ži- 
wot nemůž trpěti zahynutí. Ale já tuto o těch mluwíin, jimž we mno- 
hých ústech býti rozkoš jest a prstem okazowání a sobě diwění za 
sláwu se pokládá. I ctnost také na mnohých místech krásnými a ozdo- 
benými i lahodnými písmy příjemněji w pamět wešla jest. Protož 
někteří z mudrcňw krásomluwných a wysokohledných, jimžto poety 
říkáme, trojí smrt zde na zemi wyměřili: prwní, když se tělo s duší 
rozdělí; druhau, když hrob wetchostí sejde a zkažen bude, i wšecko 
to, což nákladem twýni učiněno jest, zruší se: tu již druhau smrt trpěti 
budeš; třetí smrt lidem přichází, když nějakau piíhodau rozličnau aneb 
budaucích nedbalstwím a leností nejdelší pamět, totiž knižná neb 
psaná zahyne, když jméno i skutkowé spolu zahynau. Tu již třetí a 
poslední smrt zakusíš, tak že již wěčně ničím zpomínán nebudeš. A 
protož nejbezpečnější žiwot jest, kterémuž ctnost to úfání dáwá ; neb 
smrtedlných lidí smrtedlné jsau wěci: ctnost wěčná jest, kteráž ne- 
pochybnau wěčnost porozuje. Ač w smrtě- Uném žiwotě činěna jest, 
proto nesmrtedlnau odplatu každému ctiteli swému přinese. 



74 

XVI. 
Oldřich Welensky z Mnichowa. 

Mezi muži, kteříž na začátku XVI. století jazyk český dle 
wzorůw klassických wzdéláwati se snažili, neposlední byl Oldřich 
Welensky, zeman stawu rytířského, wrstewník Konácůw co do 
spisowatelstwí i knihtiskařstwí. Před 1. 1518 býwal w Praze, 
1. 1519 a 1521 přenesl se do Bělé u Mladé Boleslawi i zřídil tam 
wlastní tiskárnu. L. 152 2 wrátil se zase do Prahy na staré město, 
Zanechaw později, jak se zdá, tiskařstwí, přebýwal w Benát- 
kách za pana Fridricha z Donína fasi 1530). W ten čas tu správv- 
cím bratrským byl Jan Augusta, jehož Welensky byl i poslucha- 
čem i odpůrcem. Potom jméno Welenského mizí, tak sice, že 
po dwau — třech desetiletích pokládán byl za osobu smyšlenau. 
Byl muž učený $ psal latině i česky. I w jeho jako w Konáčowě 
češtině patrné jest přílišné nápodobowání latiny. Překlad spisu 
Lactantia Firmiana o prawé poctě Boží s rozprawau Senekowau 
o hněwu, kterýž 1. 1518 u Klaudiána wyšel, dle domnění našeho, 
Welenskému přičísti sluší. L. 1519 wytiskl překlad swůj spisu 
Erazmowa o rytíři křesťanském, 1. 1520 překlad žalob Luciano- 
wých. L. 1531 složil knihu o moru (tišt. 1538). 

Ze Senekowa spisu De ira. 

hněwu. 

Někteří z maudrých niužůw řekli jsau, že hněw jest krátké blá- 
znowsíwí; neb (rozhněwaný) též také sám sebe mocen není, krásy 
swé zapomíná a na přátelstwo nepomní. Nebo jakož při blázních zna- 
mení jistá býwají smělý a horliwý obličej , smutné čelo a zasmušilá 
twář, rychlý krok, nepokojné ruce, barwa změněná, časté a rychlé 
wzdychání: tak i hněwiwých ta jsau znamení, zapálí se a zardějí se 
oči, krew hoří od wnitřností srdečných přijdauci, twář wšecku polí, 
rtowé se třesau, zuby štěkcí, wlasowé powstanau, řeč uťatá a pro 
krátkost promluwení nerozumná, křikáni, porauhání a rukama metání 
a nohama o zemi bití, a wšecko tělo splašené a weliké pohrůžky z 
hněwu činící, mrzká a hrozná twář. Nebudeš moci wěděti, wíce-li je 
ohawný ten hřích čili škaredý. Jiné wěci mohau skryty býti a tajně 
krmeny, ale hněw se pronáší i na twář přichází a, čím jest wětší, 
tím zjewněji kypí. 

Ale dí někdo: Což tehdy není potřebí trestání? Nýbrž jest, ale 
to čisté a s rozumem; nebť ono neškodí, ale léčí pod spůsobem uško- 
zení. Takéť já otíži, hněw mocnější-li jest než rozum čili mdlejší? 
Jestliže mocnější, kterakž tehdy rozum bude jemu moci uložiti míru, 
poněwadž uposlechnauti nemají obyčeje nežli mdlejší wěci silnějších; 



75 

pakli jest hněw mdlejší, niůžť tehdy rozum bez něho dostatečný býti 
k řízení wšech wěcí, anižť žádá pomoci od mdlejšího. Neboť nikdy 
ctnosti nemá hřích pomáhati; neb ona má dosti sama na sobě. 

Ale, dí Aristoteles, hněw poťreben jest, anižto bez něho muž 
wybojowáno býti, jediné leč on naplní mysl a duch rozpálí, a poží- 
wáno má býti jeho ne jakožto wéwody ale jako rytíře. Ale to není 
prawé. Nebo jestliže uposlechne rozumu, že tam půjde, kamž bude 
weden, již nebude hněwem, jehož wlastní jest wěc zpaura; pakli 
neposlauchá, nestojí tu, kde jest jemu rozkázáno, ale podlé swé žá- 
dosti a prchliwosti běhá, neužitečný jest rozumu jako rytíř, který na 
místě sobě ukázaném nestojí. Protož jestliže dá sobě rozkázati, jiným 
jménem má jmenowán býti, neb již přestane býti hněwem, který pla- 
chý a neskrocený jest; pakli nedopustí sobě rozkázati, škodliwý jest, 
aniž mezi pomocmi má počten býti. A tak aneboť hněwem. není, ane- 
boť jest neužitečný. Nebo jestliže kdo trestání činí, nejsa pomsty žá- 
dostiwý, ale proto, že potřebí jest, nemá ten mezi hněwiwými počten 
býti. A tuť bude užitečný rytíř, jestot umí rady poslechnauti. Nebo 
žádosti tak jsau zlí služebníci jako i wůdce. 

Protož rozum nikdy nepřijme sobě ku pomoci neopatrných a ná- 
silných hnutí, při nichž on žádné moci nemá, jichžto nikdy skrotiti 
nemůž, leč by proti nim rowné a podobné wěci postawil, jako proti 
hněwu bázeň, proti neumělosti neb hlauposti lakomau žádost a proti 
nestatečnosti hněw. Odstup to zlé od ctnosti, aby se rozum někdy k 
hříchům utíkal. Nemohlať by tu mysl wěrného odpočinutí přijíti; mu- 
sit se klátiti a wlnami znášeti, kteráž swým zlým chce bezpečna 
býti, kteráž nemůž býti silná jediné leč se hněwá, maudrá a wtipná 
jediné leč lakomě žádá, pokojná jediné leč se bojí, a tak aby musila 
w ukrutnosti nějaké žiwa býti a žádosti některé přijíti w službu. A 
což není hanba ctnosti w službu hříchůw pustiti? I co jest potřebí 
hněwu, když totéž učiní rozum? Třeba-li jest lowci hněwati se na 
zwěř? Sokrates služebníku swému byl řekl: Zbil bych tě, bych se 
nehněwal. Sokrates nesměl se hněwu poručiti. Protož k trestání blau- 
dících a hřešících trestatele hněwiwého není potřebí. Nebo poněwadž 
hněw jest hřích mysli, není potřebí trestati hříchůw ale hřešícího. 

Jestli že by dobré bylo hněw, tehdy nejdokonalejší každý měl 
by jej, ano pak nejhněwiwější býwají nemluwňatá a staří a nemocní. 
Ale díš-li, ó Theofraste, že nemůž býti, by dobrý člowěk nehněwal 
se na zlé: tímto obyčejem, čím kdo lepší, tím hněwiwější bude, ješto 
zpět má býti, aby dobrý byl libý a, rozwázán jsa od žádostí, aby 
žádného w nenáwisti neměl. A hřešící proč by w nenáwisti jmíni 
byli, poněwadž blud wede je w jich hřích? Neníť to maudrého, hře- 
šící w nenáwisti míti: jinak sám se w nenáwisti míti musí. Pomyslí 
nato, kterak mnoho proti dobrým mrawům činí a kterak mnoho od- 
puštění žádá zato, což činí, a tak bude se hněwati i na se. Nebo 
saudce sprawedliwý nemá jiného úsudku činiti při swé nežli při cizí. 
Neb kdo jest ten, ježto by se hněwal na toho, kohož léčí? I zdali aud 
swůj w nenáwisti má někdo, když jej sobě káže utíti: neníť hněw, 
ale jest bídné léčení. ^ Wzteklé psy zabíjíme, ukrutného a plachého 
wola tepeme, howada nakažená, aby jiných nepoškwrnila, železem 
hojíme: neníť to hněw, ale jest rozum od zdrawého neužitečné odděliti. 



76 



Lékařstwí proti hiiéwu. 



Příčina hněwu domnění jest křiwdy, kterémuž má nesnadně wě- 
řeno býti. Aniž zajisté k zjewným otewřeným wěcem clowěk ihned 
má přistaupiti; neb mnohé wěci falešné twárnost neb podobenstwí 
nesau prawdy. Dán má býti tomu wždycky cas; neboť prawdu den 
teprw oznámí. Uši také aby nebyly snadné k pomluwacům. Ten v při- 
rození lidského hřích budiž nám w podezření i w známosti. Čehož 
neradi slyšíme , rádi wěříme, a prwé než rozsaudíme , hněwáme se, 
ješto někdy netoliko pomlauwáním ale samým domněním k hněwu se 
zbudíme a někdy, z twáři a smíchu cizího zlé wěci sobě wykláda- 
jíce, i na newinné se hněwáme. Protož muž býti wyslyšána pře proti 
tobě onohono, kteréhož tu není, ale hněw w zawěšení podržán má 
býti, nebo můž pokuta pomeškaná potom učiněna býti; ale když se 
stane, již se nemůž odestati. Ale aniž zajisté clowěk slyšeti má. Nebo 
při některých wěcech užitečněji jest zklamánu býti nežli wěřiti. Proto 
domnění z srdce wyňato má býti i hádání; neb jsau to přefalešní 
zápalowé. On mne neochotně pozdrawil; on mne krátkým promlu- 
wením odbyl; on mne k weceři nepozwal; on na mne škaredě po- 
hleděl a oci ode mne odwrátil: nebude tu bez domnění a bez hádání ; 
než sprostnosti potřebí jest a milostiwého při wšech wěcech domý- 
šlení. A ne wšemu, což před oci přiběhne, wěřme, byť pak i zjewné 
bylo. A kolikrátkoli domnění naše marné se ukáže, potresceme swé 
ukrutnosti, a toť trestání učiní nám obyčej, abychom snadně newěřili 
a zwláště pak, abychom hubeným a špatným wěcem nedali se popu- 
diti, jako že dítě někam poslané dlauho se newrátí, nebo že studené 
wody podali napiti se, aneb že nedobře ustláno na posteli a stůl ne- 
rowně postawen. Pro ty wěci hněwati se bláznowstwí jest, a ne- 
mocné a nešťastné síly jest ten, kýmž tak malé powětří zaklátí. Spatné 
jsau to oci, kteréž bílý oděw urazí. Rozmazaný w rozkoši jest ten, 
jehož bok pro cizí dílo zabolel, jakož prawí, že Mirides takowý byl, 
když widěl jednoho, an kopá a wysoko motyku zdwíhá, a tento, dí- 
waje se, ustál a nedal před swýma ociina toho díla dělati. Kdožkoli 
rozkoší mysl spolu i tělo zkazí a poruší, tomu nic se nezdá býti sne- 
sitedlné, ne proto, by twrdé bylo, ale ten, kdož trpí, měkký jest. Nebo 
co jest to, že něčí zakašlání aneb kýchnutí anebo maucha někoho k 
hněwu zbudí, aneb že pes -zaštěká, nebo že služebník někde klíc z 
ruky upustil? Těchto wěci nemohau lidé při městech a při dwořích 
zlořečených s dobrau mysli snésti. I kterak ten trpěti bude hlad aneb 
letního času žízeň, který na dítě, že sobě ořecha neumí rozlaupiti, 
hněwá se? A my se někdy hněwáme i na ty wěci, od nichž bezprawí 
přijíti nemůžeme, jako někdo knihami přec hodí, že jsau malým pís- 
mem napsány, aneb když nětco klamawého psáno, tehdy je ztrhá; 
opět raucho nedobře ušité někdo rozedře, ješto na ty wěci se hně- 
wati welmi blázniwé jest. Neb našeho hněwu aniž jsau ty wěci za- 
slaužily aniž ho cítí, ale urážejí nás ti, kdož jsau je udělali, i na ty 
hněwati se jest bláznowstwí; neb wšecka tato prowinění u sprawe- 
dliwého saudce za newinnost mají neopatrnost. A jestliže my chceme 
býti saudce sprawedliwí wšech wěci, toho máme nejprw wěděti, že 
nižádný z nás bez winy není; neb tudy nejwíce hněw přichází, že 



77 

jsem nic neučinil a nic winen nejsem. A by pak i bylo tak, že by ne- 
učinil, když se hněwáš, že tebe potrestali aneb napomenuli, a ty tu 
chwíli hřešíš, když také k zlým skutkům přirtáwáš zpauru a neposlu- 
šenstwí. I kdo jest takowý, ježto by mohl o sobe říci, že jest ze 
wšech stran newinný? Nebo nétco jsme učinili, nětco pomyslili, neb 
nětceho požádali, někomu jsme nětceho nepřáli. A jestliže w nětčem 
jsme newinni, jest proto, neb se nám to nenahodilo. Toto mysléce, 
saudce prawí budeme. Učinit nás trpěliwější, když sami k sobe bu- 
deme prohlédati a když pomyslíme nato, jestliže jsme my sami co ta- 
kowého učinili a jestliže jsme kdy také poblaudili. Nejwětší pak lé- 
kařstwí proti hněwu jest prodlení a pocekání, a" to ale od toho po- 
čátku, ne aby odpustil, ale aby prwé posaudil, a pakt hněw přestane, 
když budeš cekati. A aniž se pokaušej , aby jej wšecken pojednau 
přemohl; neb má těžká prwní prchání. Než weškenť přemožen bude, 
když jej na kusy rozebereš. 

XVII. 
Jošt z Rožmberka. 

Pan Jošt, třetí syn Woka wládaře domu Rožmberského 
a Markéty z Guttenšteina, narodil se na zámku Krumlowě 1. 1488 
dne 31. Cerwence. W pacholetstwí swém byl dán na Lešno 
a tam se učil spolu s détmi pana Jana Holického ze Šternberka. 
Spráwa domu Rožmberského přešla naň 1. 1531, kterauž na 
sebe přijaw, se wší bedliwostí rozwážliwě wedl. Hned téhož 
roku wyprawil se sám osobně k wálečnému tažení do Uher, 
k němuž značnau pomocí wojenskau na lidech a potřebách 
přispěl. L. 1539 w těžký neduh nějakého smrtedlného ranění 
neb uřezání, neznámo jakým puwodem, upadl a, drahný čas 
ležew, běh žiwota swého dne 15. Října t. 1. dokonal. Tělo 
jeho w klášteře Wyšebrodském pochowáno. Zanechal po sobě 
dvva syny, Wiléma a Petra Woka , s nimiž rod Rožmberský 
wymřel. 

Pan Jošt byl milowník štěpařstwí, i složil knížku o ště- 
powání pěkně saustawně na rozdíly rozwrženau, i připsal ji 
synu swému Petrowi Wokowi. Tiskem wydána byla 1. 15 98 
u Buriana Waldy. 

Z K u i h y o s t é p o w á n í. 

Kterých ranbůw k jakým pláním užíwati. 

Mnozí pokaušejí se na rozličném dřewě rozličnými rauby štěpo- 
wati, jako na wrbě ? na lípě neb na jiném dřewě, ješto jest nepři- 



78 

> 

hodné k raubům, a tak práci častokrát neužitecnau mají. Nejlépe pak 
jest štěpowati jabloně rauby jabloňowými, hrušky hruškowými, slíwy 
šwestkowými. Na hlohu nedaří se nic lépe než nyšpule, a jest owotce 
dobré a lékařské, kdož jeho umí požíwati, když uzrá a uleží se jako 
hnilice. Můžeš také štěpowati na kdauli břeskwe, a jest owotce welmi 
rozkošné, ale zploditi nesnadné. Wšak podlé příslowí dáwního nic 
nemůže ělowěku bez práce přijíti; protož i při štěpowání nemusí clo- 
wěk práce litowati, chce-li co zdárného w swé zahradě míti. 

Štěpowání bez raubůw. 

Jest jedno štěpowání welmi wtipné a snadné takto: Dubna mě- 
síce, když již štěpowé pocnau wlhkost w sobě míti a mízku, tehdy 
přijda k jabloni neb k hrušce, wyhledaj na tom štěpu wětew, na kteréž 
se již zelená očka wypuěila; pak okolo těch oček pospodu i swrchu 
s dobré stéblo zšíř okružiž kůru a hleď opatrně, aby tak kůrka od 
dřewa odewstala tak s očkem. A když se hýbati bude , nesnímaj jí 
hned dolů, ale dojda k jinému štěpu, na kterémž chceš to očko neb 
wíce jich štěpowati, wyhledaj na něm wětwici rowně tak tlustau, 
sejmiž s ní tak welikau kůru, jak weliké očko s kůrkau připrawené 
máš, a to očko s předešlé wětwe sejma, wstrc na druhau wětew do 
místa připraweného a wiz ať se kůra s korau dobře srowná, aby se 
úplně dotýkaly. Potom obwaž tenkým lýkem pilně, aby woda tam ne- 
mohla zacházeti. Z těch oček w prwní léto wyskocí wětwicky; w 
druhé léto pustí kwět a ten sejmi, neb jest k owotci ještě mdlý; w 
třetí pak léto poneseť kwět i owotce. A tak můžeš na jedné hrušce 
rozličné hrušky štěpowati, tolikéž na jabloni jablka rozličná, ano i na 
pláni můžeš tolikéž učiniti. 

šafránu. 

O šafránu neb šafranici potřebné jest také zpráwu míti, aby 
tudy lidé mohli k wolnější žiwnosti přijíti; neb mnozí na něj welké 
náklady činí a neumějí s ním, jakž náleží, zacházeti, protož i swé 
naděje při něm zbaweni býwají. Jest owšem wěc čistá, utěšená apů- 
žitecná a nicímž naprosto země s menší prací nemůže užiti, kdo s 
ním umí wůkol jíti a komuž Pán Bůh ráčí na něm štěstí popříti. 

Kdo by znowu semeno neb hláwek chtěl kaupiti, hleď, aby ne- 
kupowal semena pobrunátnilého ; neb to jest již nakažené a stěžka 
ostojí. Lee by jemu byla země welmi líbezná, tuť na rok neb dwě 
létě potrwá a potom zahyne. Ale hleď semena, kteréž má na sobě 
kůži neb chlaupky bílé. Toť jest zdrawé símě, kteréž k sázení swo- 
bodně kaupiti můžeš. 

Semeno když by již saditi měl, hledej jemu zemi při wršku neb 
w rowině, ať naň slunce co může nejwíce wzchází a ať není při 
mokře; neb kde jest jemu wlhko, tu on sobě nelibuje a snadno wy- 
hyne. Také ať není samý písek s hlinau. Než kdeť jest auwar, tuť 
on sobě libuje. 

Máš-li hnůj ťreskowý, 1 ) tím zemi k šafránu pohnoj:, pakli toho 

*) ze třtin. 



79 

nemáš, hleď jiného dobrého. Ale bylo by nejlépe, aby, cistě wyhnoje, 
Hasil jiného obilí a potom po roce neb po chvau létech šafrán tu sá- 
zel, zwláště kdy by swá semena měl. 

XVHI. 
Bartoloměj Písař. 

Prwní dějepisec český, jenž od nedbalé ledabylosti kro- 
nykářské odstaupiw, wyprawuje wěci tak, jakož se dle přiro- 
zeného stojení swého udaly, hledě na ně owšem očima stran- 
nickýma, byl Bartoloměj příjmím Písař (Scriptor) čili, jakž obec- 
něji býwá jmenowán, Bartoš Písař.*) Spisem „o pozdvvížení 
jedněch proti druhým w obci Pražské 1. 1524 — 1530 Ci 
seznamuje nás s během různic Pražských, které počaly wítěz- 
stwím strany Paškowy, až do uwedení pořádku rázným dostau- 
pením Ferdinanda I. Bartoš stál spolu s M. Brikcím při straně 
Hlavvsowě i musil jako wšickni stejně smýšlející, ač o rok po- 
zději (1525), opustiti Prahu. ..Byl jsem 4í , dí Bartoš sám, „za 
jednoho měštěnína w starém městě Pražském w létech zmuži- 
lých, weda swau žiwnost s manželkau a dětmi swými pokojně, 
jako na poctiwého a zachowaíého čfowěka náleželo a slušelo. 
A wšak nemohlo mi též jako jiným nic postačiti ani zachowání 
chwalitebné rodičůw mých ani mne samého, jsa zplozen od nich 
w tom městě. A já Bartoš Písař musií jsem naposledy podlé 
jiných to břímě nésti, jsa wypowědín z města w plném roce 
teprw po té bauřce a tam wně trwati a zapomenauti se nad 
manžeíkau, nad dětmi swými, nad přálely i nade wším statkem 
swým za čtyři léta pořád zběhíá. A nebylo proti tomu žádného 
lékařstwí we wšech lékárnách leč naděje Božího smilowání". 
Naděje tato teprw se wyplnila , když král po několikaletém 
usilowání Paškowu panstwí konec učinil (15 2 8). Musil wšak 
Bartoš před konšely a administrátory spolu s jinými státi a, když 
s sebe wšecky nářky swedli, přijati a připuštěni byli jsau opět 
w Máji 1530 do společnosti měšťanské. 

Bartoš usadiw se nyní opět w rodišti swém, jal se spiso- 
wati paměti swé, kteréž I. 1851 K.J.Erben wydal. Mimo pa- 
měti o bauřce Pražské zachowal se w Chrudimi rukopis práw 

*) Ze Písař bylo příjmení, wyswítá jednak z přípisku na práwech měst- 
ských w Chrudimi, díiem z toho, že mezi osobami stawu městského, 
které 1. 1546 we Wratislawi byli, nalézá se též radní Nowého města 
Pražského příjmím Jan Písař, snad syn Bartolomějůw. 



80 

městských, kterýž 1. 1519 Bartoš dokončil. Pp. Rybička a 
Lussner jej objewili. O dalších osudech po 1530 a o smrti 
Bartošowě nic posud známého není. 

Z Pamětí o bauřce Pražské. 

Wolení a korunování Ferdinanda I. 

(IV. 1. 11.) 

Když se již po zemi české a jinde w křesťanstwí wšudy wůkoi 
o konečném zahynutí tak žalosťiwém jako potupném krále Ludwika 
i o jeho pohřbu a opanowání také Budína od Turkňw i o nedbánli- 
wosti Uhrůw i jiných lidí powěst rozhlašowala: tehdy pan Lew nej- 
wyšší purkrabě Pražský a jiní stawu panského, rytířského a měst- 
ského, znajíce pilnau potřebu toho býti, na předešlé rozdíly, newole 
a různice společné musili se zapomenauti a z jednostejné wůle polo- 
žili sobě sněm na hradě Pražském ten pátek po sw. Františku. Pra- 
žané dali také wolati biřicem, že se dáwá glejt wšem stawům bez- 
pečný k tomuto jednání. 

A když se k tomu sjeli wšickni tři stawowé, tehdy jak takž 
smířiwše se powrchně jedni s druhými, jednali o zemské dobré i o 
budaucího krále. W středu pak, sedmého dne před sw. Hawlem, po- 
hřeb a služby činili kněží hradští i Pražští dolejší za duši krále Lud- 
wika, s úprawami k tomu wymyšlenými, s zwoněním a s zpíwáním. 
Pražští také z nawyklosti předkůw swých wíc než z milosti, aby 
pořádku neminuli, to činili. 

A w úterý, na den sw. Sewerina, wolenci byli ze wšech tří 
stawůw wybráni nato, aby wolili a snesli se na místě wší země o 
krále a pána nowého, z každého stawu osm osob, z panského, ry- 
tířského i městského. A téhož dne dána jest jim přísaha, každému 
stawu obzwláštně, ráno w kaple sw. Wáclawa. A tu přitom snesli se 
a dokonali, pustiwše hlas o arciknížeti Ferdinandowi rakauském. Na- 
zejtří w sněmu přede wším sněmem ho za krále a pána dědičného 
woleného země české zjewně a konečně wyhlásili. A Te Deum lau- 
damus hned zwonili a zpíwali po wší Praze. 

tom králi a pánu Ferdinandowi byla powěst, že jest milowník 
sprawedlnosti, maje křiwdu w nenáwisti. A protož mnohým Cechům 
těžko bylo o něm slyšeti, zwláště těm, kterýmž sprawedlnost i wše- 
cken řád dobrý w nelibosti byl; ale dobrým, šlechetným a sprawedl- 
nosti žízniwým byl welmi ATděčný, proto že již nesměli mnozí hlawy 
pozdwihnauti pro přílišnau nesprawedlnost těch, kteříž moc nad nimi 
měli. Neb jsau byli tomu mnozí přiwykli, aby měli pána takowého, 
kterýž by jim tak rozkazowal, aby činili, kdy by chtěli a co by chtěli 
beze wší překážky, a aby toliko měl slowo králowské bez moci a bez 
skutečnosti, jakož pak tím spůsobem země česká příliš hladem spra- 
wedlnosti jest wymořena a zemdlena byla. A tak tomuto králi a pánu 
dal Pan Bůh, aby nesl mec k chwále dobrým a ku potupě lidem 
neprawým. 

Když po wolení krále Ferdinanda na králowstwí české čas se 



81 

přibližowal, aby k korunowání do země pospíšil: tak se stalo, že z 
Wídně na cestu časem wánočním wyjel s kněžnau Annau manželkau 
swau. Ale páni, rytířstwo a města země české, podlé zůstání na sněmu 
obecném, kterýž sobě byli položili na den nowého léta, když se psáti 
počalo 1527, wyjeli proti němu k Jihlawě na pomezí morawské, osoby 
k tomu wolené ze wšech tří stawůw. A tudíž přísahu učinil králow- 
skau wší zemi w středu čtwrtý den před hromnicemi. Potom w úterý 
na den sw. Háty, čtwrtý den po hromnicích, do Prahy přinesen jest 
a přijel s manželkau swau na hrad Pražský u wečer po západu slunce. 

A potom těch dní před korunowáním w pátek na den stolowání 
sw. Petra, wzešla nesnáz mezi stawy, panským a rytířským, podobná 
k prwní za krále Ludwika, o nesení před králem při korunowání žezlo, 
jablko zlaté a meč. A téhož dne král saud osadil oběma stranám 
a slyšal je, při kterémž každá strana swau při wysoce lícila a pro- 
wozowala. A wyslyšaw obě strany dostatečně, odložil jim do jitra. 
A tak w sobotu král, nechtě, aby se ta wěc meškala prodléwáním 
dalším, za prostředek poručil oznámiti jim: „aby na ten čas mečem 
jemu službu při témž korunowání staw rytířský činili skrze osobu, 
kterauž by z sebe wolili, totiž aby meč před ním nesl, a to aby beze 
wší ujmy bylo sprawedlnosti kteréžkoli strany; a potom do času sw. 
Jiří nejprw příštího, že chce mezi nimi sprawedliwým saudem konec 
učiniti, odložil." 

W neděli pak, na den sw. Matěje apoštola Božího, byl koruno- 
wán na hradě Pražském, maje počet wěku swého 25 let. A w pon- 
dělí nazejtří potom korunowána jest také kněžna Anna. A podlé toho 
wyrčení králowského meč před králem a králownau od jednoho z 
rytířstwa jest nesen. A těch dní při ostatku masopustu na hradě i 
dole w Praze na náměstí staroměstském turnaj kratochwíl strojil král 
i honby na Hradčanech. A na tom sněmu položeném na hradě o ma- 
sopustě král wyzdwihl wšecky zápisy postranné mocně mezi wšemi 
stawy, ač by byli kteří mezi nimi učiněni. 

A na den středopostí, čtwrtý den po zwěstowání Matky Boží, 
král wyjel k Morawě a k Slezům o jisté potřeby a aby se též uwázal 
w ty země náležející k koruně české. 

Rozdělení jednoty měst Pražských. 

(IV. 23). 

Král, jsa pán sprawedliwý, uznamenaw s radami swými, že ni- 
kterakž spráwcowé toho města w řád jemu jíti nechtí a že ho z boku 
rozličnými skoky zajíždějí, a nadto z té jednoty měst Pražských že nic 
jemu potěšného ani obecného dobrého nahoru wzrostu nemá pro 
přílišnau pýchu a nepoddanost jich, též jako za krále Ludwika šwakra 
jeho: i umyslil jim na žádost jich radu obnowiti konšelskau, w obau 
wšak městech, na starém i na nowém městě, tak, aby jim tu jednotu, 
w kterauž jsau welmi úfali, zase rozdělil na spůsob prwní w rozdílné 
práwo; neb bezpochyby to powědění Aristotelesowo, že každá jedno- 
spolnost silnější a mocnější býwá, nežli když jest rozdělena, sobě ku 
paměti přiwodil. A protož sjel jest dol&w s zámku s množstwím zna- 

6 



82 

menitým dwořanůw swýeh, w středu nazejťrí po narození Matky Boží 
téhož 1. 1528, na staroměstskau radnici a dal přísahu skrze pana Adama 
z Hradce, nejwyššího kancléře králowstwí českého, osobám wybraným 
podlé usauzení lidského šlechetným. Kdežto z té staré rady nenechat 
než tři osoby. A nechtě se ještě proti žádnému přísně a mstitedlně 
postawiti, moha a moc maje to slušně učiniti: wíc rozumem než wá- 
šniwau myslí se w tom sprawowal, aby raději milost jeho králow- 
skau nežli zňřiwost wšickni cítili a sobě wážili, bez zlého užíwání, 
a jej aby takowými barwami falešnými wíc nechlácholili. A tak tudy 
někteří drakowé silní pro pýchu dolůw hodně strčeni jsau, aby po- 
znali, že mají krále pána swého a nadto wýše Boha nebeského nad 
sebau mocnějšího, nežli jsau oni. 

To dokoná w w starém městě, jel jest na nowé město na dru- 
hau radnici. A ti měšťané toho města wyšli proti němu pocliwě u 
welikém poctu do ulice s praporci, wítajíce ho a chwálíce Boha s 
zpíwáníin, že je má od těch silných hlawácňw staroměstských, jistých 
některých půwodňw rozličného zlého, wytrhnauti, přiznáwajíce se 
wšickni hlasitě, že žádným jiným clowěkem nechtí se sprawowati 
nežli Jeho Milostí Králowskau. Potom učinil tu též, že jest dal pří- 
sahu na konšelstwí osobám hodným a pokojným k tomu wybraným. 

Takowého rozdwojení nic nebyli wděcni mnozí staroměstští; neb 
jim jich korauhew již klesala. A když o tom prwé přezwěděli, co se 
má státi: wyslali z sebe téhož dne ráno k králi weliký počet měšťa- 
nfiw, žádajíce, jako by to neústupně míti chtěli, aby jim tau jednotau 
nehýbal, twrdíce, že obec wšecka při ní stojí a státi míní. Dáno jim 
za odpowěd: že tak král míti chce, aby byla dwoje rada a dwoje 
práwo, jako prwé býwalo, a že jim wěří, že se w tom poslušně za- 
chowají, jako na wěrné poddané sluší. Přitom jim rozkázal čísti nález 
krále Wladislawa, aby na budaucí časy nestáli o takowau jednotu 
těch měst. A tu on potwrdil toho nálezu, přidá w k tomu: ,, Jestliže 
by to kdo jednal aneb se přimlauwal k té jednotě, a,by takowý statek 
a hrdlo ztratil; než že chce k prwnímu spůsobu přiwésti obě města." 
Jakož se tak stalo. A tehdáž hned processí , kterauž jsau sobě kněží 
Pražští každého roku dne památného té jednoty byli založili, zmizela 
jim a pominula. 

Ta jednota, kterauž jsau sobě bez wůle králowské upewňowali, 
mohla by byla státi a snad by i král k ní powoliti mohl, kdy by jí 
byli k tomu konci tím úmyslem rozumně a řádně užíwali, tak jakž 
příčiny slušné k tomu spojení je wedly, totiž kdy by w tom neob- 
mýšleli než dobré, poctiwé a užitečné krále pána swého i toho města; 
a, kteříž jsau rozdílowé a různice někdy weliké s kyselostmi o mnohé 
wěci mezi nimi w obau městech wzuikaly, aby to přestalo, tak aby 
byli jako jeden clowěk za obywatele jednoho města učiněni. Ale po- 
li ěwadž jsau zle a neřádně té jednoty užíwali, s ublížením králům 
pánům swým, a zwláště že jsau tu bauřku tuto wypsanau swéwolně 
a pyšně zdwihli proti swým spoluměšťanňm nesprawedliwě a Istiwě, 
w sílu a moc swau již úfajíce a naposledy proti králi pánu swému, 
předešlému i nynějšímu, často odporně se stawějíce, jako by se jim 
zprotiwiti chtěli, k žádnému srownání přátelskému powolni se dáti 
nechtěli naleznauti, ale na swé přílišné pýše neústupně stáli, pro kte- 



83 

rauž nejwíce tu jednotu zmrhali : protož, čehož jsau hledali, to jsau 
nalezli. A to šlo wše třmi neb čtyřmi osobami h-rawatějšími a nejwíc 
Paškem, kteříž jsau sobě tu obec obojího města w uzdu pojali, že již 
nesměli hfaw swých wolně pozdwihnauti bez jich wňle. A tím jsauce 
příliš mysli pozdwížené, wyslali, jakož dotčeno jest, k králi z sebe 
téhož dne weliký počet měšřanůw s pyšným poselstvím , s pohrůž- 
kami, s křiwau řečí smíšeným, prawíce : že obec wsecka při té jednotě 
stojí a státi míní. Ješto, když na nowém městě přísaha byla dáwána 
osobám, tehdy s welikau radostí začali sobě obec wsecka Te Deum 
laudamus, jichžto byfo spolu wíc než na tři tisíce, podlé zpráwy. 
A protož to poselstwí nepotkalo se s skutkem. A od toho dne mno- 
hem wětší díl lidí netoliko w nowém i w starém městě s potěšením 
znowu na nohy se postawili a z těžkýeh paut se dobýwali, chwá- 
lícc Boha, že již jsau zase k swobodě prwní nawráceni, aby sami 
s sebau i také s přátely milými mohli rozmlauwati, složíce s sebe 
prwní bázeň. 

A naposledy nowoměstští začali sobě píseň tuto : 

Weselýť nám den nastal, 

W němž císař Karel z mrtwých wstal atd. 

při přítomnosti ještě králowské ku potěšení jemu. I z té příčiny, pro 
uwarowání budaucího horšího, král neobrátiw se na ty ani ještě na 
mnohem znamenitější pohrůžky s krwe proléwáním, od jednoho mo- 
cného sluhy jich k králi wynešené, tu jednotu jest jim zdwihl a w 
nic obrátil mocí swau na budaucí časy. A ti drakowé silní, a jeden 
z nich nejsilnější, jsau setříui s swau pýchau. A tak to spiknutí jest 
roztrháno, ne jedno ale několikero. Budiž z toho Pán Bůh pochwá- 
len, kterýž jest piediwný w skutcích swých: časem zarmucuje a ča- 
sem obweseluje swé wěrné! 



XIX. 
Biikcí z Zlicka '). 

Rodiště Brikcího jest Kauřim, hlawní dle powěsii místo 
starodáwného Zlicka, kteréžto jméno, když léta 1529 byl 
powýšen do stawu wládyckého, za predikát přijal. Studia swá 
konal na universitě Pražské} tu 1. 1508 stal se bakalářem, 
1. 1513 mistrem swohodných umění a potom professorem. 
L. 1518, když staré a nowé město Pražské w jednotu byly 
uwedeny, wywolen do společné rady obecní i Brikcí, w kte- 
rémžto úřadu až do I. 152 4 selrwal , stoje w tehdejším boji 
stran při straně Hlawsy z Liboslawě proti Pasko vvi z Wratu. 

*) Tak píše Hájek w píetlmhiwě, patrně pravvým spíisobejn. 

6* 



84 

L. 1521 žádal král Ludwik pomoci ze zemí swých proti Turku, 
kterýž wtrhl do Uher, i wyprawen w Září lidu počet zname- 
nitý, we kterémž Pražany wedl Brikcí} ale nedojewše do Uher, 
wrátili se, neb jim oznámeno bylo, že císař turecký z Uher 
wyjel a že nepřítele není. W Srpnu 1524 podařilo se straně 
Paškowě zmocniti se wlády neobmezené w Praze. Hlawsa, 
Brikcí a jiní přátelé jejich wzati jsau nejprwé u wězení a pak 
wypowěděni z města. Strana wypowěděná wšemožně usilowala, 
aby mohla zpět do Prahy. W Listopadu 152 5 jeli Hlawsa s 
Brikcím do Budína ku králi Ludwikowi i wymohli rozkaz krá- 
lowský, dle něhož měli zase býti přijati do obce. Oba wrátili 
se w Březnu do Kutné hory, kdež se na čas wyhnanstwí swého 
byli usadili: ale Pasek směl wzdorowati zřetedlné wůli králowě. 
I nezměnil se slaw wěcí prwé, až Ferdinand wypowězených 
do města přijíti poručil (1527), a když obec se tomu proti- 
wowala, zrušiw jednotu měst Pražských, násilnému panslwí 
Paškowu konec učinil (1528). Brikcí stal se pak písařem saudu 
komorního a později sekretářem úřadu hejtmanského. Zemřel 
dne 16. Listopadu 1543. Za swého wyhnanstwí sestawil práwa 
městská, kteráž císaři Ferdinandowi I. připsána a 1. 1536 wy- 
tištěna byla w Litomyšli. L. 15 40 wydal Sententias philosophi- 
cas t. j. naučení mudrcůw o sprawowání a saudech lidských. 
Mezi muži, ježto Hájka z Libočan k sepsání kroniky české nej- 
wíce powzbudili a jemu we sbírání pramenůw radni a pomocní 
byli, nejčinnější a nejhorliwější byl Brikcí , kterýž dílo Háj- 
kowo i předmluwau (1541) opatřil. L. 1542 wydal Miličowy 
knížky o zarmauceních welikých církwe swaté. 

Z naučení mudrcůw. 

Smysiowé mudrcůw, odkudžto i práwa pošla jsau, k spráwé konšelské welmi 

potřební. 

Spráwcem jsau tebe ustanowili: nechtěj se wywyšowati, budiž 
jedním mezi nimi jakožto jeden z nich, peci o nich měj a rozwažuj, 
které wěci jsau poddaným užitečné. 

Cím wětším jsi, tím sebe wíce we wšem ponižuj. 

Sprawujících weliká jest moc. 

Saudce, nepráwě saudě, zasíauží wšeho zlého. 

Počátek úmyslu swého dlauho rozwažuj. 

Po wyhledání saudu milostiwost následowati má. 

Neníť tu podezření, kterého saudce není prodajné slyšení. 

Prwní sprawedlnost jest, aby od sebe spráwce začínal, proto, 
aby se poddaní jeho ostaychali, poněwadž by ho sobě podobného na- 
lézti nemohli. 



85 

Obžalowaný nižádné se winy neobáwá, kdyžto poznáwá, an 
takowúž winu saudce má. 

Kdožkoli co ustanowí, an toho druhá strana neslyší, by pak 
sprawedliwú wěc uložil, wšak proto za sprawedliwého nikdá držán 
nebude. 

Saudce, kterýž kazí nešlechetnosti příčiny, poznán býwá, že jest 
služebník Boží: ale kterýž zanedbáwá, nepřítelem jest Božím. 

Tuti býwají prawí saudowé, kdež saudce nesužují nižádní stra- 
chowé. 

Saudce neprawý od prosby chudého ucho swé odwrací; jsa na- 
kažený dary, zastáwá nesprawedliwú při. 

Sprawedlnost jest králowna wšech ctností, a wšak to jest naj- 
sprawedliwěji, odplaty za sprawedlnost nehledati. 

Když práwa mlčí, hříchowé nemohu mlčeti. 

Práwa obecní jistá jsau lidského žiwota potěšení, mocných uzda, 
nemocných pomoc. 

Bez sprawedlnosti nemožné jest w městě přebýwání. 

Mnoho pi-emayšlej o tom, co máš mluwiti, aby snad potom mluwě 
nemohl toho odwolati. 

W saudu nikdá bez milosrdenstwí nesedáwej. 

Rec marná jest marného swědomí duowod. 

Božská pomoc pomáhá těm, kdož kriwdu trpí. 

Což s sebau lidé mluwí, nežádaj nikdá wěděti a, což k tobě 
nenáleží, nechtěj se nato wyptáwati. 

Za sprawedliwost žádné odplaty neocekáwaj. 

Zjewujeť na se zlý skutek, kdož před saudem utíká. 

O zlau příhodu cizí úst swých nechtěj poškwrííowati. 

Prohřešení těch, kteříž sauzeni býti mají, i po znameních se po- 
zná wají. • 

Bezpečněji jest malými penězy něco obdržeti, nežli w pochybný 
saud se wydati. 

Ten musí pykati, kdo kwapí súditi. 

U chudého jako i bohatého při rozwažuj a ne osobu. 

Dobrotiwost i také zlobiwost w saudu blúdícího činí clowěka. 

Swých skutkuow žádný při jiném podobných netupí-, nebo při- 
rození jest lidské mysli, že toho nechce tak mstíti, w cem se zná 
sama wystúpiti. 

Komuž jest sprawedlnost poručena, toho zlými skutky powěst 
nemá býti zhyzděna; jinác od něho nemuož se žádati, čehož se uznáwá 
při něm nebýti. 

Truchliwá i jako jatá jsau pod porušeným saudcem práwa. 

Obecní milost z toho se zapaluje, když wywýšenost spráwce 
mírností a obyčeji sprawedliwými lid sobě nachýlený činí. 

Protiwníkuom twým, kteříž by sic dobří byli, w tom, což do 
sebe poctiwého mají, nemáš utrhowati, a též přátel twých, což by do 
sebe zlého měli, nemáš chwáliti; a tak jednoho každého, nepatře k 
osobě ale patře k wěci, máš súditi. 

Trpěti nesprawedlnost, auraz nésti jest. 

Sláwa králowstwí jest, když by se wyhledali saudce wýborní. 

My proto jsme spráwce a práwa od starších našich přijali, aby 



86 

nižádný něhy* sám mstitelem swé bolesti a častými waystupky sobě 
aby se neoplacowali. 

Jako ze wšech zwířat ělowěk jest wýborne' a dokonalé, uží- 
waje práwa: tak zase clowěk hajhorší zwíře jest, od práwa a od 
sprawedlnosti oddělené. 

Nikdá nemuož býti sprawedliwým, kdo jest bláznowý, ani také 
kdo muož býti múdrý, kdožkoli jest nesprawedliwý. 

Přísnější buď saudem než reci, žiwotem než twáří. 

Ten práwě žiwot lidský jest, kterýž pořádem práwa se sprawuje; 
neb howadský spuosob jest, jak se trefí, žiwu býti, kterážto když na 
ně lícejí, žádné opatrnosti nemají. 

Žádného proti sprawedlnosti nezastáwaj w saudu. 

Nechť tebe nečiní pyšného poctiwost, ale ať přewyšuje pokora 
auřadnú powýšenost; neb kdež bude pokora, tut bude múdrost a, kde 
paycha, tu baywá potupowání. 

Tím wíce hleď býti pokorau zřetedlným, cím wícejsi wysokostí 
auřadu powýšeným. 

Práwa, kteréhož jsi duostojenstwím dosáhl, střídmě užíwej. 

Wysliíhaj se pocíiwostí, kterýchž by bez hříchu nemohl obdržeti. 

Wšecky wěci, kteréž wyhledáwáš, sprawedliwě rozsúditi máš. 

Jest welmi nebezpečné, někoho súditi wšetecně. 

Hleď tak jiným milostiw býti, jak by sám chtěl, ať by tobě mi- 
lostiwi byli. A tak jiné suď, jak by sám sauzen býti chtěl. 

Nepokaušej se lidským saudem potupowati to, čehož jest Buoh 
swému pozuostawil rozeznání. 

Zhrzej dary, ať se skrze ně sprawedlnost neruší. 

Podobný jest, kdož ke zlému powolí tomu, kdož to zlé činí. 

Aby twá mysl byla múdrá, trojího času šetřiti má : na minulé wěci 
pamatowati, přítomné slušně říditi a ku potomním budúcím prohlédati. 

Sprawedlnost jest náchylnost mysli, aby, šetře užitku obecního, 
jednomu každému udělil, což jest jeho. 

Saud, kterýž jiným ukládáš, tentýž sám trpěti budeš; nebo tím 
saudem sauzen budeš, jakým jiné rozsuzuješ. 

Z sprawedliwého saudu časného užitku nehledaj a wložené na 
se péče s pokorau snášej. 

Připiš králi Ferdimuidowi l. při právvccli městských. 

K welikému lidskému podiwení jistě jest, naj milosti wější králi, 
tak weliká a snažná o obecné dobré, netoliko swětské ale i duchowní, 
WKMti pilnost a péče a na wšecky strany zření w tom we wšem, 
což netoliko těmto králowstwiem WKMti poddaným, ale což by wší 
říši křesťanské k dobrému, ku pokoji a k rozmnožení slaužiti a hoditi 
se mohlo, ješto takowá jistě wěc bez zřetedlného a zwláštnieho daru 
milosti a múdrosti od Pána Boha wšemohúcího při WKMti býti ne- 
muož. Čehož důwod i ten jest: neb powinnost důstojenstwie králow- 
ského, jakož Isokrates mudřec králi Nikoklesowi wypsal, ta jest, že 
o to král každý péci mieli má, aby králowstwie swé ku pádu neb 
neřádu náchylné wyzdwihl, aneb w dobrém spůsobu zastižené zacho- 
wal, anebo z malého i nízkého wětší a chwalitebnější učinil. A Justi- 



87 

nianus ciesař přidáwá wěc králóm náležící, aby krajina, kterúž spra- 
wují, w pokoji osťriehána a zachowána hýla. Ješto to wše widíme 
i tomu wšickni rozumíme, že při WKMti obmyšlowánie jest. Nýbrž i 
z toho se poznáwá, že WKMt znamenaje, že žádné králowstwie bez 
sprawedliwosti w pokoji zachowáno býti nemuož pro křiwdy a úti- 
sky i jiné těžkosti mezi lidmi případné, a že králowská moc z moc- 
nosti práw pochop má, a na wětším díle sprawowání poddaných na 
práwu sprawedliwém že záleží, a že jsau práwa lidská útočiště, na- 
děje a potěšení, mdlých pomoc a mocných uzda, címžto každá krajina 
najwiece stojí a pokoj se w ní a sprawedliwost drží: i ráčila jest 
WKMt hned brzo po korunování swém w tomto králowstwí práwy a 
rády toto králowstwie opatřiti, i pii naprawowání práw osobau swau 
se pány a wládykami králowstwie tohoto seděti. Nynie pak teď, maje 
péci o stawu městském, poněwadž w žádné obci bez práwa nemožné 
jest přebýwali : ráčila jest i práwa městóm náležitá, jimiž se w tomto 
králowstwí na wětším díle sprawují, dopustiti imprimowati a nato 
majestát dáti, aby se lidé tudy wěděli cím sprawowati, zlého a ne- 
sprawedliwého wysťríci a dobrého i sprawedlnosti se přidržeti, a aby 
žádný mimo řád práwa nebyl sám mstitelem swé těžkosti. Neb mudrci 
píší, že národ neb město bez práwa jest jako lodí bez wesla a tělo bez 
duše, nebo kdež práwa mlcie, hříchowé mlčeti nemohau, a jinde, že ten 
práwě žiwot lidský jest, kterýž se práwem sprawuje, kdežto zlí strachem 
trestáni a dobří pomocí práwa lepšími býwají. A poněwadž pak takowá 
potřeba a užitek jest práw, tehdy práwa wšem wůbec i každému uměti 
a mieti jest potřebné. Nebo práwo zatajené jest lidem osidlo skryté. A 
protož staří, jakž historý swědcí, na tabulích napsaná lidem wůbec 
zjewně přibíjeli. A proč brž tajiti by se to mělo, což wšem obecně 
wěděti náleží? Neb slušeto-li je prwé každému přepisowati, takét je im- 
primowati sluší. Ano sám rozum ukazuje, že nesmyslná jest wěc pře- 
býwati w městě a neznáti jich řádu a práwa, cím jest on jinému a 
cím zase jiný jemu powinen, a též kterým práwem z křiwdy by sobě 
pomoci a cest, hrdlo neb statek obhájiti mohl, a také kterým práwem 
jiným by škoditi neměl. A tak práwo bude k obcowání mezi lidmi 
učiněno a jedno znamenité a potřebné umění, kteréž jiná umění ozdo- 
buje. Neb takměř každého dne příhody přicházejí, kteréž rozumem a 
sprawedliwým práwem sprawiti se musejí. 

A z toho jest swětle znáti, ačkoli wšem práwo uměti potřebí 
jest, awšak jako zákon kněžím tak práwo konšelóm jakožto nějaké 
prawidlo a obecná k sprawowání řehola, najwiece uměti a wždycky 
je w paměti mřeti náleží. 

A protož, najmilostiwější králi, já což teď tu chwálím, k lomu 
jsem byl mysl swú přiložil a práwa tato městská obecná z latiny do 
češtiny nemalý cas , za onoho newinného neštěstí mého, nemaje co 
činiti, nad tiem sedě s pilností jsem Avyložil, zřídil a sregistrowal. To 
teď WKMti jakožto práw wšech wrchnímu obhájci, kterémuž přední 
a najwětší péče práw býti má, a zwlašt pak, poněwadž jste WKMt 
těch práw wůbec k wyhlášení a imprimowání milostiwé swé powo- 
lení dáti ráčili: já jakožto služebník pánu swému milostiwému, z cížto 
přízně a milosti jsem to, což a cím učiněn jsem, dedikuji, připisuji, 
přiwtastíiuji, daruji a jako konsekruji, abyste WKMt, kterýž toho přičinil 



88 

býti ráčíte, proti neupřímným lidem týchž práw obhájce a mým pá- 
nem milostiwým býti ráčili. 

Protož, cožkoli toto a jakákoli práce má jest, by pak se co w 
nedostatku, -což lidem wlastní wěc jest, našlo, což by se nemělo na- 
jíti: já wěřím i zato prosím, poněwadž jsem to podlé možnosti swé, 
naděje se w tom poddaných WKMti užitku a prospěchu, učinil do- 
brým úmyslem, — kterýž i od Pána Boha zawržen nebýwá, — že 
to také ode mne poníženého služebníka swého milostiwú wděcností 
přijíti a w dobré obrátiti ráčíte. Dajž se WKMti Pán Buoh wšemohúcí 
po wšecky časy dobře a zdrawě na těle na duši míti, a w králowání 
a we wšem sprawowání i jednání a té pilnosti ten prospěch, aby 
se WKMti wšudy a při wšech wěcech podlé žádosti a přání WKMti 
šťastně a prospěšně dalo ku potěšení a k odplatě budúcí, předkem 
WKMti i wšem poddaným WKMti k užitku. 

XX. 
Nejmenowany' Františkán. 

Zil ještě w polowici XVI. století, ale byl tehda již stařec 
wěkem sešlý; paměť i spůsob češtiny jeho daleko sahaly na- 
zpět do sloletí XV. K žádosti Jindřicha ze Šwainberka a na 
Zwíkowě sepsal mu charakteristiku praděda jeho, Bohuslawa 
ze Šwamberka, jednoho z nejpamátnějších Čechůw druhé po- 
lowice XV. století, a báby Majdaleny z Šellenberka, manželky 
Krištofa ze Šwamberka. ,,A tyto wěci sem já WMti přiřekl 
sepsati" , dí ku konci , „a tomu sem již dosti učinif a o ji- 
ném newím$ neb i tato malá wěc mi s těžkostí přijde w 
mé starosti. A již znám, že wšecken mdlím a odnikud ni- 
žádného posilnění nemám 5 a newím, kterak milý Buoh ráčil 
to na mé osobě učiniti, že wždy mnějí, hledíc na osobu, že 
bych mocnější a silnější měl býti než jsem. Ale již srdečná 
bolest mne často nadpadá, že leckdes omdlím a po chwíli 
okřeji 5 i bojím se, že někdy jako swíce uhasnu." Mimo tyto 
dwě charakteristiky, které w Čas. Č. M. 1830 tištěny jsau, 
zanechal týž spisowatel ještě dwa spisy, jeden: „o chwaíách 
swaté panny Kateřiny", druhý pod titulem: „Naučení, může-li 
býti kaupení platu bez hříchu a bez lichwy." 

Pan Bohuskw z Šwamberka. 

Pan Bohuslaw byl rodu Šwamberského , muž slušné wýsosti, 
wšecken hnátowitý a w ramenách a w plecech rozšířený, prší wysa- 
zených a silných, w obličeji přísný a w zezření hrozný, wlasów šedi- 
wých, w řeči skrowný a wšak prawdomluwný , w slibu wěrný a 



89 

drželiwý. Tak sem jeho wyznamenat, když jsem několikrát s ním byl. 
Dobrým byt milostiwý, ale zlým hrozný a mstitedlný; w odění byt sta- 
tečný a wítězstwie žádostiwý; mnohým byt strašný a hrozný, a zwtáště 
kacířem; neb jest byt prawé kladiwo na kacíře. Jednoho času těžce 
se byt rozstonat, i dat se oholiti a, upokořiw se Pánu Bohu, wstěho- 
wal se do Plzně, aby tam pilněji Pánu Bohu s tužit, nemaje tako- 
wého roztrženie jako na zámcích; a tu pobyt nemnoho, dáwaje swaté 
atmužny. Ale potom mnozí lidé urození , když do Plzně přijeli, wšichni 
ho nawštěwowali a netoliko roztrženie jemu činili, ale také u welikú 
útratu jeho přiwedli. A protož se odtud wystěhowal a na zámoích 
swých jako prwé přebýwal; a wšak ani w tom nebýt bez úštipkuo 
mezi lidmi, jakož obyčej lidský jest, že podlé nakaženého swého při- 
rozenie i dobré obrátí we zté a každý, w cem sám jest, i do jiných 
má domněnie a tak saudí. Ale muž w swé ctnosti trwalý a státy 
netbat na lidské reci, znaje dobře, že slowa s wětrem pominu a 
hřích jím wždy zuostane, a což dobrého kdo dobrým úmystem učiní, za 
to od Boha odptatu wezme. A jakož jest přístowí, že kdo není wěrný 
Bohu, nebude wěrný ani ctowěku: tento pak pán, poněwadž byt 
státy u wíře křesťanské, tím stauže Bohu, byt státy u wěrnosti krá- 
lowské , tím stauže ctowěku. Neb když král uherský Matyáš náwo- 
dem a radií některých zrádci z Cech (jakož někteří z nich byli ctwr- 
ceni) úklad nebo pikel učinit o králi českém Wtadistawowi a již 
drahně zámków mět w Cechách: rozličnými chytrostmi a podwody 
set na pána Swamberka Bohustawa, aby k též zradě powolit a někte- 
rého zámku postúpit jemu, aby tudy dokonat, co jest umínit; i ne- 
moha nižádnú tahodnú řečí ani sliby jeho od wěrnosti odwésti, pro- 
tož takowú lest na něm utožit, aby pozwali jeho do Budějowic a tu 
aby ho jali a do Budína přiwezli. A tak se jest stato, že jet do Bu- 
dějowic, a tu byt jat a nesen do Uher. Tu nižádného nemět s sebú 
než jednoho wěrného stužebníka , který pilně wše znamenat, co mu 
se dáto tu. Pak byto známo králi i wšemu králowstwí, že ten rytíř 
statečný pro tu státu wíru a wěrnú stálost netoliko htad, žízeň, wě- 
zenie a jiné nehody trpět, ale také chtěl natom umříti. Neb byl psal 
do Cech na swé zámky wšem úředníkem, aby zámków pilni byli a 
žádného nepúštěli, a by pak listo wé jménem jeho složení přišli, aby 
jim newěřili a jednoho haléře aby za něho nedáwali. A tak w tom 
wězení byt až do toho času, když se spolu sjeli král český s uher- 
ským w Olomúci a tu se smtuwili a o některá města tu odměnu brali; 
a on w tom také byt propuštěn. Znal je dobře, že "jest lépe pro 
prawdu muky podstaupiti, než pro lest a zrádu k statku a zboží 
přijíti, a lépe se ctí nětco swého ztratiti a méně míti, než beze cti 
mnoho pokladów dosáhnuti. A tak on při cti, při zdrawí, při statku 
zuostat a, trpě pro sprawedlnost, w nebi odplaty neztratit. A kohož 
milý Buoh chce sobě míti, wždy dopustí na něho wíce neštěstie nežli 
štěstie. Též i na tohoto swého wěrného dopúštěl mnoho neštěstí. 
Pan Bohustaw, uciniw wšecko před smrtí, což šlušie na wěrného 
křesťana při wšech swátostech, skonat wšecku práci a odšel, opustiw 
swět, a pochowán jest podlé předków swých na Boru. Dajž jim milý 
Buoh wěcné odpocíwánie mezi swatými swými. Amen. 



90 

XXI. 
Mikuláš Černobyl (Artemisius). 

Narodil se w Žatci 1. 1495. Studia wyšší konal we Wit- 
tenberku, kdež 1. 1518 dosáhl hodnosti mislrské. Nawrátiw se 
do otěiny, zanášel se wyučowáním mládeže, za nedlauho wšak 
wstaupil we službu rodinné swé obce. NejprWé se stal písa- 
řem, později wolen za konšela (senátora) a primasa. Jan Rosin, 
který památku Cernobýlowu dlauhau básní latinskau oslawil, 
welebí jej pro přísné šetření sprawedlnosti, pro ochraňowání 
wdow a sirolkůw, pro horliwau snažnost o dobré obecní. Dle 
swědeclwí Weleslawínowa byl muž wýmluwný, zrostu wyso- 
kého a spanilého. Zpauru luzy Zatecké proti Zidfim wýmlu- 
wností swau bez krwe prolévvání přitlumil. Když koruna česká 
po nešťastném zahynutí krále Ludwika u Moháče osiřela a sta- 
wowé čeští o nowého krále sněm položili, zwolen byl Černobýl 
mezi oněch osm osob ze stawu městského, kteří spolu se pány 
a rytíři k též wěci obranými rozjímati měli, kdo by za krále 
měl přijat býti. I přijat byl Ferdinand I. arcikníže rakauský, 
manžel Anny sestry krále Ludwikowy. Do poselslwí k nowému 
králi do Wídně wyprawenému wzat byl i Černobýl. Později 
až do 1. 1547 jméno jeho w dějinách vveřejných newyniká; 
zanášel se kromě úřadu pracemi slowesnými. L. 1538 sepsal 
dílo historické neznámého nyní obsahu. W též asi době složil 
„Zpráwu pánům, kterak statek swůj a úředník)^ swé říditi, též 
také úředník klerak se jedenkaždý při swém úřadě zachowali 
má." Spis tento k wy tištění přišel teprwé 1. 158 7 skrze A. z 
Welcslawína. Starší léta Černobýlowa ztrpčcna byla wypowě- 
zením z země, které naň listem králowským z příčin nedosti 
známých w létě 154 7 wzloženo bylo. Brzo wšak dosáhl milosti 
králowy zase*, nebot již L 154 9 opět jej spatřujeme na sněmu 
mezi osobami z kraje Žaleckého. Zemřel w rodišti swém dne 
14. Února 1556. 

Spráwa pánu. 

Předně každý pán má míti cistu dobru weselau mysl a swú 
kratochwíl wésti a kwasy swé s dobrými lidmi. Swýin pak časem 
má na obecné dobré mysliti, o zemskau wec se raditi, krále pána 
swého dobré wěci obmeysleti, pokoj dobrý jednati, hněwy, swáry 
krotiti, lidi mířiti a ze zlého k dobrému wésti. 

Má pán býti schopný k slyšení, ale zpozdilý a nesnadný k uwě- 
ření: a což kde uslyší, aby to prwé s pilností rozwážil, prawda-li 



91 

při té reci čili klam, anel) škodí-li komu a co obmýšlí, není-li ten, 
kdož mluwí, pochlebník. Nebo každý pochlebník jest škůdce panský 
a podobný býwá k kocauru, kterýž s předu líže a s zadu drápe. 
Tech a iakowých mají se páni warowati a od swých dworůw je jako 
zhaubce přec hnáti. 

Sluší také pánu, aby nebyl k swým služebníkům a k swým li- 
dem příliš twrdý; než \ve wšech wěcech aby míru zachowáwal a, 
což na něm jest, se wšemi pokoj měl, přílišného lměwu nedada zře- 
tedlně na sobě znáti. Nebo to maudrému náleží, jakž to i u Pythagory 
mudrce shledáno, že učedlníci jeho nikdá na něm žádného hněwu po- 
znati nemohli. Nebo weliká jest wěc nedáti se hněwu přemoci ani 
nad sebau panowati, poněwadž hněw jest žádost pomsty i wšeho 
zlého. A protož, když se pán koli rozhněwá, má hněw swňj ihned 
skrotiti a potom to rozwážiti, weliká-li čili malá příčina hněwu 
jeho byla. 

Má také každý pán býti milosrdný a jako patsýř a spráwce stáda 
lidí swých s pilností opatrowati, nedáti jim zaháleti, k robotnému ži- 
wotu wésti a ke wší poddanosti. Sám také má nejprwé hledati krá- 
lowslwí Božího a chwály jeho, a tak ráčí mu Pán Buoh dáli pomoc 
we wšech wěcech. 

Každý pán má s rozmyslem odpowědi rozumné dáwati jednomu 
každému, chudému i bohatému; a což komu přiřkne aneb slibí, již 
toho aby neměnil pro nižádnau wěc. By mu pak to potom i proti- 
myslné bylo, splň, aby nebyl podezřelý w slibu nalezen. Neb lépe 
jest nic nepřiříkati a neslibowati, kdy by nemínil učiniti neb dáti, nežli 
mnoho přiřkli auli a neplniti. 

A jakaužkoli wěc má pán před sebau, hleď ji prwé bedliwě s 
radau swau uwážiti, k jakému ji konci přiwésti muože, aby toho po- 
tom neželel. A protož má o to s pilností jednati, aby sobě upřímné 
dobré zachowalé lidi k radě zřídil, kteříž by, widauce a znajíce na 
pánu nětco neslušného, pěknými rozumnými řečmi a příklady starých 
mudrcůw pána od toho odwedli a naprawili. 

Sluší také každému pánu střídmost w jídle a w pití zachowati. 

Maje již pán dobré rozumné a zachowalé úředníky, poruč jednomu 
každému podlé powahy jeho, co, pokud a jak sprawowati má s pil- 
ností, aby jeden každý, což mu náleží, opatrowal a pánu nic jiného 
nemluwil, neprawil a nežalowal, než samu toliko prawdu wždycky 
oznamowal. 

Též s jedním každým úředníkem aby se častý počet dělal a 
Avyšší k nižším aby dohledali, což uznají škodného, to aby jim uka- 
zowali a slowy je naprawowali. 

XXII. 
Wáclaw Hájek z Libocan. 

Nemnoho jest spisowatelůw, jichž jméno by tak obecně 
bylo známo jako Hájkowo. Až po Dobnera, kterýž kroniku 
jeho důkladnau kritikau probral a, co w ní báječného, odmísil. 



pokládán býwal Hájek za wzor historika českého, ačkoliw již za 
starší doby nejedni se nalezli, ježto jej prawě oceniti uměli. 
Pohnutky k osnowě bajek, jimiž od Hájka jmenowitě nejstarší 
wěk český jest protkán, nejtreiněji wyswěthije Daniel Adam z 
Weleslawína, řka,, že, přimísil-li Hájek do kroniky české bás- 
niwé a neužitečné rozpráwky, towaryše w tom má neposled- 
ního jména historiky řecké i latinské Diodora, Herodota a Livia. 
I není pochyby, že Hájek ke příkladům takowým, zwláště k Li- 
viowi, zření měl. Jakkoliw pak mnoho přemnoho nepodstatného 
do díla swého přijal, té mu wšak nikdo zásluhy neodepře, že 
hlawně skrze ně zachowalo a rozmohlo se zalíbení, jež lid če- 
ský w dějinách domácích má. Též co wzdělatele prosy děje- 
prawné Hájka si wážiti sluší. 

Hájek pocházel z rodu wládyckého. Oddaw se na kněž- 
stwí, byl po šest let kaplanem w Tetíně, odkudž se dostal za 
kazatele ke sw. Tomáši w Praze. W tomto úřadě jsa posíawen, 
přistaupil ke skládání kroniky české. Powěsf, že by Kulhen za- 
mýšlel sepsati historii w duchu katolíkům protiwnéra, dala pří- 
činu některým pánům, jmenowitě Jindř. Berkowi z Dube nejw. 
sudímu , Petru Bohdaneckému z Hodkowic a M. Brikcímu z 
Zlicka, že Hájka, jakož schopnost a náklonnost k dílu tako- 
wému ukazowal, aby paměti o minulosti české w hromadu 
snesl, ponukli a we sbírání pramenůw wšelijak jemu pomáhali. 
Hájek 1. 1534 psáti začal a w prodlení šesti let dílo swé do- 
konal. Ferdinand I. k prohlédnutí jeho ustanowil tři pány: Jana 
st. z Lobkowic, Jana Hodéjowského a Heřmana Sedleckého z 
Dubu. Sotwa ale tisk byl dokončen, potkaly kroniku dwě ne- 
hody. Strašný požár 1. 1541 2. Čerwna, kterým jmenowitě i 
staré dsky zemské zničeny byly, zhubil nemalau část' dotiště- 
ných exeuiplářuw} nakladatel pak, Halas z Radimowic, pleti- 
chami strany pod obojí přiweden byl k tomu, že wýtisky z 
ohně uchráněné wydati se zpěčowal. Teprwé po delším osíau- 
zení nálezem saudu zemského Hájkowi za práwo dáno. L. 1541 
wydal Hájek popsání onoho nešťastného ohně, 1. 154 3 biblí 
zlatau A. de Rampigolis. Ze starých rukopisůw spořádal a co 
do jazyka oprawil Solferna, jejž 1553 wydal Sixt z Ottersdorfa. 
L. 154 7 wyplnilo se dáwné přání jeho: bylt přijat do kapi- 
toly staroboleslawské, kdež w brzce se stal děkanem a probo- 
štem. Pozdní swá léta ztráwil opět w Praze a sice w klá- 
šteře panenském -u sw. Anny (nynější tiskárně Haasowské), 
kdež posledního dne se dožil (19. Března 1553). Pochowán 
jest w kapli kostela klášterského. 



93 

Kronika Hájkowa wyšla po druhé I. 1819 nákladem J. F. 
ryt. z Schónfeldu. Překlad německý od Jana Sandela dočkal 
se trojího wydaní: 1596 w Praze, 1697 w Normberku a 1718 
w Lipsku. 

Z kroniky české. 

florymíř. 

Někteří z wládyk sjeli jsau se k knížeti Křezomyslowi, předklá- 
dajíce jemu weliký nedostatek chlebůw w té zemi, kterýž nepřiset od- 
jinud než z toho, že se mnozí po stříbru a zlatu, jeho pod zemí hledajíce, 
obrátili a polí orati že zanetbáwají. I žádali jsú knížete, aby wšem 
kowkopům přikázal toho díla a zwláště okolo Příbrami a Jilowého, 
Písku a Sušice zanechati. Kníže, wyslyšaw žádost swých poddaných , 
powěďal, že to chce rád učiniti; ale po jich odjezdu, rozwážiw, že 
ten nedostatek chlebůw jeho osobě není welmi na škodu, hlad ten 
že se jeho málo dotýká, také přílišnau žádostí zlata a stříbra jsa 
weden, žádost swých wládyk dal w zapomenutí. Kteříž očekáwajíce, 
skůro-li kníže swé přiřčení skutkem wyplní, nemálo teskliwi byli, a 
zwláště Horymíř, muž statečný a welmi opatrný, kterýž měl swé seděni 
mezi městem Beraunem a Příbramí pod horami, jenž slowau Ausiny, na 
hradě řečeném Neumětel, a ten byl toho najwětší půwod, aby chle- 
bůw nebyl nedostatek a díla podzemní zastawena i přetržena aby byla. 

Když to, co se jednalo roku předešlého na Wyšehradě, od kow- 
kopůw zwědíno bylo, a že jest Horymíř Neumětelský najwětší toho, 
aby na horách zlatých a stříbrných děláno nebylo, půwod byl, wzali 
k němu welikú nechuť. Času toho jarního spolu jsú se sešli, mezi 
sebú rozwažujíc, kterak by pomstu nad Horymířem učinili. Někteří 
jej zabíti chtěli, jiní radili, aby jej jmúce, chléb jemu do úst cpali, 
až by jej tím chlebem zadáwili. Po mnohém rokowání natom zůstali, 
aby naň mocně táhli a jej jali. Horymíře, kterýž se také rozličnými 
wěštbami sprawowal, takowá wěc tajná nebyla. Uhlédaw zdaleka, 
ano nemalý počet kowkopůw k jeho v hradu se přibližuje, wsedl na 
swůj přerychlý kůň, kterémuž říkal Šemík, a ujel před nimi. Tu oni, 
uhlédawše, že Horymíř utíká, rychle k jeho dworu pospíšili a tu 
hned brahy, jinak stohy obilné, rozmetali a, což najwíce mohli sno- 
pňw unésti, to pobrali a ostatek ohněm spálili, prawíce: Poněwadž 
se jest Horymíř bál hladu, nechť jej trpí. Když jsau pak oni odešli, 
Horymíř se zase nawrátil, o to na každý den smayšleje, aby nad těmi 
kowkopy swými žháři pomstu učinil. Uhlédaw čas příhodný, w jednu 
noc wsedl na swůj kůň, welmi rychle do Příbrami přijel a kowkopům 
jich baudy i domy spálil, a kteréž nalezl, ty mečem zbil a doly jich 
s swými pomocníky, duchy nočními, zawálel. A toho dne ranním jitrem 
před knížetem se, jako by o tom nic newěděl, na Wyšehradě posta wil. 
Kowkopowé knížecí hned bez odtahůw poslali, žalujíce na Horymíře, 
a přitom žádali, aby kníže, sbera lid na rychlost, poslal jej k Neu- 
měteli a tu aby Horymíře pro takowý skutek jíti kázal. Křezomysl, 
maje Horymíře při sobě, optal se jeho, proč jest takowau jemu škodu 



94 

a protimyslnost zúmyslnau učiniti směl? Kterýž odpowěděl: Ctný kníže, 
co tito oznamují a žalují, wšak to není k prawdě podobné, a to 
w tom : Ze bych já oné noci před wcerejším dnem minulé mezi Pří- 
bramí a Lázem měl několik osob zabíti, kterakž bych já to sám mohl 
učinili? Druhé, že bych dolůw mnoho stříbrných zametal a welikým 
kamením zawálel, rozwaž, prosím, mohl-li jsem já to swá osobau 
wšecko za jednu noc udělati? Nadto pak, poněwadž ty jsi sám mne 
hned po té noci welmi ráno před sebau widěl, jestli to prawda, toho 
powaž, co oni o mne mluwí. 

Křezomysl kníže, žalostiw jsa pro stříbrné doly, kázal Horymíře 
do jednoho sklepu zawříti. A powolaw wládyk starších, co se při- 
hodilo, to jim oznámil. W tom přišlo weliké množstwí kowkopůw 
těch, jimž se ta škoda stala, a na kníže woiajíee, za pomstu prosili. 
Kníže, posadiw se s wládykami, tu při a na Horymíře žalobu po- 
řádně slyšal. Horymíř, jsa tu také postawen, týmiž slowy jako prwé 
prawil se tím wším nebýti winen. Kníže stál na omylu, wládyky toho, 
co se stalo, wděcni byli, ale kowkopowé wolali před knížetem, křičíce 
na mordéře, na palice i na záhubci knížecí pokladnice; ustawiěně, 
aby byl ohněm spálen wedlé předešlého zřízení a nálezu knížecího, 
prosili. Wládyky se zaň snažně přimlúwali, a poněwadž nic není 
naň toho, co se žaluje, ukázáno, aby při hrdle byl z ti sta wen, žádali. 

Kníže, jsa weden lakomstwím a těch dolůw stříbrných wíce 
než lidí zmordowaných želeje, tento nález učinil: Poněwadž mnozí 
na Horymíře žalují, mnozí také swědomí, že jsú jej při tom skutku, 
an pálí a morduje, widěli, dáwají: má smrt trpěti. Ale poněwadž 
jest mně ohněm škodu učinil, to já jemu promíjím a odpauštím, tak 
aby nebyl ohněm spálen; pro mordy toliko, kteréž tu učinil swým 
mečem, týmž mečem má jemu hiawa sťata býti. 

Horymíř, znaje, že jest hrdla odsúzen, tu stoje přeď knížetem 
a wládykami, tuto řec učinil: Ctný kníže, již widím a znám, že 
jsem twým saudem odsauzen. Než té jsem naděje, že bóhowé jinak 
súditi budu. A poněwadž mi žiwu býti nelze, zato toliko prosím, po- 
přej mi dříwe toho než umru, ať na můj milý kůň wsedu a maliěkú 
chwíli se na něm po tomto hradě projedu; potom učiň se mnú, což- 
koliw chceš. Kníže zasmál ze tomu a, kázaw dwéře hradowé dobře 
zawříti a strážnými osaditi, dopustil jemu, aby šel a, swňj kůň osedlaje a 
mec k sobě připáše, swau kratochwíl sobě uiMnil. Kterýž, wšed do 
marštale (tak jakž zpráwa potom od marštaléřůw byla) nětco s swým 
koněm mluwil a , osedlaw jej, wen wywedl a, wsed naň, zawayskal. 
Toť kůň počal se welmi cerstwě obraceti a skoky weliké činiti. 
Kmže, s wládykami z oken wyhlédaje, počal se welmi diwili. Když 
podruhé Horymíř zawayskal, kůň pod ním od jedné brány hradowé 
až k druhé skok učinil. Po třetí zawayskaw, řekl: Nuže, Semíku, 
wzhůru! a kůň jemu odpowěděl: „Pane, drž se!" a w tom učinil skok 
přes wšecky zdi hradowé až na druhu stranu řeky Whltawy. Kníže 
s wládykami na druhá stranu pohledal, ano Horymíř na swém Se- 
míku k Radotínu pospíchá. 

Po takowém diwu wšickni wládyky, zemane i služebníci, kteříž 
tu přítomni byli, za Horymíře se k knížeti, snažně milosti prosíce, 
přimlúwali. Kníže na Neumětel za Horymířem poslal, aby se bez- 



95 

pecne nawrátit, že jest mu wšecka wina odpuštěna. Kterýž, když 
přijet na Wyšehrad, knížeti swému se pokořit a, co jest na Příbrami 
kowkopům i z jakých příčin učinit, oznámit. Kníže se otázat na jeho 
kůů, a on odpowěďat : Kníže mitostiwý, tam doma u mne wclmi teskliw 
stojí; neb tím skokem nemírným sobě na swém zdrawí welikú škodu 
učinil. Pojedu a pospíším, abych jej opatřit. Když pak domňw se 
nawrátil, Šemík jemu, že žiw býti nemňž, oznámit a přitom jeho 
jako pána swého žádat, aby, když umře, ncdat ho ptákům ani zwí- 
řatům jísti, ale aby jej dat před wraty dworu swého pohřebili. A on 
Hory mí ř tak učinit. 

Wadistaw w Uhrách (1104). 

Po smrti Geizy krále uherského Uhlí, sjewše se spolu, wolili 
sobě za krále Stepána syna jeho w mtadém wěku. I byt jest pozůstat 
po někdy Betowi Slepém králi uherském, jenž byt před Geizú, syn, 
také jméno maje Stepán. Ten, žádostiw jsa králowstwí uherského 
a nápad maje po swém otci, umínit toho krále woleného, syna Gei- 
zowa, wy hnáti z králowstwí. A sebraw wojsko, postat k císaři řeckému 
Emanuelowi do Konstantinopole , w tom žádaje jeho pomoci. To 
uslyšawši Tendella, manželka někdy Geizowa a mátě nowého krále 
uherského, welmi se ulekla a, swotawši pány některé, w radu s 
nimi wešta. I postáli jsú posty od krále uherského a od pánňw 
uherských k králi Wtadistawowi , žádajíce od něho pioti Stěpánowi 
synu Betowu a proti Emanuelowi řeckému císaři pomoci. Král český, 
powolaw do Prahy pánňw a zemanňw i wtádyk rad swých, s nimi 
se o to radit, má-li to učiniti čili nic. Kleřiž řekli jemu: Jak nesluší 
kraji uherskému krále českého ustanowowati, tak není slušné králi 
českému krále uherského tam potwrzowati; wšak jednu řec umějí, 
nechť se sami smtauwají. Král odpowěďat: Wšak já jeho jim nechci 
ustanowowati, a bych chtět, nebyto by mi to slušné a také toho na 
mne ani nežádají; ale widí mi se za slušné , abych jemu i jim na jich 
žádost pomoc učinit. 

To ustyšaw lid obecný, wzkřikli jsú wšickni: Hotowi jsme tá- 
hnauti s králem naším, kamžkoli rozkáže, by pak chtěl táhnauti i za 
moře. To slyšíce starší z wtádyk, i dali k tomu swé powolení. Král, 
sebraw lid, táht s lidem českým a syn jeho s druhým wojskem lidu 
morawského, a talf dwěma wojsky wtrhše do uherské země, i po- 
ložit se Wtadistaw s Cechy u Wacowa a Fridrich s Morawany u 
řeky , kteráž slowe Hron. Stepán král uherský , jsa u welikém 
strachu, ujet a položit se i se wšemi Uhry s oné strany řeky Tisy. 
Ale když ustyšat, že by ta dwě wojska nebyla jemu na odpor, ale 
že j-sau přitáhla jemu na pomoc: rád to ustyšat. Ale Uhří počali se 
welmi plašiti, prawíce králi swému: Nebudeme-li od Rekňw přemo- 
ženi, ale budem naposledy od Cechůw zmordowáni. Král uherský 
mladý a w nowě wolený, wzaw naučení od pánůw uherských, králi 
českému postat weliké dary a s nimi pány swé znamenité, aby jej 
jako hostě do uherské země přiwítali a tu aby na něm a z řeči jeho 
wyrozuměli, jakým jest úmystem přijet do jich země. Wtadistaw. 
přijaw dary weliké, rozkázat králi uherskému učiniti poděkowání a 



96 

přitom, že jemu chce s lidem swým učiniti pomoc proti králi řeckému, 
to aby jemu oznámili. Štěpán král, to slyše, radowal se. Císař 
řecký, uslyšaw, že by král český s swým lidem českým a morawským 
přitáhl mocně na pomoc Stěpánowi králi, a zpráwu maje o slawných 
skutcích českých i o tom, co se dalo od nich při Mediolánu i jinde, 
nemálo se ulekl. A wsak, aby se tím dostatečně ujistil — měl u 
swého dworu jednoho Čecha znamenitého, jemuž jméno bylo Rokyta, 
kterýž byl někdy dwořenín Konrádůw knížete morawského a, jeda po 
dobrodružstwí, přijel až k císaři řeckému a pro swé ctné skutky byl 
té poctiwosti došel, že měl místo mezi prwními dwořany, — toho 
poslal k králi českému, aby jeho žádal od něho, aby pro tu známost 
a přízeň, kterauž spolu, jedúce na pauť do Jeruzaléma měli, proti 
němu nebýwal. Rokyta, když to s králem mluwil, pilně wojsko shle- 
dowal, chtě dobře spatřiti jeho welikost. Wladislaw powěděti císaři 
řeckému rozkázal, že by chtěl rád s ním dobré zachowaťi přátelstwí, 
ale že on Štěpána krále uherského řádně woleného nikterakž w jeho 
sprawedliwosti slušně opustiti nemůž; neb to jestli že by učinil, že 
by i on sám císař jemu toho nechwálil. 

Rokyta, nawrátiw se, oznamowal to, co slyšal od Wladislawa, 
císaři a přitom doložil, netoliko on král český tu osobně že jest při- 
jel, ale i syn jeho Fridrich, a oba že jsú přitáhli králi Stěpánowi a 
Uhrům na pomoc, majíce weliké dwa haufy lidu českého a moraw- 
ského wýborného a k bitwě hotowého a nepřemoženého. W tom 
hned král a syn jeho položili jsú se swým lidem nedaleko od wojska 
císařowa, jako by zítra chtěli s ním bitwu míti. Císař, rozwaziw 
slowa Rokyty posla swého, hned té noci zpátkem se obrátil a přes 
Dunaj s swými haufy se přeplawil, nechaw tu wojska Štěpánowa 
syna Belowa, kterémuž měl pomoc učiniti. Štěpán, to wida, welikým 
byl naplněn strachem a, nechaw bitwy, kterak mohl nejspěšněji 
s swým lidem pryč běžal. Cechowé, to uslyšawše, za ním pospíšili 
a dohoniwše se, jich bili a mordowali a wzali jim korúhew a kořistí 
rozličných nabrali. A nawrátiwše se do stanfiw uherských, což tam 
nalezli, wšecko pobrawše, do swého wojska přestěhowali. 

Král český tím nemálo byl potěšen a rozkázal u prostřed stá- 
nůw uherských swé wšecky korauhwe roztáhnauti. Císař řecký to 
wida, nemálo se podiwil a hned swé poslal posly poctiwé k Wla- 
dislawowi králi českému, jeho žádaje, aby s ním pokoj zachowal, 
omlúwaje se, že jest on pro bitwu do Uher nepřijel, nežaby mezi 
těmi strayci Stepány pokoj učinil, a že chtěl prositi, aby Štěpán syn 
Geizůw Stěpánowi synu Belowu nějaký díl, jakž sám chce, země 
uherské oddělil. 

Toho času Daniel biskup, jsa w Praze, na každý pátek za krále 
a lid jeho snažně postiti se rozkázal a sám s kněžími za téhož krále 
a jeho bojowníky ustawicně se Pánu Bohu modlil; též i králowna, 
s swými pannami na každý den Pánu Bohu se kořeci, wolala, žádajíc 
za zdrawí a wítězstwí manželu swému. 

To pak poselstwí, kteréž král od císaře přijal, králi uherskému 
a radám jeho oznámil, kteříž rozwážiwše wšecko, to mocně jemu Wla- 
dislawowi a radám jeho poručili. A on král narownání mezi nimi 
učinil, tak že oba Štěpánowé toho pochwálili a to wděcně přijali. 



97 

Při tom času hned bez meškání král Wladislaw poslal k císaři Ema- 
nuelowi Martina člowěka welmi učeného, jenž byl z rodu Gerwazia 
^Vyšehradského probošta, s některými radami swými. Jehož císař po- 
ctiwě přijal a znamenitě darowal: Takowé pozdrawení a přátelské za- 
kazowání, prawě, že od krále českého milostiwě a wděcně přijímá 
a týmž jemu že se odplatiti i nadto wětším chce. Rady a páni po- 
slowé, nawrátiwše se, to wše pořád skrze Martina králi swému ozná- 
mili. Císař pak, chtě wětší a dokonalejší přátelstwí s králem če- 
ským míti, poslal k němu posly swé poctiwé, žádaje, aby za wnuka 
jeho, to jest, Petra syna Jindřichowa dána byla wnuka jeho, to jest, 
dcera Fridrichowa syna Wladistawowa. Král, poradiw se o to § 
swým synem a s jinými swými radami, k tomu swolil. A to jest 
hned zapsáno a pecetmi stwrzeno. Toho císař jsa welmi wděčen, na 
znamení té wděcnosti poslal Wladislawowi weliké dary a manželce 
jeho králowé České, což mohl najrychleji, do Cech poslal několik 
wozůw damaškůw a aksamitůw a zlatohiawůw, také hotowých orná- 
tůw a kápí i jiných ozdob kostelních z perel a z drahého kamení, 
kteréžto wěci od múdrých šacowány byty za sto tisíc zlatých. 

Tu král Wladislaw, smluwiw císaře řeckého s králem uherským, 
pokojně a přátelsky se rozžehnali a rozjeli. Král pak český šel s krá- 
lem uherským k jeho mateři, manželce někdy Geizy krále uherského, 
a u ní slawně hodowal. A po wykonání toho wšeho králowá stará, 
rozžehná wajíci se s Wladislawem, dala jemu weliké dary, tak že ty 
dary králowé na mnoho wozích za králem v Wladislawem do Cech 
wezli. A tak když se král radostně s swými Cechy do Prahy nawra- 
cowal, biskup Daniel až do Českého Brodu proti němu wyjel a také 
i králowá až do wsi, kteráž slowe Kyje. Kněží s žáci wyšli až do 
Mezihoří, krále swého wítajíce. Král, uchýliw se od Wyšehradu, 
najprwé wšel do kostela sw. Wíta a Wáclawa i jiných dědicůw a 
tu Pánu Bohu weliké děkowání činil, že se on i lid jeho nawrátil do 
Cech we zdrawí. Potom také wšel do kostela sw. Petra na Wyšehradě. 

K tomu času mnoho wládyk a zemanůw sjelo se do Prahy 
a na Wyšehrad. kteříž, milostiwě a laská wě pána swého krále Wla- 
dislawa wítajíce, jeho zdrawí a šťastnémunawrácení radowali se. A 
tak z toho bylo potěšení a radost wšem Cechům, že jich bojowníci 
a přátelé we zdrawí se nawrátili. 

Opatowický poklad. 

Císař Karel, pojaw s sebú okolo třidcíti swých dwořanůw, 
wyjel z Prahy, prawě , že chce jeti na projéžďku. I jel až do Krá- 
lowé Hradce a, když tam přijel, tu byl ctěn od měštanůw poctiwě. 
Nazajtří pak ráno, wstaw a pojaw s sebú dwa wěrná komorníky, ji- 
ným wšem sebe tu w městě cekati rozkázal. I jel až do kláštera je- 
dnoho na půl druhé míle od Hradce a ten slul Opatowice, aby klá- 
šter starodáwní a jako najwzácnější mezi jinými řádu swatého Bene- 
dikta ohledal. A na- té cestě rozkázal oběma komorníkům , aby ho 
žádný z nich císařem nejmenowal ani, kto by on byl, žádnému ne- 
prawit. Oni se tak zachowati slíbili. A když wjel do kláštera, po- 
zdrawiw opata a bratrňw, za stůl se posadil, a oni, widúce pocti- 



98 

wú postawu, poctiwost mu činili. A když chtěli obědwati, toho hosti 
za stůl s opatem posadili a opat jako muž uctiwý krájet a kladl 
jemu na talíř. A když bylo po wykonání obědu, řekl opat: Milý dobrý 
muži, prosím Tebe, oznam mi, které jest twé jméno? A on odpowěděl: 
Rád to učiním, ale wšak prwé prosím, milý otce, pojď se mnú do 
kostela, pojmi s sebú dwa najstarsí bratry z twého konwentu r kte- 
rýmž najwíce wěříš. A on tak učinil. Pojaw hosti za ruku, uwedl 
jej do kostela a, poklecawše malú chwíli, řekl Karel: Kněze opate 
poctiwý, jakož jsi žádostiw byl wěděti mé jméno, i oznamujiť před 
těmito otci mými milými a twými bratry, že jsem já Karel císař Řím- 
ský a král Český, pán wáš. I řekl opat: najslawnější císaři a pane 
náš, zdaliž já twé osoby neznám? ale wšak sám jsem sobě newěřil a 
to z té příčiny, když při tobě žádného služebníků w znamenitých jsem 
newiděl. A snad chtěl tomu Pán Bůh, abych tebe dokonale nepoznal. 
I řekl císař: Služebníkůw jsem w městě Hradci zanechal a do tohoto 
kláštera jich s sebú pojíti nechtěl proto, abych mohl s wámi, otcowé 
milí, snáze a wolněji nětco w tajnosti rozmluwiti. A obrátiw se k 
opatowi, řekl: Otce, tito-li jsú bratří najstarsí a najwěrnější tajných 
wěcí sekretáři w twém klášteře? A on řekl: Ti jsú. I řekl císař: Milí 
otcowé, již wám tuto na Božím místě oznámím příčinu příjezdu mého 
do tohoto kláštera. Zpráwa mne došla z domnění lidského , že byste 
wy při tomto klášteře měli míti weliký poklad na stříbře i zlatě z 
daru Pána Boha wšemohúcího; protož jestli to tak jest, wám wěřím, 
že toho přede mnú jako před swým pánem a obránci nezatajíte, a 
já wám přiříkám pod swú wěrú císařskú, že wám nic toho nechci 
wzíti ani skrze sebe ani skrze žádného jiného, ani nato sáhnuti žád- 
ným wymyšleným obyčejem, toliko ať nato pohledím. A oni po ta- 
kowé řeči stáli, jako by se ulekli. I řekl opat: Slawný císaři, twé 
milosti prosíme, popřej nám se nato maličko poraditi. A odstúpiwše 
od něho, dlúhau chwíli se radili, a nawrátiwše se k němu, řekl 
opat: Pane náš milostiwý! jakož se ptáti ráčí Twá Welebnost na po- 
klad obecní kláštera tohoto, i raciž wěděti, že jest bratrňw w klá- 
šteře tomto na tento cas padesát a pět, a žádný z nich o tom nic 
newí. Jest owšem nějaký poklad, o kterémž já a tito dwa bratří wě- 
domost máme a žádný jiný, a když by mne Pán Bůh neuchowal aneb 
kterého z bratrňw těchto dwú, jinému se na to místo oznámí. A tak 
žádný wětší počet o něm wědomosti nemá než tři osoby, totiž opat a 
dwa najstarsí z konwentu. A my jsme takowými těžkými záwazky zawá- 
záni, abychom žádnému, kde jest ten poklad položen, neprawili ani ústy 
ani jakým znamením. Nad to jest k němu welmi těžký přístup i Waší 
Milosti nenáležitý. I řekl císař: Připusťte mne ctwrtého k té wíře, 
chci učiniti týž záwazek jako i wy, že toho pokladu žádnému nikda 
neoznámím. A oni, opět poradiwše se, řekli: Pane náš milostiwý, 
jistě není nám náležité to učiniti a také není náležité to před Twú 
Milostí zatajiti. Protož ze dwého jedno chcme učiniti: nebo wám to 
místo, kde jest ten poklad, chcme oznámiti a jeho neukázati, aneb 
chcme wárn jej ukázati a, kde jest, neoznamowati. I pomysliw císař, 
řekl: Nechť naň pohledím; dosti budu míti natom. A oni řekli: Chceš-li 
jej widěti, musíš se tak, jakž my tobě rozkazem, zachowati. A on 
odpowěděl: Otcowé milí, můj žiwot jest w wašich rukau; což mi 



99 

rozkážete, to učiním. A oni, pojawše jej za ruku, uwedli jej do je- 
dnoho welikého sklepu cihlami dlaženého a tu oswítili dwě weliké 
swíce oskowé a, wzawše kuklu, strčili ji na císaře opak. A wyzdwihše 
několik cihel, odkryli nějaká díru do země, i lezli do země po řebříku 
napřed welmi hluboko a císař w kukle za nimi. A když na dno při- 
šli, obrátili císaře několikrát sem i tam, aby -pamět ztratil, i wedli 
jej nějakau štolau tak daleko, jako by mohlo býti za dwoje hony, a 
tu wzawše s něho kuklu, ukázali jemu weliký loch plný kruhňw 
stříbra litého. Odtuď wedli jej málo dále, i okázali jemu opět loch 
W hlíně wybraný a w něm zlata kruhů w welmi welikých jako bez 
míry i wáhy. Ještě jej uwedli do třetího lochu, w kterémž byli roz- 
liční zlatí křížowé , pacifikálowé s drahým kamením a jiných mnoho 
klenotňw rozličných. I řekl opat císaři: Pane náš, tito pokladowé 
twoji jsú a tobě i twým budúcím se chowají; protož wezmiž sobě 
tuto, což se koli tobě líbí. A on řekl: Nedajž mi toho Pán Bůh, 
abych měl co wzíti z pokladňw kostelních. Odpowěděl opat: Aniž 
by to slušné bylo, aby ty měl z tohoto místa wyjíti a nětco pro pamět 
sebú newynésti. I wzaw jeden krásný prsten, w němž byl weliký 
swětlý a nad míru drahý diamant, kterýž sprawedliwě císaři míti ná- 
ležel, dal jej do jeho ruky, a on přijal jej wděcně. A s tím hned zase 
se obrátili a opět naň kukla wložena, a tak císařem jako prwé, aby 
pamět ztratil, zatočeno. A když zase wylezli až do toho sklepu, odtud 
císař wyšed, poklekl před welikým oltářem Panny Marie a, Pánu Bohu 
se pomodliw, řekl: Otcowé milí! z této powolnosti a že jste se ke 
mně wěmě a prawě zachowali a ten poklad ukázali, wám děkuji a 
wás se ptám, mohu-li já to swým milým a wěrným přátelům, že jsem 
takowý a tak znamenitý poklad pod zemí widěl w mém králowstwí, 
oznámiti? Ale wšak, bych chtěl prawiti, w kterém jest místě, toho 
newím a nato se ptáti nechci. Také jeho po druhé widěti nejsem žá- 
dostiw a nedajž mi toho Pán Bůh, abych se měl naň potahowati. A 
oni řekli: Učiň, cožkoli ráčí Twá Welebnost jako pán náš milostiwý. 

A s tím hned s nimi se rozžehnal a řka: Toto jistě wězte, že 
tento prsten a dar od wás mně daný u mne jest w takowé wážnosti, 
že nesejde a sjíti nemá s mého prstu až do mé smrti. Nadto když 
pohřben budu, chci tomu a dožádám se toho na mých wěrných, aby 
byl na mém prstu zanechán a se mnu pohřben. Jakož pak jest na 
prstu jeho w hrobě až do dnešního dne. A wsed na swňj kůň, k 
Hradci se obrátil. 

I ptali se někteří znamenitější jeho dwořané komorníkňw, kde 
jsú s císařem jezdili, a oni prawili: Do kláštera Opatowského; tu 
císař obědwal a po obědě, wšed s opatem a s dwěma starými mnichy 
do kostela dlúho se tam (wedlé swého obyčeje) Pánu Bohu modlil. 
Potom pak před swú smrtí císař některým swým wěrným radám, kte- 
rak jest weliký pod zemí poklad u kláštera Opatowského (ale že 
newí a nato se ptáti nechce, w kterém místě) widěl a. ukazuje ten 
krásný prsten a drahý diamant, prawil, že mu tu od opata a od těch 
bratří dán. Potom takowá wěc po létech padesáti a šesti také na jewo 
wyšla, že nějaký Jan, jenž byl na ten cas w držení Heřmanowa 
Městce, chtě tomu pokladu, kázal opata toho kláštera ukrutně mučiti. 



100 

XXIII. 
Jan Popel z Lobkowic na Zblroze a Tocníkn. 

Jeden z nejslawnějších pánůw z Popelowské linie rodu 
Lobkowického. Narodil se 1. 1490 z otce Děpolta z Lobkowic 
pána na Bílině. W mládí nabyl wzdělání welmi pečliwého a 
hned téměř „w wěku dělinském práce poctiwé a lidem pro- 
spěšné wykonáwati přiwykl." Činnost jeho weřejná počíná 
se s I. 1538, kdež se stal sudím dworským. L. 1539 zřízen 
byl od Ferdinanda I. spolu s panem Janem Hodějowským z 
Hodějowa a Heřmanem Sedleckým z Dubu, aby na kronice 
Hájkowě k tisku tehda přihotowené „s pilností poseděli a ji be- 
dliwě přehlédli. u L. 1541 postaupil za nejwyššího sudí zem- 
ského, w kterémžto úřadě setrwaw až do I. 1554, stal se nej- 
wyšším hofmistrem. Důkazem důwěry , kterau k němu Fer- 
dinand I. chowal, jest, že mu důležitá řízení we spráwě 
zemské nejednau byla swěřowána. L. 1544 odebíraje se do Uher 
na Turka a zanechaw králownu Annu na místě swém w Praze, 
připojil jí král mimo jiné Jana z Lobkowic za radu 5 1. 155 6 když 
za podobným úmyslem místodržící arcikníže Ferdinand Prahu 
opustil, ustanowen Jan z Lobkowic s jinými některými pány 
na místě králowském, aby na hradě Pražském až do dalšího po- 
ručení pobyli a wšecky wěci sprawowali. W pozdních létech 
žiwota swého zaměstnáwal se pan Jan pracemi literárními směru 
náboženského. Přeložil Erasmowu knihu o dobrém a 
křesťanském hotowení se k smrti, ku kteréž připojil 
„Napomenutí pobožné a křesťanské ke wšem lidem, 
abyjsauce na swětě na wěci budaucí se rozpomí- 
nali, z učitelů w písem swatých w} r brané." Oba spisy, 
jazykem wýborným složené, wydali Jiřík Melantrich a Sixt z 
Ottersdorfa 1. 1563 a 1564, potřetí Faustin Procházka 1. 1786. 
I manželka páně Janowa, Anna z Kolowrat, oblibowala sobě 
w knihách. Z poručení a rozkazu jejího wytištěn 1. 15 62 od 
B. Netolického český překlad sw. Augustinowy Rukowěti, jejž 
sama předmluwau opatřila a manželu swému připsala. Jan z 
Lobkowic, dosah wěku nestorského (7 9 let), skonal dne 14. 
Cerwna 1569 na zámku swém w Libochowicích a pochowán jest 
u sw. Wíta na hradě Pražském. 



101 

Z napomenutí pobožného a kiestanskélio ke usem lidem. 

• 

W prawdě jednomu každému potřebí jest toho, aby zde jsa na 
tomto swětě, žiwot hleděl we'sti pobožný, hleděl jej ztráwiti w ticho- 
sti, w swatosti i také w trpěliwosti; neb sw. Jan Zlatoústý trpěli— 
wost pokládá býti matkau Vší síly, mužnosti a křesťanské udatnosti. 
Jednoho každého z nás Pán Kristus na tomto swěté najal na winici 
swau, abychom pracowali až práwě do wecera. Protož, dokudž mů- 
žeme a času nám se dostáwá, hleďme na též winici wedro, horko, 
zimu, wětry a jiné rozličné sloty podnikati; hleďme tauž winici ko- 
pati a zděláwati; hleďme hřiwnau nám swěřenau těžiti a našim bliž- 
ním w potřebách se propůjcowati, jim posluhowati i dary nám od 
Boha swěřenými s nimi se sdělowati. 

Ziwot zajisté náš zde na tomto swětě prirownáwá se rolí. To 
hleďme dobře wyprawowati, zworáwati i zděláwati písmy starého i 
nowého zákona. Potom pak rozsíwejme na něm dobré a hojné semeno, 
to jest, čistotu slowa Božího. A to naše role opleťme a ohraďme se 
wšech stran plotem, to jest, wyucením křesťanským, modlitbau a po- 
stem swatým, aby do téhož role a tak obmezeného pole žádná lítá 
zwěř, to jest, zlí nepřátelé wskoěiti nemohli. Newažme sobě té práce 
aniž sobě s ní přistyskujme 5 neb se nám jistá předkládá naděje bu- 
daucího hojného užitku, kteréhož účastni budeme, když i wíno z wi- 
nice sebereme i obilé sežaté do stodoly shromáždíme. Kdež zajisté 
býwají půtky a nebezpecenstwí, tu také býwají darowé; kde bojowé, 
tu i poctiwosti; kde rytířstwí, tu i pasowání. A protož zmužile sobě 
počínejme a, posilníce srdcí našich, hotowi buďme se wšemi potře- 
bami k zwelebení tak dobře winice jako i role toho našeho, to jest, 
duše naší. Tu hleďme zděláwati, o ní péci a starost míti, hleďme ji 
w prawé wíře, w lásce a w naději utwrzowati. 

Setr w tom také pilně i nepřítele swého, jestliže se o to po- 
kauší, chtěje srdce twé raniti zlau a přewrácenau žádostí, a pokau- 
šel-li by se o to, aby mysl twau urazil mrzutým a šeredným myšle- 
ním. Pamatuj tomu se zawrci pawézau wíry a proti takowému zlému 
a nestydatému wnuknutí lebky naděje nasaditi. I pochope mec du- 
chowní, kterýž jest slowo Boží, oboř se s ním na swého nepřítele a 
s ním se zmužile potkej. Nebýwej strašliwý a bázliwý, ale smělý a 
udatný. Buď wždycky we wšech swých wěcech střídmý, střízliwý i 
trpěliwý. Také bázeň Boží w swem srdci měj, aby z pole neutekl 
jako dráb a nesmělý woják a jako dělník léniwý z pole a winice, a 
tak přišel netoliko o mzdu ale také i o korunu. Nebo twá práce, twé 
usilowáuí i twé dílo na poli i na winici a twé toto s nepřítelem twým 
potkání jestiť welmi na krátce, to jest, twůj žiwot na tomto swětě 
nebude na dlauze, než saud žiwota twého dlauze a welmi daleko se 
protáhne. Máš zde na tomto swětě twého žiwota i wšech twých skut- 
kůw diwáky swaté angely, duchy ty přečisté, tak jakž písmo o tom 
wyprawuje: diwadlo (řka) učiněni jsme swětu, angelům i lidem. Ty 
když uzří, že ty nepřítele swého přemáháš a nad ním již wítězstwí 
dosahuješ, budau se radowati i weseliti w skutcích twých udatných 
a slawných i také w twé spanilé zmužilosti. Pakli tě uhlédají pře- 
moženého a od nepřítele twého podmaněného, odejdau a odeberau se 



102 



z diwadla toho, jsauce smutni a nemohauce se pro zámutek nato 
wíce díwati. 

A protož chop se bráně, to jest, bázně Páně; nebo bázeň Páně 
jestiť meč na obě straně ostrý, wšecky žádosti zle' odtínajíc. 

XXIV. 
Pamětí turecké Mích. Ronstantínowiče z Ostrowice. 

Předkowé naši welké míwali zalíbení we spisech o tehdej- 
ším úhlawním nepříteli křesťanstwa. tom, mimo četné nowiny 
o bojích s Turky, swědčí hlawně řada kronik tureckých během 
XVI. století wydaných. Ottersdorfowé přeložili kroniku turec- 
kau Pawla Jowia (1540), spis Georgevičůw o začátku turec- 
kého císařstwí během desíti let nalezl dwa překladatele, Jana 
Bessa (Morawusa) 1. 156 7 a Jana Mirotického I. 1576$ Dan. 
Adam z Weleslawína a Jan Kocín wydali 1. 1594 po česku 
Lówenklauowu kroniku tureckau spolu s třemi menšími spisky 
Busbekowými o wěcech tureckých, ano Wáclaw Budowec z 
Budowa sepsal zwláštní knihu proti Koránu (Antialkoran 1614). 

Nejstarší wšak wětší spis o Turcích jsau paměti Michala 
Konstantinowice z Ostrowice. Po dobytí Cářihradu obrátil se sul- 
tán Mahomed do Srbska (14 55), porazil lid srbský, obehnal město 
Nowé Brdo a vvzal je pod smluwau, ale smlauwy nezdržew, 
chlapce, kteří tam byli, wzal sobě za jeničaře. „Já také", dí 
Konstantinowič, „w tom městě byl jsem zajat sám třetí s bra- 
třími swými. Kdežto nás w jednom haufě hnali Turci ti, kte- 
rýmž jsme byli poručeni : kdyžkoli do lesůw neb hor jsme přišli, 
tu jsme wždy myslili, abychom ty Turky zbili a sami mezi horami 
ušli$ ale mladost naše nedafa nám toho učiniti. Wšak proto já sám 
dwanáctý ušel jsem jim w noci do jedné wsi. Potom pak nás 
honifa wšecka krajina a dohoniwši nás swázali, bili a wlíkli 
za koňmi, až diw že w nás duše zůstala. Potom pak slíbili 
za nás jiní a dwa bratří moji, že se toho wíce nedopustíme, a 
tak nás wedli pokojně až za moře." Přišed Konstantinowič mezi 
jeničary, byl I. 145 6 pod Bělehradem, 1. 14 58 — 62 při dobýwáni 
Moree a Trapezuntu, při wýprawě na Usen-hassana, na Dragula 
walaského, konečně při wzetí Jajec a Bosny na jaře 1463, 
Z Bosny když se Mahomed odebral, nechal Konstantinowice na 
zámku Zwečeji blíže Jajec. Na podzim téhož roku přitrhl wšak 
král Matyáš uherský do Bosny, Jajec a pak i Zwečeje dobyl, 
a Konst. chwálil Pána Boha, že tak se ctí mezi křesťany se 
nawrátil. Král Matyáš zajaté w Bosně Turky přiwedl w triumfu 



103 

na spůsob Římský do Budína. Konstantinowic dostal se pak do 
Polska i přijat tain byl do stawu rytířského. Zwyknuw w nowé 
wlasti, sepsal okolo počátku XVI. století příhody a zkušenosti 
swé mezi Turky nabyté jazykem polským, načež brzo do če- 
štiny byly přeloženy. 

Překlad český, byl s počátku w přepisech rozšiřowán, až 
Alexandr Anjezdský knihtiskař w Litomyšli, části jeho, tak jakž 
porůznu byly, sebral a, na mnoha místech češtinu sprawiw, 1. 1565 
a podruhé 1. 1581 w Litomyšli wydal (Historia neb kronika 
turecká), připojiw k ní děje Jiřího Kastrioty Škanderbega z něm. 
přeložené. Dílo toto má tu zwláštnost do sebe, že český pře- 
klad obsahuje mnoho polonismůw, polský pak originál, wedlé 
některých srbských slow, ještě wíceji bohemismůw. Čemuž se 
wšak není co diwiti; neboť není téměř památky staropolské do 
polowice XVI. století, která by českými slowy a obraty wíce 
méně nebyla protkána. 

bitwě "Warnenské. 

Král Wladislaw slawné paměti měl příměří s císařem tureckým 
za sedm let. Znajíce to páni duchowní i swětští, že se králowské 
welebnosti prwé šťastně zwedlo proti pohanům, i namluwili krále 
nato, aby příměří Turkům zdržáno nebylo. Také hwězdáři, na hwěz- 
dách hledajíce a pochlebné wíno pijíce, rytířstwo a Jankul, spráwce 
jsa králowstwí uherského, jenž byl otec krále Matyáše slawné pa- 
měti, ubezpečili krále nato, že se mu dobře a štastně powede proti 
pohanům. I počal se král Wladislaw na Turky chystati. Léta Božího 
1444 učinil poselstwí k despotowi, aby také hotow byl. Despot Jiří 
to poselstwí uslyšaw, welmi se zarniautil, i poslat přítele swého Di- 
mitera Krajkowice, pána znamenitého, k králi Wladistawowi Jeho Mi- 
losti w ta slowa : Králi milostiwý, jáť jsem se ubezpečil na prwní 
řec, jakož jste pak WMst se mnau naposledy zůstali, že bez mé rady 
proti pohanům nic nechcete počínati. I newím, jak jste se nadtím 
zapomněli. Také newím, cí rady poslaucháte, že tak welmi na pohany 
pospícháte bez potřeby. Ractež wěděti, že já nikoli nemohu býti ho- 
tow; nebo dobře wíte, že jsem se w zahubenu zemi uwázal a mu- 
sím některé hrady znowu stawěti i spíží opatřiti. Protož pokorně žá- 
dám, abyste wojny tak nyní zanechali až do jiného času; nebo se 
chystám WMsti ke cti i k dobrému k tomu času padesát tisícůw mu- 
žůw připrawiti a mé staré hrdlo wedlé WMsti na pohany wážiti. A 
ještě wězte, čímkoli budu moci z mého pokladu WMsti pomoci, ně- 
které sto tisícůw k onomu času přichystati; ale nyní nemohu tomu 
nic učiniti. A WMsti radím, nechtě té wojny nyní. Chciť waším otcem 
býti, jakož sem i prwé byl, a k tomu s Boží pomocí přiwésti, že bu- 
dete moci nad pohany zwítěziti. Uslyšaw to král Wladislaw, chtěl 
jeho rady uposlechnauti. Ale Jankul weywoda, stoje wedlé králow- 
ské welebnosti, utekl se k poslům s řečí, prwé než mu král rozká- 



104 

zai a zasmáw se řekl: Pane Dimiteře, pán twůj již na sucho wynesl. 
Odpowěděl jemu Dimiter: Pane Jankule, wěz jistě, že pán můj wěrně 
a práwě radí, a na tebe též neteče. Poněwadž se KMsti toho nezdá 
učiniti, buď Pánu Bohu poručeno. A tak král tuto odpowěd k despo- 
towi po Dimiteru wzkázal: Jestliže na tu wojnu pojedu, chci se u 
wás prwé na Smederowě stawiti, wšak ne we mnoze, a tu chci sám 
s wámi o wšecky wěci rozmluwiti. Tak se to poselstwí dalo. 

Despot, wyslyšaw to poselstwí, počal se na krále chystati, ja- 
kožto na králowskau welebnost náleží: stany čisté a wýborné, a zwlá- 
ště jeden stan neweliký ale wýborné čistý, a druhý byt wnitř obrazy, 
perlami a zlatem krumpowaný, koně čisté a jiné wěci, kteréž k da- 
rům sluší. Potom král Wladislaw se wší swau mocí přitáhl k Běle- 
hradu, aby se přewezl přes Dunaj, a z Bělehradu přijel k despotowi 
do Smederowa, i ležel před Smederowem na wětře, 3 ) maje dobrau 
wůli, až se wšecko wojsko přes Dunaj přewezlo. I táhli a položili se 
nedaleko od Smederowa. Potom král Wladislaw, darowán jsa od des- 
pota swrchu psanými dary, k tomu ještě dal mu despot padesát tisíc 
dukátůw, prose ho žalostiwě, aby s tím jel domůw a té wojny nechal. 
Jankul přitom jsa, řekl k despotowi: Nemíníme ležeti, ale chceme na 
pohany táhnauti. 

Pohleděw král na despota a despot zase na krále žalostiwě, 
widúce oba, že jinač nemůže býti než podlé řeči Jankulowy, tak se 
požehnawše rozjeli se. Nebo Jankul wíce wládl než král a wíce 
sobě králowstwí přál nežli komu jinému; protož záwiděl toho, že 
král s despotem dobře byl. A odtud hnuw se král Wladislaw, táhl 
dolůw podlé Dunaje k jednomu městu, jenž slowe Bdín. To město 
dal byl wzebrati a wypáliti. Odtud pak táhl welmi daleko skrze Turky, 
až přitáhli na jedno pole, jenž slowe Warno, blízko černého moře. 

Císař Morat turecký také tam přitáhl, a sjewše se obě strany, 
počala se bitwa. Najprwé patnáct tisíc Turkůw w bílém odění po- 
týkalo se. Také w zelených kaftaních byli, zlaté a stříbrné řetězy na 
koních majíce. Tu bylo nač se podíwati. od zlata, stříbra, perel, ka- 
mení drahého dosti. Bylo Turkůw s lidmi zámořskými na sto tisícňw. 
Křesťanského wojska v bylo okolo čtyřidceti tisícňw jízdy krom lidu 
pěšího z Polsky, z Cech a z Morawy. 

Té porážky tři příčiny byly, a wšecky zrádné od samých kře- 
sťanůw. Prwní, že měšťané Januenští, bywše při moři, tu kdež jest 
moře pokojné a k přewožowání příhodné, přewezli Turkowi lidu blízko 
deset tisícůw, wzawše od každého člowěka po zlatém. Druhá, že 
František kardinál Benátský, maje brániti příwozu, nedobře ho brá- 
nil, a neobrániw, křesťanům weystrahy w čas nedal. Třetí, křesťané 
uslyšawše moc tureckau welkau býti, že chtěli ustaupiti, jako král 
i kardinál Julian, na místo obrannější; ale Jankul od toho je odwedl. 
Též když jízdní turečtí poraženi již byli, a král potom na jenčáře ude- 
řil, Jankul krále neretowal, ale od něho přec ujel. 

Křesťanům se na počátku bylo šťastně a dobře wedlo, též druhý 
i třetí den, až jsú jizdní pohanští wšickni poraženi, že jedno císař sám 
s jencáři swými na placu zůstal. Widauce jencáři, že jest zle, wy- 

2 ) pol. m. pod širým nebem. 



105 

hledali sobě jedno místo pod horami mezi nějakými roklemi neb wey- 
moly hlubokými a mezi wřesem welikým, proto, aby nepřátelé toho 
nemohli znamenati, že by nějaký příkop před nimi byl. Položili se 
mezi těmi roklemi, a rokle dali sobě wřesem přikryti. A nechawše 
těch příkopůw, dali se nápodobně k běhu, jako by utíkati chtěli do hor, 
mezi sebau císaře Morata držíce, aby jim neujel. To uhlédaw Jankul, 
i namluwil krále Wladislawa nato, aby na ně s swým haufem táhl; 
nebo jsau prý jízdní poraženi, aby cest získal, a tak swau radau práwě 
krále zmrhal proto, aby sám w králowstwí rozkazowal. Tehdy král 
hned bez meškání táhl upřímo na ně. Spustiwše kapalíny a dřewce 
swé wznesše 3 ), připrawili se spěšně. Chwátajíce k nim, chtěli je koňmi 
potlačiti a rozraziti, widauce, že jsau wšecko pěší. A tak chwátajíce 
walem třeli jedni za druhými, aby spíše dorazili. A tak náramným po- 
spícháním ta jistá rokle byla plná jízdnými zarownána. Potom wy- 
skociwše jencáři na ně, bili je a mordowali, jak sami chtěli. Král 
Wladislaw tu zůstal w té rokli. Jankul weywoda, maje s sebau deset 
tisíc lidu, táhl zase zpátkem beze wší překážky; nebo pohané byli 
na hlawu poraženi a nebyl, kdo by ho honil. 

Císař turecký z toho wítězstwí byl wíce smuten než wesel, 
prawě, že by nerad podruhé takowé bitwy wyhral. O králi Wladi- 
slawowi křesťané nic newěděli, by w příkopě zůstal. Také mnoho 
pánůw a služebníkůw tu na tom místě zjímali, a jencáři ty, kteříž 
do příkopůw padali, rozwláceli jedny tam druhé sem, šaty z nich 
swlácejíce. Tehdy jeden jencařín, na krále přišed, newěděl, by král 
byl, jménem Kukrychhart. Ten uhlédaw tak cistu zbroj a na kapalínu 
peří a záponu cistau, uťal mu hlawu a nesl ji s peřím i s kapalínem 
před císaře. Wrhši ji před něj, řekl: Šťastný pane, teď hlawa nepří- 
tele nějakého znamenitého wašeho. Císař hned poslal pro wězně, 
kteříž zjímáni byli, aby powěděli, eí by to hlawa byla. A byli tu také 
někteří komorníci králowští mezi těmi wězni, i ptal se jich, cí by to 
hlawa byla. Odpowěděli mu: Zajisté hlawa krále Wladislawa, pána 
našeho, jest. Někteří služebníci, uhlédawše hlawu králowskau, weli- 
kau žalostí plakali a křičeli. Tehdy císař hned na tom místě welikau 
radostí dal wšem wězííňm hlawy stínati, a hlawu králowskú wyííaw 
z kapalínu, dal ji odříti, také rozličným wonným kořením, bawlnau 
kůži wycpati a naplniti, aby se nezkazila. Dal jí také wlasy rozče- 
sati a barwau ozdobiti, že tak byla připrawena, jako by žiwá byla. 
kázal ji wstrciti na dřewo, po wšech swých městech nositi a wo- 
lati, že mu dal Pán Bůh swého nepřítele přemoci. A ti, kteříž tu 
hlawu nosili, tak byli darowáni od pánůw a měštanňw, že se kaž- 
dému po několika stech zlatých dostalo. 

Tak se ten nešťastný boj dokonal. Potom přijew císař Morat do 
Drenapole, poslal tu híawu žoldánowi a toho jencařína, kterýž byl 
hlawu tu přinesl, udělat znamenitým weywodau, a dal mu koní i 
peněz dosti, tak že welikým pánem byl. A jiných mnoho podlé toho 
darowáno jest. 

*) W tisku od 1. 1565 chybně položeno: zapadaje za kapalíny a dříwí swé 
wzawše. Polský text má: zapnsciwszy kapaliny a drzewa swe nagore 
podniesszy. Kapalín — železný klobauk. 



106 



Naučení a rada o zřízení, kdo by chtěí s Turky bojowati, jakým obyčejem met by 
swé wěci spůsobiti neb zříditi. 

Poněwadž opatrnost a spráwa dobrá wšelikú moc přewyšuje a, 
jestli we wšech jiných wěcech, to jest najwíce w wálce; protož naj- 
prwé toto wěděti máte, kdy by ste se na wojnu proti Turkům chy- 
stali, abyste se warowali zbroje obtížené a dřew těžkých jezdeckých, 
také' kuší hrubých i hewerňw těžkých abyste sobě nepřiprawowali, 
než abyste sobě tak ty wěci k wojně i k walnému bití strojili, čímž 
byste mohli bez obtížení wtádnúti. Nebo Turci w takowém zřízení 
mnoho mají napřed, a to takto: Jestliže jej honíš, tehdyť ujde; pakliť 
on tebe honí, tehdy mu neujdeš. Turci a koně jejich pro swau lehkost 
wždy jsau bystří, wy pak s wašimi koňmi pro weliké obtížení zbroje 
wždy jste léniwí; nebo mnoho na hlawě maje, duch máš krátký, k 
tomu neslyšíš tak dobře, newidíš, rukama swýma, sám sebau také 
pro těžkost zbroje dobře newtádneš, než rowně se na tu wojnu při— 
strojuješ, když tak mnoho zbroje na se béřeš, jako by tě met někdo 
dýkau dobýwati, stoje na jednom místě. Také má člowěk dobrým smě- 
lým srdcem mužsky bojowati, ne obtížnau zbrojí; nebo lépe jest je- 
dnomu k bitwě přistaupiti a zase se ctí odstaupiti, i potom zdráw jsa 
počíti, coť se zdáti bude, nežli na jednom místě zahynauti a zůstati, 
nemoha sebau wládnauti jako olowo. A to jest dobře wědomo , že 
Tateři tak se šikují jako i Turci k bitwě a nedadí se Turkům okolo 
objeti, ani po boku přistaupiti, než musí se celém w celo bíti a twáří 
k twáři přistaupiti i nastawiti, aby na každého bitwa přišla; a Tateři 
tak bystří jsau na swých koních jako i Turci. Než Turkům jest welmi 
protiwné zřízení takowé, a protož Tateři nad Turky několikrát zwítě- 
zili, ale křestané nikda, a zwláště w walné bitwě; nebo Turkům dadí 
se objeti okolo a z boku přistaupiti. Turci pak, widauce zbrojné lidi 
a jich šikowání, rozkázáno jest jim od císaře, aby hleděli koní a ne 
lidí, jako, přistupujíce s obú stran z boku s dřewci a šawlemi i s 
jinau rozlicnau zbrojí, koně jich bíti a zraniti. Protož každý se má 
zbroje obtížné báti a warowati, aby mohl celém k celu přistaupiti k 
bitwě, a tak mysliti nato, když sejdeš dolůw jakýmžkoli obyčejem, kte- 
rak sám na kůň bez pomoci druhého zase wsedneš; nebo při takowé 
bitwě pán s swými služebníky stěžkem býwá. Kdo by pak s císařem 
tureckým chtěl walný boj podstúpiti, musil by wšécko zdejší zřízení 
opustiti a napřed oznámené držeti, lid k tomu míti a učiti. Tím oby- 
čejem, úfajíce w Pána Boha, mohli by nad císařem tureckým zwítě- 
ziti. Jest pak i toto wěc znamenitá a welmi potřebná, aby lid pěší 
byl s rohatinami wš*ecken; nebo jest braň užitečná a lepší nežli meč. 
K tomu potřebí jest míti lid dobře spráwný i cwičný, jako Turci 
míwají. 

A tím spůsobem, s Boží pomocí, mohli by nad císařem tureckým 
wítězstwí míti i obdržeti. A wšak na králowské welebnosti to wšé- 
cko záleží a jeho jméno s Boží pomocí proti nepřátelům bojuje; protož 
král má opatrným bojowníkem býti, sám sebe i wšecko wojsko zří- 
zeně držeti a zwláště toto zřízení při walných bojích proti pohanům. 
Sluší také na králowskau welebnost býti mezi pěšími, maje při sobě 



107 

několik set mužfiw wýborných na koních, a odtud sám žiwotně ni- 
koli newyjížděti, leč by nějaká slušná a weliká potřeba byla. Král také 
má se wážně míti, raněných příhod se warowati, kdežkoli může; nebo 
malá rána i nemoc králowská weliký zámutek wšemu wojsku býwá, 
jako když hlawa nezdrawá, tehdy wšecken žiwot mdlý býwá. 

Takowý byl onen král Alexander Weliký, král macedonský, kte- 
rýžto, když widěl jednoho drába již letného a uzáblého, wstal a na 
místě teplém, kdež sám seděl, posadil ho, aby se ohni, a tak welikú 
milost wšeho rytířstwak sobě naklonil. K němu podobný byl naj- 
prwnější Julius Císař Římský, kterýž swau milostiwostí a štědrotau 
panowání wšeho panstwí Římského byl obdržel. Protož ti dwa nad 
jiné wšecky najwálečnější i najšťastnější byli. Kterýchžto činy i žiwoty 
císař turecký Machomet do swého jazyku wyložiti sobě kázal a často 
je četl, w nich se kochal i účinkůw jejich následowai. 

Ačkoli tehdy sám král nemá se pokaušeti rukau bojowati, wšak 
proto jest wěc welmi potřebná, aby on sám před počátkem boje neb 
též jiných časůw dobře předtím wšecko rytířstwo namluvil a jisté 
dary každému zaslibujíc, počna od najwětšího až do najmenšího, mi- 
lostiwě napomínal. Tím obyčejem a tak welikú smělost i mužnost, 
chut i milost k sobě po wšem wojsku rozpustí i rozmnoží, že žádný 
nebude litowati a wážiti zdrawí pro pána swého; nebo jakož slunce 
na swětě wšecky wěci oswěcuje, zahříwá, množí i posiluje, tak i 
každý král swau spráwností wšem swým mužstwí i smělosti má do- 
dáwati. Protož wšecko panstwo i rytířstwo má to na péči míti, aby 
ne tak silného, jako wíce maudrého a spráwného krále obírali 1 ), a 
majíce takowého, aby ho tak opatrowali jakožto zřítedlnici oka, ne- 
dadauce jemu rukau samému bojowati bez potřeby. Také potřebí jest 
králi obzwláště míti při sobě několik mužůw wýborných na koních 
ladrowaných , kteříž by od něho po wojště jezdili mezi haufy, oka- 
zujíce se rytířstwu, ponaukajíce jich mužsky k bitwě, tak jako by tu 
sám král byl, a tak jedni odjížděli, jiní přijížděli, proto, aby král o 
wšem wěděl, co se kde w wojště děje, jako i císař turecký swé 
čauše při sobě míwá , a tak aby zřetedlně připraweni byli. Widúce 
pak nepřátelé takowú zřízenost, někteří by mněli, že by tu sám král 
byl rozkazujíc. 

A poněwadž rozum i dobrá spráwa wšecku sílu přemáhá, jestli 
we wšech wěcech, tehdy nadto w wálečných: protož potřebí jest 
wěděti, že wšecka moc a síla turecká w jenčářích jest. Z té příčiny 
mnozí z králůw wojska turecká poráželi, ale jenčářůw poraziti ne- 
mohli, od kterýchž potom sami zase byli poraženi. Protož císař tu- 
recký jenčáře nazad necháwá k ostatní 3 ) potřebě a sám mezi nimi 
stojí. Nepotřebí se též na Turky s malým lidem pauštěti, jakž mnozí 
z pánůw činíwali a od Turkfiw jsau poraženi, jakož Morat císař tu- 
recký Jankulowi takowú byl dal odpowěd, že raději má plný taul 
střet wšelijakých nežli šest neb sedm pozlacených; nebo, by byl naj- 
lepší lid a malý, proto wždy od množstwí lidu potlačen býwá. Jest 
též jedna wěc jistá, že kdy by jednau jenčáři byli poraženi na hlawu 

1 ) Sluší pomněti, že Koust. paměti swé psal šlechtě polské. 

2 ) poslední. 



108 

a na ptacu zmordowáni jsauce zůstali, císař turecký nikda by se ne- 
inoht zase oprawiti, aby se kde proti křesťanům smět zastawiti; nebo 
kdy by toho wojska pozbyt, tehda wsecky země křesťanské, které on 
opanowat, zprotiwily by se jemu, i musit by býti za more zahnán. 
Potřebí také na Turky i tuto opatrnost míti, kdy by křestané jízdné 
jich porazili, tehda nekwapiti na celo jeněářůw, ale nazad ohniwými 
šípy stříleti na jejich welbtaudy, kteříž ohněm jsauce přestrašeni, na 
jejich wojsko by se řítili a je by pottacili, — s druhé strany z dět 
bijíce střelbu hustú na ně pustiti. Jest též weliký strach mezi nimi, 
když slyší, že křesťané na ně chtí táhnuti silně 5 nebo oni sami dobře 
to wědí, že kdy by jedinau prohráli a poraženi byli, jak jsem prwé 
powědět, již by se nijak oprawiti nemohli, jakož i sám císař wýše to 
mluwit. I to také wězte , že císař turecký wojska nemůže tak weli- 
kého míti k walnému boji, jakož lidé o jeho weliké moci prawí, že 
by jich bez poctu bylo; což jest nemožná wěc, aby wojsko bez poctu 
mohto sebráno býti; nebo každý pán chce swého wojska počet wě- 
děti a w^zřízenosti je míti. 

XXV. 
Jan Brtwín z Ploskowic. 

Jan Brlwín sepsal w čtwrtém desítiletí XVI. wěku knížku 
na dwě stránky rozdělenau, z nichž prwní jedná o spůsobu a 
žiwotu křesťanském , ..kterak by člowěk sám sebe, přitom i 
jiné wésti měl, zwíáště pak ti, kteříž nad jinými w swětě pa- 
nují," druhá o hospodářstwí jmenowitě o sprawowání panstwí, 
powinnostech hejtmana, úředníkfiw a služebníkůw panských, 
o držení saudůw mezi lidem poddaným, o přihlédání pánowě. 
Spis tento wydán byl třikrát 1. 1535, 1540 (u B. Netolického) 
a 1587 (u D. A. z Weleslawína). O osobnosti a okolnostech 
spisowatele posud nic místného známo není. 

rybníkářstwí. 

O fismistru a jeho powinnosti. 

Fišmistr má býti welmi bedliwý, k rybníkům časně přihlédati 
a s pilností je opatrowati; neb to není malá wěc. Předkem wyzwě- 
děti má, kde jsau jací rybníci a jsau-li spraweni, jakž by náleželo; 
pakli by který oprawy potřebowat, aby se to sprawito buď při hrázi, 
na tarasu aneb w splawě, woda aby se wolně držeti mohta, wlnami 
také na hrázi aby se škoda nedětata. A zwtástě opatřiti to, aby 
ryby dotů ani proti wpdě ucházeti nemohly. 

Maje tak již rybníky, jakž sluší, sprawené, starej se hned o 
ptod, kterýmž by je, když cas přijde, nasazowati mět. Jsau-li jací 
rybníckowé, w nichž by ptod obžíwati moht, dej do nich kaprůw 
dobrých mtadistwých, jakž se do kterého co wsaditi může, a sázej 



109 

je po třikrát, zdá-liť se. Prwní díl při sw. Jiří, druhý dít dwě neděle 
potom a třetí dít po sw. Duše. Neb nezdaří-liť se jedni, zdaří se 
druzí, třetí. A nechť se sázejí, když měsíce přibýwá, w den tichý 
a jasný. Potom když se kapři trau, nechť se jich pohlídá, aby po- 
kradeni nebyli. A kterýž plod roční jest, ten nechť se na wýtah do 
jiných rybníěkňw, kteříž by nejmělčejší a nejwýhřewnější byli, dáwá; 
neb tu se nejspíše wytáhnau; jediné jimi nezahušťuj. 

K násadám pak plod ať se lowí měsícňw Dubna a Března w den 
jasný a tichý, a to pěkně powlowně ať se wlácí, z newůdku také 
pěkně wen do kádí ať se dáwá a wycítá potom do woznic ; nechť se 
nepřesazuje a woznice ať wždy wody plné jsau. A když se do rybní- 
kůw z woznic dáwati má, nechť se wazba na razsochy w rybníce 
roztáhne při kraji a plod na túž wazbu pěkně w každém rybníce , co 
se do kterého sází, ať se dáwá; do plachty, dwa proti sobě držíc, 
z woznic ať se pauští, a tak pomalu týž plod sám aby s té wazby do 
rybníka sešel. Když by zas powycerstwěl, spusť wazbu s jedné sošky 
dolů a nechť toho plodu jeden pohlídá, dokudž by do rybníka newšel, 
aby ho ptáci neroznášeli. Do welikých pak rybníkůw ať se dobrý 
plod ťríletý v dáwá a ne hlawatý, kterýž by růsti mohl a od wln aby 
nehynul. Štik také některau kopu prostředních aneb štícat nětco, i 
drůbeže, jestli by se který rybník neměl sám čím nasazowati, ať se 
do nich dáwá. 

Dohledání k rybníkům. 

Již pak lišmistr, maje rybníky wšecky sprawené a nasazané, 
mějž také o to pilnost, jak je máš opatrowati, aby se k užitku při— 
wésti mohly. A maje na pomoc jednoho holomka z rozkázaní auřed- 
níkowa, ty wždycky aby w jednu stranu šel a holomek w druhau. 
A po každém příwalu hned k splawňm a k zájezkům přihlídej a pilen 
toho pobuď. Neb w nowau wodu rády ryby zhůru proti wodě jdau 
a přes zájezky wyskakují, někdy také i splawy dolů běží, neb pod- 
moly ledakdes se udělají. Trefuje se také, že druhdy rozkážeš holom- 
kům k opatření tam aneb jinam jíti a oni půjdau do krčmy, a skrze 
to mohla by se škoda znamenitá na rybách aneb na rybnících státi. 
Protož, rozkáže, hned za nimi jeď aneb jdi a, neučiní-li tak jak se 
jim rozkáže, hned ať jsau trestáni; potom bedliwější budau. A tak 
úředník i fišmistr od pána domluwy aneb nětčeho těžšího uwarowati 
se moci budu. 

Nádobí k rybníkům. 

Jest také lišmistru potřebí o wšelijaké rybničné potřeby w čas 
se postarati a zwláště, což k lowení náleží, aby wšecko pohotowě 
bylo, ne teprwa, když by se lowiti mělo, aby se s tímto neb s oním 
shledáwal. Tyto wěci ať wždycky jsau před rukama, jako dčber 
mírný, jakýž od starodáwna býwal; potom newod weliký i malý, 
watky, kesery, kádi, dcbery, přeběračky, korčáky, lopaty, reyče, 
plachty a koše, lodí také. Neb toho wšeho při lowení potřeba býwá. 
K tomu woznic několik s wozy wždycky pohotowě při lowení býti 



110 

má pro potřeby zwláště domácí. Pakli by přitom přičem jaký ne- 
dostatek byl, prwé to wšecko přehledej a zwlášť wazby. Jestli kaudel 
domácí — pakli není, nakup — a dej nití nadělati; těch ať wždycky 
raději zbýwá, nežli se nedostáwá. A maje od toho jednoho z holom- 
kůw, kterýž by wšecky wazby dělati uměl, nad službu mu weyš 
přidáwaj, ať ty wěci dělá a twrdí, jakž potřeba káže, a jiné též ať 
je sprawiti dá. Item dáti několik kozí howězích naschwál koželuhu 
dobře wydělati a potom šewci dobrému kázati z nich škorní iowcňm 
nadělati, aby pro zimu, když se lowí, u wodě trwati mohli. 

Nahánění w o d. 

Kteříž rybníci nejsau mělkého dna a žiwau wodu na se mají, 
ti se na zimu w míru pro wysušení krajůw wypauštěti mohau a 
z jara zase nahnati s dostatkem. Než letním časem není užitečné, 
když jsú ryby w pastwách, wodu na ně hnáti, aby ryby proti wodě 
newywstaly. A kdož to chce předjíti, má z jara tím wíce wody 
naprawiti. 

Lowení ryb. 

Při lowení rybníkůw tento spůsob zachowán býti má. Nejprwé, 
než se rybník spustí, má se podtrubí opatřiti a částicemi neb dochem 
ohraditi, aby ryby dolů ucházeti nemohly. A sprauha má se dobře 
wyprawiti, aby woda wolně odpadati mohla, a jsau-li jaké pod rybní- 
kem wotawy, lidem oznámiti, aby sobě časně sklidili, aby jim woda 
škody neudělala. Potom teprw ať se rybník spustí, jakož toho nej- 
wíce w podzimku býwá. 

A když rybník již teče, potřebí jest k němu a zwlášť k podtrubí 
často přihlédati, aby se na rybách škoda nedala. Také za času dáti 
sobě newody i jiná nádobí na rybník swézti, aby pohotowě byla, a 
lidem w městech aneb w městečkách přísedícím oznámiti, kdy by se 
ryby lowiti měly, aby o tom wěděli. A nechť by pohotowě košowé 
aneb wazby, kdež přístupno jest, u kraje byly na hrázi aneb dole 
kádi, aby se z newoda do košů aneb na wazby ryby dáwaly a z ko- 
šůw teprw do kádí a z kádí do woznic, tak jakž obyčej jest. 

Než íišmistr ať lowce rozumně sprawuje, jak wláčeti a lowiti 
mají, aby se rybám neubližowalo. A byli— li by mezi těmi rybami 
jací wýmětkowé, nechť se wymítají, potom do jiného rybníka, wyčtauc 
je, nechť dáwají. Do trauby nechť nějakau báni pro ucházení ryb 
wstawí aneb okolo trauby částicemi ať ostawí. 

Rybník když se slowí, hned newody a jiné wazby ať se wy- 
perau a wysuší; též kádi i jiné nádobí wšecko pěkně do sucha nechť 
se sweze a sklidí, škorně lowecké wymažíc zase se schowají, a rybník 
přes zimu aneb přes léto ať se suší, wedlé wůle páně. 



111 

XXVI. 
Sigmnnd z Piíchowa. 

Král Ferdinand I. s Janem z Piíchowa, arcibiskupstwí 
kostela Pražského administrátorem, nejednati míwal rozmlau- 
wání, „totiž aby se národa -českému kosmografia, kniha o po- 
ložení wšeho swěta a o wšech národech, sebraía a sepsala, aby 
národ český slawný a jiní wšickni w jazyku se s ním sro- 
wnáwající asi tudy w wěcech domácích i wálečných spráw- 
nější a wycwičenější byli učiněni, poněwadž jest učení swo- 
bodná na wétším díle národ český potupil, od cesty před- 
kuow swých daleko odstaupil a na obyčeje cize, zlé, barbar- 
ské s hanbau swau welikau a budúcí zkázau jistau se wydaí." 
Jan z Pňchowa, sám žádosti králowě wyhowěti nemoha, jednal 
o to s swým strýcem Sigmundem mladším z Púchowa, kterýž 
za několik let prwní díl dokonal, ač „k takowé práci weliké 
w swých létech mladých shledal sebe w rozumu welmi ne- 
dostatečného a nedospělého, zwláště nemaje k tomu opatření 
náležitého a dostatečného." Kosmografia podlé díla Miinsterowa 
cis. Karlo wi V. wěnowaného wzdělaná wyšía 1. 1554 w Praze 
i jest nejwětší a nejtlustší kniha česká, která kdy tištěna byla. 
ObsahujeC 901 list in folio. Ozdobena jest mnohými na dřewě 
řezanými obrazy a iniciálkami. 

Srownání Hannibala s Scipionem. 

Jest potřebí, abychom Scipionowy a Hannibalowy činy a skutky 
a ty wěci, které k domácímu žiwotu a obcowání náleží, krátce srownali. 

Předkem pak budeme-li na wěci wáleěné patřiti, najdeme, že 
obadwa nejwětší, nejwzácnější, nejspráwnější a nejzběhlejší wůdcowé 
a wáleěníci byli, netoliko pak wěku swého, nad nějž aurodnějšího a 
hojnějšího w lidech wálečných nikda nebylo, ale také kteří wěku 
předešlého jakkoli nejudatnější a nejspráwnější byli wálecníci, tito jim 
rowni jsau. Tomu se pak nejwíc diwiti sluší, že nejmocnější pro- 
tiwníky a nepřátely w swé wlasti doma majíce, kteří se wšem jich 
radám a predsewzetím na odpor stawěli a je kaziti usilowali, tak 
weliké wěci, w cizích zemích wálíce a bojujíce, na sobě zdržowati a 
wywozowati mohli. Ať jiných wěcí pominu, jak se Publiowi Scipio- 
nowi Fabius Maximus a jiní přední w městě Římě na odpor stawěli, 
a wšak jakau jest snažností k tomu přiwedl, že do Afriky byl poslán, 
aby proti Kartaginenským wálku předsewzal: Hannibal pak jak weli- 
kého a znamenitého protiwníka kníže Hannona z strany odporné měl. 

Protož obadwa, doma i wně mnohé těžkosti přemohše, ne nějakau 
wšetecností šťastnau, jakž se mnohým přihází, než uměním, wtipem, 
radau wěci weliké, paměti wěcné hodné prowozowali. Wšak Hanni- 



112 

bálově zuřivosti mnozí se vydiviti nemohau, kterýžto města Sa- 
guntu dobyv, že od tak daleka do země vlaské smě* přitáhnauti, 
tak veliká wojska pěších a jízdných s sebau vésti a nejmocnější 
obec římskau, kteréž se předkové jeho nemálo strašili, válkau ob- 
těžowati a tak mnoho římských haufňv, konšelův, knížat a správ- 
cův pobiv, u města Římu s svým vojskem se položiti, mnohé 
krále, daleké národy k válce proti Římanům pozdvihovati. Kdo 
těchto takových a k těm podobných věcí dovede, za nejzběhlejšího 
a nejudatnějšího válečníka a wůdce držán má býti. Jiní pak k Sci- 
pionowi se obracujíce, nejweyš ho vychvalují, kterýž ctyry nejuro- 
zenější správce a ctyry wojska w Hišpanii přemohl' a pobil a nej- 
slovutnějšího krále poraziv jal. K tomu w věčné paměti zůstane ta 
znamenitá a veliká bitva o panství všeho světa s Hannibalem sve- 
dená, v kteréž Hannibal od Scipiona jest přemožen a poražen. Po- 
něvadž jest Fabius veliké chvály došel, že od Hannibale nebyl pře- 
možen: co pak díme o Afrikanovi, kterýž jest nejsprávnějšího a nej- 
zběhlejšího válečníka velikým bojem přemohl a válku nejtěžší vykonal 
a k konci přivedl? 

Scipio obyčej měl upřímně a polem zjevným s nepřátely se 
potýkati: Hannibal proti tomu všelikých záloh, lstí a sklamávání 
proti nepříteli svému zvykl užívati , a protož ho všickni řečtí i 
latinští škribenti chytrým správci jmenují a nazývají. 

Někteří také Hannibale proto chvály hodného býti saudí, že 
vojsko své z rozličných narodův shromážděné ten všecken čas, 
dokud s Římany válel a bojoval, w takové jednomyslnosti a svor- 
nosti spravoval, že nikda žádné různice mezi nimi v ležení ne- 
vzniklo a nepovstalo. Proti tomu jiní Hannibale tupí, že na hlavu 
Římany poraziv, velmi lenivě vítězství tak velikého užíval, že 
v Apulí a Kampaní tak velmi svůj lid válečný rozkošemi pokazil, 
že se potomně ti býti nezdáli, kteří Římany u řeky Trebie , u jezera 
Trasimenského a města Cannae řečeného přemohli a porazili. Tyto 
věci všickni škribenti na něm tupíce, velice přitom jeho nevěru a 
tyranství zlořečí. Ať jiného mlčením pominu, jak veliká a nelidská ukrut- 
nost to byla, když povolav před se manželky a dítek muže jednoho 
Arpinatského , všecky za živa spáliti kázal! Co o těch dím, kteréžto, 
bera se z Itálie, v chrámě Junony bohyně Lacinienské, zmordovati 
rozkázal? Ale Scipio, ač sluší-li scriptorňm více než nepřátelům a 
útržkám jejich věřiti, byl takový vůdce a správce, kterýž ve 
všech věcech pravý mír a prostředek zachovával. A netoliko 
w válce byl udatný, ale po vítězství také milostivý. Protož se 
to častokrát přiházelo, že nepřátelé jeho udatnost a statečnost, a pře- 
možení od něho jeho milosrdenství, víru pak národové jiní shledávali. 

Obadva v svobodném umění vyučeni byli a lidi učené milo- 
vali; neb praví, jako Afrikanus sEnniusem, tak Hannibal s Ozillusem 
Lacedemonským tovaryšsky obcoval, přidávaje k tomu, že Hannibal 
netoliko v jazyku řeckém zběhlý byl, ale také v tom tak veliké a 
znamenité chvály došel, že historii o věcech a činech Manlia Vul- 
sona jazykem řeckým sepsal. Marcus Tullius Cicero v knihách de 
oratoře praví, že Hannibal v městě Efezu jednoho doktora peripa- 
tetického učení v škole čtúcího o povinnosti správce a knížete 



113 

wátečného a o wšech wojenských spůsobích obšírně učícího postau- 
chat. Potom jsa zeptán, co by o tom mudrci držet a s audit, met reci, 
ač nedokonale odpowědíti, že mnohé btázniwé starce widět, ale který 
by wíce nad Formiona bláznit, že žádného ne widět, tím na wyroz- 
umění dáwaje, že tak welice o wěcech wálečných wyprawowat a 
nikda se jich nedotýkat. 

Obadwa wýmtuwní byli, zwtáště Hannibal odpowídek smyslných 
a ostrých byt. Když času některého Antiochus, maje proti lidu Římskému 
wáleti, s swým wojskein ne tak od odění jako od ztata a stříbra 
ozdobným do pole wytrht, Hannibale se zeptat, jak by mu se wojsko 
jeho líbito, kterýž rekt: „Dosti tak, ó králi, ač nepřátelé ještě tako- 
mější jsau." 

To se w prawdě řéci může, že Hannibal wěcí nejwětších do- 
kazowat, ale obci swé welmi škodliwých; neb byt příčina nejhorší 
a nejukrutnější wátky a wší wtasti swé zkázy. Scipio proti tomu 
obec ochránit, wlast w cetosti zachowat a Římské panstwí rozšířit, 
rozmnožit, že kteří sobě ty wěci k paměti přiwozowali, město Římské 
newděčným nazýwali, kteréž jest raději Afrikána swého wyswobo- 
ditele od sebe pustito, nežli by wztektost osob některých byto potla- 
čilo. Já také města takowého wděčným jmenowati nechci, kteréž tak 
nedbánliwě nejslowútnějšího a nejwzácnějšího, k tomu newinného 
muže potupu a pohanění nesto, aniž ho tak tupiti mohu, jaké bych 
je potupy hodné býti saudit, kdy by byt Scipio mečemtakowé křiwdy 
swé nad ním mstíti chtět. Ale wšak senátorowé Římští Tiberiowi 
Gracchowi, kterýž při Scipionůw na se wzat a sprawedliwosti jich 
hájit, welice děkowali, a lid obecný, opustiw swé starší a přední, 
kteří Scipiona winiti chtěli, do wšech chrámůw w městě Scipionůw 
následowali a tím dokázali, jakau jsau k němu přízeň měli a jak we- 
liké chwáty a poctiwosti Scipionůw rod hodný býti saudili. Z lakowých 
příčin budeme-]i chtíti město newděcné usauditi, nemusíme ho za tak 
newděcné w památce na dobrodiní jemu učiněné držeti, jako že w 
trestání takowé křiwdy welmi byto léniwé anespěšné, znáti. 

Ale Scipio, muž mysli udatné a weliké, lehce sobě nepřátel swých 
nepřízně wáže, líbito mu se raději z města ustaupiti než skrz domácí 
různice město k zkáze přiwésti. Nedomníwat se za stušné , aby jako 
Coriolanus , Alcibiades a jiní mnozí z předkůw starých proti wtasti 
swé wátku zdwiht a cizích národůw nejmocnějších králů w proti 
ní pozdwihowat, aby na jich pomoci se spustě, násilí na město uwedt, 
kteréž tak stawnými triumfy a v znamenitými taupežemi ozdobit a obo- 
hatit. Neb jak welmi obci Římské prospět a ji upewnit, snadno 
se z toho porozuměti může, když nejdůstojnější jméno králowské — 
císařské tehdy ještě nebyto — od národůw hispánských na se wlo- 
žené s sebe složit a když se na lid Římský hněwat, když ho usta- 
wicným nad sebau diktátorem a konšelem ustanowiti chtěli, když nedat 
sobě obrazůw w sněmích obecních a w nejwyšším chrámě řečeném 
Capitolium stawěti, kteréžto wšecky wěci času potomního na Císaře 
(Caesara) od stužebníkůw jeho, kterýž Pompeja přemoht a porazit, 
jsau přeneseny. Protož ty a takowé wtastní ctnosti sú Afrikánowi 
nejwyšší a nejwětší chwáty jeho mírnosti a zdrželiwosti. 

Abychom summau wšecky wěci o nich oznámili, tito dwa nej- 

8 



114 

slowútnější a nejwzácnější wůdcowé ne tak domácími ctnostmi, kte- 
rýmiž Scipio Hanni bale wysoce přewyšowal, jako zběhlostí wálecnú, 
udatnými slawnými a statečnými činy sobě rowni sú. 

Smrti jejich společného jakéhosi žiwota obcowání ukazují po- 
dobenstwí, že obadwa krom swých wlastí žiwoty swé skonali , aě 
Scipio nebýt od swé obce jako Hannibal odsauzen a potupen, ale 
dobrowolně wlasti swé se zbawil a jinde umřel. 

Europě. 

Ac Europa třetí díl swěta jest menší než Afrika i Azia podlé 
swé dlauhosti a širokosti , ale wšak sama w sobě jest země weliká, 
kteráž se na dýl počíná od konce Hišpanie západního až do Constan- 
tinopolis počátku weychodního, puol šestá sta mil českých zdýlí. Na 
šíř jest nětco užší, wšak jestliže k ní přidáme, jakž náležité jest, 
krajiny půlnoční, kteréž jsau weliké welmi, tedy bude širší než 
delší. Ale jakž Ptolomeus pokládá, jest delší než širší a to proto, 
že předkům našim krajiny půlnoční, jako Swecia, Norwegia a Gothia 
a které ještě dále za nimi na půlnoci leží, w známosti nebyly. A tak 
Europa jest nejmenší díl swěta, ale nejlidnější, nejhojnější a nejwý- 
stawnější, Africe skoro napřed nic nedáwajíc , ac jest delší i širší 
než Europa. Neb w Europě nenacházejí se tak weliké pustiny, tak 
neaurodní pískowé a tak horko weliké, jenž wšecko wypaluje, jako w 
Africe. Žádného místa ani krajiny tak zawřené w Europě není, ješto by 
tu lidé nebydleli a wěcí k žiwotu potřebných slušně nedocházeli. 
Kdo by byl tomu prwé wěřiti mohl, aby nejwyšší hory w Europě 
Alpes řečené, na kterýchž jsau ústa wicní sněhowé, dělíce zemiwlaskau 
od Germanie, příbytkowé lidští býti a obywatele žiwiti měli? Poně- 
wadž tedy hory wysoké a wždycky sněžné hojnau a rozkošnau aurodu 
tak welikému množstwí lidu dáwají, snadno se z toho porozuměti 
může, jak mnohým aurodnější jiné krajiny w Europě býti musí, kdež 
hor sněžných a skalních není. Dále budeš-li patřiti na tak mnoho 
ušlechtilých ostrowůw mořských, kteří se w Europě pokládají, uhlé- 
dáš, že nejinač Europu naši ozdobují než jako drahé kamení korunu 
králowskú, a zwláště ti ostro wowé, kteří na poledne leží. Jistě že by 
byli někdy Římané w Itálii a Kartaginenští w Africe tak ukrutných 
a krwawých wálek o Sardinii a Sicílii mezi sebau newedli, kdy by byli 
welikého a znamenitého zisku z těch ostrowůw neocekáwali. Pomíjím 
teď mlčením Euboeam, Peloponesum, Candiam a jiných, jak jsau to 
ostrowowé wzácní a slowautní a wšemu welmi užiteční, o čemž 
místem swým oznámíme. Protož Europa jest wšecka k obydlí a pří- 
bytku lidskému příhodná; toliko w některých půlnočních místech málo, 
jako při konci půlnočním Dunaje a jezeru Meotském, kdež obywa- 
tele pro welikau ostrost zimy na kárách bydlí, k obydlí příhodná není. 
Obywatele pak w místech hornatých a studených přebýwající twrdé 
bydlo mají; wšak dobří hospodáři místa přísná a twrdá k bydlení 
příjemná činí. 

Kde jsau pak w Europě rowiny a mírnosti přirozené, tu lidé 
jako w krajinách hojných a šťastných jsau w pokoji, w jiných pak 
přísných a twrdých místech jsau lidé bojowní a stateční, a wšickni 



115 

wespolek sobě jsau užiteční ; jedni druhým posluhují pomocí času ne- 
pokoje, oni jim zas užitky a zemskými aurodami, rozličným uměním 
a žiwotem mrawním. Z příčiny té Europa k wálkám i k pokoji jest 

příhodná a dostatečná. 

/ 

ledu stwrdlém. 

Ac led tento stwrdlý a nikda nerozpustitedlný není kámen ani 
kow, wšak jasností a stkwělostí nemnoho se dělí od křišťálu pule- 
rowaného. A takowý led nejwíce se nachází k poledni na horách 
nejwyšších, kteréž sněžné slowau, a není wlastně *podlé spňsobu 
přirození swého sníh ani led, ale jest led stwrdlý, kterýž se na 
wrchu hor nikda nerozpauští, ale ode dwau nebo od tří tisíc let led 
ten na swrchku hor leží, kterýž audolí naplnil a w kámen se téměř 
obrátil. A spadne-li kdy kus jaký dolůw, za dlauhý cas trwati bude, 
než se horkostí slunecnau w wodu promění. Tento led má přirození 
takowé, že se sám od sebe čistí a puleruje, že ani země ani písek 
ani kámen welký neb malý aneb jiná nějaká materia žádná w něm 
nezůstáwá, ale ucišťuje se jako křišťál. Na mnohých místech má 
hlubokost welikau a mnohokrát se na weliké díry trhá a puká, z 
čehož pocestným a mysliwcům weliké přichází nebezpecenstwí, 
zwláště když zpukliny takowé sněhem přikryty býwají. Někde tyto 
díry a pukliny tak hluboké jsau, že ctyry sta nejwětších láteř newy- 
stací, a místem se pro welikau hlubokost stihnauti měrau nemůže. 

A když se časem letním tento ied trhá a rozstupuje , tak hrozný 
z toho hřmot pochází, nejinač než jako by se wšecka země trhala. 
Lowci obyčej mají do takowých rozpuklin zwěř letního času wěšeti, 
aby se nezsmradila ale do času dotrwala. Obywatelé tohoto ledu uží- 
wají w nemocech smrtedlných místo lékařstwí, totiž k zastawení aupla- 
wice a k shlazení febry; neb wěcem odporným spomáhá se wěcmi 
odpornými a protiwnými. Prawí také, že ta woda, která se z toho 
ledu dělá, když se rozpustí, k mnohým wěcem jest užitečná a rozlič- 
ným neduhům spomáhá. Času letního jest příliš studená, kalná a 
barwy popelowé, rowně tak jako by s mnohým popelem smíšena byla, 
a wšudy z audolí welikými potoky se preyští. W některých místech 
z wysokých skal dolůw teče. Zwláště mezi Agaunem a Oktodurem 
weliký potok z skalí wysokého padá, že se nato hrozno díwati. 
Tento led jest wěc tak studená, že když ho kausek co wejce do kon- 
wice wína horkého plné wundáš, to wíno wšecko bude welmi stu- 
dené. Z lidí starých učených někteří také zmínku činí o tomto ledu, 
zwláště poeta Silius, kterýž se stkwěl času. Tita a Vespesiána. 

rozwodnowání a umenšowání neb ubýwání řeky jménem Nilus. 

Sama jediná řeka Nilus času toho roste, když jiných í»ek ubýwá. 
Přibeywati jí počíná, když slunce nejblíž u nás býwá, a takowé roz- 
woduowání trwá až do aequinoctiálu, to jest, když den a noc jedno- 
stejní jsau. A to jest cas ten, když slunce na raka wchází, okolo 
desátého dne před swatým Janem. Tu se rozwodňowání to počíná a 
cím dál wždycky se wíc rozmáhá, až když slunce bude w prostředku 

8* 



116 

lwa, tu nejwětší býwá a po wšem Egyptě se rozlíwá a zemi swla- 
žuje; neb tam deště žádného nepršíwá. A když slunce na pannu 
přijde, zase wody ubýwá, rowně jako prwé jí přibeywaio, tak že 
dne stého, když slunce z wáhy schází, k swé prwnější míre a běhu 
přijde. Toto rozwodnění tak welikau aurodnost a snadnost orání při- 
náší, že, když osejí, w krátkém času aužitek hojný welmi bez wše- 
likého nakradu a škody míwají. W jiných zemích welikau prací a 
nákladem zemi orají a sejí: sami toliko Egyptští s malau prací a ná- 
kladem chatrným užitku welikého docházejí. Winice týmž spůsobem 
také swlažené wína hojnost dáwají. Země, kde se neoře než do- 
bytkowi k pastwám se zůstawuje, tak mnoho tráwy a bylin wydáwá, 
že owce dwakrát do roka plodí a wlnu dwakrát dáwají. Jest pak 
země egyptská napořád rowná a protož, když rozwodnění přijde, 
města, městečka, wsi, na pahrbcích pro uwarowání wody posta- 
wená, rowně co ostrowowé jménem Cyklades w moři ležící se zdají. 
Howada zemská a zwěř polní wšecka, kteráž času rozwodnění tohoto 
na polích zůstanau, ztopí se; než když na místa wyšší utíkají, tedy 
zůstáwají. Sedláci také tehdy wšecken swňj dobytek doma chowají 
a obroku sobě předtím dosti nachystají. Lid obecný, času tohoto 
žádných prací nemaje, zwláště na zemi, na zahálení se oddá, toliko 
jí a pí a dobrau wfili má. Ze pak někdy toto rozwodnění na welikau 
těžkost a starost obywatelům býwalo, králowé egyptští w městě 
Memphis dali přistrojiti nějaká instrumenta, po nichž se uměřiti může, 
jak weliké rozwodnění i také léto jak aurodné bude. Nilus růsti 
počíná nowa měsíce po wjití slunce na raka a nepřestáwá růsti až 
slunce přijde na poli aneb na konec znamení lwa ; tehdy wody po- 
malu zase ubýwá, dokudž slunci nepřijde znamení wáhy. Tu Nilus 
zase břehy swými zawřín bude a země schne. Strabopíše, že woda 
času letního wíce než ctyřidceti dní po wší zemi w Epyptě stojí a 
potom rowně jako jí přibeywalo, tak také pomalu zase schází. W še- 
desáti dnech wšeckna země osákne a uschne a, cím spíš uschne, tím 
spíš se zworá a oseje. Znamení let hojných z rozwodnění Nila takto 
jsau shledána. Když w nejhlubších místech země egyptské Nilus šest- 
nácti loket zwýší wystaupí aneb se rozwodní, býwá tehdy mírné a 
dobré rozwodnění, a protož se roku toho weliká ocekáwá země aurod- 
nost. Jestli že pak menší rozwodnění bude , nemůže se swlažiti wšecka 
země , z čehož obywatelňm škoda přichází. Wystaupí-li pak woda 
wýše než šestnácti loket, to také zemi zase škodí a to proto, že w 
místech hlubších tak brzo nebude moci wyschnauti. A když roz- 
wodnění býwá menší, než země potřebuje, sedlští lidé wycházejí, pří- 
kopy dělají a wodu w nich zdržují, potom ji po žlábcích na ta pole 
přiwozují, jichž Nilus swlažiti nemohl. Když pak rozwodnění býwá 
toliko dwanácti neb třinácti loket, toho roku Egyptští hladu oceká- 
wají. Jestliže pak čtrnácti loket wzhůru wystaupí, nemálo se těší 
sedláci, a mnohým weselejší býwají, když rozwodnění wysokost pat- 
nácti loket nacházejí, tím jisti jsauce, že hojnau žen budau míti. A 
když k těm patnácti ještě jeden loket přistupuje, to jich pak již nejwýš 
potěšuje. Tu když woda sejde a země oschne, okolo dwanáctého 
dne měsíce Října, osíwají pole až do prwního dne měsíce Listopadu, 
a potom Máje měsíce žnau. Nilus, když se rozwodní, má odporné 



117 

a protiwné jiným řekám přirození. Neb Reyn a Dunaj času rozwod- 
nění swého dobrá rolí a pole kazí, dobré dno odnímá a zté na to 
místo dáwá, luk plodných nedělá, než bláto přináší morní, ješto 
Nilus tomu na odpor činí; neb když se rozlije na zem pískowatau, 
tučnost a welikau aurodu jí dáwá. 



XXVII. 
Sixt a Ambrož z Ottersdorfa. 

Sixt z Ottersdorfa narodil se vv prwních létech XVI. 
století w Rakowníku. Studia konal na wy sokem učení Praž- 
ském, kdež 1. 1534 přijal bakalářslwí a později mistrstwí swo- 
bodných umění. On i bratr jeho Ambrož wstaupili co písaři 
radní do služby starého města Pražského. Společně Pawla 
Jovia historii tureckan přeložili a 1. 1540 wydali, připsawše ji 
arciknížatům Maximilianowi a Ferdinandowi, synům Ferdinanda I., 
kteříž se toho času od Jana Horáka z Milešowky učili češtině. 
Ambrož později odebral se do Morawy, Sixt pak, zňstaw w Praze, 
powýšen byl na začátku 1. 1546 za kancléře staroměstského. 
W této hodnosti spatřujeme jej již w Březnu t. r. mezi oso- 
bami od stawůw českých s plnau mocí do Wralislawi wypra- 
wenými, kdež Ferdinand I. zasedl k saudu, abj^ porownal ro- 
zepře stawůw českých se slezskými o zemské hejtmanstwí w 
Slezsku a s knížaty Lehnickými o dědičnau smlauwu, kterauž tito 
bez přiwolení králowa s kuríirstem brandeburským byli zawřeli. 
Brzo wšak následowaly rozmíšky w Čechách samých, we kte- 
rých Sixt neposlední měl aučastenstvví. Ku konci r. 154 6 wy- 
pukla wálka proti spolku šmalkaldskému. Stawowé čeští wzpě- 
čowali se pomáhati králi, anobrž proti němu zápisy mezi sebau 
činili. Když ale po bitwě Můhlberské Ferdinand I. do Prahy 
se wrátil, přišlo hoře na odbojné pány. W Čerwenci 1547 
uwězen byl i Sixt; nicméně bez jiné pokuty než strachu pře- 
stálého a ztracení úřadu již w Září zase na swobodu puštěn. 
Od té doby žiwil se obchodem se sukny a obíral spisowatel- 
stwím. Ještě 1. 1547 wydal překlad Hammoniowa žiwota Krista 
Pána, 1. 1549 přehled putowání sw. Pawla a překlad Synonym 
sw. Isidora, kterýž pro wýbornost swau později 1551, 1607 a 
1820 znowa tištěn byl. Mezitím spisowal paměti swé z osudných let 
1546 a 1547, kteréž we změněné podobě Zimmermann wydal we 
spisu „Pííběhowé králowstwí českého za Ferdinanda I." (182 0) 
a Slawata we swé historické wyprawowání wetkal. Newzda- 



118 

lowal se ani weřejné činnosti. Léta 155 7 wolen byl s 'ně- 
kterými jinými práwníky, aby se uwázal w naprawení zří- 
zení zemského; ještě činnější byl w bězích 1. 15 75. Spiso- 
wání w pozdějších létech poodložil; nicméně wydal 1. 1553 
obnowený od Wáclawa Hájka z Libočan text Soloferna a 1. 1563 
i 15 64 podwakrát knihu pana Jana st. z Lobkowic o příprawě 
k smrti. Asi 1567 podařilo se mu opět usaditi se w úřad. Pro- 
daw swůj obchod, stal se radau saudu purkrabského pod nejw. 
purkrabím Wilémem z Rožmberka, w kterémžto postawení až 
do smrti welmi platné služby konal. Umřel u vvysokém wěku 
dne 2 5. Srpna 15 83 5 tělo jeho pochowáno u sw. Benedikta. 
Za manželku měl paní rozenau ze Srnowce a Warwažowa; syna 
zanechal Theodora. 

Jaké wážnosti u spoluměšfanůw požíwal, jewí se z toho, 
že jemu ke cti 1. 15 73 ražen byl památný peníz. Tomáš Mitis 
jmenuje jej mužem wýmluwným, Jan Blahoslaw nejlepším Ce- 
chem (i. znatelem češtiny) ze wšech tehdejších Pražských dok- 
torůw a mistrůw} nejlépe ale wylícil jej Adam z Weleslawína, 
řka: „že byl muž netoliko učený ale i pobožný 5 nabyw we- 
likého umění, že díauhým zkušením dosáhl maudrosti, ale podlé 
toho že nebyl prázden kázně a mrawůw počestnosti. Bál se 
Pána Boha, ctil swau wrchnost, milowal wíast, pečowal o do- 
bré obecné, žádaje potomkům swým wfasti zanechati w lepším 
spůsobu, než ji sám od předkůw byl přijal." 

Ambrož z ttersdorf a stal se prokurátorem markrab- 
stwí morawského a pánem lenního statku Lipůwky. Od něho 
máme wydání autobiografie cis. Karla IV. a řádu korunowacího 
(w Olom. 1555) a český komentář na morawské zřízení zem- 
ské (D'Elvert Histor. Liter. str. 229). 

Ze Synonym sw. Isidora. 

mírnosti w mluwení. 

Cožkoli mluwiti budeš , v hleď, aby to wšecko wážnost a poslu- 
chačům užitečnost přinášelo. Reč twá ať jest beze wší úhony a pro- 
spěšná posluchačům. Uč se tomu^ aby to mluwil, ne což by se tobě 
líbilo a zdálo, ale což by náleželo a užitečné bylo. Rozwaž zdrawě 
u sebe, co by měl mluwiti a co by měl zamlčeti. I w mluwení i w 
mlčení rozšafnosti užíwaj. Prwé zdrawě w swé mysli sobě předlož, 
co by promluwiti měl, aby, když by již promluwil, zase toho odwo- 
lati nežádal, ano také již by nemohl. Hleď, aby tě jazyk twůj ku pádu 
nepřiwedl, jazyk twůj tě nezradil. Odejmi příčinu tomu, kterýž tobě 
— aby tě w něčem polapil — osidla připrawil. Neotwíraj úst swých, 



119 

aby tě neuhonil; nemluw, aby tě neulowil, aby tě nepostřelil , aby 
sobě toho nepoznamenaly w cein by tě potom prozradit. Wždycky sobě 
raději oblibuj mlčení. Polož stráž ústům twým a rty swé sekrýtem 
zapečeť. Jazyk swňj záworau založ. Seti* k mluwení času slušného : 
wyhledáwaj příhodný cas k mluwení. Wiz a znaj, kterého času mlu- 
witi by měl a kterého mlčeti. Dotud, dokudž tebe neotíží se, wždy- 
cky mlc: nemluw prwé než wyslyšíš. K otázce ústa swá otwíraje, 
mluw krátce a skrowně. Wystříhaj se dlauhého a bezpoťrebného mlu- 
wení, aby zbytečným tlacháním w nebezpecenstwí nepřišel; neb mnohé 
a bezpotřebné ínluwení nebýwáť bez hříchu. Reka rozwodněná rychle 
zachwacuje a pojímá w se bahno i bláto; welicí nad míru wětrowé 
bauřku na moři a nebezpecenstwí wzbuzují; přílišní a náhlí příwa- 
lowé škodu přinášejí: člowěk mluwný a příliš žwawý nemaudrost 
swau pronáší. Maudrý krátce mluwí. Umění ucí lidi skrowně mlu- 
witi. Mluwiti dlauze a obšírně J ) jestiť bláznowstwí: hlas nesmyslného 
jestiť w rozmnožení řeči. A protož i w řeči i w slowu míru zacho- 
waj. Slowa twá ať wždycky jsau při střídmosti a skrownosti, tak 
aby nikdy přes míru a cáru nepřecházela a nepřeskakowala. 

zdrzení slibu. 

Ciii dobře, co, jak a pokud jsi slíbil. Nebýwaj w slowích swých 
lehký, w skutku nesnadný a netrefný. Před Pánem Bohem snadně 
neslibuj a nepřipowídaj toho, čemuž by nemohl dosti učiniti. Neza- 
wazuj se tím , čehož by nemohl wyplniti. Nepokaušej se o to , čeho 
by nemohl dowésti. Mnoho budeš Pánu Bohu winen, jestliže toho, 
co jsi slíbil, jemu newyplníš. Ti Pánu Bohu se nelíbí, kteří slibů 
swých newyplnují. W poctu a mezi newěrnými se ti počítají a kla- 
dau , kteřížto, což jsau přislíbili, toho newyplnují. Lépe jest owšem 
hned nic nepřipowídati a nic neslibowati nežli potom, připowěda a 
přislíbě, dosti tomu neučiniti. Lépe jest toho nezacíti^ čehož by ne- 
mínil skutkem wyplnili. We zlých pak a nenáležitých slibíoh wírať 
se nezachowáwá; neb jest to slib nešlechetný, kterýž by se s hří- 
chem wyplniti musil. 

opatrnosti. 

Při wěcech pochybných dlauho mysl na ortel. Prwé pomysl, 
než by co učinil : před skutkem a účinkem dobře se rozmysl. Zdrawě 
to u sebe, co učiniti chceš, rozwaž, aby mohl toho, což chceš, do- 
wésti. Dlauho wyhledáwaj , dlauho se wyptáwaj , s rozumným se o 
to raď. A když dlauho mysliti budeš, potom to teprwa wykonáwaj. 
Když se nato prwé s pilností rozmyslíš a u sebe to schwálíš, teprw 
potom dobře zřídíš. Niěehéhož před sebe neber bez pilného a bedli- 
wého rozwážení. Nic kwapně a bez rozmyslu nedělaj. Prodlení a 
protáhnutí wšelikteraké rady dobréť býAFá. W jistých pak a dobrých 
wěcech prodléwání a wáhání škodliwé býwá. W takowých wěcech 
nechtějž prodléwati, do zajtří sobě toho nechtěj odkládati. Při do- 

') rozwláčné. 



120 

brých wěcech neužíwaj žádného leniwého wáhání. Zanechaj wšeli- 
kých odfctadůw a nedbánliwosti ; nebo nedbánliwost a wáhání roz- 
trhují! mysl. 

pilnosti a nedbánliwosti. 

Přirození se leností kazí, rozum lidský se nakažuje, tak že i 
nepamět na člowěka uwozuje; ale hbitost a cerstwost člowěka spů- 
sobného činí. Nedbánliwost mysl umenšuje, leniwost ji udušuje. Jakž 
lenost mysli lidské tupí, tak hbitost a jako nějaká cerstwost je ostří. 
Wtip wzbuzen býwá častým cwicením, častým učením. Wtipowé učením 
se ostří. Cwičení a zwyklosti časté lenost a tupost wtipů naprawují. 

xxvm. 

Tomáš Baworowský. 

Jeden z předních kazatelůw katolických XVI. století. Po- 
cházel, jakož se podobá, z rodiny auřednické na panstwích 
Rožmberských. L. 1551—52 byl arcipřišteni a farářem w Plzni 5 
1556 — 57 zastáwal úřad kazatelský na Českém Krumlowě při 
dwoře Wiléma z Rožmberka, jsa zároweň archidiakonem kraje 
Bechyňského$ 1561 opět sídlil w Plzni jako farář a archidiakon. 
Později stal se kanowníkem na hradě Pražském a umřel co 
děkan kapituly tamní. L. 15 52 wydána jsau jeho kázání o sw. 
pokání a rozjímání o umučení Páně. Hlawní dílo jeho, Po- 
st i 11a česká, wyšla 1557 u wydání skwostném na poručení 
a nákladem pana Wiléma z Rožmberka, před kterýmž a ji- 
nými pány kázaní w ní obsažená Baworowský činíwaL Řeč 
Baworowského jest jasná, čistá, jadrná, jewíc weliký dar wý- 
mluwnosti. S přímostí šlechetnau kára wady za wěku jeho 
mezi wšemi skoro stawy rozmohlé a odhaluje příčiny tehdej- 
šího různění w náboženstwí a obecného hynutí kázně. I za- 
chowán nám w řečech jeho dosti zřetedlný obraz mrawňw, jak 
byly w Čechách za Ferdinanda I. Wrátiw se z Krumlowa na 
faru Plzenskau častými a těžkými nemocmi obtížen býwal, že 
někdy, prý, malá naděje o žiwotu jeho byla. Rozjímání swá 
w době churawosti této složil we wydaném 1. 1561 „Zrcadle 
wěčného blahoslaweného žiwota." 

W nowějších časech nalezl Baworowský zwláštního ctitele 
w kanowníku Wyšehradském , Jos. Ditrichowi, kterýž Zrcadlo 
a některá kázaní jeho 1. 1822 podruhé uweřejnil. 



121 

1. Z poslilly české. 

Řeč na text: „Dejtež, oo jest císařovo, císaři a, co jest Božího, Bohu. u 

(Zkrácená.) 

Jestliže kdo řeč tohoto swatého a blahoslaweného čtení uwažuje 
a toho s pozorností šetří, jakau wymyšlenau lstí zákonníci Pána na- 
šeho Ježíše Krista ušilo wali w řeči polapiti a zahanbiti, přitom, jakau 
mírností a opatrností Pán jich odbyti a k v mlčení přiwésti ráčil: ten 
může nato spomenauti, co jest někdy od Salomúna promluweno, kte- 
rýž, prohlédaje k marnosti mnohých myšlení, powěděl: Neníť maudro- 
sti, neníť opatrnosti, neníť rady proti Pánu Bohu. Nebo Bůh netoliko 
maudrost swěta tohoto může blázniwau učiniti, ale také ty, kteříž by, 
aufajíc w opatrnost swau, na potupu Boží nětco předse brali, mocen 
jest zatratiti, jakož powěděl: Zatratím maudrost maudrých a opatr- 
nost opatrných zawrhu. A jsúť wprawdě wtipowé lidští i wšecky 
rady welmi mdlé, neprawím toliko k oklamání jako k poznání Boha 
našeho. Nebo zdaliž Bůh jako člowěk lahodnými řečmi oklamán neb 
podweden býti může? aneb zdali w pochlebenstwí kochání nějaké 
má? Nikoli. Ale jakož očí a uší, wedlé swědectwí Jobowa, tělesných 
nemá, ani tak jako člowěk widí neb slyší: tak také žádným pochle- 
benstwím neb chwalami pohnut nebýwá, než upřímo k srdci patří a 
wšeliká lidská myšlení zdaleka pozná wá. Kterak tito Istiwí wyslaní 
poslowé k Spasiteli našemu lahodně mluwili, řkauce : „Mistře, wíme, že 
prawdomluwný jsi a cestě Boží wprawdě učíš a nedbáš na žádného; 
neb nepatříš na osobu liďskau" : takowau řečí kdo by z lidí pohnut 
nebyl a sám u sebe sobě se nelíbil? Ale u Pána našeho takowým lsti— 
wým pochlebenstwím málo zjednali; nebo, poznaw lest jejich, jakž 
swatý text ukazuje, domlauwal jim řka: Proč mne pokaušíte, pokrytci? 
ukažte mi peníz platu. Kterýž když opatřil, rozkázal dáti, co jest cí- 
sařowo, císaři a, co Božího, Bohu, a tím je k takowému mlčení při— 
wedl, že mlčeti a od něho s hanbau odjíti museli. Jakož pak swé lstiwé 
protiwníky často maudrostí swau swatau přemáhal a k tomu, že mu 
ani slowa odpowědíti ani potom wíee se tázati nesměli, přiwáděl. 
Nebo — jakž již jest oznámeno — prowozowal, že proti Bohu žádný 
rozum, žádná opatrnost neb maudrost postačiti nemůže. 

Poněwadž pak obzwláště w řeči swaté o císaři a pod tím jménem 
o wšeliké Bohem nařízené wrchnosti zmínka se činí, slušně a pří- 
hodně o tom, kterak bychom o naší wrchnosti, o paních a wšech řádných 
spráwcích neb smýšleti neb k nim se chowati měli, mluwiti se moci 
bude. Nebo jsau mnozí, kteříž nemálo sobě s wrchnosti swú steyskají, 
o ní zle smýšlejí; jiní pak chtěli by, aby žádné wrchnosti nebylo, ale 
w swobodě wšickni wšeho wšudy a we wšem aby užíwali. Wšak toto 
wšecko nejwíc z toho pochází, že při wrchnosti nechceme znamenati 
nařízení Pána Boha našeho, kterýž, ačkoli sám panuje nad králow- 
stwím lidským, ale ta dáwá, komuž ráčí a služebníky swé s swěřenú 
mocí nad lidem swým ustanowuje. Protož, pomina nyní těch wěcí, 
kteréž by se mohly při řeči swatého evangelium uwažowati, o wrchno- 
sti Bohem nařízené a nad námi wywýšené mluwiti pořádně budu. 



122 

Bůh ? kterýž od počátku wšemohaucnau mocí swau wšecky 
wěci stwořil, ten také sám to wšecko, cožkoli učinil, ještě sprawuje 
a w swém pořádku zachowáwá. Nebo z samého jeho nařízení to po- 
chází, že každé stworení w swém pořádku stojí a zůstáwá, jakož 
o tom Dawid k němu promluwil, řka: Zřízením twým w stálosti stojí 
dnowé; nebo wšecky wěci slauží tobě. Clowěka pak nad jiná wšech- 
na stworení widitedlná obzwláštní milostí, jako rozumem, obdařiti ^rá- 
čil, aby ten w neustawičnosti žiwota tohoto clowěku to byl, co jest 
forman wozu; nebo jestli se clowěk rozumem sprawowati nebude, 
nemůže než k hroznému pádu přijíti. Pro kterúžto wěc Duch Swatý 
skrze ústa Dawida krále nás napomíná, abychom nebeywali jako kůň 
a mezek, w nich/to není rozumu. Aby pak rozum lidský při nětčem 
mohl se zastawiti a w čas potřeby neb pochybnosti widěl, nač má 
zření míti, widělo se wšech nás stwořiteli, aby clowěku od něho 
zpráwa wydána a uložena byla, kterak by se w tomto žiwotě buďto 
k swému stwořiteli neb k swému bližnímu chowati a obcowání swé 
řádně sprawowati měl. Takowau zpráwu neb zákon Bůh nejprwé 
složil w srdcích lidských, že z přirozeného wtipu uwažowali a po- 
znáwali, co jest dobrého neb zlého, totižto, že nemají toho jiným 
činiti, co chtí, aby jim od jiných činěno nebylo. Potom w zřetedlných 
swých přikázáních Bůh wůli swau pronésti a wydati ráčil, porau- 
ceje, co má clowěk činiti a čeho se warowati. K kterýmžto rozum 
nás jako k bezpečnému prawidlu má zření míti a jimi se každého času 
sprawowati. Ta pak Božská a swatá přikázaní aby lidé w paměti swé 
míti a zachowáwati mohli, ráčil Bůh k tomu obzwláštní některé slu- 
žebníky a lidu swého spráwce woliti a powolati, aby ti wůli jeho 
swatau wšem připomínali, ustawicně opakowali, učením obnowowali; 
aby tak clowěk, wyučen wůli wlastního swého stwořitele, jí se 
sprawujíc, wedlé ní weškeren žiwot swňj říditi mohl. 

Za prwního zákona byli k tomu od Boha woleni a wysláni swatí 
patriarchowé , spráwcowé, kněží, saudcowé, králowé, proroci, kteříž 
w tom wěrně usilowali, aby lid sobě od Pána Boha swěřený wedlé 
wůle jeho swaté sprawowati mohli, a ti tak Bohu mili a wzáctni 
byli, že Bůh o nich skrze proroka swého dal toto mluwiti: Kdož se 
wás dotkne, dotkne se zřítedlnice oka mého. Za zákona pak a času 
tohoto milostiwého ti byli a ještě jsau, kteréž sobě Pán náš, Ježíš 
Kristus, k rozhlašowání swatého evangelium a sprawowání lidu swého 
woliti ráčil. Nebo maje se nawrátiti do sláwy otce swého nebeského, 
nejprwé zajisté (wedlé swědectwí sw. Pawla) ustanowil některé apo- 
štoly, některé pak proroky a jiné evangelisty, jiné pak pastýře a uči- 
tele k wyplnění swatých skutkňw, k služebnosti a k wzdělání těla 
Kristowa. A o těch také mluweno jest, již ne skrze proroka neb anděla, 
ale skrze jeho wlastní ústa toto: Kdož wás slyší, mne slyší, a kdož 
wámi pohrdá, mnau pohrdá. Toto pak proto jest mluweno, aby někdy 
pro osoby sprostné jeho swatá a spasitedlná nařízení a ustanowení 
zlehčena nebyla. 

A w tom řádu a učení Bůh w tomto swětě do wůle swé umí- 
nil lid swňj zachowáwati a skrze weyš jmenowané služebníky swé 
sprawowati. Ale že mnozí lidé w takowé nedbánliwosti a newážno- 
sli nalezeni býwají, že takowého Božského nařízení a wůle jeho 



123 

swaté nemnoho sobě wáží ani mnoho w těch swatých přikázáních 
sobě chutnají, než je jako z nějaké kratochwíle přestupují: i tomu 
zlému Bůh w cestu wjíti a k clowěku drobet přísněji přistaupiti ra- 
ci^ postawiw a nařídiw jiné spráwce, moc a wrchnost, císaře, krále, 
knížata, pány a jiné lidu swého spráwce, propůjčuje jim té moci, aby 
oni, wedle wňle jeho, dobré ochraňqwali, zlých pak wěcí zůřiwí 
mstitelé aby byli. Jakož pořádek takowého Božského nařízení pěkně 
se w onom podobenstwí spatřuje, w kterémž se wyprawuje, kterak 
jeden král wyslal k pozwaným služebníky swé: Prwním rozkázal, 
aby toliko laskawě k připrawenému hodowání pozwaných powolali; 
druhým pak přísněji poručil, poněwadž dobrowolně přijíti nechtěli, 
aby i mocí přinutili. Pro kteraužto moc jim od Pána Boha danau 
swatý Pawel jmenuje je služebníky Božími w tom pracujíce, totižto 
dobré ochraňujíce a zlé zňřiwě mstíce. Nebo Bůh ne nadarmo zří- 
zeným spráwcům meče moci podati a propůjčiti ráčil, ale chce, 
aby oni tím bujnost a rozpustilost lidí poddaných zkrocowali a těm, 
kteříž zle činí, k strachu byli. Kdo pak se nechce báti moci — prawí 
apoštol — ciii dobře a budeš chwálen a miiowán od ní. 

Takowé pak wrchnosti, jako králům, pánům a jiným spráw- 
cňm, wšickni nižšího powolání sprawedliwě pro Boha a jeho Bož- 
ské poručení mají poddáni býti a to pod uwarowáním wěcného za- 
tracení. Nebo tomu, což Bůh jednau nařídil, na odpor se postawiti, 
co jiného v jest než swéwolně zatracení sobě dobýwati? čemž zpráwu 
apoštol Římanům dáwaje, psal řka: Každý clowěk mocem wyšším 
poddán buď; neb není moci nežli od Boha, a které jsau, od Boha 
zřízené jsau. Protož , kdož se moci protiwí , Božímu zřízení se 
protiwí, a kteříž se protiwí, sami sobě zatracení dobýwají. Wedlé 
této zpráwy již rozuměti můžeme, w jaké wážnosti a uctiwosti wrch- 
nost od Boha nařízenau držeti a jakau poddanost k ní zachowáwati 
máme. W cem by pak poddanost swým pánům a spráwcňm lidé 
ukazowati měli, tomu písmo swaté wyucuje a ukazuje, že w tomto: 
nejprwé w poslušenstwí, druhé w daní jim dáwání, třetí w modlení, 
kterýmž jsau powinni za prodlaužení žiwota pánůw swých a po- 
kojné časy Pána Boha prositi. Nebo tyto jsau wěci wzácné před 
obličejem Boha našeho. 

Poněwadž pak náš nebeský a prawdomluwný mistr, Pán Ježíš 
Kristus, o tom porauceti w řeči sw. evangelium ráčil, abychom- to, 
což jest císařowo, dali císaři a, což jest Božího, Bohu: tehdyť slušně 
již také o tom při zawření kázaní tohoto zmínka se učiniti musí, co 
jsme my Bohu powinni. Slyšeliť někteří o tom rádi, cím jsau pod- 
daní zawázáni swé wrchnosti: nechť jim také není těžko poslechnauti, 
cím jsau oni powinni tomu Pánu, od kteréhož mají to, že se na tomto 
swětě páni jmenují. Ale tuto ne o samých paních, ale wůbec o wšech 
mluwiti se bude; nebo wšickni tomu nebeskému Pánu w mnohých 
wěcech dlužníci sme. Tuto se již každý w tom dobře pamatowati má, 
aby toho císaři, králi, knížatům a pánům nedáwal, což se samému 
Bohu nesmrtedlnému dáti a zachowati má. Každého dne u sebe sami 
uwažujme, co tomu nebeskému Pánu dáti máme. Nebo poněwadž těm 
wěcem, kteréž k powolání jednoho každého přináležejí, dosti činiti 
hledíme: nad tím, čímž jsme Bohu našemu powinni, zapomínati se ne- 



124 

máme. Ciníš-li dosti tomu, což k twému obchodu přináleží: i což 
jest, jestli mezitím se zapomínáš, což každého dne Bohu, nejwětšímu 
dobrodinci dáti máš? Obětuj Bohu swému každého dne obět chwály 
a splň Nejwyššímu sliby swé. Miluj Boha swého z celého srdce swého 
a přemyšlowání twé nechť jest we dne i w noci w zákoně jeho. 
Hledej přede wšemi wěcmi králowstwí Božího a wzýwej každého 
času swaté jméno jeho. Důwěř se jemu i w nejwětším nebezpečen- 
stwí a čiň jemu ze wšech dobrodiní děkowání. Za nehodného slu- 
žebníka jeho wždy se pokládaj a k němu we wšem wšudy zření měj. 
A tak budeš každého dne moci to, co jest Božího, dáti Bohu a, což 
jest císařowo, císaři. Umějmež se tehdy tak i k Pánu Bohu našemu 
i k wrchnosti naší chowati, abychom před Bohem wzáctní a naší 
wrchnosti Bohem nařízené milí býti mohli. Nebo jestli že my toho, 
což jest Božího, Bohu dáwati neobmeškáme, tehdyť i Bůh toho, což 
jest nám z swé milosti w slowu swém zaslíbil, dáti neobmešká. Pozná 
naše poslušenstwí i snažnost ke wšemu dobrému; ukáže lítost jako 
milostiwý Pán nad naší mdlobau a nedostatky; wyswobodí nás ze 
wší bídy a poddanosti a uwede w swobodu onoho wěčného a ne- 
beského dědictwí. A to wše milost Pána našeho Ježíše Krista, kte- 
rýž, jsa Bůh požehnaný, kraluje s týmž Otcem w společnosti Ducha 
swatého, a kralowati bude se wšemi wywolenými swými až na 
wěky. Amen. 

Zálmbnost zahálky. 

Zahálení a prázdnost od dobrého bránau swobodnau jest ke wšemu 
zlému, wedlé řeči muže maudrého, kterýž, napomínaje k pracem chwá- 
litebným, powěděl: Mnohému zlému naučilo zahálení. To naučilo lid 
izrahelský modloslužebenstwí; neb, když na paušti zahálejíce a w 
práci přikázaní Boha prawého nepracujíce, odpočíwali, bohy jiné slité 
sobě wymyslili a jim poctu i oběti samému Bohu žiwému přináležíte 
činili. Takowé jich zahálení písmo těmito slowy připomíná: Posadil 
se lid, aby jedl a pil, i wstali, aby tancowali okolo slitého boha. 
K tomu je zahálení přiwedlo. To také zahálení naučilo Sodomské tak 
ohawným skutkóm, že Bůh na zemi nemohl jich snášeti, ale hrozným 
trestáním zahladil je. Takowé zahálení ještě při lidech nedbánliwých 
mnoho zlého působí, hříchy plodí, nowé ohawnosti wymýšlí, nepra- 
wosti krmí, žádosti k zlému rozpaluje; a protož dobře prázdnost a 
zahálení od některých matkau a chňwau wšeho zlého jmenuje se. A 
jakož woda skrze skulinu tejně do lodí neb do korábu wchází a wždy 
přibýwáním roste, až skrze neopatrnost plawcůw lodí potopena býwá: 
takt z zahálení a z lenosti zlá myšlení, přewrácené žádosti se rozmno- 
žují, až lodí srdce našeho, jsauc jimi jata, w hříších nebezpečně tone. 

Z mrtwých wstání. 

Podíwej se na příklady Božské mocnosti: Den se mění a w noci 
umírá a w temnostech jako pohřben býwá; s ním pochowána býwá 
poctiwost swěta a wšecko, co jest na swětě, od temnosti se zakrýwá; 
wšecky wěci mlčí a, jako by mrtwé byly, w pokoji odpočíwají a 
tak swět swětla ztraceného želí. Wšak zase s swau okrasau, s bo- 



125 

hatstwím, s sluncem, takowý jako minul, se rozswětluje a noc, kte- 
ráž jej umořila, poráží; temnosti, kteréž jej jako pohřebily, rozhání, 
jsa sám wšeho dědicem dotud, dokudž zase noc s swým přirozeným 
haufem se nenawrátí. Swětlo hwězd zase se rozbleskuje, kteréž se 
při západu slunce hasnauti zdálo. Nawracují se swětla nebeská, kte- 
ráž během swým byla se pryč obrátila. Nowý měsíc po prwním na- 
stáwá, jakž každý cas swůj wytrwá. Přiwleěe se i zima, přijde pod- 
letí, léto i podzimek s swau mocí, powahau i s užitkem. Ano i země 
w té proměnnosti nebi podobná jest: stromy listím mladým a owocem 
po obnažení šlechtí; kwítí nowau krásau ozdobuje, byliny zase z sebe 
wydáwá, a aurody wšeliké, kteréž, jako pohltila, nawracuje. A to 
wšecko nejprwé požíre, potom wydáwá : přediwný spůsob ! Což zhubí, 
to zachowáwá, a aby měla co zase nawrátiti, nejprw pochwátí; aby 
naprawila, zhorší; aby rozmnožila, prwé zmenší. Nebo wšecko hoj- 
něji a upléwněji nawracuje, nežli wyplenuje, a wšecko po zkáze zase 
k obnowení přichází. K čemukoli přijdeš, to již bylo; co potratíš, 
to zase nastane, aniž jest co, aby po zhaubě swé k prwnímu spů- 
sobu nepřišlo. Proto míjí, aby potom bylo, a wšecko padá, aby zro- 
stlo. Pročež těch wšech wěcí jednostejná proměna náwěští jest a zře- 
tedlné swědectwí wzkříšení z mrtwých, o kterém prwé nás Bůh 
skutky swými učiti ráčil nežli písmem; mocí to prwé ohlásil než hla- 
sem reci; předkem to z přirozených wěcí ukázal, potom o tom písma 
dáti mínil, aby tomu snáze místo dal, co jsi prwé na přirození shle- 
dal; aby slyše pojednau powolil, načež jsi již wšudy patřil. Nepo- 
chybuj o tom, že Bůh tělo wzkřísí, poněwadž wšecky wěci napra- 
wuje. A poněwadž wšecko zase znowa se rodí, což pro clowěka i 
pro tělo jeho spůsobeno jest: i kterak by to mohlo býti, aby to tělo 
tak na místo a dokonce zminulo a zahynulo, pro jehožto potřebu wše- 
cky wěci w celosti trwají a zůstáwají? 

2. Z kázání o pokání. 

Na welikonočiií hod Boží (úwod). 

Tentoť jest den, kterýž učinil Pán, radujme se a weselme se w 
něm: nebť jest den- dobré nowiny a weselého zwěstowání. Budeme-li 
w něm mlčeti a přepodiwných skutkůw Božích neohlašowati , winni 
budeme welikým hříchem. Jest den tento wítězstwí, radosti a wšeho 
potěšení, w němž se netoliko zemské ale i nebeské stwoření raduje; 
nebo w něm zwítězil lew z pokolení Judowa. Tomu dni těšil se 
Abraham, žádajíc jej widěti: widěl skrze wíru a radowal se welmi. 
Oznámímť zjewněji, jaký jest den, a to s radostí. Tent jest den nej- 
milejší y o němž ne již některý z prorokůw, ale sám jednorozený syn 
Boží, spráwce a pán wšech prorokůw, swými AWastními ústy před- 
powídati ráčil, řka: Syn Boží wydán bude pohanům a, když jej za- 
bijí, třetí den z mrtwých wstane. Dnes jest tomu den třetí, jakž na 
kříži syn clowěka byl powěšen a umrtwen, a jako dnes mocně zase 
wedlé předpowědění z mrtwých wstal. Usnul na kříži jako někdy 
Adam w ráji, aby z boku jeho církew čistá nepoškwrněná wyňata 
byla, jako i Ewa z boku Adama wyňata jest, Z toho snu swého po- 



126 

tom se zase probudit, powstaw z mrtwých stawně. Otec nebeský ho 
přijal a na swé prawici jemu se posaditi rozkázat, dokawadž by ne- 
byli podloženi nepřátelé jeho za podnože noh jeho. čemž skrze 
proroka dáwno mtuwit, řka : Jáť jsem usnut a zdřímat jsem se i po- 
wstat jsem; neb Pán přijat mne. Nebojí se již wíce tisíc&w wojska 
židowského, ani haufůw smrti a pekta. A z takowého wítězstwí ne- 
toliko stwoření zemské ale i nebeské welice se weselí, Boha radostně 
chwálí, děkujíc mu z wykaupení. K nimž i my máme se přimísiti a 
s nimi Boha chwáliti, ac každého času, wšak obzwtáštně tohoto, w 
němž beránek welikonoění Kristus Ježíš se obětowat, powinni jsme 
jeho ctíti a chwáliti. Seděli jsme nad řekami Babytonskými , zwěšeli 
jsme nástroje hudby naší, ptačíce a litujíce hřích&w našich. Nyní již 
cas powstání, abychom powstanauce, w odění swětta jsauce oblečeni, 
poctiwě u prostřed zboru a shromáždění wywolených Božích ukázati 
se mohli, s nimi se radujíce, ke cti slawnému z mrtwých wstání tuto 
píseň zpíwali: Wesetýť nám den nastat. 

XXIX. 
Oldřich Prefát z Wlkanowa. 

Oldřich Prefát z Wlkanowa, stawu wládyckého z rodiny 
w Praze tehdáž znatně rozšířené, byl w řeči české wýmluwný, 
mathematických umění powědomý a w swětě zběhlý. Narodil 
se 1. 1523 dne 20. Máje. Jsa měštěnín starého města Pražského, 
obydlí měl na uhelném trhu. Znám byl co muž pobožný a šle- 
chetný, důmyslný a řemeslný malhematických nástrojůw dělník, 
putowáním do Palestiny, Kompostelly a jinými dalekými cestami 
jak po zemi tak po moři wyhlášený a slawný. Umřel w Praze 
1. 15 65 dne 26. Čerwence. 

Cestu swau z Prahy do Benátek a odtud po moři až do 
Palestiny, kterauž, wydaw se na ni 1. 1546 před Božím Tělem, 
1. 154 7 w Dubnu dokonal, zřetedlně a obšírně wypsal a sám 
swým nákladem wydal w Praze (1563). Ozdobil Prefát knihu 
swau také některými obrázky na dřewě řezanými a připsal ji 
panu Wáclawowi Zajícowi z Hazenburka. Po druhé wydána 
byla od Faustina Procházky w Praze 1786. 

bauřce mořské. 

Bauře mořská nebýwá wždycky jednostejná; neb někdy menší, 
někdy wětší a časem weliká a ukrutná býwá. Neb mnohokrát wítr 
toliko silný býwá a more proto nebude welmi bauřliwé, časem moře 
bude bauřliwé a wítr newelmi weliký, ac obyčejně rádo obé spotu 
býwá, wítr weliký a bauře na moři; někdy zase také wítr z míry 
welmi weliký, moře bauřliwé, k tomu příwat, btýskání s hřímáním 



127 

pospolu býwá: protož tuto o bauři mořské a zlé fortuně weliké, kte- 
rak se při ní od počátku děje až do konce, krátce položím. Nejprwé 
obyčejně, když bauře na moři býti má , wítr pomalu se tužiti a wlny 
weliké na moři činiti počíná, které přiléwajíc se, bílé pěny činí a na- 
hoře se pění. K tomu rádo nebe s té strany, odkud wítr jde, se mračí, 
kalí a černými oblaky se powlačuje a pomalu poprchati, blýskati a 
hřímati počíná, a w tom se to wšecko čím dál wíc a wíc rozmáhá. 
Tu hned marináři pacholci, widauc, že bauře nastáwá, chutně plachty 
do náwi dolů spauštějí a swazují, díry we šifu zahrazují a zabíjejí a k 
bauři se strojí. A když pak w tom hrubě pršeti počne a příwal se leje 
a Avítr se rozmňže, to obé mořem pohne a jako z gruntu je wyzdwi- 
hne a zedme, tak že wlny k wíře nepodobně welmi weliké se dělají; 
neb jednak woda se rozstupuje a dolů ke dnu snižuje a welmi hluboké 
rokle neb audolí w wodě dělá, jednak se wlny zas w hromadu srá- 
žejí a co nějaké hory neb wrchy se nahoru k nebi wyzwihují, a je- 
dna wlna se s druhau potýkajíc, zhfiru wysoko stříká a kropí, a je- 
dna přes druhau se přelíwá, a z toho welmi weliký a hrozný zwuk, 
přelíwání, šplechot a jekot po wšem moři powstáwá a heybá. Mezi 
mořem pak a nebem wítr welmi weliký a hrozný, co by wšecko wšudy 
swau prudkostí pobrati chtěl, fučí a zucí a o prowazy, kterými w 
náwi stromo wé nataženi jsau, a jiné se jako řežíc, šustění strašliwé 
wydáwá. Nebe také nahoře toto obé přikrýwající hrůzy a strachu 
plné jest; neb oblaky hroznými a černými powlečené býwá a se 
zamračí, zakalí a zatmí, co by noc byla, že nerozeznáš, den-li je čili 
noc, a k tomu také příwalem, hřímáním a jako ustawičným blýská- 
ním strašliwé jest. A tak clowěk, ten čas w šifu na moři jsa, se 
wšech stran auzkostmi welikými, hrůzau a strachem obklíčený jest; 
neb pohledíš-li dolůw na moře, na kterém jsi, to nepokojné, hněwiwé, 
diwoké a k twému zahynutí hotowé pod sebau widíš : pohledíš-li na- 
horu k nebi, to tolikéž od oblaku strašliwých, pršení deště a příwalů, 
hřímání a blýskání ustawičného ukrutné a hrozné widíš : pohledíš-li 
pak mezi nebe a moře, tu od zucení a zwuku wětru přewelmi weli- 
kého strach a hrůza weliká jest. A tak pohleď kde chceš, obrat se 
kam chceš, wšudy weliké nebezpečenstwí a smrt před sebau widíš. 
K tomu pak ke wšemu šif neb náwe, na které jsi, pod tebau na 
místě nestojí, než co nějaké pérko od wln jednak dolů jednak 
nahoru se zmítá. A tak od wln jsauc zmítána , spojení prken a 
trámowé se w ní swírají, stromowé , na kterých plachty wisí , se 
wším se třesau, wiklí a chwěplí, a wšecka náwe tak praští a luští, 
nic jinač než co by se hned w drobné kusy polámati chtěla. Také 
w ní truhly, w kterých zboží, a jiné wěci, co tuze přiwázáno není, 
se přewrací a jedno k druhému se přiráží a nemalý hřmot a šramot 
w náwi činí. Neb skňro nic na swém místě zůstati nemůže, aby se- 
bau nehýbalo a se nepřewracowalo a jedno o druhé netlauklo ; nýbrž 
ani clowěk pro to kolébání a sem i tam zmítání w ní rowně státi 
nemůž, leč se něčeho drží; neb jda, ničeho se nedrže, potácí se sem 
i tam, co by byl ožraly. 

A tak žádného místa nikdež w náwi není, aby hrůzy a strachu 
plné nebylo; neb jsi— li wně nahoře na plácku neb kdekoli jinde w 
náwi, tu dobře zůstati nemůžeš pro déšť a zimu a prudkost od wě- 



128 

tru, wlnobití a stříkání a kropeni wln; neb wlny do náwi prostřed 
na plac tepau i sic jinde, tak že jednau stranau se tam wrážejí 
a druhau zase do moře se wyléwají, a k náwi se přirážejíc, wysoko 
zhůru stříkají a kropí. A tak silný a weliký wítr býwá, že clo- 
wěk prostřed na plácku stoje, kdy by se nicehéhož nedržet, prud- 
kostí wětru do more by wynešen byl. Marináři pacholci, když 
wen musejí, za prowazy w půli se k náwi přiwazují, aby od wln a 
wětru wen z náwi wyraženi a wynešeni nebyli. Dole pak w náwi 
také nic weselo není; neb náwe se swíraje wšecka praští a luští, a 
wlny wně zewnitř w náwi se wšech stran silně tepau a bijí, a z 
toho weliký zwuk a hlahol se wnitr w náwi obráží, že se zdá nic 
jináě, než jako by mnoho pacholkůw zewnitř s několika kládami se 
wšech stran se k ní rozbíhajíc, jí wytlaukali a wybíjeli. A rowně 
nápodobně tak weselo dole jest, jako kdy by jednoho do sudu zabedně, 
zewnitř jich několik palicemi na sud tlauklo : jakau by ten tak w 
sudu zabedněný kratochwíl měl, každý muž porozuměti. K tomu tam 
dole parno, dusno a newonno jest; neb obyčejně w bauři wšickni 
dolů do náwi se hrnau a tam, jsauce wšudy zahraženi, dosti malý 
průduch toliko sentinau a děrau, kterau se dolů leze, nahoru mají. 
Neb w cas takowé bauře náwe wšudy z důlu i nahoře pilně zahra- 
žena a zabedněna musí býti, nápodobně co sud, aby do ní woda od 
nikud wnitř nemohla. W cas pak takowé bauře lidí těch, kteří w 
náwi jsau, rozličný spůsob býwá, podlé jednoho každého přirození; 
neb mnohý mdlejšího přirození leží co umrlý, jiný jest co omámený, 
některý nechutenstwí má a se ustawicně dáwí, mnohý co w mdlobách 
leží. A tak krátce tehdáž ani jísti ani píti ani spáti se jednomu nechce; 
neb se tím ustawicným zmítáním a sem i tam kolíbáním a wikláním 
wšecko přirození zkormautí a clowěku jaks mistrno a těžko jest. K 
tomu každého času a jako okahnutí smrti na se člowěk oceká- 
waje, strachem se třesa, jako zmámený jest a, co činiti má, newí; 
neb jak se kde co hrubě hurtne neb luskne a neb weliká wlna že 
do náwi udeří, hned se w něm srdce leká a domníwá se, že již 
náwe se láme aneb tone. A tak to každé chwíle ocekáwání smrti 
jest skůro těžší nežli sama smrt, a wěř mi toho na mau wíru, že 
tehdáž žádného žertu není a smích drah býwá, a jeden se Pánu 
Bohu oprawdu modliti naučí. Neb i ti pacholci marináři, kteří sic roz- 
pustilí jsau a nic dobrého jim z aust newyjde, a když cas a dobrý wítr 
mají, čerty se dělají, ale tehdáž každý skrotne a rád by se w anděla 
obrátil a tak nábožný jest, že žádného swatého nepomine, než wše- 
cky w nebi wyhledá, jich za pomoc žádaje. 

A když takowá bauře na moři jest a se rozmůže, tu již patron 
swé lodí pánem býti přestáwá; neb moře a wítr w ni mu se uwáží 
a po swé wůli ji sprawují, mistrují a jak chtí s ní nakládají. A w 
ten cas moře patronem jest a wítr luggierowi a piotowi auřad ode- 
jme, a ne kam by oni chtěli, než kam je wítr žene, tam se plawiti 
musí, buď jim libo neb žel; neb tu tehdáž žádná we wšem swětě wěc 
takowau přewelmi welikau mocí moře a wětru wládnauti a tomu 
rozkazowati nemůže, než sám jediný wěčný a wšemohaucí Pán, který 
wšecko stwořil. Neb tehdáž neprospíwá a nestačí žádná maudrost, 
žádná síla, žádná opatrnost, žádný wtip, žádné umění ani jaká chytrost 



129 

a wymyšlená wěc lidská, aby člowěka z loho nebezpečenstw i wyswo- 
boditi mohla, než wšecko to tehdáž neužitečné jest a člowěka opu- 
stí; sama toliko jediné wíra a naděje ku Pánu Bohu swrchowanému 
a wěčnému při něm zňstáwá. Neb w ten oas člowěk, se wšech stran 
zahynutí okolo sebe wida a každé chwíle a jako okamžení smrti na 
se čekaje, rady a pomoci odnikudž míti nemoha, k komu jinému se 
utéci, kdo by ho z toho wyswoboditi mohl, nemá, než k samému 
mocnému Pánu Bohu, k kterému silnau wíru a naději má,, že mu 
z toho pomoci ráčí; neb naděje při člowěku až do té poslední smrti 
trwá podlé onoho werše: Spes hominem nec in ipsa mořte relinquit, 
to jest, Naděje člowěka ani w tu smrt neopauští. A protož ačkoli 
člowěk w swětě wšudy každého času a chwíle, na každém místě, 
weď mu se zle nebo dobře, w štěstí i w neštěstí, wždycky w moci 
a w rukau Pána Boha wšemohaucího jest, wšak toho tak práwě a 
grunto wně poznati, co je to w moci samého Pána Boha býti, nemůže 
jako tuto w bauři mořskau na moři. Neb jsa na zemi w jakém pak 
koli nebezpečenstwí, wždy nějaké doufání a naděje po Pánu Bohu 
w lidské wěci má; neb jest— li w jaké těžké nemoci, doufá w lékaře, 
byliny, recepty a jiné léky, že k zdrawí zase přijde; jest-li pak 
w wězení a jde mu o hrdlo, w přátely, že mu pomohau, má-li statek, 
že se wyplatí neb že se dobude neb sic nějakým jiným spůsobem a 
obmyslem toho prázden že bude, doufá; jest-li pak w boji w bitwě, 
naději má w množstwí wojska swého, že zwítězí, w zbroje, děla 
a jiné odění a příprawy wálečné, w sílu a mužnost swau; item, by 
se pak i zle zwedlo a bitwa prohrána byla, naději má, že bude moci 
utéci neb jat od nepřátel býti a se wyplatiti aneb wyslaužiti a tak 
při hrdle zůstati. Ale w čas bauře na moři wšecky ty trošty a na- 
děje w lidské wěci daremné jsau a nic neplatí, a tehdáž od člowěka 
odstaupí; neb tu spomoci nemůže žádné umění, žádní doktoři a lékaři, 
žádné byliny, pilule, recepty a apatéky; nemňž tehdáž pomoci ani 
papež, ani císař, ani král, ani který jiný w swětě potentát, ba ani 
otec, ani mátě, ani jiní nějací přátelé; neužiteční jsau tehdáž welicí 
pokladowé, zlato, stříbro, drahé kamení, peníze ani jaké klenoty 
(w něž obyčejně lidé na tomto swětě wíc než w Pána Boha doufají) ; 
neb se to trefuje, že w čas takowé weliké potřeby i ty drahé wěci 
do moře pro zachowání hrdla wmetány býwají. Také tu darmo spo- 
léhati a doufati w welikost a pewnost lodí; neb proti takowé welmi 
weliké síle a moci wětru a moře jest jako pérko a nějaká mrwa, a 
ku přirownání co sklo proti kladiwu; neb welmi namále tu býwá, 
že náwe neb šif pojednau a jako w okamžení wšecek se stroskotati, po- 
lámati aneb zatopiti může, budto že někde w moři na skálu neb 
mělčinu trefí a se prudkostí rozrazí, neb že se roztrhne, přewrátí, 
zalí a zatopí. Tolikéž neníť tehdáž nic platná žádná moc swětská, ani 
weliká wojska, ani síla a udatnost, ani děla, zbroje, meče, hala- 
partny a spisy, ani jaké jiné příprawy wálečné; neb se tu nelze wy- 
prositi, wyplatiti, obrániti, utéci, schowati ani skrýti, než w moci 
samého wěčného Pána Boha býti. A jest se jistě čemu podiwiti, že 
my lidé, na tomto swětě jsauc na zemi, mnohokrát wětší naději kla- 
dem a doufání máme w lidi a wěci lidské, které nestálé a pominu- 
tedlné jsau, nežli w samého Pána Boha, který wěčný, mocný, wše- 

9 



130 

ínohaueí jest; aneb opět časem se mnohokrát wíc lidí neb ledačehos 
jiného bojíme nežli jeho, wědauc to dobře, že to krom něho, weč 
my naději kladem a doufání máme, on w okamžení mocen jest a muž 
zkaziti, zjinaciti a w nic obrátiti aneb opět zase, čeho my se bo- 
jíme a strachujem, že nás z toho mimo naši naději wyswoboditi může, 
kdy bychom mu jediné chtěli práwě wěřiti, w něho samého doufati a 
w něm samém naději míti a jeho se práwě báti. Ale na moři w čas 
takowé weliké ukrutné a líté bauře, nad kteraužto nic hroznějšího a 
strašliwějšího w swětě není, tu se člowěk práwě naučí w samého 
jediného Pána Boha doufati a naději míti a jemu oprawdu a srdečně 
se modliti, kdež rozum lidský postačiti ani která jiná we wšem swětě 
wěc pomoci nemůž. A když tak člowěk silnau wíru a naději ku Pánu 
Bohu má, Pán Bůh z toho ze wšeho jemu pomoci a jeho wyswoboditi 
ráčí, ač mu se mnohokrát zdáti bude, že proti rozumu jest a možné 
není. Když pak člowěk krom Pána Boha na nětco jiného a w wěci 
lidské se bezpečí, spoléhá a doufá, a mní, že jest již wyhral: Pán 
Bůh nenadále než se on naděje, to mu jinač změniti, zjinaciti a 
mnohé zlé wěci a časem i smrt naň dopustiti ráčí. Protož na něho 
samého spoléhati a w něho wíru, naději a silné doufání každého 
času míti máme , opustíc wšecky swětské a lidské wěci, které marné 
a nestálé jsau. 

Ze pak nad bauři mořskau w swětě nic hroznějšího a strašli- 
wějšího není, při čem člowěk jsa, žiw býti může, to jest jistě tak; 
neb přirownej k ní co chceš w swětě nejhoršího, nic jí w strachu, 
hrůze a nebezpečenstwí rowného nenajdeš; neb tu při ní wšecka ne- 
bezpečenstwí pohromadě jsau. Neb i před skonáním swěta takowý 
strach a hrůza bauře mořské na tento swět přijíti má, jak o tom Kri- 
stus Pán mluwiti ráčí we čtení swatého Lukáše w 21. kap. řka: 
Budau znamení na slunci a na měsíci i na hwězdách , a na zemi 
daw lidu pro bauři zwuku mořského a wlnobití, tak že schnauti 
budau lidé pro strach. 

Wšeliká nebezpečenstwí netoliko w čas bauře mořské, ale 
sic wždycky plawícím se po moři přítomná jsau. Neb jest nebez- 
pečenstwí od ohně, aby náwe nešetrností se nezapálíc wšecka nesho- 
rela. Jest nebezpečenstwí od zlodějů mořských, kteří po moři laupí 
a kradau; neb každé chwíle člowěk před nimi se opatrowati, na péči 
míti a nahoto wě býti a bitwy s nimi očekáwati musí, rowně co by w 
wojště w ležení byl. Jest nebezpečenstwí od utopení, a tím hůře, 
neb zahyneš-li na moři, newíš kam se twé tělo dostane, snědí-li je 
ryby, čili moře na břeh wywrže a psi neb jiná zwěř je roztrhá a 
sní, neb že se zsmradí a čerwy rozleze, ješto o to weselejší smrt 
jest na zemi, neb wíš, že do země a hrobu položen budeš. Jest ne- 
bezpečenstwí od hladu; neb se to trefuje, že časem náwe od bauře 
neb protiwných wětrň daleko zahnána býwá, aneb k pustým ostro- 
wům přistáti že musí, w kterých pro protiwný wítr časem za několik 
nedělí zůstati a ležeti musí, tak že mnohokrát chleba, masa, wody 
sladké i jiných potřeb k jídlu se jim nedostáwá a hladem trápeni bý- 
wají, o čem ti, kteří wálečným během na moj-i se plawíwají, dobře 
powěděti umějí, a mnohem pak lépe ti nebožátka, kteří na galiích 
ukowáni býwají, kteří mnohokrát, když se chleba nedostáwá, pšenici 



131 

co jiné howada jísti musí, a té jim ještě na libry odwažují. Ba jest 
také nebezpecenstwí i od moru; neb časem když se kdo z morního 
powětří do náwi dostane, jiné w ní nakazí, tak že na morní bolesti 
mrau a mnohokrát ze sta jich sotwa 15 neb 10 neb míň zůstane, jak 
se pak to často trefuje , a tu tehdáž před morem nelze utéci ani se 
schowati a skrýti. Také dokud w náwi jsi a na moři se plawíš , 
wždycky wěznem a w wězení jsi; neb nemůžeš wen kdy chceš; nebo 
když jsi na zemi w jakém pak koli wězení, mohau tě z něho pustiti 
každého času a chwíle, když chtí; ale když jsi w náwi na moři a 
zwlášt w čas bauře, wěc možná není, aby, kdy by chtěl, na zemi 
býti mohl; neb do náwi wstaupiti a po moři se plawiti, nic jiného 
není než dobrowolně se u wězení dáti; neb když chceš z náwi 
nemůžeš, než w ní zůstati musíš. Jest také nebezpecenstwí w čas 
weliké bauře, když se blýská a hřímá, od hromobití a hromu; neb 
se to trefuje, že časem hrom do šifu udeří, jej rozrazí neb zapálí. 
A tak tuto z toho již sám porozuměti můžeš, že při těch, kteří se 
po moři plawí, wšecka nebezpecenstwí pospolu jsau, a zahynutí a 
smrt wždycky přítomná jest, a není toho nebezpecenstwí na zemi, aby 
ho také na moři nebylo. Wšak proto wšetečnost a smělost lidská, 
pro nabytí zboží, statku a peněz, w takowá weliká nebezpecenstwí 
hrdla i wšeho jiného swéwolně se dáwá, a jest jistě se čemu po- 
diwiti takowému bláznowstwí lidskému a nenasytedlné žádosti jmění, 
že to, co na tomto swětě nejdražšího a nejmilejšího, totiž zdrawí a 
žiwot, má, kterýžto když jednau ztratí, žádným stříbrem ani zlatem 
ho wyplatiti nemůž, to wáží pro wěci marné, nestálé a pominutedlné, 
jen toliko aby zbohatl a wíce měl, a toho wšeho dřewu, wěci mdlé, 
nestálé a křehké, totiž šifu, swěří a s tím se na moře, wěc welmi 
silnau, šálenau a diwokau, wydá a do wězení swéwolně jde, z kte- 
rého se nemůž wylámati, dobyti ani utéci, než w něm zůstati, ješto 
sic, jsa na zemi, žádný nerad do wězení jde; a k tomu žádné jistoty 
nemá, že se zase wrátí, než toliko samau naději. A protož prawýť 
jest onen latinský werš: Aut stultus est aut moři cupit, qui se mari 
committit, to jest: Neb blázen jest neb umříti žádá, kdo se moři swěří. 
A tak tuto o bauři mořské pro krátkost wíc psáti přestanu, ac 
bych měl ještě dosti co wíc o ní psáti, ale obáwám se, že mnohý 
ani tomu, co jsem tuto psal, wěřiti nebude. Ale není diw; neb nijak 
člowěk, který přitom jest sám nebyl, tomu neuwěří, jaká weliká 
síla wětru a moře zwuk, jekot a šplechot, hrůza a strach při bauři 
na moři jest, než ten, který přitom byl; neb člowěk o tom tak wy- 
psati ani powěděti dobře nemůž, jaký šturm a weliká moc Božská 
tu býwá. A wěř mi toho jistě, kdo jest moře newiděl, na něm se 
neplawil, při bauři mořské nebyl, ten jest jednoho welikého, moc- 
ného, přediwného Božského diwu w tomto swětě newiděl, nechť jest 
pak co chce jiného widěl. 



9* 



132 

XXX. 
Jan Blahoslaw. 

Jednota bratří českých, wyjmeme-li Komenského, za dwau- 
stoletého trwání swého nemůže se wykázati mužem, který by, 
co se týká učenosti a důmyslnosti, přirownán býti mohl k Bla- 
hoslawowi. Za žiwota swého wšelijak neduhy byl sklíčen i 
zemřel u wěku plné síly mužské, a předce wykonal tolik a ke 
wnilřnímu zwelebení jazyka českého tak welice prospěl, žeť ne- 
můžeme než litowati, widauce ho, an pracuje o prospěchy 
sekty, která sama sebau dříweji později za swé wzíti musila, 
w níž samé, co do snah swých k wyššímu wzdělání se ne- 
saucích, neustále nalézal nechut a odpor. 

Blahoslaw, pocházeje z rodu rytířského, narodil se 1. 15 23 
w Přerowě. Od dětinstwí wychoAván byl w učení bratrském. 
Sedm let ztráwil u jednoho z zakladatelůw Jednoty, B. Michalce, 
až poslán byl do ciziny na studie a sice 1. 1548 do Králowce, 
1. 1549 do Basileje, kdež seznámil se s Sigmundem Hrubým 
z Jelení. Ale již 1550 wrátil se do Morawy i přebýwal dílem 
w rodišti swém, dílem w Prostějowě. Tu léta 1551 setkal 
se s Benešem Optátem z Telče, jenž spolu s Petrem Gzellem 
z Prahy a Wácl. Filomatem z Jindřichowa Hradce prwní gram- 
matiku českau sepsal a Blahoslawowi dal podnět k složení 
podobného díla. L. 1552 powolán byl do Mladé Boleslawi, i 
uloženo mu, aby wedl zápisky Jednot}^ Od 1. 1555 do 1557 
byl u wěcech Jednoty w Magdeburce a několikráte we Wídni. 
L. 155 7 wywolen byl za staršího a usadil se w Ewančicích. 
W úřadu tom selrwal až do smrti, kteráž jej 1. 1571 dne 24. 
Listopadu za krátkého pobytu wMorawskémKruralowě zachwátila. 

Doba nejwětší literární činnosti Blahoslawowy připadá mezi 
léta 1558 až do 1571. Na grammatice české, kterau I. 1571 
dokonal, pracowal dwacet let. Dílo tolo zachowalo se w bi- 
bliothece akademie Theresianské we Wídni, kdež je 1. 1855 
P. Ignác Hradil nalezl a spolu s ním J. Jireček wydal (1857). 
Musiku, t. j. knížku zpěwákňm náležité zpráwy w sobě obsa- 
hující, kdež jmenowitě prawidla prosodie časoměiné ponejprwé 
ustawena, sepsal Blah. 1. 1557, načež 1. 1558, 1569 a z části 
1857 při grammatice wydána byla. Žiwot Jana Augusty 
(1555, wyd. 1837 od J. Franty Šumawského) a dějepis Je- 
dnoty (1567) wynikají mezi pracemi historickými. Filipika 
proti protiwníkňm wyššího wzdělání w Jednotě 1. 1567 se- 



133 

psaná, swědcí o nadání řečnickém Blahoslawa, z níž toto místo 
na ukázku wyjímáme: „Na oko se to wídá, že mládenci ně- 
kteří mnohem jsau umělejší w řeči a wýmruwnější, latině nic 
neumějíce , nežli někteří dosti učení latiníci , ačkoli jisté jest, 
kdy by k tomu ještě i latině uměli, dialektiky a rétoriky po- 
wědomi byli, žeť by mnohem bystřejší, spůsobilejší a ke wšemu 
hotowější byli. Příklad suď! Kámen drahý nebo perla, křtaí- 
townč a mistrowsky řezaný a wypulérowaný, jak jest welmi 
rozdílný od toho, kterýž není ani řezán ani hlazen neb puléro- 
wáň!" I w básnictwí duchowním Bl. pracowal. Jemu totiž mezi 
1. 1559 — 60 swčřena redakcí kancionálu 1. 1561 \v" Šamolu- 
Jách (w Polsku) wytištěného, w němž několik písní od něho 
složených. Blahoslawíiw překlad Nowého zákona, prwní to 
počátek ku překladu celého Písma s\v. w Králicích wyšlému, do 
něhož bez proměny byl přijat, welice co do jazyka wyniká. 

1. Z Gram matiky české. 

metaplioře. 

Druhá wěc, 1 ) jíž šetřiti sluší těm, jenž chtí ozdobně česky 
mluwiti, jest jakž se říká latině metaphora, t. sIoav některých od 
jejich wlastního wyznamenání nebo moci jejich a wlastnosti poodne- 
sení a jinam k jiných wěcí wyznamenání obrácení. Kteréhožto spů- 
sobu i Latiníci i Cechowé a též i jiní jazykowé kdy by neužíwali, ča- 
stokrát myšlení swých nemohli by příhodně a srozumitedlně, nadto 
eleganter jazykem pronášeti. Welmi jest užitečná ta figura nebo spů- 
sob ten a náramně mnoho se ho i w písmích swatých užíwá. A sum- 
mau: mluwení nebo psaní, kteréž jest tau figur au jako pokropené, 
býwá příjemné, milé, žiwé, hýbající a práwě lidskau mysl maluje, ima- 
ginationes menti dulces ingerit, ut de poemate dicitur, quod sit loquens 
pictura, sicut et pictura est yeluti tacens poema. Ale nechtěje o tom 
nad míru šířiti, příklady toliko některé ukáži slušného i neslušného 
té figury užíwání; nebo kdo by to wše wypsati mohl? 

Tito spfisobowé mluwení pěkné metaphory w sobě wzdržují, 
jako: Teď náš pacholík také leze (wida mládence ještě opodál od 
domu) jako maucha z pomyjí. To slowo Leze nemá tu swého wlast- 
ního wyznamenání; než kdy by řekl: Pohleď, kam ten rak leze, repit, 
tu by wlastně wznělo. Ale tamto tolikéž w sobě má, jako by řekl: 
Náš pacholík welmi lehký jde. A když k tomu přidáš Jako rak, tu 
teprw figuru, jenž slowe hyperbole, připoj e, wymaluješ podlé swé mysli 
jeho chod nešwárný a příliš nespěšný. Pěkná metaphora jest říci 
Chudičký byw, přiwinul se ke mně. Wí se, co jest Winauti, při— 
winauti, zawinauti, odwinauti. Admodum proprie et significanter nec 
minus eleganter sic loquimur. Item Přišel na nic, ješto wíme, že 

*) Prwní jest wlastoostj proprietas. 



134 

clowěk nemůž nebýti aneb býti nic, poněwadž jest k wěcnosti stwořen. 
W řečech Krista Pána přemnoho jest toho, zwláště když prawí sám o 
sobě: Já jsem cesta, chléb, woda žiwota, winný kořen, wy ratolesti atd. 
Jsaut pak také některé metaphory a neb mohly by býti, jichž ne- 
sluší užíwati, proto, že jsau nemrawné a nepoctiwé. Některé také 
metaphory býwají marné, bezpotřebné, ješto kdož jich užíwá, za 
drzího a wysokomyslného orátora držán býwá, jako kůň, moha pěkně 
jíti pokojně, nemůže než laškowati. A protož, kdy a kterých metaphor 
užíwati sluší, má-li řec ne ohyžďowána ale ozdobowána býti, krátce 
powím : / 

I. Těch, které jsau poctiwé a nic nenáležitého w mysl poslu- 
chačů newmítají neb neuwozují; nebo kteréž sau takowé, ty se jako 
reci lehkomyslné lehkomyslným a bezbožným hodí. 

II. Těch, kteréž nejsau špatné a nízké příliš, ješto by newyswět- 
lowaly wěci té, o níž se mluwí, ale wíce zatemňowaly. Jako kdy by 
někdo, mluwě měšťanům neb pánům, i bral slowa samým sedlákům 
aneb samým některým řemeslníkům známá. 

III. Ty jsau metaphory nejlepší, kterých se již mnoho od lidí 
wůbec užíwá, usitatte, ješto, by metaphory byly, málo lidé tomu 
rozumějí, ale jako by wlastní slowa a phrases byly, tak se toho užíwá; 
nebo wešly již lidem w zwyk. Jako kdyby některému mládenci řekl: 
Obětuj Pánu Bohu kwět mladosti swé, t. wynalož nato swůj mladý 
a ušlechtilý wěk, aby w něm Pánu Bohu slaužil a w tom léta swá 
ztráwil. Takowé figury býwají lidem nejpříjemnější a i nejužitečnější. 
Nebo jaký užitek z pěkné řeči, když se jí nerozumí? Na wěcech 
přirozených wšem lidem známých i příkladowé sau příjemní i meta- 
phory odtud wzaté; jako když říkáwají: Nezralý prý jest to rozum, 
Nezralé učení, Wšecko wydžbaní, Kwět mladosti , Ten clowěk práwě 
ktwe, Již zrá ubohý starec, Dojde tudíž jako pecité, Dáwno jsem nato 
ucho wlíkl a neb pozor měl, Již se domílá. 

IV. Tu jest i wlastní i příhodné místo metaphorám, kdež wlast- 
ních slow příhodných k wymalowání mysli dostatečných a obwyklých 
není, ale potřeba sama k figurám přinucuje, jako když dis : Střela neb 
kulka prudce letí k cíli. Letění se wlastně tomu připisuje, což má 
křídla etc. Anebo, by zwláštní slowa nebyla zlá, ale když nemají 
takowé moci, ani tak spůsobilého wyznamenání, metaphory pak měl by 
před rukama ušlechtilé, jimiž můžeš jako žiwau a mocnau řec swau 
učiniti. Jako když díš: Kratičký jest wěk náš, prudce běží, plyne 
jako praud wody, ano jako pták letí, aneb jako střela letí. Ta woda 
prudce běží, t. j. teče, plyne, ac to slowo Plyne wlastně tomu pří- 
sluší, což w wodě neb po wodě plyne. Item když díš: Plyn s Hospo- 
dinem, totiž Poraucím to Bohu, jdi předse kams uložil, jaks zapřáht 
tak táhneš etc. 

V. Tohoť pak welice sluší šetřiti, aby k tomu metaphory příhodné 
bral, což chceš w lidských myslech činiti. Jako chceš-li wzbuditi k 
chwále Boží ukázáním Božích dobrodiní, díš, že Bůh jest studnice 
dobroty nepřewážená. K bázni je wzbuditi chtěje, díš: Ruka jeho že 
není ukrácena, moc wšudy prowodí a maudrosti jeho není poctu ani 
míry, žádný se mu newyběhá ani wychytruje, zlapá maudré w jich 
maudrosti. 



135 

VI. Owšem pak nato pamatowati sluší, že ne na každém místě 
a při každé příčině každého síovva může se užiti. Kazatel w kázaní 
může podlé příčiny ďábla hadem, drakem starým etc. nazwati, peklo 
jezerem hořícím etc; ale doma w obecném mluwení hiied se to tak 
netrefí, ubi non tanta grandiloquentia requiritur. Oportebit itaque et 
hic servare decorum, co kde sluší, sauditi i jiných rozumných pilně 
šetřiti, qui pra3cepta morům imo et artium factis exprimunt. A opět 
kdy by wážný muž slow neb metaphor příliš nějakých pochlebných, 
lahodících etc. užíwal tu, kdež sluší wážně mluwiti, nemenší škoda by 
byla, nežli by tu wážný byl, kdež ochotná lítostiwost a příwětiwá 
wlídnost ho ozdobowati má. Kazatel kázaní čině, kdy by tak mluwil, 
slow i spňsobů jejich takowých užíwal, jako když mátě se swým 
dítětem mluwí, aneb s lidmi, doma s celádkau swau neb s jinými 
mluwě, kdy by kazatelského spůsobu nesložil: pro prwní za pochleb- 
níka neb i nerozumného etc, pro druhé za příliš twrdého, neochot- 
ného a hněwiwého sauzen byl by. 

2. Z Musik y. 

Co jest píseň ? 

Ac málo tuším lidí jest, aby newěděli, co jest to píseň neb 
písnička, wšak poněwadž někdy tak trefná píseň bývyá, až by téměř 
jméno swé potratiti mohla, a ne píseň ale rozpráwka aneb nelekání 
anebo kus traktátu nějakého slauti: i z té příčiny za potřebné mi se 
widí tuto nejprw dotknauti toho, co má jmíno býti za píseň. Jestiť 
pak píseň o kterékoli wěci, zlé neb dobré, smysl plný, jadrnými, 
summowními a hýbawými slowy, w jistých werších , klausulích, ryt- 
mích a syllabách krátce nebo dlauze zawřenými složený, podlé wlast- 
nosti melodie jakéžkoli, tak aby zpíwáním, jakž noty té spňsob jest, 
wyprawowán libě a příjemně býti mohl. 

Tyto wšecky wěci, kdež se koli nalézají, jakž nejgruntowněji 
možné jest, to hodně slauti má píseň, tak aby mohla k swému cíli 
nebo konci místnému a jistému směřowati i přijíti, to jest, při po- 
sluchačích a nadto zpěwácích toto tré činiti : 

1. Libost zplozowati a jako uši i mysl lektati, tak aby twé zpí- 
wání posluchacůw a owšem tebe nemrzelo, ale aby rádi poslauchali 
předse až do konce. 

2. K weselí, k zámutku, potěšení, lítosti aneb jiným těm po- 
dobným neb z nich pocházejícím wěcem, totiž k některé z nich hý- 
bati, ponaukati a jako připuzowati, wíce nežli prosté mluwení nebo 
ctění knih. 

3. Mát také o něčem wyprawowáním nětcemu učiti, jako písně 
některé wyuciijí, jak Boha chwáliti, z čeho, čeho od něho žádati etc. 
et in summa šunt cantica de variis articulis Christiana? religionis. Ale 
toto wšecko má-li zpíwáním spňsobiti, musit jistě netoliko wycwicený 
a umělý býti zpěwák, ale i píseň neb zpěw uměle udělán a jako do 
nějaké formy slit býti; neb jakž by text písničky byl nespňsobný a ne- 
bedliwě neb neuměle složený, tedyf jest wíc než půl pře pryč. 



136 

O slowích w písni. 

Ačkoli slow i w spisích nebo w psaních i w písničkách téhož 
jazyku jedněch jako i w mluwení na wětším díle se užíwá, wšak 
proto nemalý w tom může býti a má rozdíl. Něho poněwadž píseň 
má nebýti tak dlauhá jako spis nějaký, hýbawější pak a žiwější, wíce 
probuzující nežli prosté psaní: i musit tedy i tu pilnost skladatele 
býti, a to při těchto wěcech: 

1. Aby slowa dáwal do písně wlastní, signifieantia, kteráž by 
wlastně náležela k té wěci, o níž píseň, a neodnášela mysli poslu- 
chače, odtud, kamž ho chceš zpíwáním uwésti, buď k lítosti, k radosti, 
k žalosti, k bázni, přízni, naději. 

2. Též ať jsau slowa summowní, mnoho w sobě zawírající, wšak 
což náleží; nebo poněwadž nemá býti welmi dlauhá píseň, i kterak w ní 
co čackého powiš, když jen wšecko slowy naplníš i bezpoťrebnými? 

3. A budau-li summowní a nesrozumitedlná, též opět nic neswe- 
ďeš. Bude jako by luňák létal pod oblaky a, nic na zemi nemoha 
uhoniti, lačný zůstáwal. Protož tak summowní buďte slowa, aby jim 
proto mohlo rozumíno býti. A toť jsau ta, jichž lidé užíwati obyčej 
mají, rozumnější a čačtější, kteráž třebas i w kázáních slýchána bý- 
wají aneb i wyswětlowána a již lidem přišla w nějaký zwyk. 

4. Slowa wzatá od rozličných jiných stwořených wěcí, me- 
taphora?, welmi jsau pěkná a příjemná i swětlá, jimiž wěc jako ma- 
lowána býwá na mysli posluchacňw. Mezi takowými slowy jsau i ta, 
jenž historii namítají, a ta sau jako šíp, ješto clowěku pojednau mnoho 
w mysl uwedau a třebas srdce zapálí, podobně jako by nějaké tabule 
malowané před oci někdo někomu poskytl. 

5. Nemálo i swětla i hýbawosti přidáwají epitheta, slowa k jiným 
připojená, jenž jakost, totiž, spfisob wlastní wěci wyprawují, jako 
k tomu slowu Učinil přidáš— li maudře neb wýborně, důstojně, hrozně 
etc. Item Zemdlil bídně, příliš, žalostně, hrozně. Item Slib štědrý, 
drahý, hodný, jistý etc. Když přidáwána bywají ta slowa, aby k 
tomu cíli patřila, kamž píseň celeti má, tedy jest chwalitebné; neb 
mnoho swětla přidáwají. A netoliko ty dwě figury rétorické, ale i 
jiné mnohé wýborně se hodí skladatelům písní; ale širokoť by bylo o 
tom psáti. Než žeť jest nesnadno pěkná, příslušná a jadrná dáti slowa 
a wždycky w rytm se dobře trefující : protož nemalá práce býti 
musí, nežli se jedna takowá písnička složí. Ale co bez práce w tomto 
žiwotě? Co nesnadno, to wzácno, difficilia pulchra; wšak lenoch 
cti nedochází, a rys málo nalapá, když dále přes tři skoky nechce. 

užitku z učení se poetice. 

Widí mi se toho dotknauti, což mnohé jakož při jiných wěcech, 
tak i při skládání písniček rozpakuje a w dobré práci překážku činí, 
t. že nemohau hned pojednau brzy se wrownati umělým a slowau- 
tným skladatelům. Ti nechtí býti učedlníci, když ihned w skok mistři 
býti neumějí. A ne jedněm toto na mysl přichází: Poněwadž dosti až 
příliš jest písní rozličných již prwé složených, jaká jest potřeba s tím 
se meškati, an těch, jenž již složeny jsau, není čacky kdo užíwati? 



137 

Ale měli by takowí saudní lidé i to spatřiti, že již drahně knih wytiš- 
těno a podnes se tisknau, a wšak proto neříkají lidé: „K čemu jest 
učiti se psáti a psaním se zaměstknáwati?" ale předce každý, kdož 
umí čísti, psáti též uměti žádá, aby, když by toho kdy bylo potřeba, 
uměř napsati, což by chtěl, jestliže ne jiným k jich potřebě, ale sobě 
sám k swé libosti neb užitku. Takž jest podobně i písničku uměti 
složiti: byť nebylo pro jiné bližní twé , ale ty sám pro sebe k libosti 
swé, a někdy snad i k potřebě, máš uměti to. Nýbrž ještě wíce proto, 
aby jiným skladatelům písní i písněm lépe wyrozuměl. Ano u Lati- 
níků špatný by to byl -Latiník a grammaticus, aby neuměl prosodie a 
neznal rationem componendorum versuum, ačkoli z mnoha tisíců lati- 
níků jeden se sotwa wydaří a w to wydá, aby byl poětau, totiž weršů 
mnohých skladatelem. A protož každý dobrý Latiník tomu, i jak wer- 
šowé skládáni býti mají a jací jsau jejich spůsobowé, wyrozuměti a 
naučiti se má, tak aby také i sám w potřebě mohl a uměl některý 
werš udělati. W tom když se cwicí mládenci, jak welikau pomoc 
odtud mají k lepšímu wyrozumění wlastnosti jazyku toho w slowích, 
in phrasibus, owšem in pronuntiatione, a w jiném a summau ke wší 
celé wýmluwnosti: to jest zkušené a dobře wědomé. Takt podobně 
jest i w jazyku našem. Spůsobu skládání písní wyrozuměje a také 
toho koštowáwaje, budeš moci wíc nežli kdy prwé spatřiti, jaká jest 
řec naše, jak w cem hojná nebo nehojná, lepší— li se čili kazí, jaké 
jsau při mnohých slowích wlastnosti, jak se jich kde užíwá, kde které 
figury rétorické nebo grammatické swé místo mají 5 budet se to potom 
wýborně w mluwení hoditi. Nesnadněs wyhledáwal slowa a jim. pracně 
wyrozumíwal, figury, podobenstwí, similia hledáwal, spňsoby phra- 
seos rozsuzowal, co projímawějšího, co k čemu slaužícího, prňbo- 
wal, skládaje písničku: aj již to budeš hotowé míti, netoliko potom 
při jiné písně dělání, bude-li kdy potřebí, ale i w mluwení swém i 
w psaní obecném. Ještos prwé toho nesnadně a běžně užíwal, prostá 
byla řec twá: spůsobilejší, barewnější a žiwější již bude. Co pak 
dím s strany wěcí samých welikých i drobných, jaké zboží a bohatstwí 
shromáždíš a ke wšeliké potřebě je poholowě míti budeš! A protož 
i při této příčině prawé se býti widí onoho mudrce powědění: Manum 
esse causám sapientiae. 

Wíce pak každá písnička, kteraužkoli uzříš , bude tobě jako 
zrcadlem; neb jakž saudně na ni pohledíš, tak toho, kdož skládal tu 
píseíi, hned poznáš, jaké duchowní audy má, jak wyspělé, jak podařilé, 
subtylné, spňsobné a ušlechtilé, jak zdrawé neb nezdrawé: z toho jací 
mohau pocházeti týchž audňw skutkowé, poznáš, jaká pracowitost, be- 
dliwost, rychlost, saudnost etc. Uzříš některau píseů, ana jako wěuec 
krásný, jiná jako lauka zelená a kwítím rozličným porostlá, jiná jako 
strom ušlechtilý, jiná jako zdaleka se modrající hory, jiná jako sta- 
wení krásné buď uzawírané buď zotwírané. Při některé poznáš, že 
jest pilně a pracně dělaná, lucernám olet, ana hned zdaleka slušná, 
spořádaná mistrowsky, buď wěci buď rytmy wtipně zohýbané a spň- 
sobně spojené neb skládané, slowa na wýbor wybraná etc. Jinau 
uzříš, anat jako potůček plowe z studnice tiše, hladce powrchu; jiná 
břehy podreywá a pojímá s sebau; jiná ukazuje skladatele, autoris, 
wěliký wtip a newelikau práci; jiná neprohlédawost otce ukáže; jiná 



138 

neuměni nebo nedopatření se nětceho, toho neb jiného ; jiná drsnatostí 
swau mistrnost hlawy nětcí proradí etc. 5 w některé hojnost wěcí neb 
sentencí, w jiné hlubokost. A kdo by wše wycetl? To znáti, s tím 
se poobírati uměti a moci, jest lépe na swět a na lidi w něm po- 
hleděti, nežli by na rynk na trh šel aneb někde na diwadla, kdež ne 
duse ale těla lidská a ještě oděná rauchem widěti můžeš; ale tuto to, 
což nejpřednějšího w clowěku, z hluboká spatříš. 

XXXI. 
Martin Kuthen ze Sprinsberka. 

Martin Kuthen, jakož jméno ukazuje, rodič byl z Kutné hory. 
Wystudowaw na uniwersitě Pražské, byl wychowatelein w ně- 
kterých domech šlechtických, jmenowitě též u nejwyššího purk- 
rabí Zdenka Lwa z Rožmitálu. Později stal se písařem starého 
města Pražského. Do stawu wládyckého powýšen byl diplomem 
ode dne 18. Pros. 1541. Zemřel 29. Března 1564. Za swého 
wěku znám byl co dowedný skladatel epigrammůw latinských. Za 
pětiweršowý chronostich na hrob Karla IV. bohatě od Ru- 
dolfa II. byl obdařen. Latině wydal přehled králůw a knížat če- 
ských, pak popis slawností, kteréž arcikníže Ferdinand připra- 
wil otci swému, když I. 1558 po wywolení za císaře do Prahy 
přijel. Popis ten zároweň i w jiných jazycích z rozkazu cí- 
sařského byl wydán. Wydání české zachowalo se nám we we- 
likém díle historickém Wiléma hraběte Slawaty. Dílo Kulhe- 
nowo, které, dokud newyšlo, mnoho hluku natropilo a bylo pod- 
nětem k sepsání kroniky Hájkowy, wyjdauc pak daleko zůstalo 
za očekáwáním a obáwáním, jest Kronika o založení země 
české, tudíž o knížatech a králích etc. (15 39, 1585 a 1817), 
suché to wypsání dějůw českých pořádkem letočetným. 

1. Z Kroniky české. 

Předmluwa. 

Cožkoli mnozí jsau o počátku a založení země této a národu 
českého obšírně wypsali, ale aby který z nich o tom gruntowně a 
práwě sepsal, ještě až posawad nenalézám. Neb někteří hned po 
potopě, kteráž se za Noe po wšem swětě stala, Cechy w této krajině 
býti pokládají, jiní pak že by z CharwatiW pošli a od prwního wůdce 
swého Čecha jméno měli, prawí. Ale kdy a kterého času to jest se 
dalo, žádný z nich neoznamuje; než w tom se wšickni srownáwají, 
že krom Cechůw prwé w zemi této žádných jiných obywatelůw nebylo. 

I pro gruntownější toho wyhledání předkem a najprwé potřebí 
jest wěděti, že wšecky krajiny a národowé jména od prwních oby- 
watelůw neb spráwcí sobě daná mají, — jako od Izraele Izraelští a 
země izraelská, od Persy Perští a země perská, a tak i o jiných jest 



139 

rozuměti, — ale že jme'na takowá zemí, tudíž lidí i jiných wšech wěcí 
časem a léty rozličně se proměňují, jakož Strabo toho obšírně dotýká, 
prawě, že za jeho wěku mnozí národowé i jich jména zhynula. Též 
také i jiné příklady k tomu podobné mohly by se tuto připomnúti, ale 
pro krátkost jich zanechám, poněwadž i nyní to každý očitě může 
spatřiti, že znamenitý a prwní w swětě národ řecký za paměti téměř 
naší od Turka jest wyhlazen a země jich, jméno swé potratiwši, w 
jiné před šesti sty léty neslýchané, proměnila, to jest, že již ne země 
řecká ale turecká wňbec se jmenuje. 

A to wše tudy pochází, že pokolení lidské, jak mimo jiné žiwo- 
čichy sobě wolné jest a žádnému jinému stwoření poddáno není, tak 
žádostí přirozenau jsauc podjato, nikoli na swém přestati nechce, 
než wždy wíc a wíc míti žádá a wěci cizí mimo swé wlastní obli- 
buje: takž nemůž-li žádosti swé pokojně wyplniti, moci užíwá, kdež 
z toho wálky mezi lidmi powstáwají a tak i záhuba národůw neb 
smíšenice a skrze to proměnitedlnost jich se přihází. 

Ze pak w každé historii neb kronice ten pořádek zachowán býti 
má, aby to, což se píše, ne na básniwých rozpráwkách ale na samé 
prawdě grunt a základ swůj mělo, a ta že jinace wyhledati se ne- 
může než z pamětí těch, kteříž toho wěku žiwi jsauce, běhy a pří— 
pádnosti takowé nám wypsané jsau pozůstawili: protož aby prawda 
toho wšeho pořádně wyhledati se mohla, zwláště což se země této 
a prwních obywatelůw jejích dotyce, pokudž u znamenitých řeckých 
i latinských historikůw neb kronikářůw (kteříž toho času byli) se 
nachází, kratičce položím. A odtud potom k knížatům a králům, kte- 
říž národ tento český až do casůw našich postaupně sprawowali, 
přistaupím. A dále, což ku poznání náležitějšího býti poznám, buď 
o wálkách neb jiných činech a příhodách jich wedlé sepsání domá- 
cích kronikářůw, jakž jest se w prawdě dalo, bez pochlebenstwí 
oznámím. 

2. Z Wítání císaře Ferdinanda I. 1. 1558. 

Příprawy a příjezd. 

Když osmého dne měsíce Listopadu prwní a přední posel císař- 
ského příjezdu přišel k arciknížeti na hrad Pražský, urozený pán, pan 
Adam z Šternberka, nejwyšší komorník w králowstwí českém, okolo 
hodiny 14., a oznámil, že císař Ferdinand ráčil již wyjeti z Benešowa 
a že se ráčí zastawiti we wsi Jesenici dwě míle od Prahy okolo 
hodiny dwadcáté : dle té zpráwy arcikníže Ferdinand ihned poručil 
se sjeti knížatům, auředníkům zemským a radám JMCísaře wšechněm, 
též osobám stawu panského, aby se tu k přiwítání Jeho Welebnosti 
Císařské pána swého strojili; stawu pak rytířskému rozkázal se sjeti 
do pole nedaleko staré obory, kdež také sám arcikníže mezi ně wyjel 
a hnedky tu haufy jejich mustrowal, wedlé jednoho každého důstoj- 
nosti, hodnosti a auřadu jednomu každému ukázaw místo, jakým by 
pořádkem měli jeti proti císaři. 

Zatím w městech Pražských skrze trubače swoláni byli měšťané, 
a jeden každý hauf, kterýž wítati měl císaře, scházel se na jisté 
místo: purkmistrowé a rady wšech tří Pražských měst na staro- 



140 

městský rathauz, kdež také shromážděna pacholátka a panny w roz- 
dílná místa ; rektor učení Pražského s swým žákowstweni , též i 
administratorowé, konsistoriáni, farářowé a knězi z strany pod obojí 
do kolleje císaře Karta, jinak weliké, kdež se také starci scházeli; 
wdowy pak do kostela Matky Boží před Teynem; naposledy wšechno 
množstwí lidu mladého na rynku. Odkudž potom wšichni na uložená 
sobě od. arciknížete stanowiště a místa se rozcházeli, kdež příjezdu 
císařkého ocekáwati měli. 

Nejprwnější ze wšech na swé místo odešli mládenci a muži, 
kteří se pod zbroj a na wojnu hodili. A ti byli w trojím rozdílu. 
Prwní s dlauhými ručnicemi, a měli na sobě krátké župice jednostejné 
formy a barwy ěerwené, bílým premowáním po krajích, w prostředku 
i na rukáwích prošíwané, a na hlawách ěerwené klobauky s bílými 
pintami. Druzí byli we zbroji a w celém kyrysu a někteří w pancířích, 
majíce lebky na hlawách, a ti měli tesáky a meče- při bocích jako i 
prwní a w rukau české špičaté burdýře a řemdihy a jiní dlauhé 
německé oštěpy. A těch obojích bylo w poctu okolo 8000, kteří měli 
osmnácte fendrichů w a praporcůw jednostejné barwy. Třetí díl pě- 
šího lidu byl nápodobný oněm starým bojowníkům, kteří za času Jana 
Zižky i potom u Uhrůw slaužili a černé wojsko slauli. Těch bylo přes 
tisíc w prostém oděwu, majíce na sobě černé kukle a místo zbroje 
pawézy a železné cepy. 

Ti wšichni pořádně, w každém radě po šesti osobách, šli přes 
město s bubeníky a pištci branau Wyšehradskau až k sw. Pangra- 
cíiUu a tam na jedné rowině ti, kteříž we zbroji byli, čtwerhraným 
šikem, jako by se s nepřítelem potkali měli, se posta wili. Černí wo- 
jáci, nětco dále odšedše, sobě ležení zarazili na jednom welikém wršku 
a obehnali se wůkol pawézami jako nějakým ' walem anebo zdí tím 
spůsobem, jako se staří Cechowé ležící w poli zašancowati obyčej míwali. 

Když to pěší wojsko z města wytáhlo, tehdy milostný hauf pa- 
cholátek, wyšedše z staroměstského rathauzu šli pořádně na nowé 
město přes mostek na koňský trh a, přišedše téměř do prostředku 
jeho, tu kde kašna stojí, uhnuli se do té ulice k sw. Jindřichu, kdež 
jest andělská zahrada a tam se dwěma řady postawili w poctu půl- 
druhého tisíce, jeden každý oblečen jsauce w bílé košilky wyšíwané 
na obojcích, na rukáwích a zespod wůkol cerweným hedbáwím, cer- 
wenými pintami obwázáni , majíce w rukau ratolesti bušpánowé ze- 
lené aneb kytky zlatem i jinak ozdobené. Měli také i swé bubeníky 
a fendrichy téhož wěku a postawy, jako sami byli. K nimžto přidáno 
bylo pro ochranu a stráže 12 poctiwých měšťanů, kteříž wšak nemnoho 
wyšší byli než pacholata, a každý w ruce nesl malowanau berlu. 

Potom okolo 18. hodiny purkmistrowé a rady wšech tří měst 
Pražských, odíni jsauce w hřebičko wé damaškowé sukně dlauhé, šli 
po těch k swému stanowišti. A před nimi třidcet předních měšťanňw 
w rozdílném ale poctiwcm oděwu. Po jedné i druhé straně Šlo 60 
mladých jonákňw krásných a silných w tykyto wých sukničkách cer- 
wené a bílé barwy, pod klobauky též tykytowými a bílým peřím. Ale 
ti wšichni měli po lowcím oštěpu kromě toliko šesti, kteří nesli nebesa 
z aksamitu cerweného a bílého udělaná, zlatými bullemí welmi řeme- 
slně ozdobená. 



141 

Za senátory šli rektor učení Pražského, administrátoři s doktory, 
mistry, žákowstweni a kněžstwem strany pod obojí, jichžto wšechněch 
bylo téměř do 400 osob w černém poctiwém dlauhém oděwu, kromě 
toliko rektor a děkan universitatis neboližto A^eliké kolleje měli na sobě 
široké faldowané šarlatoAvé sukně, kteréž za casŮAV císaře Karla IV. 
udělány byly. A před nimi šlo dAvé pacholátek s stříbrnými berlami. 

Těmto wšechněm bylo místo ukázáno za koňskau branau, neda- 
leko od toho místa, kde se obyčejně k ptáku střílelo. 

Když se tito haufowé tak av městě spořádali a semotam na místa 
swá se rozcházeli, zatím arcikníže se avší swau jízdau proti císaři, 
panu otci swému, wyje*. Nejprwé přede wšemi, jakž obyčej, jeli čtyři 
trubači. Za nimi jel nejwyšší hejtman wšech jízdných haufiiw, pan 
-Ladislaw z Lobkowic, dworu w českém králowstwí maršálek, maje 
sobě přidáno po prawé ruce dwě osoby z stawu panského a po lewé dAvě 
z stawu rytířského. Za nimi jeli jízdní w každém gleidu po pěti dlau- 
hým řadem, jakž kteří předních pánůw králoA^stAW tolioto byli. Prwní 
hauf jízdných staršího i mladšího Henricha hrabat z Hartenšteina a pá- 
nůw z Plawna; druhý páninv a bratří p. Wiléma a p. Petra z Rožmberka; 
třetí p. Jana mladšího z rLobkoAvic, neJAť. purkrabí Pražského; ctwrtý 
Jana staršího z LobkoAvic, neJAvyššího hofmistra w křklowstwí če- 
ském; pátý p. Adama z Šternberka, neJAV. komorníka; šestý p. Jana z 
Waldšteina r nejw. sudího v ; sedmý p. Joachyma z Hradce, nejw. kanc- 
léře; osmý p. Joachyma Slika hraběte z Pozaunu a Holejce, presidenta 
komory české; deAvátý p. Jana staršího z Swamberka, neJAr. sudího 
dwořského; desátý p. Jana Bořity z Martinic, purkrabí Karlšteinského; 
jedenáctý p. Wolfa z WřesoA\ic, neJAvyššího písaře; dwanáctý podko- 
mořího; třináctý p. Bernarta Zehušického z NestajoAva, purkrabí Hradec- 
kého; čtrnáctý p. Oldřicha z Duban, hejtmana na hradu Pražském. 
Byli pak ještě mimo těch čtrnácti jiní haufoAvé pánůw a rytířňw če- 
ských, kterýchž se pro krátkost mlčením pomíjí. Nedaleko za těmi 
haufy jeli služebníci pánůw a rytířst\Fa, a za nimi byli wedeni po- 
A^odní koňoAvé Jeho Msti arciknížete Ferdinanda, přikrytí černým aksa- 
mitem. Po nich jeli edlknabowé na pěkných bohatě ladroAvaných ko- 
ních a jiní rejthaři z rozličných rodůV. A za nimi hned jel dAvňr 
arciknížete Ferdinanda s nemalým poetem hrabat, pánirw a rytířiíwl Po- 
tom opět 12 trubacňw a jeden bubeník, který na Avlaské bubny bubnoAval. 

U prostřed jel sám arcikníže na spanilém koni, maje okolo sebe 
množstAW lokaj ůw a drabantůw. Před ním jeli Hendrich mladší kníže 
z PlaAvna, hrabě z Turnu, hrabě z Hardecku a jiných Avíce páuíW 
ode dwora JMsti. Za ním pak jeli přední páni králowstAvj českého 
jedni za druhými po pěti. Nejposléze za Avšemi jeli Avesměs služeb- 
níci a pacholata panská ode dworu arciknížecího : tak že av šech spolu 
jízdných, předních, prostředních i posledních bylo okolo 5000. 

S tím poetem jízdy arcikníže AAyjel av cestu císaři, panu otci 
swému, z těch roAvin, které jsau blíže staré obory, nejprwé skrze hrad 
Pražský, potom přes Hradčany, odtud skrze menší město Pražské 
a přes most do starého města. Kdež jej nejpnvé potkalo starcův šedi- 
Avých na hlaAvě i bradě okolo tisíce, kteříž Avšickni odíni byli černým 
rauchem a na hlaAvách sAvých nesli Alence zelené a šli řádem z kol- 
leje weliké k Hradčanům, kdež jim místo k Avítání wykázáno bylo. 



142 

Potom potkat se arcikníže na welikém rynku staroměstském s 
wdowami, jichž bylo w počtu do osmi set; Kteréžto, wyšedše s ko- 
stela Panny Marie před Teynem, šly do města menšího Pražského, tu 
kdež jim místo k očekáwání na císaře bylo uloženo. Měly pak wše- 
chny téměř jednostejný oděw na sobě, pláště černé a bílé raušky a 
spuštěné fachy přes ramena až dolů, tak jakž podnes jeptišky a někdy 
wdowy stawu panského a rytířského se odíwají. 

Kteréžto když pominul a táhl swau cestau skrze nowé město 
Pražské k bráně města hory Wyšehradu, zatím wyšlo z rathauzu sta- 
roměstského okolo 2000 krásných panen s swými hejtmany w tykyto- 
wých sukničkách wišňowé barwy jim k ochraně a stráži přidanými. 
A ty wšechny panny dwěma dlauhými řady se postawily od kostela 
Panny Marie před Teynem až k kostelu sw. Michala. Jedna každá z 
nich měla čepec zlatý anebo hedwábný s okem zlatým, wěnec na hlawě 
a kytku w ruce z wonného kwítí, mantlík pěkný hedwábný kunami 
aneb soboly podšitý. Aniž mezi tím wším apparatem, kterýž se toho 
dne ku poctivosti příjezdu císařského w městech Pražských spatřiti 
mohl, bylo co k oku lidskému libějšího a krásnějšího jako ten kůr 
wýborných, poctiwých, stydliwých a pěkných panen. 

Přistrojili se také k tomu wítání Židé w swém powěrečném wíce 
nežli kratochwilném apparátu takowém: Z ulice swé židowské wy- 
nikše, nejprwé šlo třinácte mládencův w bílých perkytlích, kteřížto 
nesli welikau korauhew, na níž znamení a litery napsány byly jim 
samým toliko známé. Za nimi pacholata w bílém rauše, žalmy zpíwa- 
jíce rozličnými hlasy. Potom staří Židé w černých pláštích. Za těmi 
jedenácte kněží, z nichžto šest nesli drahá nebesa z šarlatu a zlata 
udělaná, jiní čtyři šli před nebesy, jeden pod nebesy nesa desatero 
Boží přikázaní na pergamene psané a w zlatohlaw obalené. Za těmi 
opět šli jiní kantoři, kteříž na rozdílné hlasy židowským jazykem 
zpíwali. Opět starší jejich do 40 w čubách liščích a kuních a za 
nimi žáci a školníci jejich w pláštích fíalowé barwy, majíce bílým 
zawitím zakuklené hlawy. Nejposléze šli mládenci w bílých košilích 
s obojky zlatem wyšíwanými. A w tom pořádku šli nejprwé na sta- 
roměstský rynek a odtud k mostu, kdež proti celnici na prawé straně 
se postawili. 

Mezitím arcikníže Ferdinand, wyjedauce s swau jízdau za bránu 
města hory Wyšehradu až za kostel sw. Pangrácia a nechawše po- 
zadu za sebau purkmistra a rad měst Pražských, též i wšeho wojska 
pěšího, na širokých polích zšikowal wšechny jízdné haufy, tak že se 
jako had na dýiku winuly, a byly jako k bitwě hotowy. A tím spů- 
sobem wedl je poznenáhla jako k bitwě wstříc Jeho Welebnosti Cí- 
sařské. A w tom, dostána nowin, že by již Jeho Welebnost Cská býti 
ráčil pod jedním wrchem u wsi Krče řečené, bez meškání koně swého 
zabodl a, nechaw jiných, aby po něm poznenáhla táhli, sám s některými 
hrabaty a předními dwořany swými proti JWsti pospíšil, a jak JWCská 
na wršku nad tau rowinau, kdežto jízda arciknížecí w swém ord- 
nunku stála, od něho spaťrín býti ráčil: nepomeškaw s koně swého 
skočil, k JWsti s odkrytau htawau pěšky šel, a tu přijda s welikau 
uctiwostí na kolena poklekl a, políbiwši ruku swau, JWsti ji podal, JWst 
wítaje a weselým obličejem radost swau z příjezdu JWsti na sobě uka- 



143 

zuje. Jehožto císař příwětiwě a otcowsky přijat a jakožto nejmilej- 
šího syna swého taskawau odpowědí odbyt. Po arciknížeti wítali cí- 
saře ti, ježto se byli s arciknížetem od jiných haufůw odtrhly, jimž 
také císař wšem dobrotiwě a ochotně děkowat. 

W tom arcikníže Karet, jenž byt s císařem přijet, bratr arcikní- 
žete Ferdinanda, s koně ssedt, políbením ruky a jeden druhého obje- 
tím spotu se s radostí wítali. Podobně také legáti a postowé králůw 
hispánského, englického, polského a někteří biskupowé a kdožkoliw 
z welikých pánůw, kteříž byli s císařem přijeli, s koní swých ssedše, 
arcikníže Ferdinanda s náležitau uctiwostí a políbením ruky po- 
zdrawowali. 

To když se stato, wšickni zase na koně sedali, a Ferdinand owšem 
s Karlem bratrem swýni zůstat při císaři, ty pak, ježto s ním byli a 
od jiných haufůw odjeli, zpátkem na swá místa odestat. 

Když pak se již táž wojska také k císaři pomatu přibližowata, 
nejprwé trubači arciknížecí a bubeníci s welikým hřmotem a htukem 
císaře přiwítali, potom jízdní téhož arciknížete jedni po druhých z 
krátkých ručnic wystřelili a potom táhli předse swým šikem a císaře 
stojícího s komonstwem swým s odkrytím a naktoněním htaw swých 
wůkot objeli s welikým císaře a jiných wšech, kteří s ním byli, po- 
diwením. Císař, aby je tím lépe spatřiti moht, odjet od swého haufu 
a přijew k ním blíže, s obzwtáštní rozkoší na ně se díwat téměř na 
půtdruhé hodiny, až ho i poslední haufowé wší té jízdy pominuty. 
Odtud táhli wšichni k Wyšehradu, mezi nimiž jízda arciknížecí napřed 
jeta a za ní dwůr a komonstwo císařské. 

Kratochvíle. 

Nazejtří potom okolo 24. hodiny set císař s arciknížaty syny 
swými, též jinými pány, do zahrady a lusthauzu, kterýž jest při zámku, 
a tu na stolici ztatohtawem obestřené sedě, u přítomnosti týchž sy- 
nůw swých, též welikého množstwí předních pánůw a dwořanůw 
swých na jedno welmi kratochwilné a předtím nikdy newídané diwadto 
s welikau rozkoší se díwat. 

Postaweni byli wně na rowině dwě welmi wysoké wěže a na 
těch obau byli trubači a bubeníci arciknížecí, kteří, jakž císaře za- 
hlídli, tak ihned ku poctiwosti jemu weseté traubení a bubnowání pro- 
wozowati počali. Mezi těmi wěžmi u prostřed státa weliká hora ku 
podobenstwí prawé a přirozené skaty welmi řemeslně a důwtipně udě- 
taná, pod nížto mnoho byto skryto ohůůw. A na wrchu též skaty spa- 
třowat se Jupiter až do pásu, jako by se w powětří wznášet. Toho 
aby wybojowali a s té skaty dotů swrhli, wyšto pět náramně weli- 
kých obrůw, kteří znenáhta welikýni krokem k té skále jeden za 
druhým kráčet, a každý z nich nést na ramenau weliký kámen místo 
zbraně. A přišedše až k té skále, lézti na ni chtěli. Kteréžto Jupiter 
uzřew pod skátau státi a se na ni lézti pokaušeti, ihned po tenkém 
drátu nebo nitce spustit oheň na ně jako nějaký paprštek; jako by k 
nim hrom udeřit, na zem je porazit a w tom skála se roztrhši, ne bez 
welikého strachu a uleknutí lidí přistojících, wydata z sebe hrozné 
hromobití a bteyskání prawému nápodobné, wywrhši z sebe mnoho 



144 

trubiček a kaulí ohněm hořících , létajících nahoru w powětří dosti 
daleko wfikol, ne bez škody těch, kteří se díwali, z nichžto některým 
brady jiným pak šaty ten oheň spálit. W tom ukázalo se dewět osob 
welmi hrozných, jako by zlí duchowé anebo ďáblowé byli, kterýmžto 
z očí, chřípí, z uší a z aust oheň plápolal. A ti obry na zemi po- 
ražené do pekla táhli, z jichžto krwe potom zrodily se opice, kteréž 
diwné hry skoky swými prowozowaly, jednak oheň wyhazowaly na ty, 
jenž blízko nich stáli, a jiného mnoho směšného a potworného pro- 
wozowaly. 

Potom, když ta hora ohněm téměř shořela, wyjelo z jakéhos lísku 
osm rejtharftw sedících na koních strojených a oblečených w šatech 
rozdílné barwy a dobře opatřených předními i zadními plechy, pan- 
cíři, lebkami, dřewci a ručnicemi. Ti dwa a dwa jedni po druhých 
spolu se poteykali. Dřewce jejich, mecowé a lebky oheň z sebe wy- 
dáwali; koním také z uší, ocí a chřípí hrozný oheň plápolal. Diwné 
to bylo jejich potýkání; nebo, polámawše ohniwé dřewce a meče, 
sáhli k ručnicím a jeden k druhému střílel s welikým hřmotem a sra- 
žením w hromadu těch swých nastrojených koní. K nim přistaupili 
z téhož lísku někteří pěší kratochwilným spůsobem zbrojí, štítem a 
mečem bojující, jichžto lebky a špice mecowé také ohněm plápolaly. 
A ti s welikau křepkostí swými štíty točíce, zdáli se, jako by oheň 
metali , a přitom obyčejem mauřeninským tanec wedauce, semotam 
proskakowali. 

XXX1L 
Prokop Lupác z Hlawačow. 

Syn M. Jana Lupáce, konšela Pražského. Studia swá 
konal na wysokých školách Pražských*, léta 1560 dne 1. Rijna 
powýšen byl za mistra filosofie. Pobyw některý čas w Nimburce 
jakožto rektor školy tamní, powolán byl na universitu, kdež 
cell, jak se zdá, o historii. L. 1562 dostal list erbowní, aby 
se mohl psáti „z Hlawačowa." W 1. 15 66 a 1567 byl dě- 
kanem fakulty filosofické. L. 1569 dal wšak universitě wý- 
host a odebral se do Domažlic za radního, w kterémžto úřadě 
setrwal až do smrti. Psal wětším dílem latinsky. Hlawní spis 
jeho jest kalendář historický (w Praze 1584). Česky sepsal 
Historii o císaři Karlowi toho jména Ctwrtém, 
kteráž podwakrát wydána byla w Praze, totiž 1. 1584 a po- 
druhé od W. Hanky k pětistaleté slawnosti university Pražské 
1. 1848. Lupáč zemřel dne 5. Dubna 1587 a pochowán byl 
w děkanském kostele Domažlickém. 

Smrt krále Jana. 

Léta P. 1346 Jan král český dle příbuzenstwí táh* v s welikým 
množstwím wátečného i jízdného i pěšího lídu ; kterýž w Cechách i w 



145 

Němcích sebral, do Frankreychu na pomoc Filipowi Valesioui toho 
jména šestému králi franskému proti Edwardowi toho jména třetímu 
králi englickému. Za p říci n au pak jakési zpaury a nepoddanosti Pa- 
řížských proti wrchnosti on král Jan a Karel syn jeho, již wolený král 
Římský, přijeli jsau do Paříže s pěti sty rejtharůw. Obywatelé a mě- 
šťané bauřiti se počali a to proto, že hejtman králowský, město Paříž 
proti autokňm nepřátel, jenž do Frankreichu wtrhli, baštami a nowým 
dílem ohrazuje a opatruje, i některá stawení, nic méně i domy sau- 
sedské k tomu připoj o wal. I poručiwše král Jan a Karel hejtmanu, 
aby od toho díla přestal, započaté zlé w nebytí doma krále írán- 
ského swau přítomností a rozšafnau opatrností přetrhli. 

Potom pak w sobotu po památce sw. Bartoloměje apoštola Páně, 
když u Kresciaku se bitwa mezi těma dwěnia králi začala a králi 
Janowi oznámeno, že již Franští na útěk se dáwají, i aby pro zacho- 
wání swého žiwota, poněwadž by byl owšem newidomý a zraku zba- 
wený, též sám, na jehožto by zdrawí jakožto pána a krále českého 
králowstwí české jako zawěšeno bylo, pro bezpečnost poodstaupil, 
raděno: k tomu nabízejícímu zmužile odpowěděl, řka: „Tohoť Bůh dá 
nebude, aby král český z boje utíkal; nýbrž dnes já — to wězte a 
tomu wěřte — buď hrdinsky a statečně wítězem zůstanu anebo sla- 
wnau smrtí, jsa tuto zabit, po králowsku padnu a umru. Protož 
weďte mne tu, kdež nejwětší bitwa se drží; wšak Karla syna mého 
pilně šetřte. Pán Bůh s námi." To sedě na koni powěděw a swé 
kopí maje sobě od swých naprawené, mezi nepřátely, kdež se nej- 
walněji potýkali, se dostal, a w prwním šiku a mezi nejpřednějšími 
bojuje a jsa wíce než jednau od sobě protiwných smrtedlně postřelen 
a tak s swého koně spad, udatně žiwot swňj dokonal. S týmž krá- 
lem s jeho strany tu též statečně a hrdinsky se potýkajíce, zbiti jsau 
hrabě z Blauzu, hrabě z Ulmu, pan Jindřich syn wysoce urozeného 
pana Petra z Rožmberka, pan Heřman z Milčína a pan Jan syn páně 
Jindřichů z Lichtenberka, a z stawu rytířského do padesáti, jichžto 
twářnosti a erby w Lucemburku na mramoru wytesané se spatřují. 

Ale Karel, jsa w též bitwě třemi ranami raněn a snažnými pro- 
sbami panůw některých swých z Cech přemožen a jako wybojowán, 
aby swého zdrawí, welmi milého a drahého klenotu, ušetřil jakožto 
pán a král český dědičný, zwláště poněwadž by pana otce nejmilej- 
šího tu ztratil; nad to wýš, že z osudu a uložení Božího štěstí wá- 
lečné i wítězstwí se welmi hrubě k Engličanům schýlilo a nawážiio: 
těmi příčinami jsa hnut, do jednoho kláštera, jejž Riscamp po fransku 
jmenují, se jest dostal. 

Po té bitwě, kteráž prwního dne až do několika hodin na noc 
a i druhý den trwala, z rozkazu krále englického počteni jsau ti 
wšickni, kteřížto s strany krále franského w tom boji padli, a nale- 
zeno jest w počtu jedenáct knížat, osmdesát korúhewných pánňw, 
tisíc dwě stě stawu rytířského, jiného pak lidu okolo třidceti tisíc. A 
tak ti, kteříž jsau byli přednější a znamenitější, jsau z englického krále 
rozkazu tu w blíže příležících městech poctiwě a křesťansky pocho- 
wáni. S strany pak těla krále Jana, to mezi zbitými nalezeno, a po- 
ctiwě, jakž na tak wznešeného a udatného krále náleželo, ozdobené 
englický král k Karlo wi synu s žalostí, pláčem i* slzami je odeslal, 

10 



146 

s tím doložením ano i oswědčením, že ne silau a statečností jeho 
lidu, ale same'ho toliko Pána Boha mocí a propůjčením jest tolik krá- 
lůw — Filipa íránského, Jana českého, Karla Římského krále wojsko — 
od wojska mnohem w počtu menšího poraženo. Totéž tělo dle Karlowa 
rozkázaní jest wezeno do Lucemburka města a tu w klášteře, kdež 
jsau bratří rádu sw. Benedikta, slawně pohřbeno. Jakož pak i za ži- 
wobytí swého byl toho on král Jan žádostiw a častokrát říkáwal, že 
w Cechách neumře ale w Lucemburku pochowán bude. 

XXXIII. 
Pawel Kristián z Koldína na Martinicíoli. 

Pawel Kristián narodil se w Klatowech 1. 1530. Wzdělání 
swého nabyl na učení Pražském, kdež se 1. 15 50 stal baka- 
lářem, 1. 1552 mistrem swobodných umění. L. 1557 dostal 
list erbowní, aby se mohl psáti „z Koldína." Od 1. 1558 do 
1562 byl professorem, 1. 1561 děkanem fakulty filosofické. 
Wystaupiw z professorstwí , stal se po Matěji Bydžowském z 
Aventina kancléřem, později senátorem starého města Pražského. 
Zemřel dne 10. Ledna 1589. Koldín náleží mezi nejpřednější 
práwníky wěku swého. Práwa městská od Brikcího z Zlicka 
poprwé w jedno sepsaná, pro jichž některé úchylky od zří- 
zení zemského mnohé nesnáze pošly, wnowě spořádal, načež 
1. 15 79 císaři Rudolfowi II. podána a od něho stwrzena byla. 
Z této rozsáhlé knihy práw učinil Koldín summowní wýtah s 
wypuštěním jmenowitě průpowědí latinských mnohonásobně do 
textu hlawního wplétaných (1579). Podobný wýtah udělal 1. 
1582 i ze zřízení zemského. Koldín jazyk práwnický přiwedl 
na nejwyšší stupeň dokonalosti: z potomních práwníkůw nikdo 
se jemu newrownal. Ale nejen w tomto oboru, než i w bá- 
snictwí latinském proslul Koldín, jsa audem básnické společ- 
nosti (jsodalitas literaria), kteráž od Jana Hodějowského z Ho- 
dějowa zwláště pro zwelebení poesie duchowní založena byla a 
pod ochranau cis. Rudolfa II. nejen po Cechách a Morawě, 
alebrž až po Uhrách a Charwatsku se rozšířila. Když 1. 1563 
Koldín do stawu manželského wstaupil, podalo mu přání swé 
dwanáct spoluaudůw latinskými weršemi we zwláštní knížku 
sebrané. Po smrli památku jeho oslawil podobným spůsobera 
Petr Codicillus z Tulechowa. 



147 
O sepsání práw Justiiiianowýcli. 

(Z přípisu cis. Rudolfowi II. na práwa městská.) 

Když wšemohúcí Pán Bůh, stwořitel a mocný spráwce wšech 
wěcí, onomu pobožnému Římskému císaři jménem Justinianowi (kte- 
rýž w létu pětistém a dwadcátém pátém od narození z Panny Marie 
Pána Jezu Krista spasitele lidského pokolení na stolici Římského cí- 
sařstwí a důstojenstwí dosedl) slawné wítězstwí nad mnohými úhla- 
wními té Římské monarchie i jeho nepřátely a odporníky dáti ráčil, 
tak že již wšickni, jsauce náramné přestrašeni a jako zděšeni i welice 
zemdleni, nesměli jsau a nemohli proti též monarchii i tomu mocnému 
císaři nic před sebe buď wátečným spňsobem aneb jinak na odpor 
bráti, a již žádných nenadálých wpádňw a škodných sjezdůw a pře- 
kážek obáwati se nebylo: i takowého šťastně zdařilého a slawného 
wítězstwí nad ukrutnými a krwawými nepřátely sobě od Pána Boha 
propůjčeného jsa ten pobožný císař Justinian welice wděcen, jeho 
Božské milosti díky ustawicně z toho činit i náramně se těšil. A maje 
tak sobě pokoj žádostiwý před nepřátely spůsobený, nato se dále s 
welikau snažností oddal, že mnohá krásná a ozdobná i znemenitá sta- 
wení w rozličných a rozdílných místech na panstwích swých weli- 
kými náklady (nic jich nelitujíc) wyzdwihnauti a ustawěti dal. Zwlá- 
ště a předně ten swaté Sophiae (totiž maudrosti Boží, jenž jest Pán 
náš Jezus Kristus jediný Boha žiwého syn) slawný a přespanilý chrám 
po wypálení a wyhoření jeho w městě Konstantinopoli zase ozdobně 
a nákladně sprawil. Mnohé také k okrase a pewnosti toho města wěže, 
ano i nemalý počet domůw a příbytkůw oddaných wdowám, sirotkům 
i jiným lidem zbožným k bydlení pro ochranu a opatření jejich wy- 
stawěl. Wšak aby natom císařské welebnosti dosti býti mělo , při 
něm se to nesnášelo, nýbrž že wýše a wlastně wšechněm císařům 
Římským přináleží a přísluší, aby swé wěrné poddané netoliko w 
cas wálek a nepokojůw před nepřátely a škůdci jejich obhajowali a 
zastáwali, ale také nato myslili i snažnau péci o to měli, jak by 
mezi týmiž poddanými we wšech zemích a krajinách w cas pokoje 
sprawedlnost, swornost a láska i jiné chwalitebné ctnosti, též dobří 
mrawowé a šlechetná obcowání se zachowati a zdržeti, ano ustawicně 
růsti a rozmáhati i stwrditi mohly: wzal jest před sebe ten dobrý a 
slawný císař z obzwláštního od Pána Boha wšemohúcího (jenž jest 
počátek i konec wšeho dobrého) k tomu srdce jeho (jakž králůw i 
jiných wšech wrchností, podlé písma z Ducha swatého wyswědcení, 
w rukau Božích postawena jsau) naklonění a úmyslu i wůle též 
chtíce obrácení, a takowému pobožnému toho pána a císaře předsewzetí 
od jeho swaté Božské milosti požehnání, že jest wšecka práwa, kte- 
ráž na panstwích Římské monarchie hned od začátku jejího i toho 
času při saudech a rozeznáwání lidských sprawedlností w užíwání 
byla, — jichžto kněh samých dosti welikých přes dwa tisíce a práw 
pak aneb regulí nesmírný a nesčíslný počet se nacházel, ješto možná 
ani podobná téměř wěc nebyla, aby takowá nemírná nescíslnost těch 
práw a snad i w sobě některých odporných k jakému pohodlí a plat- 
nosti lidem slaužiti mohla, poněwadž by žádný za žiwota swého jich 
snad jednau dobře přečísti, nadto pak w paměti obdržeti i platně k 

10* 



148 

užitku obrátiti mohl, — je pro snadší a lepší týmž práwům wyrozu- 
mění, ano také jieh požitecnější též pohodlnější při saudech k wy- 
hledáwání sprawedlností lidských užíwání w skrownější a mnohem 
menší počet sebrati i w lepší rozum sepsati dat lidem rozumným a 
znamenitě učeným i w práwích welmi zběhlýin ., kteréž při swém 
dworu (jakž císařowé a potentátowé to ciníwati a zachowáwati ráčí) 
toho času jest měl. A předně Triboniana, muže wysoce učeného, 
kterýž quaesitorem, to jest najwyšším a najpřednějším auředníkem a 
spráwcím nade wšemi spráwami a důchody po panstwích Římských 
ano i kancléřem, jakž někteří píší, ustanowen byl. Jemu, též Theo- 
filowi a jiným lidem w práwích welmi zběhlým poručení obzwláštní 
učinil, aby ze wšech těch práw tak welikého a nesčíslného^ poctu je- 
jich toliko potřebnější a podstatnější práwa, kteráž by k wyhledání a 
rozeznání sprawedlností lidských dostatečná a platná byla, ano i uži- 
tečně a potřebně slaužiti mohla, w jistau a kratší formu sberauce, to 
jest in certam methodum uwedli. W čemž oni jakožto rozumní a po- 
wolní uposlechše císaře a pána swého, tak jsau učinili a několikerý 
knihy týchž práw sepsawše, jedny Pandectas, jinak Digestořům, druhé 
Codicem, třetí Institutiones aneb Compendium totius juris, k tomu 
Novellas jinak Authenticas nazwali, a témuž Justinianowi pánu swému 
jakožto císaři Římskému, kterémuž nad řádem a práwem i nad každau 
lidskau sprawedlností, také wšelikými dobrými zwyklostmi a chwali- 
tebnými obyčeji ruku ochrannau držeti a toho obhajowati náleželo, 
jsau podali i oddali. Kdež pak týž Justinian jakožto císař Římský a 
pán křesťanský takowau jejich práci hodnau i k spráwám w obcech 
welmi požitecnau býti uznaw a usaudiw i také schwáliw, těch práw 
již tak w skrowný počet sebraných a w jistau i w krátkau formu 
uwedených, z moci swého důstojenstwí císařského jest potwrdit a je 
po wšem panstwí swém Římském wšechněm, aby se podlé nich řídili 
a sprawowali i saudowé činili, wůbec wydáwaje a předmluwu na 
jednu týchž práw knihu čině, o císařské důstojnosti a powinnosti 
slowy chwalitebnými a wší wážnosti hodnými takto položil a napsal : 
Imperatoriam majestátem non solum armis decoratam, sed etiam legi- 
bus oportet esse armatam, ut utrumque tempus, et bellorum et pacis, 
recte possit gubernari. To jest: Císař netoliko zbrojí aneb potřebami 
k wálce příležejícími ozdoben a okrášlen, ale i práwy jako zbrojným 
oděním ohrazen a opatřen býti má, aby obojí čas, jak wálky tak i 
pokoje, dobře, příhodně i také náležitě říditi a sprawowati mohl. 
Těmi pak práwy Římskými, skrze bedliwé často jméno waného Justi- 
niana císaře opatrowání a nařízení ustanowenými i wůbec wydanými, 
již ode wšeho křesťanstwa přijatými, wýše než tisíc let wšeckna téměř 
králowstwí křesťanstwa při rozeznání a obhájení sprawedlnosti jednoho 
každého, jak bohatého tak chudého, se řídily a sprawowaly a posa- 
wad ještě sprawují. Ackoliw některé země swá obzwláštní nařízení 
sobe jsau ustanowily, ale ta wšeckna ne odjinud nežli z těch práw 
císařských a obecních pocházela a jako z jediné studnice z nich se 
wážila a brala, aniž co sprawedliwějšího a gruntownějšího mimo ty 
obecní práwa wymysliti a najíti se může, lec že by chtěl někdo toliko 
w zausmyslné odpory bezpotíebně se dáwati a jiné i sebe daremně a 
neužitečně zanepraždňowati. 



149 

Z práw městských. 

O sprawedlnosti a práwu. 

Práwo na sprawedlnosti založeno jest a od ní začátek swého 
jména má; jinak práwem wlastně slauti nemůže. 

Sprawedlnost pak jest ustawičná a neměnící se wňle, kteráž 
jednomu každému uděluje toho práwa, jakéž komu náleží. 

Práwo jest umění a rozeznání sprawedliwého od nesprawe- 
dliwého, učíc jednoho každého ? čeho se má přidržeti a čeho zase 
wystříhati. 

Záleží pak umění práw na tomto trém: předně ctně a šlechetně žiwu 
býti; druhé bližnímu w ničem neubližowati ; třetí, čím komu kdo spra- 
wedliwě powinnowat jest, toho aby jemu sám od sebe udělowal. 

Dělí se práwo na dwé, totiž na práwo obecné, kteréž se wůbec 
na wšeckny, a na práwo obzwláštní, kteréž se toliko některých osob 
wlastně dotyce a na jisté krajiny aneb města obzwláštně wztahuje. 

Práwo óTSecné zawírá w sobě powinnost w auřadech postawe- 
ných, též wšeckna práwa císařská. 

Pod jménem pak práwa obzwláštního zawírá se předkem práwo 
přirozené a práwo městské. 

Přirozené práwo jest, k čemuž přirození netoliko číowěka ale 
wšecky žiwotčichy nakloňuje a wede, jako aby dobrodincům swým 
dobrým se odplacowali a k těm podobné wěci; druhé, práwo wšech 
národůw, to jest, kteréhož wšickni lidé po wšem swětě užíwají, jako 
postům a legátům neubližowati a, což komu se dí, tomu dosti činiti. 

Naposledy práwo městské, což sobě některé město neb krajina 
některá za práwo ustanowí^ jak by se jedni k druhým we wšech wě- 
cech chowati měli. 

Mimo ty rozdíly práwa jest také práwo zwyklosti. A při tom 
se má šetřiti, aby nebylo proti sprawedlnosti a dobrým mrawům, a 
místo má w těch wěcech a případnostech, které práwy psanými wy- 
sloweny nejsau. 

powiímosteoli koiišelůw. 

Každý konšel powinen jest purkmistra poslušen býti. 

Purkmistr k konšelům při wzkládání na ně prací rownost a roz- 
šafnost má z a chowati. 

Konšel bez poručení purkmistra w radě k straně ani s jiným 
žádným nemluw, ani bez opowědi z rady a bez powolení purkmistra 
z rathauzu nechoď. 

Konšelé, potknauce se slowy, z rady nechoďte leč w mír 
uwedení. 

Konšel tajnost rady chowej, by potom z auřadu propuštěn byl, 
a to pod ztracením hrdla. 

Konšelé k sobě upřímnost bez ošemetnosti zachowati mají a w 
těžkostech, které by se na ně walily, opauštěti se nemají. 

Konšel na ublížení sprawedlnosti jedné strany od druhé darůw 
bráti nemá. 



150 

Konšelé s lidmi newážnými obecenstwí míti a řadowati nemají. 

Konšelé se wší pilností stran mluwení a průwodůw i wšelikého 
wznášení pozorowati mají. 

Konše* po wyslyšení stran žádné straně naučení a weystrahy 
nedáwej pod ztracením hrdla. A kde se kterého konšela dotyce, ten 
z saudu wywstaň. 

Každý konšel při oděwu má wážnost držeti a šatňw obdýlných 
užíwati. 

Konšelé a wšickni přísežní, kteříž jiné saudí, práwa dobré a sta- 
robylé pořádky i obyčeje znáti, jim se učiti a je uměti mají; neb 
hanba jest neuměti a neznáti toho práwa, kterýmž jiné rozeznáwáš. 

Konšelé k řemeslníkům a obchodníkům často přihlídati mají, aby 
obchodem swým lidí mimo slušnost a sprawedlnost neobtěžowali, a ti, 
kteří tunné a slané zboží nám prodáwají, aby hodné a ne shnilé aneb 
sfalšowané prodáwali, lidí neoklamáwali a netráwili. 

Konšelé, město a w něm obywatelé zwláště chudí aby nedostat- 
kňw, pokudž býti může, při mase, chlebu a piwu netrpěli, opatrowati, 
powalece a zahaleče, žebráky a chodce bezbožné wyzdwihowati a 
z měst hnáti mají. 

Konšelé dwa každého dne pátečního k wězííům pohlídejte a o 
jich zawinění w radě zpráwu čiňte. 

Také k pekařům často dohlídejte. 

Saudcowé, práci Božskau na sobě nesauce, wůle Boží a dobrého 
swědomí, kteréž jim při smrti i w den saudný za swědka bude, šetřiti 
a swých nálezůw zastáwati, nestydíce se za ně, mají. 

XXXIV. 
Jan Mirotický. 

Dle spůsobu w šestnáctém století u nás obyčejného, že 
mužowé učení, zanechawše wlastního příjmení rodinného, po 
otčině swé se zwali, sauditi lze, že Jan w skutku byl rodič 
z Mirotic. Žil wšak w Kroměžíři po 30 let, tak že docela 
zdomácněl na Morawě. Chwalitebná jest náchylnost jeho k při- 
jaté otčině. „Aby, prý, se nezdál mezi nimi, w té krajině tak 
drahně let ztráwiw, nadarmo chleba jísti a žádného znamení 
wděčnosti na sobě ukázati:" proto zwláště na zřeteli měl oby- 
watelé morawské při skládání spisůw swých. Máme od něho 
dwě díla: O začátku panowání tureckého a o jejich 
sprawowání a zachowáwání zřízenosti wojenské (seps. 15 72, 
wyt. 15 76 w Olomauci) a Obyčeje, práwa, řády anebo 
zwyklosti wšech národů w (1579 w Olomauci). Obě pře- 
ložena jsau z latiny 5 w druhém pak část o Čechách a o Morawě 
samostatně wzdělána. 



151 

Z obyčej ňw w.sech národůw. 

stawích a obyčejích w říši německé. 

Nyní wšeliký spňsob (lidu) w Němcích we felwerý řád neb staw 
rozdělen jest. 

Nejprwnější staw jest knězi tak swětských jako i mnichňw řehol- 
ních. Obojí z nich jsau welikými a hojnými důchody a platy opatřeni 
a od jiných jsau u weliké wážnosti, netoliko proto, že Pánu Bohu 
wšemohaucímu obětují a k chwále swatých zpíwají, i také o duse 
péci mají, ale také proto, že písmům rozumějí a je wykládají a 
žiwot samotný wedau. Jedni každí mniši swého oděwu a to dosti 
slušného užíwají. Swětští knězi sukně nosí široké na wětšún díle 
barwy černé. Hlawu birýty neb klobauky wlněnými přikrýwají, ne- 
welmi wysokými ale na hlawě do uší dobře se držícími. Na krku, 
když wen z domu wycházejí, zawěšují sobě tkanici, někteří hedbáwnau 
a někteří wlněnau, toliko pro poctiwost. Na střewíce obúwají pantofle 
anebo trepky, kteréžto, když se domů nawracují, skládají. 

Druhý staw jest urozených. Ten stupeň jich mnoho obsahuje; 
neboř jsau knížata, jsau hrabata a páni korauhewní i nižšího stawu 
rytířstwo. Knížata netoliko důstojenstwím a wznešeností rodů, ale 
také i mocí jiné piewyšují, země a panstwí mají welmi široká; hra- 
bata a páni korauhewní i jiní urození, po krajinách jsauce rozptýleni, 
jako nějací kwítkowé mezi jinými se blýští aneb swítí. Ale to při 
stawu urozených za diwné se zdáti může, že i sama knížata a hra- 
bata císaři, kdyžkoli říšská potřena nastáwá, poslušenstwí jako pod- 
daní zachowáwají. Než rytířstwo prawí, že jsau z toho wyňati; lec 
z žoldu žádnému neslauží, ani poddaným swým slaužiti nedopauštějí, 
a wšak Římského císaře pánem a wrchním swým býti prawí a wy- 
znáwají. Smeyšlejí, že tudy zlehčuje se a nemále zmenšuje urozenost 
rodu jejich, když by s kupectwím anebo s nějakým řemeslem prac- 
ným zacházeli, kdy by manželku prostého řádu anebo nižšího sebe 
pojali, kdy by w cizích městech jako jiní měšťané bydleli. Oni majíce 
w nelibosti obcowání a wšelikau společnost s měštany, na zámcích 
a w pewnějších a nádhernějších staweních na horách, w lesích a w 
polích neb we wsech wystawených s celádkau swau wolně bydlejí. 
Někteří při knížecích anebo králowských dwořích se drží a na wojny 
se wydáwají; jiní z důchodů a z otcizny swé žiwi jsauce, doma 
trwají, wšak obyčejně mysliwost prowodí. K čemuž že oni sami 
swobodu mají wedlé starodáwního zwyku a dopuštění jim té swo- 
body, o to se zasazují; prostým lidem, zwláště zajíců, srn, kolauškň 
a jelenů mysliwost na některých místech pod wylaupením očí a na 
některých pod stětím hlawy jest zapowědína; než škodliwau zwěř 
každý lapiti swobodu má. Nadto sami urození nákladně hodují, roz- 
košně se odíwají, zlatem a stříbrem a rozličných barew hedbáwím, 
tak muži jako i ženy doma i jinde se ozdobují; s welikými haufy slu- 
žebníků chodí a krokem tak spanilým a wážným, že od jiného lidu 
prostého 7 hned jakž se spatří, mohau rozeznáni býti. Když opodál 
mají jíti, na koních jedau a ne pěšky chodí; nebo to za welmi lehkau 
wěc sobě pokládají a za pauhé znamení chudoby. Ale laupeže pro- 



152 

woditi, když jsau při nedostatku, se nestydí. Křiwdy učiněné zřídka 
práwem, než často, selberauc z towaryšstwa jízdu, železem a ohněm 
a laupežmi sobě naprawují a sebe mstí, a tudy ty, kteříž jim ublížili, 
dohánějí k dosti učinění. 

Následující staw třetí jest měšťanský, z nichž někteří toliko 
císaři jsau poddáni, někteří knížatům anebo prelátům duchowním. 
Kteří jsau císařští poddaní, mají mnohé swobody a obyčeje i řády, 
kterýchž téměř obecně užíwají; každý rok z měšťanů skrze hlasy 
auřad se wolí, kteříž s auřadem také i welikau moc mají. INa hrdle 
mají moc každého trestati, wšak tímto pořádkem: Jestliže jest z strany 
zlého aucinku činiti, sedí na saudu ti, kteréž město wywolilo. Tu 
obžalowaní swázáni přiwedeni býwají, tu žalobníkům i obžalowaných 
obráncům dopauští se mluwiti. Kteréž wyslyšíce, drží potaz anebo 
přimlauwají se, ne tak jakž práwa wyměřují, kterýchž neznají, ale 
jakž jim jejich rozum ukazuje a jakž jest zwyk sauditi, což se i we 
přech neútrpných zachowáwá; kromě že w takowých rozepřech může 
se k císaři odwoláno býti, w oněchno pak nemůže. W každém téměř 
císařském městě jsau dwojí měšťané, totiž rodu urozeného a rodu pro- 
stého. Kupectwí a werštatů prostí hledí. Urození (jenž se i šlech- 
ticowé jmenují) na swých otciznách a dňchodích dosti majíce, stawu 
rytířského následují. Kdy by který z prostého řádu, jsa bohatějším 
učiněn, se k nim přiměšowati a s nimi zároweií býti chtěl, odehnán 
hýwk. A z té příčiny již od dáwního času obojí ten staw w swém 
spňsobu trwá. Wšak spráwa obecní jim téměř společná jest a obojím 
se poraucí, aniž jim lid obecný slaužiti a nebo podmaněn býti se widí; 
jednoho každého statek w bezpečnosti jest i swoboda, bez ublížení 
práw, aby jak chtějí žiwi byli. Obecní sprawedlnost saudná po wší 
krajině od neučených se sprawuje. W jednom každém městě, a i w 
některých wesnícech také, dwanácte mužů w zachowalosti a pocti- 
wosti předních wywoleno býwá za saudce, nic toho nešetříc znají-li 
písma anebo jsau-li učení anebo nejsau. Ti auřad saudců z po- 
třeby podnikají, ačkoli záplaty anebo mzdy žádné zato neocekáwají, 
krom že jsau w poctiwosti. Toliko pro obecné dobré opustíce práce 
swé, w určitý cas saudy se zanepraždňují a přísahu činí wšickni, že 
jednomu každému sauditi chtějí, jakž by se jim widělo nejsprawedl- 
něji a nejlepěji. 

Měšťané mezi sebau welmi přátelsky a počestně žiwi jsau. Na 
místa obecná i také zwláštní sejdauce se kupci, hodují, hrají spolu, 
rozmlauwají, zřídka jeden druhého oklamáwají, zřídka se wadí. Kte- 
réhokoli času i na kterémkoli místě tak muži jako i ženy, potka- 
jíce se, wespolek k sobě poctiwost činí a sebe pozdrawují. Potrawy 
i oděwu wšedních dní téměř wšickni Němci welmi chaterného a pro- 
stého užíwají, w swtttky trochu úprawnějšího. Když dělají, čtyřikrát 
za den jídají a, když zahálejí, dwakrát. Oděw, kterýž muži oblácejí, 
obyčejně jest wlněný neb plátenný; ale obojích tak nejednostejný a 
rozličný i w křtaltu i w barwách, že zřídka jeden jako druhý w oděwu 
se nachází. Odjinad pošlé a nowé kroje neb křtalty šactwa nyní 
welmi oblibují, wlaské a francauzské obzwláštně, od kterých před 
nemnohými léty muži hubatých střewícň, s širokými a řezanými ru- 
káwy sukní a tkaných klobaukň, kterýmž birýty říkají, jsau dostali. 



153 

Nosíwali za mé paměti ještě špičaté střewíce, sukně krátké a auzké 
ocasaté kukly. Ale ta starožitná sprostnost nebo mírnost nyní na ženy 
přišla a ženám jest poručena. Ty, opustivše rozličné šlojíře neb 
rauchy, od kterých zawíjení prwé weliké hlawy sobě děláwaly, to- 
liko w jednom nyní se zawíjejí a sprostněji chodí. Zlato, stříbro a 
perly i naschwální při šactwu podolky rozličných zwířat drahými ko- 
žemi a hedbáwím premowané téměř docela jsau zawrhly. A co dím 
o dlauhých ocasích podolků šactwa, kteréžto lec při zemankách s 
těžkostí se kde wíce již spatřují? Dosti poctiwý nyní jest oděw ženský 
a dosti slušný neb křtaltowný. 

Při pohřbích a obětech nebo činění obědů za mrtwé černý oděw 
nosí; umrlých za třidceti dní plácí a mezi tím zádušné služby třikrát 
za ně činí, totiž nejprwnějšího dne, sedmého a pak třidcátého. K Bo- 
žím službám welmi náchylní jsau; žádného z řemeslníků není, kterýž 
by ráno, prwé nežli by dělati počal, do kostela nešel a při službě 
Boží nebyl. Služebníci a díwky k tomu od pánů aneb paní jako 
doháníni býwají. Za ohyzdnau wěc mají a za hodnau nemalého tre- 
stání, kdož z lenosti a z jiné daremné příčiny služeb Božích zane- 
dbáwají. Almužen mnoho rozdáwají. Téměř žádného města není, w 
kterém by žebrawých mnichů konwentů nebylo a chudých odjinud 
přišlých obecních hospod nebo špitálů. Chowají se také mládeneěkowé 
odrostlí, kteříž za přícinau učení z otcowských domů wyšedše, dobro- 
wolně sem i tam wandrují, atak mnoho jich druhdy w jednom městě 
býwá, že by se mohl podiwiti, cím se wychowáwají. Ti se od mě- 
šťanů z lásky chowají; strawu sobě, dům od domu zpíwajíce, wy- 
žebráwají a sic w hojnosti ji dostáwají, protože w kostelích a při 
knězích Božské služby zpíwají a k kněžstwí se cwicí. Dům obecný 
wedlé každé fary jeden jest, do kteréhož pro učení se poctiwým 
uměním tak tito jako i městští synowé scházejí. A ti, kdož je spra- 
wují a ucí, jsau muži neméně w ctnostech jako i w učení zkušení; 
ty, kteříž co zawiní a nepflně se ucí, metlami mrskají aneb slowy 
příkrými tresčí. 

Domowé lidští téměř wšickni jedněch druzí se dotýkající jsau, 
a wedlé množstwí měšťanů w ulice jsau wystaweni. Bohatí z ka- 
mene a wápna pyšně stawějí, chudí toliko z hlíny a z dříwí nížeji, 
wšak křidlicí cihelnau aneb kamennau stawení swá obojí přikrýwají: 
pro křtalty čili pro nebezpecenstwí ohně, toho nemohu jistiti. W saské 
zemi i na mnohých jiných místech hoblowanými dešticemi přikrýwají, 
a protož města newelmi křtaltowná se spatřují a z strany ohně jsau 
nebezpečnější. Ulice na wětším díle jsau skřemenitým kamenem dlá- 
žděné. Brány anebo weychodowé z měst wysokými wěžemi jsau na- 
znamenáni, na kterýchž denní strážní, kd)i; jízdní k městu se přibli- 
žují, trubau je ohlašují, aby ti, kteříž důle bran opatrují, tím byli na- 
pomenuti a jich lépe opatrowali. Města obyčejně od přirození i také 
mistrowsky jsau ohrazená anebo při hlubokých a wírowatých řekách 
anebo na wrších postawená. Která w rowinách leží, ta jsau zdmi, 
příkopami a waly nedobytými, wěžemi a baštami nesčíslnými ohrazená, 
jenž jako z země wykaukají. Jsau také mnohých měst pole neb rolí 
wňkol ležící příkopami hlubokými obehnaná, že od cizích plundro- 
waní jsau bezpečná. 



164 

Nejposlednější staw jest těch, jenž w pólech, po wesnicech a 
po dwořích bydlejí a kteříž ty pole wohí, a z té příčiny sedláci anebo 
wesňáci slowau, a kdy by se tomu wěřiti chtělo, dosti jest bídný 
a twrdý staw jejich. Saukromý od jiných jeden každý s čeledí a do- 
bytkem swým w pokoji žiw jest. Chalupy z hlíny a z dříwí trochu 
od země wyweyšené a domy slamau přikryté mají. Chléb režný, kaši 
owesnau anebo jiné waře za pokrm mají, wodu a syrowátku za 
nápoj. Sukně plátěnná, totiž kytle, dwa boty a klobauk barwený 
to jich šactwo. Lid wšelikého času bez odpočinutí pracowitý, neci- 
stotný. Do měst oblízce ležících na prodej nosí neb wozí, cožkoli tak 
z polí jako z dobytka užitku wezme, a tam zase sobě nakaupí, čeho- 
koli potřebuje; nebo, řemeslníků s sebau bydlejících žádných nemají. 
Do kostela, kterýž w jedné každé wsi obyčejně jeden mají, w den 
swátecní před polednem wšickni se scházejí a od kněze swého slowo 
Boží i služebnost mše slyší a po poledni pod lipau anebo w jiném 
obecném místě o swých wěcech rozmlauwají. Potom mladší, když jim 
pišťák na píšťalu píská, tancují a starší jdau do krčmy a pijí wíno. 

Bez bráně žádný z mužů mezi lidi nejde; meče k sobě připá- 
sané pro wšelikau příhodu nosí. Každá wes dwa nebo tři muže sobě 
wywolí, kteréž spráwcemi sedláků jmenují; ti swády i také smlauwy 
z strany kaupí mezi nimi narownáwají a jsau opatrowníci obce; wšak 
spráwcemi nejsau, ale pán jejich anebo ti, jenž od nich nařízeni 
býwají, kteříž hlaupým jménem šultysowé slowau. Pánům často w roce 
slauží neb robotují, obilí žnau a do stodol swážejí, drwa sekají, 
domy stawějí, příkopy kopají. 

Nic není, což by ubohý pracowitý lid jim dělati powinen býti 
se neprawil. Nic také není, když by mu co dělati rozkázáno bylo, aby 
se směl bez nebezpecenstwí swého z toho wymlauwati. Když pro- 
winí, těžce pokutowán býwá. Ale nic není tomu lidu twrdšího, než 
že rolí, kteréž mají, wětší díl' jejich není, ale těch, od kterýchž ji 
jistým dílem obilí na každý rok wyplacowati musejí. A takowíť jsau 
nyní obecné obycejowé Němců, a tím spůsobem žiwi jsau. 

XXXV. 
Pawel Worlicny. 

Pawel Worlicný, obycejněji Aquilinas zwaný, rodem byl 
z Hradce Králowé. Wykonaw studia swá na učení Pražském 
a staw se 1. 1546 bakalářem, odebral se do Prostějowa, kdež 
se usadil při tiskárně Jana Giinthera. Později stal se farářem 
p. o. w Kyjowě na statku Wojtěcha z Pernšteina. Umřel ku 
konci XVI. století roku posud neznámého. Nejwětší spis jeho 
jsau Flavia Josefa knihy sedmerý o wálce židowské, k nimžto 
přidán žiwolopis Josefůw, proti Appionowi knihy dwoje a o 
mučedlnictwí Machabejských knihy jedny (1553 w Prostějowě, 
1805 w Lewoci). Jazyk we spisu tomto není bez wad; ale, 
jakž Plácel dí, udělal skladatel jeho což mohl; nebylo-li pak 



- 155 

ke wšemu dostatečnosti, wždyt wfile dobrá a obecného dobrého 
žádostiwá byla. Kromě modliteb 1. 15 89 wydaných, ostatní 
spisowé Worličného směřowali k potřebám mládeže w jazyku 
latinském se zdokonalující a došli welikého rozšíření. Již 1. 
1550 wydal w Prostéjowě Regulas communes civilis vilae ho- 
neste instituend© ex comediis Terentii excerpt© , quibus additi 
šunt rytmi boěmici. L. 1558 wyšly od ného w Olomauci a 
béhem XVI. wěku wíce než jedenáctera wydání dočkaty. Cato- 
nis dislicha moralia enarratione boémica, též Dieta Gracise sa- 
pientum, item Mimi Publiani, omnia sermone boěmico reddita. 
Grammatika latinská českými wýklady od Worličného opatřená 
wyšla též několikrát. Skládal Worličný i básně latinské, pro 
kteréž přijat byl do společnosti básnické Jana Hodějowského. 
Zajímá wé jest porownati Worličného překlad distich Ca- 
tonowých s překladem starším ze XIV. století a s nowějším 
Am. Komenského. Pro ukázku stůj zde jedno dwauwerší we 
wšech třech přeloženích: 

Si Deus est animus, nobis ut carmina dieunt, 
Hic tibi prsecipue sit pura meiite colendus. 

Překlad nejstarší. 
Poněwadž jest wšemohucí 
Buoh na wěky wždy budúcí, 
Jakož písmo wšelijaké 
Swědcí, k tomu rozum také: 

Tolio slušie napřed ctíti, , 

Cistu myslí wždy chwáliti. 

Překlad Worličného. 
Poněwadž Buh jest mysl, jako písmo swédcí zřetedlné, 
Tehdy myslí cistau aby ho ctii, náleží předně. 

Překlad Komenského. 
Jestliže Bůh duch jest, jakž nám to písmo přináší, 
Máš tedy wždycky prawau jeho ctíti a chwáliti myslí. 

Z knéh o wálce židowské. 

Spálení obránili Jeruzalémského. 

Titus odjet do Anthonií, umíniw nazejtří ráno se wším woj- 
skem wytrhnauti a chrám wybojowati. Ale chrám Božím uložením již 
dáwno k ohni odsauzen byt, a již po časích wyšlých přišel uložený 
den, kterýžto byt desátý měsíce Srpna, w kterýžto také' prwé od krále 
Babylonského bytwypálen: od domácích wzal příčinu a počátek oheň. 
Neb když za malý čas po Titowu odjetí swárliwí odpočinuli, na Ří- 
many opět udeřili a strážní chrámu s hasícími oheň zewnitřního 



156 

chrámu wálku swedli, a ti Židy k utíkání přinutiwše, až k chrámu 
se dostali: tehdy nějaký z wojákůw, necekaje na žádného rozkaz, ani 
tak weliké nešlechetnosti se neosteychaje, ale wzbuzen jsa Božskau 
"jakausi prchliwosti, od spolutowaryše swého wyzdwížen jest a z ho- 
řícího stawení pochopiw oheň, do zlatého okna wstrcil, odkawadž 
k stawení při chrámu na půlnoční straně přístup byl. Když se pak 
plamen rozmohl, hodný křik té zhautay mezi Židy powstal a ku po- 
moci pospíchali, smeyslejíce, že již žiwotůw litowati nesluší ani audům 
howěti, ztratiwše to, pročež welmi opatrní býti se zdáli. Rychle pak 
to Titowi nějaký oznámil, a on (neb w stánku náhodau odpocíwal, 
jakž se od bitwy byl wrátil) wyskocil a k chrámu hned bral se, 
aby zabránil zapalowati, i wšickni po něm wůdcowé a za nimi hau- 
fowé, ulekše se. Křik pak a hřmot byl, když takowé wojsko bez po- 
řádku se bauřilo. Císař pak hlasem spolu i rukau bojujícím znamení 
dáwaje, oheň rozkazowal uhasiti; ale ani hlas jeho slyšán nebyl, 
protože uši jejich wětší křik byl zacpal, a na náwěští ruky nešetřili 
jiní pro boj jiní pro hněw. Prchliwosti pak těch, jenž do chrámu 
běželi, ani přikázaní ani hrození zastawiti nemohlo, ale kamž je wzte- 
klost wedla, brali se. W branách pak chrámowých tisknauce se, 
mnozí se wespolek pošlapowali, mnozí pak na hořící a kauřící-se 
ambity padajíce, totéž zlé, kteréž přemožení, trpěli. Když se pak do 
chrámu dostali, dělajíce se, jako by zbraňowání císařowa neslyšeli, je- 
den každý předcházejícího napomínal, aby zapalowal. Swárliwí pak 
již ku pomoci naděje žádné neměli, ale utíkání a mord po wšech mí- 
stech byl. Množstwí pak weliké lidu obecního nestatecné a nezbrojné, 
kdežkoli přistiženi jsú, mordo wáni byli, a při oltáři weliký počet 
mrtwých nashromážděn byl. Po stupních pak chrámowých i krew 
mnohá tekla, i těch těla, kteříž nahoře zamordowáni jsú, padala. 

Císař pak, když ani prchliwosti wzteklých wojákůw zdržeti ne- 
mohl a oheň se rozmáhal, do chrámu s spráwci jinými wšed a i swa- 
tyni chrámu i cožkoli tam bylo, spatřil, ty wěci zajisté, kteréž u cizích 
národůw nad powěst byly lepší, pod wychwalowání pak a domnění 
domácích ne menší. Když pak plamen ještě s žádné strany k wnitřním 
wěcem se nedostal, ani okolo wnitřního chrámu nic nehořelo , což 
bylo w prawdě: smeyšleje, že ještě zachowán býti může, i sám wy- 
skocil i wojákůw prositi, aby oheň uhasili, nepřestáwal. A Liberalisowi 
setníku jednomu z drabantů swých rozkázal, aby kyjem ty, jenž by 
neuposlechli, odháněl. Wzteklost pak wojákůw a k bitwě prchliwost 
jakási náhlá a nenáwist Zidňw i uctiwost k císaři i bránícího bázeň 
přemáhali. Mnohé tak wzbuzowala naděje k laupežím, jenž se domní- 
wali, že wnitř wšeckna místa penězy naplněna jsau; neb dwéře z zlata 
učiněné spatřowali. 'K tomu také nějaký woják z těch, jenž tam byli 
wešli, když císař k zabránění ohně běžel," oheň již byl pod weřeje 
dwéří podložil, a tedy rychle, když se plamen wnitř ukázal, i hejt- 
mane s císařem odešli, i stojícím wně zapalowati žádný nebránil. 
Chrám zajisté tím spňsobem proti wůli Titowě wypálen jest. Ale ač- 
koli někdo by smeyšlel, že welice ho želeti a plakati náleží, i jakožto 
díla nade wšeckna, o kterýchž jsme slyšeli anebo kteráž jsme widěli, 
nejdiwnějšího, tak s strany stawení jako welikosti, též také s strany 
nákladu při wšech wěcech a sláwy, kteráž z swatyní pocházela : wšak 



157 

welmi weliké z odsudu wezme potěšení, že jakožto žiwočichowé tak 
také díla a místa odsudu se uwarowati nemohau. Podiwí se také 
w tom běžícího času neproměnitedlnosti; neb i měsíc , jakž powědíno 
jest, i ten den zachowal, w kterýžto nejprwé od Babylonských chrám 
byl wypálen. A od prwního wystawení chrámu, kteréž Salamún král 
začal, až do tohoto wywrácení, kteréž se stalo druhého roku císařstwí 
Vespazianowa, tisíc sto třidceti počítají let a sedm měsíců w a dní 
patnácte. Od posledního pak, kteréž druhého léta králowstwí Cyrowa 
Aggeus učinil, až do wywrácení, kteréž za císařstwí Vespazianowa 
sneslo město, let 639 a dnů 45. 

Když se tedy chrám zapalowal, cožkoli také k rukám přišlo, 
bráno bylo, a mord byl nesčíslný těch, kteréž postihli. Aniž lítosti 
měli nad sešlým wěkem aneb uctiwost při čistotě: ale i děti i staří, 
duchowní i swětští, jednostejně mordowáni byli a wšelijaké lidi wá- 
tačná záhuba zšužowala, a kotící se spolu s odpírajícími zbiti sau. 
A oheň dále se rozmáhaje, s lkaním hynaucích třeštěl, a podlé wy- 
sokosti wrchu a hořícího díla welikosti mohl by někdo wěřiti, že 
wšeckno město hoří. 

Nad ten pak křik nic wětšího aneb hroznějšího wymyšleno býti 
nemůže ; neb i Římských haufůw zwuk byl i swárliwých zbrojí a 
ohněm obklíčených křik weliký, i lidu obecního k nepřátelóm utíkání 
s strachem i naříkání pro záhubu; s postawenými pak na wrchu také 
množstwí městské křičelo. Již tehdy mnozí hladem wyzáblí téměř umí- 
rajíce oči zawřewše, když oheň chrámowý uhlédali, k naříkaní moci 
a křiku nabyli. Zwučela pak i za řekau krajina ležící a hory okolo 
ležící těžší zwuk wydáwaly. Awšak zhauby byly odpornější a ne- 
snesitedlnější nežli hlučení; nebo wrch, na kterémž chrám byl, že s 
kořene hoří, někdo se domníwati mohl, když také se wšech stran 
plný ohně byl. Zdála se pak krew nad oheň hojnější býti a wíce 
zmordowaných nad mordéře, a wšeckna země mrtwými těly přikryta 
byla, a po mrtwých tělích chodíce wojáci, utíkající honili. Množstwí 
pak laupežnické potom, zahnawše Římany, do zewnitřního chrámu a 
odtud do města se dostalo. Lidu pak obecního což pozůstalo, do am- 
bitu zewnitřního utekli. Z knězi pak mnozí nejprw rožny, též také i 
stolice swé, kteréž z olowa učiněné byly, chápajíce, proti Římanóm 
za braň jich užíwali. Potom když nic neprospíwali a oheň se na ně 
wyrážel, wyšedše na zeď osmi loket zšíří, tam zůstáwali. Wšak dwa 
z urozených , mohauce k Římanóm ujíti a zachowáni býti anebo 
společný spůsob s jinými snášeti, sami od sebe do ohně wskočili 
a s chrámem spáleni sau: Meirus syn Belgy a Josef Daleů. Římané 
pak, uznáwajíce, že nadarmo od stawení okolo chrámu se zdržují, 
poněwadž chrám* již horal, Avšecko spolu zapálili, i což bylo am- 
bitůw pozůstalých i brány, kromě jedné na wýchodní straně a 
druhé na polední, ačkoli i ty také potom zkaženy, wywrátili. Nýbrž 
také truhly, i kteréž pokladnice slauly, zapálili, w kterýchž weliké 
množstwí bylo peněz a mnohá rauGha i jiné zboží a (ať krátce po- 
wím) wšeckno židowské shromážděné bohatstwí; nebo jeden každý 
z nejbohatších tam wšecken statek swůj snesl. Přišli pak také do 
toho, kterýž ještě pozůstáwal jeden ambit před chrámem, kamžto ute- 
kly z lidu obecného ženy, též i děti i wšeliké množstwí téměř na 



158 

šest tisícůw lidí. Ale prwé nežli jakau císař o těch weypowěd uči- 
nil aneb co hejtmanem rozkázal, hněwem rozpáleni jsauce wojáci, 
zapálili ambit, a tak se přihodilo, že mnozí z ohně wyskakujíce umí- 
rali, jiní w ohni uhořeli. Z tak welikého pak poetu žádný zachowán 
nebyl. Těm přícinau zahynutí nějaký falešný prorok byl, kterýž toho dne 
kázal w městě, že Bůh jim rozkazuje do chrámu wstaupiti, aby tam 
znamení zdrawí swého přijali. Neb mnozí od tyranůw tehdy zjednáni 
jsúce proroci, oznamowali lidu, aby ocekáwali Boží pomoci, aby tak 
neutíkali, a ti, jenž bez strachu a stráže pozůstáwali, aby nadějí zdr- 
žowáni byli. Rychle pak w odporných wěcech clowěk nawésti se 
dopustí ; jestliže by pak také wyswobození z nastáwajícího zlého 
zaslibowal ten, jenž oklamati hledí: z potřeby trpící wšecknu naději 
k tomu složí. 

XXXV4. 
Thadeáš Hájek (Neraicus) z Hájku. 

Thadeáš Hájek narodil se w Praze I. 1525. Otec jeho 
byl Wáclaw Hájek měšťan Pražský, jenž 1. 154 9 wydal w Pro- 
stéjowě spis řečený „ta bula bar barolectica", káraje w 
něm kazimluwy, které se do češtiny byly wtrausily. Thadeáš 
studia konal w rodišti swém pod proslulými professory Janem 
Hortensiem a Mikulášem Sudem ze Semanina (oba f 1557). 
Zwlášlní zalíbení měl w mathematice. Aby se w nauce této zdo- 
konalil, odebral se již před h 154 9 do Wídně, kdež tehdáž 
učil slawný malhematik a astronom Ondřej Perlachius. L. 1550 
dosáhl bakalářstwí , 1. 1551 mistrstwí filosofie na universitě 
Pražské. L. 1552 jal se studowati Iékařstwí we Wídni, odkudž 
pro rozšíření wědomostí swých odebral se do Itálie. Sezná- 
mil se tam s mnohými učenci, jmenowitě s Jeronýmem Car- 
danem w Miláně, za swého wěku na slowo wzatým. Wrátiw 
se do wlasti 1. 1555, uwázal se w kathedru mathematiky na 
učení Pražském 5 ale již za dwě léta ji opustil a znowa wydal 
se do Wlach, kdež na universitě Bononské dosáhl doktorstwí 
w Iékařstwí. W Praze žil tehda při dwoře arciknížete Ferdi- 
nanda slawný botanik, Petr Ondřej Mathioli (n. 1500 f 1577). 
Z wděčnosti k Cechům, mezi nimiž sedm let ztráwil, sepsal, jakož 
sám dí, bylinář, aby mohli sebe samy ode wšech neduhů wy- 
lééiti a před nimi ochraňowati. ') Hájek, byw mu již při spi- 

x ) Nunc autem, cum continuo septennío in Boěmia vivam, in aula sere- 
nissimi archiducis Ferdinaudi, ne boěmica lellus ingratum hominem 
se tam diu aluisse absque aliquo emolumento forlasse diceret, cogi- 
tavi saepe , non posse Mathiolum maiori gratitudine beneficam sibi 



159 
f 
spwání latinském wšelijak pomočen, podniknul české wzdělání 
jeho díla, práci to wěru nesnadnau, jelikož kromě herbáře Jana 
Černého Litomyšlského a knížky o destillowání Jana Černého Je- 
wičského, obau owšem welmi nedostatečných, nebylo tehda spisu, 
který by české názwy bylin obsahowal. I byl nucen Hájek, aby 
je dílem mezi lidem sbíral dílem sám twořil. Ač sám se omlauwá, 
že mnohá slowa jeho budau se zdáti trochu odporná, drsnatá 
a snad někomu i nesrozumitedlná : předce úkolu swému dostál 
tak, že položil bezpečný základ mluwě botanické w jazyku na- 
šem. Herbář wyšel w nádherném wydání s přepěknými dře- 
wořezbami, pomocí stawůw českých, 1. 15 62. Následujícího roku 
obíral se Hájek měřením a mappowáním několika krajůw če- 
ských, čeho wšak, podpory nenalézaje, zanechati musil. Když 
1. 15 66 předsewzato bylo walné tažení do Uher na Turky, 
Hájek wojsko sprowázel, weda práci při nemocných. W tomto 
zaměstnání zůstal až do 1. 15 70 přebýwaje dílem we Wídni 
dílem w Prešpurku. Zásluhy, kterých si tu při wojsku zjednal, 
jakož i činnost literární byly stawňm českým podnětem, že 
Hájka 1. 1571 na obecném sněmu přijali do stawu rytířského 
a spolu jej ustanowili protomedikem zemským. Powěsf Háj- 
kowa rozhlásila se i u dworu císařského, a již 15 72 powolal 
jej Maximilian II. za žiwotního lékaře, w kteréž powinnosti 
zůstal i při Rudolfowi II. Mimo lato mnohonásobná zaneprázd- 
nění nepřestal zanášeti se skaumáním hwězdářským a lékařským. 
Stoje nad předsudky wěku swého, za něhož hadačstwí astro- 
logické kwětlo, netajil se s přeswědčením swým a wykládání 
z planet nazýwal bez obalu „patrnými a hmotnými bludy, které 
téměř w oči bodau." Není diwu, nezňstal-li proto bez osočo- 
wání a nepřátelstwí. Od 1. 1549 do 1570 wydáwal kromě 
přestáwky tří let^ každoročně české minucí, kteréž obsahem 
swým nad jiné wynikají. L. 1574 wydal tabule dlauhosti dne 
a noci k sprawowání orloje, 1. 1580 popis komety tehda obje- 
wené. Rozsáhlejší bylo spisovvání jeho latinské: wydalť ně- 
která díla jiných skladatelňw s wýklady a oprawami, sám psal 
o íisiognomice, o wěcech lékařských a hwězdářských. Pro- 
wázeje císaře na cestách, seznámil se se w Režně w čas wo- 
lení Rudolfa II. za krále římského s Tychonem de Rrahe, hwěz- 

universam Boémiam conciliare, quam si Iierbarium copiosissimum illi 
relinquat, quo possint Boěmi omneš se ipsos ab omnibus curare mor- 
borum incommodis ac efiam ab iis tueri et quoque se ipsos in ea 
lectione et plantarmn iraaginibus noviter ad vivum expressis obleclare. 



160 

dářem dánským. Den, kterého se spolu sešli, počítal za nej- 
příjemnější swého žiwota. Když Brahe přinucen byl opustiti 
wlasf swau, wyjednal Hájek, že cis. Rudolf II. powolal jej 
ke dworu swému (1599). Před smrtí swau užil ještě toho 
potěšení, že s Brahem společně některá pozorowání wykonati 
mohl w Praze a na Benátkách. Na začátku 1. 1600 upadl 
wšak w delší nemoc, která slawnému žiwotu jeho dne 1. Září 
t, 1. konec učinila. 

Hájek byl učenec důmyslný, ducha oswíceného a samo- 
statného, wynikajícího nad wěk swůj. „Byl", ať užijeme slow 
Martina Bacháčka, proslulého žáka jeho, „wážný a statečný, 
pro weliké dary swé ctihoden a obecné lásky účasten. Wěrnost 
k Bohu, láska k wlasti a oddanost k universitě proswítají ze 
wšeho, co koli počal. Ziwot jeho weřejný i saukromý byl bez 
úhony, mrawy čisté, smyšlení i skutkowé obdiwu hodni a rázu 
šlechetného." 

Z herbáře. 

Z předmluwy. 

Ackoliw mezi wším stwořením Božím, na kteréž toliko těles- 
nýma očima patříme, najušlechtilejší jest clowěk: wšak jestliže při něm 
netoliko spůsob a postawu tu zewnitřní, ale raději což wnitř w sobě za- 
wírá, to jest proč a k čemu na tomto swětě od Pána Boha postawen 
jest, nahlédneme a toho při něm šetřiti budeme, mnohem znamenitějším 
a wywýšenějším nade wšecko jiné stwoření jej býti poznáme. 

Jest pak clowěk obraz Boží, z těla a z duše složený. Tělo pak, 
kteréž my očima našima widíme a jeho se dotýkáme, má z země a ze 
čtyř žiwlůw, z nichž také wšecky jiné wěci i howada na tomto 
swětě stwořena jsau: ale duši od samého Pána Boha wlitau sobě má, 
jíž samau jemu i angelům se připodobňuje. 

Při duši pak lidské nachází se dwojí rozdíl: Jeden, kterýž slowe 
wrchní a swé moci má, totižto že rozumí, pamatuje, saudí a roze- 
znáwá, a slowe wlastně mysl aneb rozum. A ten nic jiného není nežli 
jakýsi papršlek Božského swětla a múdrosti w duše lidské wlitý, jímž 
wnitř nás oswěcuje a my ním jako se dohrabujeme, abychom jakkoli 
poznati mohli wšecky wěci dobré, užitečné a nám spasitedlné. Druhý 
rozdíl při duši naší nachází se tělesný a nám obecný s howady, jako 
zlost, záwist, hněw, strach, žalost, radost a wšecka jiná škodliwá 
popuzení. 

Zase táž opět mysl dělí se na dwé: Prwní její částka jest wrchní a 
najwyšší, jíž clowěk se řídí a sprawuje, a ta slowe wůle. Druhá té jako 
rádce přidána, totiž mysl a rozum. A tak z toho rozdělení poznáwá se, 
co jest při clowěku naj znamenitějšího a čeho by clowěk wlastně še- 
třiti a podlé čeho se říditi a sprawowati měl, totiž že podlé toho, což jest 
při něm najwyššího a čímž najwíce od howad se dělí. Nebo není náležitá 



161 

wěc, aby člowěk, jsa stwoření nejušlechtilejší a naj znamenitější, měl 
se w přirozených wěcech s howady srownati a účastenstwí s nimi 
míti. A tak tedy mysl w člowěku jest dar od Pána Boha najwyšší a 
najznamenitějsí. Wlastní pak dílo mysli jest poznání, a z poznání po- 
chází nějaká žádost a chtíc , kterýž, s myslí jsa spojen, poznání w 
člowěku zbuzuje pro chtíc. Žádný zajisté nemůže míti praweho chtíce, 
nežli k wěci prwé poznáte, tak jakž obyčejně říkáme: Ignoti nulla 
cupido, to jest, Po neznámých wěcech nedychtíme. Ano i obecné jest 
příslowí: Čehož oči newidí, toho srdce nežádá ani nezeli. Ta pak 
žádost a chtíc mysli slowe wňle, jejíž rádce jest mysl aneb rozum. 
Poněwadž tedy mysl má býti rádcím a jako mistrem a učitelem, mu- 
sit to, což raditi aneb učiti má, znáti a uměti, sic by dobře neradila a 
newyučowala. Ale že zahálčiwostí a nedbánliwostí wšecky wěci hy- 
nau a mizejí: protož aby také ten mistr a rádce w nás neztupěl a 
nezleněl, máme jej w nás rozhojňowati častým a ustawičným cwi- 
čením a zkušowáním w těch wěcech, kteréž mysli wlastně jsau náležité, 
jako w umění swobodném a w cnostech dobrých, w mrawích a w šle- 
chetnostech chwalitebných. Jest pak žalostiwá wěc, že mnozí tu mysl 
sobě zahálčiwostí a obrácením k wěcem chatrným a jí nehodným za- 
tmíwají a w sobě dusí, tak že k swému cíli nikoli přijíti ani cesty, kte- 
rauž by k tomu prawému swětlu přijíti měla, nám ukazowati nemůže. 
Nýbrž jako semeno zlau zemí, trním, hložím i kamením se dusí a 
umrtwuje a strom neopatrowáním zplaní: tak mysl naše také wěcmi 
neužitečnými když se zanepraždňuje, tím také se zastiňuje, ruší a kazí 
a zahálčiwostí jako zplaní. Toť hle z toho poznati jest, na čem by 
záležela prawá dokonalost člowěka. K kteréžto dokonalosti kdož jsau 
docházeli, ti za onoho wěku za bohy držáni byli a dary i poctiwostmi 
znamenitými obdarowáni býwali; neb toho zasluhowali netoliko swau 
wymyšlenau maudrostí ale také že lidem znamenitě prospíwali a po- 
sluhowali. 

I příkladem jich jiní také lidé jsauce k tomu zapáleni, pro dojití 
takowé prawé sláwy, jeden každý wedlé přirozené swé náklonnosti 
rozličných umění po sobě pozůstawiti hleděli. Jako i tohoto umění 
lékařského, nad kteréž nic lepšího, znamenitějšího a lidem prospěšnějšího 
býti nemůže. Nebo wšickni to známe, že žiwot a zdrawí nám wšem 
jest milé, i swětlo toto, w kterémž jsme žiwi, dýcháme a byt máme, 
jest příjemné, utěšené a radostné. Protož umění toto, kteréž takowé 
zdrawí lidské opatruje, drží a zachowáwá, kterak nemá býti nade 
wšecky jiné wěci najelawnější? 

kaštan ecli. 

Kaštan jest strom mnohým známý, ačkoli není ho tak mnoho w 
Cechách jako we Wlaších a w jiných některých krajinách. Jest wy- 
soký rozložitý, kůra barwy siwé. Listí nese jako wlaský ořech, než 
širší, žilowatější a wůkol zstřihané. Kwetne w létě kwětem obdlauž- 
ným, huňatým jako řása, barwy bledé a woní jako wosk. Nese 
owotce w jakési okrauhlé a bodlawé šupině zawřené a w jednom 
zawření dwa i tři kaštany míwá, z nichž ti, kteříž po stranách jsau, 
okrauhlejší a wypuklejší býwají, kteříž pak w prostředku sedí, ple- 
li 



162 

skatí. Dwojí mají kůru na sobě: prwní tlustau barwy hřebíckowé, 
druhau tenkau skrčenau a zškwrklau, chuti náramně trpké a hořké; 
jádro pod ní bílé a sladké. 

W Hetrurii nachází se w dwojím spůsobu, jeden domácí, druhý 
lesní. Domácí pak dwojí, jeden owotce wětší nese a druhý menší. 
Domácího kaštanu owotce, jakž málo pozawadnau, snadniěko se wy- 
lupují a chuti jsau libé a sladké. Lesní nijak se laupati nedadí, lec 
je prwé zwaří; protož k chowání wepřůw a swiní příhodnější jsau 
nežli lidem k jedení. A ty také mnohem trpčejší a sušší jsau nežli 
domácí, což každému owotci planému a lesnímu obyčejné jest. 

Kaštan raději roste na horách a w místech tmawých nežli na lukách 
a na sluní. Owotce k podzimku dozráwá; nebo, jakž se ta šupina 
swrchní zpuká, hned snadno, samo wypadá, ačkoli někde i bídlami a 
holemi jako wořechy klátí se. Při horách, kdež obilí neroste, horáci 
samými kaštany žiwi jsau. Najprwé praží je na rendlících w peci a, 
wylaupajíce je od obojí šupiny, netoliko je s jiným wařením waří a 
až do sytosti jimi se nasycují, ale také i mauku z nich melí a chléb 
pekau. A protož, kdež jest hojnost kaštanůw, nebrzo tam draho býwá. 
Dřewo k stawení a k rozličným domácím půžitkům užitečné jest; nebo 
netoliko z něho trámy, břewna, prkna, kolí, ale i dešťky k winným 
káděm dělají. K paliwu nehodí se proto, že wždycky piští a praská 
a uhlí rozhazuje. Samy kaštany mezi žaludy najlibější jsau k jedení 
a dáwají dobrau žiwnost. 

cernobýlu (artemisia). 

Černobýl wšudy roste křowatě jako pelynek. Listí má wětší a 
tučnější, swrchu zelené, zespod pobělawé. Prautí dwauloketní, dře- 
wnaté, okrauhlé, pruhowaté, pocerwenalé a při nich listí užší než 
jinde. Kwět hojný, hroznowatý, drobný, chlupatý, wonný a pobě- 
lawý, z něhož semeno drobné wyrostá. Kořen má dřewnatý prstu 
ztlauští, s drobným kořeníckem. Wšecka bylina jest wonná, protož 
mnozí pro samu její wůni koláče s ní pekau. 

čapínůsku (geranium). 

Čapínůsek jest paterý. Prwní list má menší než bolehlaw a 
méně rozdělený, na zemi ležící, kterýž když dozraje, býwá čerwený. 
Prut má krátký, okrauhlý, chlupatý, cerwený. Při wrchu kwět bru- 
nátný, malý jako kuřímor, z něhož hlawicky s jakýmisi nůsky dlau- 
hými wyrošťují, odkawadž jméno čapínůsek má. Kořen má bílý, oblý 
a jako řepka sladký. Roste mezi hrudím, w rumu, okolo plotňw, 
mezi kamením a ledakdes jinde. Někteří od wňně jeho jmenují jej 
a cum muscatum. 

Druhý list má na patero rozdělený jako petržel, ale wůkol 
wětšího jest rozdělení a příchlupatý, špičku dlauhau a chlupatau. 
Prut dlani zwýší tenký a bawlnkau obalený. Kwět cerwený, wětší 
než prwní, z něhož jakési malé lusticky chlupaté a jako šawlička 
špičaté wyrošťují a w nich semeno. Kořen pěti prstů zdýlí, ale tenký. 
Roste w zemi suché. 



163 

Třetí čapínůsek lisí má slézowý, než menší, špičku tenkau, 
okrauhlau, příčerwenau. Prautí drobné, okrauhlé a krátké. Kwét čer- 
wený, z něhož jako z prwního nňskowé čapím podobní wyrošťují. 
Kořen k druhému téměř zcela podobný. Roste na zahradách podle 
stezek a w zemi neplodné. 

Ctwrtý čapínůsek, jehož jest wšudy hojnost u nás na lukách 
českých, list má wětší nad jiné a jako pryskyřičník na osmero roz- 
dělený, na zemi ležící, obdlaužný, špičku pewnější. Prut tučnější, 
uzlowatý. PH wrchu kwět wětší nad jiné a jako růže, barwy blan- 
kytné. Ten, když spadne, zňstawuje po sobě hlawičky s nůskem 
čapím, ale wětší a ušlechtilejší než jiní. Kořen má wětší nad jiné, 
delší, tlustší a mocnější, kosmatý, počerwenalý a wnitř košťál twrdý. 

Pátý čapínůsek, kterýž roste w Dalmácí, list má jakoanemone 
anebo polský mák, než delší, rozstřižený a na šestero rozdělený. Prut 
rowný, tenký, uzlowatý. Kwěl; šarlatowý spůsobu růže jako při kau- 
koli widíme, z něhož od spodku růžky wycházejí twářnosti nowého 
měsíce. Kořen cibulkowatý, okrauhlý, wětší než ořech léskowý, temné 
čerwenosti a sladký. Roste w zemi newyprawené. 

kapradí (filix). 

Kapradí jest dwojí, jedno samec, druhé samice. Samec roste 
na horách bez ratolesti, bez kwětu a bez semene, jakž někteří tomu 
chtějí. Wšak bedliwější zpytatelé wěcí přirozených na odpor tomu se 
stawějí, prawíc, že by semeno měl zespod na listí, ale tak drobné, 
že sotwa se poznati můž. Sbírají, podložíce pod ně papír, při konci 
měsíce Cerwna; neb toho času dozráwá. Baby a šebryůkáři prawí, 
že je musí tu noc před sw. Janem Křtitelem sbírati s jakýmisi slowy 7 
jimiž prawí se zlé duchy zaháněti, kteříž toho semena ostříhají a sbí- 
rati nedopauštějí; ale to jest poboňk a šejd. Listí zprwu wychází 
winuté s jakýmsi ryšawým chmayříčkem; špičku, na níž wisí, má 
chlupatau. Když pak to listí wyspěje, býwá lokte zwýší a má s obau 
stran jako nějaké křídla, a nerowně jeden list proti druhému wychází, 
wňně těžké. Kořen počernalý s malým kořeníčkem, po wrchu země 
se rozkládající, a jest tak bujný a jemný, že kde se zasadí, nesnadno 
wyhyne. Ač we dwau létech mohl by zahynauti, kdy by mu rato- 
lesti často posekáwal aneb kdy by mladistwé pazaušky jeho kyjem 
dolňw srážel; neb mízka ta, kteráž z nich na kořen teče, jej kazí 
a moří. Někteří chtějí tomu, kdy by kapradí při sw. Wítě wytrhal, 
když slunce wchází na raka, že zas neporoste, aneb aby je třtinau 
porážel, aneb opět, třtinau radlici přiwáže, tak je wyworáwal. Samice 
wýše roste s ratolestmi a swrchu listí má široké, zstřihané a ne tak 
dlauhé jako prwní. Koření dlauhé, počerwenalé černosti neb žlutosti. 

XXXVII. 
Tomáš Jordán z Klausenburku. 



Tomáš Jordán narodil se 1, 1539 w Klausenburku w Sedmi- 

se < 

11* 



hradech. Naučiw se latině a řečtině doma, odebral se do Paříže, 



164 

kdež studowal filosofii a lékařstwí, pobyl w Monlpellieru u slaw- 
ných lékařůw Rondeleta a Jouberta, nawštíwil uniwersily wlaské, 
a dokonaw takto učení swé, usadil se we Wídni, kdež přijal 
hodnost doktorskau. Spolu s Hájkem přidružen byl 1. 1566 
k wojsku do Uher wyprawenému, a týmž časem skoro.co se 
Hájek stal protomedikem w Cechách, uwázal se Jordán w týž 
úřad na Morawě (1570). Pozorowání teplic Karlowarských 
bylo mu příčinau, že jal se skaumati hojitedlné wody moraw- 
ské. L. 1580 uweřejnil wýsledek prací swých („0 wodách 
hojitedlných neb teplicech morawských"). Poněwadž ale jazyka 
českého nebyl dosti znalý a předce přál, aby Morawané práce 
jeho užili mohli, dal dílo swé půwodně latine sepsané přelo- 
žiti od Ondřeje Zborského, písaře Slawkowského. Stawowé mo- 
rawští, jimž Jordán knihu swau wěnowal, tak weliké z ní po- 
těšení měli, že skladatele za odměnu powýšili do stawu rytíř- 
ského. Jordán, sprawowaw úřad swuj 1 5 let a naby w lásky 
a úcty u šlechty i lidu zwláště tím, že přijal a zastáwal mrawy 
a obyčeje národu, mezi kterýmž mu bylo žiwu býti, wykročil 
ze swěta 1. 15 85 w Brně. Latině wydal mnohé spisy lékařské 5 
mimo to opatřil druhé wydání české historie biskupa Olomauc- 
kého Jana Daubrawy (w Basileji 15 70). 

Jezero u Čejce. 

Pan Čeněk z Lipého, najwyšší maršálek králowstwí českého má 
dwůr weliký na panstwí Hodonínském, při kterémž leží jezero pat- 
nácti set krokůw zšíří, do kterého žádná woda odnikud newpadá 
ani zase z něho wen wytéká. Poněwadž jsem pak pozdě zwěděl, aby 
wody z téhož jezera k lékařstwí užíwáno bylo, protož jsem najpo- 
sléze ji spatřowal. A jsa času letního a podzimního wyhledáwáním 
jiných wod zaměstknán, této jsem zprůbowati nemohl až teprw času 
zimního, když den najkratší byl. Bylo tehdáž to jezero zamrzlé; pro- 
tož jsem led, kterýž dlani ztlauští byl, prolomiti a wody nabrati dal. 
Kteréž okusiw, nad její hořkostí welmi jsem se zstrašil ; nebo tak 
welmi hořká byla, že mi se zdálo, že hořec, zeměžluc menší, pely- 
něk, anobrž i wšelijakých žiwotcichůw žluče swau hořkostí přewy- 
šuje. Hustá jest a nepříliš čistá, a jsúc do sklenice wlita, barwy byla 
zelené a jako nažlautlé. Ropauchowé zmrzlí nebo kusowé ledu, ač- 
koli byli dosti prozřetedlní, barwu mezi zelenau a žlutau měli. Tří 
pídí pod wodau dno se nalezlo. Odtud sem motykami a háky dal 
wytáhnauti nětco bláta, kteréž bylo těžké, černé, mastné a naprosto 
smrduté , prachem rucnicným zapáchající. Potom powolaw k sobě 
obywatelfiw, dotazoA^al jsem se na nich, zdali by o mocech té wody 
jakau wědomost měli. Prawili mi, že jest ke.wšem neřestem powrch- 
ním na kůži užitečná, a že se do té wody koňowé prašnví honívrají, 
kteřížto wyplawíce se jednau nebo dwakrát, že zhojeni býwají. Uřed- 



165 

nik toho místa rozpráwěl mi, že předešlého úředníka bratr tu wodu 
we džbáně dobře zacpaném několik dní chowal, potom že wniťr w 
tom džbáně, kde se jeho woda dotýkala, ta střepina jako kůra nějaká 
se laupala a do wnitřku padala, a wšak zewnitř že ten džbán zůstal 
w celosti. Ryby w tom jezeře nejsau žádné, a když, odjinud jsauce 
pHwezeny, do něho uwrženy býwají, hned zemrau. Wšak diwná wěc 
jest, že howada a stáda, kteráž w tom dwore jsau, tu wodu pijí; 
když pak tam odjinud přihnána býwají, tehdy se jí netknau; pakli ji 
pijí, tedy zemrau. Takowú moc má zwyklost! Před časy kacata, husi, 
když do jezera uwrženy byly, hned zemřely; nyní pak prawí, že beze 
škody tu wodu pijí. A tak mnoho lysek, husí diwokých a kacat ji- 
stého času w roce na tom jezeře býwá , že pro množstwí toho pta- 
ctwa woda se zdá jako by černým suknem přikryta byla. W létě, 
když jest w jezeře méně wody, břehowé býwají bílí, jako by sníh 
nebo mráz na nich ležel, což oni prawí že pochází od sanytru, kte- 
rýmž místa okolní potraušena býwají, a z daleka těm, kteří tam při- 
cházejí, zdá se mnohokráte, jako by kwítí bílé bylo. Též prawí že 
času letního smrad těžký z toho jezera pochází. 



xxxvm. 

Jiří Streyc. 

Rodem byl ze Zábřehu na Morawě. Wždělání swého do- 
sáhl w cizině. Jsa knězem w Jednotě bratrské, zastáwal spráwu 
duchowní w Židlochowicích, kdež 1. 1599 dne 25. Ledna žiwot 
dokonal. Zalmowé Streycowi, ježto nejdříwe 1. 1587 w Krá- 
licích, potom množstwíkrát doma i w cizině tištěny byly, se- 
psány jsau weršem rozlicr^m, dle poctu syllab sprawenýin, tak 
jadrně, že. jakž Jungmann dí, w tom druhu, wyjmauc málo- 
které písně duchowní, až po časoměrný překlad Benedictiho 
nic rowného sobě nemají. Streyc účastnil se též w překladu 
biblí bratrské., kterj'ž na ponuknutí Jana Blahoslawa za posled- 
ních let Maximiliána If. počat, osmi mužům učeným swěřen, 
nákladem Jana staršího z Zerotína weden a w Králicích w 
šesti dílech od 1. 1579 — 1593 wytištěn byl. 

Žalm XXIII. 

Hospodin ráčí sám pastýř můj býti, 
Nebuduť w ničemž nedostatku míti; 
Onť mne pase na pastwiskách rozkošných, 
Uwodí časně k pramenům wod žiwých, 
Pro jméno swé duši mau obcerstwuje, 
Po stezkách přímých šťastně prowozuje. 



166 



Byť mi se pak kdy dostalo i jíti 
Přes audolí stínu strašliwé smrti: 
Tys, Pane, se mnau, nebojím se zlého, 
Těším se z berly též i z pruta twého; 
Ty mne sytíš sám hojně při swém stole, 
An nato hledí moji nepřátelé. 

Ty olejem mé hlawy pomazuješ, 
I kalich můj sám štědře naplňuješ, 
Nýbrž pokud stáwá mého žiwota, 
Twá mne sprowodí milost i dobrota : 
I buduť w Páně domu přebýwati, 
Po wšecken swfij wěk jej oslawowati. 

Žalm LXIV. 

Slyš mne, Bože, w mém naříkání, 
A před hrůzau nepřítele 
Chraň mého žiwota cele« 

Buď proti jeho se wztěkání 
Mé spomáhání. 

Sám mne rač skrýti swau maud roští 
Před auklady těch lidí zlých 
Proti mně wztekle srocených, 

Těch, kteříž páší neprawosti 
S nestydatostí. 

Neb jsau jazyk swůj naostřili 

Tak jako k wraždě ostrý meč, 
Též jako střelu hořkau řeč, 

Kterauž by k hrdlu přikročili, 
Tak naměřili. 

Stříleti chtíc, w swé skrýši sedí, 
Náhle w tom na upřímého 
Wystřelují z luku swého, 

Aniž se Boha aneb lidí 
Zato co stydí. 

Nýbrž nawyklost w zlém majíce, 
Wíc se w něm i utwrzují; 
Swá osidla roztahují, 

„Zdaž je kdo widí?" říkajíce 
Z lehkého srdce. 

Zwláštní pilnost jest z nich každého 
Lsti, chytrosti se chytati, 
I mocnějších wždy hledati; 

Tuť jsau wtipu z cwičení swého . 
Welmi ostrého. 



167 



Wšak nenadále od Pána 

Prudkau sťrelau poraženi, 
Wsickni budau postřeleni, 

Tak že lidem hrozná jich rána 
Wšem bude znána. 

Sám jejich jazyk se obrátí 
K tomu žalostnému pádu, 
A tut každý z jich příkladu 

Bude sobě wýstrahy bráti. 

Týchž pomst se báti. 

Wsickni lidé to brž widauce 
Bázně budau nabýwati. 
Moc Boží ohlašowati, 

Dílu jeho wždy se diwíce, 
Je welebíce. 

Sprawedliwý owšein w doufání 
Bude se k Bohu twrditi, 
Hojněji w něm i těšiti, 

Wida wšech zlých ušilo wání 
Zlé dokonání. 

I jiní srdce upraného 

Jichž naděje w Bohu pewná, 
Widauc, že není daremná, 

Budau Boha v též ctíti z toho 
Času každého. 



Zafni XCI. 

Kdož ochrany Nejwyššího 

W skreyši jeho užíwá, 
Tenť w stínu Wšemohaucího 

Bezpečně odpočíwá; 
Pročež i já říkám Pánu 

W každý čas s dowěrností: 
Tys hradem mým, tys mau schránu, 

Jáť na tobě mám dosti. 

Onť mne z osidla lstiwého 

Lidských ošemetností 
I z pokušení každého 

Wy trhne swau mocností 5 
Nad to mne chce i přijíti 

Pod brky křídla swého, 
Místo štítu budu míti 

Prawdu wšech zámluw jeho. 



168 



Pročež přístrachu nočního 

Nebudu se nic báti, 
Ni we dne lítajícího 

Sípu se strachowati, 
Aniž jaké morní rány 

Nenadále škodící. 
Ni zhauby na wšecky strany 

Žádného nešetřící. 

Bychť jich po boku swém tisíc 

W náhle widět klesati, 
Po prawici desetkrát wíc, 

Ke mně nemá sahati; 
Nýbrž w cele jsa zachowán 

To budu spatřowati, 
Jakau umí odplatu Pán 

Bezbožným wšem dáwati. 

Poněwadž tedy samého 

Mé Boha autociště 
I ty za ochránce swého 

Kladeš na každém místě: 
Netkneť se tebe nic zlého, 

Aniž k tobě přistaupí, 
Žádná rána stánku twého 

W nejmenším nezarmautí. 

Neb angelům swým o tobě 

Bůh ráčil přikázati, 
Ze na wšech twých cestách tebe 

Wždy mají ostříhati, 
By tě pak i na rukau swých 

Wlastně měli nositi, 
Tak od aurazu i noh twých 

Ustavičně hájiti. 

Po lwu i hadu drážděném 

Směle budeš choditi 
I po draku jedu plném, 

Nemáf wšak nic škoditi. 
Proto že mne zamilowal, 

Dí Bůh, chciť ho chrániti, 
Mé slawné jméno že poznat, 

Na wěky zwelebiti. 

Bude-li ke mně wolati, 
Jistě žeť jej wyslyším, 

Z saužení mu spomáhati 

Sám mocí swau přispíším, 



169 



Ucině jej i stawného 

Dtauhe' dny mu chci dáti, 
By tak moc spasení mého 

W prawdě mohl seznati. 



XXXIX. 
Bawor Rodowsky z Hustiían. 

Mezi Cechy, kteří za časůw Rudolfa II. alchymií se za- 
nášeli a českým jazykem o wěcech alchymických psali, předci 
Bawor mladší Rodowsky z Hustiřan. Pocházeje z rodiny ry- 
tířské, narodil se 1. 1526. Otec jeho byl Jan Rodowsky, matka 
Anna Schellendorfská z Harnšperka. Bawor byl illiteratns, t. j. 
nebýwal nikdy na wyšším učení $ wynikaje wšak bystrotau 
ducha, pilným cwikem dowedl toho, že mezi krajany swými 
za učence proslul. Krom alchymie obíral se jmenowitě hwěz- 
dářstwím. Co zlatoděj byl we spojení s Wilémem z Rožm- 
berka a Janem Zbyňkem Zajícem z Hasenburka, ano i u dwora 
císařského dobře byl známý. Alchymií promařil wšecko jmění. 
Statek swůj Radostow prodal 1. 15 76 Jiřímu Radeckému, z 
Radce. Zchudnuw docela, nalezl spolu s Paprockým hostinné 
útočiště u pana Zbyňka Zajíce na Budyni, kdežto i žiwot swůj 
dokonal w posledních létech XVI. století, jediného syna Jana 
po sobě zůstawiw. 

Alchymické Rodowského spisy: „Řeči starých filosofůw" 
a „0 požehnaném kamenu filosofském" chowají se w rukopi- 
sech českého Musea. Kniha kuchařská wyšla 1. 1591 w Praze. 
W obor astronomie náleží „Traktát o nowé hwězdé w Kassio- 
peji" (1574) a dwě praktiky. K žádosti pana Wiléma z Rožm- 
berka přeložil 1. 15 74 knihu známau pod nazwem Secreta 
Aristotelis spolu s některými mrawoučnými werši z char- 
watského. Jest to spis podkládaný Aristotelowi, jenž prý jej 
sepsal Alexandru Welikému. Jedná se w něm hlawně o wě- 
cech wládařských. Jan Patric ze Skodry nalezl prý jej a do 
rozličných jazykůw, mezi jiným též do charwatštiny, přeložil. 
Dle zpráwy Balbinowy přeložil Rodowsky též „žiwot Alexandra 
W." a některé wěci z Plutarcha, o kterýchžto spisech zprávv 
bližších není. 



170 

Z Tajností A r is t o t e 1 o wýc li. 

čloweku. 

Králi, rač wěděti, že to wšeckno, což se hýbe a k tomu čije, 
žiwotčichem slowe. Z kterýchžto žiwotčichůw člowěk w swém při- 
rození nejspanilejší a nejšlechetnější žiwotčich. A wíce oheň i hor- 
kost w čloweku nežli w jiných žiwotčiších panuje, a w stwoření neb 
složení člowěka scházejí se wšeckny wěci podobenstwím; protož když 
jest swrchní Bůh stwořil člowěka, učinil jest jeho pánem nade wšemi 
žiwotčichy, zapowěděw jemu, aby jeho přikázaní nepřestupowal. 

A tak když jest Bůh člowěka stwořil', učinil jest tělo jeho po- 
dobenstwím welikého králowstwí, w kterémžto těle k sprawowání 
téhož králowstwí posadit jest za krále rozum člowěka, a to w místě 
nejušlechtilejším, totiž w hlawě, nejwyšší částce těla jeho, a dal jemu 
pět pěstaunůw nebo spráwcňw, kteříž by jej sprawowali, ostříhajíc 
chowali a dobře opatřujíc wšeckny wěci jemu ukazowali i ode wšeho 
zlého a jemu škodného jeho wystříhali. Bez kterýchžto spráwcůw 
člowěk nemůž býti w swé swrchowané dobrotě ani w náležité sta- 
tečnosti. Protož jest Bůh z těch pěti spráwcňw, totiž smyslůw 
člowěka, jednomu každému jistý a wlastní úřad ustanoAvil, skrze což 
by člowěk mohl wolně dobré od zlého rozeznati, po dobrém s pilností 
státi a zlého se warowati. Ale rozum (jakožto král od lidu obecného) 
od wazůw tělesných wěci jest oddělen. 

Dále wěz králi, že pěli smyslůw čloweku propůjčených úřa- 
idowé jsau tito: Prwního jest úřad smysla widění, druhého slyšení, 
třetího wonění, čtwrtého okušení a pátého dotčení. Kterýchžto pět 
smyslůw opět wládnau úřady tělesnými: Oči wládnau tím wším, což 
může zrakem postřeženo býti, a těch wěci jest dewět: swětlost, tma, 
barwa, těla postawa, ústawa, dalekost, blízkost, hýbání i nehnuti k tomu. 
Úřad slyšení má dwojí wěc: hlas žiwotčichůw i nežiwotčichůw. Ži- 
wotčichůw hlas jest dwojí: Hlas žiwotčicha rozumného náleží k hlasu 
člowěčímu, ale hlas žiwotčicha nerozumného a nesmyslného i nemau- 
drého, jako řehtání koňské, štěkání psůw, zpíwání ptákůw rozličných a 
což k tomu podobného jest, náleží k hlasu zwířat. Hlas z žiwotčichůw 
nepocházející jest lomoz stromňw, štěkot kamenůw a hlahol wod te- 
kutých a což toho wíce jest. Hlas wěci bezdušných jest zwuk hro- 
mowý, hřmot trauby a znění zwonowé. Protož wěz, že každý hlas 
w swém pořádném hnutí nic jiného není než powětří, kteréžto po- 
wětří nese ten hlas a s ním spolu běží, až přijde k samému uchu, 
tu kdež jest moc sluchu neb slyšení. A w tom jest šlechetná moc 
duchowní, že se to powětří jsauc obražené nesrazí. Citedlnost pak 
jazyka jest skrze okušení i skrze chut, pod kterýmžto okušením jest 
také dewaterawěc: sladkost, hořkost, kyselost, trpkost, slanost, šti- 
pawost, kausawost, chutnost i nechutnost. Ale což čije nos, jest won- 
nost aneb smrad. Také cítění, kteréž rukau čijeme, jest jedna moc 
dotýkáwá nebo makawá, jížto teplost, studenost, hladkost i ostrost 
můžeme cítiti, a takowá moc jest složena mezi dwěma kožkama, z 
kterýchžto prwní kožka jest na wrchu těla a druhá kožka která se 
masa přidrží. 



171 

Ještě, králi, máš wěděti, že jest Bůh na wěky wšemohúcí ne- 
stwořil múdřejšího stwoření nad niúdrého clowěka, a w žádný ži- 
wotcich newlil jest obyčeje toho, aby podobenstwím neměl na clo- 
wěku nalezen býti. Nebo některý clowěk jest jako lew udatný, některý 
jako zajíc strašliwý, některý jako kohaut swobodný, jako pes la- 
komý, jako hrdlička milostiwý, jako holub pitomý, jako Iwice zlo- 
biwý, jako liška schytralý, jako wlk škodliwý, jako medwěd newrlý, 
jako ston silný, jako osel hiaupý, jako špaček štěbetily, jako wcela 
užitečný, jako kozel túlawý, jako býk nekrotký, jako mezek robotný, 
jako ryba nemluwný, jako myš škodliwý, a summau nenajde se toho 
žiwotcichu , žádného stromu ani byliny ani které' wěci a wlastnosti, 
aby ta tolikéž při clowěku nalezena nebyla. Protož se také clowěk 
menším swětem jmenuje. 

I z té příčiny nepohrdej žádným clowěkem, by jeho i w špatné 
osobě uhlídal, když jej widíš, an maudrost miluje a umění, a když 
ho spatříš, an po maudrosti dobrým obyčejem stojí, hříchůw i wší 
zlosti se wystříhá. Protož takowého miluj a měj jeho u wážnosti a 
wždy podlé sebe a zwláště tehda, když jej uzříš, an swůj úmysl roz- 
šiřuje ke wší ctnosti nebo o to usiluje, aby byl dobrého jména, 
mrawný, zdwořilý a kroniky uměje takowé, kteréž jsau předešly w 
rozličných wlastech. Nemysl sobě, aby co bez takowého clowěka 
rady měl činiti, jeho obyčeje ') miluj s náležitým towaryšstwem; nebo 
on sprawedlnost miluje. Protož hodí se králowské welebnosti, že jest 
stálého úmysla, ustawicného srdce, wěrný wěrným a sprawedliwým, 
a takowíť lidé wesele králowstwí řídí, radu dobrau dáwají a wšecky 
wěci k dobrému konci přiwozují. 

Ctwero casůw rocuích. 

Ctwerý cas máme w jednom každém roce, totiž podletí, léto, 
podzimek a zimu. 

W podletním času den a noc w dlauhosti dne se srownáwají 
V swých 3 ) wlastech a krajinách. Ten cas počíná lidem milý býti, 
powětří se wyjasňuje, wětříckowé libě prowíwají, sněhowé se roz- 
plýwají, údolí wodami mokwají, studnice z sebe potoky wydáwají, 
stromowé i byliny w sebe wláhy přijímají, weyšeji i siřeji swé wět- 
wowí podáwají, semena z země se wyskytují, obilícka se zelenají, 
lauky se trawami zelenými odíwají, barwy rozličného kwítí se roz- 
máhají. \V ten cas také na swětě wšecko ožíwá, země se trawau 
přikrýwá, na wšecky strany bujně wykwětá, žížaly se hýbají, zwí- 
řatfim pastwy se hotují, wšeckny ^věci se obnowují, slawíkoAvé wy- 
křikují, a tak wšeckny wěci se radují a swau přirozenau krásau se 
ozdobují. 

W létě juž dne přibýwá a noci ubýwá, horkosti se rozmáhají, 
wětrowé se wšech stran prowíwají. Bauře se w swé bauři spoko- 
juje, powětří se projasííuje a úrody polní dozráwají. Ziwotcichowé 
w plemenu swém se ukazují a wšeliké moci tělesné se potwrzují. 

J ) obcowání. 

2 ) t. j. we wšech, dle cliarw., kde svi značí wšickni. 



172 

W podzimku den s nocí podruhé se srownáwají, w teu čas také 
noci přibýwá, denních hodin wždy ubýwá, powětří chladne, půl- 
noční wítr prowíwá, ěasowé se mění, ubýwá potokůw, studnice má- 
lejí, byliny zelenost tratí, pomíjí owotce, zwířata brlohůw hledají, ha- 
dowé a žížaly w zem se schowáwají a w jeskyních swé pokrmy 
přijímají. Zwířata se opatrují, cím by měla přes zimu žiwa býti, Wse- 
cky wěci podobně se ukazují jako ělowěk, kteréhož krása i mladost 
wěku pominula. 

W zimní cas wždy dne ubýwá, ale noci spěšně přibýwá, zimy 
se rozmáhají, wětrowé se zimau obwostřují, s dříwí list opadá, ze- 
lenost hyne rozličná. Zwiřátka se zimě ukrýwají, mnohé žížaly swfij 
žiwot dokonáwají, které jsau w létě s lidmi přebýwaly, teplosti slu- 
nečné se radoA^aly. A pro welikau zimu i sněžnost powětří se od tmy 
odděluje swau jasností. Twáři lidské počínají zimau černati, zwířata 
se studeností třepytati, též i wšeliké howado bylo by létu a teplu 
zase welmi rádo. Wšeliká bylina a tráwa mrazy wadne, každé tělo 
w swé bujnosti chřadne. Učiněn býwá swět jako clowěk starý, kte- 
rýž jest léty a wěkem sešlý: majíc na sobě bradu šediwau a sukni 
welmi chatrnau, w swětě wíce nepracuje, neb se smrt jeho přibližuje. 

XL. 
Daniel Adam z Weleslawína. 

Rodina Adamůw pocházela se wsi Weleslawína nedaleko 
Prahy. Štěpán Adam. otec Danielůw, byl mlynářem a měl w 
zákupnéin držení staroměstské mlýny Pražské. Manželka jeho 
byla Regina z Lorecka a Elkuše, rodem z Kutné hory. 

Daniel narodil se dne 14. Cerwence 1546 w Praze, kdež 
také weškeren žiwot swfij ztráwil. Nabyw prwního učení na 
nižších školách, wstaupil na universitu, kdež 1. 156 8 stal se 
bakalářem, 1. 1569 mistrem swobodných umění. Učitelowé jeho 
byli Prokop Lupáe z Hlawačowa, Wáclaw Zelotín z Krásné Hory, 
Jiřík ze Sudetu a Petr Codicill z Tulechowa. Když Lupáč, 
universitu opustiw, odebral se do Domažlic, powolán byl Dan. 
Adam 1. 1572 za nástupce jeho. Tu se mu otewřelo širé pole 
k zamilowaným jeho studiím historickým. Prwní desetiletí po 
odbytých studiích universitních jest zároweň doba , we které 
Daniel na zdokonalení swém nejúsiiowněji pracowal. Tu za- 
jisté dowzdělal se nejen wěcně, nýbrž nabyl oné ušlechtilosti 
a ozdobnosti w psaní jak latinském tak českém, která we spi- 
sech jeho tak mile lahodí. L. 15 76 rozžehnal se s kathedrau, 
z které jen čtyry léta byl působil. Dwě léta později wyšlo prwní 
jeho dílo, Kalendář historický (15 78). Pojaw za manželku 
Annu, dceru Jiříka Melantricha z Aventinu, stal se majetníkem 



173 

tiskárny, kterau spočátku s tchánem swým, po jeho pak smrli 
(19. List. 1580) sám sprawowal. Odtud se počítá doba skvvělé 
jeho činnosti. Během dwaceti let obohatil literaturu ceskau tak 
hojnými spisy a jazyk český tak welice zwelebil j jakož se 
před ním ani po něm nikomu nezdařilo. Prawdiwá jsau slo- 
wa j kteráž o něm ctihodný Jesuita Bohuslaw Balbin pronesl : 
„Ouidquid doctum et eruditum Rudolpho II. imperante in Bo- 
hemia lucem aspexit, Weleslawinum vel autorem vel interpre- 
tem vel adjutorem vel ad extrémům typographum habuit." L. 1585 
powýšen byl do stawu wládyckého, aby k rodinnému jménu swé- 
mu (Adam) přidati mohl praedikát „z Weleslawín a", kdežto 
se až po tu dobu prostě M. Dan. Adamem Pražským psáwal. 
Jak welice w umění tiskařském se proslawil, zřejmo jest z toho, 
že jej sauwěcí „a r c h i t y p o g r a p h e m" nazýwati uwykli. S 
muži, kteříkoli tehda w Cechách wynikali uměním a učeností, 
spojowalo jej přátelstwí. W prácech svvých ochotně užíwal 
jich rady a pomoci. Jmenowitě s Kocínem a Huberem w užší 
swazky wešel: s oním pracowal na Eusebiowě historii církewní 
a na kronice turecké, s tímto na herbáři Camerariowě a apa- 
thece domácí. Kocín a Huber překládali a psali, M. Adam pi- 
lowal a oprawowal. Zwláštního připomenutí zasluhuje, že ze 
spisůvv sektářských a polemických, jimiž se literatura česká 
za XVI. století s nenaprawitedlnau škodau swau tak welice 
rozbahnila, žádný newyšel z tiskárny Weleslawínowy. Čehož 
tím wýšeji wážiti třeba, čím jistěji wíme, že nebylo téměř 
spisu českého u Weleslawína tištěného , w kterém by on sám 
aspoň nějakého účastenstwí nebyl míwal, buď jako oprawce 
slohu a jazyka, buď jako skladatel předmluwy a úwodu. Wu- 
bec nebyl Weleslawín řemeslnickým zisku hledatelem, nýbrž 
cokoli činil, wše činil dle wlastního přeswědéení a s uwáže- 
ním obecného dobrého. Weleslawín též měl íiéastenslwí we 
spráwě městské, a o přátelstwí jeho k universitě swědčí ta 
okolnost, že od kollegiatůw wždy býwal k potazu brán, kdy- 
koli se jednalo o wěci důležitější. W ustawičné blahodějné 
činnosti zastihla jej smrt w 53 roce. Když I. 159 9 wypukla 
morowá rána, podlehl jí i on dne 18. Října. Pět a třicet básníkůw 
w Praze tehda žijících oslawowalo elegiemi památku jeho. Dědi- 
cem Danielowým byl Samuel, jenž jediný ze tří dětí otce přečkal. 
Pňwodní český spis wětšího objemu zanechal Weleslawín 
jen jeden, totiž Kalendář historický we dwojíin wydání (15 78 
a 1590). Cokoli sice piiwodního od něho máme, jsau před- 
mluwy, plné owšem wzdělatelných myšlének a wzorné co do 



174 

wywedení, z nichž některé, jako předmluwa k české historii 
Aeneášowě a Kuthenowě, značnau rozsáhlostí wynikají. La- 
tinsky sepsal několikero spisůw, které zwláště tehdejším po- 
třebám školským howěly , jako Dictionarium linguae latinae 
(1,5 79), Nomenclator omnium rerum, propria nomina tribus lin- 
guis. latina, boiemica et germanica continens (1586), Silva 
quadrilinguis, boh. lat. graecae et germ. linguae (1598, 1683), 
Nomenclator quadrilinguis (1598), Elegantiarum Terentii et 
Plauti interpretatio bohemica (1 589), Elegantiarum exM. Tullii 
Ciceronis epistolis libri třes expositione bohemica illustrati (1581, 
1589). Z prekladůw jeho, kromě swrchu jmenowaných, w nichž 
spolu s Kocínem a Huberem pracowal, jmenowati sluší přede- 
wším Politii historickau t. naučení hlawnč s dějepisu wzatá, 
jak by se říše a obce we wálce a w míru sprawowati měly 
(1584, 1592, 1606), Itinerarium sacrae scripturae t. j. puto- 
wání swatých na wšecku sw. biblí (15 92), Wypsání města 
Jerusalema (15 9 2). Ze starších spisůw které Weleslawín wy- 
daw co do jazyka tak přeměnil, že jich za dílo jeho powa- 
žowati lze, nejznačnější jsau kronika Aeneáše Sylvia překladu 
Konáčowa (1585, 1817) a Karionowa kniha kronik (o čtyřech 
monarchiích) překladu Buriana Sobka z Kornic (15 84, 1602). 
Bez proměny wydal wíce spisůw starších, jako Hospodářstwí 
Brtwínowo a Cernobýlowo (1587), Soliloquia a Manuále sw. 
Augustina (1583), Kroniku českau Kuthenowu (1585) atd. 

Nejnowěji Wáclaw Rozum w díle druhém a čtwrtém Sta- 
ročeské bibliotheky (1853 a 185 5) wydal pěkný wýbor z pů- 
wodních prací a z prekladůw Weleslawínowých. 

1. Z prací půivodních. 
Z předmluwy na Politii historickau. 

sprúwě obcí městských. 

Jest téměř každému wůbec wědomé, jak za našich casůw ne- 
jednau nato bylo nastupowáno, kudy by nějaká lepší spráwa w staw 
městský králowstwí českého a zwlaště do měst Pražských, kteráž jsau 
od dáwna metropolis wšeho králowstwí a stolice králfiw českých, 
uweden býti mohl. Za kteraužto příěinau i některá nařízení se o tom 
činila: ale ta netoliko žádné platnosti nepřinášela, nýbrž co se na 
oko spatřilo, místo nowého řádu mnoho neřádůw *) powstáwalo. Do- 
mníwali se mnozí, že by to spráwci městskými scházelo a dalo se 
jejich nerozšafností a nedbánliwostí; ale již w prodlauženějším času 

2 ) Slowo neřád znamená starým opak ci nedostatek řádu, tedy tolikéž 
asi co disordo. 



175 

sám skutek to ukázal, že wrchnosti a spráwcowé měst nemají té moci, 
aby takowým neřádům odolati a je vvypleniti mohli. 

Spatřujeme to wšickni a odepříti tomu, bychom chtěli, nemůžeme, 
že w městech českých jak při mladých tak i při starých lidech jsau 
welicí nespňsobowé a neřádowé. Wí se o tom, že jich žádný z WMstí 
neschwaluje ani za dobré, šlechetné a poctiwé nedrží. Nicméně trwa- 
jíce w nich s jinými z samého obyčeje a tím se wymlauwajíce, že 
jsme jich nezačali a příčiny k nim nedali, toho, jak jsme daleko od 
prawé městské cesty zablaudili, nespatřujeme. Ač jací jsme, sama 
pýcha a nádhernost w rozličném oděwu a stkwosnost i zbytečná roz- 
koš w jídle a pití, swědomí proti nám dáwá. Nebo není-li to wěc 
městům záhubná, že za samé to černé sklo, jemuž wůbec šmelc říkají, 
z měst Pražských na dobré stříbrné a zlaté minci tak weliká summa 
peněz do Benátek wychází, na kterauž by se některý tisíc wojaků 
proti nepříteli Turku wychowati mohlo? Mlčím o jiných wěcech z 
hedwábí, stříbra a zlata setkaných, o pití sladkých rozličných, kteráž 
k nám z dalekých krajin přicházejí, a my je na záhubu swau za drahé 
peníze kupujeme. Neb tak se nám zdá, že bychom swobodní měšťané 
nebyli, kdy bychom s jinými těch wěcí neužíwali, sami sebe nechudili 
a cizích národůw nebohatili. Odkudž pak to jde? Z příkladůw zlých, 
kteříž hned s počátku přetrženi nebyli, ale takowá jim swoboda pu- 
štěna, že již netoliko zastaralý obyčej nýbrž i práwo za wýmluwu 
mají. Nebo neřádowé w městech jsau jako neduhowé w lidském těle 
a jednostejným se téměř spůsobem rodí i hojí. A protož dobrý spráwce 
jest jako zkušený lékař w městě, jehož powinnost jest netoliko ne- 
řády stawowati a je jako nemoci hojiti: ale i to bedliwě opatrowati, 
aby wšickni měšťané w mezech powolání swého stáli a jako w dobrém 
spůsobu zdrawí wždycky zňstáwali; a jakž se které třebas chatrné 
znamení neduhu ukáže, zniku mu nedáti a průchodu nemoci, až by se 
zastarala, nedopauštěti. Jest zimnice, kterauž lékaři hecticam jmenují, 
nám slauti může tajemná a zastaralá; ta sprwu Welmi snadná jest k 
zhojení, ale nesnadná ku poznání; potom když se rozmňže , každý ji 
pozná, ale těžce kdo zhojí; pročež ji lékaři mezi nezhojitedlnými ne- 
duhy pokládají. I poněwadž my při našem stawu městském weliké ne- 
spůsoby a neřády spatřujeme, a těch, jakž se koli snažíme, ač snažíme-li 
se, naprawiti nemůžeme: co jiného o sobě mysliti máme, než že se 
w našem těle takowá zimnice náramně rozmohla? A protož potřebu- 
jeme wýborného a zkušeného lékaře, kterýž by. w nás přirození jako 
obnowil a wšecky žiwly a wlhkosti k náležité mírnosti přiwedl. Po- 
kládá se pak prwní stupeň powstání z nemoci, když nemocný swému 
lékaři o začátku swého neduhu a jak jej w sobě kdy cítí, upřímně 
oznámí a potom rady jeho poslauchá. Než o těch, jenžto jsau hectici, 
tak prawí, když se w nich ta nemoc nejwíce rozmáhá, že oni tehdáž 
o swé zdrawí a dobrého lékaře nejméně pečují, ale nejinak sobě po- 
čínají, než jako by se nejlépe na zdrawí swém měli. Nacházejí-li se 
ty powahy při nás čili nic, nechť to každý rozumný uwažuje asaudí; 
já toho wykládati nechci. Než toho, což wůbec známé jest, nezatajím, 
že wždycky těžší jest neduh těch, kteříž bolesti necítí, než těch, ježto 
ji cítí. 

Tím spůsobem wždycky jsau bláznowější, kteříž nejsauce zdají 



176 

se sobě býti maudří, než ti, kteříž znajíce nemaudrost swau s jiným 
se o ni radí a maudrosti nabýti usilují. My tedy necítíme-li swých 
bolestí a nestaráme-li se o lékaře a zdrawí, připodobněni můžeme 
býti těm nemocným, o nichž takto Hippocrates napsat: Kteříž w těžké 
nemoci bolesti necítí a podušku hmatají, peří z ní tahají a smetí zbí- 
rají, welmi zle se mají a není naděje, aby žiwi zůstati měli. A tak 
není diwu, že w městech českých tak welicí a zastaralí nespůsobowé 
nemohau se pojednau naprawiti, by se pak hojení těch neduhůw sám 
Aesculapius aneb Hippocrates ujat. Nebo spráwa obce aneb města 
není tak chatrné a lehké umění, kteréhož by někdo třebas ze hry do- 
síci mohl: ale jest umění mezi jinými wšemi, wymíně písma swatá, 
nejpřednější, nejlepší a nejtěžší, kteréhož lidé od přirození dňwtipní 
z bedliwého čítání kněh a spisůw maudrých lidí o spráwách obcí, z 
historií, z obcowání s muži rozšafnými a w tom umění zběhlými i z 
mnohého zkušení a práce, časem s opuštěním swých obchodůw a živ- 
ností docházejí. 

To kdy by někteří w stawu městském bedliwě uwažowali, ne 
tak by se žádostiwě na auřady nutkali, w ně wprošowali a přímluwy 
za sebe časem dosti draze wykupowali. Ale co jest to, že žádný w 
jakkoli nízkém a chatrném řemesle za mistra se newydáwá, lec od 
jiných toho řemesla mistr ůw za hodného usauzen bude a mistrowský 
kus ukáže : w spráwě města, jak se nejmenší hlas pustí o proměně 
auřadůw, i hned ti, ježto netoliko manželky, dítek a čeládky w domě, 
ale ani sebe sprawiti neumějí, nejwíce o auřad stojí, po něm dychtí 
a sebe k tomu za nejhodnější saudí? Takowí, jakž na radní polštář 
dosednau, pojednau se we A^šech spůsobích, w mrawích, w chodu, w 
mtuwení, w pohledění promění a jak nad sebau tak nad dobrými přá- 
tely se zapomínají. Jakžiwi předtím na auřadě nebyli, málo o tom 
slýchali, nic nečítali, a wšak, jako by nad ně nebylo žádného wýmtuw- 
nějšího ani rozumnějšího, pojednau mistrowstwí swé, zwtáště při 
kwasích a w piternách prokazují. Aristoteles in politicis napsat, že 
se dwojí lidé na swět rodí, jedni k spráwě, druzí k poddanosti, a kdež 
onino wládnau, tito poslauchají, tu že obojím dobře býwá. Ale když 
ti sprawují, kteříž měli poddáni býti, prawí, že to jest proti přirození, 
rowně jako by wozataj koní, rozum libostí poslauchar, aneb jako 
by oset po stromích chtěl létati a ptáci po zemi dole musili ctwermo 
běhati : a že w tom městě wzdělání obojích ani swornosti býti nemůže. 

Ze pak wšickni wesměs spráwy městské a auřadňw žádají, ten 
blud odtud pochází, že ne wšickni onoho s nebe seslaného napome- 
nutí: Nosce te ipsum, znej sebe sám, poslauchají: pak-li je kteří 
často w ústech míwají, wšak ho žádný méně jako oni neušetřují. Ale 
jako prwní otec náš Adam, nezřízeně žádaje býti bohem, učiněn jest 
mizerným tworem a, měw býti wšeho swěta pánem, již jest ničemného 
bláta otrokem; aneb jako onen mládenec Phaéton, o němž básníci 
wypisují, chtěje slunce na woze po nebi woziti a nemoha bujných 
koní na uzdě zdržeti, spadl dolů s nebe a bídně zahynul: tak se při- 
hází mnohým mladým nerozumným a auřadů žádosti wým pánům radním 
kteříž, neumějíce samých sebe sprawiti, nebezpečně se o spráwu jiných 
pokaušejí a nejednau na sebe i na město záhubu uwozují. 



177 

Z předmluvy ua kroniku Aencásc Sylvia. 

kronice Hájkové. 

Ze wedlé zdání mnohých Hájek některé básniwé a neužitečné 
rozpráwky do swé kroniky přimísit, může býti, že w tom následovat 
poétňw, jichž obyčej jet, aby w swých werších netoliko potřebná 
naučení lidem dáwali, ale i k kratochwíli je wzbuzowali. Et docere 
volunt et delectare poétae. Tak i on chtěl čtenáře o wěcech pomi- 
nulých wýuciti a zprawiti, a časem i rozmíšiti, aby sobě nestýskal. 
A wšak i w tom má towaryše neposledního jména historiky řecké i 
latinské, jako Diodorum, Herodotum a Livium , kteréžto kdož ětau, 
mnohé w nich básniwé, nejisté a nedňwodné, nýbrž i k smíchu po- 
dobné wěci nacházejí, pro kteréžto nicméně, což w nich prawdiwého, 
jistého a užitečného jest, toho nezamítají, ale mnoho sobě wáží. Datur 
haec venia antiquitati, inquit Livius, ut miscendo humana divinis pri- 
mordia urbium augustiora faciat. To pak co jest jiného, nežli prawdu 
lží chtíti opeřiti a jako omastiti? Rozumný clowěk může dobře od- 
ložiti, což zná býti daremného, a wybrati, což jest potřebného a k 
prawdě podobného; může zawrci plewy, to jest, básniwé a neprawé 
wěci jako řepíky a kopřiwy z zahrady, a zanechati sobě jádra, totiž 
prawdy. Ríkáwal Plinius: Nullum esse librum tam malum, quin aliqua 
parte prodesset, že žádná kniha není tak neužitečná a zlá, aby se z 
ní čtenář wždy něčemu dobrému nenaučil. Tak i my aspoň o Hájkowě 
kronice sudme, ačkoli podlé sprostného zdání mého nemůže ta práce 
jeho w poctu neužitečných a zlých kněh položena býti, poněwadž nad 
ni užitečnější, lepší, hojnější a sprawenější w jazyku našem ani snad 
w jiném nemáme. 

Nebo předně nachází '■ se w kronice Hájkowě pořádek let od 
prwního přitažení knížete Čecha s jeho komonstwem do této země 
až do léta Páně 1527 a obsahuje w sobě summau wedlé jeho úctu 
883 léta. Ackoliw některým se zdá, že nemálo hned při základu po- 
chybil, téměř o sto let později položiw kralowání Cechowo nežli jiní 
kronikáři, a w poznamenání casňw až do přijetí wíry křesťanské ne- 
může se wěděti, koho jest následowal a jak by mu bezpečně wěřeno 
býti mohlo: ale od toho času, jakž Cechowé křesťané býti počali, dosti 
jest pilný a nemnoho chybuje. 

Druhé, obšírně wyprawuje o knížatech a králích českých, pohan- 
ských i křesťanských, o jich sprawowání, radách, žiwotu, wálkách, 
wítězstwích, chwalitebných i nechwalitcbných, dobrých i zlých, mau- 
drých i nemaudrých skutcích, o manželkách, odkud je sobě brali, o 
synech a dcerách, kam je zasnubowali, a jak se s okolnými knížaty 
a králi příznili, až naposledy i o smrtěch a pohřbích jejich. 

Třetí, bedliwě wypisuje, w jakém spňsobu kterého wěku stála 
země česká, kdy w pokoji a w hojnosti byla, kdy zase Pán Bůh na 
ni wálky, neurodil, drahotu, hlad a mor pro hříchy dopauštěl; kterak 
nejednau cizí národowé usilowali lstí a mocí předky naše z této kra- 
jiny wytisknauti a sami ji opanowati; jak tomu zase Cechowé zmužile 
a statečně s pomocí Pána Boha wedlé knížat a králůw swých odpírali 
a slawných wítězstwí nad swými nepřátely docházeli*, summau, jak 

12 



178 

toto králowstwí s obywately swými wíce se sprawowato řízením a 
opatrowáním Božské milosti nežli radau a rozšafností lidskau, což o 
něm mistr Hawel, hwězdář za císaře Karla, předpowídal a my nyní 
w skutku prawé býti seznáwáme. 

Cwrté, nepominul Hájek pilně poznamenati wšelijakých proměn, 
kteréž se w Cechách buďto w spráwě a w regimentu obecném, při 
knížatech a králích, při poddaných wyššího i nižšího řádu, buďto při 
náboženstwí a církewních wěcech duchowních častokráte zbíhaly; kte- 
rak někdy mnoho knížat w Cechách bylo z jednoho kmene pošlých, 
kteřížto wálky mezi sebau wedli, když každý před jinými předčiti a sám, 
potlace jiné bratry a strýce swé, pánem býti chtěl; co w takowých 
rozmíškách a různicích zlého země tato i morawská pokusiti a ztrpěti 
musila; jak ten nesworný rod w malých létech zahynul; nebo kdež 
prwé bylo okolo dwadcíti knížat w Cechách i w Morawě téhož kmene 
a rodu, ti brzo potom tak kwapně z tohoto swěta sešli, že Cechowé 
a Morawané neměli než toliko jediného dědice a pána. 

Páté, oznamuje, kdy a jakým spůsobem Cechowé z bláta bludů w 
pohanských wytrženi jsauce , ku poznání jediného prawého Boha a 
syna jeho Pána Jezu Krista, přiwedeni byli; jak jsau hned s počátku 
horliwě se stawěli při wíře sw. ewangelium; které prwní apoštoly 
a učitele měli; jak Pán Bůh i tím národ český poctil, že sobě z nich 
swědky swého učení a mučedlníky obíral; kdy biskupstwí w Praze 
založeno, kteří a jací býwali biskupowé, kdy arcibiskupstwí wyzdwí- 
ženo a zase kleslo; kdo býwali duchowní spráwcowé; jaká se w 
učení a w řádích církewních proměna stala za krále Wáclawa, když 
mistr Jan z Husince kázati počal, a jaký s towaryšem swým Jero- 
nýmem konec wzal; co se po upálení jejich w české zemi dalo, jaké 
wznikly bauřky, newole, hádání, odporowé, wálky, mordowé mezi 
duchowními i swětskými; co krajin pohubeno, kostelů a klášterů 
zplundrowáno , měst a městeček zdobýwáno, wsí popáleno, lidu s 
obojí strany pomordowáno a krwe křesťanské wylito, prwé nežli ty 
nesnáze k spokojení a porownání swému přišly. 

Šesté, najde čtenář w kronice Hájkowě wšelijaké paměti o stawu 
panském, rytířském a městském: kterak jsau ti wždycky wěrní pánům 
a králům swým býwali a k zwelebení koruny české snažně napomá- 
hali, když w swornosti s mnohým dobrým swým trwali, aneb zase 
proti sobě se s nenabytými škodami pozdwihowali a bauřili, z příčin 
někdy postranních žádostí, lakomstwí, záwisti a pýchy, časem také z 
nedorozumění a omylu, z nabádání a ponaukání jiných, kteříž wíce 
nepokoj milowali nežli pokoj. Zase kterak, widauce proti sobě sílu 
nepřátel, míříwali se a, odložíce domácích nechutí, jednomyslně sobě 
prolá moci nepřátelské pomáháwali. 

Sedmé, wyhledal Hájek a poznamenal mnohých starožitných rodňw 
z stawu panského i rytířského titule a jména, základy a začátky 
zámků, hradů, twrzí, měst, městeček, wsí, kostelůw a klášterňw, ob- 
zwláštně pak a s nejwětší péci hledal počátky, zrůst, stawení, pro- 
měny a wšelijaké štěstí a neštěstí města Pražského, jakožto nejwětšího 
a nejhlawnějšího w králowstwí českém. 

Ty a jiné paměti, kteréž předtím porůznu rozmetány byly, shro- 
máždiw a spořádaw w jednu knihu Wáclaw Hájek, nemálo historii 



179 

ěeskau wyswětlil a nám k známosti a wědomosti její poslaužit, 
jichž by se snad nyní z tisíce jeden nedoptal; proto že ne každý té 
příležitosti užíti může, aby takowý dostatek starých letopisůw a kro- 
nik met jako on. 

2. Z překladům. 
Z Politie historické. 

jenioaříoh a wojsku tareckém. 

(Ze spisůw Aug. Gisleiiia Busbeka.) 

Císař turecký každého roku wysítá jisté lidi do rozličných kra- 
jin, aby z dítek křesťanských mužského pohlawí wždycky třetího neb 
čtwrtého požádali a brali. Těch pacholat když se welicí haufowé 
jako nějaká stáda do Konstantinopole přiženau, kteříž z nich jsau swo- 
bodnějšího a spanilejšího wzezření aneb nějaká znamení wysokého 
wtipu a ctnosti na sobě ukazují, ti oddáni a obráceni býwají k do- 
mácí službě buďto samého císaře aneb některého baše a jiných úřed- 
níkůw jeho. Jiní dowedeni býwají na místo, kdež se weliké množ- 
stwí wšelijakého lidu a zwláště sedlského schází. Tu z takowých 
křesťanských pacholat jeden každý které chce a^ kolik chce, jakž se 
komu líbí, může na úředníku jejich požádati. Úředník, wezma ztatý 
dukát, wydá mu pachole, zapíše prwé do register obecných jeho 
jméno, wtast, staw aneb řád, léta i znamení, po nichž by w každém 
wěku poznán býti moht. Tak ten již má swobodu, buďto že jest mě- 
štěnín aneb sedlák, to pachole s sebau za moře do Asie aneb do kte- 
rékoli krajiny a země, w níž swé obydlí má, zawésti a tam ho usta- 
wicně w robotě, práci a díle jako otroka a chlapa cwiěiti, nedáwaje 
mu nic wíce za pokrm než chléb a wodu a někdy místo waření dro- 
bet kaše aneb owoce aneb bylin; chatrně ho odíwá, leda se před zi- 
mau a deštěm ochraůowati moht. K tomu také wyučuje ho a wede 
k náboženstwí Mahometowu. Tak on, newěda nic o rozkošech, wzdá- 
len jsa od lahození a folkowání swých přátel, zrostá a jde w muže 
silného, udatného a wšech těžkých prací snesitedlného. Potom když 
potřeba nastane, wzat býwá od pána swého, jemuž na tas swěřen 
byt a k wěcem wáleěným se obrací. A odtud jako z nějaké obilnice 
wojsko a počet jeniěarůw, jestliže z nich kteří w boji zahynau, se 
doplňuje. 

Mezi jenicary zapsán, ponejprwé má služby na měsíc půldru- 
hého dukátu, wíce aneb méně; neb to dosti býti uznáwají nowému 
newycwicenému drábu. Ale wšak aby w strawě náležité nedostatku 
netrpět a hladem nemřel, má strawu darmo s tím desátkem, do kte- 
réhož přijat jest, wšak s tau wýminkau, aby wšeinu desátku tomu w 
kuchyni a w čemžkoli potřebí postuhowal. Zase pak ten , kdož w 
témž desátku jest nejzběhlejší w wátkách, wyuěuje ho a sprawuje 
každodenním cwicením, kterak by bráně a jiných wátecných nástro- 
jůw uměle užíwal. Tak nowý dráb, dojda síty, přiwykna dílu a práci, 
maje zwyktost w odění a zbroji, nicméně ještě není rowen swým 
spotutowaryšům ani w poctiwosti ani w žoldu: w samé udatnosti a 
cnosti naději má, skrze niž by s nimi srownán byt, totižto když na 

12* 



180 

prwní wojně, kteráž se trefí, swau zmužilostí a statečností toho za- 
slauží, aby wyňat jsa z poctu nowých mladých drábň, k rownosti ji- 
ných jeniěarůw jak w poctiwosti tak w žoldu připuštěn byt. Kte- 
raužto w prawdě nadějí mnozí nowotní drábi zbuzeni a popuzeni 
jsauce, o mnohé znamenité wěci pokauseti se smějí a w síle i zmu- 
žilosti starým drábům nic napřed dáti nechtějí. A protož se jim služby 
nadlepšuje a wětším žoldem poctěni býwají, kterýž wšak mezi jeni- 
cary nikdy nebýwá wětší nad osm dukátůw za měsíc. Pakli některý 
pro swau ctnost a hrdinské činy i platné služby hoden jest místa wyš- 
šího , tedy aneb hejtmanem nad nějakým dílem wojska učiněn aneb 
mezi jízdné císařské, jež oni spahias jmenují, podán býwá. 

Ale kteříž z těch pacholat, o nichž jsem nahoře powěděl, w 
Konstantinopoli zůstaly, ti rozličné práce podnikati a snášeti musejí. 
Nejednau uzříš, an jich dwě neb tři sta plac aneb dwůr klidí, roz- 
wožují rumy, kamení, trámy a jiné wěci nosí. Zaháleti žádnému se 
nedopustí, aniž komu darmo jísti dáwají. Ti potom, když wyrostau, 
také se mezi lid wálecný buďto polní aneb na galeje podáwají. A 
kteříž k službám dworu císařského obráni byli, z těch na wětším díle 
přední muži býwají a k znamenitým úřadům přicházejí, jakž se kdo k 
čemu nejlépe hodí. Z těch se wolí nejwyšší hejtmane jenicarůw, hejt- 
mane nad armádou, beglerbegowé, až naposledy i bašowé, wezírowé 
a někteří z nich i císařských dcer za manželky dostáwají. 

Mám zato, že jsem dostatečně a patrně ukázal, jaký jest začátek, 
půwod, wybírání, kázeň, wedení, ucení a cwicení toho wšemu swětu 
tak slrašliwého a hrozného wojáka tureckého. Nepřim se o to, aby 
jiné cesty a jiného přístupu k řádům wálecným býti nemělo, ale tento 
spůsob jest mezi nimi nejobyčejnější. Nebo časem také berau wojáky i 
z těch mládencůw křesťanských, kteréž buďto w nenadálých wpádích 
a štráfích aneb w boji proti nám zajímají a w domích aneb w obo- 
rách, kteréž serraglia jmenují, za mnoho let chowali a drželi. Kteréžto, 
když wšecku parně t wlasti swé a wědomost o wěcech našich, zwlá- 
ště pak wíry a náboženstwí křesťanského potratí a w školách jejich 
netoliko literám arabským ale i spůsobu wálecnému, kteréhož Turci 
užíwají, od jistých mistr ůw komorníkňw se dobře wyucí, teprw z 
těch obor jako z wězení na wítr wypustí a na ta místa wojenských 
powinnoslí a úřadůw podáwají, k kterýmž by se nejlépe hoditi a je 
zastati mohli. Bašňw také i jiných předních hejmanňw služebníci, 
kterýchž oni bojem aneb jiným spůsobein dosáhli, častokráte w poect 
wojákůw přijati a zapsáni býwají. 

A wšak z těchto wšech, o nichž jsem mluwil, žádný se bez 
jistého wolení a rozdílu, bez uwážení a zkušení nepřijímá: ale pru- 
huje a zkušuje se prwé jednoho každého síla a udatnost jak na mysli 
tak na těle, aby tomu místu a úřadu, k němuž se zapisuje, dosti uči- 
niti mohl. W kterémžto jejich spůsobu nejednau jsem se w prawdě 
podiwil platnosti a moci kázně a cwicení tureckého, wida, an lidé u 
nás zawržení a potupení tak mnoho w malých létech mezi nimi pro- 
spěli, že netoliko za obecné wojáky procházeli, ale wedlé uznání 
wšech Turkňw i k tomu dostateční byli, aby jiné wálecnému umění 
wyucowali. Nebo přiházelo se časem, když jsem někdy pro krato- 
chwíl z okna wyhlédal, že mi přísedící Turci některé ukazowali, jež 



181 

pro zwyklost a umělost wěci wálečných hejtmany nad cwičením mla- 
dých drábňw nařízené hýli prawili. Ptal jsem se, odkud a z kterého 
by národu byli? Nebo slyše o nich wclikau powěst, že by nad jiné 
w umění wálečném zběhlí a zkušení byli, domníwal jsem se býti je 
newím jaké Parthy, Baktriány neb Massagety. Ale oni mi odpowěděli, 
že tento jest Uher, onen Charwat, třetí Němec, jiný z jiného národu 
křesťanského. Diwil jsem se tomu a wšak ještě myslil jsem, zdali 
takowého umění nabyli mezi námi, buďto že pošli z rodičů urozených, 
že z mládí k tomu wedeni byli, aneb sic w taženích a bitwách mezi 
křesťany býwali. Protož tázat jsem se dále, zdali by wěděli, jakého 
jsau řádu a stáwu doma byli a jaké obchody neb řemesla wedli. Oni 
pomysliwše málo, upaniatowali se a oznámili, že tento prawil se býti 
nějakého kuchaře pacholetem, jiný že do kláštera za mnicha byl dán, 
třetí že u hospodáře swého wíno šenkowal. A ti wšickni že času ote- 
wřené wálky aneb pod příměřím zajati a s jinau kořistí do Konstan- 
tinopole přiwedení k tomuto neb onomu bašowi se dostali. Tu já 
wíce se tomu podiwiw: A kterak (řku) možné, aby z těchto lidí tak 
znamenití bojowníci býti mohli? Oznámili mi, kterak páni jejich, jimž 
w službu podrobeni byli , měli doma u sebe muže wznešené, mistry 
w umění wálečném zběhlé a zkušené, kteříž je tomu wšemu s pilno- 
stí wyučowali. Tím spůsobem oni af krátkém času tak se wycwičili, 
že wšecky sobě rowné daleko přewýšili a dobrau naději budaucího 
hrdinstwí o sobě učinili. Přišlo potom k boji, w němžto zmužilostí a 
udatností swau ode wšech welikau chwářu získali, a odtud k tomuto 
důstojenstwí a sláwě přišli. 

Já pak, slyše to, nemalau měl jsem nad Jím žalost, že náš oby- 
čej a spůsob Aválecný tak daleko wzdálený jest od tureckého, anobrž 
i záwiděl jsem jim toho. Nebo ten dobrý obyčej zachowáwají Turci, 
že dosáhnauce člowěka wýborného, jako by dosáhli wěci znamenité 
a drahé, náramně se radují a w tom, aby ho sobě dobře nawedli a 
wyprawili, žádné ani práce ani pilnosti ani péče nelitují, zwláště po- 
znají-li, že se jim k walečným wěcem platně hoditi může. 

Z Kroniky A e n e á š e S y 1 v i a, 

Přeniyslowi, třetím knížeti českém. 

(Pro ukázaní, jak welice jazyk český prodlením sotwa 80 let 
se zwelebil , položeno sem totéž místo z kroniky Aeneáše Sylvia pře- 
kladu Weleslawínowa, kteréž o přewodu Konáčowu swým místem na 
str. 45 bylo podáno. Dí zajisté o této wěci sám I). A. z Weleslawína: 
,,Ze pak s časem lidé netoliko w mrawích a powahách swých nýbrž 
i w řeči častokráte se mění: uznal jsem za potřebu, aby také v Aeneáš 
w tom oděwu na jewo wyšel, w kterémž by ho nynější Cechowé 
poznati mohli. Nebo jako nyní za našeho wěku jiný kroj jest, než byl 
před sta léty: tak ono prwnější přeložení těžce by se k těmto časům 
trefilo, poněwadž netoliko starau češtinau, kteréž jsme nyní hrubě 
odwykli , ale i latin au welmi zapáchá, tak že mu s těžkostí prostý 
Cech rozuměti může, kdož Aeneáše latině nečítal. Pooprawil jsem tedy 
a zostřil a.jakž nejwlastněji možné bylo, wyložil, aby jí třebas nej- 
hlaupější Cech rozuměl.") 



182 

Libuše, widúc na sněmu shromážděné wšecko množstwí lidu, 
takowú k němu řeč učinila: Moji milí Cechowé! jáť jsem nad wámi 
až do tohoto dne milostiwě a dobrotiwě, jakž jest ženám obyčej, pano- 
wala; žádnému nic, což jeho bylo, newzala, žádnému neublížila; matku 
jste na mne měli, ne paní. Ale že wám nyní sprawowání mé jest ne- 
příjemné a newděcné, obyčejem lidským se mnau nakládáte. Nic se 
dlauho nelíbí člowěku: pobožného, milostiwého a sprawedliwého kní- 
žete lidé žádají wíce, nežli trpěti a snášeti mohau. Buďtež tedy mého 
saudu oswobozeni. Dám wám muže, kterýž by nad wámi panowal a podlé 
swé wůle hlawy waše saudil, tak jakž jste žádali. Jděte, koně mého 
bílého osedlejte a, na široké pole wywedauce, swobodného bez uzdy 
propusťte, jdauce po něm, kamž on koli půjde. On poněkud před wámi 
poběhne , až se i zastawí před mužem jedícím na železném stole. 
Tenť manželem mým bude a waším knížetem." Líbila se ta řeč wšemu 
shromáždění. Pustili samého koně před sebau, kterýžto deset tisíc kro- 
čejůw zběhw, naposledy u potoka Bíliny před woráčem se zastawil, 
jehož jméno bylo Přemysl. Ti, kteříž s ním byli, widauce koně státi 
a k tomu woráči se lísati, přistaupili také blíže a řekli k němu: Zdráw 
buď, dobrý muži, kteréhož nám bohowé za kníže dali. Wypřež woly 
a wseda na kun, pojeď s námi. Libuše tě za muže, česká země za 
kníže míti žádá. 

Rolí worati, stádo pásti, lodí sprawowali, tkáti, šíti, stawěti mnozí, 
že neumějí, wyznáwají: wrchnost w městě držeti, králem býti, nad 
lidmi a národy panowati, což jest nejtěžšího, žádný nedí, aby s to 
býti nemohl a aby sobě toho od přirození daného neměl, ačkoli mnozí, 
buďto že sobě s pracemi steskli aneb že milowali pokojný žiwot, po- 
daného králowstwí přijíti nechtěli. Přemysl, ačkoli sedlák, dobrotiwě 
posly přiwítal a že, čeho žádají, učiniti chce, odpowěděl. Takowá 
jest žádost a chtiwost panowání w lidech: žádný se králowstwí ne- 
hodným býti nesaudí. 

Wypřežení wolowé (jakž obyčejně starým wěcem básně se při- 
měšují), prawí, že se wyzdwihli w powětří a potom do hluboké je- 
skyně rozsedlé skály upadli, a wíce nikda spatříni nebyli; osten pak, 
jímž wolůw pobodowal, wetknutý do země že ihned se zazelenal 
a rozkwetl a tři ratolesti lískowé z sebe pustil: z nichžto dwě tu 
hned uschly, třetí w strom wysoký lískowý wzrostla. Nechci toho za 
prawé jistiti; ptej se nato každý u těch, kteříž o tom psali. Nicméně 
widěl jsem mezi priwilejími téhož králowstwí list císaře Karla Ctwr- 
tého, w němž se to jako za prawé a nepochybné pokládá, a obywa- 
telé té wsi, w kteréž se to stalo , obdarowáni jsau takowau swobo- 
dau, že žádné jiné daně nejsú dáti powinni, kromě newelikau mírku 
ořechůw z téhož stromu. Ale já ani císaři Karlowi newěřím. 

Přemysl tedy, wyslyšaw poselstwí, obrátil radlici a položiw na 
ni chléb a s v eyr, jako by na dalekau cestu jeti měl, jísti počal. Ta 
wěc mysli Cechůw potwrdila, když železný stůl, o němž jim Libuše 
předpowěděla, na radlici poznali. S podiwením okolo něho jedícího 
stáli. Když pojedl, na kůň ho wsadili a, aby pospíšil, napomenuli. 
Na cestě ptali se ho, co by znamenal zelený osten? a proč dwě ra- 
tolesti ihned uschly? On jako ten, kterýž s wěštbami wýborně zachá- 
zeti uměl ; odpowěděl: že mu se tři synowé naroditi mají, z nichžto 



183 

dwa w mladosti umrau, třetí ušlechtile dědice zplodí. A kdy by byl 
wšecko pole, nežli oni k němu přijeli , zworal, že by rod jeho po 
meči na wěčné budaucí časy w Cechách kralowal. Ale poněwadž jsau 
ho před časem k knížetstwí powolali, že ta naděje již jest odjata. 
Otázán jsa, proč by strewíce z duboAvých koř udělané s sebau nes! ? 
dal odpowěd, že proto, aby chowány byly na Wyšehradě a ukazo- 
wány potomkům, aby wšickni znali, že prwní kníže w Cechách z rolí 
od pluhu byl powolán ; poněwadž nesluší peychati tomu, kdož z níz- 
kého řádu na králowskau stolici dosedl. Dlauho ty strewíce Cechowé 
chowali, poctiwě jich ostříhali a od kněží kostela Wyšehradského pri 
slawnosti korunowání před králi nositi je dali. 

Přemysl, přijew na Wyšehrad, s welikau radostí a poctiwostí 
ode wšeho lidu přijat jest a Libuši »obě za manželku pojal. Po- 
tom nedlauho meškaw, Pražské město založil a zdí a příkopem obe- 
hnal. A když se o to snésti nemohli, jak by město nazwáno býti 
mělo, rozkázala Libuše některým jíti a na kteréhož by koli z řeme- 
slníkůw nejprw trefili, otázali se, co by dělal, a z toho prwního 
slowa město jmenowati. Otázán jsa nějaký tesař, odpowěděl, že práh 
dělá; odtud městu jméno dáno Praha. Potom nařízena jsau práwa, 
jichž Cechowé za dlauhý čas užíwali. Země, majíc čistý pokoj, w 
bohatstwí náramně se rozmáhala. A Libuše twrz Libici wystawěla ne- 
daleko od Labe, kdež také i pochowána jest. Po smrti její wšecka 
moc knížetstwí na samého Přemysla připadla, kteréž on za žiwnosti 
manželky swé nejwíce radau její sprawowal. Ženská také moc a wáž- 
nost, kteráž za Libuše weliká byla, pominula a uhasla. 

Bitwa n Bělehradu. 

Po smrti Mikuláše Pátého biskupa Římského Kalixt Třetí na sto- 
lici sw. Petra w Římě dosedl. Ten zwěděw o wůli Mahometa císaře 
tureckého, že by sobě zemi uherskau mocně podmaniti chtěl (neb již 
byl hlawního města řeckého Konstantinopole dobyl a je opanowal), 
wyslal legáta swého do říše Jana kardinála, muže weliké mysli a 
opatrného, aby národůw půlnočních na Turka pozdwihl. Sebráno bylo 
wojsko ne tak oděné jako wěrné z lidu obecného, chudého, nuzného. 
Ti na wojnu táhli, kteříž odplaty wěčného žiwota žádali. Bohatí a roz- 
košní lidé, na přítomných wěcech dosti majíce, doma zůstali. Mahomet, 
naduw se wítězstwím Konstantinopolským a sebraw weliká wojska 
w Thracii, pospíchal do Uher a měl lidu wálečného, jakž wůbec ji- 
stili, do sta a padesáti tisíc, nic nepochybuje, že tak welikým množ- 
stwím a tau silau nejprw uherské králowstwí sobě podmaní, potom 
zemí slowanských se zmocní, naposledy proskoče úprkem až do Wlach, 
i města Římského dobude. Ale dosti malé město, ačkoli slawné, tako- 
kowéinu předsewzetí jeho překážku učinilo a úmysl zastawilo. 

To město někdy předkowé Taurin jmenowali , za našeho wěku 
srbský Bělehrad slowe, a leží w tom místě, kdež se řeky Dunaj 
a Sáwa spolu scházejí. Nejprwé ho Turek dobýwati umínil pro pří- 
hodné a příležité plawení přes řeku. Jan Kapistran, z řeholy menších 
mnichůw, toho času swým kázáním Uhry k wojně napomínal. Kterýžto 
zwěděw, že se Turek přibližuje, nemeškaje na Bělehrad se obrátil a 



184 

přiwedl s sebau nemalý počet křižowníkňw. Jan také Hunjad, na kwap 
wojsko scbraw, tam k němu přitáhl. Kardinál w Budíne pozůstal, po- 
moci odewšad shledáwaje. Král, wzaw zpráwu o příjezdu Turkůw a 
že Uhří nejsau tak silní, alby moc tureckau snésti mohli, a k tomu ne- 
důwěře se nestálé mysli národu uherského, ani se w Budíne dosti 
bezpečným býti domníwaje, pod spůsohem mysliwosíi do Rakaus rychle 
se obrátil. Zatím Turek, položiw se u Bělehradu, wší mocí dobýwati 
začal té strany města, kdež k němu po rowni přístup byl, a zasadiw 
děla neobyčejné a neslýchané welikosti, prwní zdi brzo položil. 

Byla wnitř nemalá prostrannost prázdná až do druhé zdi, kdež 
swé stanowiště křižowníci měli, zástup lidu newelmi dobře oděného 
a místo bráně toliko meče a sudlice majícího,' ale wšak zůřiwostí 
mysli, udatností srdce a pomocí nebeskau bezpečného. Turci tedy, 
wpadše skrze obořenau zeď, ukrutnau bitwu s nimi swedli. Kapistran, 
s wysoké wěže wolaje, k zmužilosti křesťan ůw napomínal, korauhew 
s znamením kříže ukazowal, pomoc jim s nebe slibowal, nepřátelům 
zlořečil a za pomoc Boha žádal. Hunjad jednak sem jednak tam s 
zástupem žoldnéřůw swých běhal, wojsko doplňowal , na místo usta- 
lých cerstwé, na místo raněných zdrawé postawowal, wše, což do- 
brému hejtmanu i udatnému rytíři náleželo, s pilností wykonáwal. Bo- 
jowáno welikau silau s obojí strany: jednak naši jednak Turci zpát- 
kem postupowali. Na jednom místě křik žiwých, na jiném pláč 
umírajících slyšán. Smělejší a prwní bojowníci probodeni meči padli, 
jiní na tělích mrtwých, kterýchž wšudy hojně leželo, bojowali. Wy- 
tisknuti a wyhnáni wen ze zdí nepřátelé. Ale že císař jejich je zpát- 
kem hnal k útoku, napomínal, trestal, bil a trápil, Turci zase se obrá- 
tili, zase w boj wešli a křesťany téměř w poslední nebezpecenstwí 
přiwedli. Naposledy křesťanskau silau odehnáni jsauce, opět wíce wá- 
žíce nebezpecenstwí než hanby, ulekli a město opustili. Wytáhli za 
nimi křižowníci a wně přede zdmi bitwu s nimi swedli. Turci na- 
schwále na utíkání se dali, aby křesťany co nejdále od města za se- 
bau odwedli: ale w tom jiný zástup po boku wypustili, kterýž by jim 
zase do města nedal. Naši neznamenali toho, w jaké by nebezpecen- 
stwí upadnauti mohli, ješto kdyby málo dále byli odešli, s předu i s 
zadu od Turkůw obklíčeni býti měli. Widěl se zdi Kapistran postranní 
wojsko turecké a, poznaw zálohy, wolal na swé, aby se nawrátili. 
Nemoha slyšán býti pro weliký hřmot, bubnowání a tiiaubení, sám do 
pole k nim sběhl, a mezi dwěma wojsky, mezi meči a šípy sem i tam 
běhaje, wolaje a náwěští dáwaje, sotwa křižowníky k městu obrátil, 
kteřížto málo sobě Hunjada wážili a méně mu wěřili, proto že na 
wětším díle Němci byli a na Uhry náramně newražili. Turci zmýleni 
jsauce w swé naději, do swého ležení se nawrátili, za ctyřmedcítma 
hodin we dne i w noci jednak střelbau zdi zbořiwše, jednak s kře- 
sťany udatně bojowawše. 

Mnoho lidu s obojí strany padlo, ale wíce Turkůw a to zna- 
menitějších. poctu zbitých nepřátel nejednostejnau zpráwu dáwají. 
Někteří psali, že jich přes ctyřidcet tisíc zahynulo, jiní že toliko dwad- 
cet tisíc zbito; jiní pak nejwíce čtyři tisíce zbitých pokládají, což se 
nám nezdá býti prawdě podobné. Nebo w tak welikém wojsku tak 
malá porážka sotwa spatřína býti mohla. Wětšíť w prawdě škoda býti 



185 

musila, kteráž tak mocného císaře k utíkání přinutila. Neb on té noci 
zapáliw ležení a zkaziw děla, se wším wojskem swým utekl. Aniž 
tak směle a pyšně přitáhl, jak strašliwě a snížené odtáhl. Prawí ně- 
kteří, že byl pod zřítedlnicí škodně postřelen a, z té rány pochybuje 
o swém zdrawi, že od města odtrhl, a že na utíkání wíce Turkůw 
padlo nežli w boji. Křesťanům ty laupeže toliko po něm zůstaly, kte- 
rýchž oheň spáliti nemohl, toližto děla mosazná a prakowé okowaní 
a jiné střelby weliké množstwí. Hunjades a Kapistran byli w tom 
boji, oba o té wěci, jak se zběhla, psali, awšak jeden o druhém 
žádné zmínky neučinil, ale každý z nich wšecku chwálu toho wítěz- 
stwí sobě přiwlaslniti usilowal. Náramnáť jest sladkost chwály ; snáze 
o její potupě mluwiti, nežli ji potupiti. Pohrdl předtím Kapistran slá- 
wau swětskau, wzdálil se rozkoší, potlačil lakomstwí, podmanil chlíp- 
nost: chwály potupiti nemohl. Kterýžto w listu swém k nejwyššímu 
biskupu, wypisuje tu wálku a konec její, žádné zmínky o Hunjadowi, 
žádné o kardinálowi neučinil; ale což se koli w tom boji dalo, sobě 
to přiwlastnil, ačkoli předně Boha samého dárcím tak slawného wí- 
tězstwí býti wyznal. Zádnýť není tak swatý, aby ho sladkost sláwy 
nepodjala. Slawní muži snáze králowstwí než clnválu potupují. Ale 
brzo po lom wítězshví Hunjad i Kapistran umřeli: jeden nemocí ztrá- 
pen jsa, druhý starostí wěku dozráw. Btahoslawené duše jejich, jimž 
po tak slawném boji, po dosažení tak weliké chwály u wšech náro- 
dňw, dáno bylo nedužiwá a nestatecná těla opustiti. 

Bitwa Warneiiská. 1 ) 

Král Wladislaw, sebraw wojsko z Cech, Uhrůw, PolákůvF a ji- 
ných okolních národůw, umínil wtrhnauti do zemí tureckých: okolo 
ttyřidcíti tisíc jízdy w swém wojště měl, ac někteří o polowici méně 
pokládají. Mnoho s ním biskupňw a pánňw uherských na tu wojnu 
táhlo. Julian kardinál sw. Angela nemalý počet křižowníkůw shledal. 

Táhli skrze walaskau zemi, potom přejeAvše Dunaj, pustili se do 
krajiny Mysie, aby rownými cestami do Romanie wpadnauti mohli. Filip 
kníže burgundský armádu na moři wyprawil, kteráž se až k Hellespontu 
plawila, aby tudy Turkům z Asie do Ewropy nedala. Frautišek Benát- 
ský kardinál, tam poslán jsa, hejtmanem byl nad armádau. 

Amurat sultán, zwěděw o wpádu nepřátel a nedůwěře se Rekům 
a Turkům w Ewropě obýwajícím, w Asii silné wojsko sebral. Ale 
nejwětší starost měl o to, jak by lid swňj přes moře přeprawiti měl, 
wěda, že armáda papežská moře opanowala. Takowé starosti a péče 
někteří Genuenští ho zbawili, kteříž mu se dobrowolně podwolili, že 
wojsko jeho proti slušné záplatě na swých lodích do Ewropy přeplawí. 

Není w tom místě, kdež se Asia od Ewropy dělí, moře mnohem 
širší pěti honňw. Tu Genuenští wojsko Amuratowo přeplawili, wzawše 
od každé osoby jeden zlatý dukát, kterážto surama, jakž wňbec prawí, 
do sta tisíc zrostla. 

Křesťané již byli do toho místa dojeli, jemuž jméno Warna, kdež 

l ) K wůli stylistickému porownání s KonstanUnowičowým popisem též 
bilwy na sir. 103. 



186 

jim oznámeno bylo, že nesčíslná wojska Turkůw proti nim táhnau. 
Widělo se králi Wladislawowi i kardinálowi , aby zpátkem postaupili 
a na horní bezpečná místa odtáhli, proto, aby jich nepřátelé obklíčiti 
nemohli. Ale Hunjad tomu na odpor byl, prawě, že on dobře zná 
sílu a moc tureckau; powěst o nich že wždycky wětší býwá, 
nežli se w prawdě nachází. By pak i wšickni Turci tu byli, že se 
Uhrům wrownati nemohau; Turci že se blýští od barewného raucha 
a zlata, Uhří od zbroje a mecůw železných. Haufowé křesťanští že 
hotowi jsau i státi i táhnauti, kamž jim hejtman netoliko ukáže ale i 
wnukne. Proti tomu Turci wíce jsau ženy nežli muži. Utece-li wojsko 
křesťanské, kteréž wede král uherský, w němž jest legát apoštolský a 
množstwí urozených a slawných pánňw, nikdá potom wíce Uhří na Turky 
srdce míti nebudau. Přemohla rada Hunjadowa, dočkáni nepřátelé. 

Na druhý den, buďto že turecké wojsko wětší spatříno bylo, 
než předtím powěst ohlásila, buďto že strašliwým wšecky wěci wětší 
se zdají, zhroziw se Hunjad, welikost nebezpecenstwí na mysli swé 
zdrawě rozwažuje, radil králi, aby ustaupil. On, wida pozdní radu, 
powěděl , že již škodliwější jest utíkání nežli potýkání. Swedauce 
bitwu, že se wítězstwí nadíti mohau; nebo častokrát weliká wojska 
malému poctu ustaupila a k wítězstwí ne tak množstwí bojqwníkůw 
jako dobrý řád a smělost napomáhá. Bůh také že majícím dobrau při 
a smělým ačkoli nemnohým pomáhá 5 kdož pak utíkají, ti nepříteli 
swému sami wítězstwí do rukau dáwají a k honění a mordowání sebe 
ponúkají. Anobrž i wcerejších hrdých slowHunjadowých s hněwem 
dotekl a, rozkázaw wšem we zbroji býti, bez strachu bitwy ocekáwal. 
* Amurat na nejbližším wršku se zastawil, z něhož i swé wojsko 
i nepřátelské^ spatřiti mohl, a kázaw zhůru traubiti a lermo udeřiti, 
patnácte tisíc jízdných nejprwé pustil, aby na křesťany udeřili a bitwu 
začali. Ti wšickni měli na zbroji bílé košile a zdaleka od wání wětru 
zdáli se jako křídla míti. Za nimi opět tolikéž jízdných jelo zeleným 
rauchem přioditých. Mnozí z nich měli na koních zlaté uzdy, jiných 
hemelínowé od stříbra a drahého kamení se stkwěli, a pošwy weli- 
kými perlami krumpowány byly. 

Neodepřeli jim bitwy křesťané: statečně se obojí potkali. Wojsko 
naše nejprwé Turky zahnalo : mnoho jich w tom prwním potkání pa- 
dlo. Amurat nešťastného začátku náramně se ulekl a již, nenaděje se 
wítězstwí, utéci mínil. Ale bašowé, popadše koně jeho za uzdu, ob- 
staupili ho a domlúwali mu, hrozíce, nézůstane-li s nimi, že ho sami 
zabijí. Zůstal tedy ačkoli nerad, a rozkázaw nejsilnějším pohotowě 
býti, obnowil bitwu. 

Bojowáno s welikým úsilím a za několik hodin; jednak křesťané 
jednak Turci zdáli se wítěziti. S obojí strany množstwí jich padlo, 
ale wíce Turkůw, proto že nebyli dobře odíni. Naposledy když wždy- 
cky nowých nepřátel přibýwalo a cerstwí na místo raněných a usta- 
lých nastupowali, ne tak silu jako poetem přemoženi jsauce Uhří, po- 
malu zpátkem postúpati počali. 

W tom král Wladislaw s haufem swých rejtharůw, kteréž při 
sobě z Polska nejwěrnější a nejudatnější měl, aby nepřátely roztrhl 
a křesťanům srdce přidal, přispíšil k tomu wršku, na němž byl Amu- 
rat, a udeřil na jeho ležení se wšech stran wozy obtažené. Nowá tu 



187 

bitwa byla a nowá bázeň na Amurata připadla; strach po wšem le- 
žení, aniž kdo srdce měl zůstati a brániti se. A byť toho času ílunjad 
tak smělý a srdnatý býwal jako král a podal ruky přízni wějšímu ště- 
stí, není pochybné', že toho dne i hrdlo Ainuratowi i panowání w 
řeckých zemích potomkům jeho odjato býti mohlo. Ale on, jakž uzřel, 
že křesťané před Turky postaupají, s Uhry a Walachy z bitwy ujel 
a, nepožehnaw ani krále, jakžkoli ještě wítězstwí nejisté a jako na 
wáze bylo, na utíkání se dal: buďto že jakožto wěcí wálecných do- 
bře powědomý znal, že zbytí není a žádné naděje k wítězstwí, aneb 
že chtěl raději některé zachowati nežli wšecky spolu k zabití Turkům 
co na masné krámy wydati. Poláci tu porážku a při ní wzatau škodu 
Hunjadowě ničemnosti a nesmělosti připisují: on proti tomu stěžuje 
sobě, že rady jeho místa neměly. 

Král Wladislaw, opuštěn jsa a statečně bojuje, u nepřátelského 
ležení s koně swržen a zamordowán. Hlawu jeho Turci na dlauhau 
žerď wstrciwše, po Asii a řeckých zemích na znamení wítězstwí no- 
sili a lidem ukazowali. Poláci wšickni až do jednoho pobiti, ležení 
křesťanské rozsápáno a , kteříž ho bránili , biskupi a páni uherští 
zmordowáni. 

Julian kardinál časně z bitwy utekl, a wynikw nepřátelům, ne- 
wěře swých ujíti nemohl. Nějací lotříkowé napadli ho u jezera, an 
napájí koně, a domníwajíce se, že má při sobě peníze, swrhli ho s 
koně a zabili, a swlekše z něho šaty, nahého zwěři a ptákům ne- 
chali. Takowý konec byl welikého a slawného muže, při němž nebylo 
lze rozhodnauti, wětší-li jest bylo umění čili wýmluwnost: přítomnost 
jeho každému wděcná, wlídní mrawowé , žiwot bez líhony, horliwá 
pobožnost a hotowa mysl pro Krista wšecko i smrt podstaupiti. 

Hunjada utíkajícího despota srbský Jiří jal, aniž ho prwé pro- 
pustil, až mu města a pewnosti, kteréž předtím w zemi jeho opano- 
wal, zase nawrátil. 

Poláci za několik let po té porážce domníwali se, že král jejich 
žiw jest a někde u wězení se drží. Kardinálowi Benátskému na wět- 
ším díle winu dáwají, že, maje armádu na moři, Turkům přeplawiti 
se dopustil a, což mu druhého náleželo, křesťanům o jich přepla- 
wení neoznámil. 

poctu zabitých w té bitwě nemůže se nic jistého wěděti: to 
známé jest, že jich wíce z wojska tureckého padlo, ale křesťanům 
mnohem wětší škoda se stala. 

Amurat, zwítěziw, ani honiti nepřátel nedal ani se mezi swými 
nepochlaubal ani jako jindy wesel byl. Otázán jsa, proč by jako jindy 
wesel nebyl a z přemožení nepřátel se neradowal, odpowěděl: Nechtěl 
bych tak často wítěziti. 

císaři Sigmundowi, Albrechtowi, králi Ladislawowi a Matyášowi: 
Sigmund. 

W uherské zemi, skrze kterúž Dunaj teče, kralowal za našeho 
wěku Sigmund, císaře Karla IV. syn, rozený Cech ale z kmene ně- 
meckého, a téměř za padesáte let diwného štěstí i neštěstí pokusil: 



188 

pán nad jiné opatrný a maudrý, wysoké a hrdinské mysli, dobročinný 
a štědrý, postawy a zrostu těla spanilého a na krále slušného, ale 
w bojích a wálkách náramně nešťastný; neb ho netoliko Turci ale 
i Cechowé nejednau polem přemohli a porazili. Prwní manželku měl 
Marii, Ludwika krále uherského dceru, po níž i králowstwí uherského 
dostal. Za její příčinau dwa a třidceti z předních pánů uherských, 
protože se někdy králowně zprotiwili, mečem stínati dal. Ale brzo 
po smrti králowé od Uhrůw jat a nějaké wdowě, jejíhož manžela o 
hrdlo připrawil, do wězení dán byl, dokawadž by se Uhří o to neura- 
dili, jakau by ho smrtí z swěta zprowoditi chtěli. Ta wdowa měla 
dwa syny mládence Sigmundowi po smrti otce náramně odporné, kte- 
rýchž také Sigmund žádným spůsobem wýmluwnóstí swau k tomu naklo- 
niti nemohl, aby ho propustili a králowskau krwí se nezprzňowali. Na- 
posledy powolaw matky jejich, takto k ní promluwil: „Wím o tom, 
paní milá, že lituješ smrti manžela swého a těžce ji neseš, anobrž i 
ke mně pro tu wěc žádné libosti nemáš. Ale jáť sobě nejwyššího 
Boha za swědka beru, že jsem k odsauzení manžela twého bezděčně 
přiwolil. Králowna na něj i na jiné žalowala. Snesli se nato jiní 
páni uherští a na obžalowané ortel smrti wypowěděli. Já wnowě 
králowstwí ujaw, nebyl jsem různic a newolí wašich powědomý. 
Což wětší počet pánů uložil a zawřel, to jsem wykonati musil. Ale 
nechť jest i tak, že jsem wědomě a chtě muže twého utratiti dal: 
proto-liž mne w hněwiwé ruce synům twým a jiným k zamordowání 
wydáš? Jaký toho ty neb oni užitek míti budete? co wám dobrého 
má smrt přinese? Mám bratry, mám přátely, ti mé krwe mstíti budau. 
Aniž uherská země dlauho bez krále býti může. Příkladůw se králowé 
bojí: žádný jim příjemný a milý není, kdož swé ruce králowskau 
krwí zmazal a zprznil. Pakli mne z tohoto wězení propustíš, pojmu 
sobě manželku jednu z dcer Heřmana hrábí Cilského, přítele twého, 
a tak s pomocí bratra a tchána mého zase w králowstwí se uwáži, 
synů twých powýším a o to se přičiním, aby wšecken rod twůj na 
budaucí časy wyswobození mého dobrým zažíwal a weliké užitky toho 
měl. Jednal jsem o tom s syny twými; ale oni tomu, jakž by měli, 
pro mladý wěk nerozumějí. Tobě, jakožto nad ně maudřejší, sluší na 
to mysliti, což by wám dobrého budúcně býti mohlo." Těmi slowy 
dala se žena namluwiti a propustila ho. On pak, což jí koli slíbil, 
to také skutkem wyplnil. Barboru, dceru hraběte Heřmana, za man- 
želku pojal, a po nemnohém času, sebraw wojsko a potrestaw swých 
odbojníkůw, w králowstwí se mocně uwázal, syny té wdowy nad 
jiné pány uherské wywýšil, daw jim úřady zemské a weliká zboží. 
Z těch jeden, ČLadislaw Gara wýwoda uherský příjmím banus, ještě po- 
dnes žiw jest. 

Mnohé se o tomto Sigmundowi znamenité a pamětihodné wěci 
wypisují, z nichžto tento jest nejslawnější a nejchwalitebnější skutek, 
že církew sw. obecnú na tři sekty a roty pro tři jednoho času pa- 
peže roztrženau, swolaw obecný sněm w Konstanci, w jednotu uwedl, 
projew za tau příčinau země wlaské, francauzské, hispánské a englické, 
aby krále a knížata křesťanská k swolení takowého sněmu namluwil 
a přiwedl. Witoldowi knížeti litewskému z moci dňstojenstwí císař- 
ského dowolil, aby králem byl ? ano i korunu mu odeslal. Ale Witold 



189 

prvé umřel, nežli korunu přijal. Zemi pruskau, kterúž král polský 
křižo vnikům odjal, zase jim navrátiti rozkázat. S Benátčany skrze 
Pipona Florentského, hejtmana svého, válku vedl. Wáclava krále 
českého, bratra svého, jako k spráwě neužitečného a nehodného, jar 
a do vězení vsaditi dal; kterémužto však, když ne pilně ostříhán byl, 
s welikú škodau království někteří Cechové zase z wězení k swo- 
bodě pomohli. Korunu císařskau w Římě od Eugenia nejvyššího bi- 
skupa přijal. Království českého po mnohých odpořích, válkách a 
nenabytých škodách sotva naposledy dostat. Markrabstwí branden- 
burské Fridrichovi, purkrabovf Normberskému daroval. Dceru svaii 
jedinú Alžbětu knížeti rakúskému Albrechtovi za manželku dal, kte- 
rémuž také, maje umříti, w Znojmě na Moravě králowstwí swá kšaf- 
tem a poslední vůlí svau jako dědici odkázal. Kosti jeho w Wara- 
díuě uherském leží. 

Albrecht. 

Albrecht, císaře Sigtnunda zeť,' na Bělehradě královském w Uhřích 
nejprve s manželkau korunován, potom také i českau koninu přijal. 
Jehož štěstí podivivše se knížata říšská, i sami také svau krev vy- 
výšiti umínili, podawše mu jednomyslně císařství Římského. Ale on 
nemohl toho wolení k sobě přijíti, leč by k tomu Uhří své dowolení 
dali; neb se jim byl před tím přísahau zavázal, že bez jejich wědomí 
a vůle císařství k sobě- nepřijme. Nevidělo se Uhrům užitečné býti, 
aby král jejich důstojenství císařské na sobě měl. a spolu říši i zemi 
uherskau spravoval. Ale však obesláni jsauce k králi do Wídně, 
mnohými přímluvami dali se přemoci, že k tomu, aby král jejich císa- 
řem byl, přivolili. Albrecht, přijav císařství, jel zase do Uher, a se- 
brav vojsko, táhl proti Turkům, kteříž toho času do země rácké zrá- 
dně vpadli. 

Po nemnohém času císař Albrecht táhl s vojskem až k řece 
Drav řečené a, tam se položiv, očekáwal wíce lidu, s nímž by ude- 
řiti mohl na Turky, kteříž město Smederov těžce oblehli. Ale prvé 
Turci Smederowa dobyli, nežli vojska císaři na pomoc přitáhla. Na- 
wrátiw se do Budína, rozstonal se na červenau nemoc, a tak nedu- 
živý dal se nésti do Wídně, buďto aby w své vlasti a mezi svými 
umřel, buďto že se nadál pohodlnější a k zdraví platnější býti po- 
větří, v kterémž se narodil a vychován byl. Ale na té cestě, roz- 
uměje, že se vždy neduh rozmáhá, učinil a spečetil kšaft a, zanechav 
po sobě manželky s těžkým životem, ve vsi, kteráž Dlauhá slově, 
27. dne měsíce Října z tohoto světa se odebral a umřel: král a pán 
velmi nábožný, štědrý a spravedlnosti milovník. Byl i k boji ho- 
tový, zmužilý a udatný, smělý a silné ruky. Moravany a Cechy sobě 
mocí podmanil, Poláky, kteříž v zemi škody dělali, z Cech vyhnal. 
Weliká byla o něm naděje, že bude říši křesťanské užitečný a platný, 
aniž méně se nadali o jeho cnosti a hrdinství země a národové k 
správě jeho náležející. Ale krátkost žjvota nedopustila mu té naděje 
o sobě v skutku naplniti. Welmi rychle zahynul , kterýž velmi 
rychle na nejvyšší zrostl; nebo ani dvau celých let nekraloval. 
Postavy byl vysoké, tělo měl sválo vité a silné, obličej strašlivý, 



190 

obyčejem uherským bradu holit, necháwaje frňausůw na wrchním 
pysku; draze a stkwostně se neodíwal, pásem rytířským okowaným 
zlatem se opasowal a ustawicně meč při boku míwal. Tělo jeho na 
Bělehradě pochowáno jest. 

Wladisiaw Polský. 

Uhří, zwěděwše o smrti krále swého, sjeli se spolu, a za ne- 
hodnau a nebezpečnau wěc saudíce, aby takowé a tak síawné krá- 
lowstwí panowání a saudu jedné ženy poddáno býti mělo, welikými 
prosbami žádali a napomínali kralowny, aby se za Wladislawa krále 
polského, kterýž by země uherské mečem hájil, wdala. Přiwolila k tomu 
králowna Alžběta, ale pod tau wýminkau , jestliže by na sirobu syna 
porodila, aby to wdání její nebylo ku pohoršení aneb ujmě sprave- 
dlnosti jeho, jakožto prawého po otci a po dědu swém dědice. Wy- 
sláni poslowé do Polska, biskupi uherští a přední z knížat a pánů 
uherských. Kteřížto když ještě na cestě byli, králowá slehla a poro- 
dila na sirobu syna Ladislawa. Te v n ihned, jakž se narodil, na Běle- 
hradě králowském netoliko řádem křesťanským pokřtěn, ale také na 
rytířstwo pasowán a swatau korunau uherskau, kterauž mátě za sebau 
měla, téhož dne korunowán. Odtud wzat w ochranu Fridricha císaře, 
jemuž ho i korunu w opatrowání matka poručila, za dwanácte let při 
dwoře jeho chowán byl. Poslowé do Polska, ackoliw již králowá 
tomu na odpor byla, k Wladislawowi králi dojeli a, welikými sliby 
ho osuwše, do Uher s sebau potáhli, a wstawiwše mu korunu na 
hlawu, za krále sobě wyzdwihli. Matka íLadislawowa za dlauhý čas 
wálky s ním wedla a Uhří na dwé roztržití byli. Oldřich hrabě Cilské, 
zastáwaje sprawedlnosti kralowny sestřenice swé a bráně králowstwí 
<Badislawowi ujci swému, jat byl od Polákůw a dlauho w těžkém 
wězení držán. Diwiš biskup Ostřehomský , kterýž potom byl kardi- 
nálem, oběma králům korunu na hlawu wstawil, jednomu dobro wolně 
druhému bezděky. Nebo obeslán jsa pod glejtem od Wladislawa do 
Budína, nemohl prwé propuštěn býti ^ až ho na Bělehradě korunowal. 
Nicméně, jakž se domůw nawrátil, wšelijak Polákům, kdež mohl, 
odporen byl. 

Julian kardinál sw. Angela poslaný od papeže Eugenia do Uher, 
muž welikého wtipu, wýmluwný a učený, ačkoli příměří do jistého 
času mezi králem Wladislawem a králowau Alžbětau smluwil, wšak 
stálého pokoje mezi nimi smluwiti nemohl. Po smrti kralowé wšickni 
téměř páni uherští k polskému králi přistaupili : sám toliko Jan Jiskra, 
český rytíř, udatný a smělý bojowník, těch, kteříž byli w Uhřích při 
straně mladého krále JLadislawa, zastáwal a bránil. Ten častokráte 
s malým poetem lidu swého weliká wojska Polákůw a Uhrňw přemohl, 
zahnal, porazil a pomordowal a Jana Hunjada podwakráte s welikými 
haufy jeho z ležení wytiskl a nad ním zwítězil. Jan Hunjad, přirozený 
Walach, nehrubě z wysokého rodu pošel, ale byl náramně smyslný 
a wtipný, wysoké mysli a milowník ctnosti; mnohé bitwy šťastně s 
Turky swedl a tureckými laupežemi uherské kostely zbohatli. On 
prwní jest mezi Uhry, kterýž na sobě ukázal, že turecká moc od 
křesťanňw zemdlena a wojska jejich přemožena býti mohau. Příkla- 



191 

» 

dem jeho probuzelí jsa král Wladislaw, i on také neosteychal se s 
císařem tureckým Amuratem bitwy swésti. A ponejprwé owšem 
zwítězil, podruhé, když Turku příměří smluwené a wysokými přísa- 
hami utwrzené, protrhl, přemožen u Warny a žalostiwě zahynul. 

Julian kardinál smlauwu učinil mezi císařem Fridrichem a Wla- 
dislawem, kterýž se králem uherským jmenowal, na ten spňsob : aby 
císař mohl Uhrůw potrestati a nad nimi se mstíti, kdy by mu jakau 
škodu w Rakausích aneb w Styrsku učinili. Totéž dopuštěno Wla- 
dislawowi proti poddaným císaře Fridricha, kdy by ti do Uher wpády 
činili. Jest městečko w Uhřích jménem Guntz *) blízko mezí rakau- 
ských a štýrských, kteréž laupežníci a lotři opanowali a přitom ně- 
které okolní pewnosti a zámky, z nichžto do Rakaus wpády činíce, 
množstwí dobytkňw i lidí zajímali. Císař Fridrich, rozhněwaw se proto, 
sebral na rychlo wojsko a wtrhw do Uher, zdoby wal těch pewnosti 
a zjímaw ty laupežníky, osmdesáte jich na šibenici oběsiti rozkázal. 

$1 a d i s I a w. 

Po nešťastném pádu a zahynutí krále Wladislawa w bitwě proti 
Turkům, sjeli se spolu Uhří a drželi rakoš w Peštu na druhém břehu 
Dunaje proti Budínu. Jest pak Pešt podobnější ke wsi nežli k mě- 
stu, protože ani zdmi ohrazen není, ani nákladně stawených domůw 
nemá. Tu <Eadislaw, syn císaře Albrechta, jednomyslně ode wšech 
pánůw uherských za krále wyhlášen, tak že jeho jménem potom 
Uhří wálky wedli proti Turkům, ale nemnoho špatněji nežli před ním 
král polský. 

Jan Hunjad , za gubernatora wšeho králowstwí wystawen, w 
nepřítomnosti krále zemi w metle železné (jakž říkají) sprawowal. 
A obdržew slawné wítězstwí nad Turky a odehnaw je od Bělehradu, 
nedlauho potom žiw byl, ale roznemohw se od neduhu umřel. Roz- 
práwějí o něm, že když w nemoci byl, nechtěl toho dopustiti, aby 
swátost těla Kristo wa k němu přinesena hýla, prawě nesluším a ne- 
hodnau wěc býti, aby král wsei do domu služebníka: ale rozkázal se 
jakžkoli nestatečného a mdlého do kostela wésti a tam wedlé řádu 
křesťanského, učiniw z swých hříchůw zpowěd, swátost welebnú 
přijal a w rukau kněžských duši swú wypustil. Biahoslawena duše, 
kteráž se do nebe odebrala, aby tam o těch slawných wěcech, kteréž 
w Bělehradu sama působila, weselau nowinu oznámila. 

Král íladislaw, — kterýž nedáwno předtím wyšel z poručenstwí 
a ochrany císaře Fridricha strýce swého a w otcowská králowstwí 
se uwázal a, boje se Turkňw, z Uher do Rakús ujel, — ten uslyšew 
o porážce Turkňw a o smrti gubernatora, s nímžto Oldřich, hrabě 
Cilské w zlé wňli a nepřátelstwí byl, z nabádání téhož hraběte, 
radujícího se z smrti nepřítele swého, zase z Rakús do Uher se na- 
wrátil. Tam, když na Bělehradě laupeže turecké a zmordowaných 
nepřátel těla spatřowal: zatím hrabě, jsa již druhý po králi a Uhrům 
sám jakožto ujec králowský rozkazowali chtěje, od Eadislawa syna 
Hunjadowa na zámku králowském zamordowán: odtud dostaw smrti, 

*) Giiiiz, Kysek. 



192 , 

odkudž se nadál panowání. Welmi ten skutek těžce nes* král £adi- 
slaw, a wšak žalost swú na ěas zatajil, powěděw, že jest hrabě ho- 
dně a sprawedliwě zabit. Tělo mrtwého hraběte do Cilie ku pohřbu 
odesláno. Král do Budína jel a tam oba syny Hunjadowy, kteříž za 
jeho dworem jeli, zjímati a staršímu tiadislawowu pro mord nad hra- 
bětem spáchaný hlawu stíti rozkázal, Matyáše wězně do Rakaus s 
sebau zawezl. Odtud jel do Cech, poruciw Matyáše za sebau při— 
we'zti. Sám nemnoho dní w Praze pobyw, na bolest mor ní umřel: 
mládenec nejurozenější, po otci i po mateři z krwe císařské pošlý. 
Matyáš toho dne, když král oci zawřel, do Prahy přiwezen , Jiřímu 
gubernatorowi w stráž se dostal. Tělo Ladislawa krále wedlé pra- 
děda jeho císaře Karla IV. w kostele sw. Wíta na hradě Pražském 
pochowáno jest. 

Matyáš Korwin. 

Po smrti .Eadislawowě Uhří uložili sobě den k wolení krále na 
nowé léto. Páni uherští u welikém počtu do Budína se sjeli, mezi 
nimiž byl Michal Silagy, maje pohotowě zbrojného lidu třináct tisíc 
jízdného a pěšího sedm tisíc, kteříž se na uložený den w Peštu na- 
jíti dali. Ten Michal byl ujec Matyášňw, matky jeho a manželky Hu- 
njadowy wlastní bratr, a měl welikú nechut k mnohým pánům uher- 
ským pro smrt <Ladislawa streyce swého; pročež také nepřátelům 
swým nemálo strachu přidal mocí a silau swau. A již mnozí přestra- 
šeni jsúce, obáwali se, že wolení krále nebude swobodné. Ale on, 
wšed do plného sněmu, oznámil, ,,že jest ne proto wojsko sebral a 
sem přiwedl, aby nad shromážděnými na sněm jakú moc prowésti 
chtěl, ale aby zhrozil ty, kteříž by snad swobodě knížat a panů při 
wolení nowého krále nějakau překážku a protimyslnost činiti chtěli. 
Nicméně že jako jeden z obywatelůw králowstwí uherského k tomu 
jich napomíná a zato žádá, aby sobě dobrodiní Jana Hunjada ku pa- 
měti přiwedli, kterýžto za žiwobytí swého sám jediný meče turecké 
od králowstwí uherského odháněl a mnohých slawných wítězstwí 
Uhrům dobyl, a wšak zlau odměnu za swé práce wzal. Nebo jeden 
z synů jeho ohawně utracen a sťat, druhý w Cechách u wězení bez 
winy se drží. Nyní pak že mohau Uhří památku Jana Hunjada slawně 
obnowiti, kdy by Matyáše z wězení wyplatili a na stolici toho králow- 
stwí posadili, kteréž jest otec jeho swau hrdinskau ctností a zmuži- 
lostí nejednau před mocí nepřátelskau zachowal. 

Co se jeho osoby dotyce, že odpauští a promíjí wšechněm, kte- 
říž jsau koli přícinau byli smrti JLadislawa ujce jeho a k ní buďto 
radili buďto pomáhali. Že před očima nic jiného nemá nežli dobré 
a spasitedlné toho králowstwí a obecné wlasti. Znají-li a wědí-li koho 
užitečnějšího býti a hodnějšího k tomu důstojenstwí, nežli jest Matyáš, 
že tomu na odpor není, aby ho sobě za krále woliti neměli." Počala 
ta wěc poněkud býti na pochybnosti ; neb se každý z pánů za sebe 
bál. Ale když se wšickni wespolek pňwodem Jana kardinála sw. 
Angela, legáta papežského, smířili: Matyáše, mládence stáří 18 let, 
22. dne měsíce Ledna za krále uherského wolili a wyhlásili, při we- 
likém shromáždění wíce než ctyřidcíti tisíc lidu, kteřížto wšickni na 



193 

ledě u prostřed Dunaje w treskutau zimu na wolení nowého krále 
ocekáwali. 

Nyní kdožkoli toho ěteš, predpowěz o budaucích wěcech! Ob- 
zwláštní důwod nestálosti a nejistoty wěcí lidských u příkladu dwau 
mládencůw wěkem a mrawy téměř sobě rowných, z nichžto jeden 
z královrské stolice, stroje swadbu a oěekáwaje newěsty, donesen byl 
k hrobu, druhý jsa w strachu, aby o hrdlo nepřišel, z žaláře k dfi- 
stojenstwí králowskému powotán. JiH gubernátor český, zasnaubiw 
mu swau dceru a uciniw s ním smlauwu, z wězení ho propustit 
a na pomezí uherské doprowodil. Přediwná jest wěc , že matka 
jeho welikau a nenadálau radostí nezemřela, kdyžto jsúci u welikém 
smutku, uslyšela, že syn její prwé za krále wyhlášen nežli z wězení 
propuštěn. 

XLI. 
Adam Huber z Riesenbachu. 

Adam Huber narodil se w Mezeříčí nad Oslawau 1. 154 6. 
Studowal we Wittenberce, kdež se stal doktorem filosofie* Wrá- 
tiw se do wlasti, přijat byl za professora do kolleje Karlowy 
(1567) w Praze. L. 1578 a 1579 byl děkanem fakulty filoso- 
fické, načež wšak brzo (1580) universitu opustil. Od té doby 
zanášel se lékařstwím a pracemi literními. Prwní jeho spis byl 
překlad díla latinského Regimen sanitatis „Regiment z dr a wí" 
od Jindřicha Raňzovia (1587, podruhé u wýtahu od Faust. 
Procházky 1786). Nedlauho potom přistaupil spolu s Wele- 
slawínem k wydání herbáře Mathiolovva. Hájkowo od 1. 1562 
bylo dáwno rozebráno a nemohlo přijíti k obnowení za tau pří- 
činau, že Mathioli, odstěhowaw se z Cech, do Tyrol dřewořezy 
wywezl. Mezitím wyšlu rozšířené wydání německé Mathiolowa 
díla skrze Joachima Cameraria we Frankfurtě 1. 1586. I spo- 
řádali wydawatelé naši wydání swé tak, že w něm herbář 
Hájkůw téměř wšecken znowa opáčili, nadto pak jej doplnili 
» nejen z Cameraria ale i z herbářů w jiných. Dřewořezy zjednali 
si z Frankfurtu. L. 1596 byl herbář nowý dotištěn. Aby se wšak 
i chudšímu lidu, kterýžby sobě drahé té knihy kaupili nemohl, 
nicméně poučení tam obsaženého dostalo: učinil Huber wýtah, jenž 
pod nápisem Apatéka domácí 1. 1595, 1602 a 1620 wy- 
šel. Mimo to wydáwal minucí od 1. 1589 až asi do 1591. 
L. 1600, po smrti Hájkowě stal se žiwotnym lékařem císaře Ru- 
dolfa II. — Huber, ačkoli professuru byl opustil, nepřestáwal 
universitě welice lehdá již skleslé pomáhati, kdekoli toho potřebí 
bylo. Příležitost k wětší činnosti dostala se mu 1. 1609, když 

13 



194 

Rudolf II. universitu odewzdal stawřim. Tu wywolen byl za 
spoluzásíupce slawu městského mezi defensory od stawůw 
nad universitau ustanowenými , kteří se měli starati o zwele- 
bení její. Zdá se wšak, že Huber, ačkoliw již stařec sedm- 
desátiletý, mezi nimi jediný byl 5 jemuž obnowa oprawdu na 
srdci ležela. Přímluwami jeho stalo se, že Mikuláš Albrecht 
z Kamenka^ kterého někteří ze stawůw planými sliby z Němec 
přilákali, pak alé w nauzi hynauti nechali, přijat byl za pro- 
fessora jazyka hebrejského se skrowným platem. Ano Huber 
sám (1611) k obnowení fakulty medicínské, během časůw spolu 
s práwnickau docela zaniklé, zapsati se dal za professora z 
pauhé lásky k wědám. O sw. Hawle 1612 wolen byl za rektora, 
kteréhož úřadu wšak pro churawost před zákonní lhůtau wzdáti 
se musil. Umřel 23. Cerwna 1613, a takž mu bylo ušetřeno 
hleděti na zrychlené klesání university, kteráž, zapletši se w 
nowoty náboženské, neodolatelně k nenáhlému ale jistému a ža- 
lostnému úpadu přiwedla welebné založení Karla IV. 

Z Regimentu zdrawí. 

hnutí aneb o cwiceuí těla. 

Poněwadž wětší díl zachowání zdrawí dobrého na príležitém 
a příhodném cwicení těla záleží, protož pilně šetřiti sluší hnutí , jímž 
tělo za přícinau zdrawí swého se cwicí a hýbe. Hnutí pak těla obsa- 
huje w sobě wšelijaké cwicení, a potřebné jest tělům našim tak usta- 
wicné, tak mírné, tak rozličné jako hnutí nebes, powětří, ohně a wody. 
Awšak šetřiti přitom sluší potřeby zažití pokrmůw a snu, a uwaro- 
wati se unawení, ustání a mdloby. Wšeliké pak cwicení činí tělo 
lehké, přirozenau horkost rozmnožuje, údy těla stužuje. Skrze práci 
síly tělu wíce přibýwá, wšickni údowé býwají mocnější a silnější, 
kteříž proti tomu zahálkau chřadnau a mdlejí. Cwicení hbité tělo zten- 
čuje, tomu odporné tlusté činí: přílišné cwicení tělo wysušuje, mírné 
tuku přidá wá. Cwicení z jara wětší má býti než w létě. 

Wy pak rozličných cwicení a prací wyhledáwejte a mírné obli- 
bujte, w místě príležitém a příhodném wykonáwejte, tak abyste bydleli 
jednak wně na poli aneb we dwoře jednak w městě; někdy se mů- 
žete plawiti na lodí, někdy sem i tam woziti se na woze po zemi; 
časem také oblibte sobě mysliwost. 

Když se clowěk lehce a poznenáhla prochází, pokrm přijatý po- 
stupuje a sadí se na dno žaludka. Nejwíce pak hleďte se procházeti 
na místech wýslunných; nebo pod nebem jsme se zrodili, a když se 
na wýsluní procházíme, powětří a wětrowé nás obstupují, slunce a 
hwězdy paprsky swé swobodně a bez překážky na nás pauštějí, a* 
my táhneme w sebe powětří nowé a cerstwé, jímž se duchowé ži- 
wotní welmi ochlazují a ocerstwují. A protož lepší jest procházka 
pod otewřeným a čirým nebem nežli pod stawením, lepší na slunci 



195 

nežli w stínu; a nemňže-li hlawa slunce snésti, lepší w stínu pod 
zeleným stromowím nežli pod střechau. 

Ráno dobré jest procházeti se okolo zelených hor, pod wečer 
po březích čisté wody neb řeky. Líbí se mi také časté patření na 
čistau a swětlau wodu, n» zelené á čerwené barwy, obýwání w za- 
hradách i hájích, jakož pak i powlowné plawení na wodě schwaluji 
welice, a obzwláště w tom we wšem proměnnost, lehká zaneprázdnění 
i rozdílné práce ale wšak neobtížné, a časté s lidmi příjemnými a 
weselými towaryšstwo a shledáwání. 

Lékaři nejwíce wychwalújí ta cwičení, w nichžlo ruce a ramena 
pracují a prsy se natahují, aby se tudy zbytečnosti w prsech a plí- 
cech rozehnati a dolů stáhnauti mohly. Přecházení nahoru a dolů 
s jakausi proměnností tolikéž tělem hýbe, leč by tolo wšak přewelmi 
bylo nestatečné a mdlé. 

Jezditi na koni a cwičiti se, také zdrawí prospěšno jest. Nebo 
tím nad jiná wšecka cwičení tělo se posiluje a smyslowé wyčištují; 
ale nejwíce žaludku pomáhá a páteř k rownosti přiwodí. Poněwadž 
tedy takowí jsau úžitkowé ježdění na koních a wznešenějším lidem 
to obzwláštně náleží, anobrž i k wykouáwání prací a powinností jest 
jim pohodlné a užitečné, kratochwilné w pokoji, potřebné pak w boji: 
protož nikoli jeho zanedbáwejte, ale slušně ho hleďte a snažnau práci 
na ně wynakládejte. Ale když poznáwám, že jste k jízdě od přiro- 
zení wašeho dosti náklonní a schopní, nechci o ní wíce mluwiti: toliko 
to přidám, že jízda na koni, když jest nemírná a přílišná, škodí wnitř- 
ním údům a to pro časté zmítání a úd&w ztlučení. 

Já w mysliwosti obzwláštní kratochwíl sobě zakládám. Nebo 
mysliwost neb low netoliko wšemi mocmi a vidy těla hýbe, ale také 
w mysli člowěka diwnau rozkoš plodí. Nedá nám dlauho spáti, ale 
budí nás přede dnem ze sna a welí wstáti, učí nás zimu a horko 
trpěliwě snášeti. Ježděním na koni wšecko tělo mysliwce se hýbe, 
a tudy přirozená horkost w něm se rozmnožuje, ruce, ramena se na- 
máhají, šustem, křikem i štěkáním psůw sluch se zostřuje, woláním 
a křičením prsy se natahují a nástrojowé hlasu cwičí; když se po 
zwěři utíkající se wší chtiwostí a snažností žene, tím během k wy- 
konání jednékaždé práce spůsobnější a schopnější býwá; hledě na 
rychlost a hbitost zwěři a na shon psůw po ní i pochycení, oči swé 
zmocňuje, odkudž potom i zrak býwá lepší a ostřejší. 

Častokráte na lowu, když se některá diwoká a lítá zwěř nahodí, 
člowěk w mysli swé horliwostí se zapálí; potom podjat jsa žádostí 
cti a chwály, welmi sobě chutná a zalibuje, aby zwěř zabiti mohl; 
a když wynalože wšecku swau sílu a možnost, naposledy w té půtce 
přemůže a zwěř udatně porazí, jako mocný wítěz z práce swé se 
skutečně raduje. Udowé také jeho, kterýchž jako nástrojůw k my- 
sliwosti užíwá, společným stíráním se utwrzují, duch se náramně po- 
silňuje a myšky 1 ) w těle i žíly nerwowé se zmocňují. Pomíjím toho, 
jak chytrých rad k wyhledání, jak bedliwé práce k polapení, jaké 
snažnosti k honění a porážení zwěři při mysliwosti potřebí, tak že i z ta- 
kowého úsilí k mnohým jiným pracem wětší spňsobilosti, rozumu a opa- 

l ) myšky, mnsciUus, swah 

13 * 



196 

trnosti nabýwáme. Zkrátka, mysliwost weliké podobenstwí zdá se míti 
s wálecnýin během. Nebo i na mysliwosti jako na wojně wystawen 
býwá někdo za wůdce, jehož rozkazu wšickni poslauchají a jím se 
sprawují. Ten swými wýjezdy nepřítele wen pobízí, špehéře na stráži 
postawuje, zálohy skryté činí, k zjewné bitwě na oko se stawí, cesty 
k utíkání wyšetřuje, přes lesy, přes háje a neosetá rolí pěší swé před- 
sílá, rowiny, místa otewřená jízdnými se wšech stran osazuje, trau- 
bením na roh náwěští dáwá, předse-li jeti a honiti čili se zpátkem 
nawrátili mají, blízko-li zwěř jest čili utíká, a niá-li se ležením na 
jiné místo hnauti, oznamuje. Z toho owšem zawříti můžeme, že my- 
sliwost a wálka jsau wěci sobě wespolek welmi podobné a blízké. 
Z toho tedy známo býti může, že nám mysliwost trojí užitek přináší: 
jeden na zdrawí, druhý na umění a zběhlosti běhfiw wálecných a 
třetí na strawě. 

Ale abych se wám nezdál bez důwodu mysliwost tak wysoce 
a pilně schwalowati, přiwedu wám Xenofonta, slawného wůdce pol- 
ního, wýborného hospodáře, bedliwého opatrowníka přirození swého 
a w tom umění nad jiné zběhlého, kterýž cwicení lowecké také wy- 
soce welebí, a naději se, že swědectwí jeho, jakožto muže znamenitě 
wznešeného, od wás ne málo ani lehce wáženo bude. On tedy we 
swé jedné knížce o mysliwosti takto napsal: Kteříž se lidé na mysli- 
wost wydáwají, mnohého z ní užitku nabýwají. Nebo tělům swým 
dobré zdrawí spůsobují a z toho ostřeji widí, lépeji slyší a méně se 
sstarají. Mysliwost obzwláštně wálecným běhům wyucuje. Nejprwé 
zajisté takowí, jdau-li po cestách nerowných a odporných pod zbrojí, 
méně ustáwají, kterýmž prwé lowíce zwěř obwykli. Potom mohau ta- 
kowí na holé zemi ležíce odpocíwati a ke každému rozkazu wůdce swého 
hotowi býti. Přijde— li k bitwě, umějí i dotříti na nepřítele, i což se jim 
rozkáže, wykonati, poněwadž prwé takowým spůsobem zwěř lowíwali. 
Aniž postaweni jsauce s předu na ránu, z šiku swého wystaupí a 
wojska odběhnau; neb jsau nad jiné hotowi a chtiwí. Když pak utí- 
kají nepřátelé, honiti je umějí bezpečně a bez swé škody, jsauce míst 
powědomi. Pakli by wojsko jejich nešťastně bojowalo, mezi lesy, w 
místech příkrých a nepřístupných mohau sebe i jiné bez posměchu a 
hanby zachowati; nebo zwyklost, kterauž jsau w mysliwosti nabyli, 
činí je poněkud umělejší a spráwnější. A takowí nejednau, když weliký 
hauf towaryšůw jejich na utíkání se oddal, nepřátely swé wítězné 
ale pro neznámost míst blaudící, sami swau silau a smělostí odpor 
uěiniwše, odháněli a, že museli utéci, přinucowali. Nebo štěstí obyčejně 
připojuje se k těm, kteříž jsau těla silného a srdce udatného. To po- 
znawše předkowé naši, že se odtud lidé naučiti mohau, kterak by 
dobře proti nepřátelům bojowati měli, za tau přícinau takowé cwicení 
mládeže, to jest mysliwost, zamyslili. Až potud Xenofon. 

Jsau ještě i jiná cwicení a práce, jimiž se zdrawí zachowati 
může, jako potýkání se aneb záwod na koních, běhání pěšky, plo- 
wání na wodě, šermowání, střílení a hra na míě, když se jím hází, 
kterážto těchto casňw obyčejná jest w našich krajinách. Též nošení, 
wožení, zpíwání, hlasité ctění. Schwaluje také Galenus hru na malý 
míc, protože se w ní pohybuje rukama, nohama, krkem, hlawau, očima, 
hřbetem, ledwím, slowem wším tělem zároweň. 



197 

Každé pak cwičení aneb práce poznenáhla předzewzata býlí má. 
A tot k tomu slauží, aby potom člowěk le'pe a snáze k dokonání před- 
sewzatého díla dostačiti mohl. A sice každé hnutí podlé přirození 
býwá s počátku nespěšné a mdlé, a potom w prostředku a při konci 
hbitější a schopnější. 

Cwičení prodlaužiti se má až do upocení, a když se pot w krů- 
pějích wyráží, tedy přestati, anebo předse pracowati, až by počal ustá- 
wati, a to někdy wíce někdy méně činiti náleží. W zimě má býti 
cwičení prodlauženější než w létě, a wíce se má cwičiti člowěk wo- 
dnokrewný nežli pěnokrewný. Nebo ewičení jak mysli i duše tak i 
těla mírná býti mají a swým časem. Zlé jest přílišné namáhání, ustání 
a umdlení těla, horší mysli, obojího pak spolu nejhorší; protože od- 
porným hnutím člowěka roztržitého činí a žiwot jeho hubí. Mírnými 
pak pracemi tělo, počestnými skutky mysl se posilňuje. 

Dále, když byste se w některém cwičení aneb díle zahríli, ne 
hned se na wítr* aneb studené powětří wydáwejte. Wšeliká zajisté 
náhlá proměna býwá nebezpečna, jakž wždycky jindy, tak nejwíce 
tehdáž, když od jedné wěci k druhé zcela odporné přestupujeme. Pro- 
měna, kteráž se znenáhla a pomalu děje, býwá bezpečnější. 

XLIL 
Jan Kocín z Rocinétu. 

Přítel a spolupracowník Dan. Adama z Weleslawína, rodem 
byl z Písku, kdež 1. 1543 dne 13. Února swětlo swěta spa- 
tři!. Studia swá konal dílem w otčině dílem wně wlasti. Jme- 
novvitě byl na učení w Strassburku a w Padue. '} Již od Ma- 

*) W druhém dílu historie turecké sir. 133 sq. loto píše o studiích 
swých: „I já, Jan Kocín, toto ohlášení činím a wyswědčuji, že jsem 
panu Hendrichowi z Lichtcnšteina (jenž 1. 1585, jako posel císař- 
ský u porty turecké, w Gallipoli umřel) w známost wešcl w Šlros- 
purce léta 1568, kdež on maje wěku okolo 14 let s Janem Septimiem 
bratrem swým, míádenečkem sotwa w 10 neb 11 létech, na učení by-L 
A poněwadž obadwa páni českau a morawskau řeč w tom swém mla- 
dém wéku došli dobře uměli a za tau přícumu Wacíawa z Mulělína, 
rodiče Pražského, u sebe chowali: zwéděwšc, že i já z Čech lam jsem 
se dostal, sami pfiwodem praeceplora swého, M. Jana Bieininga z ho- 
řejších Elsas, skrze dotčeného Wáclawa z Mulělína příčinu k lomu dali, 
abych se s nimi seznámil a wclmi častá shledání i příwěliwá roz- 
míauwáni míwař. Jakož pak ihned w tom mladém wéku swém tilo 
dwa páni, mimo jiné, jichž toho času w Štrospurce osob slawu pan- 
ského a hrabat do 26 bylo, obzwlášlní zřetel a pozor nad sebau měli, 
tak že se welmi uctiwě a příwěliwé k učeným jakžkoli chudým lidem 
chowati uměli. Polom asi po půltřetím létě z Šlrospurku se hnuli a do 
Besanzon , města knížetstwí burgundského , odtud do Frankreichu, 
až i do mésla Paříže se dostali. — Nawřátiw se domu pau Hcndrich 



198 

ximiliána II. powýšeu byl do stawu wládyckého, kteréžto ob- 
darowání inu Rudolf II. 1. 159 7 polwrdil. Usadiw se w Praze, 
wywolen byl za předního písaře rady malostranské, w kte- 
rémžto úřadě wěk swůj dokonal dne 26. Března 1610. Prwní 
dílo swé, totiž nowc rozdělení obecného právva dle J. Bodina 
s přehledem dějin práwa w Cechách, wydal latině I. 1581. 
Následujícího roku (1582) wyšlo s předmluwau jeho Rozmlau- 
wání o moru, 1. 1585 Abeceda pobožné manželky, 1591 pře- 
klad latinského spisu O řízení a opatrowání Božském. Okolo 
r. 1590 spojil se s Danielem Adamem z Weleslawína k přelo- 
žení dwau welikých spisůw, totiž Éusebiowy historie církewní 
a kroniky turecké Jana Lówenkleye z Amelbeuernu jakož i 
* dwau cest tureckých Augeria Busbeka posla císařského w 
Konstantinopolí. Obojí dílo w.ydáno bylo I. 1594 a pojistilo 
Kocínowi péknau památku w historii literatury naší. W do- 
bách nowějších ze spisůw jeho wydal Hanikýř, zakladatel dě- 
dictwí swatojanského , Abecedu (1823) a rektor swatojiřský, 
J. Krbec, historii církewní. 

Z p ř e d m 1 u w y u a Historii církewní. 

užitku přicházej ícím z čítání historie. 

užitku z čítání historie mnozí mnoho psali, ale žádný kratěeji 
a podstatněji nad onoho Římana, kterýž ji mistrem žiwota nazwal. 
Něho k ctnostem, dí Seneka, po naučeních daleká jest cesta, než po 
příkladech blízká a platná, poněwadž člowěk ze skutků a mrawů 
žiwota daleko wětších úžitkůw dochází nežli z slow hojné reci a 
obšírného napomínání. Wsak ne každá historie jest mistrem žiwota, 
jako ne každá ruda zlato nese. A byt pak i takowá byla, ne každý 
jí tak dobře užíwati umí. tom widělo mi se w místě něco tomto 
předložiti, aby se mladší a neumělejší w té wěci sprawiti uměli. 

Historie tedy, má-li býti mistrem žiwota lidského, tyto tři powahy 
a wlastnosti do sebe míli musí, totiž jistau a neomylnau prawdu, 
zřetedlnost a srozumitedlnost, a saud rozumný a wtipný. Prawda pak, 

z nabádání pana Hartmauua, bratra swélio staršího, hospodářslwí se 
ujal: ale Jan Septimius s praeeeptorem swým do Wlach se wyprawil, 
kdež jsem se opět s ním 1. 1575 a 76 w Padni, městě pánůw Beuát- 
éaníiw, shledal a obzwlástuí k sobe lásku a příwětiwost jeho skutečné 
poznal'. Tam prseceptor jeho M. Jan Breiuiug titule doktorského obojích 
práw w přítomnosti mé dostal'. Odtud když nás ten prudký Benátský 
mor na ruzuo rozehnal', pan Jan Septimius do Konstantinopole se do- 
stal' a odtud do Palestiny, Egypta a jinam tak daleko pulowal, že ne- 
mnoho sobě má podobných. W kterémž pulowáuí swém měl' wěruého 
a upřímného lowaryše Čecha našeho, pana Fridricha z Victum a na 
Klášterci, 



199 

ať mnoho řečí nešířím , nalom záleží, aby historie wšecky wěci a 
skutky s jejich případnostmi, příběhy a zřízenými průchody wěrně 
wyprawowala beze wšech marných přídawkůw a řečí povětrných. 
Tato ctnost w historii přední jest a znamenitá; ale pohříchu u starých 
a nowých historikňw zřídka se nachází, protože se od ní mnozí neto- 
liko tejně pro swé náklonnosti a wášně, ale i zjewně a swéwolně 
pod ledajakaus podobiznau prawdy, uchylují. Prawda pak jest grunt 
a základ historie, začátek maudrosti a opatrnosti; a protož na osoby 
nepatří a w ničemž jich neušetřuje; jinač by lidem žádného užitku 
nenesla. Rowně jako člowěk zbawený zrakn , málo těla swého užíti 
může, tak čtenář historie, kteréž se swětla prawdy nedostáwá. Nebo 
kdež se lež, faleš a blud wynachází, kterak tu prosím člowěk skla- 
inán a w omyl uweden býti nemá, an i křiwé prawidlo nic přímě a 
rowně wyměřiti nemůže? 

Druhá ctnost historie jest srozumitedlnost a zřetedlnost, aby hi- 
storie wšecky wěci a skutky nejen wěrně a prawě oznamowala, ale 
také místně je spořádala a podlé wlastních circumstancí patrně wyswět- 
lowala a wyjadřowala, dokládajíc wždycky , co se .kde, kdy, jak a 
proč stalo. Nebo kdež se toho nenachází, tu, jakž powěděl Polybius, 
čtaucímu wšecken lížitek mizí. Kdož by z historie wyůal tyty otázky, 
kdy, jak a proč se to stalo, jiné wšecko, což w ní pozůstáwá, wíce 
žert a hříčka nežli jaké naučení bude. 

Třetí ctnost historie jest saud aneb rozsuzowání, kteréž činí roz- 
díl mezi wěcmi, o nichž se píše, to jest, aby historie dobré wěci 
chwálila a welebila, zlé tupila a haněla, aby ctnosti mlčením se ne- 
pomíjely, nešlechetnosti pak hrůzu a strach přinášely. Wýbornáť jest 
tato wěc a welmi potřebná, proto že lidský žiwot řídí a sprawuje; 
wšak i přitom opatrnosti potřebí, aby ten saud z rozumu dobrého, 
zdrawého a rozšafného uwážení pocházel. lN T ebo neumělému a ne- 
rozumnému darmo se o to pokaušeti, leč by se s posměchem a han- 
bau potkati chtěl; nebo marnost a hláznowstwí jako sídlo w pytli 
zatajiti se nemůže. Tot jest tedy trojí znamení, po němž se prawá 
historie poznáwati má, kteréžto kdež se koli pospolu nachází, tu každý 
bezpečně čísti a maudrosti hledati může. 

Kdož pak z čítání historie úžitkůw nabýti chce, ten předně še- 
třiti má cíle a konce, k němuž ona směřuje, kterýž se w dwojím 
spůsobu nachází. Neb historie nejprwé slauží lidem k umění a zná- 
mosti, potom i k činění a skutkům. prwním takowé jest naučení, 
že historie jest podobna nejčistšímu křišťáiowému zrcadlu, w němž 
lidé přediwné skutky spráwy a opatrowání Božího spatřují, aby znali 
a wěřili, že wšecky wěci obecné pod nebem i zwlústní wůlí Boží 
se řídí; že skutkowé Boží skrze prostředky lidským předsewzetím od- 
porné se wykonáwají; že Bohu wšecky wěci hned od wěkůw známé 
jsau; že což se nám býti zdá někdy pokutau a trestáním, to často- 
krát užitečné lékařstwí přináší. Toho tedy wšeho nacházejí se w 
historii zřejmí příkladowé, wyučující nás, jak bychom se w powo- 
lání swém buďto šťastném neb nešťastném chówati měli. Při čemž 
sluší také na to tré bedliwý pozor míti, totiž na osoby, na skutky 
a na církumstancí , o nichž při druhé ctnosti historie dotknuto. Při 
osobách znáti máme jednékaždé powinnost a powolání, a jak se kdo 



200 

w něm buďto w libém aneb odporném spůsobu chowal, oč rady kde 
a s kým držíwal, co mluwil, co děla*, co na koho sluší aneb nesluší, 
co komu náleží neb nenáleží. W kterýchžto wěcech aby člowěk, 
zwláště postawený w takowém oslepení mysli, mezi tak rozličnými 
překážkami wnitřními i zewnitřními , domácími i cizími , aby , řku, 
někdy nezblaudil a neklesl, zhola jest nemožné, leč by při něm při- 
rozené temnosti swětlem Božího opatrowání oswíceny a wšecky pře- 
kážky maudrostí a radau nebeskau odloženy byly; obzwláštně když 
rozum lidský saudí, že se dobrým zle a zlým dobře wede. W ště- 
stí pak, kdo jest medle, aby se mírně chowal, nenadul se a ne- 
zpýchal? Toho wšeho jedenkaždý sám w sobě a doma u sebe, 
nechodě pro příklady k sausedům, hojně dňwodůw wyhledá, když se 
bedliwě rozsaudí. 

Což se wěcí a skutkůw pro pamět zaznamenaných dotýče, při 
těch šetřiti máme nejprwé rad a uwážení, potom působení a konání, 
a naposledy průchodu a skončení. Kdož o swá předsevzetí s Bohem 
radu bére, šťastný jest a dobře mu se powede, byť pak někdy i wňle 
a mínění, anobrž i saudu rozumu lidského chybilo. Ale kdož se s 
swětem o swé wěci radí, to jest, saudu množstwí lidu obecného ná- 
sleduje, slawným a mocným líbiti se usiluje, rozumu wlastního po- 
slauchá a sám w swých radách sobě se líbí: ten zlých a škodných 
rádcůw požíwá a ne welmi šťastná skončení míwá, ač snad někdy 
zdá se lidem, že mu se wše dobře a šťastně wede. Rad následují 
činowé, a ti nejednostejní: jiní zajisté jsau náležití a jako powinní, 
jiní pak zbyteční, kratochwilní a žertowní. Kteréhož rozdílu powážiw 
Seneka, powěděl, že weliký díl žiwota lidem pomíjí w činění zlého, 
wětší w prázdnosti a zahálce, a nejwětší pak w činění wěcí cizích, kte- 
réž jim nenáležejí. Z té příčiny častí se nacházejí w historii příkla- 
dowé těch lidí, kteříž o wěci potřebné a powinné tak málo pečují, 
jako by nepotřebné a neužitečné byly, na druhau pak stranu bezpo- 
třebné a zbytečné s takowau chutí a snažností wykonáwají, jako by 
potřebné, powinné a náležité byly. 

O průchodu aneb skončení lidských předsewzetí toto naučení 
mějme: Když se nám dobře a šťastně wede, samému Bohu jakožto 
dárci wšeho dobrého to připisujme, což i pohané zdrawějšího smyslu 
o Bohu činíwali. Příklad na Pythonowi, kterýž Athenienským, když ho 
po wítězstwí slawně wítaJi a za práci děkowali, takto odpowěděl: Bohu 
samému děkujme, jehožto pňwodem tak weliké wěci jsem wyřídil; 
nebo já ruky toliko a práce jsem mu propůjčil, průchod pak a skon- 
čení w samé jeho moci pozňstáwalo. nezdárném a nešťastném skon- 
čení wýborně Cicero napsal: My častokrát o radách lidských z skon- 
čení předsewzetí jejich saud činíme, a komuž se dobře zwedlo, ří- 
káme o něm, že mnoho maudře předzwěděl a dobře se uradil: komuž 
pak zle, prawíme, že zlau radu měl a ničehož neznal. Ale wšak 
když dobré rady nedobře se zwedau, neštěstí toho příčina dobrým a 
upřímným radám nemá se přičítati a slušně nemůže, poněwadž maudří 
dobře poradili umějí a mohau; než, aby se wšecko tak, jakž oni na- 
měřili, wedlc dobré rady jejich zwedlo, toho dowésti nemohau, proto 
že to w moci jejich není. Takž tedy prňchodowé a skončení rad 
lidských na jednu i na druhau stranu samému řízení Božímu a jeho 



201 

sprawedliwýin saudům připsali se mají, kterýmž my, zanechajíce pře- 
suzowání a wyměřowání, Bohu diwiti se a klaněti powinni jsme. Do- 
bří tedy muži w radách swých ne z skončení, kteréž potom násle- 
dowalo, ale z upřímného úmyslu sauzeni býti mají. 

K skončení přísluší udělowání mzdy a pokut zaslaužilých, w 
kterémž se weliká nerownost mezi lidmi wždycky zachowáwala. 
Příkladowé nesčíslní to okazují a zkušení každodenně naswědčuje. A w 
té příčině paměti hodné jest, což Krates Thebanský cynikus w swých 
registřích poznamenal w tento rozum : Polož na kuchaře deset hřiwen, 
na lékaře kwentík; na pochlebníka deset talentůw, na rádce dým; 
na kurlisana talent, na filosofa tři haléře. Ukázati bezpochyby chtěl, 
jak weliká jest nerownost a nesprawedlnost w rozdělowání mzdy a 
pokuty, jakž kdo mnoho neb málo zasluhuje. 

A poněwadž historie bez chronologie, totiž wypsání časňw, jest 
toliko pauhá rozpráwka, bez geografie a chorographie, to jest wy- 
měření země, wypsání krajin, zhola slepá: z té příčiny w čítání hi- 
storie bedliwý pozor míti musíme na čas, kdy, a na místo, kde se 
co zběhlo. A to až potud o cíli a konci historie, kterýž k umění a 
známosti směřuje, z něhož pocestná mysl člowěka welikých rozkoší 
a obweselení swého dochází, dosti nyní buď napowědíno. 

druhém cíli, kterýž se k činění aneb skutkům wztahuje a 
jest k nawedení žiwota nejužitečnější, toto obecné propowědění w pa- 
mětech swých bedliwě složme: že historie předloženými příklady lidí 
jak dobrých tak zlých tomu nás wyučuje, čím jsme Bohu, sami sobě 
a wšechněm bližuím i lidem w tomto žiwotě powinni a jak to wše 
snažně podlé nejwyšší možnosti wykonáwati máme. Nebo ačkoli kře- 
sťan k nawedení pobožného žiwota potřebuje spráwce a wůdce ne- 
beského, totiž ducha Páně: wšak i historie jest k tomu welmi ná- 
pomocná, poněwadž příkladů w wšelijakých powolání, ctností, nešle- 
chetností, činňw náležitých a powinných, nenáležitých i zbytečných 
hojně dodáwá. Neb dokawadž jednostejné přirození lidské zůstáwá, 
wždycky jednostejné a podobné wěci se zbíhají, jakž Thucydides po- 
wěděl. Při čemž i toho doložiti neškodí, že by wšickni téměř k Bohu 
přijíti chtěli, ale kteří by po Bohu a za Bohem chodili (dí sw. Ber- 
nard), welmi řídcí se nacházejí. Wšecka zajisté historie tohoto swěta 
jiného newyznáwá, nežli že wětší díl pokolení lidského zde i p*otom 
budaucně dobrého sobě žádá, ale tak, aby Boha následowati nebyli 
powinni, než toliko swé libosti a žádosti swobodně a zwolně bez 
studu aby wykonáwali: na druhau stranu skrowný počet jest těch, 
kteříž by za Bohem šli a žiwot swňj k jeho libosti a wůli nastrojo- 
wali. Mluwím pak tuto ne podlé theologie, ale po lidsku , politicky 
a historicky. Ku příkladu: Demosthenes oratoř Athenienský, jsa otázán, 
čím by se člowěk Bohu nejblíže připodobniti mohl, odpowěděl: Dobré 
čině jiným a mluwě prawdu. A Plato: Poněwadž okolo nás chodí 
a jako ležením kladau se wšecky zlé wěci, náleží nám podobným 
býti Bohu, to jest, přílišně se nebauřiti a nekormauliti ani se do- 
pauštěti, abychom od wěci odporných přemoženi byli. 

K ctnostem a šlechetnému žiwotu mnoho také napomáhá prawá 
známost samého sebe, kterážto, jak Thales wyswědčil a zkušení po- 
twrzuje, jest mezi wšemi wěcmi nejtěžší a nejnesnadnější. Odkudž 



202 

pohané maudře říkali, že to přišlo wí Znej sebe samého spadlo od 
Boha s nebe. Pročež i Amiiktyonowé ta slowa na dweřích chrámu 
Appolinowa w Delfách zlatými literami napsati poručili, chtěwše uká- 
zati, že k nawedení ctného žiwota nic není platnějšího jako poznati 
sebe samého. Tomu tedy, jak by se každý poznáwali a rozsuzowati, 
to jest, k dobrému ponaukati, od zlého odwoditi, na swau mdlobu, 
půwod i skončení rozpomínati měl, historie welini pěkně wyučuje. 
Takž onauo pobožná a maudrá kněžna Placilla císaře Theodosia man- 
žela swého napomínati se neostýchala, aby se nato ustawičně rozpo- 
mínat, čím prwé byl, čím nyní jest a čím potom bude. — Potřebí jest 
w tomto žiwotě i na ty lidi pozor míti, s nimiž bydlíme aneb nějaké 
obecenství máme. Neboť weliký díl maiidrosti a opatrnosti swětské 
natom záleží,uměti obcowati s lidmi wyššího, nižšího a sobě rowného 
powolání a stawu w obojím pohlawí, buďte oni známí neb neznámí, 
přátelé neb nepřátelé. přátelích welmi pěkné Epiktetus a užitečné 
naučení položil: Nižší k wyšším poslušenstwí a uctiwost upřímně pro- 
uka zujte, w ní mezi sebau pěkně se snášejte a náležité sobě powin- 
nosti i přátelské služby wykonáwejte : wyšší zase k nižším příwětiwě 
se mějte a poklésky jejich jako lidí trpěliwě snášejte. To kdož roz- 
šafně zachowati umí, ten se wšeini trefí a w dobrém srozumění zů- 
stane. Takowé pak rozšafnosti a, ať tak dím, zdwořilosti historie mnoho 
příkladůw přednáší. Jako o Pomponiowi Attikowi mezi jinými wěcmi 
toto paměti hodné jest zaznamenáno, že se s mateří swau nikdy ne- 
mířil a s sestrau nikdy neswadil, ačkoli s nimi po domácku muoho 
let bydlel. A poněwadž řídký jest člowěk we swětě, aby nepřítele, 
odporníka, záwistníka a pomluwače neměl, nad lakowýini není lepší 
pomsty, jako aby se na každém místě uctiwě a šlechetně chowal, 
powolání swého pilen byl a o každé křiwé a neprawé nářky se 
nedomlauwal, nýbrž jeden shrnul, druhý swinul, na paměti maje 
zlaté naučení sw. Jana Zlatoústého , kterýž prawil : Chceš-li se 
křiwdy swé -náležitě pomstíti, mlč a snášej, a tím jsi nepřítele swého 
smrtedlně ranil. A jeden z císařňw Římských, když mu žalobníci 
mnohé donášeli, že by o něm zle mluwili, toliko to říkáwal: Já 
pak, když nic hanebného nečiním, na ty křiwé a lžiwé pomluwy 
zhola nic nedbám. 

Až potud o druhém cíli historie, z kteréhožto ne tak předložení 
jako nawržení prawá historie poznána i prospěšně k užitku obrácena 
býti může. 

Z Kroniky turecké. 

Koustaiitiuopol. 

(Ze spisuw Aug. Gislenia Busbeka.) 

Z Konstantinopole posel s listy o mém příjezdu k Solejmanowi 
byl wyprawen. Mezitím, dokawadž se ten s odpowědí neuawrátil, 
měl jsem čistau prázdnost město Konstantinopolim projíti a ohledati. 
Nejprwé líbilo se mi kostel swaté Sophia? spatřiti, do něhož wšak jen 
z zwláštního dobrodiní a milosti byl jsem puštěn. Turci zajisté zato mají, 
když do jejich kostela křesťan wejde, že jej zohawí a poruší. Sta- 



wení jest znamenité, nákladné a podiwení hodné. Má w prostředku 
weliké klenutí a sklep okrauhlý , do něhož samým dymmkeui swětlo 
wehází. Ku podobenstwí toho kostela téměř wšickni chrámowé tu- 
rečtí wystaweni jsau. Jsau lidé, kteříž prawí, že len chrám byt někdy 
daleko wětsí a mnohými přídavky rozšířenější, kteřížto dáwno k zbo- 
ření přišli, a toliko sám kůr a prostřední kus chrámu pozůstal. 

Což se položení města dotyce, widí mi se, že to místo hned od 
přirození k tomu přihotoweno, aby na něm město císařské wystaweno 
bylo. Leží w Ewropě a má takměř před očima Asii a Egypt, po prawé 
straně Afriku, kteréžto země ač se města nedotýkají, \\ r šak mořem a 
pohodlím plawby s ním se jako spojují. Po lewé straně města jest 
Pontus Euxinus a jezero Meotské, při nichž wůkol mnozí národowé 
bydlejí a mnohé řeky se wšech stran do nich tekau: tak že na dýl 
i na šíř nic se w těch krajinách k užitku lidskému nerodí, což by 
na šifích do Konstantinopole welini snadně dodávváuo býti nemohlo. 
S jedné strany dosáhá města propontis aneb moře sw. Jiří, s druhé 
port a slanowiště lodí činí řeka , klerauž od podobenstwí zlatým ro- 
hem Strabo jmenuje. Třetí strana města země se drží: tak že město 
má formu a podobenstwí téměř pfilostrowa, a celým hřbetem před- 
hoří do moře aneb do zátoky, kterauž tu řeka a moře wystupující 
dělá, se táhne. Pročež i z prostřed města Konstantinopole welmi roz- 
košné a weselé jest wyhlídnulí na moře a na horu Olympům, kteráž 
se w Asii ustawičně od sněhřiw bělí. 

Moře má w v sobě ryb welikau hojnost, kteréžto jednak z Meol- 
ského jezera a Černého moře skrz úzké moře Bosporum do moře 
Aegaeuin a prostředzemuího plowau, jednak z toho zase do Černého 
moře, jakž jest přirození ryb, wybíhají w tak welikém množstwí a w 
tak hustých haufích, že je časem rukama lapati mohau. A protož pře- 
hojný low tam býwá ryb rozličných, jako mekarelňw, línů, mníků, 
synodontu a xifionůw. Rekowé obyčejně wíce jsau rybáři nežli Turci, 
ačkoliw i tito rybami, když se na stůl postawí, nezhrzejí, zwlášť 
těmi, kteréž oni za čistotné mají; jiných pak se nedotknau jako lítého 
jedu. Nebo (ať i to běžně powím) spíše by sobě jazyk uřezati a zuby 
wytlauci dopustili, nežli co toho zakusili, ježto za nečisté mají, ja- 
kožto žáby, šneky aneb hlemejždě, w kteréžto příčině i Rekowé ne- 
méně jsau powěrčiwí nežli Turci. 

Nejzáze na tom předhoří, o němž jsem prawil, stojí palác císa- 
řůw tureckých newelmi nákladně a slawně wystawený, aniž se mnoho 
nač podíwati, jakž se mně po zewniťrku zdálo 5 nebo jsem do něho 
ještě newšel. Pod palácem nížeji aneb raději na samém břehu až k moři 
jsau týchž císařňw zahrady, w kteréžto straně domníwají se, že staré 
město Byzantium na wětším díle wystaweno bylo. Tuto nečekej, abych 
oznámil, proč někdy Chalcedonští, kteříž sídlo měli s druhé strany moře, 
práwě naproti Byzantium, nazwáni byli slepí, jejichžto domů sotwa 
nyní zříceniny znáti ; ani o přirození toho moře ustawičně dolů tekau- 
cího a nikdy se zpátkem newracujícího 5 ani o rybách slaných, kteréž 
do Konstantinopole z jezera Meotského na šifích plawí: neb to do 
listu wlastně nenáleží, z jehožto mezí i tak dosti hrubě jsem wykro- 
čil, a můžeš také o tom w starých i w nowých spisích sobě přečísti. 

Nyní zase ku položení města se nawrátím, nad kteréž ku po- 



204 

hledění nic nemůže býti weselejšího ani k užitku pohodlnějšího. Okrasy 
stawení a domů w městech tureckých darmo hledati, rowně jako ulic, 
poněwadž swau těsností wšecku weselost odjímají. Na mnoha místech 
ještě se nacházejí nematní ostatkowé starých pamětí 1 ) a stawení, ale ne 
tak mnoho, v aby se wíce nebylo tomu diwiti, že z tak welikého poctu 
z samého Říma od císaře Konstantina tam přenesených wíce jich ne- 
pozůstáwá. Ale těch obzwláštně wypisowati k tomuto předsewzetí 
nenáleží. Některých toliko dotknu. 

Ještě jest tam plac starého hyppodromu, kdež někdy koně tumlo- 
wali a w záwod pauštěli, na němž se dwa mědění hadowé spatřují. 
Jest i jeden kamenný slaup zespod ctwerhranný a široký, k wrchu špi- 
čatý. Jsau i jiní dwa slaupowé připamatowání hodní: jeden na proti 
karawanseraj , kdež jsme hospoda měli, druhý na rynku, kterémuž 
Turci auratbasar, to jest rynk ženský, říkají. Na tom slaupě od spodku 
až do wrchu spatřuje se wyrytá historia wojenského tažení císaře 
Arkadia, kterýž jej wyzdwihnauti a swrchu na něm swůj obraz posta- 
witi dal. Ten slaup spíše šnekem nežli slaupem riazwán býti může pro 
udělané w něm stupně aneb schody, po nichž se u wnitřku až k wrchu 
jíti může. Mám jej při sobě wymalowaný. Druhý pak slaup, kterýž 
stojí naproti hospodě legátňw aneb oratorůw našeho císaře, ten celý 
kromě paty aneb spodku a makowice udělán jest z osmi celistwých 
kamenů cerweného mramoru, tak mistrowsky a subtýlně spojených, 
že se toliko jeden celý kámen zdá, jakož pak lid obecný za jiné nemá; 
nebo kdež se kámen s kamenem skládá a spojuje, tu jest powydaný 
wěnec bobkowý okolo celého slaupu, jímžto spojení kamenůw hle- 
dícím na něj pospodu se zakrýwá. Ten slaup častým zemětřesením 
zwiklaný a nedáwno ohněm opálený na mnoha místech má skuliny 
a díry, a aby neupadl, mnohými železnými obruči a zděřmi stažen 
a jako opásán jest. Na tom slaupu, jakž rozpráwějí, někdy stál 
obraz Apollinňw, potom císaře Konstantina a naposledy císaře Theo- 
dosia staršího. Ale ty wšecky prudcí wětrowé aneb zemětřesení 
dolů smetalo. 

O ctwerhranném slaupu špičatém, o němž málo wýš dotčeno, 
Rekowé toto rozpráwějí, že swržený z swé spodní paty některé sto 
let na zemi ležel, až za kralowání poslednějších císařňw řeckých, 
wydařil se nějaký řemeslník a mistr, kterýž se podwolil zase jej na pře- 
dešlé místo jeho posta wi ti, a uciniw smlauWu, co by mu za to dáno 
býti mělo, znamenité příprawy a nástroje zwláště od skřipcůw a prowazň 
sobě shotowil, jimiž ten přeweliký kámen nahoru od země wyzdwihl 
a tak wysoko wynesl, že toliko jednoho prstu reifňw té paty aneb 
gruntu, na němž postawen býti měl, nedosahowal. To widauce lidé 
přítomní, neměli za jiné, nežli že již wšecka ta práce i náklad da- 
remní jest, a že dílo to naskrze znowa předsewzato býti musí. Ale 
mistr ten, nic se toho neulekw, rychle wymyslil sobě pomoc z umění 
wěcí přirozených. Dal mnoho wody nanositi a tau za několik hodin 
ten přeweliký nástroj sléwati rozkázal , až prowazowé , na nichž 
ten slaup wisel, tím swlažowáním namokše, jakž jejich přirození, skr- 
čili se a sběhli, a tak toho slaupu wýše pozdwihše, na místo jeho 

*) Pamel zde značí monumentům. 



205 

a na reify jej dosadili s welikým podiwením a radostí wšeho lidu 
přítomného. 

Kdybych Pontu aneb Černého moře neohledal, moha se tam wolné 
plawiti, k weliké lenosti by mi to přičteno bylo, zwláště že staří 
nemenší práci pokládali Pontům widěti nežli do Korynthu se plawiti. 
Tam tedy prewesele se plawě^ do několika rozkošných domůw aneb 
lusthauzů císaře tureckého byt jsem puštěn. Z nichžto na wratech 
jednoho s podiwením widěl jsem dílem truhlářským welmi pékně a 
wláštně udělanau a wysazowanau bitvvu, kterauž sultán Selim s Isma- 
ilem králem perským swed*. Widěl jsem i množstwí císařských zahrad, 
obor a tráwník&w w přerozkošných údolích ne tak od lidí uměle zdě- 
laných jako od přirození samorostlých. Tuť jsau někdy bydlely bo- 
hyně, tu sídla swá měly musa?, tu sobě učení lidé místa k přemyšlo- 
wání saukromná obírali. Wšecka ta weselá a utěšená místa, jakž jsem 
napowěděl, zdají se w prawdě kwíliti a taužiti, že od rukau křesťan- 
ských zdělána a ozdobena býti nemají. Wšak nejwíce to slawné město 
Constantinopolis aneb raději celá země řecká, kteráž někdy ctí a stá- 
wau nad jiné kwetla, nyní ohawnau služebností potlačena leží, bywši 
prwé rodickau a matkau wšech dobrých a poctiwých umění, již zase 
tomu, čemuž nás naučila, od nás wyucena býti žádá; což jsme od ní 
přijali chce, abychom jí nawrátili. 

XLI1I. 
Mataus Hosius. 

„Kronika Moskewská" , kterau spolu s denníkem dwojí 
cesty rakauského posla do knížetstwí Moskewského, Sigm. swob. 
pána z Herberšteina (1516 a 152 6), z jazyka latinského Ma- 
tauš Hosius přeložil, obsahuje wypsání knížetstwí Moskewského, 
mrawři tamních a ukrutných činůw Iwana Wasilowice. Dwa- 
krát bjla wydána w tiskárně Weleslawínowské 1590 a 1602, 
potřetí 1786 od Faust. Procházky. O spisowateli nic není zná- 
mého, nežli co o něm D. A. z Weleslawína w předmluwě k 
radě města Kolína Nowého nad Labem napsal: „Od mnoha 
let byl jsem w dobré známosti a w důwěrném přátelsiwí s 
Mataušem Hosiem rodičem z Wysokého Meyta, měštěnínem a spo- 
íuobywatelem města wašeho. Kterážto známost, jakž začátky 
swé wzaía w mladším wěku našem, ne z naděje nějakého 
užitku a zisku, kteréhož tehdáž jeden od druhého očekáwat 
nemohl , ale z samé a pauhé upřímnosti aneb že jeden při 
druhém něco toho spatřowal, což mu se líbilo, takž trwaía 
mezi námi bez přetržení i w starším wěku až do jeho smrti, 
a bezpochyby déleji trwati mohla, kdy by mu byl Pán Bůh 
delšího žiwota popříti ráčil. Ten nedáwno před smrtí swáii 



206 



žádostiw jsa ne w zahálce — což učiniti mohl, maje z pože- 
hnání Božího strany wěcí časných slušné zásobení — ale w 
počestné práci žiwot swůj tráwiti a dary sobě shůry propůj- 
čenými wfasti swó a českému národu prospíwati, přeložil z ja- 
zyka latinského w český kroniku Moskewskan, kterauž latině 
wydaf nějaký Alexander Guagninus, Wlach rodem z města Ve- 
rony a u Stefana fiáthora krále polského na zámku Witebsku 
nad pěším lidem hejtman (f 1614). Kterážto knížka, když 
mi od jmenowaného Matúše jak ku přehlédnutí a w češtině 
pooprawení tak k wytištění podána b} r fa, rád jsem ji k.sobě 
přijal a wydati umínil. Ale když se to za jinými pracemi a 
příčinami státi nemohlo, prodlelo se s ní, až téhož Matauše Pán 
Bůh prostředkem smrti z tohoto swěta pojíti ráčil, tak že se 
z wydání jejího na swětlo těšiti a práce swé užitku účasten 
býti nemohl. 4 ' Hosius umřel 1. 1590. 

krajině a lidu Moskewském. 

Moschowia, jinak Moskwa, jest weliké a wší země ruské bílé 
hlawní město, poddané welikému knížeti Moskewskému spolu s kra- 
jinau aneb knížetstwím, kteréž jména dosáhlo od řeky tau krajinau 
tekaucí, tak řečené Moskwa. Ta řeka počátek a půwod swůj má w 
krajině Twerenské podlé městečka řečeného Oleško a, odtud za 80 
werštů (kterýchž pět udělá jednu polskau míli) tekauc, běží k městu 
Moskwě, i pojímajíc s sebau několik jiných řek, k wýchodu slunce teče 
a w krajině Rezanské s řekau Oka řecenau se spojuje. 

Město Moskwa hrubě k wýchodu slunce leží, wšecko jest dře- 
wěné, dosti weliké. Těm, kteříž se na ně zdaleka díwají, zdá se wětší, 
nežli samo w sobě jest. Nebo zahrady a placowé w jednom každém 
domě a široké ulice městu weliké prostrannosti a welikosti přidáwají. 
Nadto wselijací řemeslníci, kteříž s ohněm zacházejí, domy swé za 
městem w dlauhém pořadí, mezi nimiž jsau pole a lauky, mají. A tau 
přícinau město z míry weliké a široké býti se zdá. Tak weliká jest 
prostrannost jeho, že žádnau jistau ohradau, zdí, walem, příkopem a ba- 
štami ohraditi se nemůže. A wšak ulice na některých místech šraňky neb 
ploty z welikého dříwí napříč položeného se př.ehražují, při nichž 
branní a strážní až do začátku noci trwají a žádnému tam wjíti ne- 
dopauštějí. A jest to město welmi blatné a bahnité, že místy pro 
lauže mostky a láwky zdělati musili. 

Jsau také w tom městě zámkowé dwa welicí na spňsob a formu 
města wystawení: jeden z nich Kytajgrod, druhý Bolšigrod swým ja- 
zykem nazýwají, mimo něž dwě wody tekau, s jedné strany Moskwa 
a s druhé strany Neglinná, na níž welmi mnoho mlýnů jest. Jest w něm 
také kostelů od kamene i od dřewa a domůw zemanských a panských 
welmi mnoho. Za řekau pak Neglinnau na poli řečeném Nerbat, co by 
od zámku z kuše dostřeliti mohl, nynější kníže Iwan Wasilowic hrad 
weliký 1. P. MDLXV wystawěl, kterýžto Opricna, to jest saukromý 



207 



příbytek nazwal, kdež on sám s welikým poetem wybraných drabantů 
a dwořanň udatných a zmužilých přebýwá, a ty k obraně swé ne- 
jinač než Turek janiěary chowá, jichž míwá pres dwadceti tisíců. Na 
wětším díle jsau střelci s dlauhými ručnicemi, jiní s šawlemi, s luky 
a kopím, w pancíře odění. 

Wšeliká kupeetwí, kteráž přespolní do města Moskwy wezú, 
předně u auředníkňw celných wykázati a oznámiti musejí, kteráž oni 
w hodinu jistau ohledáwají a šacují. Pošacowaných pak žádný ani 
kupowati ani prodáwati nesmí, lec se prwé welikému knížeti před- 
nesau a ukáží. Tau přícinau se přihází, že kupci někdy déleji, nežli 
náleží, s welikau swau škodau na místě zdržáni býwají. Když pak z 
Litwy poslowé od krále polského do Moskwy jedau, tehdy wšickhi 
kupci kteréhokoliw uárodu , w ochranu a opatrowání legátůw při- 
jati jsauce, bezewšeho placení cel do Moskwy jeti neb jíti a dosta- 
tečné' opatření strawau a wychowání náležité z komory welikého kní- 
žete Moskewského míti mohau. Tato pak nejznamenitější kupeetwí 
jsau, kteráž se z Litwy, z Rus, z Polska a z jiných krajin kupcům 
do Moskwy dodáwají: sukna wšelijaká a rozličných barew, hedwábí 
a wěci hedwábné, stříbrem a zlatem protkáwané a krumplowané, drahé 
kamení, zlato nitkowé, perly a těm podobní jiní drazí kowowé, item 
pepř, šafrán, zázwor a jiné koření. A druhdy dosti chatrné a lehké 
wěci tam přinášejí, z nichž časem i wýdělek míwají. A často se při— 
trefuje, že některé wěci wšickni Moskwané žádostiwi jsau dostati, 
kterauž když nejprwé kupec k nim přiweze, znamenitý odbyt i wý- 
dělek na ní míwá. A zase, když jiní kupci přijedau a týchž wěci 
welikú hojnost přiwezau, tak welmi ty laciné býwají, že ten, kdož 
prwé swé zboží draho prodal, může ho zase, když mu na ceně spa- 
dne, s dobrým ziskem swým dostati a do wlasti swé přiwézti. Ku- 
peetwí pak, kteráž se odtud wezau, jsau kůže rozličných zwířat a 
žiwocichň, item wosk a k tomu podobná zboží. Do Tatar z Moskwy 
koúská sedla, uzdy, šatstwo a raucha, řemení, zbroj pak a železo ne- 
jinak než kradí přinášejí; awšak nože, sekery, jehly, zrcadla, wácky 
a těm podobné wěci swobodno tam woziti. 

- Tento pak národ Moskewský w kupeetwí náramně podwodně a 
obmyslně , obzwláště pak s přespolními, zacházejí; neb když něco 
prodáwají, to, což by za polowici nestálo, k podwedení kupeňw (což 
i Litwanům těchto casůw obecné jest) dwojnásobně procení. A jakž 
nejdříwe pocnau přisahati a Bohem oswědcowati , wěz, že již podtím 
lest kryjí. Neb tím úmyslem přisahají, aby mohli druhého podwésti. 
Ale i přespolní obzwláštně toho šetři při freymarcích a směně zboží 
jedněch za druhé, že když Moskwané kůže swé, ačkoli laciné, draze 
sobě šacují, oni zase naproti tomu kupeetwí swá příkladem jejich, 
kterýchž welmi lacino dostali, draze šacují a tak chytrost chytrostí, 
lest lstí oklamáwají. 

Weliký jest u nich rozdíl w kozích. Nebo sobolowé černého 
dlúhého a hustého wiasu znamenají dospělost a jsau nejdražší, a w 
krajině Ustjugské aneb Diwnenské a Pecorské nejlepší se nacházejí. 
Kuny pak z rozličných stran tam wozí; z králowstwí šwedského nej- 
lepší přiwážejí, okolo Moskwy jest jich nejwíce. Tak podobně pope- 
lice z mnohých míst tam w swazcích dodáwají, a mají jakési zna- 



2Q8 



mění okolo hlawy a ocasu, po němž poznány býwají, příhodného-lí 
či nepříhodného oasu jsau zbity. Bobrowé pak a černé lišky také u 
weliké wážnosti u nich jsau» 

Krajina Moskewská sama w sobě není ani welmi široká ani 
tirodná; nebo má wšudy zemi písěitau a nespfisobnau k úrodám. K 
tomu také jest w ní nepříhodné a studené powětří, že pro welikau 
příkrost zimy osení k wyzrání swému přicházeti nemůže. Nebo za- 
časté tak tuhá a ukrutná tam zima býwá, že jako u nás w létě od 
weliké horkosti a palčiwosti slunce, tak tam pro náramnau a nesně-, 
sitedlnau příkrost zimy země se puká a trhá. Nadto wýše, woda w 
powětří wylitá a slina z aust wywržená, prwé než na zem upadne, 
sstydne se a zledowatí, a owoce nesaucí stromowé welikau tuhostí 
zimy, jako by je popálil, w nic obráceni býwají. Lidé také na saních 
se wozící zimau umrtwení a zmrzlí z nich bráni býwají; nýbrž i med- 
wědowé, z hladu opauštějíce lesy, po wesnicích blízkých běhají a do 
chalup sedlských mocí se derau, před nimižto lid sedlský z chalup 
utíkaje, pro náramně tuhau zimu wně bídně zahynauti musí. Zase ta- 
kowé nemírné a nesnesitedlné zimě horko častokrát palčiwé se rowná, 
že někdy jezera a řeky nemírným wedrem a horkem slunečným wy- 
sýchají, lauky a pole a obilí jako by ohněm spálil, prahnau. Ale ta 
weliká horkost slunce obyčejně sedm dní toliko trwá a déle nic. v 

W Moskwě wšecky domy, jakž w městě tak i we wsech, sta- 
wějí nahoře nad sklepy a piwnicemi,, do nichž po schodích nahoru 
se chodí. Ackoliw pak síně domowní dosti weliké a široké mají, wšak 
dwéře u pokojůw a do domů welmi nízké dělají, tak že, maje tam 
někdo wjíti, musí se sehnauti a skloniti. W jednom každém obydlí 
aneb domě mají obrázky swatých na tabulích malowané a w pocti- 
wějších místech postawené, zwláště pak obraz sw. Mikuláše, umučení 
Krista Pána, obraz Panny Marie a sw. Petra, a těm welikau pocti- 
wost činí. Když pak jeden druhého nawštěwuje, wejde do domu, ne- 
hned pána w něm pozdrawí, ale klobauk sejma, ohledá se s pilností 
na wšecky strany, kde by obraz byl. Kterýž spatře, s welikau ucti- 
wostí nakloně třikrát hlawy, křižuje se též, třikrát říkaje: Jesu Kriste 
Synu Boha žiwého, smiluj se nad námi! A potom podadauce sobě rukau 
a pozdrawujíce se wespolek, jeden druhého objímá a líbá, a podlé 
obyčeje wlasti jich hlawy často skloňují. To pak jak mužům tak že- 
nám obyčejné jest, když se sejdau, aby se jeden druhého ptal na wše- 
cky krewní a příbuzné přátely : jak se otec, matka, manželka, synowé, 
bratří atd. mají, po jedné každé otázce a odpowědi začasté keywajíce 
hlawami, sheybají se a jeden na druhého pilně patří, šetříce, kdo se wíce 
schyluje a snižuje. A tak tudy uctiwostí jeden druhého předstihnauti 
a předchwátiti chce. Host, maje z domu wyjíti, třikráte křížem se zna- 
menáwá, prwnější slowa říkaje, a tak jeden druhého pozdrawě od- 
chází. Pro dosažení poctiwosti a chwály diwných užíwají spůsobň, 
ceremonií a zbytečností. Nedopauští se clowěku potřebnému a chu- 
dému w domu některého znamenitého pána na kňíí wsednauti a pro- 
jížděti se. Welicí a znamenití páni a rady knížecí a jiní zemane w do- 
mích swých wždycky se kryjí a řídko mezi lidi wycházejí, proto, aby 
od lidu obecného mohli u wětší wážnosti a šetrnosti býti. A žádný 
7. zemanů do ctwrtého aneb pátého domu pěšky nejde (čemuž se i 



209 

někteří Litwané naučili), leč by za ním koně wedli, a to ne pro po- 
třebu ale za príčinau schlauby a honosnosti činí. Zeman, by chudý 
a nuzný by*, wšak sobě za lehkost a hanbu pokládá, kdy by měl ru- 
kama pracowati a chleba sobě dobýwati. 

Wšickni oděwůw dlauhých až do kůtků w bez faldů užíwají, 
zwláště pak banvy modré aneb bílé. Klobauky bílé špičaté hladké z 
wlny tkané nosí. Wšickni téměř bot čerwených a to krátkých, kte- 
réž jim kolen nepřikryjí, užíwají; podešwy jejich, na prstech tlustší, 
železnými hřebíčky neb cwečkami přibíjejí. Páni košile u obojku roz- 
ličným a proměnným hedbáwím wyšíwané i zlatem protkáwané nosí 
a je záponami, perlami, kamením drahým, kuličkami stříbrnými aneb 
mosaznými pozlacenými ozdobují. Znamenitější a možnější páni kříže 
stříbrné neb zlaté, drahým kamením wysázené, obecný pak lid železné 
aneb mosazné zawěšují na hrdle a za znamenitau swátost je nosí. Je- 
den každý w oděwu na swňj staw náleži ! ém, z rozkazu a wyměrení 
welikeho knížete a pána swého, chodí. Lidem churlým a prostého rádu 
raucho drahé a nákladné pod welikau pokutau nositi jest zapowědíno. 
Pakli koho spatří z rodu nízkého, pěkně a nákladně oděného, hned 
ho zrádcem a newěrným nazýwají a kladau ho za podezřelého člo- 
wěka, řkauce : newěrný člowěče , kde jsi takowau sukni wzal, že 
se odíwáš po pansku? — Poláky a Litwany pány jmenují — snad ty 
se k nim, nešlechetníče , míníš utéci? neb ty nemůžeš sám s takowau 
sukni býti. Takowý bez meškání obžalowán a jako podezřelý přísně 
trestán býwá. Nebo jiný oděw chudým zemanům, jiný radám a pánům 
welikým, jiný měšťanům, jiný robotním lidem a sedlákům, podlé je- 
dnoho každého powolání, slušnosti, stawu a možnosti nařízen jest. 

Tento spůsob u wšech Rusůw a Moskwanů se zachowáwá: Kaž- 
dého roku na jisté dny mládenci, pacholata a mnozí muži ženatí wen 
za město neb za wes na prostranné a wysoké místo wycházejí, 
kdež by mohli spatříni býti, a tam nějakým syptěním a křikem (jakž 
obyčej toho národu jest) dadauce sobě znamení, sbíhají se w hro- 
madu a beze wšech nástroj ůw zbrojných, z sucha rukama se potýkají, 
bijí a rwau a perau se w ruce, w nohy, w hlawu, w břicho a kdo 
kde může, až častokráte odtud odpolu mrtwi se nawracují, nejedni 
také tam duše necháwají. Ten pak spůsob takowého potýkání, prawí, 
že by pro tu příčinu měl nařízen býti, aby se mládež učila bití, práni 
a wšelijaké nesnadnosti a autoky snášeti a jim přiwykati. 

XLIV. 
Hfóolaw flácel z Elbinku. 

Wáclaw Plácel narodil se w Hradci Králowé dne 7. Září 
1556, Již w šestnáctém roce swém složil a wydal některé 
básně latinské, které pochwaly došly. Na universitě Pražské 
nabyl důkladné známostí práw jak domácích tak Římských a 1. 
1581 powýšen byl od cis. Rudolfa II. s ohledem na znamenitý 
prospěch we studiích do stawu wládyckého. Wrátiw se domů. 

14 • 



210 

stal se písařem saudu purkrabského (1586), později prwním 
písařem radním (1591), w kterémžto úřadu rodišti swému slau- 
žil až do smrti swé. Od 1. 1593 sedáwal we sněmu zemském, 
kdež 1. 1597 wywolen byl za berníka krajského a do komissí 
k porownání práw zemských s městskými. Zemřel 6. Října 1604. 
Swakr Plácelůw, pan z Kaliště, sepsal jazykem německým 
historii židowskau. Kterauž když wydati se wáhal , přeložil 
ji s přiwolením jeho Plácel do češtiny. Spis tento wěcí ne- 
méně důležitý jako jazykem klassický wydán byl z tiskárny We- 
leslawínowy 1. 1592 a 1610. 

Z Historie Židowské. 

Rád spráwy swětské n Zidůw. 

Před zajetím Babylonským zachowáwán byl rád spráwy obecné 
ustanowený od Boha skrze Mojžíše na paušti, w němž powinnosti 
saudcůw welmi maudře a dobře byly rozděleny, jakž to býwá in státu 
aristocratico, to jest, kdež někteří toliko maudří, přední, znamenitější 
a hodnější muži spráwu města, obce aneb země mají a jako w swých 
rukách drží. Nebo nacházeli se u Zidňw saudcowé w ctwerém roz- 
dílu, a rozepře od jednoho saudu k druhému až k nejwyššímu podá- 
wány býwaly: od nejwyššího pak již žádného dalšího odwolání bráti 
nemohli, ale každý na wýpowědi toho saudu přestati musil. A ten 
řád při saudech, kdež se od jednoho k druhému, od nižšího k wyš- 
šímu odwolání bráti mohlo, welmi dobře slaužií k zachowání spra- 
wedlnosti. Nebo saudcowé, wědauce, že wýpowědi činiti mají s wey- 
hradau wrchního práwa a že na nich strany nepřestanau, chtějte ne- 
chejte sprawedliwosti wyhledáwati, jeden druhých se osteychati a 
přímluwy swé upřímně bez patření na osoby, na přízeň i na dary, 
činiti musili. 

Prwní a nejnižší stupeň byl starších domů aneb čeledí otcow- 
ských. Nebo w jednom každém rodu býwali starší, jako snad u nás 
mezi řemeslníky cechmistři aneb starší pořádkůw. Těch powinnost byla 
rody swé swoláwati a obsílati, a což bylo na nedorozumění mezi 
přátely a jakékoli roztržitosti wyslýchati a na místě postawowati, 
různice pokojiti a smlauwati, aby se ne wším práwo a saudcowé za- 
nepraždňowali a zanášeli. Wšak čehož sami starší porownati a spoko- 
jiti nemohli, to před saudce přednášeli a přitom i zpráwu jim o tom 
činili a na těch wěcech aneb rozepřech spolu s saudci seděli. Jme- 
nují se pak tito starší: starší z čeledí synůw, aneb starší bratří a strey- 
cowé, item přední z otcůw, prwní z rodů. Tento pak stupeň starších 
starožitnější jest nežli jiní; nebo začátek swůj a pňwod má hned z 
Egypta před Mojžíšem, když tam w Egyptě lid izraelský náramně se 
rozmnožowal a rostl. Neb tam starší drželi wrchnost nad mladšími 
swého rodu, aby jim nebylo potřebí před cizím práwem se sauditi. 

Druzí saudcowé byli ti, ježto nad řádem a práwem, nad ctí, ká- 
zní a obecným pokojem po městech ochrannau ruku drželi a, jestliže 



211 

kteří nespůsobowé wznikali mezi sausedy, ty rownali, wyzdwihowali 
a pokojili. Takowétě saudce Mojžíš z rady a wnuknutí tchána swe'ho 
Jetry na paušti ustanowil a zřídil, kteříž potom nejwyšší aneb přední 
w městech nazwáni byli. A poněwadž mnoho lidu bylo, ne jeden 
takowý býwal, ale mnozí rozdělili mezi sebe město k spráwě, tak že 
někteří postaweni byli nad tisícem, jiní nad stem, jiní opět nad pa- 
desáti a někteří nad desíti. W našem jazyku slauti mohau: spráwcowé 
nad tisícem aneb hejtmane ctwrtní w městě, setníci, padesátníci, de- 
sátníci a t. d. 

Třetí rozdíl saudcůw měl knížata dwanácterého pokolení izra- 
elského, nad každým pokolením jedno. W našem jazyku: nejwrchnější 
w lidu hejtmane nad pokolením Izrael, hlawy a knížata w Izraeli, 
jako snad u nás hejtmané v krajští, kterýmž předkowé naši staří Ce- 
chowe' poprawce říkali. Čehož tedy přední starší města srownati a 
spokojiti nemohli, to se podáwalo na tato knížata, to jest jednokaždé 
pokolení k swému a nad sebau ustanowenému knížeti zření mělo. A 
na tyt a na saud jejich wztahuje se ona řec Krista Pána u sw. Ma- 
tauše, kdež učedlníkům swým tížícím se , jakau zato oplatu wezmau, 
že opustiwše wšecky wěci následowali Pána, odpowěděi, že w dru- 
hém narození, když syn clowěka w sláwě swé k saudu přijde a po- 
sadí se na trůnu welebnosti swé, i oni seděti budau na dwanácti sto- 
licích, saudíce dwanáctero pokolení izraelské. Kterýmižto slowy při- 
podobňuje a přirownáwá spůsob duchowního králowstwí swého k 
spráwě swětské, kteráž se w lidu izraelském zachowáwala. Nebo 
jakož tam někdy knížata dwanácterého pokolení izraelského sedáwala 
s králem na saudu: tak prawí, že i apoštolé w sláwě jeho na dwa- 
nácti stolicích saudcůw spolu s ním sednau a sauditi budau. 

Ctwrtý saud byl saud weliký, jemuž wšickni jiní saudowé pod- 
dáni byli a na jehožto wýpowědech každý přestati musil; neb od něho 
žádného dále odwolání nebylo. Židé jmenowali ten den saud Con- 
sistorium Gazith, Thalmudistae jej Sanhedrin nazýwají od řeckého slowa 
Gvvédqiov. Držán býwal na tom místě, kdež stánek a potom chrám 
Páně stál. Nebo z nařízení Božího musil býti při stánku a chrámě. 
Ustanowil jej Mojžíš w čtwrtých knihách swých w kapitole XI. a se- 
dalo w něm LXX mužňw starších z synůw izraelských, ačkoli někteří 
se domníwají, že takowý saud i před Mojžíšem mezi Židy w zwyku 
a užíwání byl a že toliko od Mojžíše byl obnowen a potwrzen, ma- 
jíce zato, že těch sedmdesáte mužůw, kteří s Jakobem do Egypta 
sstaupili, ihned w Egyptě mladší sprawowali a jako saudcowé nad 
jinými býti začali. Těch powinnost byla, wyprawowati a koncowati 
wšecko to, čehož starší a knížata, pokolení sprawiti nemohli. Ti také 
sedali in foro conscientiae, na saudu swědomí a náboženstvy a po- 
wstal-Ii který falešný prorok a nedorozumění nějaké wzniklo-li mezi 
kněžími a králi, též bylo-li činiti o wálku a pokoj, wšecko to oni 
uwažowati a rozsuzowati musili. W moci jejich také bylo po wysly- 
šení a sprawedliwém orteli zločince na hrdle trestati. A kdežkoli j aké 
útrpné, hlawní a na hrdlo se wztahující pře po městech aneb po kra- 
jích znikly, wšecky se ty na saud tento odkládaly, podáwaly a na 
jeho ortel oěekáwaly. Nejobecnější pak na hrdlo pokuty u Zidňw byly 
tyto ctyry: upálení, stětí, ukamenowání a oběšení. A kolikrátkoli někdo 

14* 



212 

kterau z těch pokut na hrdle trestán býti mě*, tolikrát saudcowé nic 
toho dne nejedli. 

Těch pak, jimiž se ten wrchní saud osazowal, bylo nejprwé 
sedmdesáte starších, kteřížto byli zřízení saudcowé, s nimiž na saudu 
sedali i jiní saudcowé aneb i král, potom nejwyšší biskup a knížata 
dwanácterého pokolení izraelského. A ti starší w poctu 70 osob, kte- 
říž na tom saudu sedali, byli jako jádro a nejpřednější lidé z dwa- 
náctera pokolení bez rozdílu wybíráni až do krále Dawida. Ten po- 
tom nařídil, aby sami toliko potomci jeho na tom saudu sedali a žádný 
jiný , kdož by nebyl z rodu králowského. Místo také , w němž ten 
saud držán býwal, w chrámě bylo, o čemž wýslowně w třetích krá- 
lowských w kap. VII. napsáno, že král Šalomaun wzdělal síňci, w 
níž byl trůn, kdež saudil, totiž síňci saudnau, a tu w řeckém textu 
užíwá se slowa xgizýQiov, to jest judicatiorium , jako by řekl česky 
saudnice aneb saudní síňce. 

Takowýtě byt řád spráwy swětské w lidu židowském od časů 
Mojžíšowých až do zajetí Babylonského, a jest podobný tomu, kterýž 
se aristocratia jmenuje, když jich několik maudrých a dobrých spo- 
lečně sprawuje a wrchnost drží. 

W zajetí Babylonském po zkáze města i chrámu, ačkoli mohli 
Židé náboženstwí swé swobodně i tam mezi pohany prowozowati: 
wšak w zewnitřním obcowání musili wedlé wyměření a ustanowení chal- 
dejských žiwi a jim poddáni býti. Protož tehdáž wšickni ňřadowé 
swělští a saudowé židowští jsauc wyzdwiženi, přestali a utichli: kromě 
toliko, že spráwa starších otcůw w pokoleních a celedech při swé 
wážnosti zůstala, a jeden každý při swém pokolení s trestáním a na- 
pomínáním otcowským bez twrdého a přísného s winnými nakládání 
přistupowali, a kde jací odporowé wznikli, ty pokojili a rownali. Če- 
hož pak tím přátelským spňsobem sprawiti nemohli, o to se podlé práw 
a zřízení zemských králowstwí chaldejského před wrchnosti pohan- 
ské obsílali, a jimi sauzeni býwali. 

Když se pak nawrátili do Jeruzaléma a obec swau zase wzdě- 
lali, spůsob spráwy rozdílný od prwnějšího mezi se uwedli. Nebo 
ačkoli Zorobábel kníže, Jezua nejwyšší biskup a Nehemiáš snažili se 
obnowiti a wyzdwihnauti předešlý starodáwní řád, kteréhož předkowé 
jejich užíwali: wšak nemohli k tomu nijakž přiwésti, protože již ta- 
kowé swobody neměli, jakéž prwé we wší plnosti požíwali. Nebo 
ačkoli propuštěni byli od králůw perských a dowolení měli, aby podlé 
wyměření a ustanowení otcowských žiwi byli a se sprawowali i úřady 
lidmi swého národu zosazowali: wšak nicméně musili znáti a držeti 
za swau nejwyšší wrchnost krále perské, kteříž nad nimi wládaře a 
hejtmany swé ustanowowali, aby na Židy oko nesli a w poddanosti je 
zdržowali, aby, odtrhnauce se od Peršanňw, k někomu jinému nepři- 
staupili. Jakož w prwních Ezdrášowých jmenuje se Sesbazar zřízený 
wládař nad Judstwem od krále Cyra, a podobným spňsobem za wlá- 
daře od králůw zřízeni byli Sanballat a Bagoses. Nadto ještě i tím 
poddanosti swé králům perským dokazowali, že z sebe ročně tribut a 
jistý plat sbírali a králům perským odwozowali. Jakož w týchž kni- 
hách Ezdrášowých trojí tribut se připomíná, totižto plat, clo a úrok, 
od něhož wšak z zwláštní milosti krále Artaxerxa Longimana lidé du- 



213 

chowní, to jest kněží a lewitowé přisluhující w chrámě, oswobozeni 
byli. A ačkoli musili to Žide trpěti, aby wládaři perští na wšecky 
wěci jejich pozor měli a k nim přihlídali: wšak bylo jim dopuštěno 
od králňw, že duchowní i swětské úřady podlé wyměření zákona Bo- 
žího swými toliko lidmi osazowali a opatrowali. Wládaři pak králow- 
ští nic s tím činiti neměli a w nic toho jim se wkládati nesměli, jsauce 
toliko nato samo usazeni, aby w pokoji a lásoe Židy při jejich wě- 
cech zachowali, z poddanosti králůw perských wytáhnauti se jim ne- 
dali a tributy roční od nich wybírali, jakž se to z historie Bagosa 
spatřiti může, kterýž přísně trestal Židy, když nejwyšší biskup Jan 
rozbroj wzemi udělal a bratra swého Jezusa w chrámě zamordowal. 

Tak Židé po nawrácení swém z Babylona wedlé předešlého oby- 
čeje swého wzdělali obojí spráwu, awšak, jakž řečeno, mnohý w 
tom nedostatek měli a k dokonalosti předešlé přiwésti jedné ani druhé 
nemohli. Starší pokolení zůstali při swé starodáwní wážnosti a uží- 
wali moci a práwa nad swými, jakož se o nich zmínka činí w kni- 
hách Ezdrášowých. 

Aniž jest nepodobné, že jsau ti také, wrátiwše se z Babylona, 
i za saudce po městech odbýwali. powinnosti nejwysších po mě- 
stech, kteříž předešle na saudné stolici sedali a nad tisícem, stem, 
padesáti a desíti ustanoweni býwali, o těch žádné se zmínky nečiní. 
Odkudž můžeme sauditi , že ten úřad po nawrácení z Babylona zase 
obnowen a wyzdwížen nebyl, ale že snad ti saudowé starším pokolení 
poručeni byli a oni je sprawowali. Podobně i dwanáctero knížat dwanácti 
pokolení izraelských také zese w swých powinnostech a úřadech usta- 
noweni nebyli, poněwadž se toliko Judowo a Ben Jaminowo pokolení 
do wlasti swé nawrátilo. Místo králowské, wšak bez titule a koruny, 
drželi Zorobábel, Nehemiáš a nejwyšší biskup. Potom když i Nehemiáš 
umřel, drželi ten úřad nejwyšší biskupowé a knížata z rodu Dawi- 
dowa. A wšak kněží nejwíce sobě moci osobili a přiwlastnili a nej- 
přednější wěci obce i lidu řídili. Knížata pak domu Dawidowa nej- 
bližší místo po knězích a nejpřednější sedání i hlasy w nejwětším a 
nejwrchnějším saudu míwali. 

Nejhlawnější a nejwyšší saud, nazwaný synedrion, w němž sedm- 
desáté starších sedalo, ten Židé zase obnowili a wyzdwihli a samými 
toliko muži z domu Dawidowa osadili. Přední místo, jakž powědíno, 
držel kníže z domu Dawidowa a kmene králowského, a požíwal těch 
wšech swobod, wýsad a předností, jakýchž před zajetím Babylonským 
králowé požíwali. , 

K tomu pak welikému saudu přizřídili tehdáž po městech jiné 
dwoje práwo, kteréhož před zajetím Babylonským nebylo, awšak 
i to welikým saudem se sprawowalo : o kterýchžto nižších saudech 
Pán Kristus, wy klád aje zákon u sw. Matauše připomíná. W prw- 
ním saudu toliko tři osoby sedaly a těm náleželo rozeznáwati wšecky 
wěci lehcejší, jako pře o zlodějstwí, o peníze, o hanění, o poctiwost 
a wšelijaké jiné přecinění jedněch proti druhým budto slowem aneb 
skutkem. A tak smýšlejí učení muži, že Pán Kristus w jmenowaném 
místě u sw. Matauše ten saud míní a jmenuje jej x^tW, řka: ? ,Kdož 
se na bratra hněwá bez příčiny, hoden jest saudu.' 1 Druhý saud w 
městech osazen byl dwadcíti třemi saudci, a pro tu příčinu nazwán 



214 

byl domus viginti triům, dům dwadcíti a tří, item sanhedrin ketanna, 
to jest, malé synedrium. Awšak i ti bez dotazu a naučení wětšího 
saudu nesměli a moci neměli žádného hrdla odsauditi a k smrti orte- 
lovati. A ten saud minii Pán Kristus na dotčeném místě slowem rady, 
řka: „Kdož by řekl bratru swému rachá, hoden jest rady." Weliké 
pak synedrium, Židům sanhedrin řečené, w němž sedmdesáte starších 
sedalo, jmenuje Kristus Pán judicium gehennae, protože ten saud měl 
moc na hrdle trestati, řka: „Kdož by řekl bratru swému blázne, hoden 
jest pekelného ohně." 

Alexander Weliký w Jeruzalémě. 

Když Alexander Weliký, král macedonský, dobýwal města Tyru, 
požádal od Zidňw proti Tyrským pomoci na lidech i penězích. Biskup 
pak Jaddus dal mu takowau odpowěd, že Židé, jsauce pod panowáním 
králů perských a dáwajíce jim tribut, jakožto těm, od nichž mnoho 
dobrého přijali za žiwobytí krále Daria, jiného žádného za pána při- 
jíti nemíní a nemohau: poněwadž po wšecken ten cas, jak se z Baby- 
lona domů nawrátili, wždycky bez přítrže králům perským poddáni a po- 
platni byli a pod ochranau jejich seděli. Král tedy Alexander, dobyw 
města Tyru a Gázy, byl té celé wůle, aby se toho na Židech, že mu 
pomoci odeslati nechtěli, pomstil, pročež i s hněwem táhl k Jeruza- 
lému. Ale we snách wysťrahl Pán biskupa Jadda a dal mu náwěští, 
co by w takowém nebezpecenstwí učiniti měl. A tak když se král 
Alexander w znamenité zůřiwosti s wojskem swým k městu přibližo- 
wal, wyšel mu w cestu a wsťríc Jaddus w habitu swém biskupském 
se wším jiným kněžstwem i s měšťany oblečenými w bílá raucha, aby 
ho prosil za milost a za pokoj. Tu Alexander král, uzřew biskupa 
jdaucího proti sobě, rychle s koně skočil a udělal mu poklonu, nad 
čímž se wšickni toho přítomní užasli a nemálo se tomu diwili, co to 
král dělá, že nepřítele swého, na něhož se nedáwno předtím tak 
náramně rozhněwal, netoliko na milost přijímá, ale i prwní poctiwost 
mu neobycejnau činí, jakéž až do toho času žádnému z smrtedlných 
lidí neučinil. A když o tom tázán byl od nejwěrnějšího přítele a hejt- 
mana swého knížete Parmeniona, dal mu w ten rozum odpowěd: 
„Když jsem (prý) byl w Ďio městě macedonském a strojil se na 
wojnu proti králi perskému, widěl jsem we snách muže rowně takowé 
postawy a w takowém habitu a rauše, jako tento jest, kterýž mne 
posil owal a napomínal k tažení proti Perským, anobrž i slibowal po- 
moc, že mne šťastně a bezpečně skrze Asii prowede. Poněwadž tedy 
nyní takowého clowěka a w témž oděwu jsem spatřil, jakýž mi se 
tam we snách ukázal, z toho porozumíwám, že mne Bůh Je tomu ta- 
žení napomenul a že mi tak brzkého wítězstwí proti. Perským popřál, 
i dále popřeje. A protož poklonil jsem se Bohu tomu, jehož tento bi- 
skup knězem jest a jehož půwodem wzal jsem tuto wojnu před sebe 
a wítězstwí jsem dosáhl i ještě ocekáwám." 

Potom jel král Alexander s biskupem a Židy do Jeruzaléma, a 
netoliko nic neuškodil městu, ale i obět swau w chrámě Páně oběto- 
wal a dary welikými jej nadal. Swobodu také dal Židům, aby žiwi 
býti mohli podlé zákona otcůw swých bez překážky každého clowěka, 



215 

a sedmého roku, w němž země jejich odpoěíwala, žádnými daněmi a 
platy aby powinni nebyli: poněwadž Židé wedlé přikázaní Božího žá- 
dné rolí nedělali, neosíwali, a tak ani co žíti a kliditi neměli. 

Tehdáž také ukázali a wyjewili kněží králi Alexandro wi pro- 
roctwí Danielowo, wztahující se na něho, totižto že kníže jedno ře- 
cké dobude králowstwí perského a na sebe je přenese. Kterýmžto 
proroctwím nepochybně posílil se král Alexander w swém předse- 
wzetí, a ostatek těch bojfiw a wálek, kteréž mu ještě s Perskými 
nastáwaly, zpolehw na přítomnau a jistau Boží pomoc, tím směleji, 
udatněji a srdnatěji dowedl, až i monarchii obdržel. 

Tímto připomenutým spůsobem u prostřed znamenitých proměn 
nejpřednějších a nejwyšších monarchií a králowstwí swěta, když král 
Alexander s Perským bojowal a jako Ewropa s Asií se potýkala, Pán 
Bůh milostiwě a mocně zachowal lid swůj proti rozumu a wší lidské 
nadálosti a srdce Alexandrowo, hněwem od Zidůw odwrácené a ku 
pomstě nakloněné, k dobrotiwosti a niilosrdenstwí naklonil: tak aby 
mysle jim co nejhoršího učiniti, naproti tomu dobře jim učinil a po- 
kojně i přátelsky k nim se ukázal. A tuť widíme prawdu onoho pro- 
powědění ducha Páně: Cor regis in manu Domini sicut torrentes aqua- 
rum, Srdce králowo w ruce Páně jako potokowé wod. 

XLV. 
Wáclaw Sturm. 

Rodem byl z Týna Horšowa čili Dobrohostowa, kdež 1. 
1531 swětlo swěta spatřil. Bylo mu dvvacet let, když sám 
dwanáctý spolu s Baltazarem Hostaunským, Ondřejem Pěšínem 
a jinými od cis. Ferdinanda I. poslán byl do Říma, aby se w 
koleji německé za kněze wzdělali a, wrátíce se domů, s prospě- 
chem pracowati mohli proti sektářstwí w Cechách tehda roz- 
bujnělému. Jelikož kolej německá pro chudobu je přijmauti ne- 
mohla, wzati jsau do koleje Římské, kdež sám zakladatel řádu 
jesuitského sw. Ignacius zwláštní péči o ně wedl. Wětšina z 
nich wstaupili 1. 1553 do řádu tohoto, mezi nimiž i Sturm, 
který s podiwením Wlachůw w studiích prospíwal. Léta zku- 
šebná ztráwil pod očima samého Ignacia a 1. 1555 učinil ře- 
holní slib. Ku konci 1. 15 58 přišel Sturm do Prah} r , i wzlo- 
žen naň úřad kazatelský w chrámě jesuitském, ačkoliw ani 
filosofie ani theologie nebyl ještě studowal. Weliké naděje w 
něho kladené s počátku byly sklamány^ nebo! Sturm, takowý 
potom a tak slawný řečník a theolog, tehda w úřadě ještě no- 
wáček prozrazowal welikau nesmělost a nadto i český jazyk 
we Wlaších tak byl zapomenul, že při každém třetím slowě 
buď wáznul buď proti prawidlům syntaktickým chybowal. Těmto 



216 

nedostatkům aby pomohli, jiní mu nejprwé latině kázaní wy- 
piacowali, jež on do češtiny přeložiw, některému z kanowníkůw 
Pražských přehledati dáwal. Oprawené řeči učil se nazpaměť, 
předríkáwal ji několikrát towaryšum swým w čas wečeře a tak 
konečně ozbrojen wyslupowal weřejně. L. 15 59 opět wypra- 
wen do Říma, odkudž se 1. 1565 co doktor theologie nawrátil. 
Tu na ponuknutí arcibiskupa Pražského podstaupil boj s českými 
bratr}^, proti kterým nejen kázáním a poučowáním , ale zbraní 
jejich wlastní, totiž písmem a tiskem, opírati se jal. W této 
polemice zawírá se weškera literární činnost jeho. Hlawní a 
prwní dílo Sturmowo jest „Srownání wíry a učení bratří star- 
ších" £l 582). Sepsáno jest we spůsobě rozmluwy mezi kně- 
zem katolickým a bralrem. Později (1588) wydal kritiku na 
kancionál bratrský od 1. 1576. K těmto dwěma knihám druží 
se ještě několik jiných, ježto jsau pokraěowáním we sporu 
oněmi počatém. Spůsob Sturmůw byl mírný a příwětiwý, při- 
tom wšak rázný a pronikawý. Usilowání jeho nezůstalo beze 
zdaru: mnoho bratří odstaupilo od Jednoty. 

Sturm pro učenost a wýtečné powahy swé požíwal přá- 
telstwí šlechty katolické po Cechách i po Morawě, čehož důka- 
zem jest jmenowitě to, že pány Wiléma z Rožmberka a Adama 
z Hradce přiměl k založení kollejí a škol jesuitských, onoho 
w Krumlowě, tohoto w Hradci Jindřichowé. W Praze učil 
theologii, jazyku latinskému i řeckému. Některý čas kollej tamní 
co rektor sprawowal; podobně i kollej Krumlowskau a OIo- 
mauckau. Dwakrát wyslán byl do Říma , kdež přítomen byl 
čtwrlému a pátému obecnému shromáždění řádu, pomáhaje klásti 
základy k potomní welikosti jeho. Žiwot dokonal w Oloraauci 
7 tým rokem wěku swého, dne 2 7. Dubna 1601. 

Ze Srownání wíry. 

Rozepře náboženské za cis. Theodosia. 

Theodosius starší, císař Římský, pán welmi slawný v a mocný, 
když byl od Graciana císaře k auřadu císařskému ne z Římského a 
wlaského ale z hyšpanského národu pro swau hodnost zwolen a při- 
puštěn, ničeho wíce nelitowal a nad nicímž wětší těžkosti nenesl, 
jako že jest toho času k sprawowání powolán byt, když skřiro we- 
škeren swět rozmanitými bludy spletený jsa, w rozličné sekty rozdě- 
len byl: a když učení lidé mezi sebau se hádajíce, spisy, traktáty proti 
sobě wydáwajíce, mezi obecný lid křesťanský nelásku, záští, nelibost 
a nepokoj uwedli, tak že by nebyl diw, aby w bludy uwedeni aneb 
nejméně w prawdě rozpáčeni byli i wywolení Boží. Nebo Eunomius 
tehdáž swůj kaukol mezi pšenici Pána Krista rozsíwal, Nowicianů též 



217 

jed wšudy se rozjídal a Macedoniáni swůj hauf den ode dne roz- 
množovali, Ariáni pak nade wšecky jiné katolickau a wšeobecnau 
církew ssužowali a trápili. Ať mlčím o jiných postranných, skrytých 
a domácích a těch, ježto dobrowolně na swau škodu jedau, bojowní- 
cích, kteří mnohokrát swým wpádem, autokem a přeskočením wíce 
udrhnau a zajmau, i daleko wětší škodu činí nežli ti, jenž w siku stojí. 
Nu w takowých šraůcích a úzkostech když jest sebe křesťanský a 
horliwý pán postaweného widěl, žádného pokoje ani dnem ani nocí 
míti nemohl, ba ani sám sobě nedal, než ustawičně o tom přemeyšlel, 
kterak by, jako jednoty křesťanské milowník a otec wlasti , wšecky 
roztržky, newole , záští z 'prostředku wyníti, zahladiti a k zapome- 
nutí přiwésti a tam je na wěčnost pohřbíti mohl. Když pak sám w 
tom dosti bedliwě pracujíc žádného spůsobu ani prostředku k tomu 
dostatečného najíti nemohl, ba ani na mysl jemu nepřišel, kterýž by 
srdce jeho upokojiti, roztržité učitele srownati a k jednotě přiwésti 
mohl: i poslal sobě pro Nektaria, arcibiskupa Konstantinopolitanského, 
a jemu swau starost a ssaužení mysli oznámil, žádaje od něho, ja- 
kožto od spráwce duchowního, w wěcech k němu náležejících pomoci 
a rady, kterak by k tomu přikročiti měl, aby mohl předešlé i přítomné 
roztržitosti k jednotě přiwésti a budaucím se na odpor postawiti, do- 
kawadž by z nich nětco horšího neurosilo. Neb tomu ten Bohu milý 
pán wýborně rozuměl, kterak křesťanstwo netoliko bez jednoty hyne, 
w rozpustilost i w pohanstwí přichází, ale že i wěci časné, weliká 
panstwí, rodowé, krajiny i králowstwí se wywracují a jinam přene- 
sena býwají. Nektarius pak arcibiskup , když na takowau wážnau a 
podstatnau císařskau otázku odpowědi nahotowě neměl, žádal sobě 
času propůjčiti, aby se mohl s jinými o to poraditi a, wšecko dobře 
uwážíc, nějakau jistau a neomylnau Jeho Milosti odpowěd a radu dáti. 
Což když jemu dowoleno bylo, mezi jinými, s kterými se radil, po- 
wolal i Agelia Nowacianského biskupa, aby i jeho zdání, prwé než 
by před císaře přišel, slyšeti a jemu wyrozuměti mohl. W tom shro- 
máždění, když mnozí mnoho mluwili a rozličná zdání předkládali, wši- 
ckni wšak k tomu směřowali, aby samým písmem swatým wše se 
konalo a prokazowalo : přihodilo se pak, že tomu potazu byl také 
přítomen lektor t. čitedlník aneb deklamator biskupa Agelia, muž dobře 
weymluwný a w zákoně Páně a w wěcech duchowních i maudrosti 
přirozené dostatečně zběhlý a w jednání wěcí swětských cwičený a 
dospělý. Na něho tehdy když byl učiněn potaz, aby swé zdání po- 
wěděl, co by se Jeho Milosti císařské mělo na jeho otázku za odpo- 
wěd dáti: i píše se, že na tento spůsob zdání přede wšemi zřetedlně 
a bez osteychání oznámil: „Nejdůstojnější a nejctihodnější w Pánu Kri- 
stu otcowé! wedlé mého prostého, ale dá-li Bůh upřímného zdání, pro- 
powím tato kratičká slowa. U mne se takto snáší: Pokud odporným 
stranám dopuštěno bude, aby swobodně každá swé smysly wedlé 
swého zwětralého mozku a libosti předkládala a zákonem Božím křiwě 
wyloženým a rozuměným je hájila a tarasowala, že potud o žádné je- 
dnotě ani pokoji žádný nemá nejmenší naděje míti; nýbrž že tím spfi- 
sobem žádná roztržitost ani sekta k jednotě nebude přiwedena, ale že 
již powstalé w swém předsewzetí a bludu se potwrdí, a mnoho jiných, 
kteréž ještě w lidských srdcích skryté a tejné jsau ; zjewí se a uroste 



218 

tak že skrze to mnohem wíce sprostných dusí než kdy prwé zawe- 
deno bude. A protož potřebí jest, aby se na jistší a bezpečnější cestu 
pomyslilo, kterak by jednota církwe swaté uwedena býti mohla. Mně 
se pak tato cesta nejbezpečnější býti widí, aby se wšecky nynější o 
wíru pře owšem písmem swatým, wšak ne od ledakohos wyloženým, 
ale wedlé učení ucitelřiw swatých předešlých od církwe sw. přijatých 
a schwálených rozuměným, sauzeny a skoncowány byly. Nebo tím 
spůsobem wšem hádkám a roztržitostím cesta se zawře a nižádný, 
mám zato, který rozumu užíwati chce, tak nestydatý nebude, aby 
swé wlastní zdání jejich obecnému weykladu a učení předstawěti a 
nad ně se wywyšowati směl, a písmo sw. wedlé swého zwrceného 
mozku, tak pokudž by smyslům jeho slaužilo, natahowati a wykládati. 
Dobře by tehdy Jeho MRost císařská učiniti ráčil, kdy by toho na nej- 
přednějších učitelích těch odsekaných sekt wyzweděti dal a poručil, 
zdali by chtěli přestati na rozsudku starodáwních a těch, kteří před 
těmito roztržitostmi byli, ucitelfiw, kteří w církwi slawní jsauce, žádné 
nynější sekty ani částky její se nepřídrželi ani o ní sleychali. Neb za- 
jisté takowí, že by některé straně něco k wůli z wášně, z záští a z 
nechuti mluwiti měli, nato žádný rozumný ani pomysliti nemůže. Jestli 
by pak na takowých saudcích přestati nechtěli, tehdy aby zřetedlnými 
slowy oznámili a jako weypowěd proti nim činili, zeje zawrhají, po- 
tupují a za bludné mají. To jestli učiní, tehdy hned každý wěrný je- 
jich pýše a nadutosti porozumí a je samé za neústupné a pyšné blu- 
daře odsaudí. Pakli by zase tomuto takowému oznámení obwyknauti 
nechtěli, tehdy z takowého jich wrtkání a oklikůw hledání swětle 
by se poznalo, že nemnohé wíry by hodni byli takowí učitelé a za- 
sazowatelé, kteří naduti swým duchem jsauce, tak mnoho o sobě drží 
a smeyšlejí, že se tak mnohým a ode wšech předkůw našich stwr- 
zeným aneb wrownati se aneb zase předstawowati nestydí. A z ta- 
kowé příčiny i za falešné učitele a církwe swaté zjewné nepřátely 
měli by odsauzeni a držáni býti. A w tom aby se jim žádná lhůta ne- 
dáwala a nižádná milost* nečinila, až by od společnosti křesťanské 
odcizeni a odehnáni byli. Neb prawých katolických a wěrných uci- 
telůw tato wlastní powinnost a powolání jest, aby učení, kteréž kře- 
sťanům předkládají, že se s písmem swatým, s weyklady otcňw swa- 
tých srownáwá, prokazowali." Nu ať krátce zawru, líbilo se Nekta- 
riowi toto Sisinia přimlauwání, kteréž i Jeho Milosti císařské hned 
oznámiti neprodlil a swau řečí je schwáliti a potwrditi neobmeškal. 
Císař pak, jsa muž opatrný a maudrý, takowau radu netoliko pilně 
uwážil a dobrau k ustanowení jednoty a uwarowání wětších roztrži- 
tostí a hádek býti uznal, ale i skutkem ji wykonati se neliknowal. 
Powolal tehdy hned ze wšech jednot přednějších ucitelňw a spráwcůw, 
kteřížto také bez meškání se postawili a wšickni k hádání, předklá- 
dání, odpowídání a hájení swých smyslňw hotowi a připraweni byli. 
Ale mimo naději wšech tato takowá otázka jest od Jeho Milosti císař- 
ské na ně učiněna: Jak mnoho by sobě učitelů w církewních wážiti 
chtěli, a zwláště těch, kteří před tímto nowým rozdwojením a roztr- 
žením kázali, učili a psali? zdali by je připustiti, přijíti a schwáliti a 
jejich učení za prawé uznati, jeho se přidržeti mínili čili nic? Tu oni 
teprw tichost a pokoru na sobě ukazowali, o nich poctiwě a wážně 



219 

mluwili a je mistry swými a sebe učedlníky býti prawili a wyzná- 
wali. Theodosius to slyše nemálo byt z toho potěšen. I otáže se 
jich podruhé: Zdali jsau se také natom ustanowili, sobě swědcctwí 
jich tak mnoho wážiti, aby se skrze ně jako w jiných artikulích učení 
křesťanského, tak i w těchto, kteří nyní wnowě na rozepři jsau, wše 
saudilo, konalo a utwrzowalo? Tuť tito, jak by je na hák wzal, diwně 
se točiti, wymlauwati, i sami mezi sebau i z též jednoty bauřiti a 
trhati se a hádati, co, pokud, kterým a jak mnoho mělo by se jim 
propůjčiti, každý wedlé swého mozku wyměřowati a propůjčowati po- 
čali. Mnozí také z nich Jeho Milosti císařské předložení chwálili, 
jiní tupili a haněli, awšak nejwětší díl z nich otce swaté z saudu 
jako podezřelé wysazowati a na nich přestati nechtěli. Neb snadno 
tomu rozuměli, že kdy by na jejich saud a weypowěd bylo přišlo, že 
by žádný z nich práw byl nezůstal. Theodosius, wida jejich swor- 
nost proti církwi býti roztrženau, nic jinače jako těch, kteří stawěli 
wěž Babylonskau, tak že s hanbau odjíti a stawení opustiti museli: 
i rozkásal, aby wšickni sepsaná swá wyznání wíry podali. Kterážto 
když Toeodosius pilně uwážil, které seznal, že wíce na swých hla- 
wách a rozumích nowých nežli na písmě a prwotné církwe učitelích 
zakládali, těm wšem kostely a wšeliká shromáždění zapowěděl a z 
země wypowěděl. Což když jiní uslyšeli, mnozí z nich k jednotě 
církwe se nawrátili, jiní pak samotní w swých bludích zahynuli, a 
to zlé wykořeněno bylo. 

XLVL 
Adam Cerny z Winoře. 

Adam byl syn Jana Černého z Winoře, úředníka pánůw 
z Rožmberka. Wzdělání swého nab}i na akademii jesuitské w 
Praze. Za učitele we filosofii měl Edmunda Cainpiana, později 
w Anglicku na rozkaz králowny Alžběty usmrceného, w theo- 
logii Wáclawa Sturma , kterýž prwní jeho práci literární, totiž 
překlad listu sw. Augustina k Donatistům, 1.1584 wydal. Dosah 
stupně mistrského w theologii, wydal se 1. 1587 do Říma. 
Když se z Říma nawrátil, schwálil jej pan Jiří Bořita z Mai- 
tinic seslře swé Marii, wdowě po Zdenkowi z Waldšteina na 
Stěpanicích a Dymokurech , za wychowatele pro sj^na jejího 
Wiléma a spolu za faráře na Branné w horách krkonošských, 
i sám jej tam zawezl. Mladý Wilém pod wedením učitele swého 
překládati se jal spis španělského Františkána Didaca Stelly 
o potupení swětských marností z latiny do češtiny 5 učitel pak, 
wida, že se schowanci w překládání prwního dílu knížky této 
dobře dařilo, sám o ostatní dwa díly se ujal a přitom také prwní 
díl, kdež potřeba ukazowala, oprawil. Práci tuto 1. 15 89 w 
Praze wytištěnau wěnowal paní Marii z Waldšteina. Téhož 



220 

roku wydal též překlady knihy XXII. o městě Božím a čtwera 
kázaní o dnu saudném od sw. Augustina, pak ;,Ráje duše" od 
Alberta Welikého. Z Branné dostal se A. z Winoře na faru 
Krumlowskau a arciděkanslwí Bechyňské. Později powýšen 
byl za kanowníka Pražského. L. 1599, když mor w Čechách 
zuřil , wydal knihu „Proti moru," kdež příklady historickými 
snažuje se pobuditi lid k užíwání prostředkůw duchowních a 
k připrawowání se k smrti. Ze spisůw A. z Winoře došel 
překlad XXII. knihy o městě Božím později dwojího wydání, 
1. 1786 od Faustina Procházky a 1. 1833 od Čelakowského. 

Z překladu knihy XXII. o mé stě Božím. 

Z předmluwy. 

Nestálost a rozličná proměna tohoto swěta dosti zřetedlně uka- 
zuje, že bydla wěcného užiti w něm nelze. Kdo by chtěl tedy něco 
trwánliwého míti, zrak srdce swého má jinam obrátiti. Nemáme zde 
zůstáwajícího místa, ale budaucího hledáme, dí sw. Pawel. Swět 
tento jest toliko tím místem, na kterémž lidé zkušeni býwají. Posta- 
weni jsme zde jako na diwadle: patří Bůh a zkušuje každého. Půj- 
čuje swé dary, potřeb dodáwá, cwicí, wede, napomíná: rozsuzuje 
přitom, jak se kdo k jeho swaté wůli stawí. Diwný Pán Bůh w skutcích 
swých a nestihlí saudowé jeho! Blaze clowěku, který se wydaří a w 
tom cwicení Božském, kamž Bůh chce, hnauli sebau dá; naproti tomu 
běda twrdošijnému a tomu, kdož Bohu po jeho wůli sprawowati se 
nedá. Cas krátký máme, mnoho zejskati můžeme. 

Kdož přemůže, dí Hospodin, dám jemu seděti s sebau na trůnu mém. 
Milé zaslíbení a jisté splnění. I který potentát zdejší poddanému swému 
s sebau na trůnu seděti dowolí? Neníť w ústech Páně lest nalezena: 
což připowídá, to i k skutku přiwede, neboť může. Cí wina než naše 
wlastní, jestliže té přípowědi Božské neužijeme? Nepohrdá Pán žádným 
člowěkem, rád by měl wšecky u sebe, an proto wolati ráčí: Pojdtež 
ke mně wšickni, jenž pracujete a obtíženi jste, a jáť wás nakrmím. 
Neníť tehdy wina při Pánu Bohu, když hyneme: swau zpozdilostí a 
a milowáním časných wěcí sami sebe o dědictwí nebeské strojíme. 
Mnozí obé rádi by měli, i zwňli swěta tohoto i rozkoš budaucího: 
ale Pán newolá než pracowité a obtížené, totiž ty, kteříž w dobrém 
pracují a mnohau těžkost w bídném tomto žiwotě pro sláwu Boží sná- 
šejí. Zde sobě chystati, zde olej milosrdných skutkňw záhy strojiti: 
s prázdnýma rukama nelze k tomu nebeskému Pánu přijíti. Píše Seneka 
mudřec, kterak bez daru přineseného nižádný před obličej králůw part- 
ských nebýwal puštěn: a my se těšíme, že před krále wšech králůw 
bez ctností swatých a skutkůw dobrých puštěni budeme? Do města 
Korintu w řecké zemi někdy slawného ne ledakdos ale toliko lidé 
hodnější, k zachowání toho města dobré powěsti, pauštěni býwali : aniž 
my sobě myslme, abychom w nečistotě hříchůw našich, bez dobrého 
swědomí, do města nebeského kdy dostati se mohli, do kteréhož toliko 
zwolení a čistotní přicházejí. 



221 

Jestliže tehdy k té sláwě, k té jasnosti, ano k widění samého 
wšemohaucího Pána Boha mysl nachylujeme, zde w swětě dobře se 
chowejme, we wšem Bohu wolni jsauce, pro něho práce nelitujme, 
nýbrž, co jen jemu libého býti seznáme, s chutí wykonáwejme; neboť 
toho dobře, mimo wšecku naději naši, zažijeme, 

Krása wecí stwořenýcli. 

Pěknost a užitek stwoření, kteréž jest clowěku k spatřování a 
požíwání skrze Božskau štědrost dopřáno, i kterau řečí bude se moci 
obsáhnauti? Jaká pěknost na nebi, na zemi a w mořské rozličné okrase, 
w hojnosti swětla a w tak diwné ušlechtilosti na slunci, na měsíci, 
na hwězdách! Jaká pěknost w zelených hájích, jaká barwa a wňně 
rozličných kwětň, jaká w welikém množstwí rozdílných ptákůw zpě- 
wawých i malowaných! Jaká w mnohotwarném sp&sobu tolika a tak 
znamenitých žiwocichňw, z nichžto ti wíce nám jsau ku podiwení, 
kteří mají těla nejméně! Wíce zajisté diwíme se práci mrawencůw 
a wcelicek nežli přewelikým welrybáin mořským. Jaká také pěknost 
jest w podíwání na samé moře, když se ono rozličnými barwami jako 
nějakými rauchy odíwá, tak že někdy barwy zelené — a to mnohým 
spňsobem — někdy šarlatowé barwy a někdy modré se ukazuje. Jak 
také libě spatřowáno býwá i tehdáž, když se kormautí, a býwá z toho 
wětší sladkost, když tak obweseluje díwajícího , že přitom nezmítá 
žádného na něm se tehdáž plawícího. Co díme o weliké hojnosti po- 
krmůw proti hladu strojených? Co díme o rozličné chuti, kteráž proti 
nechutenstwí mdlého stwoření Božským jednáním a ne prací kuchař- 
skau jest wyhledána? Jak weliké pomoci jsau k zachowání a zase 
nawrácení zdrawí? Jak wzácná jest proměna dne s nocí, a jak pří- 
jemná mírnost powětří? K udělání oděwu jak mnohé wěci pocházejí 
z země, jako len, a z howad, jako wjna, kůže? I kdo může to wše- 
cko připomenauti? Tyto pak samé wěci, kteréž jsau ode mne jako na 
nějakau hromadu snesené, kdy bych je chtěl rozkládati a každau zwlášť 
powažowati, příliš dlauho musel bych se w nich zdržeti, poněwadž 
w jedné každé množstwí toho, co by se hodně o ní powěditi mohlo, 
se zawírá. A tak ty wšecky wěci wztahují se ku potěšení bídným a 
odsauzeným lidem, a ne k odplatě blahoslaweným: i jaké tehdy bu- 
dau wěci nebeské, poněwadž zdejších jest tolik, takowých a tak zna- 
menitých ? 

XLVII. 
Wawřinec Leander Rwacowsky. 

Rwačowský narodil se^ 1. 152 5 w Raudnici. Oddaw se 
na kněžstwí, byl farářem w Bohdánci, w Jewícku a w Budě- 
jowicích na Morawě, později pak děkanem w Kostelci a we 
Slaném. L. 1570 jsa w Budějowicích na kollatuře Hynka Brt- 
nického z Waldšteina, pohádán byl od přátel, aby něco napsal 
o půwodu Masopusta pro ukázaní mládeži křesťanské. Dílo to 



222 

dokonal we Slaném 1580, kteréhož roka wyšlo pod názwem: 
„Masopust, kniha o uwedení w prawau a Bohu milau po- 
božnost." Wyprawuje tu o začátku a moci Masopusta a o 12 
synech jeho, ježto jsau: Soběhrd, Lakomec, Nádherný, Ožralec, 
Wzteklík, Pochlebník, Záwistník, KIewetník, Wšetýcka, Lenoch, 
Darmotlach a Lhář, pak o saudu Masopusta s Postem a o ná- 
lezu mezi nimi učiněném, kterým Masopust odsauzen byl, „aby 
jako wypowěděnec mezi Turky a pohany bydlel, i se wší swau 
rodinau na wěky zahynul." Jest to spis mrawokárný peprnau 
ty týž satyrau protkáwaný; jazyk swědčí o tom, že sklada- 
tel „šetřil rady onoho wtipného poety a po některém teprw 
létě jako pozdní podzimní kwítek jej wůbec wydaí." Kromě 
toho wydal Rwačowský „Knihu zlatau" (15 7 7) obsahu wzdě- 
latelného a „Wýklad modlitby Páně" (1585). 

Z Masopusta. 

Přímluwa k zanechání rozepře. 

Masopust, jsa w krátkém oasu štěstím welikým pozdwížen, po- 
pími wýše a kaupil sobě erb pro swau i rodu swého poctiwost a 
psal se „Pan Karnawal z Koblihowic"; neb se již za prwnější pří- 
jmení i obyčeje, w nichž zrostl, i za chudé přátely hanbil; neb oby- 
čejně honores mutant mores, sed raro in meliores. Tak tento, wida, 
že byl mezi jinými stawy na slowo wzat a, kam se obrátil, s wděě- 
ností přijímán, hned z toho počal býti pyšný a jinými pohrzeti a po- 
třásati se nad mnohými, zwláště pak nad nějakým dobrým čiowěkem 
Quadragesimau, o němž wšelijak úklady obmýšlel, kterak by ho z 
swěta swedl, z příčiny té, že každého roku swým časem Karnawa- 
lowi w jeho kratochwílech překážku činil. Protož jsa hněwem a pýchau 
popuzen, umínil se wyprawiti do Říma a tam na téhož Quadragesimu 
žalowati i w nějakau lehkost i těžkost ho uwésti. Ale někteří z přátel 
jeho neradili mu k tomu, wědauce, že spíše sám sobě nějaký posměch 
a strach těžkosti uhoní, než aby tam měl Quadragesimu zlehčiti. Zwlá- 
ště pak jeden jeho wěrný přítel, kterýž mu upřímně dobrého přál, od- 
wedw se s ním saukromí, mnohé potřebné wěci předkládal, nawr- 
haje mu i to : 

„Zdaliž newíš, že ten za maudrého muže býwá poctěn, kterýž nic 
wšetecně o swé ujmě nečiní, ale prwé wšeho bedliwě powáží a radu 
od jiných bére , než by se w něco zapletl, z čehož by potom těžce 
se mohl wyplésti? Z čehož já saudím, že ono zlaté powědění buďto 
Appollina Pythia aneb některého jiného maudrého clowěka dobře sebe 
znajícího a z toho s tauž sentencí se wšemi wůbec se zdělujícího, 
aneb jakýmž pak koli jiným spůsobem mezi nás přišlo: Aby najprw 
sám sebe clowěk poznal a nad sebau měl za wládaře mysl zdrawau 
a nebál se oblíbiti těch wěcí, kteréž z ctnosti a prawdy jdau, jichž 
se mnozí bojí, a newydáwal se wšetecně w to, což jiným wšetýckňm 
posměch, škodu a hanbu přineslo. 



223 

Čistá jest wěc, cizím neštěstím se káti. Kteříž pak wšetecní 
jsau, w ledcos se pletau a leckohos se přidrží; protož mnohdykrát 
i swé milé přátely, jimž jinak dobrého přáli, zrazowati, jim škoditi, 
jejich těžkosti, nás tisky, škody^ záhuby obmýšleti musejí, bojíce se toho, 
čehož by w skutku báti se neměli. Toho pak, totiž hrozné pomsty 
Boží časné i wěcné, majíc se oprawdowě báti, zawrhše stud i ctnost, 
nebojí se. Ale aby to při maudrém člowěku býti mělo, prawá ctnost 
a bohabojnost nedopauští, kteráž, mimo onu zlatau sentencí přiwede- 
nau, také Euripidesa jakkoli pohana epigramma schwaluje, kterýž ucí 
také clowěka wlastního swědomí šetřiti, proto že ono o malickau wěc 
jsauc obraženo, lidi děsí, trápí a hůře než kat mučí, když něco wše- 
tecně proti sprawedlnosti a ctnosti činí aneb činiti usilují. Čehož 
máme příklady wšudy w "kronikách dosti; i nyní mezi sebau mohli 
bychom se toho doptati. 

Mysl zajisté zdrawá jest králowna wšech wěcí, kteréžkoli člowěk 
činí aneb, aby činil, před sebe bére: swědomí pak těch, kteréž mysl 
usaudí a clowěku nawrže. Protož jestliže mysl oblíbí a usaudí clowěku, 
aby sprawedliwé náležité a ctnostné wěci před sebe wzal a činit, 
tehdy swědomí s potěšením a radostí takowého netoliko do Říma ale 
kamžkoli jinam proArede a s plesáním přede wšemi ho chwálí. W noci, 
když spí, ono okolo něho bdí a w lahodný sen ho uwozuje, a památka 
jména jeho od národu do národu se zachowáwá. Jestliže pak mysl 
wšeteěná, pyšná, urputná, mstitedlná, jinam se odchýlí a něco nená- 
ležitého, nesprawedliwého aneb neprawého clowěku nawrže, a on w 
to wšetecně wleze: tehdy swědomí jeho se zjitří a bude s ním ukrut- 
něji než kat s zločincem nakládati, nedopustí mu jedné hodiny po- 
kojné míti, zoškliwí mu wšecky kratochwíle swětské, bude bez pře- 
stání srdce jeho jako cerw hrýzti a žráti, nedopustí mu ocí na dobré 
lidi pozďwihnauti, nedá mu ani swobodně mluwiti ani bezpečně ležeti, 
nedá se mu ani Bohu modliti, nedá mu mezi pocestnými lidmi obco- 
wati, bude ho we snách děsiti, strašiti a, cožkoli we dne myslil, mlu- 
wil aneb činil, wšecko připomínati, aby ani když bdí ani když spí, 
žádného spokojení a mysli olnveselení míti nemohl. Na konec, i což 
předsebe zwláště z pýchy a wšetecnosti wezme, wšecko mu nazpět a 
nazmat přewrže. 

Protož i ty nyní se wší pilností nato zdrawě pomysli, nac tě twá mysl 
naráží; pomysli, jestli wěc sprawedliwá, jest— li slušná, jest-li náležitá, 
kterauž před sebe béřeš. Pomysli prwé a poraď se, nac to může tobě 
wyjíti, k čemuž tak kwapně jako w ostruhách pospícháš, aby tě 
wlastní swědomí do swé katowny newtáhlo a ty by teprwa po účinku 
musil pykati. Snadnoť jest do Říma jeti a saud tam začíti, ale ne 
tak snadno toho se zhostiti. A počátek saudu jest rowně jako náhlý 
príwal, kterýž z maličkého mračna přichází, potom se tak rozwodní, 
že daleko wětší škody činí než jakkoli weliká woda , kteráž wždy- 
ckny swým tokem teče. Tak saud někdy z maličké křiwdy od dru- 
hého sobě učiněné začatý, mnohdykrát w daleko wětší škody clo- 
wěka wžene, než kdy by dosti weliké křiwdy snášel a w trpěli— 
wosti přemáhal. 

K tomu widí se u mne , že toto předsewzetí proti Quadragesi- 
mowi wíce z pýchy než z nějaké potřeby před sebe bereš. Neb jaká 



224 

jest to tak weliká křiwda, že Quadragesima z swé powinnosti někdy 
twým kwasům a kratochwílím překáží? Anobrž měl by tomu rád býti, 
aby někdy sám s syny swými i s přátely poodpočinul a wystřízwěl. 
A ciní-li to, bezpochyby že z poručení wrchnosti swé činí, kteráž ho, 
přijde— H k saudu, neopustí. Protož má jest rada, aby ne wíce o sobě 
smýšlel, než náleží, a proti ostnu se nezpěcowal, neb tu o auraz běží, 
a proti tomu newálcil, komuž nemnoho můžeš škoditi; neb nebezpe- 
censtwí za tím stojí. 

Přes to, není dobrá wěc zlým za zlé se odplacowati, z mnohých 
příčin. Předně, můžeš ho tím proti sobě popuditi, zeť by wětších těž- 
kostí twých wyhledáwal, než by ty nato uměl mysliti, a tak by sám 
nebezpecenstwí na swau hlawu uwedl. Druhé, zjitřil by proti sobě 
w lidech potupu a nenáwist, kteříž widaud tě pyšného, pomsty žádo- 
stiwého a zlým za zlé odplacujícího, budau se tobě i jemu posmí- 
wati a w oškliwost bráti i pomlauwati, a wám jako dwaum kohautům 
se štípajícím s posmíškem se díwati. Třetí, aby neodrazil od sebe 
lidské lásky, kteříž by tě w nějakém pádu neb neštěstí mohli polito- 
wati aneb fedrowati. Neb kdo by toho měl litowati, kdož pyšným 
duchem, by nějakau křiwdu od druhého trpěl, wšak jako nějaká žába 
proti wolu se nadýmá a wšelijak se mstíti usiluje? Naposledy, aby sám 
sobě wíce neškodil, než by on tobě škoditi mohl, totiž kdy by mysle 
dnem i nocí nato, kterak by se mohl pomstíti, sám se w sobě hryzl, 
trápil, turbowal, wíc desetkrát než by on tebe trápiti aneb turbowati 
mohl, z čehož mnohým takowé hoře nemoc i smrt dříwe času přináší. 

Nýbrž poněwadž ty jsi statečným rytířem a znáš, žeť Quadrage- 
sima jako nižšího powolání clowěk nějakau křiwdu činí, prokažiž tuto 
ten statečný a hrdinský skutek a jemu to v odpusť, a tím sobě tak wěcnau 
pochwalu získáš jako někdy Augustus Římský císař. Kterýž když byl 
zwěděl, kterak znamenitý mládenec Cinna, wnuk onoho welikého Pom- 
peja, kterémuž byl předtím jako nepříteli žiwot darowal, předse uši- 
lo wal Augustowi škoditi a jej úkladně zamordowati, a bylo mu ozná- 
meno, jakým spůsobem a kdy strojil by se na něho připadnauti: pro- 
tož Augustus poručil, aby Cinnu bez meškání jali a smrtí hodnau z 
swěta swedli. W tom když se ten dekret spisowal, wešla k němu 
manželka jeho Livia: Nyní, prý, máš to učiniti, Auguste, což obyčej 
mají lékaři ciníwati, kteříž, když zwyklým lékařstwím nemohau ne- 
moci zhojiti, odporným toho dowésti usilují. Poněwadž jsi ještě přís- 
nosti žádné k Cinnowi neprowedl, odpustiž mu. Nebo by pak byl jat 
i zabit Cinna, žiwotu twému nic nemůže škoditi; ale jsa žiw, dobrým 
slowem a dobrau powěstí mnoho může prospěti. Což slyše Augustus, 
hned před sebe rozkázal Cinnu přiwolati a, když přišel, druhau sto- 
lici pro něho kázal postawiti, s nímž slowy příwětiwými a laskawými 
rozmlauwal a prowinění jemu odpustil, řka: Nu Cinno, jižť opět ži- 
wot daruji, prwé nepříteli, nyní lstnému úkladaci a mordéři. Nechť 
se již od tohoto dne mezi námi dobré a upřímné přátelstwí začne. 
A snažme se nato obadwa, aby to bylo shledáno, já— li jsem tobě spra- 
wedliwě žiwot darowal, aneb ty— li jsi mi jej sprawedliwě powinen. 
Nad to wýš ho konsulem města Říma ustanowil. Čímž toho Augustus 
dowedl, že netoliko potom Cinnu měl k sobě ze wšech nejwěrnějšího, 
ale za wlastního swého dědice jej wyhlásil. 



225 

l uěiniž ty také tak a s Quadragesimau, nechaje saudfiV, raději 
w dobré přátelstwí wejdi, a také sobě takowau chwálu získáš." 

Karnawal pak, wzpoléhaje na swé bohatstwí a štěstí, rady toho 
dobrého přítele ani jiných nechtěl: poslechnauti , ale nashromáždiw 
mnoho zlata a stříbra, předse do Říma jel. 

xLvm. 

Pawel Slowák a Matěj Cyrus. 

Dwa tito bratří čeští přeložili 1. 1590 společně „historii 
o pfawení se do Ameriky, kteráž i Brasilia síowe, od Jana 
Leria z Burgundie nejprw francauzsky sepsanau, potom od něho 
do latinského jazyku wyloženau." Překlad ten, jenž jazykem 
čistým a slohem jadrným wyniká, tiskem posud newyšel; ru- 
kopis chowá se w knížecí Fúrstenberské knihowně w Praze. 

Matěj Cyrus, rodem z Třebnice (nar. 15 66), muž učený 
a wýmluwný, od í. 1609 byl starším konsistoře pod obojí w 
Praze a kazatelem kaple Betlémské. Umřel dne 16. Března 
1618. Pawel Slowák (Slovacius) odkud a čím byl a kdy 
umřel, posud známo není. Kromě překladu swrchupsaného ani 
jeden ani druhý žádného jiného značnějšího spisu nezanechali. 

sťromích, bylinách, kořeních a nejvýbornějších owocích w zemi té amerikánské 

rostancích. 

(S některými wýpustkami.) 

Poněwadž již w hořejších kapitolách o howadech čtwernohých, 
o ptácích, rybách, zeniěplazích a potom i o wšech žiwoěiších ameri- 
kánských od nás wyprawowáno bylo: widí mi se, abych prwé nežli 
o náboženstwí, wojnách a spráwách neb řádích jejich i jiných lidí 
těch brasilienských obyčejích wyprawowati budu, něco o stromích w 
zemi té, bylinách, zrostlinách, owocích, kořeních i o wšech těm po- 
dobných wěcech oznámit. Nejprwé pak, poněwadž strom řečený bra- 
silia jest w té zemi nejznamenitější (od něhož také i krajina ta jméno 
swé wzaía) obzwláštně pro barwu, kterauž z něho barwíři naši strojí, 
ten tedy strom nejprwé také wypíši. 

Nazýwá se pak od těch lidí Araboutar a jest k dubu našemu 
w wysokosti i rozložení ratolestí nápodobný. Někteří z těch stromůw 
tak tlustí se nacházejí, že jej sotwa tři pacholci objíti by mohli. Spi- 
sowatel historie západní Indie zaznamenal, že dwa stromo wé w té 
krajině spaťríni byli, z nichž jeden wůkol ztlauští byl na osm a druhý 
na deset sáhů. Prwního weyška takowá byla, že kamenem přehoditi ho 
lze nebylo. Nějaký clowěk diwoký, když sobě tam na něm nejweyše 
baudku, jako cáp hnízdo obyčej má, wzdělal, tím k welikému smíchu 
Hispanům poslaužil. O drnhém také swědcí, že byl ku podiwení ná- 

15 



226 

ramně weliký. Ten týž swědcí, že i w krajině Nikarguenské roste 
jeden strom, kterýž slowe cerba, jehož tlustost patnácte osob objíti 
by nemoMo. Ale abychom se k stromu našemu brasilium řečenému 
obrátili, listů jest k pušpanowe'mu nápodobných, owoce wšak žádného 
newydáwá. Jakým pak spůsobem to dříwí se do šifu dáwá, na tomť 
miste wypsati mi se widělo. Nejprwé pak známé býti má, že kdy by 
ti \idé tam bydlící nepomáhali našim tam na kaupě jezdícím, sotwa 
by za celý rok jeden šif tím dříwím nálado wati mohli, a to jakož pro 
twrdost a nesnadnost k sekání jeho, tak obzwláštně i proto, že koní 
ani žádných howad k tažení a k fůrám w těch krajinách nemají, pro- 
čež na ramenách lidských snášeti se musí. Lidé tedy ti diwocí na- 
jímáni býwají ze mzdy šatů, košilí, klobaukň, nožíčků a jiných k tomu 
případných kaupí; nebo jakž jim něco toho dáti se zaslíbí, tak ihned 
netoliko sekerami a klíny je štípají a okrauhlé činí, ale také na swá 
ramena nahá je berauce, do šifu snášejí. A to nejednau z lesů a z 
míst nepřístupných a newolných dobře do tří neb čtyř tisíc krocejů 
od břehu wzdálených. Jmenowitě pak powědíti sluší, že to činí lidé 
ti brasilienští od toho času, jakž Francauzowé a Lusitanští k nim se 
dostali, kteříž prwé tak je sekáwati a s ním zacházeti (jakž jsem od 
některých starců zprawen byl) obyčeje neměli, nýbrž před jejich se 
tam dostáním jiného spňsobu w tom neužíwali než toho, že, zapáliwše 
pod ním oheň, tak jej u zpodku přepálíc powalowali. Dále pak, poněwadž 
wím, že nejedni se domníwají, že dříwí to, kteréž se k nám přiwáží, tak 
tlusté, jakž strom wyroste, zanecháno býwá : tau přícinau jsem na- 
schwál přidal, že ti lidé jej okrauhlé strojí, aby snáze od nich no- 
šeno býti mohlo, a tak celé ho k nám w swé tlustosti nedodáwají. 
K tomu také pq wšecken ten cas, pokudž jsem w té Americe bydlil a 
k swé potřebě w komíně dříwí tohoto swětlého užíwal, toho jsem zku- 
sil, že ono naprosto nic wlhké není, tak jakž to při mnohém jiném 
se widíwá, nýbrž hned jako od přirození suché jest a zapáleno jsauc 
welmi málo dýmu od sebe wydáwá. 

Mimo to ještě jinau wěc o něm oznámím: Jeden z našich košile 
naše wyprati chtěl a, pera je, mezitím nechtě skrze neopatrnost tro- 
šku z toho brasilického dřewa něco do luhu upustil, kdež hned tak 
náramně tuze cerwená barwa košilí těch se přichytila, že potom ni- 
koli, ačkoli jsme se o to snažowali, wyprána býti nemohla: pročež 
nemoha té cerwenosti na nich pozbýti, w nich tak wol neb newol 
choditi jsme museli. 

Ale abych dále stromy amerikánské wypisowati neobmeškáwal, 
cíwerého neb paterého spůsobu palmy w zemi té se nacházejí, mezi 
kterýmiž nejobecnější nalézají se tyto : 

Předně ta, kterauž oni gerau nazýwají, a jiná, kteréž yry říkají. 
Awšak, jakož jsem já žádného owoce na nich nespatřil, tak také zato 
mám, že žádného naprosto z sebe newydáwají. Yry sic tak řečená 
palma owoce zajisté kulaté, podobné okrauhlostí trnkám wydáwá na 
spůsob winného wětšího kře, tak wážící, že sotwa jednau rukau po- 
zdwíženo býti mohlo, ale jádro toliko tak tlusté jako ťrešňowé jest, k 
jídlu wýborné. Na swršku těch gerau palm swrškowé jacísi bílí se 
nacházejí, kteréž jsme my k jídlu sobě odřezowali. Filip náš, kterýž 
tam s námi byl a na krwotok stonáwal, twrdil, to že proti té jeho 



227 

nemoci welmi prospěšné bylo, o čemž, prawda-li jest to čili ne, saud 
doktorům se zanecháwá. Jest také i jiný strom od těch lidí ayry na- 
zwaný, kterýž, ačkoli jest w listu welice palmě nápodobný, awšak 
při pařezu welmi trnowatý a jako nějakými špicemi a jehlami opatřen 
jest; owoce wydáwá prostředně tlusté, w prostředku jehož jádro bílé 
jako sníh jest, k jídlu wšák není dobré. A ten strom býti saudím z 
pokolení jiných indických, jimž my dřewo francauzské aneb lignum 
guayacum říkáme. Mimo to, že barwyjest černé, i to při něm se widí, 
že náramně twrdé jest, pročež ho ti lidé k dělání swých palic a po- 
někud i k strojení šípů aneb střel užíwati obyčej mají; jest tak welmi 
hladké wypulerowané a swětlé a zatím tak welmi těžké, že do wody 
uwržené ihned pojednau ke dnu připadne. 

Jsau také i rozmanitá diwných barew a rozdílná w Americe 
dříwí, jejichž wšech jména wyčítati a wyprawowati nemohu. Widěljsem 
některé k pušpanowé barwě nápodobné, jiné lijalowé barwy, z nichž 
kausky jakési sebau jsem do Frankreichu přiwezl, některé bílé jako 
papír, jiné zase čerwené, awšak od brasilienského rozdílné, z něhož 
také Brasilienští ty swé palice sobě strojíwají. 

Nachází se také jeden strom, jemuž oni copou říkají, a ten jest 
k wlaskému ořechu nápodobný, awšak na sobě ořechů nemá; dříwí 
z něho má také na sobě místa jako ořechy proměnná. Jsau také i jiné 
dříwí, kteréž na sobě list okrauhlý mají ztlauští groše stříbrného; 
jiné také, jejichž list na širokost jest půldruhé šlépěje, a tak sum- 
mau wšelijakého a rozličného pokolení se nachází, jež wšecky ob- 
zwláštně wyčítati příliš by dlauhé bylo, 

K tomu také w těch zemích roste znamenitý a přewelice spa- 
nilý strom, a což při něm jest diwnějšího, tak náramně libé jest wůně, 
že když od tesařů sekán aneb jinače pulerowán byl, tedy tříštky a 
kausky od nás sebrané také welice milostnau wňni dáwali, že nic 
napřed růžowá wůně před tau míti nemůže a nemohla. Naproti tomu 
jiný se zase tam strom nachází, kterémuž oni aouay říkají, welmi těžké 
a nelibé wůně, práwě wšelijak česneku nápodobné, kteréhožto takowé 
wůně, buď tehdáž, když se seká, buď když se pálí, žádný snésti a 
čiti nemůže; listí má na sobě nemnoho od jabloně naší rozdílné, owoce 
pak jeho (kteréž na spůsob takowý, jako ježek jest, roste) a obzwláštně 
pak jádro tak welice jest jedowaté, že se jím každý ten, když by jej 
jedl, jako kterým nejprudčejším jedem pojednau otráwí: nicméně wšak 
Brasilienští naši, protože z něho sobě swé chřestačky strojí, owoce toho 
sobě dosti mnoho wáží. 

Tuť také i to známé býti má, že Brasilia, jakž se ihned ode 
mne oznámí, weyborná wšelijaká jablka z sebe wydáwající, má také 
nemálo těch stromů, kteříž sic náramně ušlechtilé owoce wydáwají, 
awšak k jídlu se nehodí. Při březích obzwláštně jsau mnozí strňm- 
kowé, na nichž jablka k nyšpulím našim welice jsau nápodobná, awšak 
s nebezpečenstwím jedena býwají. Pročež Brasilienští, když widí, že 
Francauzi aneb jiní pohostinní k trhání těch jablek přistupují, hned 
zdaleka často toho slowa ipochy užíwají, jímž, aby se warowali od 
toho owoce a jeho nejedli, napomínají. 

Jest též tam jiný strom hiuourare řečený, jehož kůra jest ztlauští 
polowici prstu, wůně náramně libé a zwláště když wnowě z stromu 

15* 



228 

toho zlaupena býwá. Jest pak strom ten aneb dřewo spůsobu aneb 
z pokolení guayaci, tak jakž jsem tomu od dwau apatykářů rozuměl, 
kteříž se s námi tam přes moře do těch zemí byli pustili. 

Jiný opět strom jest, od těchto lidí choyne nazwaný, prostředně 
wysoký, listem a jinau formau i zeleností k bobkowému stromu ná- 
podobný, jablka na sobě má na welikost tak jako dítěte neb nemluw- 
něte hlawa, w spůsobu a formě jako pštrosowá wejce, kteréž sic k 
jídlu nejsau dobrá. Z těch některá ta jablka Tonoupinambulci pro 
kůry náramnau twrdost w cele i na dýl i na siř prowrtáwají a wnitř 
co tykew wyprazdňují a z toho sobě potom swé utaraka dělají; uží- 
wají jeho také k dělání co by nějakých kalichů aneb nádob picích, 
kteréž tau přícinau zewnitř wykružujíce wyprazdňují a napoly sobě 
je rozdwojují. 

Mezi stromy také brasilienskými počítá se i ten, jemuž sabaucaje 
říkají. Jablka wydáwá tlustší a wětší nežli dwě pěsti, w spůsobu a 
formě kalichu, w kterýchžto jablek spodku nacházejí se jádra nějaká 
mandlům nápodobná, nýbrž jedená té chuti jsau jako i mandly. Dále po- 
něwadž kůra jablka toho jest welmi k strojení z ní nádobek příhodná, 
saudím ji tu býti, kterauž my ořechů indických býti prawíme, aneb 
wždy toho spůsobu a z toho pokolení. 

Nadto když jsme w zemi té přebýwali, nějaký Petr Bordonius 
na saustru weyborně dělati uměl, protož tam rozmanité a pře welmi 
pěkné nádobky kraužil a dělal jakž z těch owocí sabaucaje řečených, 
tak i z jiného proměnných barew dříwí. 

Jest mimo to také tam w těch zemích strom jeden, jehož owoce 
jako nějaká jablka ti lidé arajou nazýwají, jest tak weliké a nápo- 
dobné jako slepicí wejce. Kteréžto když dozrá, k zlaté barwě přistu- 
puje a našim kdaulím pobobné učiněno býwá, netoliko swobodně a 
užitečně se jísti může, ale také z sebe wňni nákyselní welice chuti 
příjemné dáwá a tau lidi horkem ztrápené a rozpálené libě ochlazuje. A 
wšak, poněwadž welice nesnadně z wysokých těch stromů jablka ta srá- 
žína býti mohau, jinace jsme jich dostáwati nemohli, lec je někdy mořské 
kočky (poněwadž je jídati obyčej mají) dolů srážely aneb upauštěly. 

Pacoayre keř jest, 10 neb 12 noh zweyší, peň má aneb kmen 
někdy ztlauští stehna clowěcího, kterýž wšak tak jest mladistwý a 
měkký, že kordem jednau ránau sťat býti může. Owoce neb jablko 
z něho lidé ti paco nazýwají, jest dlaně zdýlí w spůsobu a formě 
k tykwím podobné, nýbrž i když dozráwá, barwu jednostejnau jako 
tykew míwá. Ta pak jablka rostau obyčejně na jedné každé wětwi 
neb ratolesti spolu, tak že jich w hromadě do dwadcíti, často i do 
dwadcíti pěti se drží, kteréž Amerikánští trhajíce do swých chalup 
wnášejí, pojednau tak mnoho, jakž mnoho w rukau jich nésti mohau. 
Co se pak dobroty a chuti toho jablka dotyce, když k sežrání přijde 
a swršek neb pupenec jemu se tak jako zralému fíku odtrhne, 
nerowné jako kopeček se býti zdá, těm pak, kdož ho jedí a žwey- 
kají, chuti takowé jako fík se býti zdá, pročež od nás jako fíkem 
nazýwáno bylo; a w prawdě šmaku tak jest libého a rozkošného, 
že i Massilienský fík přewyšuje , pročež nezle za nejlepší owoce 
wší té země se drží a počítá. Jest sic pamět poznamenaná, že Cato, 
když se z města Kartago do Říma nawrátil, fíky přenáramně weliké 



229 

s sebau přinesl; awšak poněwadž staří naši předkowé o těch našich 
žádné zmínky neučinili, podobné, že jsau byli jiní nějací, od těchto, 
o nichž se mluwí , rozdílní. W spňsobu pak listu pacoayre to jest 
k šfawíku wodnému nápodobné , kromě že list má tak welmi weliký, 
že na dlauhost šesti noh a na širokost dwau noh se rozšiřuje. Pročež 
hned nezdá mi se k wíře podobné býti, aby kde buď w Ewropě neb 
w Asii a Africe delší a širší listí růsti mělo. Nebo ačkoli jsem od 
nějakého apatykáře twrditi to slyšel-, že widěl list z rostliny nějaké, 
kteráž dewětsil jest nazwána, na širokost pěti čtwrtí lokte, to jest 
(poněwadž jest okrauhlá zrostlina ta) wňkol w okolku tri lokte a 
tři čtwrti obsahující byla : awšak nikoli w welikosti tomuto našemu 
pacoayre wrownati se nemohl. Toť jest sic jistau wěcí, žeť se s dlau- 
hostí tlustost toho listu nesrownáwá, poněwadž welice tenký jest, 
awšak wždycky zdwížený, tak že když wětrowé málo prudší přichá- 
zejí (jichž w těch krajinách dosti mnoho a welikých býwá) prostře- 
dek toliko listu toho moc wětru snášeti může, jiné pak wšecko okolí 
listu aneb prostředku tak wětrem býwá otřepené a jako zsekané, že 
zdaleka nato hledícímu byliny ty a to listí peřím pštrosowým okrášlené 
se býti zdá. 

Co se pak dotyce stromůw bawlnu z sebe wydáwajících, kteříž 
prostředně wysocí jsau, ti w Brasilii u welikém poctu se nacházejí, 
kwět podobný k zwonecku žluté barwy a citronowé wydáwají; když 
pak již w spůsob jablka wyroste, netoliko jako bukwice ctwerhranné 
učiněno býwá, ale také zralé na ctyry částky se rozděluje, kteréž tak 
weliké kausky bawlny, jako může býti kulička, z sebe wydáwají, již 
lidé ti amerijou nazýwají. W prostředku kusůw těch té bawlny na- 
lézají se zrnečka jakási složená a welice ztlacená na spůsob ledwiny 
člowěčí, což w welikosti bobu jest. Dále pak ženy ty brasilienské 
wýborně tu bawlnu i shromažďowati i ji přísti umějí, poněwadž z ní 
swé lože dělá wají. K tomu také, ačkoli dáwno někdy prwé (jakž jsem 
lomu porozuměl) w Americe žádná pomorančí a granátowá jablka ne- 
rostla, nyní wšak Lusitáni tam se dostawše, při březích mořských, u 
nichž bydlejí, mnoho jich rozplodili a ty již čím dále tím wíceji se 
tam rozmnožily, že jiži pomorančí nesau (kterým lidé ti margonia ří- 
kají) a ta i přesladká jsau i weliká dobře jako dwě pěsti; citronowá 
také i wětší býwají i wíce jich tam roste. 

Nejlepšího také cukru trubičky a u weliké hojnosti w těch ze- 
mích rostau, awšak poněwadž my Francauzowé ani lidí takowých, 
kteříž by s tím zacházeti uměli, ani nástrojů k tomu potřebných jsme 
ještě neměli (jako jsau Lusitáni tím wším opatřeni, kteříž tam w těch 
zemích přebýwají), w wodě trubičky ty, aby ona chuti cukrowé na- 
býti mohla, jsme namáčeli. Jiní pak z trubiček těch sladkost a střed 
wyssáwali. Dále pak na tomto místě wěc mnohým snad podiwení 
hodnau wyprawowati budu, že jsme nejednau trubiček těch zplesni- 
wěti a zrosolowatěti necháwali a u wodě jsme je močíwali, kteréž proti 
té wlastnosti sladké přirozené (o níž každý wýborně wěděl, že jest 
sladká) nám wodu zase kyselau učinili, že jsme jí místo octa užíwali. 

Tak podobně w lesích začasté třtiny wyrostají tak tlusté jako 
stehno lidské, ale wšak také (tak podobně jako ono pacoayre, (o němž 
nahoře ukázáno) že každá z nich wolně jednau ranau kordem pře- 



tata býti může. Když wšak wyschnau, tak jsau přenáramně twrdé, 
že štípajíce je a na spůsob pušťadel barwířských břídce zaostřujíce, 
na šípy swé je místo železa nasazují, jimiž tak ostrými zwířata stří- 
lejí a powalují. 

Mastyx také w té naší Americe w hustinách lesních roste, kte- 
rýž také spolu s jinými téměř nesčíslnými bylinami a kwěty wonnými 
zemi znamenitau a welmi libau wůní naplňuje. 

Ačkoli pak ta krajina, w kteréž jsme my byli, kteráž totiž pod 
tropikem capricorni jest, hřímání hrozných (jež Brasilienští toupan 
jmenují) a příwalůw welikých i wětrů znamenitých prázdna není: 
awšak poněwadž tam mráz , sníh ani krupobití nikda wídáno ne- 
býwá a proto stromowé a země swé zelenosti nikdá nepozbýwají, 
že zima na ně nikda nedokracuje: tau přícinau tak wšecko wšudy 
prese wšecken rok zelené zůstáwá a býwá, jako u nás- obyčejně 
měsíce Máje, 

Dále, poněwadž jsem se tak daleko řečí swau zabral, widí mi se 
připomenauti to, že ackoliw u nás měsíce Prosince dnowé nejkratší 
býwají a tehdáž také času toho tak ukrutná zima u nás býwá, že 
ruce odmychowati musíme, nechceme-3i, aby rapauchowé od nich wi- 
seli: tam wšak Amerikáni tehdáž dny nejdelší míwají a takowým hor- 
kem trápeni býwají, že i já sám spolu s towaryšem mým '25. dne 
měsíce toho posledního kaupáním ochlazowati jsem se musil. Ale po- 
něwadž že dnowé tropicis nikdy tak dlauzí ani zase krátcí jako pod 
naším klimatem nebýwají: tau přícinau lidé w těch místech obýwající 
mnohem mírnějšího powětří a pohodlnějších pocasů užíwají. Ty jsau 
wěci, kteréž o stromích Amerikánských powědíti jsem umínil. 

Zmínku pak činiti maje o zrostlinách a bylinách, od těch 
se započíti widí, kteréž jakž w owoci tak w moci a užitečnosti nad 
jiné sau přednější. A nejprwnější bylina položiti se může, kteráž owoce 
ananas wydáwá. Ta k kosatci jest nápodobná, listí pozkřiwené majíc, 
wůkol rozdělené, w formě k aloes bylině indické aneb poněkud i k 
kardu přistupující, owoce jako prostřední melaun nese, jádra pak má 
k borowé šišce nápodobná, na žádnau stranu se nenakloíiujíc , přímo 
jako náš kardus zahradní roste. Když pak owoce to ananas k sežrání 
přichází, tedy na sebe zlatau barwu a jako pomodralau přijímá, wůni 
od sebe libau co maliny dáwá, tak že častokráte, když jsme se po 
lesích neb jinde taulali, kdež ono roste, po wfini, že nedaleko odtud 
někde jest, poznati jsme mohli. Chuti pak tak welmi sladké jest, že 
žádné jiné strojené owoce s cukrem neb čímkoli tak příjemné jako 
toto nebýwá, pročež je za nejlepší owoce we wší té Americe býti 
saudím. Sám jsem kdysi jedno wytlacil, z něhož jsem mízgy té koflík 
jeden naplnil tak náramně příjemné a libé, že nedržím, aby nad ně 
malwazí lepší býti mohlo. Ženy pak amerikánské plné koše, kte- 
rýmž panacous říkají, spolu i s tím pacos i s jiným owocem k nám 
přinášely, jež jsme od nich každé obzwtáštně za hřebénky a zrcádka 
kupowali. 

Mezi těmi bylinami, kteréž w Americe rostau, jedna také jest, 
kteréž Tonoupinambulci naši petum říkají, a ta podobně jako wětší 
koňský šťawík roste, wyšší nic není, aniž listí od něho rozdílné má, 
awšak wíce k swalníku wětšímu nápodobné. Ta bylina pro známe- 



231 

nitau moc , kterauz w sobe má, u weliké wážnosti u těch lidí brasi- 
lienských jest. Tímto pak spůsobem jí užíwají: Swážíc ji w hrstky, 
w chalupách swých ji rozwěšují a wysušují, a potom čtyři nebo pět 
lístků do nějakého jiného listu wětšího zaobalíc zapalují a tak zapálenau 
k ústům přičinějí ardeym ten do sebe táhnau, kterýž, ačkoli zase ústy 
a chřípěmi wychází, nicméně wšak tak ním zsíleni býwají, že buď když 
na wojnu jdau, buď jiná jakákoli potřeba toho nastane, za tři neb čtyři 
dny jím žiwi býti mohau. Benzo také w historii o nowém swětě prawí, 
že Indowé perwánští, přes pole jíti majíce, bylinu, kterauz oni coca 
jmenují, w ústech zawrauc za zwláštní lékařstwí a posilnění nosí; 
nýbrž mocí a posilau té byliny celý den bez jídla a pití, ničeho ne- 
potřebujíce, cestau jíti mohau. Užíwají toho petum také i k jiným po- 
třebám; nebo poněwadž ono wlhkosti zbytečné a škodliwé z mozku 
wytahuje, tau přícinau sotwa kterého z Amerikánských najdeš, aby 
neměl té byliny na hrdle uzlíček zawěšený míti, k němuž ustawičně 
woněti obyčej mají, i tehdáž, když jedni s druhými roznilauwají. Deym 
z něho (jakž weyš powědíno jest) skrze chřípě a ústa tak jako z ka- 
dědlnice wypauštějí. Wůně pak z něho není nějaká těžká a nepříjemná, 
a protož wyktadač historie Benzonowy welmi o tom mylně smýšlet, 
že by ta bylina měla býti ta, jíž Mexikáni tabacco říkají, jejížto wňni 
prudkau a smrdutau aneb summau ďábelskau Benzo býti twrdí. Zeny 
byliny té nikdy jsem užíwati newiděl. 

Dále nikociánská bylina, kteráž stowe reginae herba, ačkoli u 
nás petum jmenuje se, není wšak práwě to, o němž já niluwím, ný- 
brž že obě dwě ty byliny ani w formě ani w moci nižádným spůso- 
bem sobě rowné nejsau, twrdí to Villae rustica? spisowatel francauz- 
ský, tak prawě, že bylina ta nicotiana, kteráž od nějakého Nikota 
(jenž ji nejprwé z Portugallie do Frankreichu dodat) z země flo- 
ridské přinesena byla, kteráž krajina 200000 kročejů od Ameriky 
wzdálena jest. Mimo to také welmi pěkně pilně jsem toho na mno- 
hých zahradách w Frankreichu wyhledáwat, zdali bych prawé to 
petum nalézti mohl: a wšak nikdež u nás na něj doptati až dosawad 
jsem se nemohl, ačkoli někteří, že je prawé na swých zahradách mají, 
se chlubili. 

Zelí také jakési jsem tam widěl, od Brasilienských cajona na- 
zwané, z něhož častokráte políwku sobě kořennau děláwají. 

Co se pak kořenůw doíýče, kromě těch dwau maniot a aipi, 
z nichž ženy amerikánské mauku dělají, ještě jiné mají, jimž helich 
říkají, a ty w takowé hojnosti země brasilienská wydáwá, jako sa- 
fojská hojnost řepy plodí. Jsau pak ti kořeno wé ztlauští jako dwě 
pěsti, zdýlí pak okolo půldruhé nohy. Ačkoli pak když se z země 
wytrhují, na pohledění jedni a tíž se býti zdají, awšak poněwadž, 
když se waří, jiní íijalowau jako paštrnák, jiní zlatau jako gdaule, a 
jiní bílau barwu na se přijímají: tau přícinau, že trojího pokolení jsau, 
smýšlím. Jakž pak koíi jest to, zajisté twrditi mohu, že ti kořenowé 
a zwláště, kteříž zlaté barwy jsau, w popeli upečení hruškám našim 
třebas nejlepším w chuti a w dobrotě nic napřed nedáwají. Listí těch 
kořenů, kteréž jako popencowé po zemi se rozkládá, nápodobné jest 
k tykwowému aneb k širokému zelnému listí, kromě že barwy jest 
rozdílné, podobnější k réwowému. Dále pak poněwadž ti kořenowé 



232 

žádného semena nedáwají a nemají, ženy brasilienské, kteréž se o 
rozmnožení takowých kořenů starají, špatnau přitom práci wedauc (což 
jest jistě wěci pii dělání rolí neslýchanau) , na drobno zsekané sejí. 
Nebo skrájejíc je (tak podobně jako u nás paštrnák místo salátu stro- 
jiti obyčej jest), rozsíwají, kteřížto kauskowé brzo potom tak mnoho 
z sebe tlustých kořenů helich wydáwají, jakž mnoho jich do země 
uwrženo bylo: ačkoli poněwadž jsau potrawau té země nejobyčejnější 
a na ně leckdes tak rostaucí pocestní lidé trefují, saudil bych, že i 
samy od sebe růsti obyčej mají. 

Mají také lidé ti owoce nějaké, kterémuž manoki říkají, a to pod 
zemí tak podobně jako huby roste a tenkými praménky se spolu pojí; 
jádro jako lískowý ořech tak weliké i takowé chuti má. Barwy wšak 
jest popelawé a skořepinu nic pewnější nemá než jako šupina hra- 
chowá. Ačkoli jsem je pak často jídáwal, awšak, wydáwá-li z sebe 
owoce to listí a semeno, toho jsem, znám se k tomu, nešetřil, ani nyní 
rozpomenauti se mohu. 

K tomu také weliké jest tam množstwí indického pepře, ne dlau- 
hého, ale rohatého. Od některých siliguastrum se nazýwá, že na ko- 
štowání jest weliee perný. Listem jest podobný psímu wínu, kromě 
že drobet širšího jest listu, kmen jeho na loket zdýlí, zelené barwy 
a pobělawé, sauckowatý jest. Kwět má bělostkwaucí, owoce dlauhé 
jako růžky nějaké má, kteréž nejprw zrostlé se zelená, a dozralé snědé 
a nacernalé učiněno býwá, a hladkostí jakausi tak se blyští, že se zdá, 
jako by koral byl. To pak, w čemž se seménko drobné zawírá na 
spůsob šocowice ztlac^ené, tak jest náramně prudké, a obzwláštně dříw 
než se wysuší, že když se ho kdo jen rukau dotkne a ji potom k 
ústům přičiní aneb k jiným swého těla audům: tedy hned z toho ne- 
štowic se jemu nadělá, čehož jsem sám wlaslním zkušením okusil; 
pročež ho leupci naši toliko k barwení užíwají. Lidé pak ti amerikán- 
ští spolu s solí, kterauž weyborně strojiti umějí, s wodau, již w ja- 
mách obzwláštně k tomu chowají, jej trau a tomu složení té soli a 
pepře s wodau jonguet říkají, čehož tak podobně jako my soli ku 
pokrmům užíwají. Awšak toho jonguetu spolu s kauskem pokrmu w 
ústa dadauc, potom teprwa jonguetu do prstů wezmauce , k tomu 
přidáwají a tím sobě pokrm ten w ústech, aby chutnější a šmacnější 
býti mohl, oprawují. 

Zatím roste také w těch zemích bob nějaký ztlauští palce a od 
Brasilienských „commenda orasou" se nazýwá; též i hrách bílý a po- 
pelawý u nich se nachází, „commenda miry" řečený. Citronowé také 
okrauhlí, jménem maurongous, chuti náramně příjemné. 

Ty wěci jsau, kteréž sic ne wůbec o wšech stromích, bylinách 
a owocích amerikánských zauplna ode mne powěděné jsau, ale o těch 
toliko, kterýchž jsem já pilně šetřil za celý ten rok, w němž jsem w 
zemi té přebýwal. Zatím také, jakž jest od nás powědíno, že u Ame- 
rikánských howad žádných ctwernohých ani ptáků ani ryb ani sum- 
mau žádných žiwocichůw takowých, jakéž se we wší naší Europě 
nacházejí, není: tak ještě to twrdím, že pokudž mi se toho zkusiti a 
a ty wěci zhlédnauti, když jsem se po polích i po lesích procházel, 
w zemi té jejich dostalo, že jsem žádných stromů ani bylin ani owocí, 
kteréž by od našich naprosto rozdílné nebyly, tam neuwiděl, kromě 



233 

těch tri bylin: kuřínohy, baziliky a kapradí, kteréž w některých mí- 
stech tam také rostau. Pročež kolikrátžkoli mi w mysli se ten nowý 
swět obráží a kolikrátžkoli na powětří toho mírnost, na žiwoěichů 
množstwí, na ptactwa rozdílnost, stromůw a bylin ušlechtilost, owocí 
pak rozmanitých libau a chutnau příjemnost w té zemi jsaucích se 
rozpomínám: tolikrát ta slowa proroka onoho Božího w žalmu 104. 
s zwláštním mysli pohnutím wynešená sobe ku paměti přhvozuji : 

O jak skutků twých, Bože, rozličnost, 

Jest přediwná twá w nich i welebnost; 

Twá díla, jakož jsau plná iiaudrosti, 

Tak jest plný swět twé diwné štědrosti. 

A protož w prawdě za šťastné a práwě arciblahoslawené oby- 
watele zemí těch jsem býti saudil, kdy by prawého wšech těch wěcí 
stwořitele poznali. 

XLIX. 
Marek Morawec Bydžowsky z Florentina. 

Otec Markůw, Wáclaw Morawec (f 24. Máje 1569) měště- 
nín a senátor, potom pak posléze primas města Nowého Byd- 
žowa, muž welmi opatrný a obecného dobrého weliký milowník, 
zůstawil po sobě krásnau památku tím, že 1. 1568 wymohl při 
císaři Maximilianowi II., aby N. Bydžow za město swobodnó 
wyhlášeno a k městům wěnným králowé české připojeno bylo. 
Takowý otec snažně pečowal o wzdělání syna. Marek, nabyw 
prwního učení w rodišti, odeslán byl na universitu Pražskau, 
kdež, maje dewatenáct let (15 5 9), stal se bakalářem swobodných 
umění. Od té doby nepřestal pracowati o rozmnožení wědo- 
moslí swých a powěsť jeho tak welice wzrostla, že jej císař 
Rudolf II. 15 75 powýšil do stawu wládyckého, od kteréž doby 
psal se „a Florentino." Léta 15 65 přijal hodnost mistrskau. 
Od léta 1569 do 1604 zastáwal professuru na učení Praž- 
ském 5 obyčejuě učil fysice, časem přednášel též o dějinách 
českých. Pětkrát byl děkanem fakulty filosofické, šestkrát rek- 
torem universňy. Léta 1604 oženil se, což bylo proti pra- 
widlům uniwersitním , tak že z úřadu professorského ustau- 
piti musil. Poslední léta přežil co měšťan a senátor Nowo- 
městský. Umřel 1612 dne 15. Září, i pochovván byl w ko- 
stele Božího těla na Nowéin městě. Historické spisy w ja- 
zyku českém zanechal dwa : Ziwot císaře Maximiliana II. (w 
Praze 1589) a Příběhy za císaře Rudolfa II. (15 75 — 
1596) w Čechách i w jiných zemích zběhlé (Rukopis univ. 



234 

bibl. Pražské pod nápisem Rudolphus rex Boěraiae). Kromě 
toho sepsal mnoho učených rozpraw. i básní w jazyku latinském. 

Z Příbéhůw za Rudolfa II. 

Dobýwáiií Jagrn 1. 1596. 

Léta 1596, když sultán Mehinet toho jména třetí turecký císař 
w steklosti swé lid křesťanský mečem, ohněm a jinými přeukrutnými 
těžkostmi hubiti a trápiti umínil, s zběří swau tureckau šestého dne 
měsíce Cerwence z Konstantinopole wytáhw, do hořejších Uher cestu 
upřímo před sebe wzal, a aby tu nejhlawnější a nejpřednější pew- 
nost w Uhřích hořejších Erlu oblehl, natom s wezíry a hašemi swými 
se docela snesl. Ze pak někdy jak křesťané tak i Turci, když pewno- 
sti některé, w jakém by položení byla, dobře powědomi nejsau, k pří- 
hodnému oblehnutí jí sobě místo skrze štráfy wypaťrují: diwným spů- 
sobem a řízením, obzwláštně pak také po častém okolo až k Erle 
Turka štráfowání křesťané aumysl ten jeho a předsewzetí w ležení 
swém na konec wyzwěděli. Když jej již jako očitě spatřowali, aby 
tauž pewnost lidem tím lépeji opatřenau míti mohli, hrabě z Turnu s 
lidem swým morawským, kteréhož pod pěti praporci půltřetího tisíce 
měl, hned šestého měsíce Září, jenž byl ten pátek po dwanácté ne- 
děli po sw. Trojici, od Hatwanu, pan Wilém Trcka, horliwý swé 
wlasti i wšeho křesťanstwa milowník, ano i weliký Turka nepřítele 
nepřítel, s pěti sty mušketýry z regimentu pana Rudolfa Wchynského, 
11. dne Září z ležení od Wacowa wytrhw, se šťastně do Erle dopra- 
wil, a spolu s Nyáry Pawlem, uejwyšším nad pewnosti, s hrabětem z 
Turnu, s panem Kokoranem, pánem wlaským a nad stawením mistrem, 
a panem Janem Wchynským, wšeho swého lidu okolo pěti tisíc majíce 
při sobě, w ní se zawríti dali. Turecký pak císař také, maje při sobě 
dwakrát sto tisíc lidu, jej wšudy wůkol a wůkol welblaudy, kterýchž 
přes sto tisíc bylo, obehnati a tak w tom spůsobu, jakž prwé byl 
umínil, Erlu 22. dne Září měsíce oblehnauti dali. Toho také dne kře- 
sťané wen z Erle wypadli a mimo jednoho bega, kteréhož žiwého 
jali a do pewnosti přiwedli, šedesáte Turkůw postínali. Nicméně 
wšak Turci, jedni po druhých silně stojíce, toho předce dne po šer- 
micli tom ležení sobě před Erlau zarazili a do ní z osmi welikých 
kusůw silně zhusta střílejíc, i pewnosti i lidu w ní křesťanskému ne- 
malau škodu činili, tak že křesťané skrze časté wen na Turky wypa- 
dání, ano i skrze udatné a zmužilé swé w pewnosti bránění za pět 
toliko dní, počítajíc ode dne obležení až do 26. dne měsíce Září, dwě 
stě lidu swého ztratili. A majíc již skoro na wětším díle město, w 
němž do jednoho tisíce domů bylo, od Turkůw rozstřílené: když se 
jim w něm déleji zdržowati a brániti možné nebylo, je sami dobro- 
wolně téhož 26. dne měsíce Září do gruntu wypálili a po wypálení 
wen z města wypadše, nemálo opět lidu swého ztratili a od Turkůw 
zraněného měli. Ale wšak naproti tomu i oni Turkům tehdáž něko- 
lik kusůw střelby hřebíky zatlaukli, baše jedno a tři jiné begy jali a 
s nimi do dwau zámků, kteříž tu při Erle jsau, ještě we třech tisících 
lidu swého se oddali a zawřeli. Kterýchžto také dnňw tři sta Turkůw 



235 

okolo Erli za zámky w polích štráfujíc , když se na ně dwadceti to- 
liko Walaunůw wen z zámku jednoho s welikým pustilo křikem, do- 
tčené Turky na utíkání priwedli a takměř skoro wšeckny po nich se 
ženauc, postínali a postříleli. Nebo jakž tak někdy býwá, že lidé stra- 
chem nějakým předěšeni jsauce, na žádnau stranu se neohlédajíc, utí- 
kají a tudy sami od sebe w mnohem wětší nebezpecenstwí upadají: 
tak jednostejným spůsobem i ti Turci, za jiné nemajíc, než že našich, 
poněwadž tak welký křik od těch dwadcíti Walaunůw slyšán byl, 
mnohem wíceji býti musí, w utíkání swém na počet Walaunůw se 
nikdy neohlídajíc, nehrabe opatrně utíkali, odkudž také i sami takměř 
se k tomu priwedli, že od dotčených Walaunůw dosti snadně až na 
hlawu wšickni poraženi byli. Po kteréžto Turkůw porážce ano i po 
spálení města císař turecký, po ty dni w Solnoku se zdržowaw, te- 
prwa 27. dotčeného měsíce Září osobně do ležení před Erlu přijel a 
tu stan swůj rozbiti a k zámkům ze čtyř rozdílně šanců silně stří- 
leti i šturmowati dal. Kdež ani křesťané nezaháleli, nýbrž w dotče- 
ných zámcích silně se bráníc, také téhož 27. dne měsíce Září přes dwě 
stě lidu swého w nich ztratili a zraněných nalezli. 28. pak dne m. 
Září Turci do nejplatnějšího příkopu pod starý zámek se přišancowali 
a odtud ne malau ale welikau škodu našim činili, tak že při straně té 
již žádný wíceji na zdech, aby je retowali, zůstati nemohauc, Turci 
takměř třetí díl hořejší pewnosti, jenž starý zámek slaul, tehdáž již 
sobě byli podmanili, ano i k jedné baště, kteráž wšecka zemí zasy- 
pána a zarumowána byla, se hrubě šancowali. Pana Wiléma Trčku 
kulkau jednau w nohu postřelili a druhau mu hemelín, wšak obauma 
beze škody, štráfowali. 

A tak když již weliké nebezpecenstwí našim w pewnosti nastá- 
walo, Nyáry Pawel, nejwyšší w ní, a pan Wilém Trčka jednoho z 
Erle s psaním, kteréž toliko ciframi psáno a w něm za pomoc a brzký 
retuňk od nich snažně žádáno bylo, k arciknížeti Maximilianowi poslali. 
Kterýžto když 29. dne m. Září k arciknížeti do ležení u Kobeše 1 ) při 
řece Tise ležícímu přijel, práwě také toho dne před polednem Kornyš 
Kašpar, wyslaný od knížete Sigmunda sedmihradského, se k arcikní- 
žeti z Wardeinu dostawil a oznámil, že pán jeho, kníže sedmihradský, 
již dokonce s lidem swým nahotowě jsa, té wůle jest, s ním, pokudž- 
by toho potřeba ukazowala, do Uher hořejších se pustiti a tu spolu 
s arciknížetem, aby Erla tím spíšeji retowána býti mohla, se sraziti. 
Kdež arcikníže Maximilian , toho welikau potřebu býti uznáwaw, s 
wystauým tím natom docela zůstal a zawřel, aby pán jeho nejdéleji 
okolo 9. aneb 10. dne aneb 12. dne m. Října s lidem swým zajisté 
k Tokaji přitáhl, tu že i on s lidem swým se naleznauti dáti chce. 
Jakž pak tak i hned 1. dne m. Října p. Mikuláše Pálíihos jeho uher- 
ským lidem k Setčinu 3 ) a na druhý potom den pana z Swarcenberku 
též s jeho lidem napřed wyslal, a sám odtud z ležení od Kobeše 4. 
dne m. Října, maje při sobě 46Q00 wýborného lidu, se také k Tokaji 
hnul. Kterýžto lid wšecek welice jak k tažení tak i wíceji a mnohem 
žádostiwější a chtiwější toho byl, aby se toliko brzo s nepřítelem 
potkati mohl. Ale že práwě tehdáž za osm dní pořád pršelo a poto- 

l ) Kapos. -) Szécs, Secowce. 



236 

kowé a řeky se na nejwyšší rozwodnily , ano i cesty welmi zlé a 
welicí wrchowé w místech těch byli: pro ty samé případnosti a pře- 
kážky naši netoliko w den ten sobě s knížetem sedmihradským uložený 
se sraziti a Erli, jakž pak již toho tehdáž nejwětší potřeba byla, re- 
towati, ale ani hned naprosto skoro nikam, jak s střelbau tak ani s 
wozy a jinau wáleční municí, obzwláštně pak němečtí rejthaři táhnauti 
nemohli. Nebo co prwé předtím byli dwa neb tři koně táhli, to teh- 
dáž jich w těch zlých a hornatých cestách osm táhnauti muselo. Kdež 
arcikníže w tak důležitých potřebách swých wlastních koňůw nic ne- 
ušetřowaw, je k střelbě a jiné municí, aby tím spěšněji s ležením swým 
táhnauti mohl, zapřahati dal; wšak jim ani to nemnoho prospíwalo. 

Císař pak turecký hned brzy, jak se naši do zámkůw zawřeli, 
do nich hlas pustil, jestliže mu toliko brzy pewnost dobrowolně wzdáti 
chtějí, že wšecky při hrdlech zachowati a odtud propustiti chce a 
slibuje. Ale wšak na ten křik a hlas turecký když z přísného po- 
ručení p. Wiléma Trčky pod hrdla trestáním žádný z pewnosti nic 
odpowědíti ani se ozwati nesměl: Turci žádné tak jisté odpowědi na 
swé wolání míti nemohauc, ihned zase poznowu v do zámkůw stříleli, 
a w nich od 26. dne ni. Září až v do 3. dne m. Října dwě stě našich 
postříleli a w šturmích pobili. Ze tak císař turecký uznáwal, kte- 
rak by dotčeným zámkům -střílením nemnoho uškoditi, nýbrž něco wí- 
ceji zaházením okolo nich příkopůw dowésti mohl : od 28. měsíce 
Září až do 1. ni. Října nehrubě do nich stříleti, anobrž we wšem 
swém ležení prowolati dal, aby jeden každý , byť byt kdo chtěl, 
otýpky aneb wátky z winicného réwí, tyček aneb jiného jakéhokoliw 
dříwí dělal, a w tanistřích zem aneb písek snášel, a tím tak příkopy 
mezi winohrady a starým zámkem pod trestáním hrdla aby zahazowal. 
W čemž když se tak wšickni poslušně zachowali, ano i pro nedosta- 
tek sedlákůw, kteříž jim byli skoro wšickni z ležení zutíkali, takměř 
polowici dotčených příkopůw zaházeli: posledního dne m. Září na 
den sw. Jeronýma hned ranním jitrem k starému zámku šturm pustili; 
ale s nemalým jej poetem lidu swého ztratili. INebo naši se zmužile a 
statečně bráníc, je s pomocí Boží od zámku odehnali. Nicméně wšak 
Turci předce den ode dne wždycky silněji a silněji zámku starého 
dobýwati nepřestáwali , ani nato co dbali, že tam té v půldruhé ne- 
děle, jako ode dne obležení Erli až do třetího dne m. Října, jak při 
zámku tak i prwé při městě čtrnácte sturmři , w nichž některých jim 
přes tisíc lidu jejich padlo, ztratili. 

Když již nemalau částku zámku toho, jako napřed dotčenau baštu, 
zemí a rumem zasýpánu dobýti měli a ji již na nejwýše podkopali, 
pan Wilém Trcka w rychlosti času nočního s druhé strany pewnosti 
nowé jakés stawení jako nějakau baštu z dříwí a prken při zdech po- 
stawiti a zewniťr hlinau a wápnem obwrci, do wnitř pak nemálo su- 
důw naskrz zwrtaných prachem a kamením naladowaných naklásti dal, 
a na ráno lidu swému poručil, aby na to stawení wyběhnauc, jako 
by je dáleji stawěti chtěli, se k tomu na něm ochotně zatáčeli. Což 
když tak učinili a Turci je natoni spatřili, za jiné nemajíce, než že 
jim naši odtud nějak hrubě škoditi chtíti budau, dotčené bašty rumem 
zasypané státi nechali a wšickni auprkem k tomu nowému stawení se 
ženauc, je šturmem slezli; kdež také i naši se jim poněkud, ale nehrubě 



237 

a nedlauho bránili. Nebo ihned potom, jako by již Turkům déleji odolo- 
wati nemohli, z něho se pomalu dolů do pewnosti pauštěli a utíkali. 
Turci pak předce wždy wíceji a wíceji na stawení to wesele lezauc, 
když se z nich tam mnozí nahoru dostali a na něm se šawlemi swýrai, 
sobě diwně počínajíc, bystře zatáčeli: tu pan Wilém Trcka do dotče- 
ných sudů skrytě a tajně oheň pauštěti dáwal. Sudy ty se šťastně 
znaly a netoliko kamením a prachem tím stawení to na kusy roztří- 
skaly, ale také i Turky ty z něho a okolo něho semotam rozházely, 
mnohé z nich hned na místě potlaukly, mnohé smrtedlně zranily, mnohé 
na póly zmrlé dolů z bašty srážely. Někteří pak také, newědauc, 
co by se to s nimi dělalo, když sami od sebe strachem dolů padali, 
na ně naši nemeškajíc wen z pewnosti wypadli, a které tu tak zmá- 
mené w otrapách ležící a některé již napoly zmrlé ležeti okolo na- 
lezli, je prwé nežli sami k sobě přišli, a mezi nimi baše jedno, po- 
stínali. Turci, ackoliw tu tehdáž ne málo, ale hned cistě, jakž nále- 
želo, přetříbeni byli, wšak nato málo dbajíc, nikoli ani we dne ani 
w noci nezaháleli, nýbrž bez přestání příkopy wíceji a wíceji zaha- 
zujíc a i zhusta ohniwými kaulemi do zámku starého střílejíc, k němu 
za dwa dni pořád, jako 2. a 3. dne m. Října, šturmowali. Ale i teh- 
dáž opět nic wyříditi nemohauc, nemálo lidu swého ztratili. Třetího pak 
dne, když císař turecký zase poznowu dwadceti tisíc lidu swého, mezi 
nimižto mnoho spahůw a Tatarňw bylo, k hlawnímu šturmu pustil: 
jim naši podtud, pokud jim nejwýšeji možné bylo , se zmužile a sta- 
tečně bránili. Ale že weliká moc a síla té zběře turecké byla a 
práwě tehdáž na naše, když se nejsilněji brániti měli, wítr do pe- 
wnosti se obrátil a wšecken také dým z ohniwých kaulí a jiných ohni- 
wých nástrojůw, kteréi na Turky dolů pauštěli, na ně se zase obra- 
cel: tu již pro dým, jarc by se Turkům dáleji brániti měli, wěděti ne- 
mohauc, chtějíc neb nechtějíc naposledy zámek ten wzdáti a někteří 
ještě do druhého zámku, jenž nowý sluje, utéci museli. Kdež předce 
našich tu tehdáž osm set, Turků pak ctyry tisíce padlo a Nyáry Pawel, 
nejwyšší w Erle , smrtedlně raněn byl. A tak když již Turci sobě 
starý zámek w moc uwedli, janicáři turečtí ctyry sta hlaw , jednu na 
kopí wtekše, prawíce ji jednoho nejwyšších německých býti, císaři 
swému do ležení přinesli. Nad čímž on , ano i nadtím, že tehdáž také 
jeden Uher a jeden Němec z nowého zámku do ležení jeho wypadli, 
nemálo potěšen jsa, hned také se o to snažně staral, jakým by spň- 
sobem i toho již posledního zámku co nejdříweji dostati mohl. Ale 
že mu jak šturmem tak i střílením pro wysokost skály a to písko- 
waté, na kteréž postawen jest, nemnoho uškoditi mohl: natom za- 
wřel, aby, jestliže jinác býti nebude moci, tauž skálu podkopajíc, zá- 
mek prachem rozhodil. Tak jakž ji již na čtrnácti rozdílně místech 
podkopati daw, 11. dne m. Října k zámku, ale wšak nadarmo, šturm 
pustil. A teprwa uznáwaw, že by tu šturmem nic spůsobiti nemohl, 
na druhý den prach k zámku snášeti dal a, aby jej jím rozhodil, toho 
celého aumyslu byl, jakž pak i potomně na dwau místech zapáliti 
prach daw, jím poněkud skálu roztrhl. Což když soldáti křesťanští, ob- 
zwláštně pak Walauni spatřili, že Turci k ničemuž jinému nesměřují, 
než aby prachem tím i je i pewnost do konce zkazili : proti nejwyš- 
ším.swým se pozdwihli a jich potom naposledy w ničemž uposlech- 



238 

nauti nechtějíc, za nic neměli, nýbrž wší mocí a kwaltem je k tomu 
nutili, aby Turkům pewnost wzdajíc, i sami sebe i je při hrdlech za- 
chowali, prawíce, jestliže jim w tom neswolí, tedy že oni sami mimo 
wšecku jejich wůli, nežli by tu tak zahynauti měli, ji wzdáti míní. 
K čemuž když jim tak snadně nejwyšsí swoliti nechtíc, se toho uči- 
niti zbraíiowali, ano i také Walaunůw, aby wěci takowé před sebe 
nebrali, snažně za tri dni pořád žádati nepřestáwali: 15. potom dne 
m. Října dotčení nejwyšsí, jako Nyáry Pawel, hrabě z Turnu, p. Wi- 
lém Trcka, p. Jan Wchynský a p. Kokoran se spolu do jedné swět- 
nice zawřeli a, co by tak w té wěci učiniti měli, radu drželi. Wa- 
launi pak někteří u též swětnice dwéře zastaupiwše, ihned bez me- 
škání také některé z prostředku swého wen z pewnosti do tureckého 
ležení wypustili a skrze ně Turkům oznámiti poručili, jestliže je spolu 
s manželkami, dítkami, pintami, swazky, šawlemi ano i se wším zbo- 
žím jejich odtud propustiti a při hrdlech zachowati chtějí a slibují, 
že jsau toho aumyslu. aby jim pewnost wzdali. K čemuž ke wšemuž 
ackoliw jim Turci swolili a wšecko tak, čeho při nich wyhledáwali, 
zdržet a splnit slibowali: ale wšak předce pod tím Walaunům newě- 
říce, zase některé z prostředku swého do pewnosti wyslali, a aby k 
jednání a porownání takowé wěci k nim jeden z nejwyšších wyslán 
dolů byl a s nimi na něčem jistém zůstal, o to dotčeným wyslaným 
swým jednati poručili. Pročež když již zase jak walaunským tak i 
tureckým wyslaným nějaké malé dwéřce od pewnosti otwírány byly, 
nenadále několik janicárůw a potom i hned několik set jich dwéře 
wyraziwše, za nimi do ní wskocili a, widauc již swých wnitř wětší 
počet nežli křestanůw býti, bez meškání do swětnice mezi nejwyšsí 
wběhli, jich se tu, zdali by jim pewnost wzdáti chtěli, dotazowali. 
Což když se nejwyšsí učiniti zbrauowali, ihned dotčení janicáři se 
jich zmocnili a je jali, jaté wen z swětnice wywedli a wlaským ja- 
zykem křičeti počali: kteří se k nim připojiti a poddati chtějí, ti aby 
na stranu ustupowali. Kdež ihned Walauni na stranu ustaupili a po 
wzdání pewnosti díl jich se k Turkům připojili. Jiní, kteří se poddati 
nechtěli a utíkati rychle nemohli, dotčení janicáři těch něco postínali, 
některé zjímali ; ano i když potom někteří dolů utíkati chtěli, w tom 
takowém tlačení ještě dwě stě těl křesťanských se pomačkalo a zardau- 
silo. A něco předce jich odtud na Pudenok (Putnok) a Filekow zutíkalo. 
Nejwyšsí pak wšickni wespoíek zajati, dwa z nich toliko, jako Nyáry 
Pawel a pan Kokoran diwným spůsobem a řízením Božským wyswo- 
bozeni. P. Wilém Trcka a p. Jan Wchynský s některými wíceji kře- 
sťany předse w zajetí tureckém zůstáwají. 

L. 
Rristof Harant z PoMic. 

Staročeský byl Harantůw rytířský rod. Krištof narodil se 
1. 1564. Otec jeho Jiří byl za Rudolfa II. hejtmanem kraje 
Plzeňského a králowskýra radau. Prwního wzdělání nabyl Kri- 
štof doma. L. 15 76 odebral se ke dvvoru arciknížete Ferdi- 



239 

nanda, bratra cis. Maxmilianowa. do Innsbrucku, maje se tam 
k dalším službám přispůsobili. Asi 1584 po smrti otce swého 
wrátil se do Čech. L. 1593 do 1597 bojowal w Uhrách proti 
Turkům. L. 1598 wyprawil se w Dubnu sj)olu s Heřmanem 
Černínem z Chudenic, šwakrem swým, na pauf do swaté země. 
Z Benátek dali se na moře, widěli Jerusalem a ostatní místa 
poswátná, nawštíwili Egypt, horu Sinai a wrátili se přes Ale- 
xandrii a Benátky domů w Prosinci téhož roku. L. 1601 stal 
se Harant komorníkem a radau cis. Rudolfa II., L 1603 přijat 
byl do stawu panského. Jako při Rudolfu II. tak požíwal přízně i 
pří císaři Matyášowi. Rok ale 16 18 přiwedl zlý obrat w posa- 
wadní štěstí jeho. Puzen jsa ctižádostí, aby se stal účastným 
wysokých hodností, kterých panující tehda strana pod obojí 
jen přiwržencům swým dopříwala, opustil Harant, byw posud 
horlivvým katolíkem, wíru otcůw swých. Následek toho byl, 
že dosáhl sice, po čem dychtil; ale práwě to bylo zkázau jeho. 
Když po bitwě na Bílé hoře jalowý král Fridrich Falcký z 
Čech uprchl a panowník prawý w králowstwí se uwázal, za- 
stihla Haranta zároweň s jinými zbauřilými pokuta wěrolomstwa, 
jehož se proti králi a pánu swéinu byl dopustil. Dne 21. Čer- 
wna 1621 učiněn jest konec žiwotu jeho. 

Krištof Harant byl muž wysoce wzdělaný, znatel literatury 
staroklassické i sauwěké. milowník básnictwí a jmenowité hudby. 
L. 1608, ponaukán byw k tomu od mnohých přátel swých, 
wydal wypsání panti swé na wýchod s rytinami, jež sám kre- 
slil. Dílo to wyšlo podruhé péci K. J. Erbena nákladem Ma- 
tice české. Překlad německý wydán byl 1. 16 68 w Noriraberce. 

Benátky. 

Město Benátky nejprwé swůj počátek wzalo léta po narození 
Krista Pána 407. za oasu Arcadia a Honoria řeckých císařůw, když 
Radagasus král z Gothie sedwěmakrát sto tisíc do wlaské země wtrhl, 
wšecko, nac přišel, pálil, mordowal atd. A tehdáž se mnozí po ostro- 
wích, na nichž nyní město stojí, skryli a s rybáři, kteříž se tu osa- 
dili, až nepřítel odtáhl a poražen byl, zdržowali. L. 413,* když Ala- 
ricus král wizigotský týmž spůsobem do Wlach přitáhl, město Řím 
wybojowal a pokazil, ti lidé a jiní, co nejpřednějšího bylo , zase na 
ty ostrowy utekli a tu se mnozí z nich do konce na místě, kdež 
Riv'alta až podnes slowe, osadili, a jiní, když nepřátelé z země pryč 
odtáhli, zase do měst se nawrátili. Naposledy léta 453 pro strach 
krále Atilly uherského, kterýž wšecku německau i wtaskau zemi i jiné 
mnohé wybojowal a wyhubil (od toho také slaul flagellum Dei, to jest, 
bičem aneb metlau Boží) tak mnoho lidu na dotčené ostrowy se wydalo, 
wšech wěcí dostatek s sebau nashromáždiwše, že tehdáž město práwě 



240 

založili a jménem okolního národu Venetia nazwali. Leží pak na ostro- 
wích jezera neb zátoky mořské Adriatického a práwě proti řece wla- 
sky Brenta, latině Medoacus řečené, kteráž do téhož jezera padá a se 
tratí. Wlastně to jezero jest dít moře adriatického, ale welmi mělké 
a tiché pro wršky a ostro wy, jimiž jest od welkého moře odděleno, 
tak že do něho woda z moře nemůže, nežli málo kolikas místy (slo- 
wau portae , brány) jako splawy nějakými, wšak dobře opatřenými 
pro bauře mořské i pro wpády nepřátel. A kdy by několik jiných řek 
nebylo, kteréžto do něho wpadají, málo by w sobě wody mělo. 

Někteří přirownáwají položení břehňw terrse íirmae neb conti- 
nu», to jest, s jedné strany země wlaské stálé, k lučišti, hráze pak 
aneb ty ostrůwky s druhé strany moře welikého připodobňují k tě- 
tiwě. Netoliko pak po wodě ale i po zemi z přirození opatřeno jest, 
jsauc ku podiwu pewné. Nebo woda w té zátoce jest tak mělká, že 
se na ni jinace nelze plawiti nežli malými nehlubokými loďkami; k 
tomu na mnohých místech s žádnými loďkami k městu by přístup ne- 
byl, kdy by kanálů, to jest, příkopů naschwál k tomu udělaných ne- 
mělo. Kdo by tedy na Benátky s té strany země chtěl připadnauti, 
musil by od země přes wody až do města buď z lodí aneb z worň a 
dříwí dlauhý most ustawěti, aby přes něj wojsko přewedl. Ale měl 
by přitom toto zaneprázdnění, že vvšudy tak širokého místa nenajde, 
aby lodí aneb wory rozšířil; pakli by našel, tedy nedlauho a neda- 
leko, pro nestálost wody, kteráž w jistých hodinách schází a zase 
přistupuje, sem i tam by tím mostem metala, až by jej roztrhla aneb 
odnesla. A kde by se tolik lodí a dříwí dostati mohlo, aby tak we- 
liké byly, ježto by welkau tíž od municí a lidu snésti mohly? Benátské 
gondole nic toho nenesau. A přes to měli by Benátcané wšecky w 
swé moci při městě, bráníce z daleka z welkých kusůw střelby, aby 
se nic po wodě newezlo, a z některého sta kusůw wždy by nějaká 
škoda a skutek následowal. Wšak prwé s oné strany terrae firmae mu- 
sil by šest hlawních pewností a welikých měst, jenž jsau Padua, Ter- 
vis, Verona, Bressa, Bergamo a Crema, mimo jiné menší, dobýti a opa- 
nowati. S druhé strany jest ta wznešená a slawná we wšem kře- 
sťanstwu pewnost Palma, w krajině Forojuliensi a od Benátcanůw léta 
1594 teprw dostawená. Pakli by chtěl bez mostu na wořích aneb 
lodičkách k městu, tolik jich nedostane, a by i dostal, kdy by neměl 
lidí dobře struh a kanálů powědomých, nikoli by k městu w šiku a 
hlučně přijíti nemohl. Chtěl-li by pak artalerii wésti, tu by na wel- 
kých loďkách a širokých prámích aneb wořích plawiti musil; a wšak 
by skrz wšecky kanály pro úzkost jich projeti a pro diwné motanice 
z nich se wytociti ani se w nich ohýbati nemohl; zatím by se z 
města střelbau překážka učiniti mohla. S té strany moře, kdo by ar- 
mádu od welikých lodí měl, musil by skrze dotčené brány do lacu 
aneb jezera; a tu s obojí strany jsau tak dobře střelbau našpihowané 
pewnosti, že by snadno nejwětší armádu rozehnaly. A wždy , by i 
té brány dobyl, wšak do jezera nemůže nežli jednau lodí na špic, 
proti němuž by Benátcané se wšech stran, na lodích i na náspech kolím 
obitých jako w šancích bez těžkostí wšecko rozstříleli; a jak by jednu 
lodí potopili, již by po armádě weta bylo, proto že od těch bran jest 
toliko jediný kanál do mě ta pro weliké lodí, a jinudy do města pří- 



241 

stupu není. Summau jest nedobyté, leč by nikdež wůkol sebe žádné země 
neměli, že by se pro hlad podati museli; ale kdo by jim zabránil: na 
silných armádách na moře wypadati a do okolních zemí a do Turek 
dojížděti a obilím se opatřiti? 

Toto též při položení toho města šetřiti se může, že ne bez pří- 
činy předkowé opodál a na deset mil wlaských od moře welikého a 
jeho bran wzdálí je založili. Neb tau přícinau netoliko před wpády 
nepřátel a laupežníkň jsau bezpečnější, ale tím bližší země a krajin 
okolních, z kterýchž jak obilí tak zahradní wěci a waření, woda 
sladká a wšecky jiné potřeby městu se dodáwají, a tím lacinější na 
mnoze a cerstwější pro blízkost cesty toliko pěti mil wlaských při- 
cházejí. K tomu čím blíže jsau země, tím zdrawější a pohodlnější 
powětří mají: jinace by je smrad mořský a z bahna okolního dáwno 
byl z toho místa wypudil; ale w prawdě po starých lidech, jichž tam 
množstwí widěti, znáti jest, že tam mimo jiná w mokrých místech 
wystawená města musí zdrawé powětří býti. 

Město na dwé welikým kanálem se dělí, také slowe grande, to 
jest weliký, kterýž skrze město spůsobem litery versalní S prochází, 
zdýlí do 2500 geometrických kroků w, a naskrz jest- široký ctyřidceti 
kroků w. Nemá nežli jediný most kamenný z jednoho oblauku, ale 
tak wysoký, že pod ním prostřední lodí se stožárem projde a dwě 
galéry s rozloženými wesly sebe minauti mohau, ješto by pod Praž- 
ským mostem s těžkostí jedna prošla. Z toho kanálu jde jiných tři- 
nácte menších do města, po kterýchž na lodičkách gondole řečených 
sem i tam se plawí. A místy jsau břehowé zdmi wyhnaní, po nichž 
se může suchau nohau choditi a na druhau stranu kamenné a dřewěné 
mostky, jichž do 4 50 pokládají. Wšak wětší díl města w wodě a na 
kolích stojí, ostatek na ostrňwkách, tak že wíce lidé po wodě se pla- 
witi než po zemi choditi musejí; wšak možnější mají swé wlastní 
gondole při dweřích přiwázané, na nichž plawí se kde chtějí; jiní po 
wšem městě nájemných za jisté uložené peníze dostati mohau. Wšech 
wšudy po městě někteří do 3000 a jiní do 4500 pokládají. 

Město w swém okršlku má osm mil wlaských, kostelůw far- 
ních 62, klášterňw ctyřidceti jeden, z nichž jest sedmnáte pro muž- 
ské pohlawí, ostatní pak pro ženské; špitálůw sedmnácte, kapliček 
osmnácte ; pěkných a z mramoru wystawených paláců množstwí, 
zwláště s obojí strany welikého kanálu a kde woda jest; jinde, které 
ulice jsau bez wody, pro úzkost jich stawení na wýš nemohau se z 
úplná spatřiti, aniž tak lidné jsau jako jiné. 

Nejpřednější stawení jest kostel sw. Marka, palác a rathauz w 
jednom placu pospolu ležící. Rathauz ozdobným malowáním od stří- 
bra a zlata pěkně se stkwí; w něm jsau wšecka knížata Benátská 
wymalowána, jichž bylo do dewadesáti osob, krom místa prázdného 
jednoho, w němž toto psáno stojí: Hic est locus Marini Falieri deca- 
pitati pro criminibus, totiž: Tuto jest místo, Marina Faliera pro wý- 
stupky sťátého, proto že chtěl město a wlast swau pod moc tyranskau 
přiwésti, 1. 1354. 

Kostel sw. Marka jest wšecken z pěkného mramoru wystawený 
zwláště wnitř dílem nákladným od malých kausků jako kostky rozlič- 
ného porfyru a jiných barew mramoru aneb políwané hliny skláda- 

16 



242 

ných a tak mistrowsky spojených, že složíc jakékoli figury spíše se 
malowané nežli kausky kamenné přirozených barew přetažené na zdi 
a na stěnách býti widí. Takowého díla máme w Cechách příklad 
při kostele sw. Wíta na hradě Pražském, proti JMCské kuchyni, na 
kaple sw. Wáclawa. To řemeslné dílo latině slowo museum, musivum, 
vermiculatum, segmentatum, a takto se wypisuje: Jsau kausky mramo- 
rowé, sklenné, dřewěné a t. d. rozličných barew, kteréž se pro wy- 
znamenání wšelijakých figur w hromadu spojují. Jakož pak po lewé 
straně kostela Benátského, když se do něho wejde, jsau dwě tabule 
mistrowské, každá osobu mužskau z rozličných kamenfiw wysazenau 
mající. W témž kostele stojí třidceti šest mramorowých slaupůw. 
Naď welikým oltářem jest klenutí a na něm historia starého a nowého 
zákona, z jakýchs hadích kamínkůw wysazená. Za oltářem stojí dwa 
kameny jako kusy slaupu, wzdálí od sebe na dwa kroky a tak jsau 
prohlídací, jako by ze skla byly. Proti oltáři jsau dwě pawlace, na 
jedné zpěwáci, na druhé diákon evangelium w jistý čas zpíwají. Jsau 
také w témž kostele dwoje warhany proti sobě; tu obyčejně na oboje 
hráwají, že jedny po druhých alternatim jdau. Na oltáři stojí tabule 
z stříbra a zlata slité, mnohými drahými kameny a perlami wysázené. 
U postřed kostela po prawé ruce jest brána obrazy sw. Františka a 
Dominika ozdobená, za níž chowá se poklad sw. Marka. Ode dwau 
stran kostela jest plac klenutý historiemi starého a nowého zákona 
malowaný a podlaha mramory rozličných figur wykládaná. Prwé, než 
se do kostela wejde, musí se pod čtyřmi wěžmi jíti, kteréž stojí na 
slaupích z černého mramoru., ty jsau pěknými bílými pruhy a štrichy 
strakaté. Wnitř wfikol wšeho kostela jsau dwoje pawlace, spodní 
stojí na 114 wysokých porfyrowých slaupích a wrchní na 146 men- 
ších mramorowých. 

Zewnitř jest také pawlač s mrámoro wými slaupy wůkol a wů- 
kol. Nad předními dweřmi stojí čtyři koňowé pozlacení, welicí, jako 
by žiwi byli, a mistrowsky, jako by se zpínali, z mosazi slití. Ti byli 
císaři Vespasianowi, kterýž Jerusalem zkazil, léta od narození Božího 
72. ku poctiwosti w Římě děláni. Odkudž je císař Konstantin Weliký 
do Konstantinopole přiwézti dal. Potom je 1202 Benátčané, jakž město 
Konstantinopolis s jinými národy na čas opanowali, wedlé jiných mno- 
hých wěcí wzali a na to místo postawili. Střecha nad kostelem jest 
pěti okr auhlými báněmi olowem přetaženými přikryta. 

Wěže čtwerhranná okolo osmdesáti noh podál od kostela samotná 
stojí, dwě stě třidceti noh wysoká a při každé straně od jednoho rohu 
k druhému čtyřidceti noh široká jest, wnitř tak powlowné a mistrowké 
schody má, že se jich toliko dwadceti pokládá. Prawí se, že by cí- 
sař Fridrich poslední do ní koněm až do střechy beze škody wjeti 
a zase dolů sjeti měl. Příklad takowých schodů máme na hradě 
Pražském, kdež JMCská wížku nad pokoji nowými, nad níž altán s 
římsau postawen jest, w nowě ustawěti dal: w té wěži jsau schody 
až do wrchu mistrowsky, že se po nich jezditi může, a jdau kolem 
až nahoru. 

Před kostelem sw. Marka jest plac aneb rynk čtyry sta kroků 
zdýlí a sto třidceti zšíří, na kterémž stojí dwa slaupowé: na je- 
dnom jest znamení sw. Marka , totiž lew s křídly, a na druhém sw. 



243 

Theodoret. Mezi těmi slaupy obyčej míwají utráceti zločince a strap- 
pacordu dáwati. Strappacorda jest trestání milostiwé jako u nás na 
planýi aneb do obojku postawiti. Nebo tam mají slaup na spůsob 
sprawedlnosti, kterýž na ryncích měst Pražských stojí. Na konci příč- 
ných trámů jest skřipec a po něm prowaz až na zem s obau stran 
wisí: na jeden konec za ruce nazpět aneb zadu obrácené winného 
přiwáží, a potom jej nahoru, jak wysoko chtějí aneb poručeno sobě 
mají, pochopowé a biřici táhnau a co nejrychleji prowaz s ním dolů 
pustí, a leda jen by země nedopadl, jej zdrží; a kolikrát jim poručeno, 
tolikrát jej wytáhnau a pokaždé prudce dolů spustí. Tím spůsobem 
netoliko welikau hanbu a posměch, ale i wytočení klaubůw a rukau, 
mimo přílišné těla ztřesení, tomu jistému činí. A jest ta wěc tam tak 
obyčejná, že málo na ni dbají; mnozí z kratochwíle a třebas z peněz 
tak se haupati dají; nebo wědí, jak ruce stisknauti, a mnohých při 
tom fortelůw, jako když ruce nazad založí a jimi se drží, užíwají 
a tak od toho častého natahowání silné a zwyklé audy mají. 

Také, jakž jsem nahoře dotekl, kde se poklad přiJíOstele sw. Marka 
chowá, tuto něco o něm položím. Jest zajisté wěc hodná spatření; neb 
obyčejně každého roku na den sw. Marka w kostele na weliký oltář 
se wykládá a každému k spatření přes celý den ukazuje: awšak tu 
dwa páni, dokud wytožený jest, při něm sedí a naů pozor mají. Předně 
pak jest dwanácte zlatých korun a dwanácte zlatých jakýchsi kabá- 
tůw, wšecko perlami a drahým kamením osazených; tabule zlatá na 
oltář, mnohým drahým kamením obkládaná; šest zlatých křížůw s dra- 
hým kamením; dwě zlaté kadidlnice a několik jiných stříbrných; ná- 
doby wšelijaké z drahých celých kamenůw dělané, z nichž dosti se 
malé kausky w prsteních draho cení; džbánek z achátu plný welikých 
perel; dwě perly jako žaludy; jedeu weliký rubín; dwa měšce plné dra- 
hých kamenůw; monstrancí, swícnů, ornátůw a jiných potřeb kostel- 
ních wšecko od zlata a drahým kamením krumplowaných množstwí, že 
se při tom wšem zlato za nic nepokládá; rohy jednorožcowy tři, z 
nich dwa každý přes půldruhého lokte zdýlí a čtyř prstů ztlauští, třetí 
pak něco menší, se spatřují. Knížecí klobauk samý na dwakrát sto 
tisíc dukátůw se cení. A jiné mnohé wěci nemožné zpamatowání, 
kteréž Benátčané na díle w wálkách na moři i na zemi, nejwíce když 
Konstantinopole dobyli , od potentátůw darem dostali, tu sw. Marku 
obětowali. Wšak swňj obecní poklad z důchodůw a na hotowých 
penězích jinde mají. 

Z nejhlawnějších stawení jest také arsenál, jejž německy Zeug- 
haus a česky zbrojnice jmenuj em. Ten se spíše zdá býti obzwláštní 
město nežli jaká ohrada. Jest w okršlku přes dwě míle wlaské ji 
má takowý nesčíslný počet wšech wálečných na moře i po zemi po- 
třeb, že nelze wyčítati; nebo snáze bych mohl s oním wzácným a 
slawným kapitánem generálním císaře Karla Pátého, markrabětem jmé- 
nem Davalus Vastius to sobě winšowati, což on, wšed ráno do té 
zbrojnice a teprw w samý wečer wycházeje, propowěděl, že by ra- 
ději tu zbrojnici měl nežli čtyry možná města wlaská se wším jejioh 
přísluš enstwím. 

I toho naposledy tuto pominauti nemohu, že w Benátkách do dwau 
set studnic, w nichž woda sladká, pěkná a dobrá ku pití, na sáh i 

16* 



/244 



dwa hlubokých, wšak w pauhém slaném moři se nacházejí, a kdo by 
toho newiděl ;, snad neuwěří tomu. Spůsob pak dělání takowých 
studnic aneb cisteren, wlasky sponge, jako by řekl hauba, takowý 
jest: Wyberau bahno a zemi mořskau dosti hluboko i udělají w wodě 
jámu širokau co nejwětší a místem co prostřední kašny okrslek; potom 
do té jámy nemálo, totiž na tři neb čtyry střewíce zwýší hliny hrn- 
čířské do gruntu naházejí a jí tam pěchují, na tu dále písek zasýpají 
a teprwa nato zeď tlnstau, dobře wnitř mazem opewněnau wystawí, 
až nad zemi aneb nad wodu. Do těch tedy tak sprawených cisteren 
s několika domůw w ulici i w domích obzwláštních po žlabích wodu 
dešťowau shromažďují a té dle potřeby k waření, ku pití atd. užíwají. 
Jestli by kdy dlauho nepršelo, nawezenau a kaupenau wodau ty ci- 
sterny naplní, aby w cas potřeby wody dostatek byl. 

Kníže Benátské. 

Wšecka obec dělí se na osoby duchowní a swětské. Duchowní 
hlawa jest patriarcha, a má pod sebau biskupy a rozdílné preláty. 
Dokud Attila města Aquilegium nezkazil a newywrátil, byla w něm 
stolice patriarchy, ale potom na žádost Benátcanůw ta stolice do Be- 
nátek přenesena jest, a tu až podnes trwá. Swětských hlawa jest 
kníže, a má pod sebau lid na tré rozdělený, totiž wládyky, mě- 
šťany a obecní zběř. Ačkoli pak wšickni jednostejně měšťané 
jsau a městského práwa jeden tak jako druhý užíwá: wšak rozdíl 
jest, že wládykowé wším wládnau a na hejtmanstwí do wšech krajin 
a měst jim poddaných wysílání býwají, druzí téměř wšech úřadfiw 
zhoštěni jsau. Kníže má swau instrukcí, kteráž w tejnosti jest; ale co 
se při wolení a panowání jeho pompy, dfichodůw a jiných předností 
dotyce, o tom tuto položím. 

Po smrti kteréhokoli knížete a jak ho jen k hrobu slawně a na 
obecný náklad doprowodí, hned se k tomu nařízení senatores, to jest 
rady, na palác sejdau, z nichž nejpřednější viceregent a vicedux, to 
jest místodržící, práwem jest. Ti dokud jiné kníže woleno není, z 
paláců nemohau; nebo dwéře se zawírají a silně střeží, tak že oni w 
tom čase wšecky zemské potřeby říditi a opatrowati musejí. Po témž 
pohřbu shromáždí se weliká rada, gran consiglio řečená, a ta z pro- 
středku swého nařídí osoby jménem inquisitores , aby se na žiwot a 
spráwu předešlého knížete wyptali a w jistém času, pokudž by co 
zlého na něj prokázáno mohlo býti, žalowali a jeho statek na místě 
obce winili; tak že dědicowé a statku držitelé nebožtíka, pokudž co 
prokázáno i od pánňw přisauzeno býwá, to z statku nahraditi musejí, 
wšak jich žiwých poctiwosti a dobrého jména bez ublížení. Ac i w 
té příčině ani tak přísně s dědici nezacházejí, aby nemírnau summu 
na statek ukládati měli, ale leda bázeň a strach byl budaucíra kníža- 
tům, aby se šetřili a dětí aneb přátel swých nezawozowali. Pakli nic 
trestu hodného není, chwálí se a památka jeho dobrá zůstane. 

Potom sejdau se, aby nowé kníže wolili a tu diwným obyčejem 
losy wybírají, jedni druhé wolíc nejprwé za wolence, a ti zas jiné, 
až naposledy několik osob, který by knížetem býti měl, wolí; a ten 



245 

musí dwadceti pěti losy aneb (jakž oni užíwají) kuličkami stříbr- 
nými a zlatými jiné přewyšowati. Takowý když se najde, hned mu jiní 
wšickni ruce líbajíc, štěstí s radostí winšují, a někteří jej na paláce i 
wen z paláců lidem wyhlásí; nato hned po wšem městě zwoní, rázem 
jména a obrazu jeho mince se bije. W tom wedau jej do kostela sw. 
Marka, a on po wykonání služeb církewních na pawlači se lidu ukáže, 
ke wšechněm řeč učiní a we wšem dobrém se zakazuje. Odtud dopro- 
wázejí jej páni radní k oltáři, kdež on procuratoribus sancti Marci, totiž 
kostelníkům kostela sw. Marka, dle jemu předložené formule přísahu 
činí. Potom přistaupí vicarius téhož kostela a knížeti praporec knížet- 
stwí do rukau dodá, kterýž on jinému k držení odewzdá; po ofěře odtud 
ke dweřůtn jde a wstaupí na stolici na spůsob kazatelnice udělanau, 
s kterauž od plawcůw práwo k tomu majících zdwížený okolo kostela 
po placu a wůkol se nese, maje wedlé sebe jednoho z nejbližších 
příbuzných swých, kterýž z mísy wšelijakau zlatau i stříbrnau minci 
hrstí mezi lid hází, až býwá přinesen k stupňům pal^u, kdež ho páni 
radní očekáwají. Tu s té stolice sejda, klobauk knííMí od jednoho na 
hlawu jeho se wloží, a tak jde do pokoje radního, Kdež práwo a klíče 
paláců k sobě přijímá. Odkudž potom každý domůw se nawracuje. 

Kníže pak, když wychází, wždycky tento spůsob zachowáwá : 
Má na sobě oděw knížecí, totiž klobauk, sukni zlatohlawowau s dlau- 
hými rukáwy až k zemi, a jak z paláců wyjde, pokaždé welikým zwo- 
nem na wěži sw. Marka zwoní. Nesau před ním praporce na dlau- 
hých tyčích a trauby stříbrné přes dwa lokty zdýlí, jimiž před ním 
traubí; nesau také kříž, za tím stolici pozlacenau a polštář zlatohla- 
wowý. Potom jde kníže pod umbrellí mezi dwěma , maje na hlawě 
knížecí čepici aneb klobauk špičatý a rohatý, kterýžto roh jest po- 
zadu nakřiwený, znamenaje a jako ukazuje, že ne na něm, ale na těch, 
jenž za ním jdau, senátořích, moc a wládařstwí záleží. Napřed na tom 
klobauce jest přidělaný zlatý kříž, a to z té příčiny, když jednoho času 
otec knížete Laurentia Celsa jemu jako synu swému knížecí poctiwost 
učiniti, klobauk před ním sníti a ruce políbiti se zbrauowal, ten kříž 
dali, aby i knížecímu úřadu i otcowské moci se neublížilo, tím spůso- 
bfim, jako by, když to otec učiniti musil, ne synu ale kříži ku poctiwo- 
sti to učinil. Za ním jde množstwí pánůw dwa a dwa spolu, wšak 
z prwních dwau po knížeti ten, který po prawé ruce jde, nese meč 
nahoru špicí obrácený, w pošwě zlaté, na znamení, že jakož jiná kní- 
žata a potentátowé meč dobytý před sebau nositi dáwají a tím swau 
plnau moc a panstwí dokázati chtějí: tak naproti tomu on swau moc, 
zákony a práwy obmezenau, jako meč pošwau obalený, od těch, kte- 
říž z rad za ním jdau a meč nesau, we wšem dosahuje a jich radau 
nic kwapného předse bráti nemůže a nemíní. 

Jedna z předních powinností jeho jest, že každého téhodne jednau 
ke wšem úřadům osobně dojíti, dohlídnauti, je k sprawedlnosti, aby 
nic z přízně a z hněwu nesaudili, napomínati, a pokudž by na ně jaké 
žaloby šly, je potrestati moc má a může. 

Důchodu stálého z obce wychází knížeti tři tisíce dukátňw a na 
ty musí drabanty chowati a jiná wydání činiti,zwláště pak čtyry pankety 
každoročně dáti strojiti, jako: na den sw. Štěpána, na sw. Marka, na 
den Božího wstaupení a na sw. Wíta, k těm weliké množstwí pánůw 



246 

officírůw pozwati, a nadto jednau w roce každému z rad dar od zlata 
aneb stříbra dáti powinen jest. 

Když den Božího wstaupení přijde, wystrojí se ze zbrojnice we- 
liká loď Bucentauro řečená, kterauž čalauny drahými, stolicemi, stoly 
od zlata a stříbra nákladně ozdobí a před palác knížete připlawí. Tu 
kníže s nejpřednějšími pány a potentátůw legáty na tu loď w swůj 
majestát wsedne, a jiní páni s obau stran pořád, s welikau sláwau a 
pěknau musikau a tak welikým množstwím malých loděk a gondolí 
na tisíce jich následujících na moře za brány castelly jménem neda- 
leko wyjede, kdežto po wykonání od patriarchy aneb officiála jeho 
jistých ceremonií a říkání kníže wystaupí a, některá slowa promluwě, 
prsten do moře uwrhne a zas se posadí. W tom trubači traubíc a z 
střelby na pewnostech wystřelíc, jedau zpátkem do pewnosti, w kteréž 
kníie jako ženich předním pánům na swůj gros slawný panket místo 
weselí strojí a potom k wečeru do Benátek s radostí se nawracuje. 



LI. 
Wawřinec Benedikti z Nudožer. 

Dědina Nudožery (Nedožery) w Nitransku jest rodiště učence 
tohoto, jenž wykládaje na universitě Pražské klassiky staré a 
nauky mathematické, proslawií se co grainmatik českým a co 
básník wšech sauwěkých weršowcůw daleko předstihl. Pnvním 
počátkům literním učil se w Jihlawě we škole Jáchyma Golce. 
Docwičiw se doma, obrátil se na universitu Pražskau, odkudž 
poslán byl 1. 1594 za rektora školy w Uherském Brodě. L. 159 7 
stal se w Praze za rekt. Bacháčka bakalářem, načež přejal spráwu 
školy Žatecké. L. 1600 powýšen byl za mistra swobodných 
umění a opět uwázal se w rektorstwí školní a sice w Něm. 
Brodě (1602 — 1603). L. 1604 přijat byl za kollegiata do 
kolleje Karlo wy, kdež působil nejen z kalhedry ale i co spráwce 
důchodůw (probošt). L. 1611, když Matyáš po odstaupení 
císaře Rudolfa II. korunu českau přijal, wyslán byl (23 Máje) 
Benedikti sám třetí, aby králi nowému jménem university přání 
přednesl. Po Mart. Bacháčkowi a wedlé stařičkého Hubera ne- 
bylo muže, který by s upřímnější snahau byl se zasazowal o 
zwelebení klesající universit}', nad Benediktiho. Umíraje, ještě 
pamatowal na ni, odkázaw jí wíce než 1000 kop míš. Bene- 
dikti zemřel dne 4. Čerwna 1615. Campanus Wodňanus pa- 
mátku jeho básní latinskau oslawil. 

Benediktiho latinským jazykem sepsaná mluwnice— Gram- 
maticae bohemicae ad leges naturalis methodi conformatae librí 
duo 1603— patří k nejpodstatnějším grammatickým pracem na- 



šim starší doby. Jméno básnické pojištěno mu překladem me- 
trickým žalmůw, teprwé 1. 1855 od Safaříka objeweným. Ač- 
koli prosodie casoměrná již od Blahoslawa ustálena byla, nic- 
méně Benediktimu náleží zásluha, že prwní jí užil w duchu 
oprawdu klassickém. Kromě toho známy jsau jeho básně pří- 
ležitostné a rozprawy latinské. 

Žalm VIII. Héroico. 

O weliký welikého ty nás panowníěe okršlku, 
Hospodine, ach welikáť jest twého jména welebnost! 
Ach jak nestižená twá, jenž zemi přisťrela wšecku, 
Wšecku nebes wýsost wěcným zastínila bleskem, 
Býti musí sláwa ! Nýbrž (což diwněji wážím) 
Twau welebí diwnau i ta nemluwňátka maličká 
(W nichž se o twor lidský jasná twá spatřuje pece) 
Moc, jichž ústa němá jsau twých chwal hlásati nástroj, 
Tak že ti nesmyslní, Boha kdož prau, hanbu nemírnau 
Z dňwodu tak makawého mají. Já jistě nebes twých, 
O Bože, když jen krásu widím, a s tak mnoha slunce 
Hwězdami w rádu milém, jejž jim daí, kráčeti patřím, 
Hned trna tak říkám : Ach jaks welikých, Bože, pánem 
Těchto wěcí! A co pak, co člowěk neb plod jeho bídný 
Jest, že ho tak wážíš? nebo málo pod anjely níže's 
Jej posadiw, korunau panowání nad twory wsecky 
Ozdobil ozdobnau; poddaw jeho pod nohy wšecko, 
Cožkoli rozličným ruka twá kde zřídila dílem : 
Stáda wolii a owec a howad na polích se pasaucích 5 
Též zwěři stáda mnohá wysokých po horách běhající; 
Ptactwo u wětru libém, jimž wysoko létati dáno; 
Též ryby wšech wod a řek, w hlubinách jimž zplýwati dáno. 
O Bože, přeslawný pane náš, jak rozlita sla wně 
Důstojná twá moc wšudy! Jak twé jméno welebné! 

Žalm XV. Elegiaco. 

W důstojném, Pane, twém nebe stánku, na twé hoře swatté, 

Praw, kdo hoden uznán bydliti wěcně bude? 
Ten bude, kdož srdcem je upřímnosti milowník, 

Rád čině wšecko prawé, rád mluwě wšecko milé. 
Ke škodě kdož jazyka swého bližnímu nebrausí: 

Před křiwdau zlobiwých zastane radše lidí. 
Kdož sobě hříšníků (byť slawných) w mysli newáží : 

Než wáží ctnostných, jakkoli často chudých. 
Přípowědí kdož stále drží swých přísahy wsecky: 

A slowa swého ničím, byt škodu bral, nemění. 
Auplatku kdož nedbá w saudu proti bráti newinným. 

Wůbec aniž bližních lichwami swými hubí. 
Těchto wěcí kdo by chtěl stálau ostříhati myslí, 

Tent cele, ten wlastní zůstane wěčně Boží, 



248 

i 

Žalm XVIII. Heroico. 

Swé tobě wšecko cetau wraucností srdce wyléwám: 
W swé tebe wšecky žiwau táskau wnitřnosti pojímám, 
O Bože můj, má sílo milá, má skálo přepewná, 
Můj hrade, mé jediné spasení/ můj sám Bože silný, 
W němž doufám, můj štíte tuhý, rohu, jímž se potírá 
Mých cele zlost škůdců, před bauřemi kotwo a porte 
Wždycky mi bezpečný! Neb kdyžkoli chwálu do úst swých 
Twau bera, tě wzýwám, hned mých, hned zpět jde nepřátel 
Moc! Hned i auzkost má hned na prostranno wychází. 
Již mne opět jistá byla smrt obstaupila swými 
Hrůzami; již zhynutí wzteklým obklíčilo praudem, 
Již hotowý mne děsil, smutné rozdíraje hrdlo 
Hrob, noha již sítí smrti jsauc zachwácena wázla : 
W těchto byw auzkostech, k nebi jsem pozdwíhaje twáře 
Wraucně woíál, k Bohu swému mocí wší síly woiai jsem. 
On pak, jakž na swém ohniwé seděl oblohy trůnu, 
Wyslyše hlas křiku mého, pohnut byl rychle milostí. 
Hned jeho pod nohami swět se střásl, hned země wšickni 
Základowé, wšech i hor hned třásli se strašliwě. Hrozný 
Dým z chřípí jeho šel, ohniwý plamen z úst jeho pálal, 
Jiskry žiwé s uhlím řeřawým wšudy prskaly wňkol. 
Kdež nebe z swých širokých weřejí wyzdwihši se, Pána 
Spustilo hned k zemi níže, jehož byla podnože temný 
Mrákoty stín. Wozowé jeho pak swětlých cherubínů 
Zástup. Skrýši sobě připrawil z temnosti mračen swých, 
Odkudž blesk z oblaků uhlí řeřawého wycházel. 
Od Boha Bůh hřímal, zwuku swého wydáwaje troskot 
Tak střely pauštěje swé nepřátely prudce porážel, 
Až se propast hluboká tam pod. nimi odkryla wšecka, 
• Základowé země též se ukázali od ducha úst twých. 

Pak mne ujaw s wýsosti chopil a wywedl z welikých wod, 

Z mých iwšech nepřátel praudů těch jakkoli prudkých, 

Ačkoli silnější mne byli. Pán podpora silná 

Sám mi by*. Oblíbiw mne sobě, Pán z úzká wytrhl mne. 

Odplatu mé newině, mé čistotě náhradu dal Pán, 

Když, že jsem ostříhal jeho cest, widěl; ustawených praw 

Šetře Božích a upřímě se mít k Bohu swému hledět jsem. 

Mé dle sprawedlnosti tedy odplatu, můj Bože, dals mi, 

Čistoty srdce wnitř i rukau zewnitř powědom jsa; 

Neb s milosrdným rád každým milosrdně nakládáš,^ 

Upřímým upřímě činíš/ sprostnosti obhájce ! % 

Než naopak kdo chodí přewráceně, swé wěci wšecky 

Též spatří, že mu též půjdau naopak a narůzno. 

Kdos saužen, k Bohu swému wolej, a tu hned oci pyšné 

Pán snížíc jasnau rozswítí swíci radosti. 

Jakž mně činíš, Bože můj, w tobě já, w tobě wojska prorážím, 

Bašty tebau kácím, wysoké w tobě přeskakuji zdi. "> 












c • ^ *. 



249 



Síla jest cesta Boží, reci jsau jeho prawda nemylná: 

Štítem jest mocným tomu, kdož doufánliwě kráčí. 

Neb kdo Bohem kromě Hospodina? Kdo skálau jest kromě Pána? 

Můj Bůh k wítězstwí mne pasem podpásal udatně. 

Mé nohy jak hy laní křepké čině, wysoko dáwá 

Skákati. Též ruce mé bojowat uče, lámali wšecky 

Dá luky oceliwé. Proti šermům štítu dodáwáš, 

Můj Pane, podpíráš prawicí swau mau mdlobu, až již 

Twau odewšad wůkol zweleben jsem dobrotiwostí. 

Rozšířils kroky mé : sehnaut nepřátely dals mi. 

Jižť zraněni padli, již powstati již nemohau wíc. 

Mně proti kdož powstal, padl hned, sehnut jsa konečně ; 

Kdož mne nenáwiděli, wšeckys hle wypleniti dal mi. 

Ach wolaliť, wolali, wšak ani pomocníka nenašli, 

I k Bohu, wšak neslyšel. Já pak jako prach w powětří 

Wšecky je rozprášil, pošlapaw je co bláto na ryncích. 

Padl zrocených wšech hluk: lidu aj wšemu za hlawu dals mne! 

Národowé mně cizí slauží, jichž jsem ani neznal. 

O mně kde dojde powěst, slibují poslauchati: bázní 

Lhauce mi pochlebují a s třesením cizozemci w hradích swých. 

Ziw Bože buď! žiwa buď na wěky twé sláwy welebnost! 

Mého jsi Bůh spasení. Bůh, jenž sluze swému poraucí 

Pomsty a podmaňuje mně lidi, slawný spasitel můj, 

Sprostitel ukrutných nepřátel, jenž cele padli. 

A protož aj zpíwámt chwály twé w národu každém, 

Hospodine, hlásám přeslawné twé činy, mocně 

Jak Dawidůw, Krystus, syn w národech ujma dědictwí 

Již kralowat, kralowat bude až po wšecky wěkňw dny. 

Žalm XXYl I. Elegiaco. 

Dlauho wolám, má skálo, Bože, k tobě až již umdléwám: 

Proč se neohlásíš? Ozwi se, ozwi, nemlč. 
Jestliže tak chceš wěcně mlčet, bude po mně konečně: 

Octnu se jak mrtwý již w hrobu jámě brzo. 
Proč neslyšíš, Pane, proč hlasu mé modlitby pokorné? 

K twé když stále rukau swatyni pozdwihuji? 
Cis mne pak, ach! zahrnaut s těmi bezbožníky umínil, 

Srdce jejichž zawilé, jichž mysl falše plná? 
Ústy lahodně pokoj s bližními swými mluwících, 

An w zrádném lestné podwody srdci kují. 
Dej Pane jim skutků dle jejich, dej odplatu zlosti: 
Príslušnau mzdu swau nech bere práce jejich. 
Nebť nechtí k skutkům welebným twým mysli obrátit: 

Podwrať trošty jejich, podwrať i dílo jejich. 
Pochwálen buď Pán na wěky: nebo wím, že pokorných 

Mých k sobě tak wraucích hlas modliteb wyslyšel. 
Hospodin on Bůh jest, silný můj štít a pawéza: 

"W němžto samém skládám doufaje wždycky pomoc. 



360 



Tož i f tóno plesání ustawicňé srdci přichází, 

Uštům pak zpěwowé často radosti fflúí. 
Síla swatýcft bude swých sám Hospodin, ozdoba wěěná, 

Králi, jehož pomazat, sám bude na spasení. 
Spas lid swůj, Pane náš, a požehnej swému dědictwí, 

Pas je tu stádo swé, pak je Wywyš na wěky. 

Žalm XLYI. Elegiaco. 

Bůh jest naše pomoc, naše Bůh útočiště jedinké, 

Bůh w bídách jistá sám lidu swému pomoc. 
Nic se tedy strašiti nebudem, by se kácelo wšecko 
Pod námi, neb i na nás, doufati předce budem. 
Byt moře wšecko na zem s jecením se Wyléwalo prudkým, 

Byť hory padly dolů, byť se propadla propast : 
Město Boží, církew, w pramenu swých předce potůčkách 

Swé obwesselení můž w Bohu míti libé. 
Bůh s nebe patře dolů á uprostřed swých jsa, přispíwá 

Swým k pomoci, jeho nic škodně nepohne se lid. 
Ach hluceliť byli národowé, byla pohnuta wšecka 

Králowstwí se země, zbauřil i swět se wšechen : 
Okřikl' wšak Pán wšecky hlasem s wýsosti nebeské, 

Až wšickni strnuli, wšecka utichla země. 
Pojďte lidé, spatřujte Boží aj skutky přediwné, 

Jak hrozných pustin Pán nadělal na zemi! 
Přítrž mocně bojům uěiniw po wší zemi, střelbu 

Roztřískaw spálil luk, střely, wňz i kopí, 
Tak mluwě: „Již se lidé upokojte po wší zemi! Já sám 

Nejwyšší spráwu wšech wšudy ujmu lidí." 
Mysli dobré buď, církwi milá, Bůh s námi je wěcně! 

Hospodin aj wysokým nám bude wěcně hradem. 

Žalm L. Heroieo. 

Nad bohy Bůh silný zawolá wšech k saudu bohů swých, 
Což jich rozsázel po wší zemi; wýchod i západ 
Státi musí jeho před trůnem, když w kráse Syonské 
Zastkwěje se slawně. Aj Bůh náš již se ubírá! 
Nechce se dél díwat, ni mlčet k swěta déle neřádům. 
Před ním oheň wše zžírati má, wše pokáceti wůkol 
Wichřice náramná. Zawolá wýsosti nebes swých, 
Též širokosti země swých saudů s lidmi za swědky! 
Pak se jim ohlásí, řka: Shromažďte mi poswěcené mé, 
Smlauwu kteříž se mnau uciniwše zde, slauli lidem mým. 
Stáli— li w prawdě toho: stwoření zemská i nebeská 
Ať spatříc potwrdí saudů Boha swého prawosti. 
Slyš, lide můj, a pbwímť: pozoruj a budeš sobě swědkem, 
Žeť jsem já Bůh twňj neukryl tobě k wýstraze nic, nic. 
Nechci tě obwiňowať z obětí, jestlis kdy zanedbal 
W mé zewnitř co službě konat. Nebo zdaž mi wolň twých, 



251 



Neb kozlů třeba jest? Zwěř wšecka a wšecka howádka 
Jsau na tisíci horách w moci mé, tak i ptactwo nebeské. 
Zlacním-liť, nepožádám nic, nic od tebe: má jest 
Wšecka plnost wšech dostatků w zemi, i w nebi má jest. 
Přes to zdaliž jídám neb píjím? tím mne ty necti. 
Než toto radši dělej, obětuj Bohu chwály srdečné 
Wšecka za dobrodiní, jemu swé plně zámluwy wěrné, 
Pomněje, cos při křtu slibowal nebo býwaje w úzku. 
Pakli co ještě trwá, cožť trápí, jen mne dowěrně 
Wzýwej : já tě wytrhna nowauť dám příčinu chwály. 
Pokrytcům ale saudce, jinak ínluwě, tak na ně zahřmí: 
Což ti to prospíwá, že bereš mé zákony \\ r ústa, 
Smlauwau mau chlubě se, kázeň poněwadž opomítáš? 
Neb zloděje kdy widíš, tož s ním běže w krádeži díl máš, 
Ústa mluwí twá lest a jazyk ctným na škodu pauštíš, 
Srdcem zlostně kuješ proti bližním praktiky zrádné. 
Tos hle činil! a že já mlče wšecko to jsem tobě snášel, 
Zeť podobný budu, mněls. A protož již trestati začnu. 
Již tedy, již, srozumějte sobě wy lidé, wy ničemní, 
Jenž pauštíte Boha z paměti, bez bázně hřešíce : 
Ješto on když pochytí, nebudeť žádného retuňku. 
Chwáliti Pána obět nejlepší, tím jeho uctíš. 
Cest kdo swých poprawí, spasení swé Bůh mu ukáže. 

Žalm LX. Elegiaco. 

Wšecka trhá se země, každý chwěje se w swětě národ, 

Jak by propadnauti s námi se wšecko chtělo. 
Bože rozhněwaný, tak-liž podwrátiti míníš 

Již nároj lidský, již i tu s námi zemi? 
Zuřiti ach přestaň! rozsedliny zas země uzdraw! 

K nám se milostí zas, k nám lidu swému, nawrat! 
Ach twrdě, ach příliš, příliš twrdě, ach Bože, s námi 

Nakládáš, kalichem hořce napájeje nás. 
Wšak tobě cest na wěky, že milost zase spatřiti dáwáš, 

Jak zdwiženau koruhew těm, tebe kdož se bojí. 
tedy již prawicí sám swau lidu swého milého 

Ostatky z bíd těch wyswoboď! ó zachowej ! 
Plesám, Bůh že se nám z swé swatyně ozwal ochotně, 

Ozwal a wítězstwí nám učinil naději. 
Již bude můj Sýchem i Suchot i Galád i Manasse, 

Efraim i s Judau, končiny wšecky jejich. 
Kdož mi se pak protiwil (Moab, Edom, též Filistýnští) 

K otrockým službám wšecky sobě podrobím. 
Měst wšak tak hrazených, pewností tak nedobytných 

Kdož mi dobýt dopomůž? Dílo to práce dodá. 
Kdož by jiný než sám, Bože náš? ty, kterýžs byl opustil 

Nás w hněwě swém, přestaw wojsk býti wůdce našich. 
Již ale zas se nawrat, sílau mdloby naši podepři! 

Lidská jest marná prawdiwě wšecka pomoc. 



2b2 

Než w Bohu swém sobě postupujíc my udatně, nepřátel 
Wsecku w Boží pomocí moc pošlapáme našich. 

LIL 
Simon Žebrák Lomnicky z Budce. 

Památka Lomnického , jakkoli za swého wěku a později 
wšelijak byl slawen, bližším připatřowáníin we spisy a k po- 
waze jeho namnoze lesku pozbýwá. Mnohostí spisůw wrownáwá 
se spisowatelům nejpilnějším, nikoliw ale wnitřní jich cenau. Co 
koli psal, psáno zběžně. Básně jeho nejsau než rýmowaná 
prosa, jakož se i sám rýmowníkem podpisowal} spisowé pro- 
saičtí wětším dílem jsau překlady z jiných jazykůw. Co do 
powahy mrawní byl, přes heslo swé „sincere et Ubere", muž 
obojetný a nestálý. 

Rodiště Simonowo jest Lomnice nad Lužnicí, po níž se, 
zanechaw wlastního příjmení Žebrák čili zřečtile Ptochaeus, 
dle tehdejšího obyčeje nazýwal. Narodil se 1. 1553. Wzdělání 
swého nabyl w Jindřichowě Hradci na škole od Wiléma z 
Rožmberka založené a nadané. Potom sprawowal sedm let 
školu w Kardašowě Rečici, načež od přízniwcfiw swých, pa- 
nůw z Rožmberka, jak se zdá, obdržel žiwnost w Šewetíně. 
Tam stálé swé bydlo měl, ačkoliw i po zámcích okolní šlechty 
častým hostem býwal a do Prahy zajížděl. Prwní tištěná práce 
jeho wyšla léta 1580. Léta 15 94 dostal olt cis. Rudolfa II. 
list erbowní, aby se mohl psáti „z Budce." Na stará ko- 
lena začaly ho stíhati nehody. Z jara 1. 1618 wyhořel dwo- 
rec jeho w Šewetíně, tak že o wšecko přišel a přinucen byl 
od dobrodincůw pomoci se doprošowati. Tehda tuším od- 
stěhowal se do Prahy, kdež jeden z synůw jeho přebýwal 
w domě pana Wiléma Slawaty. Když po smrti cis. Matyáše 
zbauřilá strana stawůw českých na trůn powolala Fridricha Fal- 
ckého , mněl Lomnický, že s wlky wýti třeba, i jal se krále 
jalowého oslawow r ati rýmy swými, které mezi chátrau nemalého 
zalíbení docházely. Ale zle sobě poradil. Bauře byla přemo- 
žena a prawý panowník w zemi se uwázal. Pokuta stihla i 
Lomnického 1. 1621. Od té doby žiwil se skládáním písniček 
příležitostných, až po 1. 162 2 wšecka po něm stopa mizí. 

Z weršowaných prací jmenowání zasluhuje Instrukcí mla- 
dému hospodáři (1586), z prosaických Žiwot ťilosofský (1591) 
přeložený z latiny. 



253 

Z Instrukcí mladému hospodáři. 

bolmtstwí z chudoby. 

Promluwila ústa swatá, 
Ze oheň zkušuje zfata, 

řA zlato člowěka zase 
W každém wěku, w každém čase. 
Není dňwodu lepšího, 
Ani dostatečnějšího, 
Kdo který člowěk jaký jest, 
Jako když se naň wzloží čest. 
Ze z chudoby ponížení 
Přijde ke cti powýšení, 
Když zboží, statku nabude, 
Chudoby, nauze pozbude. 
Tot wšem lidem ho okáže, 
Zřetedlně toho dokáže, 
Jaký on chtěi dáwno býti, 
Kdy by by* mohl: tu čest míti, 
W které jest nyní posta wen, 
Jsa nad jinými wystawen. 
Známe, že mnozí dobří jsau, 
Ale wšak za příčinau tau; 
Nebo zlí býti nemohau, 
Majíc bídu, psotu mnohau. 
Jako jsme mnoho wídali, 
Ze jsau mnoho mhivríwali 
Buďto o milostiwosti 
Neb štědrosti, ochotnosti, 
I také o jiných ctnostech, 
Wlídnosti a šlechetnostech: 
Wšak když pozbyli swé bídy 
Welmi jsau se proměnili, 
Jako by již ti nebyli, 
Jsauc jako prw předce traupi, 
Učiněni příliš skaupí, 
Pyšní, nadutí, nádherní 
A swým přátelům newěrní. 
Za ně jsau se stydíwali 
A swých krajanů neznali. 

Budiž on pak ten kdožkoli ? 
Nechwálí se to nikoli. 
Welmi mnohé nespůsoby, 
nichž mlčím této doby, 
Při nich jsau se nacházely, 
Když cti, statku docházeli. 
Co medle, jakés naděje, 
Změnilo jich obyčeje? 



264 



Powímť, můj přítel^ směle, 
Neb se to již dáwno mele, 
Ze honores mutant mores 
Sed raro in meliores, 
Cest, poctiwost, mrawy mění, 
Ale řídko k polepšení. 
Snáze chudoba se snáší, 
Nepne se a newynáší; 
Nebo clowěka snižuje, 
Wnitř také zewniťr ssužuje. 
Zlato pak naopak ryzí, 
Když se to, jsauc někdy cizí, 
Do chudého měšce wbeře 
Hrubě se wen z něho dere ; 
Nemůž se nijakž tajiti, 
Musí na jewo wyjíti. 
Wydírá se, rozšiřuje, 
Blyští se a okazuje. 
Neb chudý w nowě bohatý, 
Má-li tu některý zlatý, 
Zdaž s ním může pomlčeti, 
Neb s pokojem poseděti? 
Ale uzříš ho hrdého 
A welmi nepokojného, 
Ano také nezbedného 
A mnohým lidem těžkého. 
Příkladowé toho mnozí, 
Ze kdož býwali nebozí, 
Když statku, zboží dostali, 
Kdo jsau, sami se neznali. 
Wždycky se spíš pohoršili, 
Nežli se w cem polepšili. 
Napořád téměř padali, 
Swé dobroty pozbýwali. 
Ješto častokrát bohatí, 
Jimž štěstí nechtělo státi, 
Když jsau w chudobu upadli, 
Potratiwše to, čímž wládli, 
Byli ctnostní učiněni, 
Poznali se w ponížení; 
Neb příčinu potratili, 
Břemeno s sebe složili, 
Kteréž jim odporné bylo, 
Tím dobroty jim přibylo. 



Protož ty, dá-liť Bůh štěstí, 
Ze se budeš moci wznésti 
Nad jiné, wstana z chudoby 
Jako teď z nějaké mdloby, 



255 



Buď dostaneš-li auřadu, 
Poctiwosti, dáwámf radu: 
Nehonos se a nepýchej, 
Wší nádhernosti nechej, 
A neměň se w dobrotě 
We wšelikém swém žiwotě. 
Jednostejně wždy se chowej, 
A buď k přátelům takowey, 
Jakýs předtím prwé býwal, 
Když jsi se kytlí odíwal. 
Neb k ěemu jest to dobré jen. 
Jsa rowně, jak prw, týž a ten, 
Když se w čubě býti widíš, 
Ze se za přátely stydíš ? 
Wšak se jen každý zasměje 
Pro ty také obyčeje. 
Pakli budeš w dobrém státi, 
Budeť každý té cti přáti, 
Přátelsky tě milowati 
Wšeho dobrého žádati. 
Wěř jistě, toto naučení 
Ze nejposlednější není: 
Chceš-li ho následowáti, 
Budeš sobě děkowati. 



Z F i lo z o f s k é h o ž i w o t a. 

Růži Rožmberské. 

Aj růže milá, přemilá 

Jak jsi se mně změnila! 

Někdy s mnoho kwítkňw měla 
A již's nyní osaměla. 

Bylas cerwená, již's bílá: 

Wšak jsi předce libá, milá ; 

Neb se wůně twá wždy cítí 
Nade wšecka jiná kwítí. 

A že pak wěci wšeliké, 

Malé i také weliké, 
Na swětě proměnu berau 

I lidé také tau měrau: 

Protož i ty, milá růže, 

Jinác to býti nemůže, 

Než k wěcnosti se strojiti 
A odsud také hostiti. 



256 



Pán Buh pak k swé cti a chwále 
Rač tě nám ponechat dále. 

Abychom skrze wůni twau 

Mohli obcerstwit mdlobu swau. 

A když nestačí bytu zde, 

On sám tě rac z milosti swé 
W rajské zahradě štípiti, 

By se mohla wěěně stkwíti. 



Sokratesowi filosofu. 



Sokrates, Athenienský filosof welmi wzácný a A^znešený, jenž 
prwní byl, kterýž ethicen, to jest učení o mrawích, začal a wymyslil, 
nejzadnější swěta krajiny prošel, aby toliko maudrosti nabyl. A ac- 
koliw nejmaudřejší byl, wšak jako by nic neuměl, za takowého se 
wždycky pokládat. Protož takto často Hkáwal: 

Já jen to umím, rozumím, 
Totižto že nic neumím. 

něm Tullius in Tusculanis prawí, že filosofí s nebe swotal a 
w městech ji postawil a do domů uwedt, a tudy jako přinutil o ži- 
wotu a mrawích i o wěcech dobrých i zlých se ptáti. Byl pak pře- 
diwný w čistotě, w sprawedlnosti a w střídmosti i w jiných ctnostech, 
tak že pro heroických ctností zřetedlnost když někdy jiní filosofowé, 
wíce než na clowěka náleží, jej wychwalowali: on stál od weychodu 
slunce až do druhe'ho weychodu jako slaup nepohnutedlný w týchž 
šlépějích, ústy i ociiria upřímě k slunci patře, w myšlénkách jsa, jako 
by teď z mysli wytržen byl. Tím bezpochyby náwěští dáwaje, že ta- 
kowé jejich nesmírné a wysoké chwály ani slyšeti ani přijíti od nich 
nechce. Trpěliwosti pak byl podiwu hodné a jako nepřemožené, sná- 
šeje rád a mile wšelijaká protiwenstwí a trápení. 

Jednau se přihodilo, že ho jeden patau uhodil, a když se nějaký 
clowěk takowé jeho snesitedlnosti, že k tomu nic neříká, welice di- 
wil, on mu řekl: Kdyby mne osel kopytem neb nohau uhodil, nikda 
bych ho proto před saud neobsílal. Proč bych pak také tak dobro- 
myslně nesnášel bití lidí zlých, jako bych strpěl uhození aneb ude- 
ření howad nerozumných? Tím toho clowěka, kterýž ho patau uhodil, 
k oslu a howadu nerozumnému připodobnit a, kdy by maudrý aneb 
dobrý byl, že by toho nikoli neučinil. 

Item jednoho času, když Xantippe manželka jeho nesnesitedlně 
ho haněla a spurně naň wykřikowala: on, aby jí z ocí ušel, wen z 
domu wyšel a stál někde pod oknem, odkudž ho Ona necistau wo- 
dau zlila. On nic wíce k tomu nerekl, než sehnuw hlawu toto 
propowěděl: 



Hned jsem řekl, že to hřímání 
Přinese déšt bez meškání. 



257 

Když pak Sokrates pro některé hosti swé dosti špatnau wečeři 
přistrojiti dal, řekl: 

Jsau-li dobří, wečeři mau 

Zmála tuto za wděk přijmau: 
Pakli jsau zlí, i teda nic 

Netřeba se starati wíc. 

Sokrates teprwa w starosti swé učil se muzice, smeysleje tak, 
kdy by muziky neznal, že by se mu k přispoření maudrosti ještě ně- 
čeho nedostáwalo. Když mu pak někdo jednau řekl: Sokrates, což 
se zato nestydíš, že se teprwa w starosti swé učíš? odpowěděl : 

Wětší hanba, máš wěděti, 
W .starosti nic neuměti, 
Než se něčemu učiti; 
Neb se sluší wždy cwičiti. 

Jeho řeči aneb wznešenější sentencie tyto jsau: 
I. Ráno rada a wečer kwas: 

Wšecko chce mít příhodný čas. 
II. Tak hleď cizí dobré opatrowati, 
Aby sám swé nemusil obmeškati. 

III. Odporné jsau radě hněw a chwátání: 
Kwapnau radu následuje pykání. 

IV. Počátek přátelstwí dobře mluwiti: 
Půwod pak nepřátelstwí zlořečiti. 

V. Přítele dobrého těžko dojíti, 

Welmi pak snadně můžeš ho ztratiti. 
VI. S přátely hleď kratičké řeči míti, 

Ale přátelstwí musí dlauhé býti. 
VII. Když se jiní zle mají, jsau w žalosti, 

Ty se z toho netěš, neměj radosti. 
VIII. Lép se warowati než strachowati, 

Slušněji se rdíti nežli w strachu býti. 
IX. Co pak máš, hleď toho tak užíwati, 

Aby cizího nemusel žádati. 
X. Tu wždy o mnoho těžší práce býwá, 

Kde málo neb zhola nic prospíwá. 
XI. Když se pak rozhněwáš na syna swého, 

Hleď wždy skrocowati sebe samého. 

XII. Synu ctnému němuž nic těžko býti: 
Co koli otec poraučí, chce míti, 
Hledí to wše poslušně učiniti, 

Leč by w to nemožnost chtěla wkročiti. 

XIII. Přítomného náleží wždy chwáliti, 
Nepřítomného nesluší tupiti. 

XIV. Od koho pak zaslaužil jsi trestání, 
Darmo od něho žádáš retowání. 

17 



258 

XV. Oči a uši lidu obecného 

Jsau wždy zlí swědkowé času každého. 

XVI. Jez a pí proto, aby dohře žiw byl, 
Ne proto žiw buď, aby jen jedl a pil. 

XVII. Štěstí má wždycky nenáwisti dosti: 

Sama bída, ta se záwisti zhostí. 
XVIII. Ten nikdá nic neztratí, kdo nemá nic: 
Na mále přestáwá, kdo nežádá wíc. 

Otázán jsa Sokrates od nějakého chudého a potřebného člowěka, 
co má činiti, máto maje a mnoho potřebuje? odpowěděl: Jestli tobě 
twá žiwnost nemůže stačiti, ty skrowně žiw buď a hleď, aby ty sám 
twé žiwnosti mohl postačiti. 

Když jednau nějaký tláchač posměšně tázal se Sokratesa, kte- 
rak by ho chtěl naučiti umění a maudrosti? on mu řekl: Dwoje na- 
učení maudrosti tobě potřebné jest, jedno aby mlčel, a druhé aby se 
mluwiti učil. 

Jsá otázán: Cím by někdo dobré powěsti dojíti a dosáhnauti mohl? 
odpowěděl: 

Bude-li dobře činiti 
A zřídka málo mluwiti. 

Jsa od jednoho otázán, z které by wlasti byl? odpowěděl: Z 
swěta jsem. Wšeho zajisté swěta se obywatelem a měštěnínem býti 
prawil, žádné sobě wlasti obzwláštní přiwlastniti nechtěje. 

Tak hle ten mudřec byl přediwný, w odpowědech snadný, w sen- 
tencích hojný a we wšech ctnostech zkušený, kterýž nad to nade 
wšecko tato slowa wyrytá měl: 

Amicus hominis est sapientia ejus, inimicus hominis est stultitia 
ejus, to jest: 

Přítel člowěka každého 
Jest nejlepší — maudrost jeho: 
Nepřítel pak z jiných množstwí 
Jest jeho pauhé bláznowstwí. 

Naposledy pak byl obžalowán, že se posmíwal dubu, psům a 
kozlům, které jsú Athénští w poctiwosti měli a za bohy je ctili. I do- 
dali mu w pití jedu, a tak nebohý filosof zahynul a žiwot swůj bídně 
dokonal. Po jeho smrti Athénští toho teprwa želeli a pykali, a obraz 
zlatý k jeho wěčné památce w chrámě postawili a, kteříž příčinau jeho 
smrti byli, wšecky pomordowati dali. 

Byl pak žiw za času Aswera krále assyrského a w dewadesáti 
čtyřech létech wěku swého, jsa otráwen, umřel, kteréhožto roku ještě 
knihu znamenitau složil, 



259 

Lín. 

Sebestián Wojtéeh Berlička (Scipio). 

Berlička, obyčejně Scipio zwaný, narodil se w Plzni 1. 1565. 
Maje 17 let, wstaupil (1583]) do towaryšstwa Ježíšowa. Dosah 
stupně mistrského, učil několik let filosofii, mathematice a theo- 
logii. Do jara 1609 byl w Jindřichowě Hradci, pak w Brně, 
od 1. 1611 sprawowal kollej Pražskau, Okolo 1. 1620 opustil 
řád a newí se, kde by žiwot byl dokonal. Cokoliw psal, 
wšecko statečně psáno i wěcí i jazykem. W spůsobu jeho 
zwláštní bodrost se jewí, která upomíná na ducha tehda w li- 
teratuře polské wládnaucího. Jiná zwláštnost tohoto spisowa- 
tele jest smělé twoření slow nowých a wymítání cizomluwůw. 
Prwní spis tištěný Berličkůw jest rozmlauwání sw. Řehoře o 
žiwotech a zázracích swatých, překlad z latiny (w Olom. 1602). 
Z polštiny přeložil žiwoty swatých od slawného kazatele Petra 
Skargy z T. X, kterých se jen částka (Leden a Únor) w ru- 
kopisu zachowala. Postilla Berličkowa 1. 1618 poprwé wy- 
daná později ještě čtyřikrát byla tištěna. Dle Balbina wydal 
též kancionál 1. 1611. 

Z předmluvy na postili u. 

Urozenému Pánu Janowi staršímu Manskému Kawkowi z Říčan na hrade Branmowé 

a Wíachowicích. 

Wtipně složený a sepsaný spis wtipného a rozumného zastawaěe 
míti chce, aby, co se do něho složilo, wtipně a rozumně rozsaudiw, 
widěl, co a jak zastáwati. Já tedy spisem swým proti záwistiwým po- 
mlauwaěňm a utrhačům bezpečen budu, obraw mu takowého opatro- 
wníka, jemuž wtipem a rozumem málo rowných wlast naše zplodila. 
Wtip bystrá a rozličná důmyslnost oswědcuje, rozum mnohých wěcí 
zběhlost zostřuje. Ze se na wšecko opatrně ohlídati a daleko domý- 
šleti ráčíte, z wtipného přirození pochází; že mnohau umělostí jako i 
mnohých wěcí zkušením mysl oswícenau míti ráčíte, co diw, že mau- 
dré rady a rozumní cinowé na Waší Milosti od těch, ježto rozumné 
wěci od nerozumných rozeznati umějí, spatříni býwají? Obé jste rá- 
čili léta 1605 (pokudž se o rok nemeylím) na sněme tehdáž w Wy- 
škowě držaném s welikým podiwením prokázati. Nebo když se těch 
casůw ta Bockajowa neřádu pohroma z uherského zákampí na Mo- 
rawu waliti chtěla, ráčili jste stepilostí Bohem daného wtipu wšecek 
aumysl té nezbedné a bezbožné chámowiny wyskaumati, jako i cesty, 
kterými by a jak do Morawy wpadnauti mohla, uhodnauti a wšecek 
pořádek tak škodliwého wpádu wšem stawňm k potřebně" wýstraze 
nejen předpowěděti, ale i maudře, jak by nastáwající nebezpecenstwí 

17* 



260 

odwráceno a začatému zlému přítrž učiněna býti mohla, raditi. O že 
tehdáž tak maudré a wtipné radě místa nebylo ! Wšecko se tím po- 
řádkem, jak jste předpowěděti ráčili, zběhlo , země nenabytau škodu 
ucítila. Kteří prw dobré rady přijíti nechtěli, potom od nepřátel za- 
chwáceni užiti ií wíce nemohli. 

Kdo něco zastati, chrániti a obrániti má, mužem býti a srdce míti 
musí. I s té strany jsem spisek swfij z wlastních rukau wypuštěný wý- 
borným ochráncím opatřil. Kdo o welikém srdci, které nositi, kdo o 
hrdinské mysli, kterau se o weliké wěci pokaušeti, kdo o zmužilosti, 
kterau w nejwětších nebezpečenstvích sobě podobným státi ráčíte, newí ? 

Pomním časy, milostiwý pane, kdež jste i tejným záštím i zjewnýin 
nepřátelstwím, a tím ještě poetem mnohým a časem dlauhým, ze wšech 
stran až přes uši pohříženi býti ráčili. Odjinud nebylo ani rady ani 
pomoci žádné : doma obého bylo s potřebu. Dowtipem, maudrostí, opa- 
trností, práwem jako i auskoky práwními brániti jste se ráčili: ale 
ničím jste se tak wšem obrániti a wšecka záští a nepřátelstwí pře- 
moci neráčili, jako žádným násilím nepřeraoženau zmužilostí a stálo- 
stí, ana potomně seznána, i milost u těch, kteří někdy s Waší Milostí 
nepřátelili, zjednala. O srdce, z kterého takowá zmužilost roste, wěčné 
nesmrtedlnosti hodné! 

Walila se uherská neřest jako powodeň nějaká na Morawu: wši- 
ckni pomezní obywatelé statky a nábytky jak a kam mohli wystěho- 
wawše, zámky a sídla opustiwše, zemi k wyhubení, když jinač lze 
nebylo, nechawše, do měst se zawřených sjeli, aby společnau pomocí 
hrdla swá bránili. Jediný pan Jan z Říčan, o nějž nejprwé nepřítel 
zawaditi měl, ničehož nikam newystěhowaw, žádné se odnikud po- 
moci nedowolaw, s samau toliko domácí čeládkau, než zmužilým a 
hrdinským srdcem nepříteli dostál a s ním se čelem potkaw, přemo- 
ženého zpátkem obrátil, ješto by sic byl neporazený beze wší pře- 
kážky až do Holomauce přitrhl. Nic tu před Waší Milostí udatný Ho- 
ratius nemá, ježto wojsko nepřátelské, až by most zřícen byl, zasta- 
wil: ale zpátkem, jak jste ráčili, jeho neobrátil. 

Přidám-li ještě jeden té, o které mluwím, Waší milostiné zniu- 
žilosrdnatosti příklad, ničímž nepochlebím, než wěc wšem známau 
jako wšecko jiné až posawad powím. Dána byla příčina od Rudolfa 
slawné paměti císaře odstaupiti: pan Jan z Říčan zmužilé stálosti při- 
wyklý nemohl se jako třtina po wětru chwíti; několikerau powinno- 
stí pánu swému zawázaný, nechtěl se wrchnosti swé pronewěřiti. Po- 
brán statek, nábytek rozebrán, stříbro, zlato se wšemi kleynoty roz- 
chwátány, urozená manželka s nejmilejšími dítkami w cizině zadržena, 
na samau osobu panskau wšudy políknuto. Kdo by byl neřekl, že i 
ten nejwkořeněnější dub takowým wětrem wywrácený padne? Zmužilo- 
hrdinské srdce těžkostí se přemoci nedalo, hotowější statek, zboží, 
nábytky, zlato, stříbro, kleynoty, nejmilejší manželku, urozené dítky i 
samý žiwot se wším, co na swětě jest, oželeti, nežli záwazek učiněné 
přísahy přetrhnauti. Mnohé hrdiny česká země, wlast naše nejmilejší, 
wždycky každého wěku odkojila: ráčíte těch braku nejpřednějšího 
hodni býti, poněwadž i wlast i rod, předky wzácnými w starožitnosti 
šlechetný, wlastně chwalitebnými činy šlechtiti a ozdobowati, a jak 
wlasti tak i rodu k honosné poctiwosti býti ráčíte. 



Ž61 

Poněwadž jsem se tedy neomýlil, takowého práci mé již od sebe 
wydané opatrowníka obraw, jakého wlastní jeho ozdoby ukazují, Waší 
Milosti zato úslužně prosím, že spis tento, jakkoli chatrný, takowý 
wšak, který se Wasí Milosti zlíbiti a mnohým k ctnostnému žiwotu 
poslaužiti může, wděcně piijíti a mne jakožto swého wěrného a wždycky 
stálého, podlé powolání mého, služebníka sobě poručeného míti ráčíte. 

reci kazatelské. 

Cechowé wíce na konec, ku které se řečí kazatelskau směřuje 
a sniěřowati má, jako i na aucinek, kterýž ona w clowěku ji poslau- 
chajícím působí, patříce, kázáním ji nazýwají. A wtipně w prawdě, 
jest-li co. Nebo pořádný a pořádně powolaný kazatel wší swau ka- 
zatelskau řečí a prací k tomu jedinému cíli naměřowati má, aby buď 
ctnostným a křesťanským mrawům powyucowáním, buď wíry křesťan- 
ské ělánkůw písmem swatým wyswětlowáním a ztwrzowáním, buď 
kacířských bludůw a nowot pomocí téhož písma porážením a rozmí- 
táním prawau kázeň a cud křesťanského obcowání w ten lid, který ho 
poslauchá, uwedl, káráním pak a trestáním, — jelikož kázaní, mimo 
kázeň, cud a zwedení, domluwu, káráni a trestání znamená, poněwadž 
česká i morawská práwa , jak by nešlechetnici kázáni býti měli, 
wyiněřují — od wšelijakého neřádu odháněl. Aby obého dosel, podlé 
učení sw. Pawla, nastaupati whod i newhod, trestati, žehrati, napo- 
mínati we wší snášeliwosti musí. Což on zajisté řemeslně rozšířenau 
a písmem swatým, — kteréž jest každého kázaní duše a, podlé Bo- 
žího přiswědcení, jako kladiwo tříbící a rozrážející skálu a pronika- 
wější nad wšeliký mec na obě strany ostrý, — prodíwanau řečí mno- 
hem, šťastněji nežli někdo třebas učenější učitel neb nejwýmluwnější 
řečník dowésti může, poněwadž kazatelská dobrého kazatele řec hlu- 
boce srdce raní a proniká, ano i tam, kam se jí směřuje, obrací. 

Školský někdo učitel články wíry křesťanské z písma swatého 
wywede, rozloží, wyloží, upewní, písmo písmem jako i wtipnými 
dňwody wyswětlí: ale řečí krátkau, staženau, skaupau a w školách 
jen známau. Tak i wýmluwnosti wyucený řečník obšírně a prostranně 
rozwedenau řec postawí a tu wybranými slowy, wzácnau wýmluw- 
nosti, rozličnými figurami jako nejpěknějšími kwítky wymaluje, wy- 
šnoruje a wyhladí: ale písmem jí, aby duši měwši žiwa byla, neob- 
žiwí. Protož ani učitel ani řečník kázně křesťanské w lid obecní 
neuwede, ani trestáním od zlého neodwede. Onen zajisté, že pro 
krátkau auzkau a proto zatmělau řec ') nepochopitedlný býwá: tento 
pak že ozdobnau řečí uši sic polektáwá, ale bez písma dále až k srdci, 
aby jím pohnul, nedochází. 

K tomu, někdo w jakémkoli umění zběhlý, jisté a ty dosti auzké 
umění swého meze maje. těch řečí swau překročiti a na sausedské 
pole kosau naměřiti nemůže: domácí aurodau žiw býti musí. Kazatel 
pak wýmluwnosti rozpásaný wšecky wšelijakého umění přetažené mez- 
níky práwem swým přesekáwá, ke wšemu mocně jako pán sáhá, 
wšeho jako wlastního užíwá. Wšecko mu sluší, wšecko slaužiti musí. 

l ) obecnému lidu totiž. 



262 

Nic Božských a nebeských wěcí z písma sw. wědomost tak tajne'ho 
a ukrytého nemá, aby tam kazatel nedohlídal. Nikam školská theolo- 
gia tak wysoce nenapíná, aby tam kazatel nesahá*. Mudrci nikdež w 
přirození tak hluboce nedlaubají, aby se tam kazatel neohlídal. 

Hwězdáři swětla nebeská spatřují a běh jejich jistým časem wy- 
měřují: kazatel jimi swítí a běh jejich počítá. Zeměměřiči dalekost a 
Širokost swěta na míle, hony, kroky atd. dělí: kazatel se po té dýlce 
a šířce prochází a wešken swět, nebe i zemi, w malé chwíli přebě- 
háwá. Práwowci práwa ukládají a wykládají: kazatel ta, dobrá a 
a sprawedliwá-li jsau, rozeznáwá. Králowé, knížata, páni zemí a pod- 
danými wládnau a nad nimi panují: kazatel, aby křesťansky wládli a 
panowali, napomíná. W wálkách wycwičení hrdinowé, kde by se le- 
žení rozbiti, jak by se pewnosti dobýwati, kde a jak by se nepřítel 
dosti silný malým poetem přelstíti a přewálčiti mohl, wyučují: kaza- 
tel, které by sprawedliwé neb nesprawedliwé tažení a wálka byla, 
wyswětluje, k sprawedliwému srdce přidáwá, od nesprawedliwé po- 
hrůžkau pomsty Boží odwodí. Co mají kronikáři, co letníkáři 2 ), co 
wsiekni jiní, čeho by kazatel časem swým k konci swému, aby ká- 
zeů křestanskau uwedi, pohodlně užíwati nemohl? Co tedy diw, že 
kazatelé to mohau, seč jiní býti nemohau? 

Jest sice tak a popírati se bez křiwdy nemůže, že řečníci w 
rozšířených mezech kazateli podobni jsau; nicméně wšak kazatelům 
se rownf i nemohau, proto že jistot písma Božího a prawého jeho 
smyslu neužíwajíce a užíwati nemohše ani neuměwše, srdce lidem 
ukrádati a to, kam by slušelo, k křesťanské kázni, řádu, čudu a po- 
klidu řečí swau pohnauti a mnohem méně obrátiti nemohau. Slowa 
jejich w uších zní a srdce nedocházejí, uši naplňují a srdcem nehý- 
bají; protož také těch proměn, které wšemu swětu k podiwení a -uža- 
slosti jsau, w člowěku, jako kazatelé, nedělají. 

LIV. 
Bartoloměj Paprocky z Hlohol a z Paprocké Wůle. 

Bartoloměj Paprocky, syn Ondřejřiw, narodil se 1. 1540 
na Mazowsku we wsi Paprocké Wůli, dáwnéra to sídle rodu 
Paprockých erbu Jastrzebiec. Studia swá konal na akademii 
Krakowské pod slawným tehda mistrem Valentinem z Rawy. 
Dokonaw učení, přebýwal w domě pokrewného swého Stáni- 
slawa Modliszewského. Za manželku pojal pak Hedwiku Koszo- 
budskau i stal se podčeším země Dobřiňské. W domácnosti swé 
nebyl hrubě šťasten, tak že se strojil opusiiti wlasť a odebrati 
se do Wlach : na cestě již zastawila jej zpráwa o smrti man- 
želčině 1. 1572. W nesnázích polských o wolení krále po 
smrti Sigmunda Augusta (f 1572) a Slěpána Bátora (f 1586) 

a ) letopisci. 



263 

stál Paprocký při straně rakauské, která poprwé cis. Max- 
miliána II., podruhé arciknížete Maxmiliána za krále wywolila. 
Paprocký proti straně protiwné bojowal satyrickými weršemi, 
čímž jmenowitě na sebe popudil kancléře korunního Jana Za- 
mojského ? hlawu strany protirakauské. W Polsku zůstal až 
do bitwy pod Býčinau (24 Ledna 1588), kdež arcikníže Max- 
milián zajat byl od Zamojského. Paprocký boje se pomsty 
kancléřowy, newiděl jiné rady než odebrati se hned z bojiště 
do Cech, kdež se nejprwé obrátil k panu Wilémowi z Rožm- 
berka , s nímž se byl z doby poselstwí jeho za cis. Maxmi- 
liána II. w Polště seznámil. Později nalezl útočiště u p. Zbyňka 
z Hasenburku a u jiných pánňw katolických po Cechách a na 
Morawě. Weliké bauře, které w Cechách na začátku XVII. sto- 
letí nastaly, přewahau strany podobojí a odřeknutím se cí- 
saře Rudolfa II. skončily, byly Paprockému příčinau, že se po 
1. 1610 wrátil do otciny před wíce než 20 léty zanechané. 
Zemřel 1. 1614 a pochowán we Lwowě u Františkánůw. 

Spisy Paprockého welmi četné, psané polsky i česky, 
weršem i prosau, jsau obsahu náboženského, mrawopisného, 
hlawně ale rodopisného a historického. Spisy českým jazykem 
wydané s počátku skládáwal polsky a jiní mu je překládali 
anebo oprawowali} později přiučiw se češtině, sám po česku 
psal. Pomocníci jeho w tom ohledu byli Jan Wodiéka, Burian 
Walda a Rafael Soběhrd Mnišowský ze Sebuzína. 

Z českých spisůw Paprockého jmenowati sluší Zrcadlo 
markrabstwí morawského (1593, překl. Wodička), Dia- 
dochus jinak poslaupnost knížat a kralůw českých, biskupůvv 
a arcibiskupůw a tří stawůw králowstwí českého (1602, opra- 
wowatel slohu Soběhrd, od něhož půwodně sepsán přehled dě- 
jůw církewních w Cechách, klášterů, poslaupnost biskupfiw etc), 
Štambuch slezský (1609), Nowá krato chwíle (1597 — 
1600, překl. Walda) a Obora neb zahrada, w níž rozličná 
stwoření rozmlauwání swá mají (1602). 

1. Z Dia dochu. 

Smrt Mikuláše Zrinského. 

Wida Mikuláš hrabě Zrinský, že w zámku zůstati nelze, rozká- 
zal Frankowi Serenkowi, komorníku swému, sukni aksamitowau a 
jiné raucho hedbáwné přinésti, a takto k přístojícím wojákům pronilu- 
wil: ,,Nepotřebuji nyní oděwu těžkého, ale lehkého, abych w něm bez 
překážky a tíže rytířsky se brániti mohl." A opět poručil sobě dáti 



264 

klobauk černý hedbáwný s záponau zlatau a peřím čapátkowým, kte- 
réhož při swatbě obyčejně užíwal, a roztrhw sukni dotčenau, sto du- 
kátůw, mezi kterými žádný nebýt rázu tureckého, w ni dožiti kázal, 
řka: „Aby snad pohané neřekli, swláčejíce mne, že žádné kořisti při 
mně nenalezli." A wzaw klíce od komorníka, kteréž každé noci při sobě 
míwal, přiložil je k zlatým a řekl: „Jistě tomu wěřte, dokawadž ruce 
mé tímto mečem (okazuje na ten, kterýž komorník držel) budau moci 
wládnauti, žádný toho ode mne neodejme; ale po smrti mé kterému 
koliw z nepřátel se dostane , ten nechť toho užiwe • neb jsem se za- 
wázal Bohu, že se nedopustím pohanům jíti a na diwadla po wojsku 
woditi." W tom ohledáwaje ruku swau, popadl meč jeden ze čtyř otce 
swého, řka: „Tatoť jest zbraň má, kterauž jsem cti a chwály dosáhl, 
a nyní s tauž, cožkoli Pán Bůh na mne dopustiti ráčí, statečně snesu." 
— To mluwě bral se z pokoje swého, maje za sebau pawézu a w 
ruce meč; neb žádnau jinau zbraní se zaneprázdniti nechtěl, ale po- 
raučeje se Pánu Bohu, z Sigetu ujíti nemínil, než s stálau myslí wše- 
liké protiwenstwí strpěti. I wešed na plac zámku, nasel jízdné i pěší 
pohotowě, jenž s dobytými meči nepřítele očekáA^ali. Zatím zámek do- 
hoříwal a žádným spůsobem oheň nemohl býti snášen, od čehož po- 
wstal dým hustý náramně , tak že křesťanům déle w zámku zůstati 
možné nebylo. Protož hrabě Zrinský, zšikowaw lid k bráně, takto k 
wojákům swým mluwil: „Nejmilejší bratří a bojowníci hrdinští! sami 
to očitě spatřujete, že nepřítel náš wíce ohněm nežli branným mečem 
nad námi zwítězuje; ale poněwadž to Boží dopuštění jest pro nepra- 
wosti naše, nelze' než takowau pokutu snésti trpěliwě a udatně. Po- 
něwadž pak zawázáni jsme wespolek, abychom pospolu žiwi aneb 
mrtwi zůstali (což až do toho času splněno), nebyla by wěc chwa- 
litebná, přísaze swé zadosti neučiniti. — Protož, když nás oheň ze 
wšech stran obkličuje, když nás již malý počet jest, když pro nedo- 
statek potrawy bližní naši mrau: kterakž nato neslzawýma očima pa- 
třiti můžeme? A mimo to wšecko zdaliž zde shořeti chceme? Ne owšem, 
ale wyrazme z zámku wen doufánliwě , a potkajíce se s nepříte- 
lem, sním branně se potkáme; neb jestliže statečně zemřeme, w nebi 
na wěky wěkůw nepochybně žiwi budeme. Pakli při žiwotě zůsta- 
neme, w prawdě sláwy a chwály nemalé dosáhneme. Ajhle w čele 
stoje předchůdcem waším budu, abyste wěděli, koho následowati máte, 
a poznali, že srdce mé do smrti wás opustiti nechce." — Tu poručil 
před sebau rozwinauti a nésti praporec císařský Wawřincowi Jurani- 
čowi, a brány zámku otewříti. Stál pak u brány moždíř broky že- 
leznými nabitý, kterýž wystřelen jest s dýmem welikým. W tom hrabě 
Zrinský, zwolaw třikráte Jesus ! z brány úprkem s dobytau šawlí wy- 
skočil, a lid jeho za ním, jenž se potkal s Turky na mostě a zmuži- 
lau s nimi bitwu swedl. Ale po dlauhém bojowání padl s koně Miku- 
láš hrabě, jsa od janičarůw na třech místech postřelen. Z čehož Turci 
weselí jsauce křičeli: Halaj, halaj, halaj, a křesťané do zámku ustau- 
pali, kteréž Turci s zňřiwostí stíhali, a hrnauce se walem za nimi do 
zámku, wšecky mečem zbili, krom těch zajatých, jenž klobauky ture- 
cké s pintami na hlawách posla wené měli. Janičaři, o kterého se 
wězně, buďto muže aneb ženu, srownati nemohli, hned ho na drobné 
kusy šawlemi rozsekali. W placu zámku ležely křesťanůw welké hro- 



265 

mady, že wcházejíce tam po zabitých šlapati musili. Mezi waly zámku 
dolejšího krwe se mohlo nabrati jako wody. 

Když Turci zámky obadwa opanowali, oheň, kterýmž ještě zá- 
mek dolejší hořel, dostal se do prachu w wěži nějaké při zemi, kte- 
rauž z gruntu wywrátil, od čehož zahynulo Turkůw tri tisíce, kteří 
od kamení a dříwí sem i tam lítajícího byli pobiti. Pročež křik byl 
we wšem wojště plačících otcňw, synůw, bratří atd. 

Janicarský hejtman hraběti Zrinskému hlawu stal a ji ture- 
ckému císaři odeslal, newěda, že by již byl smrtí sešel; neb Mehmet 
baše chytré tajil smrt Solimana, že ani jiní bašata ani begowé ani ja- 
nicari o smrti pána swého newěděli, kterýž byl 4. dne Září prwní 
hodinu po obědích u Sikloše, míli od Sigetu skonal. Což aby w skry- 
tější tejnosti bylo, dotčený Mehmet doktora císařského zamordowal, a 
nicméně jako by císař žiw byl, rozkázal každého dne bubnowati, traubiti 
a na jiné nástroje hráti, nébrž i jídlo přistrojené na jeho stůl nositi. 

Osmého dne Září hlawa hraběte s jinými hlawami wojákůw Si- 
getských na kůl wysoký wstrcena a postawena od stanu císařského, 
co by mohl kamenem dohoditi. Při nich byly praporce Sigetské špi- 
cemi dolůw obráceny a do země wstrěeny. 

Tak skončil Mikuláš hrabě Zrinský, hoden sláwy a powěsti 
wěcné, 7. dne měsíce Září léta Páně 1566, žiwota swého let 48. 

Dobytí Rábu. 

Když se pán z Prinzenšteina a pán z Swarcemberku s wojsky u 
Rábu okolo třetí hodiny na noc sjeli a jiní tolikéž wůdcowé s lidem 
swým: snažili se wšickni o to, jestliže by jakau příležitost měli, Rábu 
se zmocniti. Měsíc tehdáž welmi jasně swítil, tak že wšickni k zemi 
padnauti musili, aby je pohané nespatřili, a k tomu byli dutím něja- 
kých wětrůw přehrozných nemálo přestrašeni. Nedlauho potom wy- 
staupil jako by z Dunaje nějaký oblak černý, kterýž jasnost měsícnau 
trochu zastínil, pročež křesťané, widauce k tomu dobrau příležitost, 
nemeškali předsewzetí swé konati. Pan Adolf Swarcemberk wšech 
wěcí spráwcí a ředitelem byl, pan Pálíi měl při sobě částku ne- 
welkau Uhrůw a pánr z Prinzenšteina s swým haufem napřed jel. 
Kterýž předeslal některé, z nichž jeden w tureckém jazyku zběhlý byl, 
aby pohanům oznámili, že profanty jim wezau, pročež aby spustili 
most a wozy s profanty do pewnosti přede dnem pustili, dříwe nežli 
by křesťané o nich zwědauce, překážku w tom učinili. Ten, ježto po 
turecku uměl, konal wěc tu welmi dobře, dokládaje, že takowé pro- 
fanty z Budínu wezau, a přitom wyprawowal o swadbě, kteráž se w 
Budínu wykonáwati měla s welkau pompau a obzwláštní slawností, 
o níž on dostatečně zpráwu wzal, a pohané tolikéž měli o ní dobrau 
wědomost. Tím pohané a takowým wyprawowáním skradeni, nejinace 
se domníwali, než že jejich dobří přátelé jsau, a w tom rozmlauwání 
monsuor de la Mors, kterémuž prwní petarda poručena byla, k dře- 
wěným šraňkňm při bráně Bělehradské pospíšil, aby tak petardu při— 
šraubowal. Kteréž nebyly zawřené, pročež dále se pustil s towaryš- 
stwem swým a spatřil, že most přes wodu tolikéž byl spuštěn, přes 
kterýž přišel až k samé bráně, kdež ušilo wal bez mnohého dlení pe- 
tardu k ní přindati; ale pro welikau bázeň, kteráž nau nenadále při- 



266 

padla, odstaupil od předsewzetí swého a nazpět strachem obklíčený 
se obrátil. To wida monsuor Vabocourt, s jinau petardau přispíšil, 
jízdné swé skryl, pěším s řebříky a mosty k tomu připrawenými po- 
hotowě býti poručil, jestli že by mu štěstí w přiložení petardy slaužiti 
nechtělo, aby jiným spůsobem pewnosti se zmocnil. A sám přijda k 
bráně, druhau petardu přiložil, i hned prwní, kterauž byl monsuor la 
Mors prwé přišraubowal a od ní strachem odešel, zapálil. A nechtělo 
se nic šikowati; neb petarda nedobře oheň přijala, a pohané poroz- 
uměli, že nepřátelé u města jsau, jakož pak hned patnáckrát z kusůw 
wystřelili a tři z křesťanůw zabili. Nicméně dotčený Vabocourt, po- 
něvadž ho prwní petarda oklamala, přiložil k druhé knot, kteráž šťa- 
stně oheíi přijala, takže i druhau zapálila, a obě dwě spolu wyhodily 
bránu tak daleko do pewnosti, co by mohl kamenem dohoditi. W tom 
křesťané mocí walili se do pewnosti, wartu pobili, děla odňali a na 
pohany je obrátili, s jiné tolikéž strany řebříky na zdi wložili a do 
města lezli, ěímž pohané zachwáceni ani do zbroje se nestrojili, ný- 
brž toliko w košilech zmužile a statečně se bránili, tak že nemalý po- 
čet křesťanůw pomordowali. Mnozí, ježto ještě na ložích leželi, do 
sklepůw podzemních se skryli; ženy a panny turecké jako nejpřed- 
nější téměř wšecky se zdí do Dunaje sskákaly a tam utonuly. Zmor- 
dowáno Turkůw šestnácte set a křesťanůw pět set. Skrylo se jich 
w jednom sklepě sto, a ti nechtěli se žádným spůsobem poddati, a 
když tomu srozuměli, že se k nim křesťané kopají, zapálili několik 
tůn prachu, kterýž byli do toho sklepu snesli, od něhož zahynuli i 
oni i křesťané mnozí, jichžto těla prach zapálený wysoko do powětří 
wyhodil, a tím nejwětší se stala křesťanům škoda. Potomně nalezli 
tři sta jiných Turkůw w temném sklepě skrytých, kteréž pan Pálfi po 
mnohých prosbách od nich s pláčem činěných na milost přijal.. Wěc 
jest hodná k podiwení, že w pewnosti přes čtyry sta psůw bylo, a 
žádný, ani když se petardy přišrubowaly, ani když již naši w městě 
byli, nezaštěkal. Tak mluweno a slyšáno bylo, že by jmenowaný Va- 
bocourt to spůsobil, že jest žádný pes nemohl zaštěkati. Nedlauho po- 
tom Turci z Budínu, jimiž se býti křesťané jistili, s profanty k Rábu 
přijeli, pro kteraužto příčinu křesťané se utišili a rozmlauwajíce s 
nimi po turecku, brány jim otewřeli; aby s spíží do města wjeli. Což 
když učinili, křesťané se na ně obořili, zawřewše po nich brány, 
jichžto díl zajali, díl pobili. A tak pewnost ta znamenitá, kterauž sultán tři 
léta a sedm měsícňw pod swau mocí měl, křesťanům zase přiwlastněna 
a Rudolfowi císaři toho jména Druhému, wšeho křesťanstwa bedliwému 
ochránci, zase w jho uwedena. Píší někteří, že haufowé křesťanští 
jak z Komárna wyjeli, k Rábu pospíchajíce, hned nad sebau orla lé- 
tajícího spatřili, kterýž že jest wždycky nad nimi letěl, až práwě tem- 
nost noční připadla, pročež žoldnéři že mnohem byli zmužilejší, a 
spráwcowé že wětší naděje k opanowání Rábu nabyli. Nalezeno na 
baštách a zdech děl welikých na kolečkách sto a dwadceti, a w zbroj- 
nici padesáte, a ti kusowé nebyli do konce připraweni ; neb tam na 
zemi jednom bez koleček leželi. 

Pohané předtím, než byl wzat Ráb, několik domůw nákladně 
ozdobili, swětnice w nich drahými calauny pěkně okrášlili, z čehož 
porozumíwali naši, že sultán umínil w brzkém času do Rábu přijeti. 



* 267 

Arcikníže Maxiuiilian w oděwu husarském do Rábu přijel, kdež 
spatřiw wšecky wěci, wůkol a wůkol pewnost obešel a na loďce po 
wodě okolo wší pewnosti plawiti se dal, aby mohl dobře zewniťr 
wšecka děla spatřiti $ potomně hned téhož dne k Nowému Městu pospíšil. 

takowém šťastne'm dobytí Rábu když wůbec rozhlášeno, po wší 
říši w městech přednějších triumf držán byl, jakož naproti tomu wši- 
ckni pohané weliký z toho zármutek měli. Budinský baše toho, kte- 
rýž mu nejprwé ty žalostné nowiny přinesl, oběsiti poručil, a žoldnéři 
jeho za tři dni pro weliký zármutek ani jísti nechtěli, a poněwadž se 
obáwali, aby naši dále nepostaupili a něco takowého při Budínu ne- 
spůsobili, nejlepší wěci swé do Bělehradu odeslali. 

Owšem pán z Swarcemberku mnohé z Komárna powolal a cí- 
saře Rudolfa o to žádal, aby osm tisíc wojákůw těch, kteříž pro 
ochranu Wídně chowáni byli, s tisícem jízdných a s tisícem pěších z 
arciknížetstwí rakauského wybraných pod spráwau swého lajtenanta 
monsuor Strassoldo do Rábu poslati ráčil, že chce s swými dále se pu- 
stiti. K čemuž dáno powolení, a on s panem Pálfim a s panem Ná- 
daždy z Rábu wyjel, zkušuje štěstí, jestliže by mohl nějakým fortelem 
wálečným pohany o některau jinau pewnost připrawiti. 

2. Ze zrcadla markrabstwí Morawského. 

Mikuláš Cikowský. 

Mikuláš Cikowský, muž welike sláwy a paměti wěcně hodný, 
mladá léta swá w rytířských wěcech ztráwil. Tohoto Mikuláše Sig- 
mund August král polský učinil hofmistrem u králowny Izabelle tehdáž, 
když jest byla wyjela z Uher s synem swým Janem, po smrti man- 
žela swého Hanuše weydy. ! ) Toho času když byla sídlem w Petr- 
kowě, přijel k ní posel od císaře tureckého, maje s sebau w towa- 
ryšstwí cause, muže welice hněwliwého a mezi Turky pro swé hrdin- 
ské skutky nad jiné slawného, na nějž jest byl císař turecký náramně 
laskaw. Ten měl obzwláštní hospodu swau, jsa u toho předního 
posla jakoby faktorem. Mikuláš Cikowský, hofmistr králowé, podlé 
obyčeje ušetřowal je i dostatečně ctíti rozkázal, nařídiw k tomu ně- 
jakého Gulského, kterýž by k tomu dohlídal, aby se na wšem dobře 
měli. S kterýmžto jmenowaný caus slowy se pohodnuw, wytrhl nůž 
a zabil jej. tom když bylo oznámeno hofmistru králowny, bez me- 
škání pospíšil do hospody toho mordéře a tu, w které welký posel 
stál, osadil stráží, tak aby žádný z nich wěděti nemohl, co se s dru- 
hým díti bude. Když pak do hospody jeho wcházel, uzřel, an se již 
utíkat strojí. Což Cikowský wida, zkřikl: Žádná křiwda poslu císař- 
skému státi se nemá. Turek k němu běží, padaje k nohám, milosti 
žádá; ale on uchytiw jej za krk, swázati jej rozkázal. A jda k před- 
nímu poslu, towaryši jeho, nic newzpomínaje příhody té, toliko chwále 
weliký pořádek císaře pána jeho, dotazowal se na něm, co by takowý 

l ) Izabella, dcera krále Sigmunda polského, manželka Jana Zápolského, 
weydy čili weywody sedmihradského, kterémuž král Ferdinand I. pří- 
měřím 1. 1535 zawřeným titul krále uherského byl přiznal. 



268 

poset (kteréhokoliw pána) zastaužil, kdy by koho w zemi jejich za- 
bit? Na kteréhožto otázku dal; takowau odpowěď, že by to již nebyl 
poset, ale mordéř, i musit by býti na hrdle trestán. Cikowský, jako by 
o tom nic newědět, rekt: I já tak o tom držím; ale poněwadž mi jde 
o základ, prosím tě, dej mi to napsáno, že se přitom tak w zemi 
pána twého zachowáwá. On newěda, co se děje, beze wšeho od- 
porowání mu to podat. Kterýž wzaw ten dekret, teprwa mu po- 
wěděl, že jest jeho towaryš caus tak učinit, zabit clowěka dobrého, 
za kteraužto přícinau hrdto dáti musí. Poset, uleknuw se, počat 
zpátkem točiti swau wýpowědí. Jemuž hofmistr odpowědět: Ty w po- 
koji seď; nebo jinace býti nemůže. A wyšed od něho, dat toho Turka 
stíti. Králowna prošita, aby toho nečinit, mtuwíc, že mně i synu 
mému králowstwí ztratíš. Wšak žádnau prosbau nedat se oblomiti. 
Byt to muž w wěcech rytířských dobře wycwicený; nebo jest w 
Uhřích z mladosti se wychowal, jazyk uherský, charwatský dobře 
umět, s Turkem tím sám austně a ne skrze ttumace rozmlauwat. 

Postat potom k králi, zpráwu o wšem daw, co se jest zběhlo 
z strany těch postů a jakým spňsobem jest jim jejich zaufalstwí 1 ) ujal. 
Král, jsa wíceji pokoje a nežli wojny žádostiwý, nebyl toho welmi 
wděcen, k tomu přemeyšleje o tom, aby ta smrt jméno waného cause 
nepřinesla jakého w potřebách králowny zaneprázdnění. 

Chtěl wyprawiti posla do Turek, ale obáwat se, aby jej tam 
jaké nebezpecenstwí nepotkalo; nebo jest to byl pán weliký mitowník 
poddaných. Když někoho sauditi měl o hrdlo aneb poctiwost, oblékl 
se w šaty smutkowé, a tak seděl na saudu s welmi smutnau twáří, 
plakal ne jako páu poddaného, ale jako wtasíní ptec syna. Když ta- 
koAvá bázeň králowská oznámena byla Cikowsk s éinu , uwolil se sám 
w tom poselstwí jeti, což bylo s podiwením mnohých lidí. 

Neomýlila naděje Cikowského; nebo ackoliw do pohanské země 
se pustit, tak se domníwal, že posel mět^býti při pokoji zauechán, 
když toliko z powinnosti swé podlé náležitosti newykrocí: wšak proto 
opatrně na cestě sobě počínal. Měl s sebau sedm set mužňw wý- 
borných, kteříž se wozy neobtěžowali, ale na dobrých koních a wo- 
zíky kozácké lehké, na kterýchž potřeby wezli, majíc, se wyprawili. 
Když pak již do země nepřátelské wjet, we wšech wěcech opatrně 
sobě postupowal, obáwaje se nějaké zrády aneb posměchu, kteréhož 
národ ten nerad komu trpí. A když přijet k císaři Selimowi, wše- 
cko podlé wůle pána swého wyřídil, a znáti jest, že lépeji i dosta- 
tecněji nežli sobě poručeno měl. 

Nawrátiw se potom a wykonaw poselstwí s pochwalau, poru- 
čeno mu od krále Sigmunda Augusta wyprowázeti králownu do Uher, 
kterau již byla země i páni uherští přijali. Ten chtě wykonati po- 
slušnost, wěda, že již w pokoji králownu přijmau, newzal s sebau 
toliko pět tisíc lidu rytířského. Ale když přijeli, proměna se stala 
mezi pány uherskými, zbauřila se wšecka země, nadto weyše wey- 
wodowé multanský a walaský s wojsky pohotowě byli, nechtíce při- 
jíti králowny ani syna jejího: což učinili z náwodu císaře tureckého, 
kterýž se obáwal, aby mu se potom od krále mladého jaká škoda ne- 

l ) pot Pych, drzost. 



269 

stala. Porozuiněw tomu Cikowský a poznaw welkau nestálost pánůw 
uherských, spůsobil to, že wšecky pány, tolikéž i walaského i mul- 
tanského weywodu odwedl do kola opodál od wojska jejich, inluwě, 
že králowna na slowo malé jich potřebuje. A w tom rozkázal je 
několika stem koní k tomu nařízeným obstaupiti a zjímaw swázati, 
katu pak s mečem stojícímu jako nestálé w reci swé a rušitele po- 
koje ztrestati. Oni to widauce, padli k nohám králowny, lásky a mi- 
losti žádajíce, lid swůj rozpustili a králownu do Bělehradu dopro- 
wodili, přislíbiwše jí wěrnost we wšem zachowati. 

Mnoho jiných paměti hodných činňw tohoto slawného rytíře 

wzpomenauti by náleželo, k čemuž tuto místa nezbýwá. 

• 

3. Z N owé kratochvíle. 

jeduom alchimistowi. 

Okolo zlata běháš, chtíc jiným působit, 

Mohlo by tě to zlato wždy jinač ozdobit. 

We zlatě ruce mažeš, na hřbet nauze běží, 
Musíš pro nedostatek hnít ubohý w wěži. 

Těžká jest wěc clowěku s bohy bojowati. 

x (Z Koclianowské ho.) 

Jak wšetečný Encelad, Mimas nesmířený, 
Zaufalec Porphirion, Rhetus neskrocený, 
Dewětsil Briareus i Typhon storuký 
Chtěli s jinými bratry do nebe bezděky, 
Hory na hory kladauc, a tak blízko byli, 
Ze již twrdými duby w jasnau bránu bili: 
Darmo! Již byl strach w nebi i hrůza nemalá; 
Wšak nejsilnější obr co bohu udělá ? 
Tu we wšem diamante Mars přehrozný stojí 
S mečem na obě ruce; tu w ohniwé zbroji 
Vulkanus; při něm Juno ta nepřemožená, 
I terčem neprobitým Pallas zacloněná. 
Byl jsi i ty, Apollo, nad zástupy smělý, 
Wyčistil jsi dokonce taul swůj plný střely. 
Nakonec sám Jupiter hněwem popuzený 
Wzal jest w ruce ostrý klín hromňw nezhašený, 
Silný, nechybující, kterýmžto wěc tuhá 
Skrz zemi až do pekla ostatního sahá. 
Tím udeřil w prostředek zaufalcůw swých wolných, 2 ) 
Kteříž na hlawy spadli až do krajňw dolních, 
A tu je roztřesené hory přiklopily, 
Ziwé i mrtwé hnedky spolu podáwily. 

2 ) swéwoliiých odwážliweůw. 



270 

Reč k Pawlowi k dobrému příteli. 

Pawle, wěc jistá, u twého sauseda 
Můžeš nacekat dlauhého oběda : 
Než w mé komoře holá pawucina, 
Též i w piwnici cos na náklonku wína. 
Ale chléb podlé přípowěsti s solí 
Káži položit před tě s dobrau wolí. 
Muziky, zpěwu toho se dostane, 
A k tomu platit nepotřeba za ně; 
Neb se w hojnosti welké nám rodí to, 
Mnohem lépeji než ječmen i žito. 
Již wsedni za stůl, můj dobrý sausede, 
Nebs dáwno nebýwal při také besedě, 
Kde smíchu wíc než krmí dáwají, 
Ale poetům wšecko odpauštějí. 

Na starost. 

Bídná starosti, wšickni tě žádáme, 
A když již přijdeš, tu zas naříkáme. 

K Janowi. 

Dobrá to, Jene, můžeš wěřit, škola, 
Kde káží hledět na poslední kola. 
Clowěk, když mu se podlé mysli wodí, 
Zato má, že již po zemi nechodí: 
Wšak to netrwalá rozkoš na swětě, 
Padne jako kwět podlé kosy w létě. 

4. Z Obory neb zahrady. 

Žádný wrehností swau pohrdati nemá. 

(Příklad o hwězdách.) 

Wšeliké stwoření wrchnost nad sebau míti musí , tak na zemi 
jako na wodách, w propastech i w powětří, na oblacích a jinde na 
nebeských oblohách, kteréž nad námi jsú. Tak též hwězdy wšecky 
mají jednu hwězdu, jenž Transmontana slowe, a ta wšecky jiné řídí 
a sprawuje. Za welikau wšak křiwdu sobě to jiné pokládaly, že Trans- 
montana toliko na místě zůstáwá, a ony samy pracowat a wšudy bě- 
hat musejí. O čež sejdauce se, rokowaly mezi sebau. A tak dobře se 
nato spolu uradiwše, k ní haufem šly a jí to, co by se jim tak o ní 
zdálo, z aust w uši mluwily. Zalowaly tedy na ni, že jim žádné wol- 
nosti a žádného odpočinutí nedá, řkauce: My wždycky po nebi bě- 
háme, w ustawicné práci a službě jsme. A protož tebe napomínáme, 
aby již takowau wrchnost jiné hwězdě wzdala a sama také s námi 
popracowala a poznala, jakau my službu, jak těžkau na sobě zdržu- 
jeme. Transmontana jim odpowěděla: Newíte, čeho žádáte. Zdaliž já 



271 

se wíceji nežli wy neupracuji, ačkoli na jednom místě stojím a wám 
rozkazuji? Kdy bych já wás neostříhala, wšak byste wy na cestách 
pohynuly mezi horami a w jiných místech nebezpečných. A protož 
wám radím, zanechejte takowých bauřek, chcete-li při pokoji zůstati. 
Hwězdy wšak nato nic nedbaly, nýbrž mnohem horší byly a auřad jí 
wší mocí odníti usilowaly. Kdež ona, poznawši jejich welikau urput- 
nost, jim auřadu postaupila a sama se upokojila, na stranu odšedši. 
Z čehož se hwězdy, že wrchnosti nad sebau žádné neměly, welmi 
radowaly a jedna každá jiného krále po swé wňli sobě hledaly. Když 
se pak na ničemž jistém snésti nemohly, počal býti neřád mezi nimi, 
taulaly se leckdes a hynuly, tak že potom samy k sobě přišedše, 
swé hlaupé rady náramně litowati počaly a k Transmontaně se obrá- 
tily, při ní toho wšelijak wyhledáwajíce, aby jsauce k nim w prwní 
lásce nakloněna, auřadu swého se zase ujala a jak prwé tak i bu- 
daucně je sprawowala, jim tu winu jejich milostiwě odpustila a pro- 
winění takowého nikdež wíceji nepřipomínala. Kteráž jako rozumná 
tak a nejinač se zachowati slíbila. 

Máme nato bedliwý pozor dáti, abychom lidem dobrého swědomí auřady a pový- 
šenosti odewzdáwali a k sprawowání poranceli. 

(Příklad o slunci a měsíci.) 

Slunce, chtěje sobě umenšiti práce, poručilo měsíci, aby w noci 
swítil, dawši mu i tu moc, aby zemi sprawowal a z jejího užitku 
lidem dostatek žiwnosti dáwal. Měsíc, dostaw takowého auřadu, welmi 
pyšně sobě počínal, tak že na pána swého málo dbaje, naposledy to- 
liko sám we dne i w noci swítiti chtěl, proti slunci pánu swému 
welikau nepřízní pohnut byl, ano i jasnosti jeho se protiwiti a jej 
dokonce zahubiti ušilo wal. Slunce pak, maje o takowém předsewzetí 
jeho nenáležitém jistau zpráwu, nejprwé přátelsky a laskawě měsíce na- 
pomenulo, aby peychy swé na straně zanechal a na swém auřadu 
pokojně přestáwal. Na kteréžto jeho tak laskawé napomenutí měsíc 
čím dále tím wíceji pyšnější býti nepřestáwal, tak že potom slunce, 
jsa hněwem rozníceiio , k měsíci tato slowa promluwilo : Poněwadž 
nejsi wděčen lásky mé, tu já tobě dokonce odejmu. Pročež měsíc, 
potkaw se takowau nepříjemnau řečí, pánu swému slunci odpírati umí- 
nil, k tomu sobě hwězdy nastrojené měw, s nimi také ihned jakožto 
s wojskem dosti silným slunci w cestu wešel. Slunce wšak, jak jen 
proti nim wycházeti a papršlky swými hwězdy obrážeti počalo : tu i ony 
bázní welikau podjaté jsauce, bez meškání nazpět ustaupati a scho- 
wáwati se počaly. Kdežto měsíc wida, an již od spolupracowníkuw 
swých, hwězd, opuštěn jest, toho se nemálo ulekl, ano i welikau 
bázní nad míru zbledw za dotčenými wojáky swými, hwězdami, sám 
také caufati nazpět nemeškal. Slunce pak na něj dokonce wystau- 
piwši, okrauhlost jeho jemu jako za pokutu,tak že jí nikdá až posawad 
zauplna jmíti nemůže, pojednau odňalo. Napotom žádnému wíceji tak 
wzácného auřadu s takowým plnomocenstwím swěřiti nechtělo. 



272 

Kdo na jiné soci aneb je pomlauwá, sebe samého lehcí. 

(Přiklad o wétru a powětří.) 

Wítr, jakž filosofi nám oznamují, wšecko stwoření na swětě ob- 
žiwuje; nelb on jest suchost země a porušitelem wod, teplého powě- 
tří rozháněcem. A protož ho obwinilo powětří před wrchností, žalujíc 
na něho, že mu welikau křiwdu činí. Křičelo tehdy, stoje před saud- 
cím nejwyšším, řkauc : O stwořiteli nebe i wšech wěcí, rac mne míti 
W ochraně swé; nebo to, co jsi ty mně dáti ráčil, to mně wítr od- 
nímá. Činí mi zimu swým wáním i škodu, tak že častokrát w swé 
míře pro něho býti nemohu. A protož tebe poníženě prosím, spokoj 
* a smiř nás; neb nestane-li se toho, škodliwě pohněwat se musíme. 
Sudí nejwyšší jemu pak powěděl: Zle mluwíš, powětří. Wítr, cožkoli 
činí, to wše na poručení mé činí, a to za slušnau přícinau. Ač on 
tebe někdy studeným učiní, wšak tebe tak činí mírným, čistotným, a 
swětu libým a příwětiwým a milým přítelem. A kdy by wítr newál a 
a skrze tebe neprocházel, tedy by byl welmi škodliwý a nepříjemný. 
A proto ne hněwu, ale lásky od tebe wítr hoden jest, proto, že 
tebe zauplného zůstawuje. Pomni tehdy nato, co psáno: Nebudeš ha- 
něti bližního twého, ani jeho utíkati budeš. Srozuměw powětří, že sudí 
nejwyšší neschwaluje jeho hněwu, k pokoře se udalo, pamatujíc na 
ta slowa, kteréž napsal Ecclesiastes: Kdo se hněwá, když ho trestají, 
nedobře se sprawowat bude. 

Ne každému libé jsau skutky tohoto swéta. 

(Příklad o růži a koroptwé.) 

Růže w jedné zahradě welice rozkwětla pěkně a w&ni zname- 
nitau z sebe wydala. Koroptwa, procházeje se po zahradě, diwila se 
kráse f toho kwítí a wuni welmi rozkošné, a tak přistaupiwši k ní ře- 
kla: kwítí w swětě nejpěknější, nech rozkoše při wás dojdu a na- 
sytím se wůně! Růže řekla: Pojď, sestřičko má milá, a čeho žádá duše 
twá, ať jest aucastná. Naber sobě kwítí a nasyť se wůně do swé lí- 
bezné wůle. Ona za tím powolením wlítla na keř růžowý a nohy sobě 
pobodla. I zkřikla hlasem welikým: Běda mně, kwítky pěkné a wonné, 
ale ratolesti bodlawé náramně. Wybírajíc sobě zatím trní z noh, wo- 
lala: Snadně cítí těžkosti, kdo sobě wšelijaké oblibuje rozkošné žádosti. 

těch, kteří chtějí býti nad jiné wzácnější. 

(Příklad o dříwí cedrowém.) 

Dříwí cedrowé wysoké a pěkné welmi a nad jiné dříwí wy- 
rostlé, když lidé mnozí k němu přicházeli, aby je spatřili w jeho kráse, 
a ono to uznalo: pojednán se tužiti a mnoho o sobě smeyšleti počalo, 
a jiná dřewa okolo s sebau trpěti nechtělo, aby přicházejícím lidem 
nepřekážely, ale aby na ně wšickni hleděti mohli. A protož jim, aby 
se na jinau stranu a na jiné místo přestěhowaly, přísně poraucelo ; 
čehož jestliže by učiniti prodléwaly, že by -je hned polámati chtělo. 
Dříwí a křowí, kteréž blízko něho byly, ustaupily na stranu, a ono 



273 

se lidu okázalo w swé dokonale pěknosti. A když jednoho času po- 
wstali náhlí wětrowé, dřewo to přeušlechtité polámaly, kteréž padna 
na zemi žalostně naříkalo: Neskrowně jsem o sobě smeyšlelo. Jsauc 
nad jiné wywyšené, pres příliš nad jiné jsem se wypínalo a jiné 
špatné jsem odhánělo. Teď widím, že málo páni sami spůsobí, když 
při nich nějaké chasy není drobnější. 

LV. 
Wáclaw Břežan* 

Wáclaw Břežan, byw spráwcem archiwu Třeboňského za 
času Petra Woka, posledního wládaře domu Rožmberského, a 
za pana Jana Jiřího ze Swamberka, domu toho dědice, patří 
mezi nejznamenitější starší dějepisce české. Wlastnost, kterau 
nade wšecky jiné historiky naše 16. a 17. století wyniká, jest 
swědomitost bádání jeho; wážiltě zpráwy o starších a nowěj- 
ších událostech naskrze jen z listin a jiných písemních hodno- 
wěrných pamětí. Hlawní dílo jeho, weliká historie domu Rožm- 
berského přišla nazmar, kromě několika půwodních konceptůw 
a obsáhlého živvotopisu Wiléma z Rožmberka (f 1592), se- 
psaného w 1. 1610—12, kterýž 1. 184 7 nákladem Matice če- 
ské byl wydán. L. 1609 z weliké ié historie, pokud tehda 
byla hotowa, sestawil krátký a sumowní wýtah spolu s rodokme- 
nem Rožmberským, jejž Palacký w Cas. C. M. 1828 wyti- 
sknauti dal. Zachowané ale posud netištěné spisy Březanowy 
jsau : žiwotopis Bohuslawa ze Swamberka a historie domu Štern- 
berského. ostatních okolnostech žiwota Březanowa , kromě 
matné powěsti od Balbina zachowané, nic posud se nezná. 

Z krátkého wýtah u kroniky Rožmberské. 

panu Oldřichovi, pánu mnohé wálky wystálém. 

Pan Jindřich Mocný zanechat po sobě w maličkosti synáčka, 
kterémuž na smrtedlné posteli porucníky nařídit, z nichž přední byt 
pan Čeněk z Weseté, jinak z Wartenberka. Ten rozšafně s dobrým 
sirotčím spráwu domu Rosenberského okolo sedmi let na sobě zdržo- 
wat, a byw náboženstwí podobojího, k tomu i pána mladého při- 
wedt, že též náboženstwí oblíbil. Ale brzo skrze legáty papežské od 
toho zase odweden; nebo sice i pan Čeněk w wěcech swých wrt- 
kawý byl. 

Pánu mladému let došlému léta 1418 panstwí sstaupit, jej za 
swau strýnu Kateřinu, pana Jana z Wartenberka a paní Anny z Wil- 
hartic dcerku, oženiw, statkem swým s ním se spolčil, jakož pak pán z 
Rosenberka po něm zdědit Lipnici a Německý Brod. Táž paní Kateřina, 
umřewši léta P. 1436 3. dne Máje, pochowána w kostele Třeboňském. 

18 



274 

Pan Oldřich w wálkách těch husitských wěrně a stále císaře 
Sigmunda , od něho lidem i penězy pomoc ciněnau měw, přidržel se, 
proti Husitům a Zižkowi wálěiw. Něho král jej za hejtmana při straně 
swé proti wojskům Táborským w kraji Bechyůském a Prachenském, 
přidaw mu pana Wáclawa z Dube a pana Petra z Šternberka, maje- 
státem swým 1. P. 1420 w úterý po sw. Jiljí nařídil'. 

Předtím léta P. 1419 Wodňany město husitské strany dobyl a 
zdi okolo něho pobořiti dal, kterýchž bez dowolení páně stawěti ne- 
mohli, až se zapsali, že pána wíce žádným příkořím a protimyslností 
hněwati nechtějí; sice jinak že w poddanost a clowěěenstwí JMsti se 
podrobují. 

L. P. 1420 pan Oldřich Tábor, jinak Hradistko, wojensky na po- 
ručení císaře Sigmunda oblehl a dwě neděle při něm leže, silně ho 
střelbau dobýwal. A když na wíce lidu oěekáwal, Táborští s druhé 
strany Mikuláše z Husi s nemalým poetem jízdných do města pustili, 
kterýž na ležení pána z Rosenberka den památný sw. Petra a Pawla 
na úswitě udeřiw, od města odtrhnauti jej připudil. 

Po tom wítězstwí Táboři popnuwše a zmohše se, s hejtmanem 
Zižkau měsíce Září do kraje Prachenského přitáhli. Dobywše Pracha- 
tic, odtud zboží kláštera Koruny hubili, až k klášteru přitáhše, jej 
opuštěný a prázdný našedše, zapálili a zbořili; nebo mniši rozběhli se, 
kromě některých sešlých, jenž tu zůstali a zahynuli. 

Toho roku den sw. Brikcí pán o dwa hrady, jenž slauli Přibe- 
nice, nedaleko Hradiště hory Tábor, jeden s této a druhý s oné strany 
řeky ležící, praktikami kněze Wáclawa Korandy, kterýž na tuž pewnost 
s jinými Tábory do wězení se dostal, přišel, když tíž wězňowé, do- 
bywše se z klády, wěž opanowali, Odolena podpurkrabího zabiti 
chtěwše, k tomu připrawili, že jim na wíru a cest swau slíbil, na 
Tábor ihned běžeti a Táborům dáti znáti , že wězňowé se dobywše, 
wěž opanowali, aby zámku při takowé příležitosti dobýwali; že oni 
jim z pewnosti a z wěže pomáhati budau, aby nemohli jim dobýwa- 
jícím s hradu odporowati. Což když Táboři ; některé sto lidu hned 
wyprawiwše, hradů dobýwali, nemajíce odporu, bez welikého úsilí 
jich dosáhli a drželi je, činíce z nich weliké škody, až do 1. P. 1437, 
w kterémž pán je od nich kaupiw, rozbořiti, rozmetati a s zemí sro- 
wnati dal. 

Pocítil týž pán wládař i na jiných panstwích welké záhuby té- 
hož roku od Táborů; nebo i Soběslawě se zmocniwše, zdi okolo ní 
pobořili. Pročež widělo se pánu za dobré, s Zižkau a Tábory w pří- 
měří při času sw. Martina wstaupiti, kteréž s obojí strany trwati mělo 
až do masopustu mužského ; w kterémž čase sobě škoditi neměli, wšak 
tak, když čtyři artikulowé, totižto aby slowo Boží swobodu mělo, 
swátost weceře Kristowy pod obojí podáwána byla, kněžská nadání 
zrušena a hříchowé trestáni byli, průchod wšudy obdrží. 

Pro ty artikule pán z Rosenberka welikau nesnáz s stranau pod- 
obojí měl. Nebo daw jim po panstwí do jistého času průchod, chtěli 
od pána míti, aby po wšech panstwích stále přijaty byly, k čemuž pána 
přiwésti nemohli; nežli w některých městech českých přijaty byly, 
jako w Soběslawi, w Weselí, w Netolicích, Sedlčanech atd. 

Tehdáž Leopold Krajíř, byw hejtmanem na Budějowicích, nemohl 



275 

se se pánem Roseni) erskýra srownati, tak že wespolek sobě wojska ško- 
dila, a Přibík z Mladějowic, služebník pána wládaře, Krajířowi k ruce 
pána swého zodjímal wsi Ponědraž, Nákeř, Děwěice, Dubence. Potom 
ta ncwole wyzdwížena, když pan Oldřich Budějowským od krále Sig- 
munda za hejtmana předstawen. Diwná wěc, že i swoji w příbězích 
wálecných sebe nepoznáwají. 

Le'ta P. 1422 w neděli Exaudi klášter Wyšebrodský od Husitů 
wypálen, ale zbořen není. A tehdáž spálili i město Přídolí. 

Léta P. 1425, po smrti Zižkowě, w neděli křížowau, Sirotci a 
Táboři přitáhli k Třeboni, chtěwše jí dobýwati. Kterýmž sťreibau se 
zdí a bašt odpíráno, tak že odtáhnauti s hanbau musili. Nežli táhše 
po panstwí až k Nowérnu Hradci, weliké škody zdělali a téhož hradu 
dobywše, jej zapálili, mnoho znamenitých wěcí a listů tím ohněm 
pokaziwše. 

Léta Páně 1432 císař Sigmund panu Oldřichowi z Rosenberka 
zboží Miliwské , Teynské nad Wltawau, Hlubocké a Zwíkowské, tak 
aby příhodněji nepřátelům odolati a jim se brániti mohl, postaupil. 

Na druhý rok wojsko sirotci s hejtmanem swým Janem Čapkem 
z Sán, táhši po panstwí Třeboňském, panu wládaři pálením, zájmem 
a zkopáním některých rybriíků welice poškodilo. A přibrawši se až 
k Welešínu, míli od Krumlowa, tu w umluwu se pánem proti zapsání 
jim jisté summy peněz do jistého času wstaupiwši, z panstwí odtáhlo 
a k Plzeňsku obrátilo se, nepřestáwawši škod činiti a země hubiti, až 
léta P. 1434 od pánů, rytířů a obcí pokoj a řád milujících w kraji 
Kauřimském u wsi Wrbcan na hlawu poraženo. 

Po té porážce té nezbedné zběři páni jako na nohy powstali. 
Pán z Rosenberka pokusil se o pewnost Lomnici a dostihw jí, k pan- 
stwí swému Třeboňskému připojil. 

Táboři z města swého Hradiště, welikau lítost nad wyhlazením 
Sirotkůw měwše, w některém stu jezdecky s wozy a pěšími wytáhše, 
umínili pole u Nimburka proti pánům, chtěwše Sirotků pomstiti, se- 
brati. Ale přijewše k Krči, půl míle od Cernowic, od wojska pána 
z Rosenberka a jiných pánů obklíčeni jsauce, na díle pobiti a někteří 
zjímáni a na díle rozplašeni, že toho, což w úmyslu měli, nedowedli. 
A toho času pan wládař twrzí dwau, Ostromece a Božejowic, d v obyl. 
Císař Sigmund, byw w Basileji na koncilium pro spokojení Cechů 
swolaném, wšech cest wyhledáwal, aby králowstwí to co moře zbau- 
řené k upokojení přiwedl. Pána Oldřicha z Rosenberka za prostředka 
a jednatele pokoje s stranau podobojí obral i plnomocným majestátem 
swým ustanowil; kterýž, přijaw k sobě statečného rytíře Přibíka z 
Klenowého, měšťany Táborské i celau obec s císařem Sigmundem smí- 
řil a narownal. 

Léta P. 1437 po smrti krále Sigmunda pan Oldřich z Rosenberka 
s Mainhartem z Hradce, Hanušem z Kolowrat i některými jinými pány 
a Pražany, wolili sobě za krále weywodu rakauského Albrechta, zetě 
císaře Sigmunda; ale wětší díl pánůw, rytířstwa a měst proti tomu 
byli, woliwše sobě kníže Kazimíra, krále polského Wladislawa wlast- 
ního bratra. Albrecht, zhotowiw se od dáwního času s welikau silau, 
přitáhw do Prahy, od pánů swé strany koruno wán, při jehož koruuo- 
wání pán z Rosenberka nesl jablko s křížem. Druhá strana též wo- 

18* 



276 

jensky s Poláky se na Táboře sebrala, chtěwše Kazimíra do země uwé- 
sti. Ale když říše při Albrechtowi stála a on též s wojskem k Táboru 
přiblížil se: dali se s obojí strany w jednání, tak že bez potýkání, 
přijawše Albrechta již korunowaného za krále, se rozjeli. Pán z Ro- 
senberka měl tehdáž lidu swého na poli před Táborem do čtyř tisíc; 
a markrabě brandenburský mladý s šesti sty koňmi jízdných a s pěšího 
lidu mnohem wíce, a wozů přes čtyry kopy měw, k pánu se připojil. 

Léta P. 1439 po spokojení té roztržitosti w zemi, král Albrecht 
nařídit dwa podstatné pány z*a nejwyšší hejtmany zemské, totižto pána 
Oldřicha z Rosenberka a pana Mainharta z Hradce, a to za přícinau 
iau, aby hejtmane tíž, majíce jistý počet jízdy, wpádům do země a 
pozdwížením w zemi bránili. 

Pan wládař mezi jinými nepřátely toho času měl sobě welmi 
odporného nějakého rytíře Smila z Kremže, kterýž weliké škody lidem 
páně činil a usilowal i některých zámků páně se zmocniti. Kterýž po 
dwakrát jat byw, nejprw na těžký zápis puštěn, potom pak horší 
škůdce než prwé zůstaw, od lidu páně podruhé jat, netoliko wězění, 
ale trápení mistrem poprawním 1. 1444 pocítiw, na zápis swědo- 
mím některých pánů utwrzený, puštěn a podruhé hrdlem darowán. 

Těch let králowna Alžběta, pozůstalá wdowa po králi Albrech- 
towi předepsaném, častá psaní a poselstwí ciníwata ku pánu z Rosen- 
berka, snažně žádawši, aby pán sprawedliwosti její a syna jejího, £a- 
disíawa dítěte (jakožto dědiců přirozených králowstwí českého), tak 
aby o ni připraweni nebyli, se wší pilností při stawích jednaje, za- 
stáwal. Pán, ac w tom snažností swau nic sjíti nedal, wšak Cechowé 
nato se neohlédawše, dítětem zhrdali, chtěwše za krále míti kníže ba- 
worské Albrechta. Ten když toho k sobě přijíti nechtěl, teprw obrátili 
swůj zřetel k dědici králowstwí předepsanému. A nežli dorostl a jim 
wydán, diwných rozmíšek země česká pokusiti musila. 

Léta P. 1446 pan wládař za přícinau pilných potřeb zemských 
i také swých wyprawil se k králi Římskému Fridrichowi do Nowého 
Města, a pořídiw jich, dostaw od krále průwodu bezpečného až k domu 
swému, štastně se nawrátil. Takž potom 1. 1451 i s synem swým, 
panem Jindřichem, w též místo k císaři jízdu konal. 

Léta P. 1448 pan Oldřich držew Prachatice w zápisu, dal po- 
stawiti k pohodlí swému i tudíž k ozdobě města Nowý Hrádek, uci- 
niw s zedníkem smlauwu a daw k tomu dílu do dwau set dělníků, 
tak že brzy to stawení wyzdwíženo a dokonáno. Byl tehda tam úřed- 
níkem Wáclaw Hrůza z Chelcic. 

Léta Páně 1451 pán starý, mnohými wálkami a welikými zane- 
prázdněními zpracowatý, chtěw odpocinauti, spráwu panstwí synům 
swým na jistau umluwu postaupil; kterauž k sobě nejstarší syn, pan 
Jindřich, přijal, a po něm pan Jan bratr jeho wládařil. Potom 1. 1457 
pánu otci pochtělo se na Maidšteině w samotném zámku kromě lidí 
bydliti. Pročež tam od pana Jana přestěhowán. Ale tudíž mu se tam 
zstesklo, tak že zase na Krumlow do pokojů swých přenesen, ostatní 
dni w pokoji a náboženstwí ztráwil. Ziwot dokonaw léta P. 1462, 
28. Aprilis,- do kláštera Wyšebrodského ku pohřbu wezen a k otcům 
swým přiložen. 



277 

LVI. 
Abraham z Giinterrodii. 

Rodina Giinterrodůw přišla z Němec, jak již jméno samo 
swědčí, i usadila se. jak se zdá, w druhé polowici XVI. sto- 
letí na statcích pana Krišlofa z Lobkowic. Abraham narodil 
se okolo 15 70. Studia swá konal w Němcích 5 15 90 byl we 
Wittenberku. Tam sešel se s krajanem swým Adamem Felinem 
(Kocaurkem), s kterým se k pilnému studowání jazyka řeckého 
spojil. Ze professor na universitě Wiltenberské práwě o Cy- 
ropaedii Xenofontowě četl, jali se překládati ji do češtiny i pře- 
ložili takto společně prwní knihu. Felinus jinam se pak obrátil, 
Giinterrod ale w překládání neustal, až je i ku konci přiwedl. 
Když se do otčiny nawrátil, popřál mu Oldřich Felix z Lobko- 
wic žiwnosti we wsi Stražkowě u Raudnice ; později přebýwal 
w Kopidlně nad Leštinau. Tu s mnoha stran, jmenowitě i od 
D. A. z Weleslawína, napomínán byw, aby překlad swůj wy- 
dal, oprawil jej ^ připsal k němu žiwot Xenofontůw a hojná 
poznamenání, a když mu přízniwec jeho při arcibiskupowi Zby- 
hněwu Berkowi wymohl powolení, dal jej wytisknauti 1. 1605 
w tiskárně Weleslawínowské. Kde by žiwot swůj byl doko- 
nal, známo není. Cyropsedia jeho wydána byla 1805 od Krá- 
me riusa a 1856 w staročeské bibliothece W. Rozuma. 

Žiwot Xenofontůw. 

(Z psaní jeho i z jiných wybraný.) 

Otec Xenofontůw slaul Gryllus a byl obywateleni slawného města 
řeckého Athén , člowěk přední a wzácný z stawu rytířského. Poně- 
wadž pak za starodáwna rytířští lidé nejwíce toho šetřili , aby dítky 
jejich předně w literním a filosofickém uinění, potom i w wálečných 
wěcech dobře wycwičeny byly, aby w čas pokoje i w čas boje swé 
wlasti platně slaužiti mohly: protož ani otec jeho toho při něm obme- 
škati nechtěl. Ale maje swé obydlí w takowém nejslawnějším místě, 
w němž wšeliká swobodná umění nejwíce kwetla. a swau hospodu 
měla, dal ho také podlé obyčeje Athénského hned z pacholetstwí we 
wšelijakém literním umění pilně wyučowati a cwičiti. W tom pak 
když již Xenofon swého učení pilaě hleděl a do swé školy chodil, 
potkal se s ním některého času w nějaké auzké uličce Sokrates, nej- 
znamenitější filosof Athénský, kterýž wida ho welmi ušlechtilého, spa- 
nilého, stydliwého a ke wšechněm ctnostem spřisobného mládence, i 
přeložil mu swau berličku přes tu uličku a nedal mu dále jíti, do- 
kudž mu nato, co se ho ptáti bude, neodpowí. Když se pak Xenofon 
uctiwě před ním zastawil, zeptal se ho Sokrates nejprwé, wí-li, kde 



278 

mají dobré wíno? potom, kde mají pěkné žemliěky? potom, kde pro- 
dáwají pěkné maso? Na ty tri otázky když mu Xenofon wždycky od- 
powěděl a oznámit, že wí, kde to mají a prodáwají, naposledy zeptal 
se ještě, wí-li také, kde se rodí dobří, ctní, šlechetní a obcem užiteční 
lidé? Na tu otázku, když se on dlauho rozmýšlel, newěda co by měl 
odpowědíti, řekl mu Sokrates: I poněwadž ty newíš, pojď tedy se 
mnau a já tobě ukáži, kde se takowí lidé berau. I přiwedl ho do 
swé akademie. Takž potom od té chwíle s dowolením otce swého 
přidržel se Sokrata a maudrosti od něho se wyucowal. 

Potom pak, když se již za drahný oas při Sokratowi wšelijaké 
maudrosti a swobodným uměním filosofickým dobře wycwičil, nechtěl 
již doma ležeti, ale myslil také něco w cizích krajinách zkusiti a w 
wálečných wěcech se pocwiciti. A když o tom přemyšlowal, w tom 
přišlo mu psaní od Proxena, jednoho znamenitého rytíře a zwláštního 
přítele otce jeho, kterýž tehdáž byl w městě Sardis u Cyra mladšího, 
Artaxerxa Mnemona tehdejšího krále perského bratra, jehož sobě Cyrus 
welice mnoho wážil. W kterémžto listu psal mu Proxenus, aby se k němu 
do Sardis wyprawil, že mu chce znamenitau lásku při Cyrowi spů- 
sobiti a k znamenitému místu dopomoci, a přitom Cyra wysoce wy- 
chwalowal. Ten list ukázal Xenofon Sokratowi mistru swému, kterýž 
mu tu radu dal, aby se nejprwé s Delfickým Apollinem s strany té 
swé cesty poradil. Což on tak učinil, a potom teprwa k Proxenowi 
a k Cyrowi mladšímu do Sardis se plawil, kamž se práwě w ten čas 
připlawii, když Cyrus již měl proti bratru swému králi Artaxerxowi 
wálecně wytáhnauti. Jsa pak hned od Proxena přítele swého, jednoho 
polního hejtmana Cyrowa, Cyrowi schwálen, hned se k němu Cyrus 
welmi přátelsky ukázal, přitom pak žádal ho, aby s ním na wojnu 
táhl, slibuje mu, že ho hned po té wálce, dá-li mu se Bůh we zdrawí 
domů nawrátiti, s poctiwými a bohatými dary domů chce propustiti. 
Žádný pak z wojska Cyrowa ani wlastní jeho hejtmane o tom ne- 
wěděli, že chce proti bratru swému králi perskému táhnauti; neb se 
žádnému w tom neswěřil, kromě teprw na cestě Klearchowi, nejwyš- 
šímu swému hejtmanu, o tom oznámil. Ale pustil hlas, že proti jinému 
národu chce táhnauti a tak i Proxena a Xenofonta i jiné swé hejtmany 
podwedl, kteříž potom, porozuměwše předsewzetí Cyrowu, nesměli 
pro swau přísahu jemu uciněnau zpátkem caufnauti. Ale mnozí bezděk 
a s strachem předse s ním proti bratru jeho táhli, i Xenofon, kterýž 
potom sedmerý knihy o tom tažení Cyrowu sepsal. Potom pak když 
Cyrus w té bitwě zahynul a jiní wýwodowé řečtí, kteříž s ním táhli, 
skrze hanebný podwod od Peršanů byli postínáni: wojska řecká, ne- 
majíce žádných hejtmanůw, newěděli, co mají před sebe bráti. W tom 
jim Xenofon nejprwé tu radu dal, aby sobě jiné wůdce místo zahy- 
njulých wywolili, kteříž by je zase domů dowedli. Kteraužto jeho 
radu wšickni Rekowé oblíbiwš*, mezi jinými také i Xenofonta za je- 
dnoho polního hejtmana sobě zwolili, majíce o něm to smýšlení, že 
on jest tak udatný a tak opatrný clowěk, že je s jinými hejtmany 
skrze tak mnohé nepřátely, skrze něž z Persie do řecké země táhnauti 
musili, šťastně domů prowede. Kterážto naděje jistě jich nezmýlila; 
nebo ačkoli Rekowé w malém poetu byli, wšak je bez škody skrze 
nepřátelské krajiny prowedl, ješto každý den s nepřátely o ležení 



279 

šarmiclowati musili. A we wšem tom jejich tažení mezi wšechněmi 
jinými hejtmany rady Xenofontowy a predsewzetí jeho hýly nejmau- 
dřejší a nejšťastnější, čímž sobě u wšechněch welikau lásku získal 
a té poctiwosti došel, že podlé Cherisofa Lacedaemonského wýwody 
za nejwyššího polního hejtmana nade wším wojskem hyl wystawen. 
Ačkoli pak od mnohých wojákůw ledacos musil přeslyšeti a přetrpěti, 
wšak swau dobrotiwostí a opatrností uměl je tak sobě přiwésti a ří- 
diti, že každý k swé powinnosti státi musil; neb se jim we wšech 
wojenských newolech a pracech sám za příklad wystawowal. Jakož 
pak w témž tažení, chtěje s některými pěšími nějaký wrch, dříwe 
nežli by jej nepřátelé opanowali, sám uchwátiti, při čemž, poněwadž 
rychlosti potřebí bylo, on jeda na koni napomínal knechtůw, aby po- 
spíšili: w tom jeden z nich jménem Soteridas, wytrhl se swau řečí 
a řekl mu: Toběť jest snadno na koni rozkazowati, abychom pospíšili; 
ale mněť to dosti těžce přichází, že se musím tak spěšně s takowau 
těžkau pawézau nahoru dráti. Což slyše on, hned s koně skočil a 
wydřew tomu knechtu, kterýž ho tak dotýkal, pawézu, postawil se na 
jeho místo a w swém těžkém rejtharském pancíři a celém kyrysu přes 
ty příkré a drsnalé hory tak spěšně šel a jiné před sebau tiskl, že 
jdaucí ani přední ani zadní jemu postačiti nemohli. To widauce jiní, 
láli tomu knechtu a naň kamením házeli, až potom wždy Xenofonta 
s welikau prosbau wšickni sotwa naprosili, že zase na kůň wsedl. 

Když pak přitáhli do města Byzantium w thrácké zemi ležícího, 
kteréž potom Konstantinopolis jest ňazwáno, i chtěli Rekowé to město, 
jsauce mocí do něho puštěni a majíce sobě k tomu welikau pří- 
činu danau, wybrati a sobě za swé dlauhé tažení, w němž až posa- 
wad nic sobě neuhonili, zaplatiti. Tedy Xenofon, jsa již nejwyšším 
nade wším wojskem řeckým, ačkoli ho jiní Rekowé k tomu zname- 
nitě ponaukali a jemu diwné trošty dáwali, že by nyní mohl k tomu 
přijíti, že by znamenitým potentátem swěta mohl býti: wšak on, jsa 
sprawedlnosti milowník a nechtěje, aby se těm lidem škoda dala, je 
od takowého predsewzetí znamenitau swau wýmluwností odrazil, je- 
hož oni sobě tak wysoce wážili, že ačkoli mohli w městě znameni- 
tých wěcí nabrati, wšak ho uposlechli a se spokojili. 

Odtud táhl s swým wojskem k Sewtowi králi thráckému, kte- 
rýž byl z swého otcowského králowstwí wystrcen, a zase ho na ně 
dosadil. Ale Sewtes v potom žádné wděěnosti mu zato neprokázal, 
nýbrž se jemu i jeho Rekům zlým odplatil; z kteréžto příčiny obrátil se 
swým wojskem k Lacedíemonským a jim proti nepřátelům jejich na 
pomoc přispěl. Potom i Agesilaowi, králi Spartanskému, kterýž tehdáž 
proti Peršanům wálku wedl, na pomoc přitáhl, jehož lidu on poctiwý 
žold dáwal i jeho také sobě wysoce wážil a mnoho dobrého mu činil. 

Poněwadž pak od Athenienských z města a krajiny jejich wy- 
powědín a do achtu dán byl, proto že Cyrowi mladšímu i králi Age- 
silaowi proti perskému králi wálciti pomáhal: z té příčiny nawrá- 
til se s Agesilaem do země Lacedaemonské. Jehož Lacedaemonští neto- 
liko slawně ctili, ale i za swého obywatele přijali a jej poctiwým 
wychowáním opatřili a darowali mu sciluntskau krajinu, kdež poně- 
wadž mnoho zwěři bylo, Avelmi často na mysliwost jezdíwal a w ní 
swau kratochwíl míwal. Ale potom, když Eleiští tu krajinu wpády 



280 

swými welice hubili, nemoha jim odolati, proto, že mu Lacedaemonští 
na pomoc lidu neodsílali, obrátil se do Korinthu a tam swůj wěk ztráwil. 

Měl pak dwa syny, Grylla a Diodora, Meréž jak w literním umění 
tak i w wálecných wěcech s pilností dal wyucowati. A když Lacedae- 
monští po mnohých wálkách a nepřátelstwí, kteréž mezi sebau měli, 
zase s Athénskými w pokoj wešli a tehdáž od Thebanských, s nimiž 
se i jiní jejich sausedé proti nim spuntowali, welice byli ssužowáni, 
protož umínili jim Athénští wojsko swé na pomoc wyprawiti: tedy Xe- 
nofon, jsa již zase od Athénských z achtu oswobozen, wyprawil oba 
swé syny do Athén, jakožto do swé wiasti, aby spolu s jiným wojskem 
Athénským proti Thebanským na pomoc táhli. W kteréžto wálce ačkoli 
starší jeho syn Gryllus zahynul, wšak že statečně žiwot swůj dokonal, 
žádné těžkosti nad jeho smrtí nenesl. Nebo práwě w ten cas oběti 
wykonáwal, když mu poselstwí o smrti syna jeho přišlo. Maje pak 
při těch obětech podlé obyčeje pohanského na hlawě wěnec a slyše 
o tom, že syn jeho zahynul, síial ten wěnec s hlawy; ale jakž mu 
oznámeno bylo, kterak se syn jeho welmi rytířsky chowal a nejpřed- 
nějšího Thebanského hejtmana zabil, mnoho jiných nepřátel pohubil 
a rytířsky zahynul: tomu on porozuměw, ani se nadtím zarmautil 
ani nezaplakal, ale wstawiw zase wěnec na hlawu, řekl: Wěděl 
jsem o tom, že jsem ho smrtedlného na tento swět zplodil, a tak po- 
tom swé začaté oběti dále wykonáwal. •» 

Wšickni pak jemu takowé swědectwí wydáwají, že byl clowěk 
welmi nábožný, maudrý a sprawedliwý. Pobožnost swau w tom 
ukázal, že Dianě modle Efezské chrám na swůj náklad wystawěl. 
Sprawedlnost swau i w tom mezi jinými wěcmi pronesl: Když historie 
řecká od Thucydida sepsaná ještě žádnému do rukau se nedostala, 
aniž ji kdo jiný widěl a četl, než toliko sám Xenofon originální ex- 
emplář u sebe měl, moha dobře jméno autorowo zamlčeti a pod 
swým jménem ji na swětlo wydati: wšak pamatuje na upřímnost a 
sprawedlnost, kteráž welí jednomu každému, což jeho wlastního jest, 
přiwlastňowati, tak se upřímně w tom zachowal, že ji pod jménem 
wlastního jejího autora k obecnému ctění na swětlo wynesl, čímž 
sobě welikau chwálu získal. W wálecných wěcech jaké zkušení 
měl, to se patrně ukazuje jakž z jeho skutkůw rytířských a wá- 
lecných tažení tak i z jeho knih, kteréž jakž o Cyrowi starším tak o 
Cyrowi mladším, o wálkách řeckých a o králi Agesilaowi sepsal, w 
kterýchžto wálkách sám hejtmanem polním a nejwyšším býwal, i také 
z té knihy, w níž hejtmany nad rejthary, kterak by se w tažení cho- 
wati měli, wyucuje. A byw dobrým rejtharem a dobrým mysliwcem, 
protož o tom obem jakožto k wálkám potřebných wěcech zwláštní 
knížky sepsal. 

Jakož pak w wálecných a rytířských wěcech nad jiné byl zku- 
šenější, tak i w politické spráwě a domowním hospodářstwí byl nad 
jiné zběhlejší, čehož i psaní jeho o těch wěcech poswědcuje. Wý- 
mluwnost w psaních jeho jest tak milá a tak příjemná, že Cicero to o 
něm zapsal, že řec jeho jest mnohem sladší nežli med a že Musy jeho 
řečí mluwily, odkudž také wceliěkau a Musau Athenskau jej nazý- 
wali. Té pak swé wýmluwnosti a maudrosti od Sokrata se naučil, 
jehožto maudré řeči w obzwláštní knize sepsal. 



281 

A tak Xenofon swůj rytířský rod wšelijakým ctným umíním a 
ctnostným žiwotem i šlechetnými a rytířskými činy w wálečných ta- 
ženích ozdobowati hleděl, pročež u nejpřednějších za swého wěku 
králůw, wýwod polních a obcí w znamenité wážnosti a poctiwosti 
byl. Žiw byl za času Artaxerxa Mnemona krále perského, kterýž 
kralowati začal okolo léta od stwoiení swěta 3561 a před narozením 
Krista Pána okolo čtyř set let. Umřel pak w Korinthu, maje wěku 
swého wíce než dewadesát let, pozůstawiw po sobě swými spisy i 
do dnešního dne wděčné památky. 

lvu. 

Jiřík Záwéta ze Záwétíc. 

Jiří Záwěta, pocházeje z rodu měšťanského, narodil se w 
Praze 1. 1575. Listem císaře Rudolfa II. 1. 159 7 powýšen 
byl do stawu wládyckého, aby se mohl psáti „ze Záwětic." 
Do 1. 1612 byl koncipistau dwořské kanceláře české. We spo- 
rech mezi císařskými bratry, které se posléze odstaupením Ru- 
dolfa II. skončily, přidržel se Záwěta welmi horliwě krále Ma- 
tyáše, i stal se jeho dwořanem. W bauřích po smrti Matyášowě 
zapomenul se wšak nad dobrodiními , jichž od domu rakau- 
ského byl obdržel, i nad powinností swau. Byw odsauzen 
1. 1621, žiwot dokonal w žaláři. 

Spis Záwětůw nejznamenitější jest Schola aulica t. j. dwoř- 
ská škola, wyd. 1607, jewící nemalau zběhlost w dějinách a 
w literaturách klassických, řecké i latinské. Balbin dí o škole 
té, kdy by prý přeložena byla do latiny, že by se žádného 
saudu báti neměla. Mezi 1. 1611 až 1617 padá řada spisůw 
příležitostných, sepsaných od Záwěty k oslawení znamenitých 
dějůw ze žiwota panowníkůw rakauských, jako korunowání w 
Praze a přiznání w Lužicích a Slezsku krále Matyáše (1611), 
swatební weselí krále Matyáše a arcikněžny Anny (1612), wo- 
lení i korunowání kr. Matyáše a korunowání kr. Anny na cí- 
sařstwí římsko-německé (1612), wjezd cis. Matyáše k prwnímu 
sněmu říšskému do Řezná (1613), korunowání cis. Anny w 
Praze (1616), korunowání Ferdinanda II. na kráíowstwí české 
(1617). I některé spisy latinské Záwěta zanechal. 

1. Ze Školy dwořské. 

Nauky. 

Jako mnohem lépeji jest ležeti auzce na nízkém a malém lůžku 
člowěku zdrawému, nežli sebau wáleti na welkém a širokém lůži člo- 



282 

wěku nemocnému: tak také mnohem jest lépeji užíwati skrowně sta- 
tečku myslí weselau a upokoj enau, nežli oplýwati welikým bohatstwím 
a štěstím myslí skormaucenau. Muž zajisté dobrý a šlechetný na dost 
mále přestáwá. A píše Xenophon o králi Cyrowi, že by met říkáwati : 
Jako lépe jest na moři plawiti se s dobrými lidmi, tak šťastněji jest 
s dobrými w obci žiwu býti a sprawowati i wálky wésti. A jako 
snadno jest lapiti ježdíka 1 ), ale ne snadno ho na rukau udržeti: tak 
také přijíti k štěstí a dňstojenstwí tak těžko není, jako jím bezpečně, 
jak by sám chtěl, uměti wládnauti. Kdo chce oblok štěstí pozříti, ten 
je nemůže nikdy zažíti. Nauč se latince: Oui jacet in terra, non ha- 
bet unde cadat. 



Stěžují sobě dwořané, že čím wětší poslušnost a poctiwost činí 
swým knížatům a pánům, tím prý menší milosti od nich dostáwají. 
Ale snadná nato odpowěd: Jako slunce na wšecka stawení jednostejně 
swítí, wšak z nich býwají swětlejší ta, kteráž mají wětší a prostran- 
nější okna: tak knížata a páni wíce sobě wáží těch dwořanůw, kteří 
jsau k spráwám a službám jejich schopnější a pilnější, a to skrze 
swau ctnost a snažnost, nežli těch, ježto se jim k ničemuž nehodí. 
Dobře Tacitus dí: Cím kdo poslušnější, tím w bohatstwí a poctiwosti 
wywýšenější. Není možné, aby kníže, kohož widí rozkaz a wňli jeho 
pilně a wěrně wykonáwati, toho také mimo jiné wšecky sobě neobli- 
bowal a jemu se wíceji nedůwěřowal. "Žádné kníže ani pán tak ne- 
pilný swého není, aby tomu nerad byl, když se wěci jeho dobře řídí 
a wykonáwají. 



Kdo dychtí po knížecím dworu, powědom má býti mnoho pří- 
kladů, historií a několika jazyků, má i wýmluwný býti, také i práw 
známost nějakau míti. Předně pak a nejprwé kníže nad knížaty a krále 
nade wšemi králi, totiž Boha wšemohaucího, wraucně zato má žádati, 
aby jeho na tom hlubokém a nebezpečném wíru mořském plawajícího 
sprawowati a opatrowati ráčil, aby dwořenín žádnému nic neubližo- 
wal, než toliko swé wěci wykonáwal, aby naposledy k břehu wěc- 
ného a nebeského dworu připlauti mohl, každodenně wolaje: 

Mé činy sprawuj , ó Pane, 
Ať se k twé wůli wše stane. 



Byť dworský služebník pro swau ctnost, wtip, wýmluwnost a 
lásku byl knížeti milý, nikdá wšak ať se neposmíwá jiným, ani se 
sobě ať nediwí, .aby sobě zahynutí nesnowal. Jakož pak ne jednau se 
toho dostalo, jakkoli dobrému a šlechetnému. Kdo se sobě sám diwí, 
rownaje se k slunci, meylí se wíc než o polowici a prawdy se chy- 
buje. Libost sebe samého nikdá nic dobrého nespňsobila. Tupě jiné, 
tupíš sebe: tak kupuješ i prodáwáš. 



l ) ježdík, gasterosteus aculeatus,-Staclielharsch. 



283 

Wíce mějte na péci štěstí nežli neštěstí. Nebo na dlauhé štěstí 
přichází delší neštěstí. Mnozí nalezeni jsau, ježto ochotně trpěli chu- 
dobu, škodu, wypowědění, wězení, křiwdu i smrt, ano horší nad smrt 
dlauhé a těžké nemoce. Ale ještě ti nalezeni nejsau, kteří by zwey- 
šenost swau, bohatstwí, sláwu a moc uměli nésti a trpěti. Nebo ko- 
muž se počne štěstí ochotně míti a jemu lahoditi, muž jest a twrdší 
nežli diamant, jestli že ho to štěstí neobměkcí. A nadto zmužilejší, 
podá-liť jemu celé ruky, aby mohl a uměl tichým a pokorným duchem 
lahody jeho krotiti. Nejzmužilejší pak ten, kterýž we wšem štěstí jako 
w kwítí položený obrání se lakomstwí. 



Jaké by byly towarysky peychy a jaké její dcerky a w cem zá- 
leží štěstí, wěz, že towarysky aneb služebnice neychy jsau: wšetecnost, 
lehkomyslnost, swéwolnost, wysokomyslnost, lakomstwí, weselost, 
pokrytská zasmušilost a hřešení z wůle. Dcerky pak její jsau tyto: 
neuctiwost, neposlušnost, nadutost, pokrytstwí, chlauba, twrdošijnost, 
neswornost a záwist. Falešné pak štěstí swětské stojí na těchto pěti 
slaupích: na panstwí, bohatstwí, důstojnosti, powěsti a tělesné žádo- 
sti. Mudrcowé to twrdí, že štěstí jest slepé, nemaudré a škaredé: slepé 
proto, že newí, kde sebau hodí; nemaudré, že jest nejisté a nestálé 5 
škaredé, že jest bezbožné, hltawé a neuctiwé. Ríkáwal Franciscus 
Petrarcha, že jest pět welikých nepřátel pokoje a ti wšickni že s námi 
bydlejí, totiž: lakomstwí, žádost cti, záwist, hněw a peycha. A kdy 
bychom ty wšecky nepřátely wen z země naší wypowěděli, mezi námi 
dobrý by pokoj zůstáwal. 



Swět tento se točí na dwau nohách, jedna jest odplata ctnosti a 
druhá pokuta neprawosti. Čímž Democritus jsa pohnut, powěděl, že dwa 
bohowé jsau na swětě, jeden dobrocině a druhý pokutuje: které se 
z nich koli wrchnosti nedostáwá, swět tento jest kulhawý. Nedostá- 
wá-li se obau dwú, tehdy sám clowěk wlácí sebau po zemi. W Tur- 
cích bijí jednu minci mezi wšemi jinými nejplatnější, kteraužto wrch- 
nost spráwu swau jak w času boje tak i pokoje welmi dobře wy- 
plácí. Ta mince newynáší než toliko dwa groše : jeden jest zlatý, je- 
muž říkají praemium, to jest, odplata ctnosti, a druhý železný, jenž 
slowe počna, to jest, pokuta nešlechetnosti. A těmi dwěma groši kaž- 
dému, jak kdo čeho zaslauží, hned pojednau, žádnému mzdy jeho ne- 
zadržujíce, platí. 



Když císař Ferdinand swaté a slawné paměti wyhlásil sněm w 
Frankfurtě, aby wolil na císařstwí Maximiliana toho jména II. syna 
swého, byl tu přítomen i Imbraim baše, legát císaře tureckého, s Auge- 
riem Gisleniem z Busbeku, legátem císaře Římského. Kterýž když bašeti 
tří knížat, saské, baworské a julichské, před Ferdinandem a Maximi- 
liánem císaři na koni jeti okazowal a jemu oznamowal, kterak jedno- 
každé kníže z nich tak možné a bohaté jest, že by mohlo na swůj 
wlastní náklad dosti weliké wojsko sebrati a s Turkem wálku wésti, 
jimžto podobných a tak mocných knížat že ještě mnohem wíc jest, 



284 

jako sedm kurfirštůw wolencůw a jiných knížat říšských w zemi ně- 
mecké, kteřížto kdy by wšickni spolčíce se wespolek proti tureckému 
císaři wytáhli, co by hádat co by spůsobili: zasmál se Ibraim a po- 
wědél, že z toho, co tu nyní widí, snadno sauditi může, jaká jest 
moc knížat jiných, ježto tu přítomni nejsau, a že musí welmi mocná 
říše býti; ale jemu že se widí, že jednota říšská i s těmi sedmi wo- 
lenci podobná jest oné sani o sedmi a wíceji hlawách a tolikéž oho- 
nech, kterážto když chce projíti skrze plot, tedy rozdílné hlawy roz- 
dílnými děrami lézti chtějí, tělo pak s ohony nikam nemůže, než musí 
w něm zůstati. Ale císař jeho že jest podobný sani o jedné toliko 
hlawě, kteráž má mnoho ohonů a ta, kdyžkoli chce skrze ten plot 
projíti, hned za ní celé tělo i óhonówé welmi snadno prolezau. A tudy 
ztrestal a znamenal knížat křesťanských roztržitost a neswornost, že 
jedna hlawa chce toto a druhá zas toto a že nejsou jednomyslní a 
za jedno tělo; Turci pak že jsau sworní a jednomyslní, a že moc a 
síla sjednocená wětší platnosti přidáwá nežli rozptýlená. 

Wýstraha před pýcliau. 

Není poslední příčina, proč mnozí služebníci a dwořané jak slu- 
žeb tak i milosti pozbýwají, že oni, když je knížata a páni jejich z 
nízká wzhňru wyzdwihují a wywyšují, nepřestáwajíce natom, ještě 
wýšeji a wýšeji se pnau. Na staw swňj , w kterémž je jak přirození 
jejich chatrné postawilo, tak potom i kníže a pán jejich zwýšil, se 
zapomínají, staw wyšší sobě oblibují, a na swém dosti nemajíce, staro- 
žitného rodu pánům a rytířům rowni býti chtějí, anobrž i nad ně také 
se wypínají a k wyššímu stawu se táhnau. A když i toho dostanau, ještě 
natom dosti nemají, ještě wýšeji hledí. A jest jim to jako w mysl 
jejich wštípeno, kteráž se swětskau ctí a lakomstwím točí, že nikdy 
sobě pokoje ani žádného místa dáti nemohau, tak že, by dnes sedlák 
učiněn byl měšťanem, zejtra by chtěl býti zemanem, a jsa zemanem, 
chtěl by býti pánem, a jsa pánem, zachtělo by se mu býti knížetem, 
a snad ještě nepřestáwal by natom. Jakž tedy Pán Bůh nemá se před- 
sewzetí jejich protiwiti, poněwadž jemu zato, že je mezi knížata sází, 
neděkují, nýbrž newděcně se proti němu ukazují, kázně jeho swaté 
nemají, práwo Boží a wrchnosti swé za hřbet kladau, lidí chudých, 
jimiž někdy sami byli, za nic sobě newáží, nad nimi se potřásají a 
na ně odpasují, jako by již sami jejich páni aneb knížata byli? Ne- 
myslí nato, že tolikéž nad nimi moc má kníže jejich, jako oni nad 
chudými; neohlédají seinato, co jsau byli, co jsau a co ještě býti 
mohau, ani tomu newěří, že i jiní na místa jejich dosednauti mohau, 
a které oni po swé wňli, jak chtěli, měli, že je i jiní zase a snad ti 
sami po swé wňli míti mohau. Nerozpomínají se nato, že z pánůw 
služebníci a z služebníkňw páni býwají. Nemají na péci toho, že, kte- 
rými dweřmi štěstí a bohatstwí jim přišlo, týmiž že zase také od té- 
hož hospodáře i neštěstí a pan Nauze z Mizérie na ně přijíti může. 

Přirození jednoho nic sobě newáží wíce a druhého méně; neb jedno- 
stejnau práci se wšemi wedlo, wšecky zároweň sprawuje, wšem také 
jednostejné mzdy uděluje a jako prawá a sprawedliwá matka ke wšem 
rownost zachowáwá: žádného nepowyšuje, žádnému nepochlebuje a 



285 

žádný jí milejší není. Ta toliko nesprawedliwá macecha paní Fortuna 
nerowně se k nám chowá: koho chce, powyšuje, koho chce, nechá; 
někoho zbohatí, někoho zchudí, z sedláka pána, z pána chlapa 
učiní; někomu radost, někomu žalost spůsobí. In summa žádného divvu 
není, že komu se ona wesele ukáže, takowého nejspíše wšeho weselí 
i žiwota naposledy zbawí. Awšak ona smrti naší přícinau býti nechce 
a také nemůže, jediné naše k ní zlé chowání tau přícinau býwá ži- 
wota našeho potracení. Nebo co tím štěstí winno, že my zlí jsme? 
Wolil bych sobě bez štěstí dobře umříti, nežli s štěstím zlý konec 
wzíti. Spíše lidé w štěstí co w láku ležící skrz marnau swau žádost 
cti a peychu o žiwoty přicházejí, nežli ti, ježto auzkostí mnohau na 
swětě a ustawičným trápením býwají sauženi; proto že swého štěstí 
snášeti nemohau. Mnohem těžší wěc jest jim snésti swau zwýšenost 
a bohatstwí nežli chudobu a opowrženost. Widěli jsme několik 
slawných a wznešených muž&w, kteří wšecka protiwenstwí, starosti 
a nebezpečenstwí zmužile a mile snášeli: a jakž k dosti chatrnému powý- 
šení přišli, nemohli té sláwy jako nějakého nejtěžšího břemene snésti, 
nýbrž wšecka moc a síla jejich wrtkawýni štěstím zemdlela a na mi- 
zinu přišla. 

Weliká tedy jest wýstraha pádu, wysoko newstupowati, a pakli 
wstaupíš, maudře seď a sebe nepiaš, se wšemi dobrotiwost měj ; neb 
budeš-li ode wšech dobrowolnost míti, by tě i neštěstí dolů strčiti 
chtělo, neupadneš. A by pak i upadl, neurazíš se, proto že ta sama 
dobrowolnost lidská měkké místo činí k upadení. Twrdá mysl a proti 
wšem zpurná twrdí a oceluje wšeliké místo, kudy twůj pád má býti, 
a dowodí častokrát i toho, že (jakož jsi to již na mnohých spatřil) 
z malého pádu weliký úraz wzat býwá. Kohož sobě dobrowolností 
nenakloníš, nenaděj se, aby jeho mocí a ukrutenstwím k sobě naklo- 
nil; to zajisté žádného w pokoji neprowodilo do hrobu. Nebyl by 
nikdy tak krutý, kdy by nato pomyslil, že tolikéž nad tebau moci má 
twůj pán, jako ty nad jinými moc míti chceš, a nejwyšší a nejmilo- 
stiwější wšech nás pán že na sprawedliwost saudu Božího pamatuje; 
protož nečiní ani tomu nejmenšímu křiwdy; neb též nad sebau pána 
má jako on jiné pod sebau. 

Nepodobnau sprawedlností rozdělil by Bůh králowstwí swěta, 
kdy by nad křiwdami nemstil a je přehledal.. Ale dobrý Pán Bůh 
jest a nejwyšší milowník sprawedluosti; neb křiwě sauženého nepo- 
mine a žádnému jak nejmenšímu tak ani tomu nejwětšímu nepromine, 
jakkoli odtahem a prodléwáním swých pomst bezpečnost činí, jako by 
nikda pomštěno býti nemělo, což hnedky nepomstí. Ale jinak se stáwá ; 
nebo čím déleji pokuty se odkládají, tím potom rychleji a jako w 
okamžení s welikau hrůzau a strachem přicházíwají. 

2. Z p o p i s ů w slawností. 

Sňatek krále Matyáše a arcikněžuy Anny we Wídni. 

Když weselí králowské již šťastný začátek swůj čtwrtého dne 
měsíce Prosince wzíti mělo, tu nejprwé drabanti a mušketýři králow- 
ští w slawně ozdobeném kostele sw. Augustina řadem se postawili. 



286 

Potomně již téměř w šatím rak do dotčeného kostela JMknížecí pan 
kardinál z Ditrichšteina, před nímž stříbrný kříž nesen byl, přijíti a do 
stolice pod nebesy zlatohlawowými se posaditi ráčil. Brzo potom, 
což již okolo prwní hodiny na noc bylo, do téhož kostela šli na- 
před panstwo a rytířstvo, wyslaní z zemí králowských, Jeho Milosti 
rady, nejposléze za nimi tré knížat, totiž kníže Karel z Lichtenšteina, 
kníže Adam Wáclaw Těšínský a Jan Jiří markrabě brandeburský; pak 
pan František Forgác z Gymesu kardinál Ostřehomský. Za nimi ráčil 
jíti JMst král sám toliko jediný w dlauhém uherském oděwu, stříbro- 
hlawowými a zlatými kwěty protkáwanéni, pod peřím capátkowým, 
šawli s pošwau zlatau a drahými kameny wykládanau k boku připá- 
sanau maje. W kostele, jak doňho wcházeti ráčil, zhůru se trau- 
bilo a na wlaské bubny bubnowalo. JMst králowskau následowala 
Její Mst newěsta králowna tolikéž we wšem takowém stříbrohlawu, kte- 
rauž JJMsti arcikníže Maximilian a arcikníže Ferdinand wésti ráčili. 
Za nimi wedena byla od wyslaných JMsti krále hispánského a arci- 
knížete Albrechta rakauského Její Milosti paní máteř nejmilejší, kte- 
rauž potomně množstwí fraucimeru následowalo. Okolo JMsti krá- 
lowské, králowny a paní mateře s obojí strany ctyřmedcítma králow- 
ských, králowny a arciknížete Maximiliana pacholat (edlknobfiw) swíce 
paruňkowé 3 ) bílé nesli, králowští w čerwených, králowny w brunát- 
ných neb fialowých aksamitowých šatech s kabátky bílými karmazi- 
nowými, a arciknížecí w černých též aksamitowých šatech s karma- 
zinowými cerwenými zespod kabátky. 

Když pak se již do kostela přišlo, w kterémž po prawé straně 
oltáře pět uherských biskupůw, totiž wysoce důstojný pan Demetrius 
Napray biskup Kolocenský a administrátor biskupstwí Rábského , pan 
Valentin Leepes biskup Nitranský a kancléř králowstwí uherského, 
pan František Ergeli biskup Wesprimský, pan Jakub Biber biskup Pěti— 
kostelský, pan Jan Telegdy biskup Bosnenský, též dwanácte opatůw 
pod infulemi aneb korunami zlatem, perlami a drahým kamením ozdo- 
benými, w dalmatikách zlatohlawowých a stříbrohlawowých stálo: 
tu Jeho Králowská Mst u oltáře před jednu stříbrohlawowau stolici a 
Její Mst králowna před druhau po straně lewé se postawiti, JMsti pak 
paní máteř do stolice po prawé straně wyzdwížené a Jich Milosti arcikní- 
žata do druhé po straně lewé kleknauti ráčili. Načež potom brzo JMst 
pan kardinál k oltáři přistaupil a list od Jeho Swatosti papežské aneb 
breve apostolicum, otewřew je, biskupu Nitranskému a kancléři uher- 
skému, jenž mu po lewé ruce a pan Demetrius Napray po prawé stál, 
wůbec hlasitě čísti dal. Po přečtení téhož listu JehoKMst před oltář, 
před nímž weliký koberec turecký prostřín byl, předstaupiti, ano i 
Jich Msti dotčená arciknížata Její Mst newěstu králownu před něj při— 
wésti a proti JehoKMsti po straně lewé postawiti ráčili. A tak JMst 
kardinál we jméno Pána Boha wšemohúcího od tohoto latinského pro- 
powědění Jich Milosti oddáwati začal, takto : „Non est vir dignus mu- 
liere, nisi amputet caput hostis, t. j. Není muž hoden ženy, lec by ne- 
příteli hlawu stal. Což se, prý, wlastně i na Waši králowskau Milost 
wztáhnauti může ; nebo WMKská ten tak slawný wítěz býti ráčí, který 

2 ) parurikowý aneb línowy wosk , 28eifjto<tc§?. 



287 

o toho nejúhlawnějšího nepřítele wšeho křesťanstwa Turka netoliko 
několikráte se pokusiti směj, jej udatně mečem swým stíhal, nad ním 
mnohé slawné wítězstwí obdržel, ano i toho příčinau a půwodem by*, 
že jich do množstwí tisíc před očima WKMsti padnauti muselo, tak že 
wšemu tomuto širokému swětu dobře známé a wědomé jest a to jako 
na wrchu leží, kterak jste tudy netoliko staveného králowstwí uher- 
ského, králowstwí českého, arciknížetstwí tohoto rakauského, ano i 
jiných zemí a tak wšeho křesťanstwa před týmž nepřítelem, nelitu- 
jíce w tom žiwota swého , každého času udatně a statečně chrániti 
a obhajowati a skrz to samé wedlé téhož swrchu jmenowaného pro- 
powědění, jsauce sami z císařského a králowského kmene pošli, této 
nejjasnější arcikněžny rakauské přístojící, tolikéž z císařského a krá- 
lowského kmene pošlé, dobře jste zastaužiti ráčili i s obojí strany 
sebe hodni býti ráčíte. Pročež majíce já sobě od Jeho Swatosti pa- 
pežské k tomu moc danau i poručeno, na místě Jeho Swatosti WKMsti 
w tomto swatém předsewzetí a k stawu sw. manželstwí swaté po- 
žehnání dáwám, a winšuji, aby Pán Bůh wšemohaucí hojné swé pože- 
hnání na WKMst wylíti a spolu s Její Mstí přístojící nejjasnější arci- 
kněžnau ode wšeho zlého chrániti a ostříhati, ano i dědici slavenými 
milostiwě obdařiti ráčil, dotazujíce se přitom WKMsti: Rácí-li W. 
KMst k této nejjasnější arcikněžně rakauské milost a lásku jmíti? 
Načež když JMst odpowědíti ráčil, týmiž také nápodobně slowy JMsti 
newěsty králowny se tázal. Po odpowědi sobě dané Jich Milosti 
ruce, kteréž sobě s obojí strany podati ráčili, štůlau swázal a potom, 
přijmauce od JMsti newěsty králowny jako i Jeho Msti králowské prsteny, 
králowský králowně a králowny králi, a přitom wíceji králowně od 
Jeho Swatosti papežské dar, totiž rosarium drahým kamením wyklá- 
dané w škatuli aksamitem čerweným potažené, kteréž za pět set ko- 
run se šacowalo, odewzdal. Její Mst pak newěsta králowna Jeho krá- 
lowské Msti wěnec na tři prsty zšíří Avšecken perlowý a od drahého 
kamení do ruky dáti, kterýž Jeho Milost sobě sám na hlawu wsta- 
witi a hned potom odtud na swé předešlé místo odjíti, jako i již jmé- 
no waná arciknížata JMst newěstu králownu tolikéž na místo její do- 
wésti, a tu král i králowna spolu kleknauti ráčili. 

Načež potomně ihned pak kardinál slawné Te Deum laudamus, 
před oltářem kleče, začaw, toho se jeden werš traubilo a na wlaské 
bubny bubnowalo, a druhý spolu s rozličnými instrumenty od zpě- 
wákůw králowských zpíwán. Při wšech kostelích zwoněno. Po do- 
zpíwání pak téhož Te Deum laudamus z dewadesáti kusůw welké 
střelby takměř již po druhé hodině na noc puštěno neb w T ystřeleno bylo. 

A tak po šťastném tomto JMsti králowské a králowny oddání, kte- 
réž Bůh Jich Milostem weselé , radostné a potěšené dáti rač, zase se 
nápodobným spůsobem z kostela do zámku šlo a weselí králowské 
šťastně, pokojně, s mnohau přitom radostí a weselostí kwasilo a 
ozdobowalo. 



288 

LVIII. 
Michal Pécek Smiřicky z Radostic. 

Swětského řečniclvví staročeského u wětším rozměru za- 
chowal se nám příklad we spisu Michala Pecka*), jenž slowe: 
„Akcí a rozepře mezi filosofem, w lékařsiwí doktorem a pro- 
kurátorem" (w Praze 1609). Předmětem jest spor mezi třemi bra- 
try o to, který by z jmenowáných tří stawůw obci byl nej- 
užitečnější. Filosof, lékař a práwník wystnpují jeden po druhém, 
obšírnau reci přednosti každý swého stawu wynášejíce a pro- 
spěchy druhých dwau snižujíce. Konečně nálezem zdůwod- 
něným zásluhy jednoho každého o obecné dobré sice uznán3 r , 
než práwníkowi za práwo dáno. Spisowatel jewí w díle tom 
skutečnau wýmluwnost a neskrownau zběhlost w literatuře la- 
tinské i řecké. 

Michal Pěček byl třetí syn cis. rychtáře w Chrudimi, Jana, 
kterému 1. 1571 udělen list erbowní, aby se mohl psáti „z Ra- 
dostic." L. 1598 byl ještě na universitě Pražské. Wzdělaw 
se^za práwníka, usadil se w Praze. Sám jsa učený, žil w 
přálelstwí s učenci sauwěkými, jmenowitě i se slawnau básniř- 
kau latinskau , Alžbětau Westonowau, rodilau z Angličan ale w 
Cechách zdomácnělau, kteráž spis Pěčkůw wětší básní ozdobila. 
L. 162 stal se Pěček perkmistrem hor winičných. L. 162 2, 
když mistři kolleje Karlovvy dostali rozkaz, aby wydali pri- 
wilegia swá , k přejmutí jich nařízeni byli za králowské 
komisaře Pěček spolu s Heřmanem Černínem a Jiřím Ma- 
theidesem. Pozdějších zpráw o Pěčkowi posud se nedo- 
stáwá. Kromě „Akcí a rozepře" psal básně latinské a wy- 
dal spisy otčima swého Duchosiawa Tugurina, písaře radního 
w Chrudimi. 

Řeč filosofova. 

Bratr filosof weda swau při, chtěje toho dokázati, že on ten sám 
obci jest nejplatnější , wychwalowal filosofii, kterak by ona wšeho 
wšudy umění jak nebeského tak i zemského, widitedlného i newidi- 
tedlného, wnitřního i zewnitřního přícinau přední a pfiwodem byla. 1 ) 
Nebo zemi měřiti, hlubokost mořskau stihnauti, a jak jedno od dru- 

*) W knihách Chrudimských se Pěckowé píší „Smiřickými", což se 
prawým býti zdá. Příjmí „Smržický" na Akcí etc. jest zmatecné. 

*) Philosophia laudatarum artium omnium procreatrix et quasi parens. 
Cic. Philosophia disciplina disciplinarum. Macrob. 



289 

hého jest daleko, rozeznati; oblohu nebeskau i s jejími hwězdami, 
iníluencími, případnostmi, proměnami zpytowati; příčinu nestálého a ne- 
jednostejného powětří, wycházení slunce a zatmění měsíce wěděti ; 
jak daleko horizon tento, — to jest půl tohoto nebe, kteréž nad se- 
bau wůkol a wůkol se wšech stran widíme, — jak i slunce od nás 
daleko, kolika stupněmi jest wzdáleno, powěděti; jaké jsau případnosti 
časů, wěků, let, rozdílnosti lidí a wěcí wsech, jakýmž by se koli 
jménem jmenowati mohly, uměti toho zpráwu dokonalau dáti: owšem 
ani doktora žiwotního powolání, mnohem pak méněji orátora powin- 
nost to w sobě obsahuje, čeho žádá wšech umění matka a mistryně 
filosofie. Nebo ačkoli lékaře powolání jest to, aby netoliko pří- 
padnosti nemoci, powahy, přirození a komplexí jednoho každého dobře 
znal, ale také i umění physices naturalis, to jest poznání wěcí přiro- 
zených, jak swětel nebeských a jejich powah tak také nejwíceji bylin 
a rozličného kwítí zemského wýborně powědom byl, a naposledy 
skutek toho wseho in practica ukázal: wšak co se dotýče wyměření 
zemské hlubokosti, poznání mořské propasti a jiného na tisíce umění 
w filosofii obsaženého, toho lékaři znáti potřebí není. Oratoř pak a 
ten, který swú wýmluwností nad jiné předčí, čtwrtiny wěcí těchto, 
ani ještě* tak mnoho jako medicus nepotřebuje: než jistými mezemi a 
jako ploty ohrazené swé umění má, totiž aby jak w čas pokoje obec 
dobře sprawowal, neprawosti a wýstupky lidské přetrhowal, sprawe- 
dliwé zastáwal, nesprawedliwé trestal, o boji w pokoji, w pokoji pak 
o boji přemýšlel, tak také i w čas wálky aby rozšafnosti swé uží- 
waje, k tomu jen samau swau wýmluwností nápomocen wojákům byl, 
byť pak sám žádného nepřítele nezabil, mnohem méněji ani rukau se 
nedotekl. Což i Plato, Sokrates a wšickni filosofowé natom sé sná- 
šejí, též w radách a jednáních o weliké wěci w skutku to nalezli, 
že nižádným spůsobem s tau obcí dobře se díti nebude, nebudau-li 
ji filosofowé říditi a sprawowati, ano i přešťastné obce wyhlašují ty, 
které lidmi maudrými opatřeny jsau. 

Ačkoli pak těchto časůw přewrácených, jichžto wěci dobré a 
wzácné sobě oškliwíme, zlé pak a mrzuté libujeme, to slowo filosof 
k nemalé potupě přišlo, tak že, když který neučený leyk spatří muže 
učeného, hned mu filosofů naspílá, byť pak, co to filosof jest, sám ne- 
wěděl, nepamatuje nato, co Duch Boží w přišlo wí (1. kap.) dí, že mau- 
drostí a učením blázni pohrdají: wšak to také i w jiných wěcech 
býwá, že jakkoli bez nich nijakž býti nemůžeme, nicméně wšak je w 
nenáwisti máme. A zřídkakdo, patře na wysoké stawení, na grunt po- 
myslí, jakkoli bez něho ani domu ani štítu ani sklepu ani síně ani maz- 
hausu ani nic býti nemůže. 1 ) Na pařez aneb kořen kdo popatří? awšak 
když ho není, ani stromu ani wětwí, ratolestí, ani listí, nadto méně ani 
žádného owoce nebude. Tak se děje i s filosofií, z níž wšecka jiná umění 
pocházejí. Zkušený lékař, nebude-li dobře znáti dialektiky, kteráž 
jest jedna částka filosofie, kterak bude moci rozličnost nemocí rozho- 
dnauti aneb jim w notu uměti trefiti? Co spůsobí medicus bez fysiky, 
to jest bez poznání wěcí přirozených, tak jakž je sám Pán Bůh ráčil 
stwořiti? A toť jest nejpřednější díl filosofie. Odtud wšelijací počát- 

') Quomodo possunt staré culmina, si cadant fundamenta. Ambros. 

19 



290 

kowé a pramenowé wšeho, což se na swětě rodí, pocházejí, bez ně- 
hož umění lékařské za nic nestojí. Když pak bude míti přistaupiti k 
pacientowi, kterak mu cím dobrým poslauží, nebude-li předewším 
toho šetřiti, jakého jest přirození, jest— li pěnokrewný, kalokrewný čili 
wodnokrewný aneb jaký jiný? — a to jest nejwětší maudrost lékař- 
ská! — a nebude-li přitom šetřiti powětří a času příhodného, jak kdy 
běží hwězdy nebeské, jak měsíc jest posta wený, jest-li na plnu, na 
zchodu aneb jináě, a wedlé toho tak léky připrawowati? Aniž ten 
lékař co dobrého spůsobí, nebude-li nejprw mysl jeho íilosofskau 
maudrostí nastrojena, poněwadž hnutí těla od hnutí mysli pocházejí. 
Multos morbos multa fercula fecerunt, powěděl onen: že kde býwá 
mnoho pokrmů, tu také býwá mnoho nemocí. 1 ) A odkud katarrowé, 
flusy, rýmy, hlawní nemoc, záwraty, oci krwawé, ruce třesuté, nohy 
a žity skrčené pocházejí: zdali ne od nestřídmosti? A při kom se to na- 
chází, tomu ani krabice apatékářské, ani zatínání žil, ani lázně ani 
co jiného od doktorů wymyšleného nespomáhá. Což tehdy? Není-liž 
to mnohem podstatnější a znamenitější lékařstwí, které neduh mysli, 3 ) 
nežli to, které tělo hojí, a ji před nezdrželivostí a wšelijakau zby- 
tečností zachowáwá, mrawy dobrými ozdobuje, působí to, aby lidé 
jedni druhým ku pocti wosti, rodičům a přátelům ku potěšení, sobě pak 
samým a wlasti swé k dobrému a užitečnému slaužiti mohli? A to 
wšecko zdaliž nejde z filosofie? neprospíwá-liž tím welice filosofie, 
že nás od rozkoší a lahůdek tohoto swěta odwozuje a k znamenitým 
ctnostem a skutkům Bohu i lidem milým přiwozuje; ucí, jak bychom 
měli wášně i náružiwosti swé skrocowati a je rozumu poddané míti; 
zřetedlně wyswědcuje, na cem prawé štěstí a žiwot bez auhony 
záleží? 3 ) 

Neprospíwá-liž filosofie, když jednoho každého k swé powinnosti 
wede, a jak by jiní s námi a my s jinými obcowati měli, ukazuje? 
Neprospíwá-liž aspoň tomu, kdo domácí hospodářstwí sprawuje, aby 
se mu w něm dobře wedlo a dařilo, na wšem se mu množilo, roz- 
máhalo, aby manžel, manželka, dítky, čeládka, jeden každý swau ná- 
ležitau powinnost dobře a chwalitebně řídil a sprawowal? Neprospí- 
wá-liž wšem filosofie, když nás k tomu wede, abychom žádnému ani 
w wěcech křiwých nepowolowali, ani také sami od žádného se pod- 
wésti nedali? Neprospíwá-liž filosofie w tom, když aby jeden každý 
staw, menší, prostřední i ten nejwětší, samého sebe poznáwal, ucí? 4 ) 
Anebo neprospíwá-liž nejwíce filoso.fie tomu, aby, kdo se chce nato 
oddati, mohl obci dobře a užitečně slaužiti, ji dobrým řádem sprawo- 
wati, pocestnými mrawy ozdobowati, chwalitebnými práwy utwrzo- 
wati, utwrzenau zdržowati, zdrženau rozšiřowati, rozšířenau štastnau, 
prospěšnau a wšem lidem požiteěnau učiniti? 

A poněwadž pak dwě wěci spňsobují wrchnosti wážnost, totiž 

*) Epulae peregrinae morbos semper peregrinos pariunt. Guev. 2 ) Plii- 
losophia est medicína anitnae. Casm. Medicína utraque tam corpo- 
ris quam animae est a Deo. Gregor. 3 ) Nullus in philosophia feracior 
locus quam de officiis, a quibus constanter honesteque vivendi prae- 
cepta ducuntur. Cic. Irae malagma philosophia. Had. jun. *) Non prae- 
stant philosophi, qua3 loquuntur, multum praestant, quod loquuutur. Sid. 



291 

maudrost a udatnost, oboje tato ctnost má swůj základ w filosofii. 
A to jsau ti dwa slaupowé aneb pilířowé, na nichž jest založeno je- 
dno každé králowstwí aneb wládařstwí.. Maudrost slauží knížeti za 
oko, udatnost za ruku: bez oné byl by slepý, bez této mdlý. Mau- 
drost dáwá radu a udatnost sílu: onano rozkazuje, tato rozkaz wyři- 
zuje; onano skaumá w práci těžkost, tato ji pak oblomuje a obměk- 
čuje; onano welké wěci ukazuje, tato se k nim jako přitowaryšuje ; 
k oncno přibližuje se rozum, k této pak zmužilé srdce welikých pa- 
nošů přistupuje. 

Protož žádnému tak potřebí není znáti filosofie a wíceji uměti, 
jako welikým pánům a knížatům, jejichto umění mnohým poddaným 
má k dobrému slaužiti. Předewším pak jiným netoliko platné jako 
potřebné a bez čehož nijakž býti nemůže, jest znáti umění o těch 
wěcech, které přináležejí ku poznání mrawň a obyčejňw lidských ') 
(a ty wěci obsahují se w filosofii morální, to jest, o mrawích), a po- 
tom znáti rozdíl a spůsob jednoho každého wládařstwí a spráwy w 
zemi aneb w obci (a to se jmenuje philosophia politica). Onano učí 
o náružiwostech a náklonnostech wšem lidem obyčejných: tato pak 
welí takowé náklonnosti temperowati a skrocowati, též i k aučinkům 
svvým wedlé práwa náležitě wésti. Onano, totiž phiosophia ethica, učí, 
mrawným ctnostným střídmým a w auzkostech trpěliwým: tato pak, 
totiž philosophia politica, dobrým spráwným šťastným a sprawedliwým 
wládařem a spráwcím býti. A tyto wšeckny ctnosti jsau terminus a 
instrument filosofský. 2 ) 

Poněwadž pak kníže a wšelijaká wrchnost má powědoma býti 
swé země, jejího položení, welikosti, širokosti, dlauhosti, buďto také 
krátkosti, potom i o řekách, jezeřích, jsau-li kde jaká, o mořských 
zátokách, potocích, ostrowích, horách, jako o nějakých audech swého 
panstwí má wěděti: protož k té wěci potřebí jest uměti geographiain. 
Přes to musí kníže, když toho potřeba káže, i wálku wésti, s nepřá- 
tely se potýkati a, chce-li w zemi ostati, někdy i triumfowati. Z té 
příčiny ma míti plnau známost wěci wojenských, wěděti o dobrém 
hejtmanu a dobrém soldátu; kde má ležení držeti, kde příhodně se 
zašancowati, kde pewnost wystawiti, kde nástroje wálečné založiti; 
w která místa stříleti, s které strany k šturmu pustiti , města, zámku, 
pewnosti dobýwati, příkopy dělati etc, a tak tehdy musí i geome- 
triam znáti 3 ). Ale že bez příležitosti a příhodnosti časůw, kdy se má 
co konati, dobrý spráwce nic neswede, nýbrž bude museti na časy 
a pohodlné léto pozor dáti, štěstí i neštěstí, běh planet, dny a noci za 
sebau kráčející předzwěděti, a netoliko po zemi ale i po wodě také, 
w nejpříhodnějším místě, portu, břehu na nepřátely udeřiti: protož 
wysoce potřebuje astronomiam uměti, architecturam aneb fortifica- 
tionem nezanedbáwati, a summau wšelijakého umění, kteréž dobrým 
a zkušeným mistrům a řemeslníkům wlastně přináleží, w čemž byl 
někdy welice zkušený Julius Caesar, powědom má býti. Nemíním pak 
toho tuto tak, aby se nato kníže oddati měl jako nějaký paumistr 

a ) Melius audire Socratem de moribus, quam Hippocratem de corporibus 
disputantem. Sed. -) In quo quisque prudeiis, in eo bonus. Plut. 3 ) Non 
tam literis, quam rei militaris disciplina imbuendus est priuceps. Plať 

19* 



292 

a řemeslník, ] ) ale jako kníže, to jest, aby o tom toliko známost met, 
co dobrého a zlého, rozeznat a z mnohých wěcí dobrých nejlepší 
sobě wybrat. Nebo není to jeho powinnost, aby mosty dělat, petardy, 
děla a wátecné nástroje slíwal, pewnosti stawěl, k šturmu sám oso- 
bně, ač chtět-li by, hnal: ale toliko to, co k jeho wlastní a důležité 
potřebě přináleží, aby uměl a znal. Ale že málo co prospíwá umění 
jak w času pokoje, tak také i wálky bez wýmluwnosti, jakožto myslí 
lidských ředitelkyně, hofmistryně obcí, králowny poddaných: protož má 
kníže a wšeliká wrchnost w ní wycwicena býti. 2 ) A ta sama wý- 
mluwnost nemůže býti mocná, dostatečná ani podstatná bez poznání 
wěcí přirozených, jenž jsau jako grunt a fundament wšech umění a 
řemest. Musit tedy každý maudrý spráwce nato se s pilností oddati, 
aby o wšech wěcech prawý a zdrawý saud měl a o nich rozumně 
a s gruntem promlauwati uměl. Nebo míti známost sformowání a slo- 
žení tohoto swěta, spořádání w něm wšeho přirození, hnutí nebes, těl 
nedušných, buďto s jinými smíšených, početí i schodu wěcí stwořených, 
podstaty duše a moci její, wlastností bylin rozličných, drahých kamení, 
minerálií, dušních žiwocichů, těl spojených, nedošlých, wlhkostí, dešťů, 
mlh, duh, sněhňw, hřímání, krupobití, hromobití, blýskání, počátku 
studnic a pramenů, wod, řek, jezer, wětrůw, zemětřesení, zpátecného 
toku mořského, etc, a o tom wšem dobře wyprawowati uměti wzbu- 
zuje wtip, oswěcuje rozum, ponauká mysli lidské ku podiwu weli- 
kých wěcí, z čehož pochází w sprawowání obce maudrost a we 
wšech dobrých předsewzetích šťastný prospěch (jakož se to o králi 
Alexandrowi wí) a weliká mysli zmužilost w promlauwání a o wě- 
cech sobě rozjímání. 3 ) Jakož se cte o Periklesowi, že by měl tak 
horliwě mluwíwati, jako by hřímalo a se blýskalo, a že celau zemi 
řeckau po sobě pozdwihowal, a co se zdálo býti odporného lidu 
obecnému Athénskému, to wšecko jemu zobecnit a w zwyklost obrá- 
tit. A ten tak wznešený panoš nenaučit se té wýmluwnosti z retho- 
riky ani od prokurátorů, ale od samých filosofů, kteříž toho času nej- 
stawnější a nejmaudřejší byli w zemi řecké. 

Aniž se má kníže toho, co se mu wěděti a uměti ukládá, stra- 
chowati a nad swým uměním pro příčinu mnohých starostí a nesčísl- 
ných těžkostí pochybowati. Nebo co jest těžko clowěku prostému a 
snad i nemožno, to knížeti nemůž než wšecko snadné možné i milé 
býti. A mezi jinými prostředky, kterak by z něho mohl pán we wše- 
likém umění co nejzběhlejší býti, tento nejpřednější jest, totižto, aby 
wedlé sebe a při sobě míwat lidi nejzwláštnější, jako mathematicos, 
philosophos, oratores a jiné osoby s filosofií se obírající, od nichž by 
za tabulí, ať nedím wšudy, w malém čase tomu se naučiti mohl, čemu 
se jiní w školách za mnoho let sotwa naučí, a aby jim sám k intu- 
wení příčinu dáwal, s nimi chodě, jezdě, stoje, a we wšech jiných 
příležitostech, a k tomu je i wzbuzowat, aby před něj wždycky sho- 
toweni předstupowali a sobě o wěcech platných a potřebných rozjí- 

*) Non potest princeps scientia sua cuncta complecti. T a c. 2 ) Rex 
peritus sit rerum humaiiarum. Gáza. Quantum in bello potest ferrum, 
tantum in republica prodest eloquentia. Demet. 3 ) Comede Minervám 
et pinguesces sapientia. Proverbium. 



293 

malí. Tak se naučí w brzkém čase wšerau tomu, co k spráwě jeho 
a wtádařstwí zapotřebí bude. Kdo jest byt ustawicnými wátkami 
zaneprázdněn wíceji než Alexander Weliký a Julius Caesar? a protoť 
jsau oni hned umění literního a íilosofského neopustili, ale nejinač 
sobě péra než jako swé dýky wážili. Kdo měl wětší práci w říši 
jako někdy Karel Weliký? protoť jest on wždycky poslauchal mužů 
we' wšem umění íilosofském zběhlých, w nichž se náramně kochal a 
je sobě welice libowal. Co nejpřednějších a nejslawnějších potentátů 
za starého wěku bylo, wšickni philosophos a muže maudré za mistry 
a učitele sobě drželi. W takowé wážnosti za starodáwna držáni byli 
od welikých potentátůw íilosofowé, že Dionysius kníže sicilské proti 
mudrci Platonowi pěkný a nákladný šif po moři poslal, sám pak na 
něj se ťrima koňmi bílými na břehu s slawným wítáním ocekáwat. 
Když ho pak od sebe zase propauštět, welikým darem, totiž osmdesáti 
talenty, to jest padesáti osmi tisíci korunami, jeho darowal. Alexander 
Weliký ku poctiwosti swého mistra wlasti jeho, kterauž sobě pod- 
maniti umínil, odpustil, a že jemu tak mnoho jako samému Filippowi 
otci swému powinen jest, přede wšemi wyznat. A byl Phocion toliko 
měšťanem Athénským, awšak týž Alexander z Macedonie tak ho sobě 
wážil, že mu centům talenta, to jest 60000 korun, w dar poslal. Kte- 
rýžto, ptaje se jeho wysianých , proč mu to král jejich posílá? Proto 
prý, odpowěděli, že jeho ze wšech Athénských jediného za ctného a 
šlechetného muže býti poznáwá. Zeno mudřec u týchž Athénských w 
takowé byl poctiwosti, že u něho klíce města skládali a zlatau koru- 
nau a obrazem mosazným ho ozdobowali. Což i spolusausedé jeho také 
mu tolik poctiwosti činili. We Wlaších měšťané Krotoniatští a jiní 
národowé zámořští mudrce Pythagoram jako nějakého boha ctili a z 
domu jeho sobě chrám udělali, tak ho sobě wážíce, že kteří ho koli 
toliko widěli, hned o tom swým přátelům a jiným lidem w známost 
uwozowali, za wec sobě to, že jsau Pythagoram widěli, nejdražší a 
nejpodstatnější pokládajíce. Euripides philosophus a poeta tragicus Ar- 
chelausowi králi perskému tak milý a příjemný byl, že mu wšecku 
swau radu poraucel a jako téměř nic bez jeho rady nečinil. 

Nesluší tuto toho pomiň auíi, kterak někteří potentátowé, w swětě 
bywše welmi platni obcem a swým poddaným, ne proto toliko, že 
jsau králowé slauli, jako že z umění íilosofského maudrosti nabyli, 
příjmí M a udři dostali. Jako Karet francský, o jehožto přízni a lásce, 
k lidem učeným nemůže se dosti powěděti, pro filosofii kterauž do- 
bře znal, král maudrý byl nazwán. Alfonsowi toho jména Desátém 
králi kastilianském wyswědcuje se. to, že mezi swými nesčíslnými 
pracemi, jimiž zaneprázdněn byl, ctyřidcetikrát swatau biblí i s wý- 
klady přečetl. A tento král netoliko pro swau welikau maudrost, 
kterauž panstwí swé rozšířil, jako pro welikau pilnost, kterauž k fi- 
losofii přiložil, obzwláštně pak k spekulací a spatřowání swětet a 
hwězd nebeských, jakož ukazují jeho tabulae chronologicae, příjmí 
Maudrý měl. Maudrým slaul Albrecht arcikníže rakauské a to pro 
opatrnost a w swé spráwě rozšafnost. Též jméno Maudrý obdržel 
Karel V. král francský, netoliko že byl weliký milowník a patron wše- 
likého umění, ale také proto, že newyjížděje do pole a nestroje se 
sám osobně do zbroje, wšak skrze swé udatné hejtmany několikrát 



294 

nad Engelandy šťastně zwítězil, a co otec jeho bylpotfatil, to wšecko 
zase jim zodnímal. Otto pak toho jména III. císař Římský, jakkoli ani 
Welikým ani Maudrým neslaul, wšak, že jest zázrakem swěta jmeno- 
wán byl, toho zaslaužil. Robertus král neapulský pro swé nemalé 
umění a maudrost s příwětiwostí a milostiwostí spojenau malý Salomaun 
nazwán byl. Dohře tehdy mudřec Diogenes říkáwal, že Bůh jest 
wšeho řiditel, maudrý pak muž Boha přítel. Co dím o Edwardowi 
králi englickém, nad něhož toho času we wšem swětě pána uče- 
nějšího nebylo? Nebo osmnácti let stáří jsa, již mluwil dobře řecky, 
latinsky, francsky, wlasky i německy, a k tomu tak učený byl, že 
se s oním wysoce wznešeným mathematikem Cardanem o wěci mathe- 
matické disputowati neostýchal, tak že Cardanus takowé o něm swě- 
dectwí wydal: Kdy by byl déleji žiw zůstal, že by z něho druhý 
Salomaun byl. A nebyl-liž jest sám Salomaun nejmaudřejsí filosof? 
kterýž o stromu cedrowém a mnoho jiných přirozených wěcech na 
hůře Libanum maudře a uměle rozmlauwal, a knihy ne na sta ale 
na tisíce, jakž Flavius Josephus wypisuje, o wšech takměř na tomto 
swětě stwořeních sepsal: jako o stwoření mořském aneb wodnatém, 
o žiwočiších powětřných, o přirození wsech howad i o wšech ji- 
ných wěcech, kteréž jsau na okršlku zemském, tak že wšeho stwo- 
ření přirození wýborně znal, a nebylo nicehéhož na swětě, aby se 
on toho domysliti anebo dowtipiti nemohl. Protož swau maudrostí, 
uměním a poznáním wěcí přirozených netoliko wšecky doktory, ale 
také i orátory přewýšil, a byl ten, w němžto Pán Bůh jako w ně- 
jakau nádobu celau filosofii, nebeskau i zemskau, wložiti ráčil. Moj- 
žíš se též filosofii od egyptských mudrců o tejných a skrytých wě- 
cech wynaucil. Daniel prorok swé maudrosti y od mudrcůw chal- 
dejských nabyl. Mnozí se toho důwodowé u Rekůw nacházejí, že 
písma i wšecka jiná filosofská umění půwod swňj od swatých ot- 
cůw wzala. Píše Josephus, že Adam a syn jeho Seth udělali dwě 
tabule aneb deky, jednu měděnau a druhau kamennau} na nichž 
celau filosofii a wšefijaká umění napsali. Oni nejprw rozdělili rok 
na 12 měsíců a nejprw wyšetřili běh swětel a hwězd nebeských, 
i potomky swé tomu učili. Tak tehdy litery a x wšelijaká nejwyšší 
umění od Adama a Setha máme. Enoch sféru neb kauli sformowal, 
jakž Plinius píše, zdržujíc nebesa na swých ramenau. W swaté cír- 
kwi křestanské nebyli-liž jsau znamenití filosofowé swatý Augustin, 
s. Jeroným, s. Basilius, s. Lactantius a jiní mnozí, kteřížto střídmě a 
pokudž náleželo, filosofowali, to jest o wěcech Božských, duchowních, 
maudře promlauwali. Z nichž wšech Basilius pro weliké swé umění 
a žiwota swatost Welikým nazwán byl, kterýž napsaw list k swým 
wnukům de instituendis studiis, jak by se w učení swém říditi 
měli, tímto podobenstwím to ukázal: Rowně prý, jako štípek tu moc 
do sebe má, aby owoce wydáwal, awšak mu nemalé okrasy ušlech- 
tilé ratolesti okolo něj otočené přidáwají: tak také duše owoce swé 
má prawdu, awšak není wěc nepěkná, maudrostí cizí ji odíwati, aby 
ona, jakožto ratolest owoce přikrýwá, také spanilé wzezření na sebe 
patřícím ukazowala. 

Což tehdy bratří moji, doktor a oratoř, k tomu řeknau ? Nehodí 
se do obce filozof? Co? Zle-li jest se s obcí Athenienskau dalo, když 



295 

ji Perikles učedlník Anaxagorae pres 40 let sprawowal? Zle-li s The- 
banskau, když w ní spráwu držet Epaminondas učedlník Platonis ? 
Kdy jest se w Římě lépeji s obcí wedto: tehdáž-li, když Numa Pom- 
pilius posluchač Pythagorae, jakž tomu někteří chtějí, kralowat, čili 
tehdáž, když Tullii Hostilii, Tarquinii a jiní mnozí filosofie prázdní a 
leniwí panowali ? 

Jako tehdy Perikles o měšťanech Samnitských powěděl, že jsau 
oni podobní dětem malým, kteří pokrm od swých matek přijímají a 
wšak předce plakati nepřestáwají; a Themistokles naříkat, přirowná- 
waje se k jaworu, že se pod něj lidé w čas pršky schowáwají, když 
pak slunce swítí, listí z něho trhají aneb kamením na něj házejí: takž 
také i filosofowé mohau to o sobě powěděti, že swého umění jak lé- 
kařům tak i prokurátorům mnoho propůjčují, bez jehožto pomoci oni 
s nic by býti nemohli. Když pak oni k důstojenstwí a úřadům jakým 
přicházejí, tedy tyto hanějí a za nic jich nemají. Zač bude státi me- 
dicus, nebude-li také philosophus ? Zac oratoř, nebude-li pomoci bráti 
od maudrosti, aby řeč měl netoliko z slow slípanau, ale také wážnau, 
podstatnau a maudrau? Co mi powí o ctnosti, co o počestnosti aneb o 
ohyzdnosti, neprawosti lidské, sprawedlnosti anebo nesprawedlnosti, o 
práwích, o powotáních a o tom, co k zachowání aneb k rozšíření obce 
přináleží, a kudy k pádu a zahynutí pospíchá, v nebude-li wynaucen w 
filosofii? Cím jest tak znamenitým učiněn u Reků onen Demqsthenes? 
Zdali ne tím, že Platona mudrce poslauchat? Cím Cicero w Římě, že 
otcem wlasti slaul? Zdali jest neřekt, že orací a řeč jeho wsecka, 
čím wíce pěknějších filosofských sentencií měla, tím lepší byla? zdali 
jest se sám k tomu nepřiznal, že w akademii orátorem jest učiněn? 
Nebyl-li jest M. Antonius Císař filosof, kterýž w Rhodisu slawným 
professorem byl? Nechodil-li jest do též akademie i Pompejus Weliký, 
a to předce ještě, když již celau wýchodní krajinu Římanům podma- 
nil? Co jest řekl onen barbarský král Anacharsis? Ze raději chce býti 
učedlníkem filosofů nežli králem barbarůw. Co jest o filosofii sám 
Cicero oratoř také wyswědčil? Philosophia deorum inventio, 
že filosofie od samého Pána Boha jest nalezena. Co wíce? Ze filosofia 
jest wšech umění na swětě rodičkau a chowačkau. Co dále prawí? 
O wňdce žiwota, filosofie, ó spasitelkyně ctnosti, kteráž nenáwidíš ne- 
šlechetností! co bychom byli bez tebe? jaký žiwot náš? Tys města wy- 
stawěla, tys králowstwí lidmi osadila, do společnosti obce uwedla, 
příbytky, hrady, manželstwo w hromadu spojila, práwa nařídila, tys 
mistryně mrawůw a šlechetnosti, k tobě se wšickni utíkáme, wšickni 
od tebe pomoci a retuňku žádáme; ty wšech wěcí nebeských i zem- 
ských přirození, příčiny a pňwod znáš, a jak se kdo w tomto žiwotě 
chowati má, nejlépe wís. Co Galenus o filosofii powěděl? Optimum 
quemque medicum, eundem et philosophum: že nejlepší lékař nejlepší 
jest filosof. 

Co by sobě bratří moji, doktor a oratoř, při mně nelibowali, o tom 
já dobře wím. Mrzí se, že zůstáwaje w swéin pokoji při swé powin- 
nosti, wšeho swětského chřestu a marnosti jsem se odřekl. Pýchy je- 
jich následowati nechci, aniž po té marné sláwě, po kteréž oni dychtí, 
postupuji, než přestáwaje na dost mále, umění swého pilen jsem, 
okršlek zemský i nebeský, Vedle daru od Boha sobě propůjčeného, 



296 

zpytuji a z nich wěci hudaueí případně rozhodnauti umím; lidem 
wálku, mor, hlad předpowídám a tudy k odwrácení od nás hněwu 
Božího modlitbami a polepšením-se je wzbuzuji. Z čehož bratří moji 
saudí «, že hned naprosto ničím dobrým obci neslaužím , s potupau 
o nás mluwíce, že jsme welice směšní, kteří w umění filosofském 
drahný cas a téměř až do smrli zůsíáwáme, a mezitím, když se kdy 
do obce aneb do rady ze škol dostáwáme, chtíce w ní co nejwíc 
prospěti, že ničím neprospíwáme, ale krawau že zajíce honíme, do 
ničehož se wprawili neumíme a tak hůře než který neučený Ieyk že 
prospíwáme. Proto prý že jiná jest wěc, o něčem w školách a kolle- 
jích bystře se hádati, disputowati, raditi se, psáti, na kathedře dekla- 
mowati aneb lekcí čísti, a jiná w obci a w radách platně slaužiti a 
skutečně se wšeho dotýkati. 

Ac pak koli samo zkušení to ukazuje, což i Plato (6. de rep.) 
zapsal, kteří celý žiwot swůj k filosofii přiložili a dlauho při ní tr- 
wali, že jsau na sebe mrawy neobyčejné a netrefné brali, obyěejůw 
neznámých nabyli a naprosto obci neužiteční se nacházeli. A císař 
Valens nechtěl tomu, aby lilosofowé prostí byli a žádných powinností 
obecních na sobě míti neměli, a powěděl: Nechť se nawrátí jeden 
každý do wlasti swé, odkud jest přišel, kdo by se k filosofii oddal a 
oděw filosofský na sobě pyšně a nádherně nosil, a to z té příčiny, 
že jest wěc welmi hanebná a mrzutá, aby ten nemohl wlasti swé 
slaužiti a powinnosti nějaké na sobě nésti, který o sobě smýšleti a 
mluwiti smí, že by mohl wšecky odporné wěci a protiwné neštěstí 
míle snášeti a trpěti. O čemž o wšem wím, že mne bratří moji tím 
štrafowati a stíhati chtíti hudau. Jako také i tím, že w času wálky 
a ustawicného nepokoje, jako času nynějšího, w němžto po třinácte 
let pořád A^ždycky takměř wlast tato naše a mnohé okolní obce ote- 
wřenau wálku s nepřítelem Turkem a jinými rebelly držela, málo co 
filosofowé a umění jejich filosofské k zapuzení aneb dokonce k pře- 
možení týchž nepřátel platné bylo, poněwadž je sobě. tak osedlalo a 
mysl jejich obklíčilo, že na nic jiného kromě na samé to swé zby- 
tečné a marné umění filosofské pozoru nedali. Jakož pak toho sám 
Archimedes philosophus na sobě někdy dokázal, když bywši město 
Syracusa nepřátelsky od Římanů obleženo, jako jiný si up stál, war- 
tujíc myslí a spekulací swau jakési wyrejsowané na zemi figury, jako 
by k němu to obležení wlasti jeho nic nepřináleželo. Protož také 
hodně od wojáků nepřátelských zato zamordowán. Potom že takowé 
filosofské umění wšeho clowěka činí neweselého a melancholického, 
smutného, kyselého, newhodného, w zármutku a tesknosti hluboce za- 
tarasowaného. Což i sám Aristoteles a zkušenost jakožto wěc udat- 
nosti wojenské odpornau ukazují, řrocež Cato w cas Římany wystřáhl, 
když jednoho času přišedše tři oratores z Athén do Říma w legátstwí, 
wida, že mládežka Římská walem se za nimi hrne, radil jim, aby je 
co mohau nejdříw expedirowali a od sebe odbyli; že jest se tu obá- 
wati, kdy by sobě Římská mládež umění jejich zachutnala a oblíbila, 
aby se od kázně wojenské do konce neodtrhla; powěděw i to, že by 
Římané nejspíš tehdáž wládařstwí swé sobě potratili, kdy by se jako 
Řekowé na umění oddali. Ano i Golhowé někdy, uznawše to, kterak 
umění filosofské mdlé a nestatecné lidi činí, natom ustrnuli, aby welkú 



297 

hromadu kněh , na kterauž trefunkem w řecké zemi byli přišli, tak 
jakož umínili, pálili nedali. Francauzowé také, jakožto národ zmužilý 
a udatný, dosawad sobě liter nic newáží, aniž se jim učí. A <tázán 
jsa jeden udatný rek, co by raději chlět býti, Achilles— li čili Homerus? 
Powěz ty mi, ptal se ho zas, co by ty chtěl raději býti, trubacem-li 
čili hejtmanem? Ano i za heslo císař Licinius tohoto propowědění uží- 
wal: že škůdce a záhuba obce jest umění. 

Ty a k těm podobné jiné wěci jestliže bratří moji mně před- 
stírati budau, kudy by mne za neužitečného obci. položiti a druhého 
dílu dědictwí otcowa zbawiti chtěli: wšak ne hned z toho sauditi 
sluší, jestliže někteří filosofowé w akademiích, w swých cellulách a 
sklípcích nad knihami dnem a nocí zůstáwají, aby hned dokonce obci 
neužiteční, Jeniwí a ničemní býti a žiwot swňj w zahálce toliko ztrá- 
witi měli. Poslyšte, co prawí Seneka, ten nejplatnější někdy obci 
Římské filosof: ,.Máť ještě weliká mysl, kde by se i w tom domácím 
příbytecku wyskytata. Aniž se tak cinowé lidí wznešených co auto- 
kowé lvvů a medwědů brlohy a jeskyněmi zatarasowati dají. Nebo 
skutkowé lidští a jejich práce na wětším díle na samotě se wyřizují. 
Kde já koli swým uměním se skryji, tu jednomu každému budu chtíti 
jednak swým wtipera, jednak rozumem, jednak dobrau radau prospěti. 
Aniž toliko ten slauží obci, který winných zastáwá, o pokoji a wálce 
přemýšlí, ale také i ten, který mládežku na dobré wede, k dobrému 
wzbuzuje a mysli její w nedostatku dobrých učitelů ctnosti nastro- 
juje, který po rozkoši a lakom^twí běžící zastawuje, a neodtrhuje-li 
jich od toho dokonce, wždy aspoň pozdržuje. 

A ackoliwěk filosofowé na auřadě nesedají, saudy a překážkami 
rathauzskými se nezanepraždnují, wšak nicméně wšechněm lidem slauží. 
proto že žiwoíu wezdejšímu rozličným uměním napomáhají a jím ji- 
ných wyucují. Nebo kdo wíceji obci prospíwá, zdali auředník nad 
důchody aneb který k stawení dohlídá, čili ten, který lidi Pána Boha 
znáti a pobožnosti wyučuje, práwa a dobré mrawy ustanowuje, co 
sprawedliwého jest aneb není, ukazuje, tohoto swěta přirození wyše- 
truje, swé wšecko usilowání k obecnímu dobrému obracuje a k témuž 
cíli s swým uměním wšelijak směřuje? 

Jestiť obec dwojí: jedna wětší a oprawdowě obecní, druhá menší. 
Mnozí jsau, že obojí obci slauží, wětší i menší, a ti netoliko filosofují 
ale také i praktikují, to jest, netoliko jsau muži maudří a rozšafní, ale 
také maudrosti swé a rozumnosti i wůbec skutkem dokazují. Jiní slauží 
obci menší, jako páni radní w městech, desátníci a ti, kteří politici a 
lidé městští slují. Jiní zase slauží obci wětší jako filosofowé a wšickni 
swobodného literního umění studiosowé. Já pak a spoluspomocníci moji 
této wětší raději obci slaužíme, proto že mnohem lépeji jest w pokoji 
nežli nepokoji posluhowati, užitečněji w práci odpocíwati nežli zbytečné 
zaneprázdnění míti. W této wětší obci bez wšeliké pochybnosti hoj- 
něji, siřeji i platu ěj i nežli w oné menší prospěti můžeme. Nebo clowěk 
městský auřadní toliko swým domácím měšťanům jest předstawen, aby 
jen jim prospíwal: filosof pak clowěk učený netoliko swým měšťanům, 
ale i cizím také předstawen pláten a nápomocen býwá , anobrž ne- 
toliko žiwým radau swau napomáhá, ale také i potomkům a náměstkům 
uměním swým slauží. Mimo to jest powážiti potřebí i toho , že když 



298 

osoba městská úřadní chce měšťany a poddané swé w něčem napra- 
wowati a w lepší řád uwésti a na něco dobrého je nawésti, zřídka- 
kdy co při nich zejská: ale když filosof toliko jednoho, kterýž má 
jiným předstawen býti, chce naprawiti a na dobré uwésti, tehdy wše- 
cky jiné w řád uwede a jemu je wyzejská. 

Jmenuji pak wšecky akademie a wysoké školy obcemi wětšími 
proto , že když se w nich jedna knížecí aneb panská osoba wyuěuje, 
množstwí lidu obecního poddaného wedlé něho se wyuěuje. Nebo když 
takowý jeden se ucí, mnoho tisíc od něho se ucí, jimž on předstawen 
býti má. Jakož říkáwal mudřec Plato, že když učil krále Dionysia, 
tehdy učit celé jeho králowstwí sicilské. Kteří pány oswícené uro- 
zené, rytířské a heroické, ješto z nich spráwcowé zemští, úředníci, 
saudcowé, rady králowské aneb císařské, hejtmane a jacíkoli guber- 
nátorowé a locotenentowé a w rozličných powinnostech postaweni 
býti mají, liternímu umění wyucují, welké obce wyucují. Wyucowati 
zajisté kníže aneb pána, rowné jest tak mnoho, jako by knihař nákau 
knihu tlačil. Nebo když toliko prwní list wytlací, hned za ním bude 
moci jich třebas dwa i tři tisíce, aneb co sám chce, wytlaciti: tak 
také wyucíš-li nejprw w té wětší obci kníže aneb pána dobře, welmi 
brzy wynaucíš i jinší jeho menší obce a třebas celé knížetstwí jeho. 
Tak někdy ucíwali pilní praeceptorowé íilosofowé weliké potentáty: 
Aristoteles krále Alexandra Welikého, císaře Augusta Apollodorus, Tra- 
jana Plutarchus, Cratippus Pompejum, Dionysia Plato, Mercurius císaře 
Karla Pátého, nějaký Petrus Maximiliana I. 

A táži se tuto bratří swých, doktora a prokurátora, k jaké pak 
spráwě obce mám přistaupiti? Zdali k takowé, jakáž byla u Athenien- 
ských, w níž Sokrates na smrt byl odsauzen, z níž Themistokles a 
Aristides z darmá z Boha, proto toliko, že jiné wšecky swau maudro- 
stí přewyšowali, wypowědění na deset let podniknauti musili? Čili 
jako u Karthaginenských, kdežto wrchní spráwcowé a wůdcowé na 
kříži tyransky wěšeni býwali? Aneb raději, jako u Římanů, z jejichžto 
obce Camillus byl wyhnán, onen Scipio, jenž byl bleskem wálecným, 
strachem a hrůzau Karthaginenských nazwán , do městečka Linternum 
utéci a tam, ostatní díl žiwota swého ztráwiti a weliké newděcnosti 
od spolu swých měšťanůw pocítiti musil: jemužto samému obec Řím- 
ská, kdy by platnost jeho sobě byla rozwažowala, jak swé wšecko 
panstwí tak i celé císařstwí Římské přičítati by musila. A abych o 
ničem wíc nemluwil, kromě o tom co k spráwě této menší obce při- 
náleží, prawím toto : že žádné není obce na swětě, kteráž by clowěka 
maudrého aneb zase kterúž by clowěk maudrý strpěti mohl. Co jsau 
neudělali onino měšťané Milesii řečení? Widauce, že Hermodorus šle- 
chetný a zaslaužilý spoluměštěnín jejich wětší ctností a opatrností 
se stkwěl nad ně, kteřížto byli měkcí ženkylowé a newycepowaní 
beáni a bachantowé, wylaucili jej z obce swé a jednoty a snesení 
mezi sebau učinili takowé: aby žádný z nich nebyl lepším, maudřej- 
ším ani učenějším, a pakli by se kdo wydařil a byl nad ně co mau- 
dřejšího, wzáctnějšího a wznešenějšího, aby jinde obydlí swé měl, 
jako by řekli takto: žádný kdo něco wíce umí, zná a rozumí, nežli my 
wšickni, ať w našem poctu ani w žádném úřadu nebýwá; jinace by 
se tupost a neumělost naše welmi brzy wyjewiti a pronésti musila. 



299 

Nicméně já, zůstáwaje naproti tomu s swými kollegy a spolu- 
pomocďíky w té wětší obci, totižto w wysoké škole, wyznáwám s 
nimi to , že z takowých wětších obcí welká platnost obcem menším 
pochází, aniž se tak které město wychwaluje proto toliko, že jest 
weliké, jako wíceji proto, že se w něm hojnost literního umění na- 
chází. Kdo by nyní na slawné město Athénské kdy spomenul, kdy by 
tam Platonis academia, Aristotelis lycaeum, Zenonis stoa někdy se 
byly nestkwěly? Dáwno by již w zapomenutí přišlo město Berithi w 
zemi fénické, kdy by ono práw dobrých chowackau nebylo, w kte- 
rémžto z rozkazu Diokletiana a Maximina císařňw studiosowé práw 
až do let 25 wěku swého zůstáwati musili. Odkud jest to přišlo, že 
město Alexandria pro zwýšenost swau 7zóhg nazwáno bylo? jediné 
proto, že jak wšech jiných umění, tak nejwíce lékařského školau slaulo, 
tak že dosti natom doktoru bylo, řekl-li jest, že studowal w Alexan- 
drii. Mnohé také akademie od slawnýeh císařů nákladně jsau wyzdwí- 
žené a obzwláštníini přivil ejími a obdarowáníin ozdobené. Z těch pak 
a takowýoh akademií a wysokýeh škol kolik učených, kolik mužů 
slavvných a we wšem umění zběhlých každoročně wychází? Poněwadž 
takowé školy jsau králowstwí nebeského jako nějaké štěpnice, slowa' 
Božího wcelnice, pobožnosti sídla, swobodného literního umění a ja- 
zykůw werštatowé a ctnosti pokladowé. Odtud pocházejí ti, kteříž 
potom slo.wem Božím slauží, při welikomocných císařích, králích, kní- 
žatech a paních w legátstwí a komissích slawní^ w radách rozšafní, 
w šrancích wýmluwní a w obcech platní učiněni býwají, a netoliko 
swým mistrům a učitelům, ale také i těm městům, w nichž se wyu- 
cowali, k ozdobě a pochwale jsau. 

Aniž se schwalují ti íilosofowé, kteří na se mrawy a obyčeje ne- 
obyčejné berau a obci neužiteční jsau; neb jakž Plutarchus dí: Nechť 
na swé neštěstí a ne na mne naříkají, kteří naučení našeho, jakž ná- 
leží, užíwati a k swému dobrému a obci užitečnému obrátiti neumějí. 
Pročež nebylo by diwu, kdy by takowí jak sobě tak jiným nicímž na 
prosto neužiteční ještě až dosawad z wlasti swé wen pryč se hnali 
a pudili. Aniž tomu místa dáwám, jestliže někteří íilosofowé pyšně 
a mimo hodnost swau oděw fllosofs"ký na sobě nosí a maudrost swau 
i umění wšecko w dlauhé reverendě a nepřicesané bradě složené 
mají a chowají, aby z té příčiny i ti, kteří jsau oprawdowí milowníci 
filosofie a obci platně slauží, měli spolu i s swým uměním potupowáni 
býti, byť pak lid prostý a neučený a kdo koli jiný zle a nepráwě o nich 
smýšlel, aneb ti, kteří jménem toliko a ne skutkem jsau íilosofowé, pří- 
činu k pohoršení sebe dáwali. Nebo týž Plato toho potwrzuje, že wěei 
mnohé w obcech prwé w řád dobrý uwedeny nebudau, dokud by 
íilosofowé wrchní spráwy w městech nedosáhli anebo knížata a páni 
filosofie a maudrosti sobě neoblíbili. 

To pak slowo philosophia wykládá se na česko libomudrctwí. 
Odtud slowe philosophus, to jest libomudřec, kterýž o wšech wěcech 
libě ušlechtile uměle a pěkně rozmlauwati umí. A jistě jest to weliká 
wěc, že ti, kteří jsau prawí následowníci maudrosti, sami od sebe do- 
browolně činí to, což jiní z přinucení činiti musejí. Aniž jest co jiného 
filosofia jediné jakýsi zákon a práwo žiwota a jako lodí nějaká cestu 
ukazujíc w wezdejším skormaucení a napomenutí dáwajíc, aby jeden 



300 

každý protiwné neštěstí míle a trpěliwě snášet, k tomu také wšecky 
wýstupky a nešlechetnosti wykořeňujíc, mysl nestálau utwrzowal. A z 
té příčiny radí Aristoteles, aby w čas pokoje lidé filosofie a maudro- 
sti se cwičili. 

Co se pak časůw nepokojných a wálečných dotýče, jako by jim 
umění filosofské málo co slaužilo, poněwadž by mysl člowěka sobě 
podmanowalo a jej melancholického činilo, není to hned tak zprosta 
prawda. Byli jsau mnozí filosofowé znamenití bojowníci, jako jmenowitě 
onen Pittacus Mytilenský, z sedmi mudrců země řecké, kterýž byw 
wůdce wojska aneb hejtman, zwolil sobě s Firmionem Athénským hejt- 
manem sám a sám se bíti, a maje síti za pawézau, obalil do nich 
Firmiona a zabiw ho, učinil w zemi pokoj. Plinius philosophús ne- 
toliko byl učeným žákem ale i čistým dwořákem a znamenitým rytí- 
řem a jízdného wojska rozšafným wůdcem. Cicero netoliko philoso- 
phús a oratoř, ale i hejtmanem wojska Římského, pročež pater patriae, 
otcem wlasti swé, nazwán byl. Cato mudřec (o němž Cicero wyswěd- 
čuje to, že dokud se páni radní do rady wšickni nesešli, sedě w radě, 
w knihách sobě zatím čítáwal) netoliko w radách maudře promlauwal 
a jen na rathauz toliko chodíwal, ale i když toho potřeba kdy kázala, 
do pole také k potýkání-se s nepřátely wytáhl, a do jaké se kdy koli 
práce dal, sám sobě štěstí spůsobowal, jak o něm Livius wypisuje. 
Nebo takowé filosofské umění přináší s sebau dwa užitky k potřebě 
wojenské welmi napomáhající. Prwní jest ten, že wede k maudrosti 
a přidáwá rozumu; druhý že wzbuzuje žádost sláwy a poctiwosti. 
Protož z té příčiny filosofie jest potřebná wůdci wálečnému, proto že 
mu otwírá oči, čím se saud zdrawý doplňuje, a přidáwá mu welkau 
pomoc od maudrosti a rozšafnosti. A při kom se takowé umění na- 
chází, toho wzbuzuje k zwýšenosíi, tak že s jedné strany činí ho 
opatrného a s druhé zmužilého. Opatrnost pak spolu s zmužilostí spo- 
jená přiwodí hejtmana k zkušenosti a wywýšenosti w wálce. 

A protož, sprawedliwí saudcowé, poněwadž jste již dosti ode 
mne porozuměti mohli, co by filosof byl a čím by obci nejplatněji 
slaužil, uwážiti a nalézti ráčíte, že mimo tyto bratry mé přednější místo 
jakožto filosof a ten, který obci a wlasti swé jest nejplatnější, míti mám. 

LIX. 
Wáclaw Wratislaw i Mitiwic. 

Rod Wratislawůw z Mitrowic až do prwní čtwrti XVII. 
století užíwal slawu rytířského. Štěpán W. z M., neoplýwaje 
statky pozemskými, přebýwal při dwoře pana Adama z Hradce. 
Za manželku měl paní Kateřinu z Béšin. Nejstarší syn jejich, 
Wáclaw, nar. 1. 15 76, na wychovvání dán byl do škol jesuitských. 
Za mladých již let obzwláštní jewil zalíbení we ctění popisůw 
cizích zemí. Tauze , aby sám spatřil, co mu w knihách tak 
welice lahodilo, učiněno zadost, když, jsa mládeneček patnácti- 
letý, co pachole komorní přidán byl k poselstwí, které císař 



301 

Rudolf II. s Fridrichem bar. Krekwicem wyprawil 1. 159 L do 
Konstantinopole. Bystrá mysl Wáclawowa prohledáwala ke 
wšemu, což se na cestě a vv starožitném Byzanci naskytlo 
památného. Baron Krekwic nešťastně swé wěci řídil a Turci 
jej s celým komonstwem téměř jako vv zajetí drželi. Chtěje 
nesnáze této zniknauti. umínil si Wáclaw, že se odebere do 
Palestiny ; podleh ale nákaze inorowé, úmysl ten mimo sebe 
pustiti musil. W tom, když ještě w nemoci byl, Turci násilně 
wtrhli do domu posla císařského, barona Krekwice brzo po- 
tom usmrtili, lidi pak jeho, kromě zrádce Ladislawa Morthena, 
spautali a welmi ztýrané do „černé wěže" zawřeli. Mladý cho- 
robau sesláblý Wáclaw byl mezi těmito nešťastníky. Dwě léta 
pět neděl přestál s towaryši swými w tuhé wazbě, až konečně 
1. 1595 propuštěni byli a domů se nawrátili. Wáclaw spěchal 
do Cech, aby se po tolikerých utrpeních zotawil. Od té doby 
štěstí mu přálo. Po slrýci swém dostal twrz Korkyni, s man- 
želkau Ludmilau Ježowskau z Lub starý Knín a Zduchowice. 
Kromě toho držel Hlazowice, kteréžto statky wesměs w ny- 
nějším Pražsku na levvó straně od Wltawy leží. Byl cis. ra- 
dau a přísedícím wětšího saudu zemského a komory české. 
Proti Turkům w nejednom tažení wojenském se zúčastnil. W 
bauřích, které po smrti cis. Matyáše w Cechách powstaly, pro 
wěrnost swau k domu rakauskému od powstalých zbawen byl 
statkůw a wypowězen z wlastr, wšak když 1. 162 Ferdinand II. 
wítezně Cechy opanowal, wráceno, co mu bylo odňato, a nad 
to majestátem od 17. Února 1629 powýšen byl se strýci swými 
do stawu panského. Zemřew dne 22. Listopadu 1635, zane- 
chal šest synůw a dwě dcery. Příhody Wáclawa Wratislawa 
z Mitrowic, kteréž h 15 99 spůsobem prostým, nelíéeností swau 
wšak welice dojímá wým popsal a w rukopisu zůstawil, 1. 172 7 
wnuk jeho Wáclaw Hynek hrabě Wratislaw k tisku přichystal 5 
leč wydány byly teprwé 1. 177 7 od Fr. M. Pelcla. Druhé wy- 
dání (1807) jest od Krameriusa, třetí (185 5} od W. Rozuma. 
Německý překlad wyšel 1. 1786 w Lipsku. 

Z Příhod Wralislawowých. 

Pobyt w Budíne. 

Ranním jitrem dne 9. Září jsme wyjeli a w třech hodinách Bu- 
dín jsme spatřili. Když jsme asi půl míle k Budínu připřauli, posta* 
proti nám pasa Budinský dewatenácte nasadišt neb korábů welmi spráw- 
ných a praporecky okrášlených. Kteříž když proti nám jeli a nás do^ 



302 

jížděli, ze wšech kausků a ručnic salvě wysťrelili, a naši podobně jim 
odpowěděli, což se několikráte stalo. Bylo se nac podíwati, když po 
wšeni Dunaji těch wšech dewět a dwadcet korábů příckau se posta- 
wilo, a s tak mnohými dardami, praporečky a wětšími praporci, jako 
by mák kwetl, jichžto wšech do sedmi set na těch korábích bylo, 
oci naše to diwadlo obweselowalo. Když jsme pak blíže k Budínu 
doplauli, opět wšickni na lodích wystřelili a k břehu pH trhli , kdež 
pasa Budinský nás dobře spíží a potřebnými wěcmi opatřiti a stráž 
od janicarň dáti poručil. 

Dne 10. Září ráno poslal pasa k lodím pěkných šestnácte koní, 
auprawně s oděním, sedly, třmeny a jinými pozlacenými wěcmi při- 
strojených, na nichž pan posel i jiní dwořané stawu rytířského tím 
spůsobem jako w Osťrehomě jeli. Hned na předměstí pocnauce až 
práwě k obydlí pašowu, po obau stranách w ulicích wojáci řadem 
stáli, skrze něž jsme jeli. Když jsme k dworu pašowu přijeli, tu 
okolo dwau set janicarňw jakožto pašowa žiwotní stráž až k schodům 
stálo. Když jsme pak na palác přišli, spatřili jsme pašu w prostředku 
mezi drahými čalauny a polštáři krumplowanými obestřením seděti. 
Okolo něho přední caušowé, jeho rady a wojenští úředníci seděli, a 
jiní stáli. Proti pašowi byla aksamitowá cerwená stolice, do níž po 
ruky podání témuž pašowi pan posel se posadil, a nás okolo padesáti 
osob přítomných za panem poslem jsme stáli. Wšecken palác, ac byl 
dosti weliký, po zemi dosti pěknými koberci a stěny čalauny obe- 
střeny byly. 

Když pak pan Krekwic listu pašowi od JMCské dodal, pasa po- 
wstana, list ten políbil a na hlawu neb tulpant 1 ) položiw, w rukau 
jej držel. Tu chwíli pan posel dary mu odewzdal, totiž: tři tisíce ši- 
rokých tolarů , dwě weliké stříbrné lahwice na spňsob půlměsíce, 
medenici stříbrnau pozlacenau s umýwadlem a welmi pěkné bijicí ho- 
diny. Po podání těch darů dlauho s pašetem mluwil a na některé 
wojáky turecké, že by nám zajímáním dobytků škody činili, si stě— 
žowal, žádaje, aby to přetrženo a zapowědíno bylo. Dodal mu také 
pan posel psaní od Arnošta arciknížete rakauského, kteréž on sice 
příwětiwě, wšak ne s takowau uctiwostí jako císařské přijal. A tak 
tu při wyřizowání těch wěcí ďo tří hodin dlauho jsme zůstali. Proti 
tomu darowal pasa panu poslowi zlatohlawowý kaftan neb sukni, 
kterauž on na znamení wděcnosti na se wzal a tak až k lodi w ní jel. 

Když j^me pak ku korábům přijeli, zwěděli jsme, že jeden z 
našeho towaryšstwa, "Wlach jménem Mikuláš de Bello z ostrowu Kréty 
neb Kandie rodilý, se poturcil, kterého pan posel na jeho welikau a 
snažnau žádost z Wídně s sebau wzal, poněwadž jest prawil, že má 
bratra zajatého mezi Turky, toho že by rád wyplatiti, po moři do 
křesťanstwa s sebau odwézti a duši jeho získati chtěl. Ten tedy Wlach, 
když jsme my u pášete byli, z korábu wystaupiw, k janicarům, jenž 
nám k stráži přidáni byli a na wršku u Dunaje stan swňj rozbitý 
měli, šel, s nimi pil, známost učinil a že Turkem býti chce, oznámil, 
jakož pak hned klobauk swňj s hlawy sňal, po něm nohama šlapal 
a rozřezaw jej, do Dunaje hodil; i též obojek na kusy roztrhal. A 

J ) z tureckého diilbent, nyní turbau. 



303 

» 

když to učinit , hned mu janičaři tulpant neb tureckau okrauhlau če- 
pici přinesli, na hlawu wstawili a do města ho odwedli. Týž Wlach 
stawěl se na cestě welmi nábožně a lituje záhuby bratra swého, ča- 
sto wzdychal, až mu slzy z očí tekly; tu ale sám šelma ošemetná 
na duši swau zapomněl a se poturčil, ačkoli předtím, než jsme na Du- 
naj wsedli, se zpowídat a nejswětější swátost oltářní přijímal. 

Téhož dne poslal pasa welmi pěknau lodi pro pana posla, aby 
k němu přijel, což i učinil a toliko s pěti osobami jel, weznia s se- 
bau pěknau wykládanau ručnici a welikého bílého englického psa, 
kteréhož od JMsti arciknížete Arnošta darem dostal a pašowi darowal. 

Mezitím, když pan posel u pášete déleji se zdržel, my jejich 
teplé lázně jsme spatřowali a w nich se myli, kteréž nedaleko od na- 
šich korábů byly. A jsauť zajisté znamenité rozkošné teplice, tak teplé, 
že se sotWa w nich obseděti může, od přirození tekaucí. Prawí Turci, 
že jsau welmi zdrawé. Turci je čistotně choAvají a kdož se w nich 
myjí, wšecku službu a pohodlí za mírný peníz w nich mají. Před 
lázní jest weliká síň a široká lawice wůkol a wůkol, kdež se lidé 
swláčejí a šatů swých tu nechají. Prostřed té síně stojí mramorowá 
kašna dosti široká. A z té síně jde se do mycí lázně, kteráž jest mno- 
hem podobnější k nějaké okrauhlé kapli nežli lázni, wšecka zewnitř 
olowěným plechem a mramorem rozličných barew a wnitř, jak stěny 
tak země, dlážděna a obložena. Wnitř ta teplice jest jako nějaký kotel 
w okrauhlosti čtyřidcet tří kročejň a w něm woda hluboká až po bradu 
prostředního člowěka. Pakli kdo nechce tak hluboko we wodě státi, 
jsau w tom mamorowém kotli dwoje mramorowé lawičky, jedna wyšší 
a druhá nižší, tak že se může na jedné po paždí, na druhé po pás, na 
třetí, jenž jest kraj, po kolena seděti. Pakli chce plówati a kratochwíli 
prowozowati, také dosti prostranstwí k tomu míti může. Jest také w 
té mycí lázni dewět wýstupkůw okrauhlých a w každém dwě studánky 
mramorowé a při zdi řápky neb kohautky mosazné, do kterých stu- 
dánek jedním čípkem horkau a druhým studenau wodu napustiti i zase 
wypustiti může. Slowem, tak kratochwilných a rozkošných lázní mnoho 
jsme w Turcích widěli i w nich se mýwali. 

Jsau pak po straně ještě dwě jiné také okrauhlé teplice, w nichž 
se nemocní nezdrawí a nestateční lidé mýti a sobě pohodlí činiti mo- 
hau. Z týchž pak kotlů neb wan každau noc se woda wypauští, 
čistotně wymete a na ráno čistotná woda se napustí, načež obzwláštní 
pozor Turci dáwají, a kdy by w nejmenším shledali, že by se lazebník 
čistotně nechowal neb wody každau noc nezpauštěl, s welikým tre- 
stáním a pokutau se potkáwá. Což jsem já také w Konstantinopoli 
swýma očima widěl, když jeden lazebník proti našemu obydlí, říkají 
w králowské lázni, přistižen byl, že ručníky nečisté lidem dáwal, 
takto od subaši neb nejwyššího sudího pokutowán byl: Kázal jej ky- 
jem býti a tisíc ran dáti, totiž na hřbet dwě stě ran, na paty tři sta, 
na lýtka dwě stě a na břicho tři sta ran, až se wšecek nejinač než 
jak holaubě nadmul, a pro otok, člowěk-li jest, znáti se nemohl. 
Ačkoli se někomu křiwá a nepodobná wěc býti zdá, ale jistě není 
jilac, jakož jsem pak i podruhé, byw we wězení, jednomu wězni též 
tisíc ran dáti widěl. To jsem proto o lázních, jak welmi pěkné a 
čistotné jsau, oznámil, poněwadž w Mccsii i Thracii a po wšem tu- 



304 

řeckém panstwí nesčíslný počet jich se nachází, aby čtenář o jejich 
weliké čistotě wěděti mohl. Nebo Turci wedlé swého a] koránu žiwi 
jsauce, každodenně se myjí. 

Dne 11. Rijna w pátek, kterýž Turci jako my neděli swětí, s 
welikau sláwau do kostela pasu jeti jsme widěli. Předně jelo před 
ním okolo tři sta janičarň, pak mnoho čaušň a spahů neb jízdných 
několik set, a po nich sám pasa w ztatohlawowé sukni jel, a zů- 
stat asi dwě hodiny w kostele; potom zase tím pořádkem domů 
se nawrátit. 

Po obědě šli jsme nahoru do města, kteréž s zámkem na wrchu 
leží po prawé ruce Dunaje, a jsau w něm ještě stará uherská sta- 
wení. Bylo by dlauho o tom městě psáti: to toliko, co jsem spa- 
třil, doložím. 

Leží město Budín w místě náramně weselém a rozkošném, w 
kraji welmi hojném, aurodném, na wrchu skalnatém postawené, tak 
že s jedné strany winohrady s ním se stýkají, s druhé pak strany jest 
wyhlednutí na Dunaj mimo město tekaucí a za Dunajem město Pešt se 
spatřuje. Za nim i okolo něho přes široké a dlauhé rowiny jisté místo 
bylo obzwláštně pro wolení uherského krále wybrané. W městě před 
Budínem před časy domowé slawně stawení byli, w nichž král i jiní 
přední páni uherští bydlíwali; ale již na díle se rozbořili a padli, na 
díle trámy jsau podepřeni, w nichž toliko turečtí wojáci bydlí. Ti wo- 
jáci nemají žoldu wíc na den než co ztráwí, snědí a wypijí; nemají 
také nač domů oprawowati a stawěti ; prší-li kde střechau, nemnoho 
nato dbají, když jen místo jest, kde by w suše koně postawili a lože 
sobě ustlali. A protož we wšem tureckém panstwí nebrzo se najdau 
domowé a palácowé, krom w hlawních městech pašů a předních úřed- 
níků, kteříž toliko pěkně wystawené a nákladné domy mají: lid pak 
obecný w chalupách a chatrčích obyčejně bydlí. Welicí páni a pa- 
šowé na zahrady, lázně, pěkné koně a šatstwo nakládají, a také če- 
ládka jejich, kde by se schrániti mohla, dům pro sebe wystawí. 

Když jsme pak w městě mimo turecký chrám šli, uzřeli jsme 
deset Turků w kole, au jeden druhého za ruku držel a w prostřed 
kněz jejich stál. Kněz i oni wšickni kolem se obraceli, točili a nic 
jiného nežli Alláhu, jako by řekli: Bože uslyš nás, welikým hlasem, 
až se wšudy rozléhalo, křičeli, tak dlauho až ochrapěli. A prawí Turci, 
když tak který w tom křiku usne, co se mu koli zdá, to jako nějaké 
proroctwí mají. 

Tu w městě jsme do kostela křesťanského šli, w kterémž kal- 
winista predikant za faráře byl. Při tom kostele jest dosti wysoká 
wěž, do níž se až pod zwon po sto a padesáti schodech jde; wšak 
zwoniti nesmějí. Na té wěži jsau také bicí hodiny, ty jsme prwní a 
poslední w Turcích widěli; neb oni dokonce žádných hodin (leč ma- 
lých bicích, kteréž jim mocnáři křesťanští posílají, nemají) as nimi 
ani zacházeti neumějí. Někteří we dne sluncem a w noci měsícem 
se sprawují; a obzwláštně pak w městech mají swé talismany neb 
kněze a kaplany, kteří díly dne jistými mírkami wody rozměřují, z těch 
znajíce, kdy s wysokých wěží, kteréž při kostelích okrauhle wysta- 
weny jsau, welikým . hlasem křičeti a lidí k službě Boží napomínati 
mají. Ponejprw na wěžích wolají neb křičí, když má swítati, po- 



305 

druhé swoláwají lid místo zwonění do kostelů jich w prostřed času, 
kterýž jest mezi wýchodem slunce a polednem; w poledne po třetí; 
po čtwrté o nešporích; nejposléze, když slunce zapadá, lid swoláwají, 
hlasu užíwajíce k tomu wysokého ze wší moci a síly swé a uši sobe 
zacpáwajíce. W Konstantinopoli, protože w pokoji zňstáwají a za- 
hálčiwý žiwot wedau, sedmkrát k modlení skrze talismany swolá- 
wáni býwají, ku kterémužto ale nejsau zawázáni než dwořané, ležáci 
a přední lidé, též kupci, a ne řemeslníci, kteříž, nechtějí-li z dobré wňle 
častěji nežli pětkrát za den se modliti, činiti toho powinni nejsau. Ne- 
může-li kdo w chrámě se modliti, modlí se tu, kde chce, buď w domě, 
werštatě, na poli aneb kde křik kněžský jich zastihne. Křičí talismani , 
jako u nás pohňnci, když powoláwají, aneb jako Židé w swých školách, 
jejichžto hlas mnohem dáleji, než tomu člowěk uwěří, slyšán býwá. 

Druhého dne opět jsme do města šli a je spatřowali ; když 
jsme pak zase ke korábům se nawracowali, widěli jsme toho pa- 
daucha wlaského, který se poturcil, jehož s welikým komonstweni 
do města Turci takto prowázeli: Předně šlo okolo tří set tureckých 
wojáků neb azajň s dlauhými ručnicemi, kteřížto prowyskowali a 
někteří stříleli; za nimi jelo několik jízdných jako jejich hejtmane; 
po nich pět fendrichů s čerwenými praporci; za těmi šla nepří- 
jemná cikánská muzika na šalmaje, hausličky a kobzy; za nimi jel 
ten nešťastný padauch Wlach na pěkně ozdobeném koni; podlé ně- 
hož na každé straně jel jeden přední Turek, a on w prostředku, 
maje na sobě šarlatowý čerwený kožich liškami podšitý a tureckau 
čepici s několika jeřábími péry, w ruce držel šipku a jeden prst 
wzhůru zdwížený, tím čině wyznání swého tureckého náboženstwí. 
Za ním jelo několik trubačů, kteří ustawičně traubili, za kterýmižto 
jelo do tří set tureckých husarů, ozdobně w kožichy ze strakatých 
ostro widowých kozí přistrojených, kteřížto časem prowyskowali, ča- 
sem se s koňmi zatáčeli a znamení radosti weliké ukazowali. Když 
pak do brány wjeli, zastawiwše se w ní, s welikým křikem po třikrát 
wšickni: Alláha, illasa, Muhamet resulach (to jest: Jeden prawý Bůh, 
krom toho žádný jiný Bůh, a jeho nejpřednější prorok Mahomet) wy- 
znání wíry činili a po třikrát wystřelili; potom pak w témž řadu mimo 
naše koráby jeli a bez pochyby nám na wzdory wždy prowyskowali. 

Prawil nám jeden čauš w Augspurce Němec rodilý, kterýž se 
také před několika léty poturcil, že pasa tomu Wlachu pěkného koně 
darowal a služby na den dwadcet asprů dáwati připowěděl. Ale není 
wěc k wíře podobná, aby mu tak mnoho dáwati nařídil, poněwadž 
přední janičaři tak mnoho služby nemají, a jak nám jiní prawili, po 
roce že chleba žádostiw bude. Ale nám to ten čauš praAril, snad 
zdaliby ještě kterého, aby také k Turkům připadl, namluwiti mohl; 
wšak děkujíc Pánu Bohu nestalo se to. 

Po obědě šli jsme, abychom také zámek Budinský spatřili, a když 
jsme k prwní bráně jeho přišli, stálo při ní několik wojáků strážných. 
Skrze ně prošedše , do pěkného placu čtwerhraného jsme wešli, 
w kterémž po obau stranách děla stála, jichž třidcet bylo a na zemi 
jich bez kol dwadcet leželo; mezi těmi třidcíti byla některá tak hrubá, 
že by do nich Čiowěk wlézti mohl. Turci nám toho zpráwu dáwali, 
že po dobytí Sigetu ta děla do Budína jsau přiwezena. Z toho placu 

20 



306 

jsme skrze druhau bránu do druhého a z téhož skrze třetí bránu do 
třetího přišli. W tom třetím jest pěkná kašna ze zwonowiny udělaná 
a osm trub na horu wyzdwížených , z kterýchž woda tekáwá do té 
kašny, ale tehdáž netekla. Zewnitř na té kašně jest německé písmo 
s podpisem starým a rakauský erb, totiž pět skřiwanů, hadi čtyři, raci 
a jiní žiwocichowé mistrowsky slití. Odtud jsme šli nahoru šnekem 
na jednu pěknau a prostrannau pawlaě, odtud do pokoje okrauhlého, 
který byt za času krále Matyáše kaple. Z té pak kaple do jiného po- 
koje se jde, w kterémž míwal král Matyáš Korvinus swau bibliothéku 
a jest w něm malowaný běh nebeský s planetami a dwa hwězdáři proti 
• sobě, pod nimiž tento werš byt napsán: 

Cum Rex Mathias suscepit sceptra Boéma? 
Gentis, erat similis lucida forma poli. 

Podlé bibliothéky byt králowský pokoj, w němž králowé uherští 
bydleli. Jest welmi pěkně malowaný a pěknými calauny po stranách 
obestřený, kdež postawen jako trůn pěknými koberci přikrytý, pod kte- 
rýmž pasa, když na zámek přijede, sedáwá a radu držíwá. Potom při- 
šedše dolů, šli jsme po dřewěných schodech zase nahoru do wěže, kte- 
ráž welmi hluboká a dobře opatřena jest, w nížto tehdáž, jak nám 
Turci prawili, do sedmdesáte wěznů křesťanských sedělo, kteříž ni- 
kterak lec samým řízením Božským z ní wyjíti nemohau, aneb kdy by 
se nad míru mnoho cenili a se wyplatili. Okolo té wěže jsau bašty, 
které ji obzwláštně pewní, a stojí na ní tři děla na kótách, mezi nimiž 
jeden kus jest, jejž arcibiskup Ostřehomský líti dal. Potom přišli jsme 
na weliký palác, w němž nic obzwtáštního widěti nebylo. 

Posledně dolů k Dunaji se nawrátiwše, přes most z lodí weli- 
kých udělaný, kterýž šest set krocejů dlauhý jest, do města Pešti proti 
Budínu jsme šli. Jsau w něm křesťanští i turečtí kupci, ale zlá sta- 
wení: nic jsme pěkného w něm newiděli a protož zase k swým ko- 
rábům jsme se nawrátili. Téhož dne kurýr z Wídně za námi k Bu- 
dínu přijet. 

Dne 13. Října powolat paše pana posta s tím kurýrem k sobě 
a postat pro něho swau loď, do kteréž pan posel s šesti osobami 
wstaupil a k pašowi jel. Po wyřízení swých wěcí sám také pán náš 
do Budína šel a náš kaplan w kostele křesťanském mši swatau slau- 
žit. Po obědě hnuli jsme se z Budína, paše nám swého kapidži-pašu, 
kterýž by nás se strawau opatrowat, též ctyry cause, aby nás až do 
Konstantinopole bezpečně prowodili a ctyry janicary ku pomoci přidat. 
Caušowé powinnost kommisařů aneb postů wykonáwají a wšecka po- 
ručení od císaře neb od pašů donášejí. A jest ten auřad u toho ná- 
rodu welmi poctiwý. Přidali nám také šest korábů, na kterýchž ti 
caušowé jeli a naše koráby k swým přiwážali. Také jeden špižní ko- 
ráb za námi ptawal, w němž mnoho nebohých zajatých křesťanů na 
prodej do Konstantinopole se wezlo, s kterýmiž ale Turci nedali nám 
mluwiti. Tuto prwní noc w jakýchsi pěkných luzích na lodích jsme 
odpočíwali. 



307 

LX. 
Karel z Zerotína. 

Rodiště tohoto slawného pána jest Brandeys nad Orlicí 
(nar. 14. Září 1564.) Otec jeho Jan st. z Zerotína proslul 
co nejmocnější a nejštědřejší obhájce Jednoty bratrské za Ma- 
ximiliana II. a Rudolfa II. 5 matku měl Mariannu rod. z Bosko- 
wic. Wychowání Karlowo doma již welmi pečliwě bylo we- 
deno. Powyspěw, odeslán byl podlé obyčeje tehdejšího pan- 
stwa na cesty do západních zemí ewropejských. Když se na- 
wrátil do otčiny, wzkládány naň weliké naděje. Nejprwé obrá- 
til se k wěcem wálečným, nalézaje w nich welikého zalíbení. 
W ležení pod Ostřehomem došlo jej 1. 15 94 powolání do saudu 
zemského, we kterém, ackoliw proti náklonnosti swé, usednauti 
přinucen byl. Rokem tím počala se weřejná činnost jeho, úzce 
slaučená s jednau nejpamátnějších dob historie morawské. Ze- 
rotín byl autoritau we wšech záležitostech domácího práwa; 
kde koli se jednalo o pořízení wážnějších wěcí zemských, sta- 
wowé morawští wždy uwykli užíwali pomoci jeho. Saud jeho 
byl bystrý, sahající daleko za meze přítomného stawu wěcí 5 
wědomosti rozsáhlé a takowá přitom dokonalost formy, že wše, 
cokoliw písemně po sobě zůstawil, znamenáno jest rázem opra- 
wdowé klassičnosti 5 jmenowitě jazykem českým ku podiwu 
wládl, že mezi sauwěkými swýrai málokoho nenalézal sobě 
rowného$ pewnosti powahy jeho a neohroženosti w nesnázích 
jak občanského tak wálečného žiwota práwem se obdiwowati 
sluší. Wedlé přehojného zaneprázdnění u wěcech zemských 
wždy nalézal dosti pokdy k mnohonásobnému dopisowání, k 
dáwání rad přátelům i mládencům, jichž wzdčláwání w ci- 
zích zemích skrze psaní sprawowal, k wedení knih pamět- 
ných, předůležitého to pramene tehdejších dějin, a ke skládání 
spisůw historických i práwnických. Léta 1608 wywolen byl 
za hejtmana zemského w Morawě. We sporu mezi císařem 
Rudolfem a arciknížetem Matyášem stál Zerotín a s ním wše- 
cka skoro Morawa na straně arciknížete. Wěrnost , kterau 
chowal k Matyášowi, bez proměny přenesl na nástupce jeho 
Ferdinanda II. Když bauře česká wíce a wíce zmáhati se 
počala, poslán byl Zerotín do Prahy, i bylo by se wýmluw- 
nosti jeho podařilo, odwrátiti stawy české od záhubného jich 
počínání, kdy by snahy jeho Hendrich Mat., hrabě z Thurnu 
nebyl zmařil. Když nepokoje i do Morawy se rozšířily, byl 

20* 



308 

by Žerotína w Brně málem týž potkal osud jako Slawatu a 
Martinice w Praze. Fridrich Falcký, 1620 do Morawy při- 
jeda, wšemožně usilowal, aby pána tak wýtecného přiwedl na 
swau stranu. Wyprawuje se, že s Žerotínem saukromí měl 
rozmluwu, kdež mu tento wšecko předpowídal, což následo- 
wati mělo, a že Fridrich žalostně wzpomínal na rady jeho, když 
bídně ze země musil. Po skončení wzpaury w Cechách, wy- 
prawili stawowé morawští k cis. Ferdinandowi II. Žerotína, je- 
hož přímluwám se w skutku podařilo, sprawedliwý hněw moc- 
nářůw umírniti. L. 162 7 wyšly obecné rozkazy, aby každý 
obywatel, nechce-li země prázden býti, nawrátil se k církwi 
katolické. Tu i Zerotín opustil otcinu a usadil se we Wrati- 
slawi (1628), ačkoli mu zabráněno nebylo do Morawy i do Čech 
dojížděti. Na jedné takowé cestě zastihla jej smrt na Přerowě 
(9. Října 1636.) Tělo jeho pochowáno w Brandeyse n. 0. 

Weliká písemná pozůstalost Zerotínowa, ačkoli některé wy- 
ňatky již za starších dob w Mus. Časopise od Palackého byly 
wydány, w těchto teprw létech (1853) přehledně aspoň w obec- 
nau známost wešla skrze P. rytíře Chlumeckého, jehož přiči- 
něním wíce z ní bohdá u weřejnost uwedeno bude. 

1. Z Pamětí Žerotínowých. 

Powoláiií do saudu zemského na Morawě. 

Léta 1594, 22. měsíce Máje přineseno jest mi do ležení před 
Ostřehom psaní JMCské, skrze něž mne do saudu zemského w mark- 
rabstwí morawském woliti a abych se, když saud držán bude, najíti 
a od pana hejtmana téhož markrabstwí dosaditi dal, porauceti ráčí. 
W témž ležení mne nejedno psaní téhož pana hejtmana za tauž pří- 
cinau došlo, tak že naposledy jsem se odtud wyprawiti a do Olo- 
mauce k swatojanskému saudu postawiti musel. A hned ten den, 
jak jsem přišel, kterýž byl 6. Julii, abych se nahoru mezi Jich Milosti 
dostawil, skrze áwa stawu rytířského, p. Jindřicha Blektu a p. Přepi- 
ckého, mi oznámeno jest; než wymluwil jsem se za slušnými příčinami. 

Nazejtří pak tíž páni saudcowé mezi osmau a dewátau hodinau 
p. Slibice jinak Krawařského a p. Blektu pro mne poslali, s nimiž 
do kláštera jsem došel a we swětnici saudní malau chwíli pobyw, 
od Pana Fridricha z Žerotína hejtmana jsem zawolán , kterýž ke mně 
těmito slowy promluwil: „Pane strýce! Jich Milosti, znajíce hodnost 
osoby Waší, též i na poručení JMCské Wás do saudu bráti ráuí : wstupte 
do šraiikůw a powinnost obycejnau wykonejte. u Na kteréž promlu- 
wení tuto jsem dal odpowěd: 

„WMst pane hejtmane, WMsti milostiwí páni! Před některau nedělí 
došlo jest mne w ležení Ostřehomském psaní JMCské pána našeho nejmi- 
lostiwějšího, w němž mi JMst oznamowati a milostlwě wěděti dáwati 



309 

ráčí, že jest o tom panu hejtmanowi, abych do saudu zemského w tomto 
markrabstwí dosazen byl, milostiwé nařízení učiniti ráčil; wedlé kte- 
réhož dostal jsem také psaní od pana hejtmana, w němž mi, abych se 
neprodléwaje k tomuto přítomnému saudu do tohoto města najíti dal, 
ráčí poraučeti. Na kteréžto JMCské milostiwé poručení a powolání páně 
hejtmanowo ačkoli jsem se uznáwal powinna býti ihned poslušně a 
powolně se zachowati: awšak předkládaje sobě swé mnohé nepříleži- 
tosti, nedostatky, neumělosti a jiné nespůsoby a znaje wýborně dobře, 
že k ničemu méně jako k takowému powolání se hoditi nemohu: umí- 
nil jsem sobě, odtud, kde jsem toho času by*, se nahýbati, až bych 
prwé JMCské o wšem tom, co by mi při této wěci ku překážce bylo, 
poníženau zpráwu dáti a učiniti byl mohl, byw té jisté naděje, kdy 
bych to tak wykonal, že i JMCská takowé mé w ležení zůstání mi- 
lostiwě by wážiti, i pan hejtman tolikéž se mnau dobře spokojen býti 
by ráčil. Než když potom i druhé i třetí poručení od pana hejtmana 
mne došlo, abych snad od někoho wykládán nebyl, že sobě buď úřadu 
buď osoby panské lehce wážím, nechtěl jsem déle na swém úmysle 
státi, než jak jsem nejprw mohl, k Morawě jsem se obrátil; tím ce- 
lým úmyslem, pokudž by mne co takowého, jakož nyní widím, od 
Wašich Milostí potkalo, abych týchž, jakožto swých laskawých pánůw, 
se wší uctiwostí služebně prosil, abyste mne w to, k čemu já se ne- 
hodím, čemu nerozumím a k čemu nikoliw spůsoben nejsem, potaho- 
wati a uwozowati neráčili; nýbrž abyste radši we swé laskawé uwá- 
žení to ráčili powzíti, že já, poněwadž wětší díl wěku swého w ci- 
zích krajinách jsem ztráwil, zdejších pořádkůw, práw, zřízení, obyče- 
jňw, zwyklostí a ničehož, což tomu, který mezi WMsti dostati se má, 
zapotřebí jest, žádné powědomosti jsem dosáhnauti ještě nemohl. Mezi 
WMstmi pak býti a nic newěděti, ničemu nerozuměti, sprawedlností 
lidských neuměti rozsuzowati a toliko na cizí šlépěje nastupowati, ci- 
zíma očima widěti, cizíma ušima slyšeti, ke wšemu amen říkati, jinde 
myslí a zde osobau býti, a ať krátce wšecko powím, toliko jméno 
saudce zemského míti a ne podstatu, sami uznati moci ráčíte, že bych 
WMstem toliko ku překážce, sám pak sobě ku posměchu, a což wíce 
jest, k ublížení swědomí a dobrému jménu swému býti a tak někomu 
jinému toto místo zasednauti musel, které by on s wětším užitkem wla- 
sti této a s wětší swau poctiwostí držeti a zastaupiti mohl. 

Také před WMstmi netajím, že i přirozená má náchylnost mne k 
tomu wede i úmysl můj od některého léta již wzatý mne w tom usta- 
wuje, abych při wálečných wěcech něco zhlídl, zkusil, se přicwičil, 
tak abych potomně, nabuda jich nějaké powědomosti a zkušení, *pánu 
swému, Wašim Milostem a celé wlasti swé w čas potřeby užitečně 
slaužiti mohl. K čemuž když jsem doma žádné příležitosti neměl, hle- 
dal jsem jí w cizích krajinách; a když potom Pán Bůh na naše sausedy 
a tudy i na nás wálku dopustiti ráčil, nechtěl jsem jí zanedbati; než 
jak mi nejprw možné bylo, hned jsem se do ležení wyprawil, odkudž 
bych se byl nikoli tak 'brzo nepustil, kdy by mne, jak jsem nahoře 
dotkl, tolikeré poručení i JMCské i WMsti, pane hejtmane, bylo nedošlo. 
Widím pak, že w takowém mém předsewzetí skrze to přítomné po- 
wolání weliká mi se překážka děje ; nebo tauto powinností zawázánu 
býti a wálečných wěcí chtíti následowati a hleděti, jednomu člowěku. 



310 

není nikoli k učinění možné. Saudím také, že opustiti to, čehož wždy 
jakéž takéž známosti jsem došel a ještě wětší s pomocí Pána Boha 
nabyti se naději, a přistaupiti k tomu, k čemuž ani nachýlen ani spů- 
soben nejsem, s wětší škodau nežli prospěchem by mi býti muselo. 
Za kterauž příčinau WMstí, že prohlédnauce na tuto mau slušnau a spra- 
wedliwau omluwu (poněwadž bez pochyby proti JMCské nic tu učiniti 
neráčíte), jí místo dáti, mne ušetřiti a abych radši swého začatého 
powolání hleděl, nežli w něco jiného se dáwal, laskawě dowoliti rá- 
číte, služebně a welice prosím, a WMstem takowého dobrodiní, takowé 
milosti a lásky swými powolnými a hotowými službami nikdy se od- 
sluhowati nepřestanu a nepominu." 

Když jsem přestal mluwiti, pan hejtman kázal pánům se sstaupiti 
a po malé chwíli, jak se zas rozstaupili, dal mi odpowěd: že poně- 
wadž až posawad takowé omluwy žádnému nepostacowaly, Jich Mi- 
losti nerácí moci na mně počátku činiti, nad to wíce, že jest w tom 
wňle a poručení JMCské, a protož abych do šrankůw wstaupil. Mlu- 
wil jsem znowu a aspoň zato prosil, poněwadž toliko dwa neb tři 
dni do wzdání saudu pozůstáwají, aby mne na ten krátký čas toho 
záwazku prázdna učiniti ráčili; a snad mezitím, když by JMCská mno- 
hým mým překážkám, které bych předložiti chtěl, porozuměti ráčil, 
mohl bych od Jeho Milosti dokonce této práce a powinnosti zbawen 
býti. Ale sklamala mne naděje; nebo jsem jednak musel do šraňkůw 
wstaupiti a přísahu obyčejnau učiniti, kterauž těmi wšemi slowy, jakž 
mi od pana Ctibora Sirakowského z Pěrkowa nejw. písaře markrab- 
stwí morawského napřed čtena byla, hlasitě jsem wykonal. 

Po učiněné powinnosti wyšel ke mně ze swého místa pan Smil 
Osowský z Daubrawice a na Třebíči, toho času místodržící pana Hynka 
Brtnického z Waldšteina a na Brtnici nejw. komorníka markrabstwí 
morawského (kterýž těch dnůw z Teplice Wídeňské domů se nawra- 
cowal), a mne na místo mi uložené po prawé ruce panu hejtmanowi 
usadil podlé pana Arkleba z Kunowic. 

Pán Bůh, který mne w to místo uwedl, račiž swau swatau pří- 
tomností mne k těm pracem spůsobowati a w nich šťastného prospěchu 
a swého Božského požehnání, jakž potřeba ukazowati bude, a miiosti 
swé udělowati. 

2. Z obrany psané k panu Jiříkowi z Hodic r. 1606. 

Omlnwa swé na Čas nečinnosti. 

Nezle ani nerozumně podlé saudu mého smyslil onen, WMsti 
pane z Hodic! který swým powěděním to pronesl, že není dosti na- 
tom, aby kdo dobrým byl, než také aby o něm to smýšleno bylo, že 
dobrý jest. Kterýmižto slowy, jakž se rozuměti může, nic jiného wy- 
znamenáwati nechtěl, než že býti bez prokázaní toho, čím co jest, 
jest ničím býti. A jistě jakož wíno, byť nejwýbornější bylo, k malé jest 
platnosti, pokud dobrota jeho pitím aneb jiným jeho užíwáním okušena 
nebýwá; a jakož krmě i nejlibější a nejlépe připrawená špatně můž býti 
ceněna, dokud nebýwá rozeznána chutí: tak i člowějcu, jakkoli dobrý 
by byl, ano byť ctnostmi swými i wšecky jiné lidi přewyšowal, málo 
to prospíwá, jestli ta dobrota jeho a ctnost w něčem zewniťrně se 



311 

nepronáší a známá lidem učiněna nebýwá. Tudyž zajisté prawíme i 
o slunci, že swětlé jest, poněwadž nebe i zemi oswěcuje; tudy i oheň 
horký býti wyznáwáme, že teplostí swau wšecko zahříwá; tudyt o zemi 
wyswědčujeme, že hojností swau oplýwajíc naplňuje wšecka stwoření : 
tak podobně i o čtowěku, že dobrý jest, smýšlíme, když wšem prospí- 
waje a žádnému neškodě, dobrotu swau skutky dobrými na jewo wy- 
náší! A tenť jest wlastně a nejiný smysl a rozum slow nahoře polo- 
žených, jimiž se toho při každém člowěku wyhledáwá, aby, čímž jest, 
toho také patrný důwod při sobě měl, kterýmž by odporující přemá- 
hal, powolující libě wázal, aby chtějte oni neb nechtějte musili 
smysl swňj prawdě poddati a na odpor se jí stawěti bez zahanbení 
swého nikoliw nemohli. Zajisté powrchně je wykládati chtíti a ku 
postrannímu nějakému smyslu natahowati , jako by mínění jich k 
jinému cíli nesměřowalo než k dosažení marné chwály a jalowého 
u lidí swědectwí, tak aby člówěk pro to samé dobrý byl, aby za toho 
od jiných byl držán a widín: bylo by otwírati bránu ku pokrytstwí, 
k falši a podwodu cestu okazowati, čemuž žádný rozumný, o wšem 
pak wznešený filosof neb mudřec, neučil nikdy. Máť sice wšeliká 
ctnost sama dosti na sobě a sama krásna ze sebe dosti jest, byť i od 
žádného chwálena nebyla 5 ale že pak bez skutečného činění nic ji- 
ného sama w sobě není než daremná idea bez formy a jako stawení 
marné w powětří: protož aby tím byla w prawdě, čímž jest, nic- 
méně musí po skutcích poznána, po owoci okaušína a po znameních 
jistých znamenána býti, aby snad nebyla podobna larwám a příšerám 
nočním, které majíce twárnost a spůsob podstatných wěcí, jsau wšak 
mámením toliko pauhým, ne tak spěšně se ukazujícím jako rychle mí- 
jejícím i pomíjejícím. Odkudž znáti, že jednoho každého nejwětší 
starost o to býti má, aby widíno to na něm bylo, že takowý jest, 
za jakého chce jmín a uznán býti. Bez čehož k čemuž by koli sáhl 
člowěk, na prázdno by byt wítr lapal a stín honil, poněwadž sama 
wfile bez práce k žádnému dílu a jakémukoli předsewzetí neposta- 
čowala nikdy. A jest tento smysl tak přirozený wšechněm, tak myslí 
projatý, tak do srdce wkořeněný a jako wpitý, že žádnau twárností, 
žádným připodobňowáním, žádnau barwau nedá se wyprázdniti. Nebo 
poněwadž lidé jsau twor rozumný a rozumu nejpřednější wlastnost 
jest známost wšeho, známosti pak základ prawda , t. j. na tomto mí- 
stě wystížení příčin a důwodňw jedné každé wěci: nic nemůže člo- 
wěk widěti, nic slyšeti, nic makati, ničeho smyslem chápati, aby se 
hned w mysli neplodilo : proč ? aneb podlé čeho ? A protož byť se 
dlauho blázen stawěl maudrým, šibal upřímným, ožraly střízliwým, 
předce wystížen býwá w činech swých a při konci i wysmán. Jako 
onen skupec, kterýž mnoho o swé štědrosti wyprawuje, naposledy 
nemohl se tak přemoci, aby mu přirození newytisklo to slowičko 
„Deerit" t. j. nedostane se, jímž samým wšecko zbořil, což prwé 
postawil, a wyjewil přirození swé i wšech lakomců w, jimž se i w 
nejwětší hojnosti zdá, ze nedostatek trpěti budau. Jakož zajisté nej- 
patrnější částka jest w postawě jeho, tak i nejobecnější jeho dílo jest 
sahati k tomu, co se widí zewnitř, a ne k tomu, co složeno jest 
uwnitř ; poněwadž zwah wšech wěcí jest tento, aby podobné chýlilo 
se ke swému podobnému. 



312 

A že tomu tak jest, i při Wsti pane z Hodic! se to onehdejšího 
dne ukázalo, když při sjezdu Brněnském po té plané radě, která w 
domě pana kardinála z Ditrichšteina od některých osob z obywatelůw 
země této obeslaných horliwěji nežli potřebněji od pana radista wa z 
<Lobkowic, místodržícího pana Karta z Lichtenšteina hejtmana našeho, 
držána byla, we kteréž jsem newšelijakktomu, což by se s Wsti i někte- 
rých jiných zdáním snad k dobrému země této powrchně směřujícím 
srownáwalo, se přimlauwal, při shledání-se se mnau w mém nowém 
stawení na rynku Brněnském ráčila jste těch slow u přítomnosti pří— 
stojících, za přícinau oznámenau, ke mně užiti, že „zle dělám, že dary 
Boží w sobě udušuji.'' Kterýmižto ackoliw krátkými a brzo propo- 
wěděnými awšak mnoho w sobě obsahujícími slowy ráčili jste mne 
hluboce zajíti a dosti tuze přes hřbet přemrštiti. Nebo co jest dary 
Boží w sobě udušowati, než nechtíti w tom státi, w čemž jsem od 
Boha postawen? a zase, co jest nechtíti we swém powolání státi, než 
nebýti tím, což bych býti měl? Odkudž jaká jiná záwěrka wywedena 
býti může než, poněwadž nejsem tím, co bych býti měl, že jakkoli se k 
tomu hlásím, že jsem milowník swé wlasti, syn její přirozený, wlastní 
aud těla jejího, citedlný bíd jejích, ran jejích účastný, a summau jako 
nějaký blíženec, který se spolu i narodil i spolu umřel: wšak poně- 
wadž toho na sobě skutkem a prawdau neprokazuji, že má chlauba 
daremní jest a má slowa nicímž. A darmoť jest jinác, kdy bych toho 
na sobě nijakž nepronášei a žádným spůsobem toho nedojišťowal, kdy 
bych žádným znamením toho ukázati na sobě nemohl, že tím jsem, 
kým se býti prawím, než žeť by důwod Wsti mocný a slowa podlé 
prawidla jistoty wynešena býti musila, k nimž bych i já snadno smy- 
slem swým se přichýlil, poněwadž i u mne stálé jest to a pewné, že 
žádný dobrý není než ten, kdo skutkem toho dowodí, že dobrý jest. 

Ale já (račte mi odpustiti) takowému Wsti smýšlení o mně místa 
nedáwám. Nebo že poněkud rozdílnější spůsob při mně se nachází, 
než před některým časem býwal, a že tak úsilnau práci o swé wlasti 
dobré jako prwé newedu: není důwodem, že bych k ní wšecku lásku 
a náklonnost přirozenau ztratil neb wypustil. Jakož zajisté, ať od swr- 
chu uwedených podobenstwí neodstupuji, ne pojednau slunce sluncem 
býti přestáwá, že na chwíli za mračno zachází, ano ihned oheň tratí 
swau palciwosť, že w skok studených kachlůw neprorazí, též ani země 
proto planau se usauditi může, že na cas úlehlí leží a jako odpocíwá: 
tak podobně i já nemám a nemohu tak nakwap odsauzen býti lásky 
té, kterau k wlasti swé nésti, a péče, kterau o ni míti powinen jsem, 
že se wším jako na harc newyjíždím. Nýbrž jako umělí marináři, 
kteří, pokud utišení na moři jest, pomalu sem i tam se snášejíce, wítr 
do plachet swých lapají, a když bauřka se zdwihá, i od přímé cesty 
na cas se s wětrem nazpět obracejíce, wždy wšak předce na moři 
zůstáwají a prawidlem kompasu se sprawují, až by wětru příhodného 
a ku přístawu, k němuž měří, je wedaucího dočekati se mohli: týmž 
spůsobem já nynějšímu času zlému a nesnadostem jeho ustupuji a jako 
před powětřím nějakým pod sťrechau se skrýwám, až by příhodnější 
léta nastala a to, co we mně zaWřeno a do času schowáno jest, 
jako z pokladu nějakého wynésti a k dobrému wlasti této wynaložiti 
dopustila. Jáť jinak w prawdě zemi tuto, ac poněkud ke mně za do- 



313 

brodiní, nechci říci ode mne, ale od předkůw mých přijatá, newděčnau, 
hrubě miluji a srdečnau holest nad zkázau a pádem jejím sám w sobě 
cítě, žalostiwě neštěstí její a poplenění Bohu taužím, i modlitbami swými 
jemu ji často připomínaje, uléčení, naprawení a wyswobození jejího 
wěrně žádám. Nadto což wíce učiniti mohu? Od koho platnější jí po- 
moci hledati, než od toho, který plení i štěpuje, boří i wzděláwá, po- 
nižuje i powyšuje? Neboť zdaliž patrné není, že Bůh ku pádu zemi tuto 
nastrojuje? Slaupy její podrazit, ohrady potřískal, aby ji dokonce obna- 
žiti a jako wywrátiti mohl. Zdaliž se na oko newidí, že chtěje ji zba- 
witi wšeho owoce sprawedlnosti, rádu a opatrnosti, stromy její zpod- 
tínal, štěpy wytrhal, rauby polámat, aby nic jiného než pláně nerodila, 
a tak dokonce trním a bodláčím porostlá jsauc, na zpuštění přišla? Zda- 
liž i to zjewné není, že chtěje ji na nejwětší saužení priwésti, zohawil 
wšecky ty, kteří ji wzděláwali, zwelebil wšecky, kteří ji oblaupili, 
osadil ji těmi, kteří ji nenáwiděli, A^ykořenil ty, kteří milowali: a tak 
spravredliwau pomstu swau na ni wyléwaje, zřetedlnými také zname- 
ními hněwu swého pri ní dokazowal? K tomu tehdy jsem se obrátil, 
který se odwrátil od ní, tomu ji poručil, který ji na čas opustil, tak 
aby ji uléčil zase, kdo ji zranil, a wywýšil, kdo ji pohřížil. Oby- 
čejně, což nejmilejšího máme, Bohu k ochraně poraučíme, w nejnebez- 
pečnějších příčinách k němu se utíkáme, w nejwětších těžkostech a 
spletcích rady a sproštění od něho wyhledáwáme. Pročež i já, newěda 
odnikud podstatnějšího wyswobození, na Boha jsem se ohlídl, od ně- 
hož také swým časem otcowského na nás wzezření a naplnění mo- 
dliteb swých očekáwám. 

3. Z lístůw. 

1. Jetřichu z Žerotíua — omlauwá se, že pro dun w rukau neodpowédél posud, 
a dekuje za zwěř peruatau. 

Urozený pane strýce a synu můj nejmilejší! Zdrawí etc. 

Můj nejmilejší pane strýce! Těchto dnůw pan Mikuláš Cechoiow- 
ský dwoje psaní od Wašnosti mně odeslal, jedno rukau Wašnostinau 
psané a druhé písařowau. Z kterýchž, že se s Wašnosti zas na zdrawí 
pohoršilo, hrubě nerad jsem porozuměl a Wašnosti toho wěrně ne- 
přeji, Pána Boha žádaje, aby on sám Wašnosti zase k dobrému spů- 
sobu brzy priwésti a při něm stále za dlauhé časy zachowati ráčil. 
Co se pak wěcí Wašnostiných dotýče, byl bych rád již dáwno Wašno- 
sti na ně rukau swau odpowěd dal, ale pro dna, kterých jsem pře- 
dešle do prawé ruky byl dostal, od čehož ji welmi mdlau ještě mám, 
nemohl jsem až posawad ani jednoho celého psaní napsati: wšak jak 
bych jen na ni trochu zdrawější byl, nepominu na wšecko místně a 
dokonale odpowědi dáti a swého naschwalního posla k Wašnosti s 
ní wyprawiti, žádaje Wašnosti, že mezitím strpení malé se mnau 
míti ráčíte. Přitom že ráčíte na mne tak pamatowati a zwěřinau per- 
natau i jinau mne zakládati, welicé Wašnosti z toho děkuji a toho 
se Wašnosti zase wšelijak příjemně odměniti a odslaužiti pripowí- 
dám. S tím etc. 

Na Náměští 28. Febr. 1628. 



314 

Z. Paní Weronice Waldšleinské. Těší ji zarmaucenaii nad smrtí syna jejího. 

Urozená paní, paní teta má zwláště milá! 

Aby Pán Bůh, který potěšuje wšech smutných srdcí a nedopau- 
ští wíce, než co by clowěk snésti mohl, ráčil sám Wašnostiným po- 
těšením a silau býti w přítomné žalosti, toho WMsti wěrně a upřímně 
žádám. Nepíši wšak Wašnosti proto, abych Wašnosti zármutek obno- 
wil, než abych okázáním bolesti a citedlnosti , kterau nad ním mám, 
Wašnosti nějak, ac bych mohl, od něho pomohl; aniž chci násle- 
dowati obyčeje a spůsobu obecných potěšitelůw, kteří důwody chtějí, 
přirození přemáhati, což nemožné jest a časem wíce škody přináší 
než užitku: ale prositi chci a prosím, abyste ráčily toho rozumu a 
saudu užíwati w přítomné příčině, který Wašnosti sice w jiných či- 
nech a skutcích Wašnostiných přítomen jest, skrze nějž snadno po- 
znáte, že daremná jest wěc trápiti mysl o to, čeho se nemůže napra- 
witi, a nebezpečná, tím sobě škoditi, čímž nemohu jinému pomoci, 
marná pak, místo jednoho zlého dwoje sobě působiti. Dosti jest za- 
jisté na té ztrátě, kterau jste již wzaty: proč chcete k sobě nemoc 
ještě nadto wšecko přitáhnauti? Neracte již mysliti na toho, kterého 
není, není totiž w tomto žiwotě: ale račte se raději ohlídati na ty, 
které okolo sebe máte, kteří Wašnostiného žiwota, Wašeho zdrawí, 
Wašnostiné pomoci, rady a ochrany potřebují. toho se neracte sta- 
rati, který již opatřen jest a má se nepochybně lépe, než umíte nato 
mysliti, owšem tomu rozuměti: ale na ty, kteří k Wašnosti jakožto k 
utikadlu nějakému zření swé míti musejí, abyste jich nepřiwedly k si- 
robě. Tyto wěci wšecky sám rozum dáwá: neracte mu toliko sama 
odpírati, nezawede Wašnosti; což pak když k tomu přistaupí modlitby 
k Bohu, úpění k němu w této tak zarmaucené a těžké příhodě? Zdaliž 
on není ten, který dáwá aneodmlauwá? zdaliž není ten, který dáwá 
dobrého ducha těm, kteří ho hledají? Tenť jest nejswrchowanější utě- 
šitel, srdcí našich spráwce, rozumu našeho wůdce, wůle naší, mysli 
a paměti ředitel; a toho prositi Boha, po. tom dychtiti, k tomu wolati, 
tomu powolowati a toho se nikoli nespauštěti a nezbawowati, předně 
potřebí jest. K tomu tedy a na toho Wašnosti ukazuji: toho jestli rá- 
číte se držeti, jakož cele o W T ašnosti smýšlím, nechybíte cesty. A po- 
něwadž nalom wšecko záleží, nepotřebí wíce slow, ale zawírám a 
Wašnost jemu k spráwě a milosti poraucím. 

D. na Třebíči 25. Nov. 1628. 

3. Wilémowi Dobřikowskému o swém příští do Wratislawi, o smrti Adama z 

Budowa w Lesně. 

Na druhý den po mém příjezdu do Wratislawi přišel poset z 
Brandeysa s některými psaními a mezi jinými s Waším, jehož datum 
práwě se trefilo na ten den, když jsem z Přerowa wyjel k Slezsku. 
Byl sice můj úmysl wzíti cestu do Brandeysa a odtud dále do Cech 
k rozžehnání se s pány přátely mými některými: ale ráčil mě Pán 
Bůh nawštíwiti nemocí, tak že jsem celých deset dní w lůži ležel, 
čímž mi mnoho času ušlo. Já pak, obáwaje se, kdy bych předce k 
Čechám se obrátiti chtěl, že bych se mohl nějakých nečasů w, plíští 



315 

a powodní dočekati a na zlé cesty w horách trefiti (což by se bylo, 
jak se w skutku widí, w prawdě stalo), změnit jsem mysl swau a 
pustil jsem se upHm.au cestau do této krajiny, na níž mne Pán Bůh 
ode wšech nešťastných příhod ráčil zachowati a sem do toho města 
w dosti mírném spůsobu přiwésti. A tak již nyní zde zňstáwám a 
pomalu se do swého bytu wprawuji, kteréhož aby mi Pán Bůh ráčil 
dáti pokojně užiti, jeho milosti prosím. Waše pak psaní hrubě jsem 
rád uhlídal, zwláštně když jsem z něho porozuměl, že zdráwi zůstá- 
wáte, čehož Wám netoliko přeji, ale také na dlauhá léta winšuji. A 
žádal bych Wás samého widěti, jakož pak byl jsem poněkud té wňle, 
i do Lešna k nastáwajícím swátkům se odtrhnauti; ale činí mi w tom 
překážku cesta, kterau budu míti bohdá do Morawy, museje se zase 
do Olomouce k saudu swatotřikrálskému wyprawiti. Pročež Polska tak 
nechati na ten čas míním až do jara neb léta, jestli Pán Bůh žiwota 
a zdrawí dopřeje. pokoji s králem šwedským rád slyším a přeji 
těm nebohým Prašanům, že trochu okřejí: proti tomu nerad o wpádu 
tatarském do menšího Polska. Pán Bůh rač ty dobré lidi tam před tím 
pohanským národem milostiwě opatrowati. Smrt pana Adama Budowce, 
o níž mne ještě w Morawě nowina došla, nemalau žalost mi spůsobila, 
jak strany jeho samého pro jeho mladost a těch, kterých po sobě 
zanechal, tak s strany té prwé zarmaucené paní, paní mateře jeho, 
kteréž toho přídawku k jejím jiným bídám wěrně nepřeji a žádám, 
aby ji Pán Bůh sám w nich potěšowati a posilowati ráčil. Kdy bych 
wěděl, že paní tam ještě zňstáwá a že s ní sami jste, prosil bych, 
abyste wedlé mých powolných služeb oznámení welice ji pozdrawili 
a ji tím ujistili, že s ní oprawdowé utrpení mám. 
D. we Wratislawi, 10. Nov. 1629. 

4. Panu Pawlowi Skretowi. Zpráwy rozličné, zwlásté pak o shledám' se s kní- 
žetem z Fridlandu w Čechách. 

v Jak jsem se psaní Wašeho, které jste mi z Wratislawi dne 8. 
Sept. učinili, ulekl, proto že se mi ruka Waše w něm welmi a mimo 
obyčej proměněna býti widěla, tak jsem se zradowal nad druhým, 
12. měsíce tohoto w Břehu daným a mně 17. dodaným, znamenaje, 
že písmo sé zase k předešlému spůsobu nawrátilo a tudy bez po- 
chyby ruka síly swé přirozené zase nabyla. Ač pak dokládáte , že 
ještě jste mdlý a zwláště na nohy, wšak toho se nelekám; nebo po 
nemocech těžkých tak býwá, aniž možné jest tak brzy z nich okříti, 
zwláště nám starým, kterým přirození již málo pomáhá, nýbrž wíce 
je dolů tlačí než zhňru zdwihá. Mám naději, když se Wám zase chut 
nawrátí, že síly také i cerstwosti přibýwati bude, čehož Wám wěrně 
na Pánu Bohu žádám. 

Já po Wašem odsud odjezdu téhož také dne (2. Sept.) do Chru- 
dimě, než hrubě pozdě, jsem se dostal; nazejtří k swému strýci bí- 
dnému (panu Kašparowi z Zerotína) na Nowé Dwory jsem přijel a 
jeho welmi churawého nalezl. Prawau rukau nic newládne a nohau 
málo, jazyk pak dokonce jest poražený, awšak wždy některé slowo 
wypowí a to dosti dobře a srozumitelně; pamět má dobrau a saud 
wýborný, na wšecko má pozor, tak že ku podiwu jest; jezdí předce 



316 

časem i po hospodářstwí, tak že se i do Malešowa dostáwá; na jídle 
mu tehdáž také nic nescházelo , ani na spaní. Ale od mého se odtud 
nawrácení slyším , že i méně jí i hůře spí a že hrubě zarmaucený 
jest; čemuž se není co diwiti. Pán Bůh rac ho potěšiti a pozdrawiti, 
jestli jest wůle jeho swátá w tom. 0.dtud na žádost pana purkrabího 
nejwyššího jet jsem na Hrádek nad Sázawau a nazejtří přijel: tam 
kníže z Fridlandu, jakž praweno bylo, pro shledání-se se mnau, a 
w prawdě ne nadarmo; nebo ten den po jeho příjezdu byli jsme sami 
spolu od rána až do wecera, tak že přišel k nám i k tabuli, což sice 
není jemu hrubě obyčejné. Mnoho jsme spolu mluwili a w prawdě 
jest moc při něm rozumu; wíce neprawím, než skutek ukazuje. Na 
Brandeys jsem se nawrátil s welkau a těžkau rýmau a s tau jsem 
odtud odjel 7. Sept. do Brna, kdež, abych prawdu powěděl, w saud- 
ných wěcech jsem nic nesprawil, než w jiných takž jakž, že předce 
může za práci státi. Dnes týden nawrátil jsem se odtud a již nyní 
zde zůstáwám, stroje se po sw. Martině, dá-li Pán Bůh, k Wratislawi 
w naději, že s Wámi i jinými pány a přátely Wašimi tauž měrau se 
shledati moci budu. Paní manželce Waší já i žena má naše služby 
wzkazujeme; já pak od osoby swé panu Dr. Ekhartowi za pilnost při 
Wás prokázanau welice děkuji a Wám toho hrubě přeji. 
Na Brandeyse 20. Oct. 1631. 

LIX. 

Pawel Skála ze Zhoře. 

Pawel, syn Adama Skály písaře menších desk zemských, 
rodem byl z nowého města Pražského. Studowal práwa na uni- 
versitě Pražské a Wittenberské w prwních létech XVII. století. 
Wrátiw se z ciziny, byl písařem radním w Zatci a později úřed- 
níkem zemské wlády w Praze. Léta 1620 opustil Cechy a 
po několikaletém nejistém přecházení usadil se w Mišni we Frei- 
berku, kdež na welikém spisu swém od 1. 1628 až do 1. .1640 
pracowal. Spis tento jest historie církewní w desíti weli- 
kých rukopisných foliantech, ježto se nyní w hraběcí Wald- 
šteinské bibliothece w Duchcowě chowají. Prwní tři folianty 
obsahují dobu od časfiw apoštolských až po r. 1516, w ostat- 
ních šesti wyličují se welini obšírně děje od I. 1516 až do 
1. 1624. Posud ze Skálowa spisu jen některé wyňatky wůbec 
byly wydány. 

Z Historie obecné církewní. 

Obležení Malty l. 1565. 

Ačkoli sultán Soliman z prwopocátku byl k tomu hrubě naklo- 
něn, aby k žádosti Jana weywody sedmihradského jemu ku pomoci 



317 

s lidem swým přispěl a proti císaři Maxníilianowi do pole wytáhl: 
awšak daw se přemluwiti tajným radám swým, obrátil celau mysl i 
sílu swau roku tohoto proti ostrowu Maltě a rytířům Rhodiským na 
ten tas na něm bydlícím. 

Mezitím wšak, aby w nejistotě posta wil císaře Maxmiliána, dal se 
s ním na bělo w traktací o pokoj, neobmeškaw co nejrychleji welikau 
a silnau armádu na moři sobě spravviti i odjinud pomoci wyhledáwati; 
wyslaw také podtím rozmanité špehéře do Malty w oděwu kupeckém, 
kteříž by wšecku příležitost jak celého ostro wa tak obzwláštně města 
Malty a wšechněch pewností jeho bedliwě shlédli, hlubokosti příko- 
pňw olowem a šňůrami změřili i formu hradňw wiastně wyrejsowali 
a jemu o wšem dokonalau zpráwu učinili. Když tedy roznesla se we- 
liká powěst po celém křesťanstwu o tak silné hotowosti wojenské sul- 
tána tureckého a žádný ještě nic jistého newěděl ani domakati se ne- 
mohl, k jakému cíli a proti komu wlastně by se strojila : protož wši- 
ckni se jí strachowali náramně a měli hrubě za zlé králi hispánskému, 
že tím odnětím mu toho chatrného hnízda laupežnického, Waleské skály, 
tak hrozného tyrana na celé křesťaustwo popudil a zbudil. Král Filip, 
dostaw té nowiny a domníwaje se, že nejspíše on w králowstwí si- 
cilském utrpí a snad i celá země wlaská, hleděl se časně opatrowati 
a přikázal wšechněm swým nejwyšším wůdcům a spráwcům wojen- 
ským jak po zemi tak i po moři, aby Don Garziasowi z Toletu místo- 
držícímu jeho w Sicilii we wšem wšudy radni a nápomocni byli a 
na země jeho pomorské bedliwý pozor měli, aby se jim nikdež do 
nich nepřítel newetřel. K té potřebě dal zamluwiti sobě we Wlaších 
20.000 lidu pěšího, wšak tak, pokudž by toho další potřeba ukazo- 
wala, a ne aby jim hned od té chwíle plat wycházel. 

Mezitím armáda turecká 29. dne Března (jiní 22. dne) pustila se 
ocl břehu města Konstantinopole a připlaula do portu Modonského, 
a tu se srazilo do 30.000 (jiní kladau 40.000) lidu zbrojného z roz- 
ličných krajin paňstwí tureckého, nad nimiž byli wysta^veni dwa ge- 
nerálowé polní, totiž nad haufy po zemi Mustafa baša, ale nad armá- 
dau byl nejwyšším Piali baša, k nimž ještě Soliman Draguta rajsa při- 
dal. Po wykonaném mustrunku táhli upřímo k ostrowu Maltě, a do- 
stawše se k němu 20. dne měsíce Máje, wysadili lid swňj na zemi, 
ne 'bez welikého odporu křesťanských soldátů u portu Marsa Scirocco 
řečeného. Dále zprawiwše sobě wšecky potřeby k obležení města a 
pewností jeho , nejdříwe pokusili se 6. dne měsíce Cerwna o zámek 
S. Elma (jinak 3- Hermesa), a oblehli jej po zemi i po moři s desíti 
tisíci lidu branného, střílejíce k němu welmi zhusta ze 31 bořicích 
kusů. I jakkoli nepřítel zacasté k němu silně šturmowal a we dne 
ani w noci skňro neodpocíwal: awšak rytíři malteští s jinými obec- 
nými wojáky odpírali mu udatně do dewatenáctého dne , až naposledy, 
nemohauce míti žádné pomoci od Jana Valetty welikého mistra mal- 
teského, jenž města obhajowal, na nejwýš rozstřílený a pokažený Tur- 
kům postaupili a sami téměř wšickni tu poctiwě hnáty swé složili, 
do města pak málo se jich dostalo na žiwě. To se zběhlo práwě ten 
den před sw. Janem. 

Ale se zajatými nakládal nepřítel nejukrutněji a obzwláštně s 
osobami rytířůw malteských ; nebo Mustafa poručil z nich třidcíti oso- 



318 

bám za nohy wzhůru powěšeným šawlemi prsy zotwírati a srdce wen 
wytrhané i hlawy od těla zodtínané na welikau potupu toho celého 
řádu rytířského na jednom otewřeném pláce powrhnauti a naposledy 
do wody wmetati. Naproti tomu weliký mistr Valetta, aby se té leh- 
kosti pomstil, rozkázat zase wšecky zajaté Turky pošawlowati a proti 
ležení tureckému wen z pewnosti wyházeti; to přitom nařídiw mezi 
swými soldáty, aby pod tu hodinu žádného Turka zajatého nežiwili, 
ale wšecky po wyrozumění zpráwám jejich bez milosti mordo wali. 

Týž Mustafa, wida, ano wojáci jeho byli již na zámku, wjel tam 
také sám, a spatřiw jeho skrownost proti samému městu a jiným ka- 
stellfim, jako s podiwením a užasnutím promluwil ku přístojícím slowa 
tato: „Kdyžtě nám tak špatný syn zawalil tak tuhé zaneprázdnění, co 
pak jakau práci budeme míti se samým otcem, abychom se ho zmo- 
cnili?" Zůstalo w tom dobýwání hradu S. Elma na pláce Turkůw do 
4000, wše jonákůw udatných, a po straně křestanské 1300 osob, mezi 
nimiž nemálo, totiž 150, statečných rytířňw i wůdcňw slowútných. 
Wšak ani Turci neměli při dobytí toho zámku dokonalé radosti a we- 
selé : nebo práwě na ten den zcepeněl také ten ukrutný tyran a nej- 
wětší laupežník na moři Dragut, Turkům owšem s welikau škodau 
ale našim s mnohým dobrým a užitečným, byw před některým dnem 
smrtedlně raněn kusem kamenu, kterýž kule z zámku wystřelená z 
nějaké zdi, při níž Dragut welmi blízko stál a k dílu wojenskému 
dohlídal, wyrazila. Nebo ten kámen udeřil jej práwě w ucho, až i 
hned tu na zemi omráčený padl a od toho udeření krew mu z úst i 
z nosu se wylila, tak že služebníci jeho za umrlého jej odtud odnesli. 

Mustafa, domníwaje se, že křesťané, zděšeni jsauce tau ztrátau 
zámku S. Elma, nebudau smíti se mu již déle odpírati, poslal 26. dne 
Cerwna k welikému mistru jednoho starého clowěka , aby přezwěděl 
na něm, chtěl-li by se s ním smluwiti a ostatních pewnosti s celým 
ostrowem sultánowi jeho odstaupiti? Ale Valetta chtěl ho nejdříwe 
místo odpowědi dáti oběsiti; potom pak rozmysliw se jinác,. držel o 
to radu s jinými nejwyššími, kteří radili mu, aby práwa wšechněch 
národů nikoli nepřestupowal a wyslaného ušanowal. Naposledy tedy 
wzkázal Mustafowi, že se žádnau měrau nepoddá, ale míní do nej- 
poslednějšího přemožení se swými rytíři a soldáty jemu s pomocí Boží 
se brániti, pohroziw poslu, jestliže on anebo kdo jiný přijde k němu 
podruhé s takowým poselstwím, že káže mu prowazem zaplatiti. Wý- 
minka, které, mu baše podáwal, byla takowá: aby Valetta se wše- 
chněmi swými rytíři, wojáky i wěcmi wytáhl swobodně a bezpečně 
z Malty a obral sobě některý jiný příhodný ostrow k obýwání w moři 
hellespontském jinak aegejském ležící; ten že mu místo odměny od 
sultána bude dědičně postaupen, wšak tak, aby z něho sultánowi jistý 
tribut každoročně odwozowal. 

Tehdáž také jeden z jeho spahů, jménem Filip Laskaris, w pa- 
cholectwí swém poturčený, puzen jsa duchem Božím k náboženstwí 
křesťanskému již od drahného času, utekl z ležení do města a pronesl 
Valettowi mnohé aukladné obmysly tureckého generála, proti nimž 
mohl se dosti časně a příhodně opatřiti. W tom Don Garzias místo- 
držící králowstwí sicilského, ač s welikau nechutí a rozmyslem, po- 
slal Valettowi Jana Kardonu se čtyřmi koráby a na nich 800 koní a 



319 

1600 pěchoty, kteříž po weliké bauíi předce dostali se do města šťastně 
4. d. měs. Cerwence. Tehdáž také rozmáhala se náramně w ležení 
tureckém cerwená nemoc a zmořila drahně wojákň. Pročež Mus- 
tafa. porozumíwaje, že i lid tau nemocí i šermicli hrubě se mu zten- 
čuje i u proíiantu trpí nemalý nedostatek, psal sultánowi o tom o 
wšem dokonalau zpráwu, jak se mu při Maltě děje, a žádal, aby mu 
i lidu i proíiantu cerstwého wíce odeslal. Nicméně oblehl s welikau 
mocí druhý zámek a město S. Michala řečený po zemi i po wodě 
30. d. Cerwna, ostřelowaw jej ustawicně sedmdesáti kusy welikými, 
z nichžto tri baziliškowé wyhazowali kaule železné i kamenné dwě- 
stěliberní, pěti i sedmi pídí tlusté. Dal také jej podkopáwati na mnoha 
místech a jinými fortely wojenskými k němu přikracowati, jak nejlépe 
rozuměl; ale wše nadarmo, protože rytíři i soldáti malteští swau pro- 
zřetedlností a hrdinským odpíráním měli s něho moci dosti; při čemž 
i malá pacholata i ženské pohlawí welmi snažně, sec mohly býti, jim 
napomáhaly. 

Mezitím 12. dne Cerwence přitáhlo Turkům ku pomoci od Ha- 
sana bega a místosultána w Algiru 28 menších a 2 weliké galeje se 
2000 wýborných a cerstwých wálecníkůw. Ti hned na třetí den mu- 
sili po wodě a po zemi a šest tisíců jiného lidu k dotčenému zámku 
a městu S. Michala silně šturmowati: ale s pomocí Boží neswedli nic, 
nýbrž obojí jsau rytířsky odehnáni. Kteří byli od moře, ti utíkajíce 
z dobré částky w moři ztonuli, tak že se jich odtud toliko tisíc osob 
s celau kozí do 'ležení wrátilo ; druzí na zemi wzali menší škodu, nebo 
jich jen 400 zhynulo; a s křesťanské strany toliko 90 a koliksi rytířů. 
Co bylo zajatých, ti wšickni z rozkazu welikého mistra zbiti. 

Potom 7. d. Srpna Mustafa pokusil se potřetí o město i o zámek, 
poslaw k městu 2000 a k zámku 8000 soldátů, při nichž také sám 
osobně byl, ustawicně jich napomínaje, aby mohli zámku se zmocniti. 
Tu swedena s obojí strany tak ukrutná a příkrá bitwa , jakéž ještě 
nikda nebylo při tom celém obležení. Nebo netoliko samým střílením, 
ale meči, halapartnami, ano i ohniwých nástroj ňw házením obě dwě 
strany proti sobě bojowaly. To pak bylo nejhroznější diwadlo, že 
pro welikost týchž ohůňw, kteříž mezi obojími sem i tam procházely, 
zdaleka zdálo se, jako by celé město i kastel ohněm hořelo: ruce také, 
nohy a kusowé těl lidských kulemi roztrhaní wzhňru w powětří zhu- 
sta lítali. Naši pak, ačkoli snášeli škodu od turecké střelby, nicméně 
wšak přidáwali jim udatné mysli pacholata, ženy, děwecky i lidé staří, 
kteříž podlé nich a spolu s nimi ohněm, wřelau smolau, wodau i ka- 
mením neustále nepříteli odpírali; až naposledy k tomu přišlo, že s 
hanbau a se swau welikau škodau odtrhnauti musili. Což se stalo 
fortelem hejtmana městského. 

Nebo on, wida tak weliké ohně okolo města a zámku sw. Mi- 
chala, neměl za jiné, než že již Turci oboje zapálili. Pročež aby uči- 
nil jim w tom* přítrž, wyprawil kompanii arkabuzírň z města , poru- 
ciw jim do ležení tureckého wpadnauti, a nac tam trefí, bíti a mor- 
dowati. Což když oni neleniwě konali, w tom pošel pokřik w ležení 
a dostal se i k ušim samého Mustafy, že by přišla cerstwá pomoc kře- 
sťanům a ta že již jim do ležení wskocila. Tau přícinau Mustafa ulekw 
se toho wzkázání, přestal od šturmu; čehož potom přewelice litowal, 



320 

že jest byl tak ničemně oklamáu. Pročež aby poblauzení swé zase 
naprawil, rozděliw lid swůj na dwé, jeden dít poručil Pialowi baseti, 
aby s ním na město, a on s druhým dílem na zámek S. Michala již 
oprawdowý autok učinili; nebo w tom čase dostali nowého poručení 
od sultána, aby jak budau moci hleděli Malty dostati; a nemohli-li 
by toho dowésti před zimau, aby tu na ostrowě pres celau zimu s li- 
dem zůstali. Tau tedy příčinau 18. a 19. d. Srpna obrátili se obadwa 
na město i zámek se wší mocí swau, připowěděwše wojákům swo- 
bodný prejs na wšecko wšudyž pustiti, a šturniowáli na obé welmi 
silně za dlauhau chwíli, tak že s obojí strany padlo opět lidu drahně ; 
wšak předce Turci byli zpátkem odehnáni. Což znamenitě mrzelo Mu- 
stafu, a zwláště když wyrozuniěl z jednoho poběhlce křesťanského, 
že křesťané jsau dobré a zmužilé mysli a nemají žádného nedostatku 
profiantu, nýbrž že jedenkaždý soldát dostáwá na swau osobu za den 
tri pecníky chleba a welikau flaši wíua; on pak naproti tomu trpěl 
hrubý nedostatek jak w potrawách tak owšeni i w prachu a w jiné 
municí wálečné a obzwláště w kůlech, kteréž musel dáti sem i tam 
po polích i po ležení hledati a sbírati. 

W tom seslal Bůh obleženým na pomoc 60 welikých galejí, kte- 
réž Don Garzias s dosti welikau nechutí a rozpakowáním k Maltě wy- 
prawil a na nich 8000 lidu čerstwého , z nichž wšak na cestě, než 
tam dojeli, rozprchalo se do 1500 jonáků, když w jednom místě lid 
pro bauřku mořskau byl na zemi wysazen. Ti připluwše k ostrowu 
7. dne Září a lid na sucho z korábů wyprawiwše, spňsobili w tu- 
reckém ležení weliký strach, tak že Mustafa i Piali bašowé, poru- 
čiwše ležení swé sebrati, jak lid tak i municí a jiné potřeby wojen- 
ské rychle na šify wprawili a naladowali; sám pak Mustafa, utíkaje 
k šifům, na té cestě welikým zděšením dwakráte omdlel a s koně 
dolů spadl. W tom utíkání pobito ještě Turků wíce nežli dwa tisíce, 
ješto z našich nezhynulo wíce kromě 13 osob. 

Takowé bylo skončení toho paměti hodného a udatného jak oble- 
žení tak i obhajowání ostrowa a města Malty. Bylo se pak čemu nej- 
wíce podiwiti weliké spaustě některých děl tureckých, jichž tu po 
sobě musili zanechati ; nebo z některých wystřelowaly se kule kamenné 
od tří set liber, z jiných železné šedesáti- i osmdesátiliberní. W tom 
také čase t. j. za čtyry měsíce, co obležení trwalo, sečteno ran k 
zámkům S. Elma a S. Michala i k jiným místům od Turkůw z kar- 
taunňw a z jiných děl učiněných do 70.000; lidu pak po straně tu- 
recké w bitwách, od čerwené nemoci i jinak zhynulo do 20.000, 
mezi nimiž nalezlo se 12.000 zmužilých bojowníkůw; ostatní byli 
plawci a kteří wesly táhli. Mezi křesťany zabitých a jinými nemocmi 
se swěta sešlých obojího pohlawí osob starých i mladých našlo se 
9000, a mezi nimi 3000 lidu nájemného, zahrna w tom počtu i 240 
osob rytířů w malteských. A z toho ze wšeho množstwí branných jo- 
náků, kteříž zůstáwali w obležení, nezůstalo wíce na *iwě nežli 600 
pacholků. Město také bylo wšecko wšudyž na nejwýš rozstřílené a 
pokažené. 

Valetta, shledaw se potom s jinými nejwyššími a wňdci wojen- 
skými , welikau radostí wespolek plakali, Pánu Bohu děkujíce, že je 
tak podiwně z toho hrozného nebezpečenstwí wytrhnauti ráčil. Při 



321 

tom obležení dokazowaf nejwětšího hrdinstwí, opatrnosti a bedliwosti 
dolcený weliký mistr Valetta. Nebo zwěděw, že Mustafa 'dat se w tom 
zjewně slyšeti, anobrž ze se přísahau zawázal, jak nejdříwe zmocní 
se města, že nechce žádného clowěka žiwiti, kromě samotne'ho Valettu, 
toho že na žiwě jme a welikému sultáno vři w triumfu presentowati 
bude: ustrnul se natom, ano i před nejonacenějšími rytíři se prohra - 
sil, jestli že by milý Bůh tu pohromu na ně připustiti ráčil , aby se 
tomu krwawému psu do rukau dostati musili, tedy že on, jakožto jest 
jejich wěrný a stálý towaryš we wšech pracech a těžkostech , že i 
při smrti od nich děliti se nemíní, a nežli by se dal jíti a měl býti 
dochowán k takowému posměšnému diwadlu, že raději, obleka na 
sebe chatrné šaty soldáta prostého, jako jiný neznámý woják mezi 
nimi do aupadu se brániti, a kde by bylo nejwětší nebezpeěenstwí, 
tu se k jiným do haufu přiraziti a s po^ctiwostí žiwot swůj dokonati, 
duši pak milau Pánu Bohu w ruce jeho poručiti chce. A jak sám 
swého wlastního hrdla w té příčině pobožné a křesťanské nic neša- 
nowal, tak ani nad jiných udatných hrdin smrtí nemnoho se rmautil, 
nýbrž je za blahoslawené mučedlníky Páně wyhlašowal. Jako když 
mezi jinými Hendrich Valetta strýc jeho, pán mladý a hrdinský, při 
boření jednoho mostu nepřátelského zahynul, mile a trpěliwě nesl ten 
domácí zármutek, powěděw, že on má u sebe za blažené a šťastné 
wšecky ty, kteříž w této wálce pro Boží při žiwoty swé wydáwají 
na smrt, a že takowí byli dosti dlauho na swětě žiwi jakož sobě ku 
poctiwosti a pochwale tak owšem pro opatření swého wěcného spa- 
sení, kdyžť jest se jim dostalo toho užiti, že jsau swé milé duše Bohu, 
od něhož je přijali, tak nábožně a tak šlechetně zas*e odewzdati a na- 
wrátiti mohli. 

Turci tedy odstrčili od břehůw malteských šify swé 12. dne 
Září, upřímo plauli k zemím řeckým; kteréž Don Garzias spatřiw okolo 
břehůw sicilianských z portu Syrakusanského , ano se domů wracejí, 
pustil se za nimi na díl cesty, ale nadarmo, s 50 galejemi welikými. 
Nemaje pak žádné příležitosti, aby se s nimi potkal, nawrátil se zase 
zpátkem do Messany při konci měsíce Září. 

Když pak to obležení našim tak šťastně mimo wšecku jich na- 
ději se zdařilo a poštěstilo, tu teprwa wšickni láli a domlauwali se 
na Don Garziaše, že jest tak dlauho odkládal obleženým ku pomoci 
přispěti a tudy jakořka sám dobrowolně do konečného nebezpecen- 
stwí žiwota tak wzácné lidi uwedl. I ačkoli on tu nebral nic před 
sebe bez zwláštního a patrného rozkazu krále Filipa : awšak Filip, 
aby se wywedl u lidu obecného ze wšeho domnění a pomluwy po- 
stranní, od té chwíle stawěl se na oko k Don Garziašowi welmi ne- 
příwětiwě a složiw s něho auřad a spráwu místodržícího ostrowa si- 
cilského, ani w žádných jiných powinnostech obecních wíce ho ne- 
užíwal, nýbrž nechal ho, aby we swém domě w městě Neapoli až 
do smrti pokojný žiwot wedl i dokonal. 

Jak se ta powěst o nešťastném předsewzetí turecké armády po 
wlaské zemi roznesla, hned wšudyž lidé PánuBohu z toho děkowali 
a drželi slawné processí, obzwláštně pak w Římě, kdežto mimo jiná 
znamení obecné radosti byli strojeni a páleni nočním časem řemeslní 
a diwní ohííowé. 

21 



322 



Bitwa Mflhlberská 1. 1547. 

Když zwěděl kurlirst saský, že by nebylo žádné naděje k míru, 
obáwaje se, aby prícinau odpadnutí anebo příkladem kurfirsta branden- 
burského w zemích jeho s oné strany rEabe ležících nějaké nowé po- 
zdwížení nepowstalo: i ustrnul se natom, aby co nejdríwe s lidem 
swým. přes £ab« se přeprawil, wyzdwihw prwé předtím sw&j 
brojský lid, aby jím města a zámky swé s této strany £abe ležící ná- 
ležitě osadil Ostatní počet lidu rozdělil mezi Henricha Reusa pána z 
Plawna, Jiříka staršího z Plawnic, Wiléma Thumshyrna a Albrechta 
hrabě z Mansfeldu. Z nichž onino tri nejwyšší položili se s 5000 pě- 
choty a 600 rejtharůw na tom pase w Jachimsthalu, wzawše to mě- 
sto, aby kurfirstowy země a poddaní byli tím lépe prichráněni, ten- 
to pak zdržowal se s lidem swým w dolejším kraji saském okolo 
«Eabe. Tau měrau opatřiw se wšech stran krajinu swau, hnul se swým 
wojskem k Labi, wzaw na té cestě Freiburk a Míšeň lidem Maurico- 
wým osazené. W tom císař, wida, že saskému w hnízdě swém sedí- 
címu odewšad lidu přibýwá, jeho pak w zemi nepřátelské den po dni 
se ztracuje prícinau nepříhodného powětií jarního a nedosfatk&w po- 
traw; k tomu obáwaje se, kdy by déle se meškal, aby w tom tase 
wyhnanci Neapolitanští a Floreniinští we Wlašíchw jeho nepřítomno- 
sti nějakých nowých potýček nestropilii i umínil sobě, aby kurfirsta 
předešel a kde by ho nejdríwe mohl hodně podskociti, bitwu polní 
s ním swedi. Z té příčiny, wykonaw nábožně a wyčkaw slawnosti 
hodu welikonocního we Chbě, hned 11. dne m. Dubna s celým leže- 
ním hnul se ode Chba, osadiw jej 400 pěchoty, a táhl tau stranau k 
Adorfu a Olešnici, kteréž byly osazeny lidem nepřátelským, ačkoli 
druhá cesta na lewau stranu skrze durinskau zemi byla mu bezpeč- 
nější, ale nepříhodnější pro weliké hory, lesy a moěidla, tak že skůro 
nebylo by mu možné tudy wozy spížné a municí proprawitL Skrze 
králowstwí české dolu po řece Ohře měl také čacký a prostranný 
pas: ale že Kašpar Flug, nejwyšší nad lidem českým, a Hendrich Reus 
s Wilémem Thumshyrnem, nejwyšší saští, leželi mu práwě na cestě w 
cele, musit pustiti se na Adorf tím úžlabím, kudy nejblížeji se mu 
widělo. Nebo aě neměl o tom žádné pochybnosti, aby, kudykoliw by 
chtěl, skrze osazené pasy s mocí swau proraziti nemohl a neměl: 
wšak že obzwláštně myslil nato, aby nechaje na straně wšech jiných 
audůw, na samau toliko hlawu jejich co nejspíšeji dotřel a ji skom- 
peskowal, i myslil sobě takto: Kdy by se někde po straně měl s ne- 
přítelem na cestě potkati, že by mohl snadně obdržeti nad ním wítěz- 
stwí, ale mezitím kurfirst saský jakožto principál wšech jiných od- 
porníkuw, o němž měl jistau zpráwu, že k Wittenberku táhnauti upřímo 
a naň se zawříti míní, wywázl by mu z rukau. Pročež wyslaw na- 
před 1000 Španěl&w a 300 jízdy na wětšíin díle wlaské, sám táhl za 
nimi s celým wojskem. Město Adorf jest nejposlednější z měst sa- 
ských ku poledni, w jednom úzkém údolí ležíc, ze wšech stran wy- 
sokými horami obtaženo. Pročež soldáti w něm od kurfirsta zanechaní 
spatřili dříwe jnepřítele k nim se přibližujícího, nežli o jeho příjezdu 
co zwěděli. Čehož ulekše se , sem i tam rychle pryč zutíkali a mě- 



323 

šťanfiw samých nechali w štichu, kteřížto, newědauce co jiného činiti, 
poddali se, jako i Olešnictí. 

Císař rozděliw lid swňj na dwí, protože nemohlo wšecko woj- 
sko pohromadě táhnauti pro úzkost a drsnatost míst skalnatých, jeden 
hauf nechal při sobě a druhý poručil knížeti z Alby , a šesterým le- 
žením nebo stanowištěm od Adorfu, Butterberku, Olešnice, Plawna 
a Riembaumu hnul se k městu Werdowé, kterážto města wšecka brány 
swé císaři pokorně zotwírala. čemž zwěděwše pěchota a jízda, kte- 
ráž ležela na Schneeberce, radili se mezi sebau tajně, aby opustíce 
město, mimo Stollberka do ležení hlawního se pustili. Měšťané , wy- 
skaumawše úmysl jejich, padli nejwyšším k nohám, pro Boha jich 
prosíce, aby jich neopauštěli a nepříteli w laupež hanebně newydáwali ; 
pakli byž nemínili tu zůstati a nepřátelům odpírati, aby aspoň tak 
dlauho posečkali, až by oni skrz wyslané swé u císaře milosti hle- 
dali a jemu se na jistau wýminku poddali. Soldáti wšak, rozwažujíce 
sobě to, nepowolili té jejich žádosti; obáwali se, že budau od nich 
prozrazeni císařskému lidu, kudy jsau odtáhli, a tak že je císařští ry- 
chle stíhati budau. Naposledy zdrželi se tu, až by měšťané s císařem se 
porownali. W tom císař, přitáhw k městu a zasadiw proti němu střelbu, 
přiwedl předně měšťany k tomu, že se ihned poddali; soldátům pak 
darowaw hrdlo, zbraně wšecky pobrati a domů se jim nawrátiti roz- 
kázal, zawázaw je sobě prwé takowau přísahau, aby za osm měsíců 
pořád kurfirslu proti němu neslaužili. Měšťané také nebyli zplundro- 
wáni. Což uslyšewše Altenburští a jiní také , Álbanowi beze wšeho 
odporu otewřeli brány, wojákňw časně napomenu wše, aby prwé odtáhli. 

Císař, wzaw zpráwu od Altenburských, jakého by úmyslu dalšího 
byl kurlirst, totiž aby přeprawě se na onu stranu Eabe, upřímo po 
wodě i po zemi k Wittenberku se pustil: i usilowal ho předejíti. Sra- 
ziw sobě w hromadu wšecek lid, sem i tam w těch místech horna- 
tých porůzno rozptýlený jak pro úzkost cest tak i pro skrownost 
potrawy, 20. dne měsíce Dubna položil se s ním polem u města Glau- 
chowa při řece Muldawě. Tu potom rozdělil wojsko swé na dwa haufy, 
maje pěchoty tehdáž při sobě sotwa 16000. Prwní díl wedl Albánský, 
druhý sám císař. Mezi oběma haufy w prostřed táhla střelba. Toho 
dne dostal se císař k přepewnému zámku Guttenšteinu, jenž na wrchu 
nad Muldawau leží, a wzal Waldenburk, Rochlici a Lejsník. A že bylo 
místo lidu příjemné, poodpočinul tu za dwa dni, wyslaw mezitím jízdu 
wlaskau a husary na špehy, kde by^ nepřítel se zdržowal. Ti pustiwše 
se až k samému .Labi, trefili na lid saský a přiwedli s sebau k cí- 
saři tři zajaté. Z nichžto wyrozuměw, kde by byl a co by činil Ha- 
nuš Fridrich, podal se wskor s ležením blíž k <tabi. 

Kurfirst, maje jistau zpráwu, že císař upřímo k němu směřuje, 
uradil se o to s sebau, aby za Labe na onu stranu přejel, a pustě 
se do dolejšího kraje saského a sraze se s lidem spolukonfederatňw 
swých a jsa jemu w síle rowen, potom teprwa zmužile mu mezi oci 
pohledl. Což mínil welmi snadně dowésti, maje w swé moci obojí 
břeh polabský, a tak o tom sám u sebe přemýšlel: „Jestliže císař 
bude chtíti po něm táhnauti po této druhé straně břehu, cím dáleji 
potáhne, tím hlubocejší a nepřístupnější řeku že bude míti před sebau. 
On pak mezitím že welmi snadně obrátí se do swých pewností u 

21* 



324 

Wittenberku, kteréž i lidem i střelbau wýborně osadil. Tam pak do- 
stána se w dobrém spňsobu a zdrawí, že nebude moci býti od císaře 
k tomu nucen, aby se s ním mimo swau wůli a potřebu uznalau po- 
tkati musil." Tau přícinau opustiw Míšeň, přeprawil lid weškeren přes 
Míšeňský most a po sobě jej zapáliw, osadil- s druhé strany wšecky 
břehy w místech těch, kde se mohlo Labe přebřísti, sám pak s hlaw- 
ním wojskem táhl k městečku k Muhlberku, kteréž se mu hned poddalo. 

W tom císař přitáhl ode Chba desaterým ležením tři míle od 
Míšně. Zanechaw tu díl lidu, táhí s této strany dolů po -tabi a po- 
ložil se u wsi Serweserowa práwě naproti Muhlberku podlé £abe. 
Kuríirst, wida nepřítele před očima, držel radu wojenskau, měl-li by 
tu s lidem w Miihlberce zůstati pro ostříhání brodu, maje po swé 
straně k prospěchu hrad a břehy wyšší nežli na této straně, tak že 
by dosti skrowný počet welikému množstwí na druhau stranu se pře- 
prawiti chtícímu odolati a překaziti mohl. Jedni k tomu radili, druzí 
odrazowali, aby Miihlberk opustil a dlauho se tu nebezpečně neme- 
škal; nebo přišel— li by nepřítel přes wodu, že by musil wol neb ne- 
wol aneb s ním se potom potkati aneb zanechaje pěchoty w štichu, 
s jízdau na hanebné utíkání se wydati. Pročež že by bylo mnohem 
lépeji, aby ustaupil přes řeku Elstru k Schweinicu a tu tak dlauho 
se pozdržel, až by i lid měst pomořských i Thumshyrn s hrabětem z 
Mansfeldu k němu přitáhli. Ale kuríirst oblíbil sobě prostřední cestu, 
aby ani toho pasu u Miihlberka docela nepauštěl, ani se s lidem w 
patrné nebezpecenstwí a záhubu newydáwal. Z té příčiny osadiw 
Můhlberk 200 knechty a 100 rejthary pro obhájení mostu na prámích 
a lodích udělaného, sám s ostatními haufy podal se dosti opodál do 
polí od břehu, aby uhlédaje, co bude nepřítel dále dělati, potom s 
časem se poradil. 

Císař pak ustrnul se natom, aby toho dne jak mohl wojsko 
přes fBabe přesadil a s nepřítelem se porwař, jakkoli Albánský pro 
mnohé příčiny jemu od toho odrazowal. Ale císař, buďto na swau 
rozšafnost anebo zprosta na swé zwláštní štěstí spoléhaje, proti zdání 
wšech nejwyšších wojenských rad, rozkázal Albanowi brodu w £abi 
hledati. W tom někteří Neapolitáni a Spanělowé, nemohauce té chwíle 
wyckati, wešli do £abe na šedesáte krokůw od břehu wzdálí a ně- 
kteří z nich stříleli na saské zhusta, aby na jejich spolutowaryše 
brodu mělkého hledající wypalowati nemohli; jiní pak předse lezli 
dále do wody až pod paždí, pospíchajíce k loděm a člunům, na kte- 
rých most stál. Saští, nemohauce útoku jejich odolati, sami pantowání 
mostu roztrhali a zapálili, nechawše lodi sem i tam po Labi plynauti. 
Což widauce Spanělowé, wydařilo se z nich deset osob, ti slekše se 
do nahá aniž dbajíce na střílení s břehu saského, wzali meče swé do 
úst a tak plowajíce po <Labi, chytali jak mohli lodě a čluny ty roz- 
trhané, a pobiwše do 35 osob nepřátelských, na swau stranu k břehu 
je přitáhli a doprawili. Z těch potom a z jiných, které s sebau na wo- 
zích přiwezli, rozdělal císař most, přes nějž střelbu a pěchotu přesadil. 

A když s tau wěcí tak zacházeli, w tom Albani nawrátil se zpát- 
kem, weda s sebau jednoho mladého sedláka, wšech těch míst a bro- 
důw welmi dobře powědomébo; ten zazliw se na saské wojáky, že 
mu před tím dnem odehnali dwa kusy dobytka, hleděl se nad nimi 



325 

pomstiti z škody swé, a netoliko brod příhodný císařským ukázat pres 
<Labe ? ale i sám napřed cestu jejich sprawowal. Což slaužilo císaři k 
znamenitému prospěchu a platnosti ; sic jinak bylo by bez té po- 
moci nebylo možné toho dne wšecek lid na druhau stranu přesa- 
diti, a mezitím kuríirst met by hojně času, aby se buďto do Turgowa 
anebo do Wittenberka pěkně a beze wší překážky i škody s lidem 
swým dostal. 

Nejdříwe přebředla lehká jízda wtaská s husary; ti wšickni wzali 
wzadu na koně po jednom mušketýru. Po nich přejelo rejtharstwo 
knížete Maurice a neapolitánské s Albanem. Potom pustil se sám císař 
s haufy swými, sedě na spanilém mimochodníku hnědém, na němž 
měl cerwené aksamitowé sedlo zlatými tkanicemi premowané. Sám 
byl oděn pozlaceným pancířem, s pintau čerwenau, křížem burgund- 
ským, nesa w prawé ruce meč široký dobytý. Naposledy následowal 
král Ferdinand s Filibertem Emanuelem knížetem savojským, s Maxi- 
milianem a Ferdinandem syny swými. 

A tak císař, přeplawiw se přes tu řeku mimo wší swé naděje 
bez weliké nesnáze a překážky, wůdci té cesty dvva koně a sto du- 
kátů za práci darowal a s oné strany břehu a pasu dokonale se 
zmocnil; nebo lid kurfirstůw při brodu zanechaný byl již od husarůw 
prwé odehnán. 

Práwě w tu chwíli, když ta nowina byla přinesena kurfirstu, 
že již má císaře na swé straně, kuríirst poslauchal kázaní; nad níž 
ackoliw w mysli swé se nemálo zkormautil, wšak jsa pán tiché a 
weliké i udatné mysli, hleděl sobě wšecko k boji přichystati dobře a 
pořádně, jak mu k tomu cas postacowal. Wyprawiw napřed wšecky 
wozy spížné, pěchotu rozdělil sobě na dwa haufy, do prostředka 
dal střelbu, po stranách obau pak jízdu posta wil, a sám s ostatním 
rejtharstwem zawřel stany. Celý šik tau měrau jsa dobře bezpečen 
před štráfem husarůw a lehké jízdy, za drahnau chwíli cestau swau 
táhl, míníc upřímo k Wittenberku se obrátiti. 

Ale šťastné a žádaucí lidu císařského přes Labe přeprawení dá- 
walo císaři welikau naději k budaucímu anebo w pátek následujícímu 
wítězstwí. K čemuž přistaupilo jedno i druhé úkazné a zázračné zna- 
mení. Nebo práwě w tu chwíli byl spatřín w powětří orel, kterýž do- 
bře za plnau hodinu točil se a wznášel ustawicně nad samým wojskem 
císařským, a naposledy obrátiw swůj let k straně půlnoční, před očima 
lidu zmizel. Potom hned s též strany swěta wyskociw sobě do pole 
wlk, hnal úprkem mezi neapolitanský lid, kteřížto obořiwše se nan se 
wšech stran, meči swými do smrti ho zbodli. A když od samého rána 
až do poledne w tom celém wůkolí powětří bylo mlhau zastíněno, že 
saští nemohli císařských widěti: wšak jak brzo císař přesadil přes řeku, 
hned se ta mlha wšecka rozehnala. Saští se toho ulekli a císařští 
měli srdnatau mysl na nepřítele. Což wida císař při swém lidu, ne- 
wyckaAV, až by střelba s pěchotau přitáhla, s samotnau tolikau jízdau 
téměř klusem dobře za tři míle za nepřítelem pospíchal, až ho práwě 
u lesa lochowského dostihl a dojel. 

Kuriirst neměl w tu dobu wíceji lidu okolo sebe kromě 5000 
pěchoty a 2500 jízdy. Nejprwnější útok učinil na něho Bartoloměj 
Chorwát s husary, kteřížto dle swého obyčeje, jak na nepřítele do- 



326 

razili, hned se kmitem zase na utíkání wydali. Saští to widauce. 
domníwali se, že oni z strachu před nimi utíkají, a dosadili se wší 
silau na prwní hauf lidu císařského, newědauce, aby také císař s dru- 
hým dílem wojska tu hned zároweň při něm býti mě*. Ale císař s 
Albanem jednostejným celém táhl proti nepříteli ; nebo měl k tomu 
dosti rowiny. Chtěl také ujíti wšemu prachu, kterýž prwní haufowé 
wzbudili, ano i té konfuzí a směsici, která by mohla w jeho šiku 
druhém powstati, kdy by prwní haufowé před nepřítelem caufati mu- 
sili. Jakož pak we wšem tom Wolf Crassus feldmaršalek kuríirstůw 
dal pánu swému casnau wýstrahu, tak že kurfirst, skaumaw to, že na 
řec feldmaršalka přichází, již ne tak hrubě myslil nato, aby na nepří- 
tele dotřel anebo k Wittenberku pospíchal, jako aby jen do nejbliž- 
šího lesa s lidem swým bezpečně ujeti a jej přejíti nepříteli mohl. 

Císař měl welmi rozšafně haufy swé k boji zšikowané. W tom 
když husaři šermiclowali s nepřítelem, císař přijew k jízdě swé a 
obličej v swůj k Neapolitánům obrátiw, tak jich k zmužilosti napomí- 
nal: „Čeho jste sobě od dáwní chwíle, moji milí soldáti, srdečně přáli, 
tohle nyní wám Bůh do rukau dal. Teď máte nepřítele wašeho, kte- 
rýž ne tak na bitwu jako na utíkání myslí a prohledá, tak že wy se 
o to máte starati, ne jak byste ho přemoci, ale jak byste ho z ru- 
kau nepauštěti měli. Waše příhodná bedliwost a tak štastné se nás 
přes Labe přeprawení, též jiná mnohá znamení dobrá, kteráž nám Bůh 
ráčil poskytnauti, ujišťují nás w tom, že Bůh, jehožto pře tuto se do- 
tyce, na nás milostiwým okem patřiti a tohoto dne i předsewzetí na- 
šeho, w něm štastně požehnati ráčí. A protož již nic jiného nám ne- 
pozůstáwá, jediné abychom pomodlíce se mu, pomocí jeho swatau na 
nepřátely Božské i naší císařské welebnosti udatně udeřili." 

Podobným sp&sobem kurfirst saský, když se bitwa cím dále tím 
wraucněji rozmáhala, objížděje we stu koních wybraných swé haufy, 
napomínal hrdiny swé. Reci swau posilniw poněkud mysli a srdce 
wojákůw swých, sám se postawil před pěchotau, na niž nejwíce se 
spoléhal. Tu teprwa zběhla se oprawdowá bitwa, w níž obojí zpr- 
wapocátku dosti zmužile sobě počínali, až potom, když mušketýři saští 
se wystříleli, Albani s jedné strany s swau jízdau a s husary s druhé 
udeřil silně na pěchotu kurfirštowu a ji rozrazil. W tom císař do- 
razil na rozražené s Mauricowými haufy, a tu je teprwa oprawdowě 
na utíkání obrátil. Nejwětší porážka stala se kurfirstowi při lese od 
husarůw krajan&w jeho, Mauricowých soldat&w. Císař sám wíce nežli 
na míli honil nepřítele utíkajícího, Neapolitáni pak dobře za tři míle. 

Trwala ta krwawá bitwa od poledne skuro až do západu slunce. 
Kurfirst saský, nezameškaw tehdáž žádné chwalitebné powinnosti hr- 
dinského ti statečného w&dce polního, jsa opuštěn ode wšech swých 
a maje již koně pod sebau náramně unaweného, když na samém bylo, 
že jest měl do lesa wjeti a tau měrau nepříteli z rukau wyklauznauti, 
poznán byl po swé weliké posta wě a wážnosti zwláštní obličeje 
/ swého a jat od Hippolyta Porcia hraběte Vincenského, Wlacha. Ale 
Jiří Fabricius Mišňář, jemuž spíšeji m&že býti wěřeno, píše: „Když 
kurfirst wida, ano haufowé jeho jsau již sem i tam rozplašeni , ještě 
předce potýkal se s těmi, kteříž ho následowali: w tom dostal rány 
přes lewé líce, že jest dal se jíti Tylowi z Troitu zemanům Merse- 



327 

burskému, a to nedaleko od městečka Miihlberku, a na dokázání k 
němu důvvěrnosti swé, že je«t stálil sobě drahý prsten z prstu a ře- 
těz z hrdla a darowal mu jej. Wšak když husaři také tu se zahodili 
a chtěli i oni také míli ňákau částku kořisti, odtud hádajíce se o kur- 
firsta buďto s Porciem nebo s Trottem: w tom Albani přijel mezi 
ně a srozuměw, o koho by se škorpili, wzal ho obojím z rukau a 
samého k císaři přiwedl. Kuríirst w tu dobu met pod sebau pěkného 
koně frieslandského, oblečen jsa xv cerweně kalenau zbroj stříbrnými 
štrichy po krajích ozdobenau a pod ní pancířem; nebo pro Hustost 
těla nemohl snésti těžkého odění; po twáři pak tekla mu krew dolů 
z té rány. 

Byw tedy w tom spůsobu přiweden před císaře a chěje stáhnauti 
rukawici s prawé ruky, aby podlé obyčeje národu německého ruky 
wítězi swému podal, též s koně dolů ssednauti a milost žádati: císař 
wšeho toho mu zbránil. Tu on teprw, na koni sedě, promluwil k 
císaři těmi slowy: ,„Nejmilostiwější a welikomocný císaři! Poněwadž 
štěstí WCMsti dalo to, pročež teď se před WCMst jako wězeíí zajatý 
stawím."' W tom císař chtějícímu dále mluwiti, přetrhl řec a řekl s 
hněwem: ,,Což nyní teprwa máš mne za císaře, an jsi mne nedáwno 
před tím jak w rozpráwkách tak w spisech zjewných toliko zprosta 
jednak Karlem z Gentu jednak Karlem, kterýž se císařem jmenuje, po- 
tupně nazýwal?" Když pak kuríirst předce dále mluwil a jeho žádal, 
aby s ním naložil, jakž by na jeho staw a powolání příslušelo, neod- 
powědět mu císař nic wíceji nato, jediné to: „Zajdu s tebau, tak jakž 
jsi toho sobě na mne zaslaužil. Wíme, co činiti máme." A potom 
obrátiw se s hněwhvau tvráří od něho, pryč odtud odešel. Ale král 
Ferdinand domlauwal mu mnohem twrději, wytýkaje mu. že jest uši- 
lo wal jej i děti jeho o wšecko jmění připrawili. 

Císař, když mu přinesli tu nowinu, že jest wítězstwí dosáhl, řekl: 
„Pane Bože! jak podiwně ráčil jsi tyto wěci říditi, a sprawowati!" 
Zatím bylo poručeno Alfonzowi Vivesowi nejwyššímu španělskému, 
aby přijal kuríirsta s Arnoštem knížetem brunšwickým , též zajatým, 
w swé bedliwe opatrowání. 

lxh 

Wilém hrabe Skrwata. 

Wilém Slawata, třetí syn Adama Slawaty a Doroty rodem 
Kurzbachowé. narodil se w Čestin-Kostele dne 1. Pros. 1572. 
Wychowán byl w učení bratří českých, k němuž se rodina jeho, 
počnauc od Diwiše děda Wilémowa. přiznáwala. Wyšší studia 
začal w Praze, odkudž se na útraty strýce swého pana Adama 
z Hradce 1. 1592 odebral do Wlach. Tam nawšlíwil Benátky. 
Paduu a k w&li studiím práwnickým Sienu. Propufowaw pak 
Wlachy, po třech Jétech wrátil se do wlasti. L. 15 97 přestán- 
pil k církwi katolické mimo ásilowný odpor otce swého , s 



328 

kterým se wšak později opět smířil a w starých létech mno- 
honásobně jej podporowal. L. 1598 wydal se znowa na cesty, 
prošel Německo, Nizozemí, Francauzy, Španěly, Itálii, lak že 
teprwé 1600 do Cech zase přijel. Téhož roku ustanowil jej 
Rudolf II. za komorníka a dworského maršálka. L. 16 02 pojal za 
manželku Lucii Ottilii, dědičku rozsáhlých statkůw wymřelé rodiny 
pánůw z Hradce. L. 1606 — 11 byl purkrabím Karlšteinským, 1611 
— 15 sudím dworským, 1612 — 18 presidentem komory české. 
W bauřích na začátku XVII. století pewně stál při církwi 
katolické a při práwích domu rakauského. On byl mezi těmi 
pány, kteří nejúsilowněji odrazowali cis. Rudolfowi, aby pod- 
obojím majestátu nedáwal. Když pak 1. 1617 Matyáš, opau- 
štěje Prahu, ustanowil deset místodržících a mezi nimi i Sla- 
watu a Martinice, tu nenáwist podobojích proti těmto dwěma pá- 
nům násilně wyrazila. Dne 23. Máje 1618, na Nanebewstaupení 
Páně, osadili podobojí wedením Thurnowým hrad Pražský a 
swrhli Martinice i Slawatu s sekretářem Fabriciem Platterem do 
příkopu hradského 28 loket zhlaubí. Žádný ze swržených škody 
na žiwotě newzal; nejwíce se porauchal Slawata, jelikož w 
pádu o kamennau římsu hlawu si poranil a dopadna obličejem 
na kámen udeřil, tak že mu z ran i z úst wyhrkla krew. Mar- 
tinic, jenž si pádem méně byl uškodil, Slawatowi chtěl přispěti ku 
pomoci, což widauce nepřátelé jejich z okna , několikrát po 
obau dolů střelili. Martinic, když se wše utišilo, sám odešel 
a téhož dne odejel z Prahy : Slawata musel býti odnesen a 
nemoha z Prahy, zůstal uwězen w domě kněžny Lobkowi- 
cowé až do Máje 1. 1619, kdež mu bylo dowoleno odebrati se 
do Teplic. W Teplicích wšak nezůstaw, ujel skrze Sasy a Ba- 
wory do Pasowa k arcik. Leopoldowi. Mezitím wítězslwí u 
Prahy dne 8. List. 1620 proměnilo wšecken staw wěcí. Sla- 
wata obdržel nejen statky, jichž ho strana odbojuá byla od- 
saudila ; nazpět, nýbrž odměněn byl za wěrnost swau mnohými mi- 
lostmi císařskými. Tak powýšen byl do stawu hraběcího (1621), 
aby se i s potomky swými psáti mohl hrabětem Slawatau z 
Chlumu a Košumberka, wládařem domu Hradeckého. L. 162 3 
stal se nejwišším komorníkem, 1625 powolán do tajné rady, 
1627 — 28 byl nejwyššíin hofmistrem, od 1. 1628 nejw. kanclé- 
řem, w kterémžto úřadu setrwal až do smrti* L. 1643 wy- 
mohl mu císař od krále Filipa IV. španělského řád zlatého rauna. 
Co kancléřstwí přejal, s malými přestáwkami wždy zůstávval we 
Wídni, požíwaje přátelstwí obau panowníkůw, kterým slaužil. 



329 

Dne 19. Ledna 1652 zemřel we Wídni. Tělo jeho pochowáno 
w Jindřichowě Hradci. 

Pozůstalo po Slawatowi množstwí dopisňw předůležitých 
pro historii nejen českau a morawskau , než i obecně rakau- 
skau. Hlawní dílo jeho jest ale „Historické spisowání", jakož 
on je nazýwati uwykl, na kterémž pracowal od 1. 1636 až do 
smrti. Skládá se z 14 kněh, z nichž každá jeden foliant plní. 
Prwní dwě knihy obsahují paměti Slawatowy z let 1607 do 
1620 jakožto odpor proti spisku Thurnowu. Třetí knihu wy- 
plňuje historická dedukcí, že Cechy jsau králowstwí dědičné. 
Knihy lVtá až do XIVté zawírají w sobě obšírný dějepis cí- 
saře Ferdinanda 1. 5 Maxmiliána II. a Rudolfa II. až do 1. 1592. 
Wyprawují se zde rok po roce nejen děje zemí rakauských 
ale i také příběhowé, zwláště církewní, wšech skoro zemí ewro- 
pejských. Jakkoli dílo Slawatowo w mnohých opisech za wěku 
jeho kolowalo, předce později tak welice vv zapomenutí wešlo, 
že ani obsah jeho literárním historikům znám nebyl. Nejwětší 
wyňatek z něho, kterýž posud wyšel, jsau děje uherské za 
Ferdinanda I., které J. Jireček 1. 185 7 we Wídni wydal. 

Z déjiti císařůw Ferdinanda I. a Maximiliáua II. 

Powalia císaře Ferdinauda I. 

Byl jistě císař Ferdinand monarcha pobožný, církwe katolické 
oprawdowý ochránce a wíry katolické upřímný následowník. Nebyl 
sice tak šťastný bojowník jako císař Karet Pátý, bratr jeho, wšak 
nicméně při wálkách, které wedl, při něm zjewně se spatřowala pra- 
wice Božská a zwláště pak w té nerownosti moci a síly tyranna 
tureckého milostiwě jeho chránila. A aěkoliw přední krajiny králow- 
stwí uherského Turek opanowal, wšak proto s pomocí Boží tak mnoho 
témuž lstnému nepříteli odepřel císař Ferdinand, že jest se dále ne- 
pustil a těmto zemím škoditi nemohl. 

Císař Ferdinand wždyckny byl we wšem podobný a w ničemž 
se nikda neměnil, byl dobrý a nebylo při něm nic ošemetného, a w 
tom wšem měl welikau pomoc od umění. Byl pilen toho, což konati 
a říditi měl, a nemnoho se nato ohlížel, což o něm wůbec rozpráwěli. 
Nejwíce pak stkwěly se při císaři Ferdinandowi tyto ctnosti: pobož- 
nost, sprawedlnost, milostnost, whlídnost, bedliwost a střídmost. Snažně 
Boha ctíti hleděl a wyznáwal ho w prawé katolické wíře , modle se 
jemu w obiti mše swaté každodenně a porauceje mu w ochranu wše- 
cka králowstwí swěta. Anobrž i w nemoci swé o to nejwíce peco- 
wal, aby církew křesťanská od kacířůw nedáwno předtím půwodem 
Martina Luthera wzniklých roztrhaná w jednotu a swornost uwedena 
býti mohla. 

Byl bedliwý strážce práwa a řádu obecného ; každému,* bohatému 



330 

i chudému, za sprawedliwé činil, neohlédaje se na osoby. Častokrát 
ta slowa říkáwal, jimiž se k sprawedlnosti jako ponukowal: Fiat ju- 
stitia, pereat mundus, nechť, prý, sprawedlnost má swůj průchod, by 
pak wšecken swět zahynauti měl. 

Těm, kteříž se mu kořili, rád prowinění odpauštěl, ano i mno- 
hým, ježto těžkých pokut zaslaužili, milost učinil. Píše o něm Christo- 
phorus Varsavecius rodem Polák, že císař Ferdinand byt zapowěděl 
pod těžkými pokutami a přístným trestem háj blíž města Wídně ležící, 
aby žádný do něho nechodil ani dříwí w něm nesekal jakožto w 
místě k prowozowání mysliwosti příhodném. Toho času zňstáwal při 
císařském dwoře pan Jan Přeremba, někdy králowstwí polského místo- 
kanclíř a tehdáž již arcibiskup Hnězdenský, muž wysoce wznešený. Po- 
trefilo se, že jeho čeládka, kočí a jinší, zapřáli wše jednoho dne do 
welmi welikého formanského wozu osm silných klisen, z Wídně wen 
wyjeli, aby sobě dříwí přiwezli. Kteřížto, buď že o jiném lesu newě- 
děli mimo dotčený háj neb že se snad dáleji na cestu wydati obá- 
wali, do téhož háje s wozem wtrhwše, tu sobě, což mohl wňz sné- 
sti a osm silných koní utáhnauti, dříwí nasekali a naložili, a s we- 
selím s ním z téhož háje k městu se utíkali. Císař, spatři w je nena- 
dále z háje wyjížděti, welice se na ně rozhněwal a bez meškání proti 
nim na koni jeti ^i jich se tázali netoliko poručil, čí by oni kočí neb 
formani byli, ale i sám daw je před sebe powolati, jich se nato ptal. 
Tu oni latinskau řečí odpowídali a takowau odpowědí císařský hněw 
císaři i wšem přítomným w smích obrátili, že jsauce kočí tak krásně 
řečí latinskau mimo wšecko nadání Jeho Welebnosti směle odpowěd 
dali. Čemuž se císař i diwil i w prawdě smál, že se nikdy nedomní- 
wal, aby Poláci tak učení byli, že i ti marštalíři a kočí u nich latin- 
sky mluwí. A tak z té jejich latinské řeči nenadále císař od nich k 
smíchu byw přiweden, s takowým dříwím do hospody jejich swobodna 
jeti jim rozkázal, maje na pozoru legátstwí, které pán jejich při cí- 
sařském dwoře na ten čas řídil. Císař Ferdinand owšem wždyckny 
toho šetřil, aby práwo wšech národ&w w ničemž nejmenším ura- 
ženo nebylo. I toto při té příležitosti může se doložiti, že času jednoho 
císař Ferdinand maje s jedním legátem w saukromí jisté rozmlauwání, 
w tom když z nepozoru slowo jedno proti regulem grammatickým 
poněkud nedobře promluwil, tu týž legát řekl, že to slowo latinské 
není. Zasmáw se k tomu císař, odpowěděl: Zapomněl jsem, prý, že 
ne s legátem ale že s praeceptorem mluwím. Wšetečnost toho inau- 
dráčka tau swau zdwořilau dobrotiwau libau a směšnau odpowědí w 
žert obrátil. 

Domácí wálky w říši opatrností swau spokojil a radami swými 
císaře Karla k tomu naklonil, že i při wítězstwí mírnost zachowal a žá~ 
dostiwý pokoj w říši utwrdil, kterážto, jakž se byla jednau nebez- 
pečně pohnula, nezdála se moci zase upokojiti leč s welikau swau 
záhubau a jistým wšeho císařstwí skrze kacířstwo wywrácením. 

Práce swé každodenní rozdělowal na jisté hodiny, kteréž také 
bedliwě zachowáwal. U weliké autlosti těla swého a nedostatku zdrawí 
swého snášel tak těžké práce, že snad i nejsilnějším a nejzdrawějším 
nesnesitedlné býti mohly. Ale sílu mysli i těla zdržowal & w sobě 
rozmnožowal zdrželiwostí a střídmostí. Častokráte za den jednau toliko 



331 

jedl a to skrowně , aby wolný cas míti mohl k radám a uwažowání 
potřeb a sporňw lidských. Po obědě dáwal wšechněm wňbec audi- 
encí, wyslýchal žádosti a přijímal supplikací wšechněch i těch nej- 
menších, nejnižších a nejchudších, a každému milostiwě a dobrotiwě 
odpowídal. Jednoho času welmi těžce domlauwal komorníku swému, že 
nějaké chudé ženy k němu pustiti nechtěl, řka: Jestli že my nepu- 
stíme před sebe chudých lidí, to se nám též stane před stolicí Boží. 

Za stolem při jídle sedě, rád poslauchal učených lidí mluwících 
o wěcech přirozených anebo o něčem užitečném. Sám také zacasté 
netoliko se wyptáwal, ale také i swé zdání omamowal. Když se něco 
mimo naději přitrefilo , měl obyčej připomínati tento werš : Accidit in 
puncto, quod non speratur in anno, to jest: Časem w okamžení stáwá 
se to, co se téměř w celém roce nenadáwá. A když jeden z rad jeho 
Xo obrátil řka: Perditur in puncto, quod non reparatur in anno, to jest: 
Časem w okamžení se ztratí to, což zase w celém roce dostati se 
nemůže, nato jemu odpowěděl císař: Tomu zlému w cestu se wjíti a 
překaziti může pobožnými modlitbami a maudrau radau. 

ReČ Mikuláše hraběte Zriňského před cis. Maximiliáiieui II. we wálečné radě 1. 1564. 

Jestliže se chceme na příměří s Turkem wíce z potřeby nežli 
počestně učiněné ohlédnauti a tu wěc w bedliwé uwažowání wzíti: 
tehdy patrně wynajdeme, že nepřátelé nyní sobě tak pyšně a swéwolně 
počínají, jako by s nimi ani smlauwa ani pokoj učiněn nebyl, an se 
zřetedlně každodenně spatřuje, kterak městečka a wesnice drancují, 
laupí a pálí, ubohý lid robotní rozdílnými nenáležitými spůsoby uti- 
skují a potlačují, okolních zámkůw se lstiwě a podwodně i také násilně 
zmocňují, a panstwí swé rózšiřowati usilují. Naproti tomu pak, když 
se naši při slušné defensí swé něčeho nejmenšího dopauštějí, tu ihned 
podlé wzteklosti swé nawyklé wzhůru býti, sobě stěžowati a naříkati 
nepřestáwají, domlauwajíce se, že takowé wěci proti smlauwám a 
sprawedlnosti od nás se dějí. A summau, nad námi nešlechetnau wůli 
a chlípnost swau prowozují. A ackoliw sobě do takowých nešlechet- 
ností a ukrutností jich častokráte stěžujeme, bědujeme a za odwrácení 
prosíme, wšak předce při těch barbarských lidech netoliko nic spů- 
sobiti a obdržeti nemůžeme, nýbrž nad to wše slzawýma očima našima 
patřiti musíme, že se den ode dne na nás wíce a wíce wztěkati, wlast 
naši milau hubiti, přátele i spolutowaryše naše wyhladiti a sobě skrze 
leniwost naši panowání nad námi osobowati pyšně usilují. Tak že by 
mně se již — což s dowolením a odpuštěním jiných přítomných pra- 
wím — prawý cas býti widěl, abychom se ze sna probudili , jednau 
takowého nesnesitedlného těžkého jha sprostili a nad těmito našimi 
auhlawními nepřátely náležitě wymstili. Pročež jestli císaři tureckému 
Solimanowi až do dnešního dne wedlé smluw s ním učiněných co 
dlužno pozůstáno, chtěl bych od osoby swé k tomu se přimlauwati a 
raditi, aby jemu to wšeckno zaplaceno a co nejdríwěji odesláno bylo, tak 
aby potom tudy příčinu k stížnosti jmíti a podlé přirozené netrpěliwosti, 
wysokomyslnosti a pýchy swé příležitost zbraní se chytiti míti nemohl. 
Ackoliw mně se zdá a w tom se konečně nemýlím, že jedna wěc 
jest, buď že jemu dobrotiwost prokážeme aneb se jeho báti budeme: 



332 

nic nám to nespomůže; nebo on bídami a krwí naší nikdy nasy- 
cen nebude. 

Jak pak nejprwé ten zadržalý present odeslán a dodán bude, 
widělo by mi se za nejlepší býti, aby jemu ihned přitom smlauwa, 
přímen a tolik mnohomnožstwíkrát od něho zrušené přátelstwí, kte- 
rýmž posawad síla a moc naše jak obecní tak domácí a wíceji nežli 
otewřenau wálkau klesla a ztenčena jest, wypowěděno bylo. Potomně 
pak aby časně se wší pilností o to pecowáno bylo, abychom wálce, 
kterauž by proti nám wésti chtěl, netoliko statečně odolati, ale také 
s pomocí Pána Boha wšemohaucího jeho přemoci , poraziti a zahnati 
mohli. Nemohu wšak zapírati, že nepřítel Turek znamenitau sílu a 
welmi wycwicené wojsko za sebau wésti obyčej míwá. Ale nicméně 
jsem je nad rozum ^a zdání mnohých wzácných lidí mnohem menší 
wynacházel; nebo jsem očitě widěl několikráte jeho wálecnau expe- 
dicí a tažení do pole, u kteréhož on Soliman na wětším díle osobně 
přítomen býwal, a počet takowého wojska swého dwoj- a trojnásobně 
wětší, nežli samo w sobě bylo, wyhlásiti dáwal. Obzwláštně tehdáž, 
když jest byl w dwadcátem druhém létě wěku mého hlawní město 
Wídeň nadarmo oblehl. Potomně se špatného městečka Kins 1 ) beze 
wšeho wyřízení zmocniti pokusil a příjezd JMsti císaře Karla V. do- 
čkati nesměl. Naposledy dostaw skrze leniwost a nedbánliwost na- 
šich některých hejtmanfiw pewností Osťrehomu a Bělehradu, ležení 
swé — spolciw se i s Tatary, netraufaje sobě proti nám obstáti — 
na polích Bělehradských založil a upewnil. Ale já, co se síly a poctu 
wojska tureckého dotyce, tak smýšlím, — jakž se pak w prawdě tak 
zacasté wynašlo — že se též wojsko skrze zlé nešlechetné lidi wždy- 
ckny wětší a silnější býti rozhlašuje, nežli samo w sobě býwá. Jest 
owšem wěc jistá, že guardii swau pěchotu, kterauž janicary jmenují, 
wždyckny do 12 i 13000 silnau při sobě míwá, ac jich někdy ani tolik, 
jak by se mnohými hodnowěrnými lidmi prokázati mohlo , nebylo. 
Rejtharstwa pak wšeho z Ewropy a z Asie shromážděného wšecken 
počet přes dwadceti neb třidceti tisíc newycházel. Awšak takowé 
rejtharstwo, bywše z lidu domácího sedlského sebrané, nikdy obzwláštní 
udatnosti a zmužilosti nebylo. Ale nejwětší síla a moc wojska jeho 
spolu s janicary, střelci pěšími, w stráži aneb rejtharstwu jeho žiwot- 
ním a wedlé toho také i w tom, ježto se jemu w těchto uherských, 
dalmatských a hranicných krajinách potřebowati dáwá, založena jest. 
A tau silau a mocí Turci se wypínají a ji wedlé jiných pochlebníkůw 
swých na mnoho množstwí millionaw wynášeti obyčej míwají. Osta- 
tek pak wšeho wojska tureckého z samého toliko newycwiceného ře- 
ckého a walašského národu shledané zběři a s welblaudy, koňmi, stany, 
proflanty, spíží a jinými potřebami zacházející luzy sebrána a posta- 
wena jest, kterážto, ac na mnoho tisíc silná jest, wšak mimo sekery 
žádné jiné zbraně nemají, anobrž ještě desátý z nich toliko kej aneb 
palici za zbraíí swau užíwá, a tak ani k platnosti ani ke škodě wojsku 
býti nemohau. To pak, co tuto prawím, jsem sám ne tak od jiných 
ac i těch hodnowěiuých wšeho dobře powědomých lidí slyšel, ale 
sám očima mýma osobně nejednau widěl. A traufal bych sobě zajisté 

l ) Kysek, Gíiiis. 



333 

s sedmdesáti tisíci wěrných křesťanských soldátů w jak jízdných tak 
pěších s nepřítelem nadutým a wysokomyslným w širých polích s po- 
mocí Boží se potýkati. A přes to se nedomníwám. Pána Boha a swaté 
jeho milé tak hrubé na nás rozhněwané býti, abychom proti Turkům 
sedmdesát tisíc zkušeného lidu wáleěného jízdného i pěšího zwerbo- 
wati a shledati nemohli. A takowý lid na díle w králowstwích a ze- 
mích WMsti Cské shledán na díle pak u nejmocnějšího krále španihel- 
ského pana strýce WMsti Cské — jsauce pěchota španihelská w zku- , 
šenosti wěcí wálecných janicarňm rowná — nepochybně dosažen býti 
může. Jest také naděje, že Jeho Swatost Papežská, jakožto obecný 
wšech otec, též také jiná křesťanská knížata WCské Msti ku pomoci 
přispíšiti a hodný lid wálečný posrati nepominau. ISejwyššího pak wňdce 
mimo WMsti císarskau jiného zapotřebí nebude, nepochybujíce, že jak 
důstojností swau císarskau wšeckny přewyšowati, tak také welikost 
mysli, sílu, zkušenost, maudrost .a mírnost w řízení a sprawowání 
wěcí wálecných k tomu milostně přidati ráčíte. Ostatek pak, jakožto 
žold, děla, střelbu, municí, šify, profianty a jiné potřebné wěci, kteréž 
se z králowstwí uherského welmi aurodného na mnoho měsícňw a 
let snadno shledají, časně do ležení křesťanského nazbyt dodáwány 
býti mohau. A jestliže Pán Bůh wšemohaucí nám to štěstí popříti a 
jednán wítězstwí dáti ráčí, jakož pak o tom co pochybowati není: 
tehdy wšeckny škody a nepříležitosti, kteréž až dosawad snášeti mu- 
síme, s welikým užitkem, pochwatau a sláwau jména křesťanského 
wrchowatě wynahražené jíniti, my pak nad nepřítelem barbarským se 
hojně pomstiti a wlast naši milau k předešlé ozdobě a kráse zase při— 
wésti moci budeme. Což abychom učinili a nápotom smlauwu a pří- 
měří s Turkem — jímž toto králowstwí až dotud wíceji pohubeno 
nežli napraweno a chráněno bylo — déle neprotahowali, nýbrž raději 
podwodnému pokoji wálku předstawili, k tomu nás jak swrchu dolo- 
žené mnohé hmotné příčiny tak obzwláštně Waší Msti hrdinská udat- 
nost mysli a nejwětší w swětě důstojnost, maudrost, zkušenost a krá- 
lůw, knížat, potentátňw, s kterýmiž buď krwí aneb jinak spřízněni býti 
ráčíte, dobré přátelstwí ponaukají a napomínají. 

A protož nato bedliwě pomysliti račte, že se WCské Msti a wší kře- 
sťanské hši tuto nic scestného ani neslušného nepřednáší, nýbrž po- 
níženě k uwážení podáwá, abyste se ráčili na zemdleného králowstwí 
uherského lidu bídu a saužení milostiwě ohlédnauti a je od dokonalého 
zahynutí wyswoboditi, odkud netoliko s pomocí Boží říše swatá ale 
také celá Ewropa w lepší bezpečnost uwedena bude, Waše Cská Mst 
pak sobě takowými heroickými skutky a pracemi pro jméno Boží a 
celé křesťanstwo wynaloženými po wšem okršlku swěta nesmrtedlnau 
sláwu a pochwalu spůsobiti a hojný užitek získati by ráčil. 

Slawnosti k uctění cizích knížat w Praze I. 1570. 

Při počátku roku 1570 sjelo se mnoho knížat a wzácného pan- 
stwa weliký počet do Prahy ke dworu JMCské, jmenowitě pak Au- 
gustus kníže a kuríirst saský, Jan Jiří markrabí a kuríirst brandebur- 
ský, Albrecht kníže baworský, hispánského, francauzského a polského 
krále legáti, též někteří biskupi a jiná znamenitá knížata a hrabata. 



334 

Které chtěje císař uctíti, mimo jinau jim prokázanau počestnost, za 
několik dní pořád zběhlých, počna 26. dne měsíce Února u přítomno- 
sti synů swých, též Ferdinanda bratra swého, arciknížat rakauských, 
dal jim na rynku starého města Pražského welmi nákladné a slawné, 
diwné a prwé newídané hry, kolby a kratochwíle rytířské strojiti. 
Mezi jinými diwadly byla ukázána hora Aetna wniťr hořící , z níž ji- 
skry a dým wycházel, krkawci a jiné ptactwo wylétalo, trubice ohniwé 
neboližto rachetle wyskakowaly. Také wywedena byla weliká a 
hrozná saně neboližto drak oheň z sebe plápolající o šesti nohách. 
Též Perseus s hlawau Gorgonis na křídlatém koni, Pegasus slowe, 
kterýž welmi dworně k bubnu a k píšťalce tancowal. Byl wyweden 
lew žiwý w dřewěné kleci, nad nímž swrchu Fáma, to jest powěst, 
dwě trauby, w každé ruce jednu, držící seděla. Byl pak jeden krásný 
mládenecek newelký tato Fáma, w tenké plátno po samém těle sub- 
týlně obšitý a téměř nahý. A ten sedě na tom lwu, welikau zimau 
zkostl a oněměl, a ačkoli potom rozmražen, wšak w brzkých dnech 
od toho umřel. Ukázal prawý kontrfekt tohoto swěta famae neb po- 
wěsti: swým oněměním nedlauho trwající jméno a hluk; swým sko- 
stnutím twrdost wšelijakých prací, nesnází a starostí, které pro do- 
sažení jména a powěsti swětáckowé podnikují; swau smrtí pomíjející 
její nestálost, an dnes po mnohých krajinách někdo na slowu jest a 
wšem w ústech swau sláwau zní, a tudy téměř w okamžení i on i 
jeho powě t pomíjí, aniž památka o mnohém jaká potom zůstáwá. Sic 
transit gloria mundi, to jest: jak w zelené tráwě, kde se had swíjí, 
znamení, tak w swětě sláwa pomíjí. 

Tolikéž wywedena byla Médea s mužem swým Jasonem, majíc 
okolo sebe mnoho wzteklých fúrií na rozličných traubách nelibě trau- 
bících, swá kauzla prowozující a Jasona učící, kterak by měl železno- 
rohé ohněm skrze skřípe srčící woly, též draka zlaté rauno ostříhají- 
čího zamordowati Čehož on dle téhož jejího naučení dowáděl. 

Pak Meleager byl wyweden, kterýžto boj wedl s diwokým hro- 
zným kancem, jehož byla Diana dopustila na záhubu wší Aetolie v až 
ho i zamordowat a z něíio hlawu Atalantě swé milence darowal. Če- 
hož že jí záwiděli bratří matky jeho Altheíe, proto o hlawu její* usi- 
lowali, a těch též Meleager mečem postínal. Pro takowý jeho sku- 
tek matka Althea rozhněwawši se o zamordowání bratří swých, hůl, 
kíerauž při narození dotčeného Meleagra hořeti widěla, do ohně uwr- 
hla, z čehož ubohý Meleager wnitř byl ohněm zapálen a ohněm tím 
zahynauti musil. 

Dále byly předstawowany rozličné heroiny neboližto matrony 
hrdinské, kteréžto krwawé wálky a hrozné boje s welikomocnými 
králi, samy osobně wojskajsauce wfidce, s welikau pochwalau wedly. 
Totižto Tomyris, scytská neboližto tartarská králowna, proti Cyrowi 
perskému králi wálcicí pro zamordowání syna swého, kterážto silným 
bojem přemohla Cyra a jeho jawši, hlawu mu utíti a tu sama do ru- 
kau wzawši, do sudu plného krwe ji uwrhla, tato slowa mluwíc : 
„Nasyf se krwe, nasyť teď nyní, po které jsi tak hrubě žíznil a dy- 
chtil, Cyre." Camilla s wojskem Rutuluw, kterážto proti Aeneášowi 
spolu s Turnem bojujíc konec rytířskau smrtí wzala. Též Penthe- 
silea amazonská králowna s rejtharstwem proti Rekům udativě bo- 



335 

jující. Ale potom byla též wyobrazena welmi auprawně s welikým 
poetem díwek tyranka česká W tas ta, rozličně a kunštowně sšiko- 
wané haufy šípkami bystře střílejících panen wedaucí a wtipně do 
chytrých záloh, osidel a fortelu w Cechy uwozující, až pak naposledy 
wždy jsauc oklamána w posměch Cechům přišla. To diwadto bylo 
těmto německým knížatům nad jiná dotčených Amazonek rytířstwí k 
spatřowání nejwděcnější. 

Mezitím knížata a též císař sám a jiní mnozí páni do kraužku ho- 
nili a mnohé pěkné a slawné rytířské kunsty prowozowali. Naposledy 
pak wyweden byt na plac oprawdowý žiwý slon A^eliký, w těchto ze- 
mích prwé nikda newídaný, welmi mnohými znamenitými drahými kle- 
noty ozdobený, na němžto seděl Poruš král Indie w habitu králowském, 
drže w ruce sceptrum neboližto berlu králowskau. Při kterémžto slonu 
obzwtáštně jest wyšetřeno, že před císařem Maximilianem, před císa- 
řownau, když z domu pánňw Trckůw wycházeli, na zem poklekl, ji- 
ným pak knížatům, což jich tu tehdáž koliw bylo, žádnému té pocti- 

wosti neučinil. A tak w prawdě jest to shledáno, což Aristoteles o 

sloních poznamenal, že se králům klanějí. 

Wywolení cis. Maximiliáiia lí. n krále polského (l. 1575 a 1570). 

Karet toho jména litý král íránský, zeť JMti Císařské, žiwot swňj 
w smrt proměnil, zaneehaw králowstwí swé domácími bauřkami, roz- 
tržitostmi a wátkami plné Jindřichowi panu bratru swému, málo před- 
tím od Polákňw za krále wolenému a korunowanému , wšak na ten 
spňsob, aby paní ináteř jeho Kateřina Uedices spráwu celého králow- 
stwí dotud měla, dokudž by se týž Jindřich z Polska newrátit. Téhož 
pak krále Karla smrt netoliko Polákům k nowotě a jiného krále hle- 
dání příčinu dala , ale také JehoMst Cskau auniyst swňj změniti při- 
nutila. Nebo když králowna máteř Jindřichowi smrt bratra jeho vv 
známost uwedta a jej k rychlému přijímáni králowstwí otcowského 
napomenula : on powolaw 15. dne měsíce Cerwence přední pány rady 
a saudce zemské, přednášel jim, kterak by potřeba důležitá kázala, 
aby se po smrti bratra swého na některý ěas do Frankreichu s do- 
holením jich wyprawiti mohl. Oni vrymlauwajíce se, že by k tomu 
sami od sebe, nejsauce ta wěc w moci jejich, hez wědomí a wňle 
wšech stawňw celého králowstwí powoliti nemohli, králi radili, aby 
powolaje na jistý den wšeckny stawy, jim takowý aumyst swňj před- 
nésti dáti ráčil. Ale král, zatajiw předsewzetí swé, odpowěděl, že chce 
tak učiniti a w brzkosti sněm rozepsati. Mezitím wšak nejwyššího 
komorníka swého pana Bellera s nejdražšími wěcmi swými tejně na- 
před do Frankreichu poslal, nařizuje při něm, aby jemu od císaře Ma- 
ximiliána skrze dědičné země jeho průchod swobodný wyjednal. Sám 
pak, pozdržew se za dwa dni w pokoji swém, na sobě znáti dat, jako 
by neduhem zimnice stížen byt. Ale na třetí den, dada sobě času noč- 
ního menší fortnu zámeckau tiše otewříti, s málokterými dwořany 
swými wsedna na koně welmi rychlého, w oděwu změněném, co mohl 
dnem i nocí nejspěšněji ujet a na druhý den do Freiberku města slez- 
ského přijel. Koni od ustawicného běhu podkowy i s rohem od nohy 
spadly, tak že jej w tom městě, až by se zase naprawit, zanechati 



336 

přinucen byl. Odtud dále, k císaři Maximilianowi do Widně přijel. 
JMCská, ackoliw o příjezdu krále Jindřicha žádné wědomosti napřed 
nejměl, nicméně, jak o něm zwěděl, až k nejdolejším schodům proti 
němu se wšemi ministry a dwořany swými wyjíti a jeho co nejpo- 
čestněji přiwítati raci*. Jeda odtud do Benátek, Ferrary a Mantue, po- 
tomně pak skrze knížetstwí savojské, ode wšech knížat wlaských proti 
němu wyjíždějících welmi wzácně wítán a uctěn byt. 

Když se w městě Wídni zdržowat, psaní od stawůw polských jej 
do králowstwí swého powotáwajících přijal, na kteréž ale žádnau ji- 
nau odpowěd nedal jediné tu, že již nepochybně z psaní jeho při 
Karlowi Danzeowi w Krakowě zanechaného newyhnutedlné příčiny 
odjezdu jeho zwěděli, aby jemu w tom, že se to tak bez wědomosti jejich 
stalo, za zlé nejměli a o brzkém příjezdu jeho do Polska nic w nej- 
menším nepochybowali. Poláci, nebywše takowau odpowědí spokojeni, 
posly swé k němu wyslali, kteříž jej w městě Ferraře zastihli, měwše 
sobě od předních stawůw polských poručeno, JMsti jménem jich ozná- 
miti, pokudž by se na druhý den měsíce Máje prw příštího do města 
Krakowa k zastání a ochránění králowstwí polského proti Moskowi- 
tům a Tatarům nenawrátil, že by sobě stawowé polští jiného krále 
wywoliti, jeho pak nápotom zawrhnauti přinuceni býti musili. Král 
Jindřich, wyslyšaw posly, slowy smyšlenými odpowěděl, že jest z krá- 
lowstwí polského na ten spůsob newyjel, jako by se k sprawowání 
jeho wíce nawrátiti aumyslu nebyl, ale že jest tu cestu tím samým to- 
liko míněním před sebe wzal, aby přítomností swau pozdwížení w krá- 
lowstwí francauzském urownati a spokojiti mohl. Kteréžto wěci jak 
nejprwé s pomocí Pána Boha w mír a pokoj dle dobré naděje uwedeny 
budau, tu že chce zase do králowstwí polského, jsa k němu dobrotau 
a milostí swau králowskau wždyckny nakloněn, ihned nawrátiti, aniž 
dopauštěti, aby tohoto nejmocnějšího králowstwí welice wzácných sta- 
wůw wznešený saud, jímž jej wšem jiným welmi důstojným knížatům 
přednesli, newděcnau myslí potupen aneb zanedbán býti měl. Což také 
potomně w psaní swém k Polákům učiněném opakowati nepominul. 

Dostawše Poláci toho zpráwu, že by Jindřich král jejich také krá- 
lem francským učiněn i korunowán byl a se k nawrácení swému do 
Polska nechystal: sjewše se, strany abdikací jeho a wolení nowého 
krále wespolek se radili, dadauce wůbec patenty wšechněm wěděti, že 
králowstwí polské nemajíc žádného krále w zemi, zase osiřelé jest, neji- 
nace než jako by byl král Jindřich smrtí z swěta wykrocil. čemž 
zwěda týž král Jindřich, wyslal orátora swého do Polska s tím ozná- 
mením a žádostí, aby tak rychle o příjezdu jeho nepochybowali a no- 
wého krále woliti potřebu míti se nedomníwali. Ale oni bywše w před- 
sewzetí swém neustupni, sněm k wolení nowého krále do Waršawy 
rozepsali, na kterýž se mnohých knížat poslowé sjeli. 

Přední byli císařští, kteříž k tomu snažně wedli, aby se arcikní- 
žeti Arnoštowi přede wšemi jinými králowstwí polské dostati mohlo. 
Nacházeli se též Jana krále šwedského legáti, králowstwí polské pro 
pána swého aneb Sigmunda syna jeho s mnohými přímluwami dobrých 
přátel swých wyhledáwajíce. Přijeli tolikéž poslowé Jana Basilowice 
knížete moskewského, tuž korunu a sceptrum žádajíce. Toho času 
Štěpán Bátor ještě na králowstwí polské nemyslil, ale že jest se také 



337 

podlé jiných za jednoho kandidáta téhož králowstwí wydal, obzwlášt- 
ním štěstím jeho se to přihodilo. 

Zňstáwal toho času u něho w Sedmih radech Samuel Zborowský, 
Petra Zborowského palatina Krakowského bratr, jsa z Polska z té pří- 
činy wypowěděn a wyhnán, že jest na den koruno wání krále Jindři- 
cha Ondřeje Wapowského, jednoho z předních saudcňw zemských, před 
očima krále, neohlédaje se na důstojnost jeho ani na wzácnosť sněmu, 
ukrutně zamordowal. Ten, jsa od téhož Bátora poctiwě přijat a štědře 
wychowán, kdy se po odjezdu krále Jindřicha do wlasti swé nawrá- 
til, bratřím a přátelům swým, jichžto z předních stawňw králowstwí 
weliký počet měli, mnoho dobrého o dobrých mrawích, heroické my- 
sli, zkušenosti w wěcech wálečných, náboženstwí, mírnosti a opatr- 
nosti osoby jeho wyprawowal a tak wysoce zwelebowal, že by hoden 
byt wšechněm kompetentům přednesenu a za krále polského slušně 
zwolenu býti. Petr Zborowský, jsa takowými řečmi bratra swého na- 
mluwen, Bátorowi pňwodem byl, že jest se také wedlé jiných kom- 
petentůw za kandidáta králowstwí polského wydal, k čemuž s týmž 
bratrem swým Samuelem jemu wěrně nápomocen býti se snažil. Bá- 
tor, domníwaje se, že k takowému dňstojenstwí bez obzwláštního 
zřízení Božího nepřichází, newidělo se mu tau příležitostí pohrdati. 
Poděkowaw obaum pánům Zborowským s welikým zakázáním wšeli- 
jaké wděčnosti a skutečného odměnění, je tím wíce k fedrowání wěci 
swé spůsobné učinil, a posly swé, z nichž Alexander Kuendius před- 
ním byl, neprodleně k sněmu wyprawil. 

Zatím se pak při témž sněmu wěci z strany wolení nowého krále 
diwně dařily; nebo poslowé jedné každé strany, snažujíce se pocti- 
wost a jména knížat , pánůw swých , podlé nejwyšší možnosti swé 
zwelebowati a rozmnožowati, při wšech stawích přednost w přímlu- 
wách majících se co nejlepěji insinuirowali a je jak welikými dary tak 
i sliby k straně swé tejně i zjewně přitahowati neopominuli. Mezi kte- 
rýmižto wšemi wyslanými JMsti Císařské poselstwí nejwzácnější bylo, 
a to netoliko pro wznešenost rodu jich ale také pro společnost jazyků 
a zpříznění od předních půwodňw obojího národu českého a polského 
pocházející. K nim se také krále španihelského posel s Janem Caben- 
chiem Korytenským a Ondřejem Dudičem člowěkem rozumným, Polákům 
příjemným a wěci JMsti Cské pilným připojili. Ale od strany Bátorowy 
starší Zborowský, pán wzácný a mocný, s přátely swými stál, které- 
hož wětší počet stawňw přímluwami swými následowali. Měl přes to 
také jednoho čauša, toho času od Murata císaře tureckého do Polska na 
sněm wyslaného, k tomu nawedeného, že jest se též za Bátora jakožto 
mana tureckého jménem a na místě císaře pána swého přimlauwal. 
Ale pan Jakub Uchaňský arcibiskup Hnězdenský s nejwětším počtem 
stawu rytířského, Polákůw a Litwanňw, se wší pilností se za Jeho 
Milost císaře Římského přimlauwati snažili, tak že poslowé císařští w 
dobré naději k obdržení žádosti swé postaweni byli. Ostatní pak kom- 
petenti, ačkoli podobně wěc swau fedrowati nepomíjeli, wšak jsauce 
přímluwami druhých stran přemoženi, w nemalau pochybnost k obdr- 
žení žádosti swé přicházeli. 

Když se tedy tyto wěci sem i tam podáwaly, páni Zborowští s 
přátely swými Bátora na sněme za krále wyhlásili, s tau wýminkau, 

22 



338 

aby Anna, krále Sigmunda posledního bez dětí mužských z swěta wy- 
šlého dcera, od něho za manželku pojata byla, smýšlejíce, že by táž 
kněžna, z krwe králowské Jagellonitňw o králowstwí polské hrubě 
zaslaužilých pocházející, co nejwýš šetřena a náležitě opatřena býti 
měla. Naproti tomu Jakub arcibiskup, jsa nezbedností pánůw Zborow- 
ských stížen a obzwláštní devocí a láskau k JMsti Cské nakloněn , s 
nemalým poetem senátorůw a předních stawůw JMCskau welikýnii 
hlasy krále polského jmenowali a ustawicně opakowali. A tak obě 
strany wolení swého neústupně se přidržujíce, k knížatům od sebe 
zwoleným posly swé bez meškání wyprawili. 

K JMCské wyslán byl Albrecht Easký palatin Sěradský s Sta- 
nislawem Gostonským a Mikulášem Firlejem saudci zemskými, spolu 
s některými jinými předními jak stawu panského tak rytířského oso- 
bami. K Bátorowi pak Jan Tarlo palatin Lubelský rodu welmi uro- 
zeného se dwanácti osobami radními z stawu panského a rytířského 
wypraweni jsau. 

Ale mezitím strana Zborowianská k Bátorowi nakloněná s ne- 
malým křikem a bauřkami sněm k 13. dnu měsíce Ledna léta příštího 
do města Ondřejowa položila, na kterýž se wšak ze stawůw, ježto 
císaře Maximiliana sobě za krále polského zwolili, žádný najíti nedali. 
Bylo pak při tom sjezdu od strany Zborowiansko-Bátorské dekretowáno, 
aby wolení císaře Maximiliana na králowstwí polské za nepořádné 
uznáno a držáno bylo z příčiny té, že jest od arcibiskupa Hnězden- 
ského a některých stawůw jeho se piídržejících ne při zasednutí sta- 
wůw w pokoji sněmowním, jakožto místu k přímluwám swobodným 
zřízeném, ale w poli od zbrojných a bauřliwých měšťanůw učiněno 
bylo. JMCská k tomu sněmu také posly swé wyslati a skrze ně stawy 
odporné milosti wě napomenauti dáti ráčil, aby se pro uwarowání roz- 
tržitostí a pozdwížení přímluwami swými s arcibiskupem Hnězdenským 
a s wětším poetem stawůw polských, ježto JMCské sobě za krále roz- 
wážliwě a jednomyslně wywolili, spolčiti a Bátora jakožto mnohem 
nižšího JMCské nepřednášeli. Ale oni, neslyšíce legátů a obáwajíce se, 
aby se jim od strany císařské nějaké násilí nestalo, proti nim se we- 
likým haufem lidu zbrojného pěšího í jízdného opatřili a potomně 
dlauhým rokowáním drahný cas ztráwili. 

Pan -Easký a pošlo wé polští mezitím k císaři do Wídně přijeli 
a tu s JMstí o přijetí králowstwí, potwrzení swobod zemských, pří- 
sahy a jiných obyčejných kondicí wykonání často radu drželi. Podob- 
ným spůsobem Bátor w knížetstwí sedmihradském s Tarlem a towa- 
ryši jeho strany manželstwa kněžny Anny, ujití králowstwí a jiných 
jim poručených wěcí se radili. Ale newidělo se obaum stranám co 
jistého před zawřením sjezdu Ondřejowského ustanowiti, nýbrž raději 
na konec ocekáwati. 

JMCská zkusiti chtíti ráčil, zdaž by mysl Bátora pýchau nedu- 
žiwau uzdrawiti a jej z nenáležité žádosti w příčině králowstwí od- 
raziti mohl. Protož pana Krištofa z Tifenbachu, toho času hejtmana 
w pewnosti Satmaru, do země sedmihradské poslal, dada Bátora mno- 
hými důwody namlauwati, aby wzácným knížectwím sedmihradským, 
z kteréhož jemu každoročně weliké důchody k wedení a zastání stawu 
knížecího wycházejí, za wděk přijal a. nato zdrawě pomyslil, jakau 



339 

by starost, práci a péči ujitím králowstwí polského na sebe uwozo- 
wal. K tomu aby se rozpomenul, čím JMstiCské, kterýž jeho k tak 
weliké důstojnosti a na knížetstwí sedmihradské, podlé práwa JMstiCské 
wlastně náležející, milostiwě wyzdwihnauti ráčil, powinen jest. Pro- 
čež že JMCská jeho pilné napomínati ráčí, aby od wolení swého ne- 
pořádného, kterýmž jej někteří lidé bauřliwí krále jmenowali, dobro- 
wolně upustiti odporen nebyl. Což že by jemu u wšech netoliko k 
weíné pochwale slaužilo, ale také celé králowstwí polské od zkázy, 
záhuby a wyléwání krwe lidské zachowáno bylo, a takowá slušná 
wolnost jeho od JMstiCské jemu wšelijakau milostí co nejštědřeji wy- 
nahražena býti mohla. 

Dotčený pan z Tifenbachu, jsa beze wšeho odkladu k audiencí 
připuštěn, ty a takowé dňwody hmotné knížeti Bátorowi rozwážliwě 
a maudře přednesl, a to s takowau přitom protestací a ohlášením, že 
by JMst Cská sebe a těch, kteříž osobu jeho císařskau k té důstoj- 
nosti králowské u wětším počtu dobrowolně zwolili , opustiti moci 
neráčil. Kníže Bátor, wyslyšaw takowé přednesení, hned na druhý 
den swau odpowěd dal, totiž, že on tu důstojnost, kteráž se jemu 
mimo mnohé wyhledáwání z pomoci Pána Boha dostala, bez hanby 
zawrhnauti nemůže; nebo kdy by to učiniti měl, že by se sám wlast- 
ním wyznáním swým té wywýšenosti a sláwy nehodným býti poklá- 
dal. Pan z Tifenbachu, wida sebe mimo naději swau tak rychle wy- 
praweného a sprostě odbytého býti, nemálo se popudil. S pilností Bá- 
tora napomínal, aby, maje od JMCské milostiwé wyhledáwání na po- 
zoru slušném, od tak kwapného a nečasného předsewzetí se zdržeti 
hleděl; ale dostaw od něho tu resolucí, že by on jinau odpowěd na 
přednesení jeho, byť se pak o to přes celý rok raditi měl, od sebe 
dáti ani intencí swau, stále zmužile postupowati, změniti nemohl : zase 
zpátkem do pewnosti Satmaru se nawrátil a JMstiCské bez meškání 
relací strany marného wyřízení swého učinil. 

Když sobě tedy obě strany na předsewzetí swém neústupně se- 
trwati usmyslili, kníže Bátor nejprwé sněm do městečka Meďaše ro- 
zepsal, králowstwí sobě od stawňw polských a litewských podané 
přijal a jim se 8. dne měsíce Února přísahán obyčejnau zawázal. 

Císař, maje tu wěc w bedliwém uwážení, když se o to s arci- 
knížaty Ferdinandem a Karlem pány bratřími swými, též s kurfirstem 
saským Augustem, Albrechtem knížetem baworským a s jinými knížaty 
říšskými poradil, na žádost pana -Laského a jiných poslůw od stawňw 
polských a litewských k JMsti Cské wyslaných se milostiwě resolvi- 
rowati a důstojnost králowstwí polského k sobě přijíti ráčil, jmenuje 
jim 26. den měs. Března k potwrzení wšem stawňm privilegia a swo- 
body jich. Na kterýžto den do kostela sw. Augustina z paláce swého 
na sešlu — byw toho času z neduhu podagry nedostatečný — se né- 
sti dal, jsa rauchem zlatohlawowým oděn a na hlawě korunu drah au 
nesa. Arciknížata synowé, též tejné rady, komorníci a dwořané jej 
předcházeli, císařowna pak paní manželka JMstiCské s sestrami arci- 
kněžnami následowaly. Přišedše do kostela, dwa z poslůw polských 
list na pargameně psaný, mnohými pečetmi opatřený, kterýmž se JMsti 
Cské králowstwí polské a weliké knížetstwí litewské offerirowaly, na 
rukau swých před JMCskau otewřené drželi. Tu sekretář Stanislaw Kor- 

22* 



340 

ňarský JMstiCské jakožto nowému králi polskému přísahu obyčejnau 
přečetl. Potom Te Deum laudamus prozpěwowáno, weliká střelba ze 
wšech bastají okolo města wypuštěna, a po wykonaných službách 
Božích wzácné hody s welikau slawností a radostí držány byly. 

Mnozí smýšleli, kdy by byl císař přísahu stawům polským o 
některý den dříweji nežli Bátor učinil a se k skutečnému ujímání krá- 
lowstwí polského bez meškání na cestu byl wydal, že by se byl týž 
Bátor na přátely spoléhati a proti síle JMstiCské se postawiti nemohl, 
zwláště toho času, když císař weliké wojsko jak jízdných tak pěších 
s welikým důkladem peněžitým pohromadě jmíti a k tomu z říše ne- 
malý počet lidu wálečného s hotowým žoldem swým očekáwati ráčil. 
Ale prodlaužením a wáhawostí císaře se potom stalo, že Bátor, po- 
chybuje o příjezdu JMstiCské, rychlosti k wyřízení wěcí platných po- 
třebné užíwaje, o štěstí se dříwe nežli JMstCská pokusil, tak jakž je 
také po wůli swé co nejwolnější a nejpřiwětiwější nalezl. 

2. Z pamětí sauwékých. 

Útěk Jaroslawa Bořity z Martinic z Prahy r. 1618. 

Hrabě z Martinic, když již přes tři míle od Prahy do wsi Tachlo- 
wic přijel, rychle koně z kočárku wypřáhnauti a je zpátkem panu 
Kotwowi odeslati a jiné čtyry dobré ze dwora swého zapřáhnauti dal. 
Tím rychleji jeda, druhý den po slawností na nebe wstaupení Krista Pána 
24. Máje k wečerau do kláštera Plasského řádu cistercienského přijel. 
Wšak žádnému se tu, krom samému opatu, znáti nedal, kterýž ho whlídně 
přiwítal a bez mnoho hluku do jednoho pokoje tiše uwedl. Hrabě z 
Martinic nemnoho tu pojed, hned se do psaní dal. Předně JMsti cí- 
sařské co se s ním zběhlo napsal a za ně (totiž za nepřátely), by 
jim milostiwě odpuštěno bylo, se přimlauwal; že zázračně žiw zů- 
staw a wida že o jeho bezhrdlí dále stojí, zaumysla se usmrtiti dáti 
a tudy proti Bohu i sobě býti nechtěje, wen ze země že ustupuje, což, 
by se mu za zlé newykíádalo, doložil; i že by sice z Prahy nejel, 
kdy by jist swým žiwotem dále býti mohl, před Pánem Bohem a bla- 
hoslawenau Pannau Marií a wšemi wywolenými swatými wyznáwal. 
Psal tu také psaní nejwyššímu kancléři Zdenko wi z <Lobkowic, kterýž 
potom knížetem od JMsti Císařské učiněn byl, aby jeho psaní JMsti 
Cské přednesl. Psal také nejwyššímu purkrabímu Pražskému. Napsat 
jest ještě dwoje psaní, jedno hejtmanu Karlšteinskému pro opatření 
téhož zámku směřující a druhé paní manželce swé. A již po půlnoci 
položiw se jen w šatech, málo jest pospal a hned raníčko 25. Máje 
odwedl jest ty psaní témuž panu opatu Plasskému, žádaje, aby on je 
ihned po jistém poslu do Prahy odeslal a k rukaum jeho paní z Mar- 
tinic do domu konečně dodati poručil; což se i stalo. Kočímu pak 
dáleji jeti welel , a poznáwaje nemalé nebezpečenstwí sobě nastá- 
wati, již dokonale se odhodlal, pokudž by wyslaní jízdní nejmenší 
útok na něho učinili, že se on s lidmi swými jim jak sluší brániti a 
dle přirozeného práwa moci zase mocí odpírati chce a bude. Pročež 
wšickni spolu s pistolemi a ručnicemi a kordy swými k udatnému 
bránění se přihotowili. W tom tři rejthaři, potkawše se s nimi , do 
wozu oprawdowě nahlédli. Hrabě z Martinic hned také naschwále 



341 

tím směleji z wozu mezi oci jim pohledl a před nimi swfij klobauk 
smekl, tak aby se oni tím méně, že on jest, dowtípiti mohli. Jakož 
pak též oni klobauky swé sňawše, předse dále cestau swau k Ta- 
chowu jeli. Ackoliw jsau se několikráte zastawiwše, zpátkem na ten 
wůz ohledali a w poli na koních swých sem i tam harcowali : buďto 
že jsau téhož hraběte z Martinic tak škaredě ošaceného s bradau oho- 
lenau a twárí ocerněnau nepoznali, anebo tak statně widauc je za- 
opatřené, do nich wsaditi sobě netraufali. A tak jest hrabě z Martinic 
se wšemi swými šťastně do Tachowa dojel a w klášteře sw. Fran- 
tiška bytem se položil. 

W sobotu 26. Máje hned o půlnoci hrabě z Martinic s podě- 
kowáním, daw několik dukátůw štědré almužny, z Tachowského klá- 
štera jest wyjel, a wzaw odtud posla, w noci tmawé pospíšil jest z 
Cech, z wlasti swé milé awšak newděcné. Ackoliw jest ten posel w 
noci dosti dobře cestu ukazowal, wšak potom ráno we dne, když do 
welikého lesa na pomezích českých k Falcu se jede, hanebně jest za- 
blaudil a je zawedl, že jsau žádné cesty ani stezky wíce newiděli, 
nýbrž w hlubokých a hustých lesích wězeli, ani kam dále ani zpát- 
kem ani napřed s wozem projeti nemohli. Pročež kordy swými, jsauce 
bez sekyry , dříwí pracně odsekáwali a celý wůz několikráte dosti 
těžce pres pařezy a špalky přenášeti museli. Při té nesnázi Petr Tho- 
masoni barwíř 1 ) z netrpěliwostí rozhněwal se na toho posla, lál a 
jemu pro bludné zawedení ostře domlauwal i bitím hrozil. Kteréhož 
se posel obáwaje, nenadále se ztratil a pryč odešel. Když jsau jak 
wšickni sem i tam po lese pilně cestu hledajíc chodili, awšak jí ni- 
kterak najíti nemohli, nařídil jest w tom hrabě z Martinic tento pro- 
středek, aby ne tak wšickni wesměs pojednou ale po pořádku jeden 
po druhém štěstí swé zkaušejíce, asi za ctwrt hodiny cestu hledali. 
Pocaw tehdy Petr Thomasoni cestu hledati, sám jest napřed šel a jiní 
wšickni za ním. Když pak jest on za ctwrt hodiny nic nenalezl, 
tehdy následowal jest Zachariáš Wejda regent, po něm Adam lákej; a 
nic nenalezli. Mnohem pak méněji jest ji kočí nalezl, nýbrž wjel s 
wozem do nějakého bláta, tak že jsau klisny až do břicha w něm wě- 
zely a z něho samy sobě pomoci , nad to pak s wozem wen wytr- 
hnauti dlauho nemohly. I wida hrabě z Martinic, že již přes tři ho- 
diny pořád w tak weliké úzkosti zňstáwá a že nikam z těch hlubokých 
lesůw wyjeti nemůže, i mohli by naposledy tu wšickni hladem zahy- 
nauti: pročež klekl jest na kolena swá a wšickni lidé jeho za ním, 
modlíce se wraucně Pánu Bohu wšemohaucímu, aby jim ráčil z toho 
nebezpecenstwí milosrdně pomoci. Což se tímto spňsobem stalo : Pře- 
dně, jakž jsau od modlení wstali, poručil jest hrabě, aby kočí we 
jméno Boží klisny hnal a jiní wůz tlačili. Potom šel hrabě napřed, 
za sebau lidi swé weda. A tak cestu hledaje i modle se pomalu, jest 
wyšel z hrozných lesůw do nějakých welikých smýcenin, tak že se 
s konce lesa a wysokého wrchu do těch smýcenin nízko dole ležících 
jako do nějaké hluboké propasti hledělo; wšak tu ještě žádného pole 
ani cesty nikdež widěti nebylo, nýbrž jako na paušti. Hrabě z Mar- 
tinic, práwě jako z nějakého wnuknutí Božího, hlasitě jest zwolal 

*) SSarbieu, holíc. 



342 

německy: „Ó Bože můj! kde se nyní obrátiti máme!" a hned uslyšet 
Mas řkaucí: Ja! Nato on .hrabě rekt německy: „0 můj milý příteli, 
powěz mně, kde jsme my? Zdaliž na prawau čili na lewau stranu 
dáti se máme? 1 ' Ale když mu na tuto otázku nic odpowěděno ne- 
bylo, tehdy jest on opět hlasem zwolal: „0 můj milý příteli, má- 
me-li se na prawo obrátiti?" Nato hned zase hlas odpowěděí: Ja! 
I nechtěje natom hrabě přestali, zwolal znowa: „Máme-li se na 
lewo dáti?" Na to hlas žádné odpowědi nedal. Ihned hrabě zase 
německy takto zwolal: „Tehdy máme se na prawo obrátiti?" Načež 
hlas welmi srozumitedlně takto powěděl: Ja, ja! Pročež we jméno 
Boží hrabě hned se pomalu na prawo obracel a tak brzo jakausi tra- 
wnatau málo ujetau cestu našel, kteraužto cestau s wrchu dolů jewše, 
do nějakého bahniště eerweného wjeli, skrze něž předce projeli k malé 
wesniěce. A odtud do městečka již w Falcu ležícího Weidhausen přijeli. 

LXII1. 
Heřman hrabe Černín z Chudenic. 

Jsa potomek jednoho z nejstarších rodůw šlechty české, 
syn Jana Černína, narodil se Heřman 1. 1573. Otec inu zemřel, 
když mu bylo rok. W osiřelosti této nehrubé o něj pečowali 
poručníci; sami prawí, že do žádné školy ani umění dán ne- 
byl. Co zanedbáno w mládí, nahradil wšak hojně w létech 
dospělejších. L. 1598 wykonal spolu s Kr. Harantem z Pol- 
žic pauf do sw. země, do Arábie a Egypta, kterau společník 
jeho potom popsal a popsání wydal. Již 1. 1598 byl komor- 
níkem císařským. L. 160 7 přijat do stawu panského. Zná- 
mosti, kterých mu pauť jeho o wěcech orientalských zjednala, 
bezpochyby byly pohnutkau, že 1. 1615 poslán byl od císaře Ma- 
tyáše w legací do Turek, odkudž se 1. 1617 nawrátil s dobrým 
pořízením, přinášeje slib míru na 20 let. W bauřích českých za- 
chowal neporušenau wěrnost domu rakouskému. Zastáwal tehda 
úřad hejtmana staroměstského. Obáwajíce se odporu jeho, ká- 
zali jej powstalci jmauti, čemuž on ale rychlým útěkem ušel. 
Za 8 hodin asi dojel z kaple bělohorské až do prwní wesnice 
saské. Po wítězstwí zbraní císařských usazen byl opět w hejt- 
manstwí a od té doby, požíwaje přízně panowníkůw swých, 
postupowal w hodnostech. L. 16 23 powýšen byl za barona 
říšského, 1. 162 7 za hraběte českého, za saudce zemského a 
spolumístodržícího králowského, 1635 za falckrabí a týmž ča- 
sem asi za tajného radu. W bojích, které tehda zemi českau 
hubily , nezůstáwal nečinným. Jako již na Bílé hoře bojowal 
pod prápory císařskými, tak 1. 1632, sebraw o swé ujmě branný 



343 

lid, dobyl Zátce na Saších. L. 1044 nastaupil druhé swé po- 
selstwí do Turek, kterýmž sobě dobyl nehynoucí zásluhy o říši 
rakauskau, ješto odwrátil od ní příčinu jisté téměř .zkázy. Ná- 
sledkem wálek, které s nesmírnými záhubami již 24 let trwaly, 
byly země naše skoro na mizinu uwedeny^ polowice Uher s 
hlawním městem wězelo w moci turecké 5 Torstenson hospodařil 
w Cechách a na Morawě, ano zástupowé šwedští doráželi až 
k samé Wídni$ sedmihradské kníže Jiřík Rákocy umlauwal spolek 
se Swedy a již se strojil k společnému s nimi boji 5 Benátéané 
weliké summy podáwali portě, aby wálku proti císaři zdwihla : 
w takowém stawu wécí, kdy by Turci se připojili k nepřáte- 
lům Rakauska, sotwa by byl mohl zachráněn býti stát tolikerým 
úsilím domu Habsburského ulwořený. Tu Heřman Černín osobní 
swau rázností a znalostí powah tureckých dowedl toho , že 
sultán Ibrahim wojsko do Uher úmyslem wálečným již wypra- 
wené powolal nazpět a mír s domem rakauskýra obnowil. Denník 
welepamátné cesty této jazykem českým rukau samého hraběte 
sepsaný zachowal se w hraběcím archiwu Černínském w Jin- 
dřichowě Hradci. 'J Wrátiw se domů, sprawowal pan Heřman 
postaupně několik úřadů zemských 5 byltě sudím dworským, pak 
nejwyšším sudím, nejwyšším komorníkem a rok před smrtí 
nejw. hofmistrem. Zemřel dne 7. Března 165 1 i pochowán w 
chrámě sw. Wíta na hradě Pražském. Z hojných statkňw swých 
založil fideikommis domu Černínského, we kterýž po něm, po- 
něwadž dělí neměl, následowal strýc jeho Humprechl. 

Z Denuíka cesty 1. 1644 — 5. 

Audiencí u sultána. 

18. Oktobru 1644 maje audiencí u sullána býti, stihla se ta- 
kowá prška, nečas, že nemohla ^ étší býti. Posílal jsem k welkemu 
wizíru, možná-li jest, ahy o den odloženo býti mohlo? Odpowěd, že 
nemůže nikoli w odloženo býti, a on wizír že by sultáno wi o to slowa 
říci nesměl. Poslal ke mně ěiahauše-baši s několika Turky, že již 
sultán Ebrahim i welký wizír a jiní wšickni wizírowé ocekáwajíce 
w diwanu jsau, abych nemeškal, že jim natom jejich hlawa stojí a p. 
Tu jsem já chtěl sám na woze až k bráně diwanu dojeti; nemohl jsem 
toho obdržeti, nýbrž tak predse na kňíi wsednauti a se káceti. 3 ) Tu 
ještě nejwětší příwal, jako by jej naschwál wysypal, na nás přišel, 
že potůčky wšudy po ulicích šly. Kdo cím měl, drobet se přikryl, wšak 
wšickni nadwýšeně skaupáni byli a jíti pospíchali. Jak jsem pod lau- 
bím u diwanu se drobet otřely a mdlý jsa^), sotwicka na nohách stál, 

x ) Denník tento .1. Jireéek wylisknanti dal w Miklošičowě Slow. Biblio- 

thece. We wyiíatcích tuto podaných jazyk poněkud jest opraweu. 
2 ) máchati se jako kačena. 3 ) Černín byl práwé powstal z těžké nemoci. 



344 

a hned brzo po lehku do diwanu wstaupení učinil: wšichni, wizír 
nejwyšši a jiní proti mne wywstali a mezi sebe proti welkému wi- 
zírowi posadili, salutací s obojí strany se daly a welmi pěkně kon- 
versací se užíwaly. A sultán Ebrahim práwě naproti mně nad wizí- 
rem Ahmetem za želozijí byt, díwaje se na mne, na mé reci a kompli- 
menty; ale já jsem jej w Iwář widěti nemoha toliko blikání jsem zname- 
nal. Asi po dobré pat hodině, tu jejich kapidži, jak obyčej, přede mne 
stůl newelký okrauhlý stříbrný předstawili, jídlo jednu krmi a chléb na 
stole wůkol a wůkol posta wili. Tu jsem já, welký wizír, silichtar 
wizír, kapitáni bílého more a JMsti císařské resident jsme spolu před 
očima sultána jedli a po wykonání toho drobet poseděli. Pana Mi- 
kuláše Bechyně, pana Soka a pana sekretáře JMsti Císařské Sattlera a 
pana Jana Bechyně nechal jsem s jedním wizírem opodál za mnau 
za stolem jísti. W tom jsem o kaftany a kolik osob k audiencí jíti 
mají, rozmlauwal, a na několika ctyřidcíti narownáno bylo. Wywstali 
a šli jsme z diwanu pod jakausi ložiu. Wedlé obyčeje tu se kaftany 
rozdáwaly, koho štěstí lepší neb horší k dostání trefilo, dostal. Páni 
welký wizír a wizírowé šli napřed k sultánowi a, jak obyčej, se před 
ním postawili a hned brzo mne před sultána Ebrahima zawolali. Wšak 
sultán jich wíceji, ačkoli kaftany měli, krom ctyr před sebe pustiti ne- 
chtěl; ale já jsem wzkázaní sultánowu replicirowal, že toho obyčej 
prwé nebýwalo, a ctyry wíceji jsem, aby wjíti mohli, obdržel. Osm 
jich bylo. W tom, jsa již před sultáno wým pokojem, wyšli dwa ka- 
pidži-baše , wzal mne každý z nich za jednu ruku a wedli mne až 
do polowici, prostředku, toho pokoje před sultána, a tu se se mnau za- 
stawiwše, hned mne mocí k zemi tlačili, abych nízkau reverencí sul- 
tánowi udělal, až jsem na koleno přišel k zemi, (an to prwé nikdy 
nebýwalo, nýbrž u otce jeho, když jsem několikráte audiencí měl, až 
k samému přiweden byl a sukně se jeho s náležitau reverencí do- 
tekl) a zase zpátkem až k stěně obyčejnému místu mne dowedli. A tak 
pořád mých osm osob i s panem residentem počítajíc, až se wystřídali 
a dokonce na zem doložiti museli. Tu jsem já krok jeden wystaupil 
a orací swau sultánowi Ebrahimowi wykonal a též kreditiv do ru- 
kau welikého wizíra odwésti dal, kterýžto ihned sultánowi od Avelkého 
wizíra dodán byl. Tu sultán sám začal proti mne mluwiti a tuze 
křičeti a welice hrubě se wzpauzeti a prawiti, proč jsme tak dlauho, jsa 
on již šest let padišaha, k němu neposlali? Co pak jsme o něm newěděli, 
že padišahem jest, tak dobře jako bratr jeho Murat a rowně tý krá- 
lowstwí, země, ostrowy a moře possediruje a jeho wlastní jsau? Ne- 
chal jsem jej braukati a nato jsem žádné odpowědi nedal; neb jest 
hned w tom dál ke mne mluwil a ptal se, mám-li plenupotencii o 
wšecky punkta traktirowati a zawírati. Tu teprw jsem dal z třmenu 
krátkau odpowěd, že mám od JMsti císařské plnau moc ke wšemu 
tomu, co při kommissí poslední Avedlé kapitulací traktirowáno a nacem 
zůstáno bylo. Presenty byly to ráno před audiencí asi hodinu do se- 
ralju sultánu odeslány. To mu se wysoce welmi líbilo, jak jsem byl 
zprawen potom od přední osoby, že jsem se dál s ním nehádal a 
krátkau odpowěd dal; schwalowal to sám před wizírem. Po wyko- 
nání toho zase mne páni kapidži ujali a skoro jako kati zacházeli, 
mdlý jsa, se mnau trhali, až mně prsten můj welký z rukau strhli, a 



345 

to w pokoji sultáno wu mne stržen by*; bez něho jsem domů přijel. 
Wšak po několiko hodinách byl mi zase do mé karawanzerije odeslán. 
Děkowal jsem Pánu Bohu, že jsem, tak ještě zemdlen jsa, w tom wšem 
wytrwal. A hned ten den k welkému wizíru Ahmetowi jsem schwalně 
posla*, stěžuje sobě, to— li je spůsob u nich, na takowý spůsob hosta, 
starého známého od několika set lidu, obzwláště pak welkého posla 
Římského císaře a uherského i českého krále s takowým tuhým po- 
tlacowáním, reverencí činěním od iěch kapidži-baš? Ježto já žádným 
sedlákem nejsem a wím jak se w té příčině, nic sultánowi neujímaje, 
chowati mám. Protož aby to dáleji reniedirowal. A k přátelstwí a po- 
koje činění že to spůsob žádný není. A dáleji že bych podruhé ne- 
wěděl, jak k audiencí jeti a jíti a o wšem Jeho Milosti Císařské parte 4 ) 
dáti. Nad to wýše, že já, jsa prwé zde u otce tohoto sultána dobře 
widín a ničehož se takowého mně nestalo , a nyní mnoho dobrých 
obyčejů zanecháno a změněno, nebo i některé zapomenuty jsau. Jsem 
i toho se opowážil a znaje jejich prwní spůsob, bez klejtu jel, na 
wíru do rukau se jejich dal, a to observirowal, když musulman ruku 
na bradu swau položí a slowo swé od sebe dá, že pewno a jisto jest. 
A tak o to by osobu mau sobě měli tím wíceji wážiti, a tento příjezd 
můj od JMsti císařské s radostí jim k dobrému widěti. A že JMst Cská 
wíceji než měl učiniti a mne wyslati ráčil, a to wše pro politowání 
obau stran nebohých poddaných zkázy. 

Tu pan wizír azam 5 ) , po wyslyšení toho, podruhé — nebo jest 
ke mne poslal dříweji nežli můj wyslaný tam došel, — se omlauwal i 
swého pána sultána, a wšecko to uwozowali na ignorancii těch dwau 
nowotných kapidži-baš, nedáwno z Kajeru přijatých, a sultán že se mnau 
dobře spokojen, a že odpowěd mau na jeho promluwení sobě wysoce 
oblibowal a osobu mau schwalowal; on, pan wizír, že mně se též 
wším dobrým zakazuje a wíceji se toho státi nemá. 

Jednání s serdarem Budinským. 

5. Nov. 1644. Husinei wizir-baša-delli poslal ke mně, maje brzy 
již s swými lidmi wytáhnauti z Konstantinopole a k Budínu cestu swau 
(jsa tam serdarem) před sebe wzíti, abych k němu do jeho seralju 
přijel, že z poručení sultána se mnau pilně promluwiti má. Což jsem 
bez meškání tak ucnil a tam jakž náleželo se wyprawil a přijel. Tu 
jak obyčej salutací, romlauwání rozličných případností býwají a byly. 
W tom začal jménem sultána na mne tuze zapaustěti a k tomu na 
dwě hodiny pěknými slowi, zase pohrůžkami, wojnau hroziti, abych 
já k tomu, jakožto welký posel powolil, aby Košice s těmi hrabstwími 
jim dědičně k sedmihradské zemi, jelikož on též země pán jest, zane- 
chány byly, jakož je prwé Bockaj i Betlehen Gábor drželi; že oni 
od ctyřkráte tisíc tolarů, které jsme jim zadrželi, upustí, a tak tudy 
že o wšecko k dobrému pokoji zawřeno a upewněno bude. Odpo- 
wěděl jsem jemu takto: „Co se prwního punktu dotyce, abych já jaké 
powolení dáti měl, toho že jakkoliw učiniti nemohu a žádného plno- 
mocenstwí nemám, a také že bych wedlé dobrého swědomí a wěrno- 

4 ) zpráwu. 5 ) welký wezír. 



346 

sti pánu swému nikoliw k tomu raditi nemohl, aby od uherské země 
něčeho upustiti míti ráčil, a že prwé Bockaj též i Betlehen Gábor 
od JMstiCské, jakožto poddaní JMstiCské statky swé w Uhřích mající, 
té milosti užíwání ad vitam toliko dostali, aby wše zase po jejich kaž- 
dého smrti pokojně JMstiCské (toho času) odwedeno bylo. Rákocy 
že zaumysla se nutká, nemaje žádné sprawedlnosti k nicemémuž tomu; 
toliko tím pretextem by rád oba welké císaře k nepokoji a záhubě 
zemí přiwedl. I tolikéž jsem dopowěděl, aby nahlídl do kapitulací té, 
kterau jsem já za otce tohoto sultána Ahmet-chana sem přinesl, kdež 
natom zawřeno, aby wše w swé podstatě zfistáwalo, toližto aby žádný 
sobě, jedna ani druhá strana, nic wíceji osobowati nemohl; a kdy by 
se co takowého zběhlo a stalo, buď že by pewnost která, zámek neb 
palanka pod jakýmkoliw spůsobem wzata byla, aby ihned o to kom- 
missí nařízena, a zase které straně by odňato bylo, nawrácení se stalo; 
jako i, aby žádná strana žádné pewnosti, palanky, šance na swém 
wlastním w tom pokojném čase druhé straně k podezření stawěti ne- 
mohla. A tak sprawedliwě náleží, aby sultán vasallu swému poručil, 
aby to, co jest proti pokoji a wšem kapitulacím učinil, zase nawrátil, 
anebo aby sám sultán, poněwadž prawí, že to sultán již w rukau 
swých má, odstaupil." Nato on zfiřiwě odpowěděl: ,Tehdy že já ne- 
jsem welkým poslem, když takowé moci, abych o to říditi a zawírati 
měl, nemám.' Tu jsem se w swé mysli pohnul a rozhněwal, a wydal 
jsem na něj otázku a řekl jsem: ,,Jest-li on wěrný pánu swému?" 
Odpowěděl, že jest. „Co by tedy, kdy by na mém místě byl, učinil?" 
Newěděl nato (pomátl jsem jej) co odpowědíti. I doložil jsem to, že 
w těch wěcech nemusí powědom býti; nebo žádná traktací ani pokoje 
zawírání nikde se we Wídni ani w Konstantinopoli nedalo: nežli na hra- 
nicích zawíráno býwá, jakož se nyní w poslední kommissí a traktací 
w Režně stalo. I tolikéž že má instrukcí od JMstiCské, co činiti mám 
a powinen jsem, mne wede. Nyní že se žádná wina JMstiCské přičítati 
moci nebude, jestli co dalšího z toho následowati bude; že mají po- 
koj i wojnu před sebau, že sobě zwoliti mohau, co se jim líbí." Tu 
on začal teprwa ještě i toho dokládati, že naposledy mne s listem a 
bez wyřízení s hanbau odprawí. Odpowěděl jsem, ,,že w jejich moci 
stojím, ale že jsem jim tu poctiwost učinil, kterau jim žádný, co otto- 
manská porta stojí, neučinil, toližto že jsem sem přijel bez wšeho 
gleitu a assikurací, a do rukau se jejich dal. Ze mohau se mnau činiti, 
co se jim líbí; ale že zato mám, že tím wíceji by mne měli sobě wá- 
žiti a dobře činiti, že oni nyní mohau též beze wšeho ostýchání bu- 
daucně posla welkého bezpečně poslali. Ale skrze mne že JMstCská 
pán můj nejmilostiwější žádné škody nésti nemá." Nato zase potom ta 
nejlepší slowa dáwal a prawil, abych já se nedomníwal, aby tento 
diskurs a promlauwání k nepokoji mluwen byl, toliko k přátelskému 
porownání. Dáleji dotekl jsem druhého punktu strany ctyřkrát sto tisíc 
sultánowi dlužnu býti: tomu že odpírám, toho že nikdy ničím ukázati 
moci nebudau, poněwadž w kapitulacích stojí categorice „semel pro 
semper těch dwakráte sto tisíc daných zlatých," a tak že jejich wý- 
klad toho slowa ,, semel pro semper" není jak býti má a jak oni to- 
liko, že by se na tři léta wztahowati mělo, wykládají. A tak newěda 
on serdár, jak dál se mnau wyjíti, wztáhli jsme to oba na kommissí a 



347 

pěkná stowa sobě dáwali a se rozjeli. Tu on ještě k sultánowi a 
wizirowi doje*, nepochybně referoval, a potom z Konstantinopole do 
jedné zahrady se lidmi swými, jak obyčej prwní den wyjeti, wyje-t a 
dáleji k Budínu táhl. Požádati mě dal o mého nejlepšího psa líhaře: 
hned jsem jej jemu poslal, a jeho Mustafowi agowi pěkné hodiny. 

LXIV. 
Jiří Plachy (Ferus). 

Narodil se I. 1585 w Horšowě Týne, wyrosll ale w Plzni, 
kam se rodičowé jeho přestěhowali. Studia konal w Praze pod 
jezuity, do jejichž řádu 1. 1602 wstaupil. W Praze od 1616 
wyučowal filosofii, morálce a polemice, až I. 1620 ustanowen 
byl za českého kazatele u sw. Salvátora, wedlé kteréhož úřadu 
sprawowal tiskárnu klementinskau a od L 162 3 též bibliotheku 
téhož kollegia. Postawení swého užil k rozsáhlým studiím, jme- 
novvitě snažil se obeznámiti w historii domácí. Kázaní jeho 
welmi byla oblíbená. Nikdy toho, co jednau přednesl, neopa- 
kowal: wždy přednášel předměty nowé nowým spůsobem. Znaje 
dějiny české, z nich příklady uwozowal, kdežto jiní kazatelé 
w Řecku a i Itálii po příkladech se ohledati uwykli. Horle pro 
ctnost, prawdu a nábožnost, neohroženě káral nectnosti a ne- 
mrawy sauwěkých. Což diwu, uwalil-li tím na sebe nepřízeň 
mnohých, tak že jako druhdy sw. Jan Zlatoústý do wyhnan- 
stwí jíti mu sil. Poslán byl do Prachatic, kdež se wýmluwnosli 
jeho brzo podařilo přiwésti obywalele w lůno církwe katolické. 
Zanedlauho wšak k prosbám Pražanůw nawrácen byl ke sw. Sal- 
vátoru, kdež stejnau přísností, oblibau i nepřízní kázal až do 
posledních let swých. Přátelských swazkůw užíwal Plachý k 
tomu, aby muže schopné pohádal ke wzděláwání dějepisu w-la- 
slenského a jim w tom byl nápomocen. Tak wyzýwal sekre- 
táře Slawatowa, Hrušowského, aby pokračowal w kronice Háj- 
kowč proti Marliniowi z Dražowa, o němž tehdáž powěsť šla, 
že totéž míní učinili se strany protestantské. Jmenowítě ale 
shledáwal Plachý prameny dějepisné a obstaráwal jich přepisy 
kancléři Slawalowi, kterýž jemu zase dílo swé po částech k čtení 
a posuzowání posílal. Působiw třidcet plných let s kazatelny a 
pociťuje na sobě již slabotu stáří, odebral se Plachý do Březnice, 
aby poslední dny swé w pokoji ztráwil. Tam dne 21. Ledna 1659 
swétu wýhost dal, i pochowán w nowé kolleji tamní, jejíž stawbu 
sám byl řídil. Voigt líčí jej těmito slowy: „Plachý wedl ži- 
wot ctnostný a bezúhonný. Přísně zachowáwaje řeholi řádu 



348 

swého, rowné swědomitosti žádal na spoluřeholnících. Zdálo 
se, jako by k stawu duchownímu byl zrozen. Čím prudčeji 
z kazatelny káral křehkosti lidské, tím příjemnější byl w obco- 
wání, maje se wesele a příwétiwě ku každému. Tak málo 
taužil po sláwě swétské, že díla swá wydáwal pod cizími jmény. 
Že byl nejwělším kazatelem wěku swého w Čechách, o tom 
pochybnosli není 5 kdy by kázání swá byl dal tisknauti, měli 
bychom na něm jistě českého Bourdaloua." Psal skoro jen česky, 
Spisůw jeho dílem půwodních dílem překlad ůw počítá se do 
padesáti. Jsau obsahu náboženského, mrawoučného a histo- 
rického. Ze spisůw půwodních nejznačnější jest Mappa ka- 
tolická t. j. historie obrácení wšech národňw na wíru kře- 
sfanskau (16 30). 

Z Mappy katolické. 

uwedení křestanstwí do Kalekutu. 

Dříwe nežli Portugalští do Indie se dostali, welmi slawné sta- 
nowiště kupecké zde bylo a král tak mocný, že téměř wšecky krále 
malabarské měl sobě poddané, a odtud sluje Zamorin, to jest, císař. 
Jeho krajina netoliko reyži ale též wšelijaké drahé koření wynáší, 0- 
cež nejwíce Portugalští s nimi weliké a dlauhé hádky a celých sto 
let ustawicné boje wedli a, odwrálíc mnohá kupectwí odtud do Ko- 
cínu, Zamorina ponížili. 

Z strany pak bezbožnosti a powěr Kalekutských i krwawých lid- 
ských obětí, wšecky okolní krajiny w tom jich následowaly a po- 
tworným oMudám a příšerám zbožnice stawěly, modly ryly i božskau 
jim wzdáwaly cest na spňsob Kalekutských. Nad míru urputile w 
swých powěrách wězeli, tak že slabá naděje byla, aby kdy do té 
krajiny práwo křesťanské mělo býti uwedeno. Wšak Bůh mocný, jenž 
srdce králůw zemských w ruce swé má a obrací je kam chce, jinác 
ráčil: to zříditi ; neb pokoj s Portugalskými byi spůsoben a skrze něj wíra 
křesťanská w Kalekutu byla štípena. A poněwadž to obé společně a 
jakořka jedním wrzem tam wešlo, o obojím krátce wyprawowat sluší. 

Byl u wězení w Kalekutu toho času kněz nějaký z towaryšstwa a 
Jesu, jehožto král widauc opatrnost a srdnatost, rád ho poslauchai a rady 
jeho následowal , aby s Portugalskými w přátelstwí wstaupii. Protož 
z wězení propuštěn, do Goy města se odebral a radostnau wšem ozná- 
mil nowinu, a hned zase s druhým knězem w malabarské řeči zbě- 
hlým do Kalekutu se odprawil a pokoj jistými wýminkami jednati po- 
caí, mezi nimiž jedna nejpřednější, aby wíra swatá skrze patres byla 
wolně wšem zwěstowána, nad ní král ruku držel a chrámy Boží sta- 
wěti dopustií. K tomu král rád přistaupil. Potom též slíbil, že žádného 
jiného biskupa a kněžstwa s swými poddanými nepřijme, krom toho, 
kterého Římská apoštolská stolice jeho krajinám předstawí. 

Po wýprawě wšech s obau stran o wěcech duchowních i swět- 
ských srownání a záwazk&w w určitý den na širé pole nedaleko 



349 

města wyšel Zamořiti s bratrancem čekancem Kalekutským, s knížaty, 
panstwein a lidem mnohým. Wystaupil tolikéž té chwíle z lodi na 
břeh wládař plawby portugalské s nemalým též počtem swé družiny. 
Kteříž jak na zem wystaupili, zahřmělo powěfří od spuštění rozličné 
portugalské střelby na 'znamení radosti. Tu král a wládai* na znamení 
lásky a pokoje wespolek se objali; potom toho králowstwí čekanec 
a jiné wládyky a auředníci. Nato přísahy na zdržení wíry byly wy- 
konány. Po nich král i wládař kříž, jenž Boží muky sluje, k tomu 
již přichystaný na jedno blízké místo, kde kostel měl býti stawen, 
sami dwa donesli. A když byl wyzdwížen , nejprwé král na kolena 
klekl a znamení wěčného pokoje našeho poctiwost učinil, po něm 
wládař portugalský a potom jiní s obojí strauy. Tekly slze přes líce 
Portugalským z newýmluwné radosti, když widěli tu takowau čest 
Pánu Bohu býti wzdáwanau, kde málo předtím byl rauháním pohaněn. A 
to tím wíce, že král odtud odjíti nechtěl, až sám nemálo země wy- 
kopal, a bratranec jeho s portugalským wládařem, kněžími a jinými 
ji odnášeli, aby ihned chrám Boží byl založen. 

A tak w tomto slawném králowstwí wíra swatá rozkwětati 
těchto našich nedáwných let teprwa předpowěděným spůsobem počala. 

I wida Zamorin, že pňwodeni páterůw skrze pokoj s Portugal- 
skými učiněný mnoho dobrého jemu i wšem jeho končinám pochází, 
bez rady jich nic nezačínati sobě usmyslil a, aby je při sobě zdržel, 
mnoho chrámůw Božích jim dal wystawěti. Oni pak, aby ďábelské 
podwody a lest tím snázeji a gruntowněji wywrátili, doptali se předně 
wšech osudůw a ohawností malabarských od pohana w těch wěcech 
příliš wycwičeného. Potom mezi lidem obecním nemálo jim byla ná- 
pomocna kniha poety malabarského. Ten před dáwným wěkem obšírně 
proti modlářstwí psal a o wěcech wíry katolické pobožně a prawdiwě 
k zahanbení pohanům, jako který křesťan, mnoho oznamowal. S wlá- 
dykami pak o wěcech hwězdářských jednajíc a tejně mezitím wklá- 
dajíc tajemstwí wíry katolické, k tomu je pomalu knězi přiwedli, že ne- 
daleko již byli od králowstwí Božího. Odtud poznáwajíc mnozí klamy 
swých brachmanňw a pauhau čistau křesťanskau prawdu, brali sobě na 
rozmyšlenau, čeho by se měli přidržeti. Brachmané pak sami, mo- 
dláři potměšilí, pro túž prawdu w žádnau hádku s nimi se dáti ne- 
směli. Zamorin a král z Granganoru w hádání tak umlkli, jako by 
byli oněměli. Jiní též nejedni swětle wyznali, že jich učením a swětlem 
prawdy křesťanské patrně jsau přemoženi. Co se pak jich, týchž kněží, 
práce dotýče, jistě weliká a tuhá se nachází; neb pro wyučowání lidu 
často mnohé kraje Kalekutské obcházeli, často přebřídajíc nazí řeky 
široké, šaty na hlawu wložené přenášeli: tak ohniwau láskau byli 
zapáleni k zisku lidských duší. 

počátcích křestanstwí w Cíne. 

Poslední na wýchod slunce w Asii jest třináct sinenských kra- 
jin obmezených mořem wýchodním. Na půlnoci pak, kde se stýkají s 
tatarským pomezím, zeď jest weltni pewná a wysoká, přes dwě stě 
malých mil zdýlí. Na západ sausedy mají masojedce příjmeuím Gejry, 
ježto na wysokých horách nazí přebýwají a po wšem těle rozličně 



350 

cejchowáni jsau. Země sinské welmi lidné, aurodné, ano tak wšecky wy- 
prawené jako by jedna toliko zahrada nejpěkněji byla, ozdobená řekami, 
jezery, háji, štěpnicemi, rolí, polními i lesními zwířaty, a wšelijakými ži- 
wnostmi a obchody krásně wymalowaná; neb se w nich wšecky ty wěci 
w hojnosti wynacházejí. K tomu takowé we wšem práwo a rád, takowá 
wlídnost a ke wšemu dobrému náchylnost mezi lidem jest, že snad we 
wšem swětě rowných jim není. Žádný auřad, ani zemský ani wojenský, 
dán žádnému u nich nebude krom dobře učenému. Odkud pochází, že 
jich země opatrně a pokojně se řídí a sprawuje. A co se bohatstwí do- 
tyce, píší mnozí, že w swětě žádného bohatšího není krále; jiní mají 
zato, že možnější a bohatější jest nežli wšickni potentáti w Ewropě 
a snad i w Africe. 

Ale, buď Bohu žel, wšecko jich myšlení i práce o tento časný 
žiwot jest, o wěci k spráwě zemského králowstwí přináležející: o po- 
znání Pána Boha nic nedbají. A w skutku žádného prawého Boha na 
swětě býti newěří; neb wězí mysl jich hluboko w těchto hmotných 
a widitedlných wěcech a pro welikau milost stwoření nemohau po- 
znati Stwořitele. A tak tedy tito jsau na wětším díle bez Boha, krom 
že modly pro křtalt mají a žádné hlawní wěci newykonají bez rady 
hadacfiw a čarodějných losůw. 

Národ tehdy tento nejprwé od sw. Tomáše apoštola swětlo wíry 
swaté přijal. Odkudž až posawad se w Chině nachází wysoké panny 
obraz obdýlný, ana w lůně děťátko chowá, a před ní lampy a swícky 
podlé staré pobožnosti křesťanské hoří, ac oni neznabohowé, co to 
znamená, newedí dokonce. Dwanácti mužůw také obrazy mají, kteréž 
podobné jsau k našim obrazům dwanácti sw. apoštolňw, ano i obraz 
swaté Trojice, wyznáwajíc w něm tři osoby jednoho srdce a jedné 
wůle. K wíře owšem podobné jest, že toto wše z učení sw. apoštola, 
ačkoli temně, w pohanstwu zachowali. 

Ale přebýwá něco předce, ac na mále, w jedné sinské krajině 
zjewných křesťanůw. Ty pak wíře swaté wyuoil nějaký Matauš pau- 
stewník, rozený Uher z Budína, jenž nemalý cas na hůře Syon pau- 
stewnický žiwot wedl, potom z wnuknutí Božího do Chiny přišel, 
mnoho pohanůw pokřtil, pět mrtwých wzkřísil a mnohé jiné diwy či- 
nil, naposledy od bonzňw, modlářských kněží, zamordowán. I stalo se 
minulého wěku, že někteří Portugalští upadli w ruce potomkůw těch 
křesťanůw, o nichž nyní zmínka se stala, a wedeni jsauce k jedné 
wsi, přišli k Božím mukám kamenným a kleknauc na kolena, s we- 
likau pobožností a pláčem Pánu Bohu se modlili. Což widauce chi- 
nenští křesťané, ruce k nebi zdwíhali, na zem klekli a Boží muky 
líbali, řkauce: „Jesus Kristus, Jesus Kristus, Maria wždycky panna 
jeho počala, panna porodila, zůstala pannau!" K tomu Portugalézi 
řekli, že ta jest prawá cesta wěcného spasení, jíž wšickni následo- 
wati máme. A z toho Chinenští poznali, že naši též jsau křesťané; 
protož do wsi je uwedli a přátelsky se k nim ukazujíc, oznamowali, 
kterak předkowé před dwěma neb třema sty léty křesťané učiněni jsau, 
jakž weyš powědíno jest. 

Ale ačkoli se w Chině najde některý křesťan, wšak weřejně do 
wšeho králowstwí wíru swatau uwésti welmi nesnadné bylo, a to z 
těchto příčin. Nejprwé, o hrdlo jde každému, kdo by chtěl něco u 



351 

víře a náboženství proměniti, leč by král w tom artikul práva zru- 
šil a powolení swé dal. Za druhé, žádný cizozemec w zemích těch 
sem i tam procházeti se nemůže, a to velmi tuhé právo jest. A kdy 
by který l:ez dovolení mandarinňw aneb vladařův k nim se zaho- 
dil, ihned aneb ho usmrtí aneb u věčnau službu podrobí. Kupci jich 
s wůlí a vědomím vrchnosti své do cizích zemí se vybírají a k 
určitému dni domů se zase dostavují. Kupci pak příchozí v jich sta- 
novištích obchody své sice vedau, ale dále odtud postaupiti nemo- 
mohau. Potřetí, poněvadž v každém domě modly mají, od svých star- 
ších sobě danau památku, ačkoli o nich málo smýšlejí, — neb jsauce 
vtipní a učení, známo jest jim, že modly nic nemohau, — však pro 
milost a vážnost svých rodičův a předkův, kteréž u veliké ucti- 
vosti mají, těžko by jim bylo je ztratiti. Na překážku byla všech 
věcí hojnost a jako nějaká rajská rozkoše, kteráž obyčejně odvozuje 
srdce lidské od milování Pána Boha všemohaucího. K tomu také 
množství tisíc bonzův na překážku bylo, kteříž vidauc, že své lau- 
peže a břicha pasení mají zbaveni býti a jich falše a klamy najevo 
přijdau, všelijaké nešlechetné podvody směli vymysliti, aby lid od 
modlářství odtržen nebyl. Naposledy vysokomyslnost a nadutost to- 
hoto národu; neb jinými všemi národy pohrdají, sami se nade vše- 
cky vypínajíc, což pokoře a sprostnosti Krista Pána se protiví a lidi 
tak oslepuje, že pravdy jim nelze poznati. 

Ale špatnáť jest lidská maudrost proti všemohaucnosti Nejvyš- 
šího, kteraužto podvrátiti umínil skrze malý počet svých na oko a 
zdání světa opovržených služebníkův z tovaryšstva Jesu. 

Když Portugalští s Chinenskými obchody v věcech kupeckých 
míti počali a nedaleko od břehův a stanovišť jich vystavěli Makao 
město nemalé: mnozí pobožní a učení muži o to všelijak se snažili a 
usilovali, aby se mohli k lidu tak k ctnostem náchylnému dostati a 
jej pravdě vyučiti. Z nich nejprvnější byl japonský apoštol Franti- 
šek Xavier z tovaryšstva Jesu, kterýž připlaviv se k končinám 
chinským, život svůj tu svatě dokonal 1. 1552. Po něm dva z řádu 
sv. Augustina s legáty portugalskými do Chiny přišli: ale kázati slovo 
Boží povolení nedostali a tak zpátkem zase odjeli. Též takový konec 
vzal příchod do Siny kapucínův řeholních sv. Františka 1. 1578. Neb 
ještě zralá žeň duší sinských byla nepřišla. Ale když se ten svatý 
čas přiblížil, tu jeden Michal Rogerius, Wlach Neapolitanský , člověk 
velmi opatrný a v právích zběhlý, řeči obojí i obecné chinenské 
i mandarinské, kteréž vládyky a vzácní lidé v Chině užívají, nabyv 
vědomosti, s Portugalskými, kteříž při Chině kupectví a prodaje pro- 
vozovali, tam se odebral. I žádal poníženě aitana, to jest vladaře 
města Kantonu, poněvadž jemu z kněžské povinnosti náleží, aby kaž- 
dodenně Pána Boha obětí sv. ukrotil a jemu též oběti nelze na lodi 
vykonávati , aby to mohl na zemi vykonati. Pohnul srdcem aitana 
Pán Bůh všemohaucí a udala se mu slušná žádost kněžská. Protož 
netoliko mu toho povolil, ale také dům k obydlí vykázal. Tak ten 
jistý páter Rogerius nemalý čas samotný v Chině bydlel. Potom dá- 
vajíc na vědomí vladaři, že jemu bez tovaryše živu býti nesluší, 
dva jiné sobě s jeho povolením připojil. I jiní tři tovaryši potom 
přišli a pomohli mu sítí evangelickau množství ryb zatáhnauli. Což 



352 

aby snáze wykonali, dárky sice sprostné, wšak Chinenským welmi 
wděčné, jako hodinky a sklenné oči 1 ) mandarinum, starostům a zem- 
ským auředníkňm darowali. Wýtah také učení křesťanského, knížku 
kterauž Latiníci katechismus jmenují, sinskau řečí wytiskli a s we- 
likým duchowním užitkem mnohým učeným lidem ji darowali. Wypra- 
wowali tolikéž mandarinum, kterak, opustíc swau milau wlast, tři 
léta na moři se plawili , aby do Chiny mohli se dostati a ta práwa, 
kterým w swětě rowných není, poznati a swé též wyjewiti jim kře- 
sťanské obyčeje. K lidu pak nad míru laskawě a příwětiwě se uka- 
zowali, wlídně a pokorně s každým rozmlauwali a o to welkau měli 
péči, aby w žádném jich skutku ani w slowu žádný pohoršení a au- 
razu sobě newzal. 

Z těch a jiných těm podobných příčin i lid i mandarinowé je 
zamilowali welice. Ale když jim jeden dům byt jako z smíchu dán 
k obydlí? kterýž plný byl oblud a hrozných strašidel a oni je Božskau 
a kněžskau mocí wyženauc , bezpečně w tom místě bydleli: s weli- 
kým podiwením mnozí Sinenští Pána Boha křesťanského počali slawiti. 
Byl pak z našich kněží jeden w hwězdářském umění a w tom, kteréž 
Latiníci ars memoriál nazýwají, to jest umění pamětné, welmi zběhlý ; 
neb co jest slyšel, četl aneb widěl, hned mohl z paměti wšecko po- 
řád i narňzno každému wyprawiti. Tak se to wšem diwně zdálo, že 
jako do školy k němu se wšickni učení walili a on, wěci učené jim 
přednášejíc, o nebeských a wěčných přitom je wyučowal. 

Těmi tehdy prostředky wšecky menší zemské auředníky a učené 
lidi táhli po sobě až i s tutaném jedním, to jest, jisté krajiny náměst- 
kem králowským, w známost wešli, kterýž času jednoho je nawštíwil 
s welikým komonstwem. Slawně jako který w Ewropě nejslawnější 
potentát, w sukni hedbáwnau byl oblečen, kteráž okolo podolku stří- 
brné a zlaté zwonečky měla a na hlawě pozlacenau nesl korunu. Okolo 
něho mnoho mandarinůw w swém mandarinském oděwu, kteříž když 
on s stolice scházel, na níž wysoce nesen byl, na kolena před ním 
klekali. Welmi se tomu wšecko město diwilo, že náměstek králowský 
cizozemce tak wlídně nawštěwuje, a jeho příkladem i jiná knížata je 
nawštěwowali a s nimi obcowali i stolili. Wystawěljim týž tután na 
swůj náklad dům a na něm napsati dal: „Tuto bydlí swatí muži, kte- 
říž sem od západu slunce přišli", a kostel, na němž napsal: „Zde prawá 
Boha nebeského učí se wíra." Ale když složili oděw swůj a bonzůw 
i učených lidí raucho na se wzali, tu teprwa s takowau wlídností a 
upřímností wšecko panstwo we wšech spňsobích posedění, wítání, 
jídle, nápisích tak s nimi zacházelo, jako by jim we wšem rowni byli. 

Ale aby snad tito Boží služebníci w lidském ramenu naděje swé 
newzkládali a w přátelstwí knížat mnoho sobě zakládajíc, duší lid- 
ských lowení ospale newyhledáwali: častými ostny protiwenstwí bý- 
wali od Pána Boha wzbuzowáni. A nejprwé domníwali se po dwa- 
krát, že jasný čas a dobrau chwíli mají Božího požehnání a z Chiny 
že nikdá wíce nohy newynesau, a w tom hned po dwakrát země 
prázdni ač na krátký čas býti museli. A opět nejednau, když se jim 
nejwětší děla od knížat některých poctiwost, hle jiní se wytazujíc, 

') breyle. 



353 

kterak by naši do zemi jich se wlaudili, je umínili wypowěděti a z 
města do města hnáti. Často když slowo Boží měli zjewně hlasití a 
pohany z powolení wtádyk křtíti: před wládaři státi museli a swé 
newinnosti hájiti. Často budauc listem místokrálow>kým za obyvatele 
země wyhlášeni, slowo Boží důwerně rozsíwali, koster i dům wysta- 
wený držíc, knihy wydáwajíc, w uebezpečeustwí žiwota, dobré po- 
wésti i wyhuání upadli. Ale to žádnému diwné nebude, kdo wi, že 
Pán Bůh wšemohaucí tak s swými nejmilejšími přátety zachází, aby 
ho tím spůsobem wíce milowali, a že proti wenstwí jest w prawé wíre 
a u prawých Božích služebníků, poznali. K tomu také podwodaě wy- 
myšlené klamy tomu mnoho pomáhali. Ale wšak w krátké chwíli 
wšecky básně proti nim wyinyšlené zmizely a prawda zwítězila. A 
naposledy toto se dalo z té příčiny, že w Chině proměny wrchností 
a auředníkůw králowských jsau časté a tak, co se zdá od jednoho 
nenáležitě býti učiněno, to druhý jeho potomek ruší. Protož tito Boží 
rybáři ne tak přílišně pečowali o menší mandariny, ale pokaušeli se o 
to nejednau, aby přístup k samému králi jim dán byl, až 1. P. 1602 
tři patres do Pakwinu města přišli a králi dary ač nedrahé wšak wděčné 
a w Chině newídané, hodiny, přinesli. A on jim pokrm dáwal a w 
městě popřál bydleti a w tom mnozí mandarinowé křtu swatého po- 
žádali. Naposledy léta 1607 mocným listem králowským wyhlášeni 
jsau za obywatele a domácí zemí těch, dům w Pakwinu sobě wysta- 
wěli, ac z klamů lstiwých lidí často protiwenstwí i potom snášeli. A 
okolo toho času již sto a dwadcet křesťanůw získali byli w Pakwinu 
městě a jinde a čtyři mládence sebau měli, kteříž jich řehole žádostiwi 
byli následowati a swé krajany sinské na wíru přiwésti. A troje 
sídlo w tom králowstwí měli. 



LXV. 
Jan Amos Komenský. 

Komenský narodil se sice w Niwnicích (2 8. Března 15 92), 
ale wyrostl w Uherském Brodě. W dětských létech umřeli mu 
rodiče a on sirotek, nemaje pečliwých poručníkůw, zůstal beze 
wseho řádného učení. Bylo mu již 1 6 let, když puzen jsa tauhau 
po wědomostech, dostal se do škol. L. 1612 odebral se pro 
další wzdělání do Herbornu w Nassawsku a později na uni- 
versitu Heidelberskau. L. 1614 wrátil se do otčiny, a poně- 
wadž neměl ještě let, aby mohl býti přijat za kněze, zastáwal 
w Přerowě učitelstwí. L. 16 16 dostal se za spráwce ducho- 
wního osady bratrské do Fulneku, kdež prožil nejpokojnější 
snad dobu swého žiwota, Fulnek 1. 1621 od wojákůw špa- 
nělských náhle byl přepaden a wypálen, přičemž wšecko jmění 
Komenského přišlo na zmar. Opustiw spáleniště, nalezl útulek 
nejprwé u přízniwce swého Karla z Žerotína a později u pana 

23 



354 

Jiříka Sádowského w Krkonoších. W trapném tom čase složil 
prwní dwa spisy swé: Lab3^rint swěta (1623 w samoté pod 
horau Klopotem u Brandeysa) a Hlubinu bezpečnosti (1625). 
Rok 162 8 učinil konec Jednotě bratrské w Čechách a Morawé. 
I Komenský, opustí w otčinu, odstéhowal se do Lešna w Po- 
znaňsku, kdež se již od 1. 1548 osada bratrská byla utwořila. 
Zde sepsal okolo r. 16 30 Informatorium školy mateřské a ée- 
skau Didaktiku. Oba tylo spisy teprwé w nowějších dobách 
objeweny a wy tištěny byly. Dílo wšak, které jméno Komen- 
ského po wší wzdělané Ewropě rozhlásilo, wyšlo 1. 1631 5 jest 
to Janua linguarum reserrata. Zdarem tím powzbuzen, před- 
sewzal si Komenský, sestawiti pro weškeré wyučowání nowé 
knihy učebné a methodické. Nemoha wšak k předsewzetí tak 
vvelikému o swé ujmě přistaupiti, staral se wšemožně, aby zí- 
skal msecena, který by jej a spolupracowníky jeho potřebným 
nákladem založil. Po marných pokusech w Polsku zaswitla mu 
naděje z Anglicka. Parlament slíbil mu podporu, a Komenský 
wydal se 1. 1641 do Londýna. Než nepokoje domácí w Anglii 
snahám jeho wzniku nedaly. Protož přijal hned následujícího 
roku nabídnutí bohatého kupce hollandského, Ludwíka z Geeru, 
tehda w Swedsku bydlícího. Přeplawiw se přes baltické moře, 
seznámil se s kancléřem Oksensliernau, kterýž se zalíbením pro- 
skaumal náwrhy jeho a k jich prowedení ochotně jej pohádal. 
Komenský hned ruku k dílu přiložil, usadiw se w pruském městě 
Elbinku, kdež se dostatečné prázdně a poklidu nadál. Pan 
Geer poskytowal mu pomoci ; když ale práce nešla tak rychle, 
jakož očekáwal, býwalo Komenskému slýchati nejen wýcitek ale 
časem zápasiti i s nauzí a nedostatkem. L. 164 8 byla prwní 
čásf díla předsewzaťého dokonána, od šwedských komissarůw 
schwálena a wytištěna. Mezitím wywoien byl K. za staršího 
w Jednotě i musil se přesídlili zase do Lešna. Zde došlo jej 
1. 1650 pozwání od Sigm. Rákoce, aby přišel -do Saryšského 
Potoka, sídla knížecího, a školy podlé plánu swého zřizowati 
se jal. Nenalezl wšak ochotné wůle a pokoje k úkolu tomu, 
tak že již 1. 16 54 do Polska se nawrátil. Dwě léta později 
potkala jej nejhorší nehoda. Swcdi jedním šmahem dobyli Pol- 
ska. Lešno od nich z úcty ku Komenskému zůslalo ušetřeno, 
ale sotwa Poláci obdrželi wrch, těžce zato pykati musilo. Město 
lehlo popelem, Komenský pak ztratil tu nejen wšecken swůj 
majetek, ale, což mu žalostnějšího bylo, i swé rukopisy, mezi 
nimiž i slowník latinskočeský a českolatinský, owoce 4 Gleté 



355 

píle. Tu odebral se do Amsterdamu k panu Geerowi. Wšecken 
čas obracel nyní na spisy náboženské a na dokonání díla swého 
pansofického. Awšak konce se nedočkaw, skonal dne 15. Li- 
stopadu 1671. 

1. Z Labyrintu swěta. 

Pautuík slaw učených prohledá. 

1. Řekl ke mně wůdce můj: Již já mysli iwé rozumím , kam tě 
táhne: mezi učené s tebau, mezi učené; to pro tebe wnada, to leh- 
cejší, to pokojnější, to mysli užitečnější žiwot. Ba tomuť jest tak, dí 
Tlumočník. Nebo co rozkošnějšího býti může, jako aby clowěk ne- 
chaje a nedbaje hmotného toho těla kwaltowání, s samým wšelijakýoh 
ušlechtilých wěcí zpytowáním zacházel? Toť w prawdě jest, což smr- 
tedlné li<fr nesmrtedlnému Bohu podobné a téměř rowné činí, aby ja- 
ko wšewědaucí byli, co na nebi, na zemi, w propastech jest neb 
bude, wšecko stíhajíce, wšecko znajíce; ac ne wšechněm w jedno- 
stejné dokonalosti, prawdať jest, toho se dostáwá. Weďtež mne tam; 
proč meškáte? řekl jsem. 

2. I přijdeme k bráně, kterauž mi disciplinám jmenowali: a ta byla 
dlauhá, úzká a tmawá, plná zbrojných strážných, kterýmž se každý, 
kdo do ulice učených chtěl, opowědíti a průwodu žádati musel. — ir 
widěl jsem, že haufowé lidu, zwláště mladého, přicházeli, a byli hned 
na rozličné trpké exameny bráni. Nejprwnější examen při každém byl, 
jaký měšec, jaký zadek, jakau híawu, jaký mozek a jakau kůži přináší. 
Byla-li hlawa oceliwá a mozek w ní ze rtuti, zadek olowěný, kůže 
železná a měšec zlatý, chwálili a hned ochotně dále wedli: neměl-li 
kdo toho paterého, aneb mu kázali zpět aneb špatně tušíce, tak na zdař- 
bůh přijímali. ■* I řekl jsem diwě se: Co pak jim tu na tom paterém 
kowu záleží, že se tak pilně nato wše dobýwají? Ba mnoho, dí Tlu- 
močník. Nemá-li kdo oceliwé hlawy, rozpukne se mu; nemá-li w ní 
tekutého mozku, nebude z něho míti zrcadla ; nemá-li plechowé kůže, 
newytrpí formací; nemá-li olowěného sedadla, newysedí nic, roztrausí 
wšecko; a bez zlatého měšce, kde by nabral času, kde mistrůw, ži- 
wých i mrtwých? Ci mníš, že tak weliké wěci darmo přicházeti mo- 
hau? I porozuměl jsem, kam se to směřuje, že se k tomu stawu 
zdrawí, wtip, ustawicnost, trpnost a náklad přinášeti musejí, a řekl 
jsem: Takt se tedy oprawdu říci může: Non cuivis contingit adire 
Corinthum, nekaždému se dřewu dostane býti Hadrem. 

3. I wejdeme dále do brány a widím, an každý ten strážný jed- 
noho neb wíce jich na práci wezma a s ním se weda, do uší mu 
cos dmýchá, oci protírá, nos a chřípě wyparuje, jazyk wytahuje a 
obkrajuje, ruce a prsty skládá a rozkládá, a newím co wíc nedělá. 
Někteří se i hlaw prowrtowati a cos naléwati pokaušeli. Nad čímž Tlu- 
močník zděšeného mne wida: Nediw se, řekl; učení ruce, jazyk, oci, 
uši, mozek a wšecky wnitřní i zewnitřní smysly jinakší než hlaupý 
lidu obor míti musejí: protož se tu přeformowáwají, a to bez práce 
a odpornosti býti nemňž. W tom pohledím a spatřím, jak nebozí mnoho 
od toho přeforinowáwání dáwati museli. Ne o měšci, než o kůži, již mu- 

23* 



356 

seli nastawowati, prawím. Tytýž zajisté pěst, raíije, ferule, metla na 
líci, na lebu, na hřbetě, pod sedadly se octla, až kiwawau cedili a 
téměř napořád prauhů, šrámů, modřin, mozolů plni byli. Což ně- 
kteří widauce, dříw než se jim dali, jen do brány nahlednauc, cauwali; 
jiní formowatelňm těm z rukau se wydrauc, zutíkali tolikéž. Menší jich 
počet dotrwat, až na prostranno puštěni: až i já také, do toho stawu 
chut maje, formací tu jsem, ac ne bez nesnadností a trpkostí, wystál. 

4. Z brány když wycházíme, widím, že každému tomu ponabráu- 
šenému cejch dáwají, po němž by, že mezi učence přináleží, poznán 
býti mohl, kalamář za pás, za ucho péro a do ruky prázdnau knihu 
k shledáwání umění: i dostat jsem toho také. Tu pak dí mi Wše- 
zwěd: Nu již tu máme ctwero rozcestí, do filosofie, medicíny, juris- 
prudentie a theologie: kam nejdříw chceme? Jak saudíš, řekl jsem. 
On zase: Dojděme nejprw na plac, kdež se wšickni scházejí, aby se 
na ně zespolka podíwal: potom auditoria porůznu procházeti budeme. 

5. I uwede mne na nějaký rynk, a aj tu obtakowé Jstudentů, 
mistrů, doktorů, mládenců i šediwců ! Z nichž někteří pohroma- 
dách se drželi, spolu rozmlauwajíe a disputujíc; jiní se do kautů 
tiskli jiným s ocí. Někteří (což jsem dobře wyšetřil, ale jsem jim 
toho tam mluwiti nesměl) měli oci a neměli jazyka; jiní měli jazyk 
a neměli ocí; někteří toliko uši bez ocí a jazyka a t. d. : takž jsem 
porozuměl, že i tu nedostatkowé přebýwají. Wida pak já, že wšickni 
tito odkuds wycházejí, a zase tam wchážejíce, jako wcely z aule a 
do aule se motají, pobídnu, abychom tam také wešli. 

6. Takž wejdeme: a aj tu síu weliká, jíž jsem ani konce nezna- 
menal a w ní po wšech stranách plno polic, příhrad, škatulí a kra- 
bic, že by jich na sta tisících wozňw neodwozil, a každá měla swůj 
nápis a titul. I řekl jsem: Do jakéž jsme toto apatéky wešli? Do apa- 
téky, řekl Tlumočník, kdež se lékowé proti neduhům mysli chowají 
a ta wlastním jménem bibliothéka slowe. Pohleď, jací tu neskonalí 
skiadowé maudrosti! Hledě tedy já, widím učenců páteře přicházejí- 
cích rozličně se okolo Joho zatáčeti. Někteří nejpěknější a nejsubtyl- 
nější wybírajíce, po kusu z nich wytahowali a do sebe přijímali, 
powlowně sobě žwýkajíce a zažíwajíce. Já přistaupě k jednomu, 
táži se, co dělá? Odpowěděl mi: Prospíwám. A jaká w tom chut? 
dím já. On zase: Dokud se to w ústech žwýká, náhořkost neb ná- 
kyselost čiti, potom se obrací w sladkost. A nac pak to? řekl jsem. 
Odpowěděl: Lehčeji mi to přichází wnitř nositi a jsem tím jistší; a 
co užitku newidíš? I hledím na něj pilněji, a widím jej tlustého a 
tučného, barwy krásné, oci se mu.. jako swíce stkwěiy, řec byla po- 
zorná a wšecko při něm čilé. I dí mi Tlumočník: Owšeni pak tito. 

7. I pohledím, a aj někteří 4u welmi *>kotně s tím zacházejí, po- 
řád, co jim k rukám přišlo, do sebe cpajiv Na něž pilněji hledě, 
newidím nic, aby jim barwy neb těla neb tuku *» přibýwalo, kromě 
samého břicha odutí a rozecpání: a widím, že c io sebe nacpali, 
zase to nezažité z nich lezlo. Někteří z těch takov ™h i w záwrat 
upadli a s smyslem se pomíjeli; někteří od toho bled schli i mřeli. 
Což jiní widauc, na ně sobě ukazowali, a jak nebezi ,'*no s knihami 
(nebo tak krabicím těm říkali) zacházeti, sobě wypra wali; někteří 
prchali pryč; jiní aby jen opatrně s nimi zacházeli, apomínali se. 



357 

Protož toho do wnitř nepřijímali, než s předu i zadu pytlíku a mošen 
sobě nawěsíce, do těch ty škatule cpali, a ty nosíc, když co promtu- 
witi neb napsati bylo, z kapsí wylahowali a odtud do úst a pc'ra brali. 
Já znamenaje to, řekl jsem: Tito tuším w kapsích umění nosí? Od- 
powěděl Tlumočník: Memoriaí to subsidia; cis neslýchal? Slyšel jsem 
pak od některých ten spůsob chwáliti, že ti prý jen usezené wěci 
wynášejí. A můžeť býti; než já jsem jiné tu nepohodlí znamenal. Při- 
hodilo se při mé přítomnosti, že někteří swé škatule roztrausili, a ně- 
kterým, když jich poodtožili, oheň zejma se popálil. Ach, jakého tu 
běhání, rukama lomení, naříkání, na retu wolání! Nechtěl žádný pro 
tu chwíli wíc disputowati, psáti, kázati; než zwěsa hlawu chodil, 
chaulil se, rděl, u koho wěděl, prosbau i penězy zase nádobícko shle- 
dáwaje: ježto kteří wnitř zachystánícko měli, takowé příhody ne tak 
se báli. s 

8. Já mezitím opět jinc spatřím, kteříž ani ne do kapsy sobě ty 
škatule dáwali, než nosili do pokojíkůw kamsi. Za nimiž wejda, wi- 
dím, ani pěkná na ně pauzdra strojí, rozličnými barwami lící, někteří 
i stříbrem a zlatem obkládají, 'do polic pořádají a zase wytahujíce na 
ně hledí: pak zase skládají a rozkládají, přistupujíce a odstupujíce, 
sobě i jiným, jak to pěkně stojí, ukazují, wše powrchu; někteří také 
časem na titule, aby jmenowati uměli, nazírali. I dím : Co pak tito la- 
škují? Odpovví Tlumočník: Milý brachu, pěkná wěc jest pěknau míti 
bibliothéku. I když se jí neužíwá? dím já. A on: I ti kdož bibliothéky 
milují, mezi učené se počítají. Já sobě na mysli: Jako někdo kladiw 
a klíšti hromady maje a k čemu jich užíwati newěda, mezi kawáře. 
Říci wšak toho, abych sobě něco neutržil, nesměl jsem. 

9. Než wyjdauc my zase na síň, uzřím já, že těch apatékářských é ^ 
nádob wždy wíc a wíc po wšech stranách přibýwá, a hledím, odkuď~^~ 
je pak nosí? I widím, že z jakéhos zastření, za kteréž já také wejda, 
spatřím mnoho saustružníkůw, ani teď jeden nad druhého pilněji a 
křtaltowněji z dřewa, kostí, kamení a rozličných materií škatule ty 
formují, a mastí ci dryákem naplníc, k obecnému užíwání dáwají. A 
Tlumočník mi dí : Tito jsau ti chwály a wšelikého zwelebení hodní 
lidé, kteříž nejužitečnějšími wěcmi pokolení swému slauží, že pro roz- 
množení maudrosti a umění žádné práce, žádného úsilí nelitujíce, sla- 
wnými dary swými s jinými se sdělují. I udělá mi se chut podíwati 
se, z čeho a jak se to (co dary a maudrosti nazwal) dělá a strojí. 

A spatřím jednoho tuším ci dwa, kteříž wonná koření a byliny shle- 
dáwajíce, krájeli, třeli, wařili, distillowali, rozkošné dryáky, lektwaře, » 
syrůpy a jiná žiwotu lidskému užitečná lékařstwí strojíce. Naproti 
tomu jiné spatřím, že jen z jiných nádob wybírali a do swých pře- 
kládali; a těch bylo na sta. 1 řekl jsem: Titoť wodu přeléwají. Od- 
powěděl mi Tlumočník: I tak se umění množí. Nebo zdaž se jedno a 
též jinak a jinak přistrojiti nemůž? A k prwnějším wěcem wždy se 
něco přidati a přiopravviti muž. A zkaziti také, — řekl jsem já s lmě- 
wem, wida patrně, že se faleš prowodí. Některý zajisté cizí ná- 
dobky dopadna, aby swých několik naplnil, rozřídil, jak mohl, leda 
pomyjí přiléwáním; jiný zase přidáwáním lecjakés matlaniny, třeba 
prachu a smetí, zahustil, jen aby se také nowé zadělání zdálo. Mezi- 
tím nápisy nádhernější než onino přiwěšowali a nestydatě jako jiní 



358 

dryáčníci každý swé welebit. Kdež mi i diwno i hněwho bylo, že 
(jakž jsem prw nawrht) řídký kdo wnitřní podstatu exainiuowal, než 
wšecko napořád aneb aspoň bez rozdílu brali; a pakli kteří wybírali, 
jen zewnitřního křtaltu a nápisů hleděli. A tu jsem porozumět, čím 
to jest, že jich tak máto k wnitřní čerstwosti mysli přichází; ný- 
brž čím kdo těch léků wíce do sebe hltat, tím že se wíce dáwit, 
bledí, wadt a chřadl. Spatřit jsem pak přeweliký dít mitých těch dry- 
áků, jimž se nikdy k žádnému lidskému užíwání přijíti nedostalo, 
než jen motům a čerwům, pawaukům a mauchám, prachu a plesni- 
wosti, naposledy smutným skřínkám a zadním kautům za podít byty. 
Čehož bojíce se někteří, jak brzy dryák swůj dostrojili (ba někteří 
dříw než strojiti dobře začali) hned po sausedech, prsefací, weršů 
anagramm prosíce, běhali; hned patrony, kteříž by nowým strojům 
jména a měšce půjčili, shledáwali; hned titule a nápisy jak nejozdo- 
bněji líčili; hned rozličných figur a obrázkůw kwětowáním jak nej- 
kadeřawěji premowali, sami to také lidem wstříc nosili, podáwali a 
jakořka bezděk cpali. Ale widět jsem, že naposledy ani to již nepo- 
máhalo, proto že to přes příliš přemnoženo byto. I litowatjsemnejedněch, 
že mohauc čistý míti pokoj, beze wší potřeby a užitku, nýbrž w šanc 
sázením jména swého a se škodau bližních w to dryáčnictwí se dá- 
wají. Očemž když jsem náwěští dáwat, nenáwist jsem získat, jako 
bych obecnému dobrému překážet. Mlčím již, jak někteří z wěcí na- 
prosto jedowatých ty swé konfekty strojili, tak že tak mnoho se tra- 
wenin jako lékařstwí prodáwalo, a nelibě jsem ten neřád nést; ale 
nebýt kdo toho naprawiti. 

10. Takž zase na plac učených wyjdeme: a aj swády, různice, 
rwačky, shon mezi nimi. Řídký tu byt, kdož by s někým tahanice 
nemět, nejen mtadí (což by se nedospětého wěka drzosti přičísti mohlo), 
než i ti starci wespotek se drancujíce. Nýbrž čím kdo za učenějšího 
aneb sám sebe držet aneb od jiných jmín byt, tím wíce různic za- 
čínat a na jiné wňkot šermowat, sekat, házet a střílet, až hleděti 
hrozno byto, pochwatu a stowútnost w tom sobě zaktádaje. I rekt 
jsem: Ale což to pro milý Bůh? Wšak jsem já myslit a takt mi od 
wás slibowáno, že toto nejpokojnější staw jest: já pak tu mnoho růz- 
nic nacházím. Odpowěděl Tlumočník: Synu, nerozumíš ty tomu: wšak 
se to oni brausí. Co, brausí? řekl jsem. An já rány widím a krew 
a hněw a wražedlnau jedněch k druhým nenáwist? Wšak jsem po- 
dobného nic w žádném stawu řemeslníků nespatřil. Bez pochyby, 
řekl on, oněch umění jsau řemeslná, otrocká, těchto swobodná. Protož 
čeho se oněm nedowoluje, aniž by se při nich trpělo, toho těmto plná 
swoboda. Ale jak to řádem slauti má, řekl jsem, já newím. Zbroj sic 
jejich na pohledění strašného se nezdálo nic. Nebo kopí ? kordy a tu- 
lichy, jimiž na sebe sekali a bodli, kožení byli, jichž nedrželi w ru- 
kau, než w ústech. Střelba pak jejich byla ze třtin a písku, kteréž 
prachem wodau rozpuštěným nabíjejíce, papírowými štáfy na sebe há- 
zeli. Nic, prawím to, po wrchu hledě, hrozného se nezdálo: já wšak 
wida, jak když někdo mírně trefen byl, sebau trhal, křičet, winut, 
utíkat, snadně mi porozuměti byto, že to ne žert, než oprawdowý boj 
jest.\Na někoho jich mnoho dotíralo, až wšecko od mečůw okolo uší 
břinkalo a kulí papírowých jako krupobití naíí padalo. Někdo, statečně 



359 

se bráně, obránil se a wsecky odbňjce swc rozehnal: jiný ranami jsa 
přemožen padl. A widěl jsem tu neobyčejnau jinde ukrutnost, že ani 
poraženým již a mrtwým ncodpaušlěli; nýbrž tím wíc a nelítostiwěji 
na ně sekali a flekali, každý natom, který se mu již nebránil, nejra- 
ději rekowstwí dokazuje. Někteří s sebau mírněji zacházeli, wšak hádky 
a nedorozumnění prázdni nebyli. Nebo sotwa kdo co promluwil, aby 
mu hned jiný někdo na odpor newstaupil. I o sníh, bílý-li jest či 
černý, i o oheň, horký-li jest či studený, hadruňky byly. 

Pautník přišel mezi filosofy. 

I dí mi Tlumočník: Nu již tě ale mezi samy filosofy, jejichž 
práce jest k naprawení nedostatku lidských prostředků wyhledá- 
wati, a w čem prawá maudrost záleží, ukazowati, uwedu. A já řekl: 
Tuť se snad bohdá jistému něčemu naučím. On řekl: Owšeni; nebo 
to jsau lide', kteříž prawdu každé wěci znají, mimo jejichž wědomí 
ani nebe nic nedělá, ani propast ničeho neskrýwá; kteříž žiwot lidský 
k ctnostem ušlechtile formují, kteříž obec a krajiny oswěcují, kteříž 
Boha přítele mají, maudrostí swaukjeho tajnostem dosahujíce. I pojď- 
mež, řekl jsem, pojďme mezi ně, prosím, tím spíše. Ale jakž mne tam 
uwedl a já množstwí starců a diwné jejich trety spatřil, strnul jsem. 
Tu zajisté Bion tiše seděl, Anacharsis se procházel, Thales létal, Hesio- 
dus oral, Plato w powětří ideas honil, Homerus zpíwal, Aristoteles 
disputowal, Pythagoras mlčel, Epimenides spal, Archimedes zemi odstr- 
kowal, Solon práwa a Galenus recepty spisowal, Euklides měřil síň, 
Kleobulus budaucí wěci zpylowal, Periander powinnosti rozměřowal, 
Piltakus wálčil, Bias žebral, Epiktetus slaužil, Seneka mezi tunami 
zlata sedě chudobu wychwálowal, Sokrates o sobě každému, že nic 
neumí, powídal, Xenofon naproti lomu každého wšemu naučili slibo- 
wal, Diogenes z sudu wykaukaje wsecky rnimo jdaucí haněl, Timon 
wšechněm zlořečil, Demokrilus wšemu tomu se smál, Heraklilus na- 
proti tomu plakal, Zeno se postil, Epikurus hodowal, Anaxarchus pra- 
wil, že to wšecko nic není, jen že se to tak zdá. Jiných drobnějších 
íilosofkň mnoho bylo, a každý obzwlášlního něco prowodil, čehož 
jsem ani nezpamatowal wšeho, aniž mi se připomínati chce. Díwaje 
se pak nato, řekl jsem: Ale lolo-liž jsau ti mudrcowé, swětlo swěta? 
Ach, ach, jáť jsem se jinakších wěci nadál. Wšak tu jako sedláci w 
krčmě každý wyje a každý jinač. Řekl mi Tlumočník: Tys blaud, ty 
těm tajemslwím nerozumíš. Já slyše že tajemstwí jsau, počnu o nich 
bedliwě přemyšlowati a Tlumočník počne mi je wykládati. W tom aj 
přistaupí jakýsi, také w íilosofském hábitu (jmenowal se Pawlem Tar- 
senským) a pošeptal mi do ucha: „Zdá-li se tobě kdo maudrým býti 
w tomto swětě, budiž bláznem, aby maudrým učiněn byl. Maudrost 
zajisté swěla tohoto bláznowstwím jest u Boha. Nebo psáno jest: Zná 
Pán přemyšlowání maudrých, že jsau mafná." S kterauž řečí, poně- 
wadž jsem widěl, že co mé oči a uši widí a slyší, se srownáwá, 
ochotně jsem natom přestal, a: Pojdine někam jinam, řekl. Tlumočník 
pak můj bláznů mi nadal, že maje já se od maudrých něčemu na- 
učiti, od nich ulíkám. Ale já šel mlče piedceř 



360 



Pautník prohledá hrad Fortuiiy, a nejprw přístup k němu. 

1. Když k tomu milému hradu přijdeme, widím nejprw zástupy 
lidu ze wšech města ulic se sbíhajících a obcházejících, a kudy by se 
zhůru dostati mohli, ohlédajících. Byla pak na ten hrad jediná, wy- 
soká a úzká brána, ale kteráž zabořená, zawalená a trním zarostlá 
byla: slaula poně Ctnost. A praweno mi o ní, že před časy ona 
sama toliko k wcházení na hrad wystawena byla, ale že se brzy po- 
tom příhodau jakausi zabořila: protož jiných menších že naděláno a 
té necháno, poněwadž příliš příkro, nepřístupno a nezwolno bylo cho- 
diti skrze ni. 

2. Prolámány tedy zdi a naděláno forten s obojí strany, kteréž 
já prohlédaje, widěl jsem nápisy jich: pokrytstwí, lež, pochlebenstwí, 
neprawost, fortel, násilí atd. Ale když jsem to tak jméno wal, a kteří 
tudy wcházeli, slyšeli: hněwali se na mne, reptali, shoditi mne dolů 
chtěli, tak že jsem' stauliti musel. Díwaje se pak, widěl jsem, že 
někteří předce tau starau branau skrze rum a trní lezli; jedni prolezli, 
a jiní nic: a ti teprw se zase do dolejších bran wraceli a jimi 
procházeli. 

3. I wejdu tam také a spatřím, že tu ještě hrad není, než plac, 
na němž množstwí lidí stojí zhůru k wyšším palácům wzhlédajících 
a wzdychajících. Když jsem se ptal, co ti tu dělají? odpowědíno mi, 
že jsau čekanci, taskawého paní Fortuny wzezření a na hrad puštění 
ocekáwající. A co se newšickni ještě tito tam dostanau? wšak wši- 
ckni o to wěrně pracowali. Odpowěděl: Přiěiněti se každý můž, jak 
wí a umí; naposledy wšak na paní Fortuně, koho ona k sobě při- 
jíti chce neb nechce, záleží. Můžeš se podíwati, jak to jde. I widím, 
že tam již wýše žádných schodů ani bran není, než kolo jakési usta- 
wicně se točící, k němuž kdo se připal, zhůru na podlahu wynešen 
byt a tam teprw od paní Fortuny přijat a dále puštěn. Dole pak ne- 
mohl kdo chtěl kola se chytiti, než koho k němu úřednice paní For- 
tuny jménem Náhoda přiwedla aneb na ně wsadila; jinému každému 
ruce sklauzly. Ta pak regentka Náhoda chodila mezi haufem, a koho 
se jí udalo, toho chytila a na kolo wsadila: ježto se jí někteří welmi 
na oci tiskli, rukau podáwali, prosili, swé wynaložené práce, poty, 
mozoly, šrámy a jiné zaslaužilosti předstírajíce. Ale já držím, že na- 
prosto hluchá i slepá býti musela, tak že nic ani k osobám newzhlé- 
dala ani proseb nedbala. 

4. Mnozí tu z wšelijakých stawů byli, které jsem prwé widěl, že 
w powolání swém a skrze bránu Ctnosti aneb také skrze postranní 
fortny práce a potu nelitowali, awšak se štěstí dočekati nemohli: 
jiný, nato třeba ani nemyslící, byl za ruku ujat a zhůru nesen. Z 
oněch pak cekanců mnozí přewelmi tesklili, že na ně pořádka přijíti 
nechtěla, až nejeden ošediwěl: někteří sobě zaufali, a pustíc od štěstí, 
wraceli se k topatowání swému, z kterýchž opět někteří roztaužíce se 
k hradu lezli, ocí i rukau k paní Fortuně podáwajíc: tak že expek- 
tantů těch spůsob tak i jinak bídný a teskliwý jsem shledal. 



361 



Pautník spfisob boháčů prohledá. 



1. Rekt jsem pak wňdci swe'mu: Nu již bych také, co tam nahoře 
jest, jak Fortuna swé hostě ctí, rád spatřil. Dobře, řekl on a wznesl 
se, než jsem zwěděl, se mnau zhůru, kdež paní Fortuna, na kauli sto- 
jeci , řetězy, zápony, měšce, titule a jména, medy a cukry rozdáwala 
a teprw dále zhůru pauštěla. I pohledím na stawení hradu, kteréž 
o trojím ponebí bylo, a spatřím, že některé do dolních , jiné do pro- 
středních, jiné do wrchních pokojíků uwozují. I dí mi Tlumočník: 
Zde dole přebýwají, které paní Fortuna penězy a zbožím poctila; w 
prostředních pokojích ti, které rozkošemi krmí; w horních pak palá- 
cích, které sláwau přiodíwá, aby od jiných spatřowáni, chwáleni a 
ctěni býti museli. Některým dwojího spolu neb i wšeho trojího přeje, 
a ti se, kam chtí, procházeti mohau. Widíš, jak šťastná wěc jest, 
komu se sem dostati dostane. 

2. Pojďmež tedy, řekl jsem, mezi tyto třebas nejprw. Takž wejdeme 
do dolních sklepů, a aj tam tma a neweselo! tak že jsem nic téměř 
newiděl ponejprw, jen že jsem břinkání jakés slyšel a puch stuch- 
liny zarážel mne ze wšech kautů. W tom když se mi trošku zrak 
probere, widím plno ze wšelijakých stawů lidí, ani tu chodí, stojí, 
sedí, leží, a každý má pautami zpaté nohy a ruce swázané řetězem, 
někteří přitom i na krku řetěz a na hřbetě břímě nějaké. I zděsil 
jsem se a řekl: Což pak toto, pro krále, do žaláře jsme nějakého 
přišli? Odpowěděl mi, směje se, tlumočník: Jakýs ty nerozum? wšak 
toto ďarowé jsau paní Fortuny, kterýmiž ona milé syny swé obkládá. 
A já ohlédaje jednomu i druhému i třetímu těch jeho darů, widím 
ocelowá pauta, železné řetěze, olowěnau neb hlíněnau nůši. A jacís 
to darowé? dím, o tyt bych já nestál. Ale blaude, zle ty hledíš, dí 
mi Tlumočník, wšak pak zlato jest wšecko to. I hledím znowu ještě 
pilněji a powídám mu, že já předce newidím než železo a hlínu. Ej 
nemudruj tak příliš, dí on; wěř jiným wíce než sobě; pohleď jak oni 
sobě toho wáží. 

3. I hledím a spatřím swůj diw, jak se oni přewelice w tom opau- 
tání swém kochali. Tento sobě počítal kraužky řetězu swého ; jiný 
je rozbíral a zase skládal; jiný řetězu sobě rukau potěžkáwal; jiný 
ho na pídi měřil; jiný k ústům bera líbal; jiný ho před mrazem, hor- 
kem a úrazem chráně, šátkem obwinowal. Někteří dwa neb tři se 
sstaupíc, měřili je sobě a potěžkáwali jeden proti druhému; kdo swůj 
lehcejší znamenal, kormautil se a bližnímu záwiděl; kdo wětší a těžší 
měl, chodil wňkol, dul se, honosil a chlubil. Ac mezi těmi opět ně- 
kteří tiše w kautě sedíc, w welikosti řetězů a paut swých tajně se 
kochali, nestojíc o to, aby jiní widěli, záwisti, zato mám, a krádeže 
se bojíce. Jiní zase plné truhly měli hrudí a kamení, kteréž sem i 
tam překládali, odmykali a zamykali, nikam odtud, aby o to nepřišli, 
nesmějíce ani nespějíce. Někteří ještě ani truhlám newěřili, nawázali 
a nawěšeli toho okolo sebe tak mnoho, že ani choditi ani státi s tím 
nemohli, než leželi toliko, dychtíce a chroptíce. Což já wida, řekl jsem: 
Ale toto-liž mají, pro wšecky swaté, šťastní lidé slauti? an jsem dole, 
práce, kwaltowání lidská prohlédaje, nic bídnějšího nespatřil jako toto 
štěstí jest. Wšezwěd řekl: Prawda jest sic (což tajiti?) že míti toliko 



362 „' 

tyto Fortuny dary a jich neužíwati wětší starost jest než rozkoš. Ale* 
tím paní Fortuna winna není, dí Tlumočník, že někdo darů jejích uží- 
wati neumí. Ona se s swým neskaupí, než ti někteří stuchlíci ani 
sobě ani jiným ku pohodlí toho obrátiti neumějící. Ac naposledy, dělej 
si z toho co dělej, předcet jest to weliké štěstí „Míti." Já o takowé 
štěstí, jaké tu widím nestojím, rekt jsem. 

2. Z Didaktiky. 

Jak dělati, aby žiwota k studiím dosti bylo. 

Libují sobě maudří Hippokratesa starého lékaře aforism prwní, 
kterýž (lékařské umění w summu uwésti začínaje) tak položit: Ziwot 
krátký, umění dtauhé, příležitost rychle míjející, zkušowání nejisté, 
dowtipowání nesnadné. Čímž pět překážek pro něž řídcí k wrchům 
umění lidských wycházejí, jadrně wystowit. 

Prwní jest krátkost žiwota. Nebo zacnauce žiwi býti a něčemu 
wyrozuměti, mřeme, a to, co se při nás ukazowati začalo, s námi. 

Druhá wěcí, kterýchž uměti potřebí, náramná rozšířenost, jichž 
k wypořádání wíce by času, než ho na swětě míti můžeme, po- 
třebí bylo. 

Třetí nedostatek příčin a příležitostí dobrých, aneb jsau-li kdy, 
rychtě jich míjení. Nebo nejlepší jest příležitost w mtadosti, an wěk 
ten obyčejně w hříčkách ztráwíme; jiná příležitost, dá— li se kdy, než 
zwíme, v usmekne se zase. 

Ctwrtá zatemnětost wtipu a saudu našeho, že nesnadně k jádrům 
wěcí pronikati můžeme. 

Pátá, chtět-li by kdo dtauhým wyšetřowáním jak toto neb onono 
jest, porozumíwati, to že pracné jest a k tomu nejisté. Nebo přehlí- 
dne-li se co jednau třeba (což jak snadně se státi můž) , wšecka 
observací w nejistotu přichází, aniž se kdy ubezpečiti lze. 

Toto wše poněwadž wšelijak prawé jest, mysliti potřebí, zda by 
jak napraweno býti mohlo. Napraweno pak býti nemůže lec 1. ži- 
wota prodtužowáním, 2. umění ukracowáním, 3. příležitosti uchwaco- 
wáním, 4. wtipu k snadnému chápání otwíráním, 5. místo nejistého 
wyšetřowání, jistého základu, kterýž by chybiti nemohl, užíwáním. 

A o tomť již mluwiti a toho wyhledáwati budeme tímto pořád- 
kem : 1. Jak dělati, aby nám nebyl žiwot krátký? 2. Jak dělati, aby 
učení na jisto bylo? 3. Jak dělati, aby snadné bylo? 4. Jak dělati, 
aby mocné bylo? 5. Jak dělati, aby krátké a hbité bylo, abychom ho 
mnoho wypořádati mohli? 

Co se žiwota lidského tkne, nejen tuto Hippokrates na krátkost 
jeho naříká, ale to i sám Aristoteles činil, nátura? exprobrans, quod 
cervis, corvis et aliis animalibus tanta vivendi spatia concedat, clo- 
wěka pak k welikým wěcem narozeného že tak úzkými žiwota me- 
zemi obmezilo. Ale maudře odpowídá Seneka: Non brevem vitam 
accipimus, sed facimus 5 nec inopes ejus , sed prodigi sumus: vita, si 
scias uti, longa est. Item: satis longa vita et in maximarum rerum 
consummationem large data est, si tota bene collocetur (De brev. V. 
C. I. etc). Naše tedy jest wina, jestliže se nám k wykonání welikých 



363 

wěcí žiwota nedostáwá, protože jej sobě mrháme sami, a to spůso- 
bem dwojím: jedno mořením w sobě žiwota, aby nám dříwe času 
shasl; druhé mařením toho ostatku we wěcech neužitečných. Píše za- 
jisté Hippolytus Guarinorius a dowodí, že každý clowěk, zdrawý se na 
swět národě, tak mnoho kořenů žiwota w sobě má, aby kdo nej- 
útlejšího jest přirození, šedesát, kdo nejsilnějšího, sto dwadcet let žiw 
býti mohl'. Mře-li kdo před tím časem (jakož arci mře wětší díl lidí 
w dětinstwí, pacholetstwí, mládenectwí, mužstwí), že to nejde při- 
rozením, než nešefrností lidskau, pokažením totiž a porušením w sobě 
nástrojů žiwota, z čehož násilná smrt následuje. 

Ze pak i to málo (třeba dwadcet, třidcet, ctyřidcet let) kdy by 
se dobře wynakládalo, k -welikým wěcem stacowalo , na důwod jsau 
někteří w pokolení lidském, kteříž w nemnohém wěku welikých wěcí 
dowodili. Alexander Weliký we třidcátém třetím létě wěku swého 
umřel: awšak čeho w těch krátkých létech nedowedl? Wálky mnohé 
wykonal, wítězstwí weliká obdržel, wšeho téměř swěta pánem učiněn, 
jména sobě nesmrtedlného dobyt, jakž by snad jiný, tisíc let žiw jsa, 
nedowedl. 

Sám Pán a Wykupitel náš, na swět poslán byw, ne wíce než 
34 let w smrtedlném těle zůstal a weliké dílo wykaupení šťastně wy- 
konal; zdali ne na příklad nám (poněwadž wšecko, co při něm bylo, 
tajemstwí bylo), že jaký se koli komu wěk dostane, k wyřízení toho, 
což k wěcnosti stacuje, dosti jest? 

A protož na toto dwé mysliti jest, má-li se w žiwotě mnoho 
sprawiti: 1. Aby tělo před nemocmi a smrtí hájeno bylo. 2. Aby mysl 
rozumně w práce byla zawozowána. 

Tělo pilně šetřiti, před nemocmi a úi^azy hájiti powinni jsme 
proto: předně, že jest příbytek a stánek duše a to jediný, kterýž roz- 
boří-li se, ona jiného nemajíc hned se ze swěta wen stěhowati musí; 
pakli se pomalu trhá, láme, boří aneb třeba zamoká, hnije, nepohodlné 
w něm bydlení má. Abychom tedy na paláců swěta , kamž milostí 
Boží uwedeni jsme, co nejdéle a nejpohodlněji pobyti mohli, stánek 
ten swůj pilně opatrowati musíme. Druhé i proto, že tělo nejen stán- 
kem, ale i nástrojem jest duše rozumné. Duše zajisté, w těle jsauc, 
bez těla nic nemňž: ani slyšeti ani widěti ani mluwiti ani s místa 
na místo přecházeti atd., nébrž ani přemyšlowati ; netoliko proto , že 
mysl wšecku materii od smyslů bére, ale také, že též materie kde 
chowati nemá než w mozku, ani se s ní jak jinak obírati, kromě po- 
dobizny wěcí w mozku jako w zrcadle spatřujíc. Protož poruší-li se 
mozek jakýmkoli spůsobem, rozum se hned také ruší aneb mate aneb 
zastěnuje; ruší-li se jiní w těle údowé a bolest působí, mysl hned 
také překážku má. Načež hleděl, kdo onen weršícek složil: Orandum 
est, ut sit mens sána in corpore sáno. 

Zachowáwá se pak tělo naše k žiwotu a zdrawí dobrau dietau, 
jenž jest míra jistá wšeho toho, což tělu ku pohodlí jeho přináleží, o 
čemž medici obšírně píší. Tuto*nawrhnu toliko něco, a to z základu 
přirození, příkladem stromu. Strom, má-li w žiwosti, cerstwosti swé 
zachowán býti na dlauhé časy, musí wláhu míti 'stále, prowíwání 
časté, odpocijjutí tytýž. Wláhu míti musí, nebo kdy by neměl, uswadl 
by; awšak ne nazbyt, nebo přílišná mokrost kořen hnojí a zkázu při- 



364 

wodí. Tak i tělu potřebí pokrmu a nápoje; bez toho ono státi ně- 
muž, protože hladem a žízní žiwot wadne, schne, mře ; wšak tak aby 
nebylo přecpáwání a přelíwání, než jen ku potřebě. Cím mírněji a 
skrowněji bude, tím jistší a lepší zažíwání. Čehož kdo wůbec nešetří, 
kazí w sobě žiwot a zdrawí, a umoří se dříwe času. Kdy by wše- 
cky lidi, co jich před časem se swěta schází, přehlídl, jeden w ti- 
síci sotwa se najde, kterýž od hladu umřel, wšickni téměř od pře- 
plňowání. Nebo smrt jest od nemoci, nemoc od zlých wlhkostí, wlh- 
kosti od nezažíwání, nezažíwání od zbytečnosti, že se tak mnoho do 
žaludku cpá a leje, že přewařowati stačiti nemůž. Obzwláštně pak 
studentům., kteříž se wypracují, středmosti potřebí, chtějí— li zdráwi 
býti. A wšak nejen skrowná ale i prostá potrawa býti má, protože 
přirození na maličku přestáwá, podlé pak přirození žiwu-býti nejlépe 
jest. Stromu, nechť jest jakkoli wzácný, nezaléwá zahradník wínem 
neb mlékem, než čím Bůh nařídil, wodau. Šetřiti tedy i rodičowé 
mají, aby dítek mlsům neučili a zdrawí jim nekazili. Není zajisté na- 
darmo zapsáno, že Daniel s towaryši swými, mládenečkowé spanilí z 
králowské krwe, bywše oddáni k učení, při wodě a waření prostém 
zdrawější, tlustší a (což wíce jest) rozumnější byli, nežli wšickni, 
kteříž z králowského stolu opatření swé měli. 

Prow-íwání také musí míti strom a občerstwowání wětrem, de- 
štěm, mrazem, sic bez toho mdlí a chřadne; nýbrž postawil-li by strů- 
mek a bylinu někam, kde by ho wítr docházeti nemohl, neb w teple 
ustawičném, zatchne se a uwadne. Týmž spůsobem lidskému tělu 
občerstwowání potřebí, a to procházením, probíháním, pracemi, hrami 
a jakýmkoli těla pohybowáním a cwičením. 

Naposledy odpočinutí stromu potřebí, aby ne wždycky zewnitř 
kwetl, rostl, owoce nesl, než také někdy wnitř odpočina sám w 
sobě zažíwal a se sílil. Protož nařídil Bůh, aby za každým létem ná- 
sledowala zima, w kteréž by dříwí, byliny i země sama odpočíwala. 
Tak podobně lidem dal noc k odpočíwání po pracech; awšak i mimo 
čas odpočíwání nočního obmýšleti se má a musí, aby tělo, jako i mysl, 
při pracech swých tak též odpočinutí a wydychnutí mělo; což sě děje 
zábywkami nějakými. Nebo poněwadž mysl lidská i tehdáž, když se 
jí od práci popustí, zaháleti nemůž : musí předce něco býti, by zane- 
sena byla , aby se čas nemařil a mysl spolu s tělem občerstwení 
měla; a to již něco weselého býti musí, jakož rozpráwky, žertowé, 
hry, musika, malowání a cokoli smyslům těla libé a pohodlné jest, 
wšak bez hříchu. 

Toho trého kdo šetří, jí a pije středmě, tělo pracemi cwičí pilně, 
pohodlí a občerstwení jemu dodáwá rozšafně, jak přirození káže: není 
možné, aby žiw, zdráw, čerstew nebyl na dlauhé časy, samu příhodu 
a moc Boží wymíníc. Protož naučiti, se tomu, jak w míru jísti i ne- 
jísti, spáti i bdíti, pracowati i odpočíwati, welikau jest pomocí dlau- 
hého žiwota a zdrawí, i bez léků. 

Málo se cosi zdá třidceti let "wyřkne se to pojednau, awšak 
mnoho jest w nich dnů, owšem hodin; i pomaličku jda, může se 
w tom času daleÉo přijíti. Stromu jak zrostem přibýwá, díwaje se 
naň, neuhlédáš, protože pomaličku a nepatrně roste; aw^ak (když jen 
roste) každý měsíc ho něco přibude, owšem každý rok^ že we třid- 



365 

cíti létech weliký bude. Týmž spůsobem jde zrůst těla našeho; ne- 
widíme, když roste, widíme, když zroste. 

A nejinač jest i s pracemi mysli. Málo k málu přidáwaje, to- 
liko přidáwaje, nashromáždí se jistě w krátkém čase wíc, než by wě- 
řiti mohl. Nebo když na stromě každý rok z každého pupence jedna 
toliko ratolístka aneb prautek wyroste , dříw třidceti let bude míti na 
sta, ba na tisice wětších a menších ratolestí, listňw pak, kwětu, owoce 
bez poctu. A neměl by člowěk we dwadcíti neb třidcíti létech také 
wzrňsti? Porozwržme sobě to maličko. Den má 24 hodin; ty pro po- 
třebu žiwota a zdrawí na tré rozděle, budeš míti osm hodin k spaní, 
osm k jídlu, procházkám, rozpráwkám, hrám a rekracím jakýmkoli; 
osmť zůstane ku práci, kterauž bez nesnadnosti a tesknosti konati mů- 
žeš, každau hodinu platného něco sprawě. Počítej pak do téhodne 
šest dnňw (sedmého celého k odpočinutí zanechaje), bude w témdni 
ku práci hodin čtyřidcet osm; w roce pak budeš jich míti dwa tisíce 
pět set a sedmdesáte šest. Co pak w desíti, dwadcíti, třidcíti létech? 
Kam to hle wyjde, když se pomaličku jen předce wždycky kráčí ? Pro- 
tož práw jest Seneka, že žiwot tomu, kdo ho užíwati umí, dlauhý 
jest a k jakýmkoli welikým wěcem stačuje. Natom jen záležeti již 
bude, uměti žiwota užíwati a to, což se w něm sprawiti má, uměti 
pořádati. 

3. Z Ume ní kazatelského. 

Líbeznost reci. 

■ Líbeznost celé řeči jest trojí: 1. jistota, 2. krátkost, 3. proměnnost. 

K líbeznosti celé řeči náleží předně jistota, a ta záleží w tom, 
aby řečník dobře sobě řeč připrawě, dobře ji také w pamět wložii 
a pořad směle a wesele mluwil. Mluwí-li řečník s oslýcháním a ne- 
smělostí: nahlédaje do papíru, owšem s nějakým zatínáním a teprw 
slow i wěcí lapáním: nepříjemná řeč býwá učiněna. Protož řečník 
sobě řeč časně přistroje, jednau i po druhé, i wícekráte, je— li mdlé 
paměti, přeběhnauti a opakowati sobě musí. Tuto se Horácowo wy- 
řknutí naplní: Rem bene prsevisam verba haud invita sequentur; do- 
bře-li sobě přehlídneš wěc, poplyne tobě sama řeč. 

K líbeznosti patří za druhé krátkost, a tato jest ozdoba zna- 
menitá a k činění bedliwých posluchačůw jistý prostředek ; jakž 
prawí Horác: 

Quidquid praecipies, esto brevis, ut čito dieta 
Percipiant animi faciles, teneantque íideles.- 

to jest: Cožkoli předkládáš, mluw krátce, by posluchač snáze 
Slowům srozuměl twým a wěrně je w paměti snášel. 

Nebo nemožné jest lidské mysli, aby přes hodinu při jedné wěci 
jadrně zdržána byla. Protož co se dále mluwí, u wítr se mluwí. Nýbrž 
je— li kdo w tom znám, že dlauho mluwíwá, posluchači dlauhosti se 
bojíce, hned s počátku mysl spauštějí, tak že nežiwé býwá poslau- 
chání. Dlauhost naprosto jest zbytečná a nemůže než teskliwa býti. 



366 

Mezitím nalézají se wšak i takowí posluchači, kterým i prodlaužená, 
je-li jen bystře přednesena, řeč dlauhá nebýwá. 

Dí někdo: „Když jest mnoho wěcí, škoda jich necháwati." Na 
tuto námitku odpowídám: Dohře hy bylo, ahy bylo mnoho wěcí, ale 
že někdy býwá maře verb o rum, gutta rerum, moře slow, krů- 
pěje wěcí: protož bdmísí-li řečník zbytečnost slow, bez nichž také 
býti může, sotwa jich tak mnoho zůstane, aby protahowati musit; w 
hodině welmi mnoho powědíti může. Dále: Byt i užitečných wěcí a 
naučení hojnost měl, zdaž wšecko jednostejnau obšírností wésti třeba? 
Wybeřme pro posluchače potřebnějších a případnějších, jiných krátce 
dotkněme. Tuto bychom o tom a tam o onom mluwiti mohli, ale není 
času. Sice mnoho si umíniti a málo neb na běh odbýwati a z částky 
na částku skládati jest zlého řečníka dobré znamení. Nýbrž radí oswí- 
cení muži, kdykoli by řečník ustáwání posluchačůw spatřil, aby hned 
přestal, byť ještě lepší wěci. měl a čas třeba neprošel; sice málo toho 
užíwá a mohl by to lépe po druhé při čerstwosti wynaložiti, nežli 
tu. Nebo jako tu není žádná příwětiwost, do hostů cpáti a líti wše- 
cko, což máš, i nejlepšího : tak tuto podobné jest. 

K líbeznosti celé řeči patří za třetí proměn nost a rozlič- 
nost jak wěcí tak slow. Nebo wšelijak prawé jest: Varietas de- 
lectat, rozličnost dáwá libost. Kwítek čím wíce má barew, tím býwá 
milejší; zahrada, čím wíce rozličných stromů a bylin, tím wzácnější; 
apatéka, čím wíce rozličných léků, tím dražší; musika, čím wíce 
uměle prowíwajících hlasů, tím libější a jímawější: tak i tuto ne 
wždycky jedním hlasem wrzati, ne wždycky jednostejných formulí, 
přecházek a slow užíwati sluší. 

4. Z Maudrosti starých p ř e ď k ů w. 

příslovích. 

Příslowí neb připowídka jest krátké a mrštné nějaké propowědění, 
w němž se jiné prawí a jiné rozumí; to jest, slowa znějí o nějaké 
zewnitřní tělesné známé wěci a namítá se jimi něco wnířního , du- 
chowního, méně známého. Ku příkladu, když dím: „Slepý o barwách 
sauditi nemůže," míním to, že, čemu kdo nerozumí, o tom mluwiti a 
saudu wynášeti nemá. „Mezi sršně nedmýchej" t. j. hněwiwého člo- 
wěka nepopauzej. „Kdo chce žíti, musí síti" t. j. kdo chce užitek bráti, 
pracowati musí; kdo chce učeným býti, učiti se musí atd. Z čehož 
widěti, že každé příslowí wlastně tak řečené contracta quaedam simi- 
litudo jest, to jest, tajné wěci k wěci přirownání a podobenstwí se- 
bau nese, toliko že se jedna z nich (apodosis) zamlčuje. Nebo plně 
mluwě, řekl bych : Jakož slepý o barwách sauditi nemůž, tak o umění 
ten, kdo se neučil. Jakož mezi sršně dmýchati jest bauřiti je: tak 
člowěka popudliwého drážditi jest bauři začínati. Jakož oráč žádné 
žně míti nemůže, jestliže pole neosel: tak nepracowitý lenoch užitku 
ať nečeká. Protož se někdy slowička přirownání namítající přidá wají: 
jako, co, není než, diw že atd. Upřímý jako motowidlo. Má se drle 
jako chodec na brle. Není než wlk (lakomec). Diw že neošediwí 
(t. starostí) atd. 



367 

Berau se také někdy za příslowí prostá powědění, když jen pěkná 
a w krátkých slowích smyslu mnoho wypowídající jsau, jako: Pokud 
wíry, potud člowěka. Komu nelze raditi, nelze pomoci. Wěc Bohem 
sauzená nemine. Kde není kázně, není bázně. Wšeho do času. Nauze 
nedá z wfile, neb Nauze wůli hamuje atd. Ale to wlastně mluwě ada- 
gia, t. příslowí neb připowídky nejsau, než gnomae neb sentenciae, 
t. stručná powědění, kteráž ačkoli také swau užitečnost a platnost 
mají: onano wšak mají wětší líbeznost, protože mysl hned na dwé 
se rozwírá, i nato, co se literně jmenuje, i nato, co se pod tím míní ; 
a tak wěc tím jadrněji w mysli wázne, čím patrněji podobenstwím 
wyswětlení bére. 

Z čehož widěti, že pro dwě příčiny adagií se užíwá: jedno pro 
ozdobu řeči, kteráž se jimi jako kwítky neb perličkami rozkošnými 
prowíjí; druhé pro jadrnost rozumu, aby mysl i w pozornosti snáze 
zdržána býti i snázeji a mocněji chápati mohla. Tákowé paraímiae 
neb adagia, t. příslowí, berau se ze wšelijakých wůbec známých wěcí 
a směřují wždycky k formowání w nás rozumnosti a opatrnosti při 
wěcech žiwota a obcowání se dotýkajících. Ku příkladu: 

1. z wěcí přirozených, žiwlů, kowů, zrostlin, zwířat atd., jako 
když se dí: Proti praudu plowati. Ne wše zlato, co se třpytí. Strom 
jednau ranau nepadá. Wlk leže netyje atd. 

2. z wěcí řemeslných od lidí wymyšlených a spořádaných, jako : 
Dal se bez wesla na moře. Jak zapřáhl, tak jede. Na jedno jsau 
kopyto. Komu se chce tancowati, tomu snadno pískati atd.. 

3. z historií neb wěcí někdy při někom stalých a zběhlých, jako : 
Saul mezi proroky. Nepodařilý Absolon^ Wředowitý Lazar. Mistr Nauze 
naučil Dalibora hausti atd. 

4. z básní a fabulí, kterýmiž někdy mudrci lidské činy wyobrá- 
želi, jako: Beran wlku wodu kalí. Kráwa muškátu rozumí. Hlawa 
bez mozku atd. 

5. Z Hlubiny bezpečnosti. 

Swět se točí wfikol, wůkol w swětě wšecko se wálí, 

Zhůru dolů, sem tam w něm wšudy wšecko chodí. 
Ač nechodí: létá, kácí, přewrací se kotrlcem, 

Málo co swým řádem kráčeje, wšecko maní. 
Sám jediný swěta Pán nade wším, pode wším, skrze wšecko 

Jda, swětu sám wěčná podpora pewně stojí. 
O blaze, kdož w centrum wěčném usadí se! Na wěčnost 

W srdci Božím swému srdci nalezne pokoj. 

6. Z Catonowých mravných naučení. 

Dáš-li pozor na žiwot lidský, wšech spůsobů šetře, 
Saudě jiného jiný, žádný sám bez wady není. 

Pilně waruj se řečí proti řečným dáwati w půtku; 
Řeč míwá leckdos^ maudrost jest ozdoba řídkých. 



368 ' 

Aulisných se reci wždy waruj pochlebně lahodných; 
Upřímné znamením reci buď tobě prostota mysli? 

Přípowědí se netěš, lec máš^ co slíbeno, w hrsti: 
Tím hyne wíra nyní, že mnozí jsau na slowa štědří; 

Jestliže s kým kdo sobě šepcí, naslýchati nedbej ; 
Zlé swědomí sobě míti musí, kdo wždycky naslýchá. 

Stříci se wždycky lidí pamatuj přílišně lahodných; 
Píšťala sladce zní, když ptáčník ptáčata wábí. 

Různic s tím se waruj, sobě s kým ruky lásky podáwáš; 
-Lásku twrdí swornost, hněw trausí w srdce nenáwist. 

Stačuje-liť možnost, dobře čin wšechněm, i neznámým; 
Králowská ctnost jest, dobrocinstwem přízně dobýwat. 

Máš-li s nesworným spor, nestyď se ustaupiti někdy; 
Mír nese wždycky pokoj, wítězstwí často nejisté. 

S přátelským známým nesnadně se w půtku wydáwej ; 
Jiskra malá můž dáti oheň, slow nemnoho wádu. 

Z příkladůw uc se jiných, co činit neb utíkati lép jest; 
Slušné jesti cizí zrcadlem příhody míti. 

Zasmušilých přílišně tichých hleď stříci se twáří; 
Ráda tichá břehy podmílá woda, ráda se wíří. 

Wiz, komu dobře činíš, wiz a opatrnosti užíwej, 
Darmotratem tebe hodnější by nenazwali hodně. 

LXVI 
Wáclaw Frant. Eozmaneeky'. 

Kozmanecký čili polatiněle Kozmanecius rodem byl z Cá- 
slawě (nar. 1608). Jsa ještě chlapec, poslán na učení do Uher- 
ského Brodu, kdež několik let pobyw, wzdělal se nejen w la- 
tině ale též jnienowitě w umění hudebném. Studie jeho trpkým 
spůsobem přetrženy byly 1. 1619, když Betlen Gábor, wpadna 
do Morawy, Uherský Brod obsadil. Zpěwem a hudbau poda- 
řilo se sice mladému žákowi, zjednati sobě přístup až ke knížeti, 
od něhož hojně byl obdarowán: nicméně w tísních tehdejších, 
ku kterým se i mor přilowaryšil, mnoho wytrpěl nauze a hladu. 
Posléze nepřátelé z Brodu odtáhli, a Kozmanecký mohl we stu- 



369 

diích pokračowati. L. 1627 wrátil se do domowa. Tu pře- 
staupil k církwi katolické, byw posud wychowán w učení Lu- 
therowě. Brzo potom obrátil se do Prahy, studowal na aka- 
demii jesuitské filosofii a dosáhl hodnosti mištrské. Od 1. 163 5 
byl učitelem w Něm. Brodě, později w Ledči a w Praze, kdež 
asi od 1. 1640 slaužil co ředitel kůru a školy postaupně u sw. 
Petra na Poříčí, u sw. Jindřicha, a konečně od 1644 do 1653 
u sw. Štěpána na nowém městě. L. 1666 sestawil „Summowní 
krátké sepsání o hrozné wálce, kteráž se 1. 1618 w české 
zemi začala a, w Praze swůj počátek wzawši, také tu ke skon- 
čení swému přišla." Mnohé wěci wyprawuje co očitý swě- 
dek, čímž sepsání jeho welmi žiwosti nabýwá. Kdy zemřel, 
posud známo není. Rukopisy jeho a skladby hudebné chowají 
se w bibliothece kanonie Strahowské. Wydána jen některá část 
summowního sepsání od Yincencia Zahradníka w Časopise 
Č. M. 1. 1838. 

Z krátkého wypsání třidcetileté wálky. 

Paměti z let 1639, 1640, 1642, 1644. 

W létu 1639 pyšný Banner, jakožto chwály a sláwy wojenské 
chtiwý, ba i také jako wlk hltawý, laupeže žádostiwý, kterýž se 
dlauho pokoji rado wa ti nepřiwykl, se swým wojenským lidem přitáhl 
k Pirnu a s nejwyšším Morazineni tu boj wedl a konal. Téhož města 
mocí dobyl, an porazil a potlaukl Morazina, wšak s mnohau škodau 
a ztrátau lidu swého, kteréhož mnoho tisíců měl. Týž pýchau nadutý 
Banner, wypínaje swau hlawu a jsa náramně posedlý wysokomyslno- 
stí, ku Praze w le'tu swrchu psaném we dnech Máje měsíce běžících 
s welikau příprawau wálečnau a s množstwíin wozň řebříky naplně- 
ných přitáhl. Nadál se jistého wítězstwí, té jsa naděje, že jeho wo- 
jínowé pres ty rebríky bez welikého odporu na Pražské zdi jako na 
hrušky polezau. Ale uhodila kosa na kámen, pištěc na bubeníka, ho- 
lič na bradýře. Položil se týž Banner se swým lidem u šibenice, snad 
pro štěstí, poručiw k té šibenici dwa weliké kusy přitáhnauti, z nichžto 
některau ránu k Horské bráně, kteráž toho času w swé celosti a pod- 
statě stála, beze škody učiniwše, stříleti přestali. Na druhém pak wrchu 
po lewé straně nad winicemi k wýchodu slunce položenými jeho lid 
pěší s rozwinutými praporci, jako by jižjiž do Prahy wtrhnauti měli, 
stáli. Ale na druhý den wšecko wojsko poodtáhlo odtad okolo týchž 
winic. Přitáhli s kusy ku kostelu swatého Pankracího, toho času ne- 
daleko za Wyšehradskau branau postaweného, ale již nyní dokonale 
zbořeného a w nic obráceuého, tak že tohoto času, kde stál, sotwa 
místo poznáno býti může. Od tohoto místa silně ke zdem Pražským 
ze šesti welikých kusů proti Karlowu stříleti Banner počal, proti ně- 
muž zase z kusů odporowáuo bylo. Střílelo se od chrámu Božího 
swatého Apollinanše w nowém městě Pražském na wětrné hoře po- 

24 



370 

štaweného a z upewnění Wyšehradského , a tudy mu z týchž dwau 
míst silný odpor se činit. Do téhož pak chrámu Božího z jeho kusů 
weliká kaule, proraziwši zeď, přišla a tam zůstala, jiné kaule ale do 
winic nízko padaly. . 

Wida Banner, že se mu wedlé mínění jeho newede, umínil pod 
akkordem město sobě pod moc uwésti a podmaniti. Posílat trubače 
a bubeníky do měst Pražských, aby se mu poddala, dříwe nežli by 
on do nich mocně se swým wojskem wtrhl. Načež bylo zase od 
Gallaše wzkázáno, aby hnedky wtrhl a Prahu wzal, může-li, a že 
k tomu má brány otewřené. Ale on, porozuměw, že by snad mu- 
sel perné šišky jísti i se swými wojsky, dříwe nežli by Prahy do- 
stal, a maje slabau naději, by toho co dowedl: třetího dne od Prahy 
se wším wojskem k Brandeysu a do Staré Boleslawi odtáhl a tam, 
welmi silně se i wojsko swé ohradiw, mnoho měsíců ležel. 

Toho času sám osobně JMst arcikníže Leopold na místě JMCské 
w Praze zůstáwati ráčil, nepříteli činiw odpor, poněwadž začasté 
strany proti sobě wálčily, jedni druhé hubili a zajímali. Uherští jezd- 
cowé měli swé ležení za Prahau na Spitálsku s baudami a stany jako 
nějaké město postawené. Wšak jednoho dne welmi raníčko neměli 
stráží dobře osazených. Ten, kterýž na ztracené stráži ku Prosíku 
stál, nebedliwě swau powinnost konaje, zabit byl, a poněwadž jiným 
strážníkům znamení nedal, i jiní strážní byli pobiti. Tau tedy příči- 
nau Bannerští dragoni welmi raníčko se silnau mocí wskočili do le- 
žení uherského, kdež na wětším díle spalé Uhry nenadále bez milosti 
tlaukli a zajímali. Tolikéž i wšecko jejich ležení šeredně zapálili, ač- 
koli Uhří, kteříž rychle na koně wsedali, čerstwě se bránili s weli- 
kým křikem a nemotorným hlaholeni, kterýž w Praze dobře a pozorně 
styšán byt. Já autor tohoto spisu nato wšecko jsem swýma očima 
se díwal, patře na tu příhodu s wěže u sw. Petra na Poříčí w no- 
wém městě Pražském. 

Témuž pak Bannerowi nejwyšší Gallaš silně odporowat a často 
na něho dorážel. Obojí strany se potýkaly, jedni druhé bili a zajímali, 
a tak se wespolek hubili, ačkoli Gallaš diwné a nestálé štěstí měl a 
mnoho lidu wojenského zawedt. Banner pak po mnohých půtkách 
mezi Prahau a Brandeysem s císařským lidem wykonaných, přemáhán 
jsa a sám též přemáhaje, pryč odtáhl, daw po sobě nákladné mlýny 
císařské též také přes řeku mosty popáliti a w nic obrátiti. 

W létu 1640 wywolen byl za nejwyššího spráwce wojenského 
polního Piccolomini, pán maudré rady a rozumu wtipného, jsa zkušen 
we wěcech wálečných, ano i smělý bojowník. A bylo takowého 
tehdáž potřeba, poněwadž někteří olicírowé wojenští byli propuštěni a 
jiní zase na jejich místa dosazowáni. W témž létu Banner we dnech 
Cerwna měsíce běžících přitáhl s welikau silau swého wojska k Reznu, 
míně ho mocí wálečnau dobýti. Silně k němu z welikých kusů stří- 
let, ano i s wšelijakými obmysly wojenskými, aby ho dobýti mohl, se 
pokaušel: ale nic neswedl , poněwadž mu silně odpíráno bylo s hy- 
nutím a záhubau lidu s obojí strany podlé štěstí i neštěstí wojenského. 

Říšská pak knížata, porozumíwajíce hrozné a žalostiwé býti ta- 
kowéto s obojí strany lidu křesťanského hynutí a mnohých přesíaw- 
ných měst a králowstwí zpuštění a wypálení, radili se welmi pilně, 



371 

nakloněni jsauce ku pokoji, aby spňsoben býti mohl, jakož i JMCská 
neméně k tomu nakloněna býti ráčila. Ale že takowá veliká věc, 
totiž pokoj, lidem k spůsobení přetěžká jest, nic toho na ten čas spů- 
sobiti nemohli bez wůie Boží, tak že předse válka dále a dále ná- 
sledovala. Nebo Piccolomini válčil s Bannerem a silně mu odpíral, 
tak že týž Banner, jsa přemáhán a bit se svými wojsky, od Piccolo- 
miniho byl puzen a hnán až do Míšně. Při této příležitosti byl zajat 
s mnohými wzácnými oíicíry vojenskými nejvyšší Schlang, s nimžto 
Piccolomini ne nějak nekřesťansky zacházel, ale podlé mírné výplaty 
dle běhu vojenského zase propustil, znaje a věda to jakožto maudrý 
válečný pán, co se jiným dnes přihodilo, že jemu též podobně zej tra 
by se přihoditi mohlo. 

Po smrti Bannera bylo mnoho proslýchati o svatém pokoji, ale 
JMCská takovými výminkami, jakž nepřátelé míti chtěli, nijakž k tomu 
přistaupiti nechtěla, vědauc o tom, že válka z nespravedlivých pří- 
čin začatá a konaná časem svým bez takových výminek i proti vůli 
nepřátel konec svůj vzíti musí. Po též smrti Bannerově jeden dosti 
vzácný kněz katolický, kterýž byl dobrý musikus a komponista, slo- 
žil směšné requiem o témž Baunerovi, žádaje mu podlé zaslaužení 
odpočinutí, s prozpěvováním lidu sedlského, chudého, že jich již ne- 
bude trápiti, bíti, páliti, laupiti a sužovati více. 

W létu již 1642 nejvyšší Torstenson ve dnech měsíce Dubna 
běžících s vojskem nemalým do Lužic táhl a tam válečným během a 
mocí násilnau velikého Hlohova se zmocnil a jeho i vzal. Proti 
němu jedno slavné kníže totiž Franc Albrecht povstal, hotov jsa, 
s ním válčiti a jemu ve všem odpor činiti. Pročež velmi spěšným 
hnutím svého vojska a tažením k Svidnici pospíchal a táhl, však 
k svému brzkému zahynutí. Nebo Kónigsinark bitvu velikau s ním 
konaje, jeho vojsko porazil, při kteréžto bitvě týž Franc Albrecht, 
byv těžce raněn, v Svidnici svůj život dokonal. Švédové, jsauce 
silni a užívajíce štěstí, kteréž jim na ten čas velmi povolno bylo, o 
více se pokaušeli. Jakož pak mysl lidská a nejvíce vůdcové vá- 
leční nespravedliví toho žádají, by více lidí sužovali a trápili, buď to 
právě neb nepravě: tak i tuto Švédové podlé vůle Boží pro naše 
hříchy vždycky více se sílili a mocí města brali a je sobě podma- 
ňovali, při kterémžto času i město Nisu vzali a sobě podmanili. 

W témž létu nespravedliví váleční Švédové přitáhli s veli- 
kau mocí do slavného markrabství moravského k městu pro svau 
vzácnost dalece vznešenému, Olomúci. I to sobě, však spňsobem 
nehrdinským, podmanili a je za dlauhý čas a několik let, a to až do 
zavřeného toho z dávna žádostivého pokoje, ve svém držení měli, 
nekřesťanským spňsobem s podmaněnými zacházejíce a je ukrutně na 
statcích a mnohé na hrdlích hubíce. Neb když plat podlé vůle své 
na ně uložený dostali : teprv jim téměř všecko pobrali jakožto lau- 
pežníci a nenasycení hltáci cizích statků. Měšťané téhož města, v ta- 
kové bídě trvajíce a pod takovým nekřesťanským panováním zůstá- 
vajíce, rozličné spňsoby a cesty k vysvobození sebe vymýšleli, na 
císařský lid žalostivě laužíce, že jich od toho zajetí a od té služeb- 
nosti nepřátelské vysvoboditi zanedbává. Ale na ten čas nelíbilo se 
snad Pánu Bohu jich vysvoboditi, abychom vidauce své bližní v 

24* 



872 

tak bídném spůsobu a podmanění nepřátelském zůstáwající žiwotň 
swých polepšili a na sebe dobrý pozor měli. Oni, nenadějíce se od lidu 
císařského w tak prodlauženém čase žádné jisté pomoci, sami sebe wy- 
swoboditi umínili. Jakž wěrohodní lidé toho času zpráwu činili, snesli 
se společně natom, aby nočního času wšecky Šwedy pobili a z jejich 
ukrutného panowání tím aspoň spůsobem se wyswobodili. Ale ta- 
kowé wěci weliké nesnadno se u tajnosti od každého zachowati 
mohau. I tuto nešťastně se přihodilo, že na ty ubohé lidi, dobré 
swědomí k swé dědičné wrchnosti totiž k JMCské mající, to wše se 
proneslo a jejich umínění Swedům wyjeweno bylo. Pak teprw ta 
wěc lidem mnohým předním ubohým weliký pád s sebau přinesla. 
Neb když ti wzácní lidé we swém umíněném aumyslu a předsewzetí 
byli proneseni, museli zato hrdla i žiwoty swé ztratiti, an jich mnoho 
postínáno bylo. W té příčině uznáwají se wěčné paměti býti hodni, 
poněwadž se tudy poznala jejich wíra a wěrnost, kterauž swému pánu 
powinní byli zachowati. Swedowé, kteříž w městě zňstáwali, pak te- 
prw weřejně ke wšem měšťanům welikým nepřátelstwím a nemilosti- 
wostí zapáleni byli, nechtíce jim již w ničemž wěřiti. Šelem a zrádců 
jim ustawičně nadáwali a wšelijaké nejhorší příkoří jim činili, tak že 
mnozí z týchž poctiwých lidí, nemohauce takowého jejich sužowání 
snášeti, z města s welikým nebezpečenstwím hrdla ztracení ucházeli 
a pryč se odbírali, majíce naději, že Pán Bůh wšemohaucí, když se 
mu líbiti bude, z toho zlého je wyswoboditi račí. 

W létu 1644 nejwyšší Gallaš, jemuž štěstí welmi odporné ne- 
stálé a wrtkawé we wálce slaužilo, dostal se se swým lidem až k 
Holšteinu. Měl sice wýborného lidu mnoho tisíc, ten ale lid přenáram- 
ným hladem skrze jeho neopatrnost trápen a jinými nesčíslnými bí- 
dami sužowán byl, tak že za nejlepší zwěřinu koňské maso jim bylo, 
když toliko k němu nějaký díl soli dostati mohli. Dotýkal se pak týž 
hlad i druhého wojska totiž nepřátelského, tak že pro náramné sau- 
žení a wšechněch wěcí nedostatek obojí strana pokoj sobě oblibowala 
a skrze wšelijaké prostředky, aby spjisoben býti mohl, k tomu přistu- 
powala. Ale ďábel, auhlawní nepřítel pokoje, jednoty a swornosti, 
wšelijak skrze ty, jenž radši wálku nežli pokoj milují, činil tomu 
odpor. Torstenson totiž tomu wšemu se protiwowal, k wálce wší 
snažností směřuje; jakož pak ihned wzhůru byl. I tolikéž Swedowé 
zase wztekle se bauřili, další wálku wésti w aumyslu majíce. Ti sobě 
zarazili silné ležení proti Gallašowi a tu teprwa obojí wojska proti 
sobě ležíce, okaušela oprawdowého hladu a jiných mnohých bíd a 
neřestí wojenských, nemajíce jak sobě tak i koňům žádné potrawy. 
Jim samým koňowé, jakž již prwé dotknuto, i bez chleba i bez soli 
za chutný pokrm býti museli. 

Dále potom Gallaš pro tu welikau neřest a bídu, kteréž poněkud 
i sám okaušel, hnul se s swým wojskem od hladu ztrápeným a táhl 
s ním až k Magdeburku. Wida ale, že mu wojsko dnem i nocí welmi 
hyne a hladem mře, proměnil swůj aumysl. Již jeho samého spráwa 
wojenská mrzela a, rozjímaje tak mnohého lidu zawedení a hladem 
zmoření, již nebyl žádostiw s nepřítelem se potýkati. Uznáwal, že by 
takowým spůsobem již nikdy wítězem slauti nemohl. Pročež nedbal 
mnoho na ostatní lid wojenský pozůstáwající, hladem ztrápený, wěda 



373 

o tom, že pro mdlobu aolwa hladem chodí, tím méně wálóiti může. 
Tau příěinau ten ostatní lid tak bídný do mést Pražských přitáhl, na 
staroměstské náměstí se položiw. Na kterýžto lid hladem ztrápený 
walně se lidé běželi dívvati. I také já autor tohoto psaní mezi diwáky 
jsem byl a náramně jsem se oněm wojákům diwil, wida při nich mrz- 
kost, churawost a téměř nepodobu lidskau. Mnozí byli černí, jiní jako 
wosk žlutí, někteří bledě opuchlí, jiní wyzáblí a wšickni otrhaní. 
Obliěejowé jejich takowí byli, jako by na sobě žádného masa, totiž těla 
s krwí, neměli a jako by toliko člowěcí kosti mázdrau lucernowau 
potaženy byly. Blýskali očima do hlawy wpadlýma a osklebowali 
zuby tak, jakž nějaké Araby malují. Ackoliw lidé welmi newražili 
na lid wojenský pro hanebné skutky jeho: piedce wšak těm znuzi- 
lým z lítosti a z lidské náklonnosti chléb, žemlicky a koláče, a ně- 
kteří i piwa udělowali. Tito bídní lidé wojenští dostali se sice do 
kraje, kdež se dobře chlebem i jinými pokrmy wysytiti mohli: wšak 
jim to k žádnému duhu nešlo , poněwadž byli prwé na wětším díle 
potráweni z nepříjemných pokrmu, jichž z hladu užiVati museli. Wždy- 
cky pomalu mřeli a sotwa z padesáti jeden žiw zůstal. 

LXVII. 
Felii Radlinsky. 

Rodem jsa z Týna Horšowa (nar, 18. Října 1613), wstaupil 
do towaryšstwa Ježíšowa 1. 163 5. Spočátku wyučowal, poz- 
ději zanášel se spráwau řádowau; posledních šest let žiwota 
swého dnau na nohau i rukau tak welice byl sklíčen, že lože 
opustiti nemohl. Zemřel 1675 dne 15. Listopadu w Hradišti. 
Prosaické spisy jeho jsau samé skoro překlady obsahu nábo- 
ženského. I poetické dílo jeho jest překlad 5 awšak takowý, 
že mu w literatuře čestného místa odepříti nelze, Jest to 
„Zdoroslawíček w kratochwilném háječku postawený" (wyd. 
1665, 1726), sbírka básní, jichž originál německý pňwodcem 
má Fridricha Spee z T. J. (f 1635). Poetickau řeč swau 
wzdělal Kadlinský hlawně dle duchovvních písní staročeských, 
ačkoli i wplyw poesie národní u něho poněkud proniká. Co do 
prosodie, dí sám, že se o to snažil, aby se podlé latinských 
wersfiw regule a prawidla zachowal, což pak prý se státi ne- 
mohlo, aby se někdy českému obyčejnému wyslowení nepro- 
tiwilo. Zdoroslavvíček jest nejlíbeznějším plodem Parnassu če- 
ského w době smutného zpuštění jeho a důstojným památníkem 
šlechetné snahy Kadlinského, kterýž, wydáwaje jej, nic sobě 
jiného nežádá než „aby Bůh také w naší řeči české swé wer- 
šowce měl, jenž by chwálu a jméno jeho tak uměle jako jinší 
národowé w swých řečích zwelebowati a wyprawowati mohli," 



374 



Ze Zdoroslawícka. 

Žalm XLYIII. 

Nuž chwalte Boha z wýsosti, wy pážátka nebeská, 

Jenž wám dat z pauhé milosti přirození andělská — 
Onť wás nesmírnau radostí welmi obdařil hojně, 
Kterauž wy s slušnau wděěností užíwáte pokojně. 

I wy zlatě ošacené' tisíckrát pěkné hwězdy, 

Od swětlosti roznícené slunci podobné někdy, 
Slunce, měsíc i obloha, a co wíc nebe kryje: 
Chwalte jednostejně Boha, jenž nesmrtelně žije. 

Chwalte jej i jemu plesejte tím waším bleskem jasným, 
W tom si překazit nedejte žádným oblakem strašným; 
Onť jest wás slowem jediným z nicehéhož učinil, 
On tak spůsobem podiwným wám dost krásy přičinil. 

Od něho to tak máte, byste tím během waším 

Den i noc (jakž to pak znáte) dělily s ziskem naším; 

Onť wám i cíl wyměřuje, pokud běžeti máte, 

Onť wámi sám pohybuje, když ten swůj běh konáte. 

I wy zeměplazowé Bohu chwálu wzdáwejte, 
Draci wodní, welrybowé, wětrowé pomáhejte, 
Led, sníh, příwal, krupobití, slota, prška s faukáním, 
Oheň, horko, hromobití, fochrowání s blýskáním, 

Chwalte jej, hory nádherné, wy obrowé přesilní, 
Stromowí w zrostu wýborné, pahrbkowé rozdílní, 
Pole, lauky i zahrady, a w nich štěpowé plodní! 
Uposlechněte mé rady, i wy stromowé wodní, 

Zwířata lesní diwoká, jelínkowé, zajíci, 

Jenž se skrz místa hluboká procházíte dnem nocí; 
Ptactwo w powětří bydlící, rozličně opeřené, 
Líbezně prozpěwující, sem i tam rozptýlené. 

Knížata mocní, králowé, lid weškeren obecní, 

Nemluwňátka, panicowé, panny, mládenci ctnostní, 
I wy, jenž wěkem stížení, k zemi se chýlíte, 
Dáwajíc jisté znamení, že tam w krátce cílíte, 

Chwalte na wýsostech Boha, jemu zwuěně plesejte, 
Jest k tomu příčina mnohá, sláwu jeho hlásejte; 
Naplňte zwukem powětří, nechť zni hausle, cimbálky, 
Bubny, trauby též sem patří i hlasité píšťalky. 



375 



Nebť jeho dobrota Božská nad námi trwá stále, 
Onť nás knížata nebeská chce učinit a krále; 
Pročež jej se wší pilností oslawujte dobrého, 
Přičiňte wšecky mocnosti; neb tak sluší na něho. 

riiWfilu slunce. 

Již jest w karmazín čerwený již ráno oblečeno, 
Slunce zlatem přioděno, zas swětu nawráceno ; 
Pospěšte, milí pastýři, waši musiku hlásit, 
Nebť se sluší zdélí zšíří; tať wás může práce spasit. 

Mawon: Ó slunce z ryzího zlata, tyť můžeš chwálit Boha, 
Ze tobě jeho dobrota běh konati pomáhá; 
Onť tobě lesku dodáwá, oswěcuje papršlky 
Onť zlaté barwy přidáwá, onť i ozdoby wšecky. 

Dawon: Onť tobě ohniwé střely ostří a zhotowuje, 

On tě přes hory a doly tak rychle přepracuje, 
Zlatý wňz i zlaté koně tobě štědře opatřil, 
Jemu jest i starost o ně, aby tebe ušetřil. 

Mawon: Onť dáwá odpočinutí twým koním po ustání, 

Hned wečer po wypřáhnutí (jest to weršowcůw zdání) 
Na wonných růžích je pase w zahradě plné kwítí, 
Bys z rána čerstwěji zase mohl běh swňj říditi. 

Dawon: Hned jak se wyskytneš ráno w twém blesku šarlatowém, 
Co bylo w noci schowáno w zastínění černawém, 
To wšecko ti ukazuje, nebe i celau zemi, 
Nic před tebau neukryje, tak tě miluje welmi. 

Mawon: Swět krásný ti předstawuje, wšecko ptactwo w powětří, 
Co w horách i w poli žije i co se kryje we kři, 
Wšecka pytomá howádka, jak se koli jmenují, 
I ta diwoká zwiřátka, jenž w pustinách nocují. 

Dawon: Města i wěže zpewněné, domy, paláce krásné, 
Zděmi dobře opatřené proti potřebě časné, 
I co se hodí k boji, zbroje, stříbro i zlato, 
I to, co se při pokoji snadno mňž kaupit zato. 

Mawon: O slunce zlaté pěknosti, tyť můžeš slawit Pána, 
Z jehožto pauhé milosti jest ti ta krása dána; 
On tě po cestách upřímých wede přes wšecku zemi, 
Byť twých papršlkůw ohniwých swět zkusil horkých welmi. 

Dawon: On tě řídí, on sprawuje, on tě w swých rukau chowá, 
On zlaté šaty formuje a wždy premuje znowa, 
Bys jako obr přesilný k běhu twé cesty zplesal 
Jsa w té práci slušně pilný, z unawení neklesal. 

Mawon: On ti, když ráno powstáwáš, ptactwo w cestu wysílá, 
Jichžto musiku seznáwáš, jak jest líbezně milá, 
Když ti na wše wšudy strany, tě wítajíc, zpíwají; 
Neb žes jim od Boha daný, o tom wědomost mají. 

Dawon: On tobě polní zelenost široce rozprostírá, 

On w zahradách kwětnau sličnost tobě k wfili otwírá, 



376 

On byliny i obilí, on stromy a winice, 
Byt skrze tebe ožili, nařídil, i chmelnice. 

Mawon: Z jeho to máš dobrodiní, že swět celý pronikáš, 
Nebo ani kautku není, w němž někdy nezablyskáš; 
Ze se twá krása nemění, jest to z jeho štědroty, 
Ze trwáš w tom twém třpytění, jest moc jeho dobroty. 

Dawon: Bez něho to twé swícení, ty twé papršlky zlaté 
Namohlo by okamžení trwat, od něho wzaté: 
Ta twá krása, ta ozdoba, tak by dokonce padla, 
Ta zlatokrásná podoba do propasti by wpadla. 

Mawon: Protož, ó slunéčko krásné, widíš příčiny dosti, 

Proč máš w swé postawě jasné Boha ctít na wýsosti; 
Já tobě dle mé možnosti pomohu jeho slawit, 
Wynaložím swé mocnosti, chtě jemu chwálu sprawit. 

Dawon: I já s swau chwálau pospíším rychle w patách za wámi, 
Jak waše hlasy uslyším, spojím swau notu s wámi, 
Nechť se po lese rozlíhá chwála Boha wěěného 
Hlas jeden druhý postíhá a jde až k trůnu jeho. 

Obraz ziwota lidského. 

Když jsem nedáwno z rána u prostřed podletí 
Zahradu swého pána počal procházeti, 
Bych swau mysl od práce welmi unawenau 
Obcerstwil w té zahrádce, starostí zemdlenau: 
A sotwa jsem jen wkročil do této zahrady, 
An tu kwítek wyskocil barwený a mladý, 
Na nějž pilně hledě, jsem se pozastawil, 
Bych tak jeho wzrost zwědě, swau žádost zastawil. 
Již se wzhfiru slunéčko pomalu wznášelo, 
Již to swěta srdéčko swůj blesk pronášelo 5 
Již ten kwítek nowotný od blesku mrštěný 
Bral na se barwy notny(é), krásně proměněny(é). 
Tuť se w barewné šaty brzycko přistrojil, 
Stkwělý nad raucho zlaty (é) milostně ustrojil, 
Jakausi wonnau páru z sebe wydáwaje, 
Toho libého daru hojnost rozdáwaje; 
Autlické nohy maje, sem i tam se chýlí, 
Co jeden kwítek z ráje činí milau chwíli. 
kwítku wzácné krásy! na tebe patřiti 
Může po wšecky časy, kdo chce rozkoš míti. 
Neb kdož twau milau krásu může wymluwiti? 
Kdož i tu lepost wlasů dosti wyprawiti? 
An Salomaun, ac slawný w swé králowské sláwě, 
Odín nebyl tak krásný, chodě w zlatohlawě. 
Twé líbezné lahůdky jsauc již powědomé, 
Pracowité wceliěky jako newědomé 
Jedna přes druhau letě, k tobě pospíchají, 
Twau štědrost w jasném létě pilně zažíwají. 



377 



An i lidé wšelicí patříc na twau krásu, 
Jak malí tak welicí (wšak letního času), 
Musí to každý wyznat, že té twé pěknosti 
Nemůž se žádná wrownat, ač jí má swět dosti. 

Jsa tau pěkností odín co nebe hwězdami, 
Trwaje málo hodin pomíjíš s trawami; 
Neb čerwená twá pěknost pomalu se tratí, 
A ta škaredá bledost twůj ti žiwot krátí. 
Neb slunce roznícené swé šípy ohniwé 
Na tebe obrácené wypauští horliwé. 
Již se twá hlawa kloní horkostí umdlená, 
Padá co rychlá lani z ručnice raněná. 
Ach horliwé slunečko! proč tak welmi prudce 
To spanilé kwítičko raníš w krásné líce? 
Jak tu letní okrasu sotwa swětu danau 
Můžeš w tak brzkém času widěti zkaženau? 
Již pomalu swau hlawu k zemi nakloňuje, 
Již tu barewnau sláwu w bledost proměňuje; 
Již již dokonce klesá, wší síly zbawený, 
Wšecek se mdlobau třesa jako unawený; 
Již pomalu skonáwá, již wypauští duši, 
Již žiwot dokonáwá, již smrt spauští kuši; 
Již jest raněn od smrti, již práwě umírá, 
Jenž sotwa počal žíti, již žiwot zawírá. 

Ejhle, člowěče, obraz našeho žiwota! 
Ach tím se aspoň uraz, pokud slauží léta! 
Neb mnohé w prawém kwětu, dříw než se nadějí, 
Smrt porazí a swětu zůstanau zloději. 1 ) 
Newěř twé spanilosti, newěř příliš kráse, 
Newěř té udatnosti, kterauž máš w tom čase ; 
Ta spanilost, ta krása, ten kwět udatnosti 
Jest jako letní řása, jenž míjí w rychlosti. 
Nespoléhej se nato, že ti štěstí kwete: 
Bys měl w hojnosti zlato, tím spíš tě zaplete. 
Byť tě i lidé mnozí nad jiné chwálili, 
I tot se změní brzy, mnozí to zkusili. 
Wšecko smrt má w swé moci, co na swětě žije, 
Nelze se jí wymoci, wše wesměs zabije. 
Nic proti ní neplatí wojenské nástroje, 
Musí se jí poddati wšecky lidské zbroje. 
Nic aj nekojí slzy, nic sličnost, nic statek, 
Podtne tě co kwět brzy a přijdeš na zmatek. 
Ach, člowěče, to zpytuj a k srdci připauštěj, 
Nad sebau sám se slituj, Boha se nespauštěj. 

*) Zloději t. j. neužitečné a škodliwé wétvve; zde: bezduché télo. 



378 



LXVIII. 
Tomáš Jan Pěšina z Ceckorodn. 

Narodil se dne 19. Pros. 1629 w Počátkách. Otec jeho 
byl řezník. Prwního wzdělání nabyl tuším w nedalekém Jin- 
dřichowě Hradci, wyšší studia konal w Praze, kdež také hod- 
nosti doktorské we filosofii dosáhl. Wyswěcen byw za kněze, 
wstaupil do spráwy duchowní jako kaplan w Kostelci nad Or- 
licí. Po smrti tamního děkana stal se 2 6letý Pěšina jeho ná- 
stupcem. Brzo potom přišel za děkana do Litomyšle. Již w 
Kostelci, maje časem chwíli a uprázdnění od powinností swých 
duchowních, maje také w historiích swau zwřáštní rozkoš", 
umínil si sepsati děje morawské. Nesnáze díla takowéhó spo- 
čátku jej odhrozily. Zatím tedy sepsal rozprawu o počátcích 
a pokrocích náboženstwí křesťanského w Cechách a jeho pro- 
měnách, a když 1. 1652 Tataři do Morawy wpadli, wydal la- 
tinský spis „Ucalegon", ukazuje w něm knížatům křesťanským, 
jak welice zapotřebí jest, aby králowstwí uherskému na pomoc 
přispěti kwapili. W Litomyšli ujal se opět prwní swé myšlénky 
zvvláště z nabádání opata Zabrdowického Bohumíra Olenia a 
podkomoří morawského Jana Jakartowského ze Sudic, i počal 
spisowati historii a topografii Morawy jazykem českým, nazý- 
waje dílo swé Morawopisem. L. 1663 měl již tři díly z 
wětší části holowy. Chtěje wůbec pozornost na práci swau 
obrátiti a jiných, aby mu prameny dějepisné zasílali, powzbu- 
diti, wydal Předchůdce Morawopisu, totiž summowní wýtah toho 
wšeho, co w Morawopisu položeno bylo. Mimo nadání nedo- 
stalo se mu pomoci, kterau si tím zjednati zamýšlel, tak že 
chtěj nechtěj při čtwrtém dílu uvvázl. Zatím powěst jeho we- 
lice rostla, tak že nejprwé w Litoměřicích, pak na Wyšehradě 
a posléze (1666) u sw. Wíta za kanowníka byl zwolen. Léta 
1670 stal se děkanem kapitulním a 1675 powýšil jej cis. Leo- 
pold I. za biskupa Semendrienského in partibus, za cis. radu a 
falckrabí. W Praze otewřely se mu w archiwu a w biblio- 
théce metropolitanské hojné nowé prostředky a w obcowání 
s učenci, jako byli Balbin, Kruger, arcibiskup Matauš Ferdinand, 
nowé podněty k dílům historickým. L. 1673 wydal dějepis 
swatowítského chrámu „Hesperus septicornis", 1. 16 77 prwní 
díl wálečných dějin Morawy „Mars moravicus" sahající až do 
1. 1526. Chystaje druhý díl spisu tohoto a dokonáwaje Morawo- 



379 

pis '), překwapen byl smrtí dne 2. Února 168 0. Utinam viro 
tam bene de historia merito vita longior contigisset! žalostné wolá 
pxwní jeho k dílům historickým powzbuditel, Bohuslaw Balbin. 

Z Předchůdce Morawopisu. 

Wálka polsko -šwedská (1655 — 1600). 

Král šwedský silně se k wojně hotowil, nedáwaje mezitím nic 
na sobě znáti, což by minii anebo kdo by ten nepřítel jeho byl, proti 
ktere'muž se s takowau mocí hotowil. Až potom, když Wittenberg 
generál lidu šwedského s osmnácti tisíci jízdných i pěších, maje Ra- 
dějowského 2 ) za radu a wňdce, do země polské dne 21. Cerwence 1655 
wtrhl, w skutku se ukázalo, že králowstwí polské mocí podmaniti 
sobě umínil. Nad kterýmžto jeho nenadálým do Polska wpádem, každý 
dobrý pozastawiti se musil , kdo toliko onoho příměří mezi korunau 
polskau a šwedskau učiněného léta 1635 w Štumdorfu, kteréž teprwa 
w létu 1661 wyjíti mělo, powědom byl. Wydal sice král šwedský 
w spisu weřejném příčiny některé, skrze které toho dokázati usilowal, 
jak sprawedliwě wálku proti králi polskému před sebe wzal: ale kdo 
z rozumnějších je šetrně powážil, snadno jich powrchní toliko barwu 
spatřil a poznal; aniž bylo lze, tak*dobře je ulíciti, aby se neznalo, 
že hned práwě samochtě smlauwu s korunau polskau protrhl a zrušil. 

Polákňw zprwu proti Wittenbergowi okolo patnácti tisíc z kraje 
Poznaňského a Kališského se shlauěilp a w poli postawilo; wšak od 
Radějowského přemluweni jsauce, s Swedskými smlauwu učinili, dne 
26. téhož, totiž Cerwence, a poddajíce se jim na jisté artikule, někteří 
zpátkem do příbytků swých odjeli, jiní k službě Swedům se oddali, 
nad kterýmiž Radějowský maršálkem ustanowen. 

W Poznani jsajiž Wittenberg, psaní odtud ku králi swému, kte- 
rýž dne posledního Cerwence do Štětina připlaul, učinil, dáwaje wšeho 
známost a zpráwu; pročež ihned král Karel Gustaw z Štětina pospí- 
šil a dne 20. Srpna ku Poznani s ostatkem wojska přitáhl. 

Slyšel potom dne 28. Krištofa Příjemského, legáta krále polského, 
žádajícího, aby od předsevzatého nepřátelstwí upustiti a w příměří 
státi sobě neztížil: ale jak ho slyšel, tak oslyšela s posměchem ještě 
od sebe odbyl. Byl toho času král Kazimír w Waršawě, a wyrozu- 
měje z poselstwí, že w Šwedského špatná již jest naděje ku pokoji, 
králownu s fraucioioremdo Krakowa předeslal, sám pak k wojsku swému, 
kteréž ležením bylo při £owiči, jel a tu wšech k stálosti napomenuw, 
ku Krakowu též se odebral. Brzo potom Šwedowé obořili se na wojsko 
polské jednau i podruhé a je (wšak ne bez swé také škody) na utí- 

') Rukopis Morawopisu neznámo kam se poděl. W nowéjších dobách ob- 

jewil se jiný český rukopis Peáinůw, cásť topografie historické krá- 

lowslwí českého. . 

2 ) Radějowský místokancléř polský, pro jakaus newoli s králem ze země 

byl wypowězen. Nemoha milosti žádné při král 

dům se obrátil. 



380 

kání ku Krakowu obrátili. Toho času Moskwan wzat hlawní město 
w litewskě zemi, Wilno, kdež mnoho množstwí lidu ukrutně zmor- 
dowat. Wéwoda litewský Janus Radziwitt, wida, že proti Moskwanům 
mu odolati nelze, dat jak sehe tak i cetau Litwu králi šwedskému 
pod ochranu: Gaiegowský wšak, druhý po wéwodowi, Šwed&m se 
poddati nechtěje, za králem Kazimírem s desíti tisíci lidu do Polska 
se uhnul. 

Král Kazimír, znamenaje , že mu ani w Krakowě obstáti nelze, 
králownu do Slezska postat, sám pak, swěřiw město i hrad Štěpá- 
nowi Carnickému, do Rusi a odtud skrze končiny uherské též za 
králownau do Slezska na místo bezpečnější ustaupit. 

Dne 25. Září král šwedský ku Krakowu přitáhl, a zmocniw se 
Kazimírowa a Stradoně předměstí, město oblehl; wida pak, že se s 
obležením prodlí, Wittenberga při Krakowě zanechat a sám z Dugla- 
sem přes Wislu se pustit, Bochni, Wyšnici, Lanckron a jiná města 
wzat, potom na wojsko polské, kteréž nedaleko odtud ležeto, udeřit, 
je rozrazit a mnohé z přednějších pánfiw polských zjímat a s tím 
wítězstwím zase se ku Krakowu nawrátit. 

Dne 17. Října Krakow Swedům na jistau smtauwu poddán. Car- 
nický s haufy swými za králem Kazimírem do Slezska pospíšit. A ač- 
koli opět po dwakráte král Kazimír skrze wystané swé při králi šwed- 
ském pokoje žádat, wšak nadarmo. 

Potom král šwedský sněm obecní ke dni prwnímu měsíce Li- 
stopadu do Waršawy položit; kdežto sice někteří z wéwodůw a ka- 
stellánůw polských najíti se dali, jiní wšak očitě spatřujíce, že jim 
hned spocátku Sweda smtauwy nedrží, od něho se odwrátili a za 
králem swým, wezmauce sebau korunu s jinými ozdobami králow- 
skými, do Slezska pospíšili. Král tehdy šwedský, poznáwaje, že ten- 
kráte na sněme Waršawském s korunowání jeho sejde, aby času me- 
zitím daremně nemrhat, do Prus králowských táht a w brzkém čase 
města mnohá, jak předně Toruíi, tak Elblink, Graudenc, Marienburg a 
jiná opanowat. Samé toliko Gdaňsko jemu se srdnatě opřeto. 

To když se w Polště dáto, JMCská (Ferdinand III.) , na pozoru 
se maje, dle onoho přístowí „kde u sauseda hoří, swého odstaw neb 
opatřiti hleď": rozkázat též wojska wíce sebrati a města opewniti; 
postáno i něco dět menších a jiných potřeb wojenských do Ktadska 
a Gtogowa. Nebo ackoliw Sweda zkrze wystaného swého JMCskau w 
tom ubezpecowat, že proti říši a zemím jeho dědičným nic nepřátel- 
ského nechce a nemíní, wšak z jistých řečí a psaní jeho ke dworu 
skrze jisté osoby wěrné donesených jinace se znáti dáwato. 

Léta 1656 měsíce Ledna král Kazimír z Slezska wyjet do města 
ruského Lwowa, kdež se k němu shrnuli i nejpřednější senátorowě 
zemští, duchowní i swětští. Mezi jinými pjřijeli i kwarcianůw wfid- 
cowé, Potocký a Lanckronský , kteříž od Swedy odpadli. Též Gaie- 
gowský, Sapěha, Litwané. A tu, jak by nejlepěji wtasti pomoženo byto, 
mezi sebau rokowali. 

Zatím Sweda s kurlirstem brandeburským w jednotu wšet a le- 
gáta JMCské hrabě z Pettingu, kteréhož za sebau dtauhý cas zdržowat, 
slyšet; tolikéž legáta tureckého, kterýž stowanským jazykem poselstwí 
swé přednášet a zase Radějowský w jazyku německém králi to wytožit. 



381 

Uslyšaw pak král šwedský o Carnickém, že wojsko nemalé se- 
bral a maje sobě ku pomoci Tatary, již se okolo Lublína widěti dáwá, 
rychle proti němu wytáhl a přejda Wislu tehdáž ještě zamrzlau, s 
ním boj swedl, kterýmž ho na utíkání obrátil. Nicméně brzo zase 
Carnický s wojskem jiným powstal a dne 12. Března na Swedy u 
Jaroslawě nenadále udeřil, wětší díl jich potřel; sám král sotwa do 
města se schránil, kdež ho Carnický oblehl a tak welice zsaužil , že 
naposledy král, obáwaje se, aby do rukau Polákům nepřišel, tejně s 
některými do lodí wsedl a po řece Sánu k Sandoměři se pustil. W 
kterémžto útěku w welikéni nebezpeěenstwí postawen byl; nebo s 
jedné i druhé strany břehu Poláci jej silně stíhali, tak že potom při 
Sandoměři wen z lodí wystaupil, a cokoliw lidu swého shromáždě- 
ného měl, s ním na zemi se postawil, hotow jsa anebo proprati se 
skrze haufy polské na místo bezpečné anebo poctiwě w boji umříti. 

A Poláci owšem s bitwau nemeškali, ale ihned na Swedy ude- 
řili; král wšak skrze nějaké borowí tak šťastně z prostředku wšech 
jiných wynikl, že Polákům z moci ušel a dne 12. Dubna do War- 
šawy se dostal, kdežto ode wšech swých, kteříž ho již za ztraceného 
měli, s zwláštní radostí přijat byl. 

Jan Sapěha, wůdce lidu litewského, na prawé straně řeky Wisly 
s swými haufy zůstal, wytlacuje v Swedy z celého toho kraje; kníže 
pak Lubomiřský Krakow oblehl. Carnický pořade Swedy až do Mazur 
stíhal, odtud se ku Gdaňsku obrátil, tak aby Gdaňských w stálosti 
jich potwrdil. 

Král šwedský, zanechaje Wittenberga w Waršawě , do Torunu 
jel, odtud do Elblinku, kdež se s žen au swau a s Brandeburským 
shledal. Zatím Sapěha Waršawu oblehl, kdežto přitáhl i král Kazimír 
s wojskem cerstwým: král pak šwedský Gdaňsko Wranglowi na wodě, 
Steinbokowi na zemi oblehnauti dal, a aby tím statecněji Polákům od- 
porowati mohl, s Brandeburským se proti nim dokonale smluwil. 
Předešle zajisté Brandeburský w neutralitě se držel, nepomáhaje straně 
žádpé proti druhé, ale tuto se již zjewně Polákům za nepřítele postawil. 

Dne 1. Cerwence Wittenberg, nemoha déle se brániti, Waršawu 
králi Kazimírowi poddal na jistau smlauwu, kterauž wšak rytířstwo 
polské, protože ani Sweda předešle mnohým z nich smlauwy nedržel, 
držeti nechtěli, ale Wittenberga, Benedikta Oxenstierna, Alexandra Er- 
šken, mladšího Wrangla, Jiřího Forgle a jiné přednější wůdce wzali, 
do Zámoští zawedli a tam wězením stížili, kdež i někteří z nich w 
brzkých casích zemřeli. 

Král Kazimír na druhý den do Waršawy wjel, odkudž psaní k 
Gdaňským učinil, napomínaje jich k setrwalosti, s přípowědí, že jim 
co nejdříweji pomoc učiniti chce. Tatary pak a Kozáky, daw jim Po- 
láky za wůdce, do Pumrůw (Pomořan) poslal. 

Mezitím po wzetí Waršawy král šwedský welice zarmaucen byl, 
nejwíce pro swé wojenské sluhy, zwláště Wittenberga, na kterýchž 
mnoho sobě pokládal. 

Dne 28. Cerwence Šwedowé s Brandeburským se strhli a na 
wojsko polské, kteréž ležením bylo ještě před Waršawau, udeřili ; málo 
wšak jednáu i po druhé dowedli, až teprwa dne třetího Poláky k 
tomu přiwedli, že jim z ležení na druhau stranu Wisly ustaupití mu- 



382 

šili. Král Kazimír z Warsawy do Lublína ujel, dříwe wšak při War- 
šawě zdi a šance wšeckny obořiti a rozházeti dal; a tak se Šweda 
Warsawy prázdné zmocni*. 

Toho času Lubomiřský, nejsa dosti silen, od obležení Krakowa 
přestal, zase wšak brzo se nawrátil, maje lidu 15 tisíc. Moskwan 
pak Swedowi do Liflandu wpadt, Rigu oblehl, Daneburk wzat, skrze 
což králi šwedskému mnoho na rozmyšlenau dat. Zahynut tehdáž, 
potkaje se s Moskwany, Franc Bernard hrabě z Thurnu, kterémuž pře- 
dešlý král šwedský Pernawu w Liflandu darowai. 

Měsíce Srpna Carnický Swedůw okolo dwau tisíc pottaukt; Ga.- 
žegowský pak w brandeburských Průších welice zle hospodařil. 

Měsíce Září král Kazimír z Lublína dwoje poselstwí wyprawit, 
jedno za JMCskau, druhé k Moskewskému. Ono dne 20. téhož stawně do 
Wídně na osmnácti wozích přijelo a dne 24. slyšání mělo. Brzo po- 
tom král Kazimír s wojskem znamenitým do Gdaňská se wyprawit, 
kdežto dne 25. Listopadu přijel a tu zůstáwal až do 10. Února násle- 
dujícího roku. 

Zatím Sapěha a Gaiegowský tak welice zsaužili Brandeburského, 
že se pokořiti a příměří při nich žádati přinucen byl, daje se přitom 
slyšeti, že by zase milosti a pokoje při koruně polské žádati mínil. 
S Moskwanem také stwrzen pokoj na 12 let, na ten spůsob, aby králi 
polskému proti Swedfim pomáhal, Litwu nawrátil, Smolenska sobě nechal. 

Měsíce Září Kónigsmark od Gdaňských jat a málo před tím hrabě 
Wřešowec, nejwyšší šwedský, od haufůw Carnického zamqrdowán: 
tak brzo záplatu wzal zato, že předtím Swedům kláštera Castocho- 
wského, kterýž wšak ne bez patrné pomoci Boží obráněn jest, dobý- 
wati pomáhal. 

Při konci toho roku Radějowský naposledy i Swedům se zpro- 
newěřil, od kterýchžto wzat a do wězení wěcného do Swed poslán. 

Léta 1657 Rákocy wéwoda sedmihradský, naweden jsa od Swe- 
důw, do Polska wtrhl. Předtím byl JMCská k němu schwalně kan- 
cléře uherského wyslal, napomínaje ho, aby doma při pokoji zůstal a 
proti koruně polské^ s králowstwím uherským od dáwních let jistými 
dědičnými smluwami (erbanuňky) spřízněné^ nic nepřátelského aby před 
sebe nebral, w čemž ho i Turek napomenul: ale nebylo naplat; žá- 
dost koruny polské jej předce do Polska nutkala, ku kteréž mu na- 
ději Sweda učinil, jako by se s ním upřímně sděliti mínil, toliko aby 
ho sobě ku pomoci přiwábil. Lubomiřský, uslyšaw o takowém tažení 
Rákocyho, od obležení Krakowa přestat a proti němu táhl. Mezi Pře- 
mysla wí a Jaroslawí s některými jeho předními haufy, kteréž Kilián 
wedl, potkání měl a je na hlawu porazil, mnohé zbil, jiné, mezi kte- 
rýmiž byl i Kilián, zjímal. Což se stalo s počátku měsíce Března. 

Mezitím Carnický w Průších a w Pomerelách Swedůw stíhati 
nepřestáwal, s prospěchem znamenitým. 

Dne 10 Února král Kazimír z Gdanska v wyjel, wyslyšaw dříwe 
mši swatau w klášteře Dominikánňw, a k Často chowu se obrátil. 

Toho času císař Ferdinand, aěkoliw nemocí welikau obtížen byl, 
wšak předce ještě péci maje o obecné dobré, obzwláštně pak wpád 
Rákocyho do země polské těžce snášeje, pomoci jistau králi Kazimí- 
re wi ; lidu pěšího 10 tisíc, jízdného 6 tisíc, proti témuž Rákocymu při- 



383 

slíbil; toliko se očekáwalo na poukázaní, jak by takowý lid do země 
polské wyprawenu, jak i chowánu býti měl. 

Nepřestáwala pak těžkost nemoci JMCské, nébrž pres celý čty- 
Hdcetidenní půst wíce' se rozmohla, w takowé síle ? až ho naposledy 
k cíli tohoto wezdejšího žiwota naklonila. 

Při konci měsíce Března Rákocy ke Krakowu přitáhl, kdež se 
najíti dal král šwedský, a tu po utwrzené mezi sebau smlauwě , oba 
spolu k městu Zawicostu (jenž jest pod Sandoměří při Wisle) táhli 
a je oblehli. Odtud učinil psaní král šwedský k Turku, ponaukaje 
ho proti domu rakauskému, že čas k tomu znamenitě příležitý , před- 
kládaje: kteréhož psaní bylo datum dne 29. Dubna. Turek když psaní 
přečetl, wýpis ho králi uherskému poslal, aby wěděl, jaké chuti Šwe- 
dowé proti němu jsau. 

Práwě pak w ten cas král dennemarský Swedům do Bremska 
wpadl a w rychlosti Bremefurdu se zmocnil: pročež král šwedský, 
zanechaje Rákocyho w menším Polště a bratra swého Jana Adolfa w 
Průších, Bremenským ku pomoci táhnauti přinucen byl. Dříwe wšak 
Wrangle a Duglasa předeslal, za kterýmiž i potom sám pospíšil. Po- 
těšen byl z toho král Kazimír a brzo potom s králem dennemarským 
proti Swedům w jednotu wešel. 

W začátku měsíce Máje wojsko domu rakauského jakožto krále 
uherského do Polska menšího králi Kazimírowi proti Rákocymu ku 
pomoci šťastně se wyprawilo, nad kterýmž ustanowen za nejwyš- 
šího polního hejtmana Melichar Harcfeld. 

Dne 9 měsíce Cerwence oblehli Krakow. 

Dne 14. Cerwence Poláci a Tataři obskocili kdesi w těsně Rá- 
kocyho a tak silně naň udeřili, že wojsko, co ho při sobě měl, roz- 
razili wšechno a jeho samého zajali. Pročež chtěl-li swoboden býti, 
takowau, jakau sami Poláci chtěli, smlauwu učiniti a ke wšemu, což- 
koliw od nich wyměřeno bylo, bez odporu přistaupiti musil. Mezi ji- 
nými artikuli bylo, aby lid swůj z, Krakowa powoial; což když se 
stalo, Wirtz welitel šwedský, wida, že sám neobstojí, smlauwu též s 
Poláky a s našimi učinil a město i hrad jim poddal, dne 23. Srpna. 

Toho času Carnický w Pomorelách a w Marcích brandeburských 
hospodařil. 

W Frankfurtu pak městě říšském kuríirstowé pomalu se sjížděli 
k wolení nowého císaře, kdežto přijeli i pošlo wé krále českého, Wác- 
law kníže z Lobkowic, František hrabě Libšteinské z Kolowrat a Jan 
Seydler, dne 23. Srpna. 

W Bremsku a w Holšteině Swedům dobře se wedlo proti Den- 
nemarským 5 Brandeburský wšak od Swedůw odpadl a ku králi Kazi- 
mírowi přistaupil. 

Po nawrácení Rákocyho do země sedmihradské, císař turecký, 
těžce nesa jeho w tom neposlušnost, že na poručení swé od tažení 
wojenského do země polské upustiti nechtěl, kuížetstwí sedmihradské 
jemu odňal a na místo jeho jiného za kníže jmenowal. 

Léta 1658 s počátku měsíce Ledna w Berlínu, městě kurfirsta 
brandeburského, jednota učiněna mezi králem polským, dennemarským, 
a kuríirstem brandeburským proti Swedům. Byli přitom i wyslaní 



384 

krále uherského a českého, de Montecucculi a L'Isola: ale jim podlé in- 
strukcí dané newidělo se ještě tehdáž za dobré w té příčině kwapiti. 
Zatím král šwedský pořade w zemi dennemarského wěc swau 
twrdil, mnohá města zdobýwar, ostro wy podmanit, naposledy i Kop- 
penhagen , stolici krále dennemanského, oblehl. Wyslal též legáta 
swého Matyáše Bornklau k kurfirstům do Frankfurtu, stížnost weda 
skrze zwláštní spisy do krále uherského a českého, za příčinau woj- 
ska králi ku pomoci proti sobě wyslaného, týkaje se ho protržením 
smlauwy Osnabrucské. Což přednášeli i legáti francští skrze obšírné 
swé spisy. 

Na kteréžto spisy, když potom weřejni byli a rukau krále uher- 
ského a českého došli, slušná odpowěd hned také w latinském i ně- 
meckém jazyku na swětlo wyšla, skrze kterau se wyjewila mnohá 
obmyslná SwedíW proti domu rakauskému jednání a hned zřejmá ne- 
přátelstwí, a proti tomu ukázaly příčiny podstatné, pro které král uher- 
ský a český králi polskému s pomocí přispěti sprawedliwě powinen byl. 

Při konci měsíce Ledna Leopold král uherský a český s arci- 
knížetem Leopoldem a se wším komonstwem z Prahy k Frankfurtu 
wyjel w nejwětší a nejtužší zimě, pro kterauž w Plzni na několik dní 
dlíti musi*. Dne 19. Března do Frankfurtu přijel, kdež ode wšech 
s-rawně přijat. 

Dříwe nežli za příčinau wolení nowého Římského krále zasedli, 
mnohá jiná mezi sebau jednání měli, což se prodlaužilo až do dne 18. 
měsíce Cerwence, kteréhož šťastně Leopold král uherský a český ode 
wšech kurfirstůw za krále Římského wyhlášen a potom dne 1. Srpna 
slawně korunowán. 

Předtím pak jistá opět jednota mezi králem uherským a českým, 
mezi králem polským, králem dennemarským a kurfirstem brandebur- 
ským proti nepřátelům jednoho neb druhého, defensivně i offensivně, 
učiněna byla, pro kterauž poslowé francští a šwedští diwnými příči- 
nami takowému wolení překážeti usilowali ; wšak nadarmo. 

Po koruno wání JMCská z Frankfurtu wyjeti ráčil dne 8. téhož, 
a skrze Bawory, kdež slawně welmi od kurlirsta baworského chowán 
byl, k Linci, odtud k Wídni se obrátil. 

Mezitím král šwedský pořade na Dennemarské tlačil, město Kop- 
penhagen zase podruhé mnohem tížeji oblehl a silně ze wšech stran 
dobýwal. Poněwadž pak sám král dennemarský w městě zůstáwal 
spolu s králownau, každý z obywatelůw tím srdnatěji k odporu a 
bránění pohnut byl, tak že se města zmocniti nemohl; Kronenburg 
wšak, pewnost při úžině mořské, kteráž Óresund slowe, spolu s mě- 
stem Helsingórem wzal, dne 16. Září. 

Toho času díl wojska rakauského spolu s wojskem polským a 
brandeburským wyprawilo se Dennemarským ku pomoci. S počátku 
Října do Holšteina přitáhli a město Gottorp wzali. Lid rakauský wedl 
de Montecucculi , polské rytířstwo Čarnický, kuríirst brandeburský 
byl s swými osobně sám. Ostatek pak wojska při obležení Torunu s 
generálem Susau zůstalo. v Přispěli Dennemarským ku pomoci i Hol- 
landerowé po moři a s Swedskými statečné potkání měli, nad který- 
miž se i zmocnili a do Koppenhagen hojnost potraw a potřeb wojen- 
ských dodali. 



385 

Měsíce Října Duglas nenadále do Mittawy wpadl, kníže kurland- 
ské s manželkau, jeho, s sestrau kuríirsta brandeburského , oblaupil, 
jat a do Rigy zawedl: ješto wšak nadpowěděné kníže s Swedy pokoj 
měl. Což Duglasowi při wšech rozumných málo pochwaly přineslo, 
jako ani králi šwedskému, pokudž to poručil aneb schwálil. 

Měsíce Listopadu naši s Brandeburskými pomocí Dennemar- 
ských ostro wu Alsen a pewnosti Sundeburku jako i INordburgu se 
zmocnili. Poláci pak toho času Kolding w Jiitlandu wzali a w něm 
Swedské wšecky postínali. 

Při konci roku wojsko polské a rakauské, trwajíc při obležení 
města Torunu w Průších pořade od šesti měsícůw, přičemž byl i 
král Kazimír, naposledy obležené na díle mocí na díle hladem k tomu 
jmwedli, že se na jistau smlauwu poddali. Měšťané na milost přijati, 
Swedští pak swobodně do Marienburku propuštěni. 

Toho času slyšání měli při JMCské mnohá poselstwí: turecké, 
moskewské, tatarské, sedmihradské, též knížete Aurelianského z Frank- 
reichu, zwěstujícího brzký mezi korunau španělskau a korunau franc- 
skau následující pokoj, kterýž se potom štastně stal a zawrel, léta 1659 
dne 7. Listopadu. 

Wálka pak proti Swedům, ackoliw předce téhož léta 1659 stále 
trwala, wšak pokojem oním španělo-francským bywši poněkud s strany 
swedské zemdlena, tak pomalu slábla, až naposledy, když i smrt krále 
šwedského w to wkroěila, podobně k swému cíli i upokojení přišla 
(mírem w Oliwě roku 1660). 

LXIX. 
Jan František Beckowský. 

K dějepiscům, kteří po 30leté wálce o dějích českých 
psali , slušně přidružuje se J. Frant. Beckowský. Narodil se 
I. 1658 w Něm. Brodě. W 16. roce teprw dán byl do škol 
latinských 5 wyšší studia konal w Brně a we Wídni. L. 1685 
učinil slib řeholní w klášteře křižownickém. Těžce nesa , že 
krajané jeho již ani kroniky Hájkowy pro wzácnost wýtiskůw 
wůbec čísti nemohau a děje předkůw tudy wždy wíce w zapome- 
nutí upadají: i předsewzal sám novvé wydání její. Nedal jí wšak 
prostě otisknauti, nýbrž mnoho zkracowal, rozšiřowal a opra- 
wowal. Po archiwech sbíral zpráwy, staré listiny a jiné zna- 
menitosti^ natom ale nepřestaw, proputowal Čechy, Morawu 
a Uhry, očitě shledáwaje místa w dějinách proslulá. L. 1700 
wyšla tedy uprawená od Beckowského kronika Hájkowa co 
prwní díl Posel kyne starých příběhůw českých. Druhý 
samostatně od B. sepsaný díl, zawírající w sobě děje české od 
časů Ferdinanda í. až do wstaupení na trůn Leopolda I. 5 tiskem 
newyšel; nachází se rukopisem w kniho wně kíižownické w 

25 



Praze (MS in fol. 1452 stran.). W dílu druhém nejsiřeji wypra- 
wowány jsau události za cis. Matyáše a Ferdinanda II, jmenowitě 
krátká doba jalowého krále Fridricha ostrým pérem lícena. Kromě 
Poselkyně wydal Beckowský ještě několik spisůw nábožen- 
ských. Zemřel 1725 dne 26. Prosince, raněn mrtwicí. 

Z druhého dílu Poselkyně. 

Bitwa n Liitzenu. 

Když císařské i šwedské wojsko jedno od druhého nedaleko od 
městečka Lucy se postawilo, král šwedský na císařské před swítáním 
dne 16. Listopadu udeřiti mínil. Že pak té noci welká mlha padla a 
jedno wojsko druhé dlauho na den widěti nemohlo, od swého před- 
sewzetí král upustiti museí. Mlha když wystaupila a se ztratila, cí- 
sařští na Swedy z kusůw stříleti začali , jimž Swedowé tak mocně 
odporowali, že i pěchotu císařskau, která za wyhozenými příkopy stála 
a sedm welikých kusůw při sobě měla, z těch příkopůw v nejenom 
zpátkem hnali, ale také těch sedm kusůw jí odňali, z nichž Swedowé, 
obrátiwše je na císařské, tak stříleli, že císařští napřed stojící ustu- 
powati počali. Což wida Waldštein, swé wojáky mužně napomínal a, 
na nepřítele aby tiskli, žádal. Kteří nabywše zmužilosti, na Swedy 
znowa udeřili, je zpátkem hnali a swých sedm děl zase dostali. Král 
pak s swým prawým křídlem, které on sám wedl, na lewé císařské 
křídlo, před nímž Charwati stáli, tak mužně udeřil, že Charwati ustu- 
powati počali a ostatní w tom křídle za sebau stojící císařské wojáky 
také ustupowati přinutili. A tak to celé císařské lewé křídlo rozra- 
ženo bywši, wíce na utíkání nežli na potýkání myslilo. Té pak chwíle 
prawé císařské křídlo na lewé křídlo šwedské, které kníže Bernard 
z Wajmaru wedl, tak zhusta sřílelo a na ně tisklo, že ono rozra- 
ženo bywši také ustupowati počalo. I wida to král, hned Hornowi 
polnímu maršalkowi za lewým křídlem císařským jíti a je stíhati po- 
ručil, sám pak swému lewému ustupujícímu k pomoci pospíchal, swých 
bojowníkůw napomínaje, aby stáli a nepříteli mužně odpírali; ano 
také sám haufy proti nepřátelům wedl a to swé lewé křídlo státi a 
bojowati přinutil. W tom nenadále, když widěti chtěl, kde a kterak 
by nejlépe na císařské udeřiti mohl, díl císařských oděncůw neb ky- 
rysařňw k němu pospíchal. Které on nemoha tak spěšně pro dalekost, 
maje krátký zrak, widěti, od nich obklíčen i také w lewé rameno 
welkau kulkau střelen byl; od kteréžto silné rány — nebot to rameno 
nejenom prostřeleno ale také roztřepeno bylo — ihned umdléwati po- 
čal a w řeči francauzské k Františkowi Albrechtowi knížeti sas- 
lauenburskému promluwil, řka: „Bratře, já jsem již můj díl dostal; 
wy pak žiwobytí waše jak nejlépe můžete, zachowati hleďte a mne 
na stranu k přewazowání weďte." Kníže pak František nejenom od 
něho ujeti a jeho opustiti nechtěly nýbrž wezma jej před sebe na 
swého koně — neboť také v kůň pod králem raněn byl — s ním, co 
nejrychleji mohl, ujížděl. Ze pak se za nimi někteří císařští jezdci 
pustili a je dohoniwše, swau pistoli jeden z nich k hlawě toho kní- 



387 

žete Františka pHstáwif, kterau wšak rychle rukau swau on kníže 
odrazil, spíše nežli wystřeleno bylo: swého krále, který té chwíle 
dwojí ranau, jednau w hlawu a druhau w prsa střelen i také zastře- 
len byl, s koně na zem již umrlého pustil, sám pak, maje twář od 
prachu té wystřelené pistole welmi opálenau, těm císařským jezdcům 
do bezpečnějšího místa předce šťastně ujel. Král, nebyvv od císařských 
poznán, z šatu spěšně swlecený a na zemi od wšechněch opuštěný 
ležeti zůstal. Jehožto tělo Swedowé po bitwě naleznauce, do města 
Wolgastu je wezli, kam také owdowělá králowna šwedská přijela a 
následujícího roku do Šwed w lodí smutkowé wezené po moři do- 
prowázela, které také dne 22. Cerwna měsíce w Stokholmu po- 
hřbeno bylo. 

Swedowé, nemajíce žádnau wědomost o smrti swého krále, wíe 
a wíce na císařské se tlačili a do nich hustě stříleli, i také je opět 
ustupowati přinutili. Hrabě pak Pappenheim, nejwyšší polní mar- 
šálek, s osmi tisíci císařského wojska od města Hally práwě w cas 
potřebný k pomoci císařským přitáhl a zajaw několik šwedských wo- 
jákůw, jich se tázal: „Kde král stojí a které křídlo on wede?" Jemu 
když odpowěděno bylo, že wede prawé křídlo, a on také widěl teh- 
dáž, že to šwedské prawé křídlo tuze na císařské lewé křídlo tiskne 
a je ustupowati nutí: hned on tomu císařskému lewému křídlu k po- 
moci přispěl a na prawé křídlo tak bojowně s swýni cerstwým lidem 
udeřil, že ono ustupowati muselo. W tom pak potýkání on nejwyšší 
polní maršálek Pappenheim smrtedlně raněný po půlhodině, když w 
woze do Lipska wezen byl a, že král šwedský w té bitwě také již 
zahynul, se dowěděl, welmi rád umřel. Ze pak tehdáž císařské rejt- 
harstwo naposledy pěchotu opustilo a přímo k městu Lipsku utíkalo, 
to widíce Swedowé, celau silau na císařskau pěchotu tiskli, jí wše- 
chny kusy wzali a až do tmawé noci s ní se na bojišti potýkali. Po- 
sledně ostatní pěchota císařská času nočního z bojiště ustaupiti a za 
jízdnými k Lipsku také utíkati přinucena byla. 

Sjednocení universit Karlowy a Ferdinandovy, 

W starém městě Pražském dwoje literní učení, jedno od Karla IV. 
a druhé od Ferdinanda I. císařňw Římských a českých králůw zalo- 
žené a nadané léta 1654 wůlí císaře Ferdinanda III. následujícím spů- 
sobem sjednoceno bylo. W osm hodin ráno dne 4. Března Jich Mi- 
losti králowští místodržící, saudcowé a úředníci zemští z hradu Praž- 
ského s doprowázením welikého poctu rozličných pánůw a slaužících 
do starého města Pražského přijewše^ tam před kostelem Panny Marie 
před Týnem, kde wojsko také jim do zbraně stálo, z wozňw wystaupili, 
od konšelské rady wšech tří měst Pražských přiwítáni a do téhož ko- 
stela, w němž obojího učení Karlo wa i Ferdinandowa wšickni doktoři 
w swých doktorských oděwích se nacházeli, doprowozeni byli. Za 
nimi kardinál z Harrachu arcibiskup Pražský, též nejwyšší zemský 
hofmistr jakožto Karlowa učení prorektor, ochránce a obránce, když 
přijeli: proti nim duchowenstwo i doktoři až k dweřům kostelním šli 
a je k welikému oltáři doprowázeli. Mši swatau hlawního kostela 

25* 



388 

Pražského probošt pan Raš z Aschenfeldu zpíwal. Po ní četlo se w 
latinském i českém jazyku císařské psaní, kteréhož jest tento wýtah : 

„Poněwadž mezi swobodným a literním učením od Karta IV. a 
mezi učením od Ferdinanda I,, obau císařňw Římských a králůw če- 
ských , w starém městě Pražském založeným a wyzdwiženým po ta 
wšecka léta wšeliké a časté roztržitosti se daly, které aby jedenkráte 
aspoň k dokonalému přetrhnutí přišly , JMstCísařská s radami swými 
po bedliwém powažowání natom se snésti a to zawříti ráčila, aby to 
dwoje učení spojeno bylo a Karlowo-Ferdinandowské budaucně se jmé- 
no walo. Nejwyšší hofmistr zemský z úřadu swého prorektorstwí neb 
opatrownictwí w milosti císařské se propauští: pan kardinál z Harrachu 
arcibiskup Pražský za kancléře, a za rektora magnifíka kněz Molitoris 
z towaryšstwa Ježíšowa při tom sjednocenému učení se ustanowuji. 
Kancléřstwí téhož učení při budaucích arcibiskupích Pražských aby 
zůstáwalo , rektor magnificus (který také úřad místokancléřstwí při- 
pojený míti bude) z ctwerého učení, totiž z písma swatého, z učení 
práwního, z učení lékařského a z učení íilosofského aby poslaupně 
každého roku jiný wolen byl. Aby se nad statky a na grunty Karlowa 
učení spráwce neb hejtman od králowské komory ustanowowal, rek- 
torem magnifikem a jinými k tomu zwolenými Karlowa učení staršími 
se řídil, jim swé pocty k přehlédnutí skládal, a oni je přehlédnauce 
panu arcibiskupu Pražskému jakož obojího téhož učení kancléři a od 
něho králowské komoře české skládati mají. Z těch pak statkůw 
plat doktorům juris et medicinae aby se dáwal, potřebné wěci aby se 
opatrowaly, školy a učení aby w swých místech nynějších zůstáwaly; 
wšak actus publici et promotiones solemnes aby se w Karlowě kol- 
leji, jinak w Karolinu, daly." 

Po přečtení téhož císařského listu Marcus Marci, doktor a pro- 
fessor neb skutečný učitel lékařského umění, jakožto téhož lékařského 
umění děkan nejwyššímu hofmistru zemskému, prorektoru, z proká- 
zaného opatrownictwí welmi učeně děkowal. Po takowém děkowání 
on prorektor z swé stolice, která hned do prostřed kostela před welký 
oltář postawena byla a na kterau se potom nowý rektor magnifikus 
posadil, wstana, od učení Pražského odpuštění wzal a na swé místo 
mezi JMsti králowské místodržící se posadil. Nato Karel Grobendonk 
z towaryšstwa Ježíšowa kardinálowi z Harrachu a knězi Molitorowi 
mnoho štěstí k jich nowým úřadům přál. Po dokonaném přání Te 
Deum laudamus se zpíwalo. Z kostela w 12 hodin wyjdauce, kardi- 
nál a JJMsti páni místodržící králowští, také doktorowé a mistři, do 
kolleje towaryšstwa Ježíšowa sw. Klimenta k obědu jeli. 



LXX. 
Duchowní pisné. 

Poesie duchowní ode dáwria měla pěstowatele mezi předky 
našimi. Čím dáleji se wracíme do minulosti, tím ji nalézáme 
jemnější a wznešenější. Doba sporů husitských a pohusitských 



389 

rozhojnila sice počet básníkůw náboženských nad míru, ale ne- 
bylo mezi nimi skoro žádného, který by wynikal onau opraw- 
dowau wraucnoslí citu, která nám w písních duchowních XIV. 
a starších wěkňw tak welice lahodí. Plody jejich wětším 
dílem nejsau nic jiného než rýmowaní wýkladowé učení nábo- 
ženských. Zpřemítáme-li rozsáhlé tehdejší kancionály, málokdy 
se potkáme s wýlworem ušlechtilejším, který by obsahem bá- 
snicky prowedeným dojímal. Jediná skoro wýjimka jsau poetické 
přewody žalmůw anebo latinských písní starocírkewních. Nic- 
méně zachowaly se nám z oněch bauřných wěkůw některé pře- 
utéšené kwítky, ne sice w kancionálích ale w podání zbožného 
lidu. Mnohé z nich jsau snad dědictwí z doby pradáwné, do- 
kud ještě mysli předkůw našich nebyly roztrženy rozepřemi 
b wíru: podoby wšak, w jakowé je nyní nalézáme, nabyly 
jistě teprwé w době XVI. a XVII. wěku. Welikau o tyto du- 
chowní písně zásluhu má J. Wl. Kamarýt, kterýž je sebral a 
r. 1851—2 wydal. Ze sbírky jeho wyňato jest patero násle- 
dujících básní. Prwní z nich „Wykupitel" patrně jest zlomek, upo- 
mínající obsahem swým na Lament otcůw swatých. (Wiz str. 7.) 

Wykupitel. 

„Pusť naše hlasy před trůn twé milosti, 
A wyslyš otce z hluboké temnosti! 
Ukaž rameno Xwé síly a moci, 
Ať se zarmautí wšickni pekelníci." 

W tom na wýsosti uslyšeno lkáni, 
Adama, Ewy smutné naříkání. 
Bylo hledáno w nebi, kdo by ten byl, 
Který by hříchem lid jatý wykaupil 

Nebyl nalezen mezi Cherubíny, 
Mezi Mocnostmi, ani Serafiny, 
Který by mohl Adama wýstupek 
W nebi wymazat — potěšit smutek. 

To widauc Slowo Otce nebeského, 
S trůíiu sstaupilo diamantowého ; 
Berlu, korunu i drahé odění 
Odwrhnauc, řeklo k welkému diwení: 

„Wyslyš, Otce, syna jednorozeného, 
Přede wšemi wěky z tebe zplozeného : 
Já chci být smírcem, také prostředníkem ■ 
Mezi twým Božstwím a padlým hříšníkem. 



390 



Otec nebeský, wída syna sweho 
Před celým nebem tak poníženého, 
Rekt: „Synáčku mně w podstatě rowný, 
Budeš welice w swětě ponížený. 

Jejž nemůž nebe, země pochopiti, 
Jejž nemůž anděl žádný zpytowati, 
Jejž němuž slunce ani obwinauti, 
Jejž nemůž měsíc září swau zastříti: 

Nebudeš míti místecká w Betle'mě, 
A opustí tě izraelské plémě; 
Mezi swé wlastní ackoliwěk přijdeš, 
Wšak messiášem slauti jim nebudeš." 

Nato odpowěděl synáček zas Boží, 
Jenž rozsíwat chtěl nám nebeské zboží: 
,0těe můj milý! mé jest potěšení, 
Mezi lidskými na swětě být syny.' 

Na wstaupení Páně. 

Wstup na nebe 
Sám od sebe, 

Wítěziteli Kriste! 
Otewř nebe 
Jak pro sebe, 

Tak i pro nás, ó Kriste! 

Neopust nás, 
Neodluc nás, 

Děti jsme, tys otec náš! 
My wzdycháme, 
Pospícháme, 

K tobě, Spasiteli náš! 

Zhůru, zhůru, 
Lítej zhůru, 

Duše má, k Bohu swému, 
Wejdi w nebe, 
Jež pro tebe 

Stwořil Bůh, dej mu sebe ! 

Swatodušm. 

Swadodušní holubičko, 

Neprodléwej, 
U nás si zholow hnízdečko 

A k nám lítej ! 



391 



Lítej, lítej, holubičko 

Wšecka bílá ! 
Ej jak stkwí se twoje lícko, 

Wšecka's milá. 

Potopa se utišila, 

Wody sběhly: 
Zlost naše se wy sušila, 

Hříchy stekly. 

Ach přilítni s oliwowau 

Ratolestí, 
Obwesel nás s winšowanau 

Zeleností. 

Oliwa buď potěšení 

Hříchůw našich, 
Jakož i buď nadělení 

Darůw Božích. 

Ať nám znamení pokoje 

Oliwa jest, 
Ať od nás zažene boje 

A wšecku lest. 

Holubička k nám, Cechowé, 

Již již letí 
Wšecka bílá, bílí lwowé, 

Mějte štěstí! 

Na uebewzetí Nejswetější Panny Marie. 

Kam se ubíráš do oblaků, 

Maria nejswetější? 
W překrásném andělském průwodu, 

Králowno nejslawnější! 
Ty jsi w slunci oblečena, 
Rozličností ozdobena, 

Měsíc máš pod nohama swýma, 

Hwězdy jsau twá koruna. 

Kdo můž tu sláwu wyslowiti, 

S kteraďs do nebe wzata! 
Kdo můž tu radost pochopiti, 

S kteraďs w nebe přijata! 
Wšecko plno potěšení 
Nese tobě pozdrawení; 

Wšecko tě jakožto swau paní 

A králownu welebí. 



392 



Wítá tě nebeský Otec 

Jakožto swau dcerušku; 

Wítá tě tw&j milý synáček 
Swau přemilau matičku; 

Wítá tebe i Duch swatý 

Swau zamilowanau choti: 

Přijali tě do wěcných stanů 
Neposkwrněnau pannu! 

Sw. kříž. 

Pozdrawen buď, swatý kříži! 

Na němž krásné owoce, 
Na němž Pán Ježíš umírá, 

Syn nebeského otce. 

Pozdrawen buď, swatý kříži! 

Twá ratolest se mění: 
Ježíš na tobě umírá 

Wolá welkau žízní. 

Pozdrawen budí, swatý kříži! 

S tebe slyším smutný Mas; 
Wolá Ježíš : Dokonán jest 

Na tom swětě tento cas! 

Pozdrawen buď, swatý kříži! 

Tys naše potěšení: 
Prawí Ježíš: Wezmi kříž swfij, 

Následuj mne na zemi! 

Pozdrawen buď, swatý kříži! 

Ty jsi weliká síla: 
Pod tebau se země třásla, 

Wůle Boží w tom byla. 

Pozdrawen buď swatý kříži! 

Ty jsi welmi wyzdwížen: 
Ukážeš se na obloze 

Spatříme tě w saudný den! 



Oprawy k Anthologii české. 



Strana XV. ř. 14 zlí. cli Karionowy 

— 12 „ 1 „ „ 1. 1481 sestawil 

— 93 ,, 17 „ „ teskliwi 

— 103 „ 6a7 „ „ Překlad český byl knihtiskař w Litomyšli části 

jeho... 

— 138 w žiwotopisu Kulhenowé wy trhni ř. 8 a 9: „Za péiiwersowý 

byl obdařen." Jest lo mylka zpráwaii Ungarowau (Bal- 
bini Bohemia docla II. str. 238) spůsobeuá. 

— 143 ř. 16 zd. čti Poslaweny byly etc. 

— 144 „ 15 zh. „ wydáwaíy 

— 155 „ 8 ,, „ dočkaly: Catonis dislicha etc. 

— 169 „ 17 ,, „ Radcckému z Radce. 

— 389 „17 „ „ r. 1831—2 etc. 

Poklésky, které sice přes wšelikau opalrnost při oprawowání sazby 
wklauzly, snadno bude oprawili, jelikož, kde jsau, leda náhodným změtením 
písmen powslaly.